Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/bridge.jpg

Rodiče, hezouni, podpatky, strach a nepatrný kousek odhalené kůže

 

Písnička se úplně nehodí, ale celou dobu při psaní mi hrála, takže... :)

 

 

 

Bella


Máma si rozpačitě odkašlala. Poněkolikáté.

„Já vlastně netuším, jak se mám zachovat,“ přiznala konečně. „Asi bych se měla nechat přemlouvat nebo ti to rovnou zakázat…“ Její bezradnost byla skoro roztomilá.

„Možná by to nakonec bylo nejlepší,“ vzdychla jsem, sesunula se na lavici u jídelního stolu, podepřela si bradu a doufala, že vypadám přiměřeně zoufale.

„Ne, to ne!“ zpanikařila. „On to snad bude slušný kluk, a když ho teď odmítneš, tak…“

„Tak co? Zůstanu na ocet a nevdám se?“ Chvíli trvalo, než pochopila, že to byl vtip.

„Koukej na mě,“ uchechtla se. „Mně se přesně tohle stalo.“

„Chceš říct, že ti vaši nedali dostatečnou volnost?“

„Našim jsem byla naprosto ukradená,“ prohlásila beze stopy lítosti v hlase. „Ale i kdyby to tak nebylo a drželi mě doma, nejspíš bych si našla způsob… Když se holka zamiluje, jde všechno ostatní do háje. Aspoň u mě to tak bylo.“ Odmlčela se a mě napadlo, že v jejím malém přiznání se zároveň skrývá otázka pro mě. Ještě před chvílí bych přísahala, že mi nebude vadit mluvit o tom. Ale když jsem měla nahlas popsat něco z toho, co jsem cítila…

„Jo, tak nějak to asi bude,“ vylezlo ze mě po dvou minutách trapného ticha. Zasmála se, ale tak tichounce, že mi to ani trochu nevadilo.

„Víš, přemýšlela jsem. Tvůj… problém má i svoje výhody. Nikdy ti nebudu muset vysvětlovat, že je důležité, jaký je člověk uvnitř. Tebe nikdo neoblafne, viď? Ale Edward Cullen…“ Další zachichotání, tentokrát delší a hlasitější. Přistihla jsem se, že se taky usmívám a nakláním se k ní. Připomnělo mi to naše občasná drbací odpoledne s Angelou. „Je to kus,“ zašeptala, jako by nás někdo mohl slyšet. Vyprskla jsem. Jasně, věděla jsem, že je jí zhruba tolik jako Britney Spears, ale když jsem ji slyšela, jak organizuje Phila a Jacoba, působila daleko starší. Tohle byl první okamžik, kdy se zřetelně projevila její mladší stránka. Měla jsem chuť ji podpořit.

„Já vím.“ Taky jsem přešla do spikleneckého šepotu. „Jacob něco naznačoval… I když ten z toho nebyl tak nadšený jako ty.“ Teď už jsme se smály obě.

„Chci pár detailů. Něco, co z Jacoba nikdy nedostanu,“ zaškemrala jsem.

„Tak jo“, souhlasila s poněkud přehnaným povzdechem a na chvilku se zamyslela. „Krásný obličej, bez debat, jen by se nemusel pořád tvářit tak děsně vážně,“ líčila soustředěně. Uvědomovala jsem si, že mi hoří tváře a šklebím se jako cvok, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. „Široký ramena,“ pokračovala, „i když celkově je dost hubený. No a jeho zadek…“

„Mami!“ vyjekla jsem. Smály jsme se tak, že jsme se musely opřít jedna o druhou. Když Renée nakonec z nedostatku vzduchu dvakrát škytla, málem jsme skončily pod stolem.

Konečně popadla dech. „Je ti doufám jasné, že s hezouny jsou jen trable.“ Ani tohle nebyla typická rodičovská rada, ale i tak jsem zaznamenala, že dospělá Renée je zpátky. Mimoděk jsem si sáhla na vlasy v místě, kde se jich tak rád dotýkal Edward. Zhluboka jsem se nadechla, i když samozřejmě jediné, co jsem mohla cítit, byl můj jahodový šampon a zbytek citrónového koláče na stole přede mnou.

„Myslím, že mě miluje.“ Ještě pořád jsem šeptala, i když i moje pubertální chvilka pominula. Teď zůstal jen obyčejný strach, že když to vyslovím nahlas, bude až příliš zřejmé, že to nemůže být pravda.

Renée se ke mně naklonila ještě víc. Uklidňující vůně vanilky a stájí mě útěšně obklíčila: „To bych mu taky radila. Jinak by ten jeho super zadek mohla potkat nepříjemná nehoda.“ Pro případ, že by mi nebylo jasné, jak to myslí, dvakrát poklepala špičkou boty o podlahu.

Raději jsem se neptala, jak by si případně poradila s mým zlomeným srdcem. Bála jsem se, že na to by tak jednoduchý recept neměla.

 

 

Edward


Podezříval jsem Renée, že si mě tak trochu vychutnává. Nechala mě stát pod schody do patra; sama se motala v kuchyni, ale občas vykoukla mým směrem. Tvářila se potměšile a spokojeně a vůbec ne jako matka, která má mít strach o svou dospívající a skoro nedotčenou dceru. Chápal jsem, že se o Bellu nebojí, protože mě zřejmě prokoukla hned při mé první návštěvě a věděla, že bych jí nikdy nijak neublížil, ale měl jsem zato, že v těchhle situacích by rodiče měli hrát své jasně předepsané role. Nikdy by mě nenapadlo, jak mi bude chybět Esmeina dotěrná starostlivost, ale chyběla, a nepřál jsem Belle, aby někdy zažila ten pocit, že je těm, co za ni zodpovídají, ukradená.

Z černých myšlenek mě vytrhlo zavrzání dřevěné podlahy nad schodištěm. Ale tentokrát znělo jinak, skoro jako… Když jsem ji uviděl, doufal jsem, že zrovna v tu chvíli Renée nenakukuje, protože můj výraz by ji určitě pobavil víc než televizní program v následujícím půl roce, ale nemohl jsem si pomoct. Příliš rychle jsem si zvykl, že s Bellou nemusím mít nasazenou tu pitomou masku, která mi pomohla přežít poslední rok.

A ohledně toho povědomého a tady naprosto nečekaného zvuku… Podpatky. Bella si ještě pořád nebyla úplně jistá svým pravým kotníkem, ale zřejmě naprosto nepochybovala, že tenhle risk jí za to stojí. Pohybovala se možná trochu pomaleji, ale zároveň dost suverénně na to, aby zvládla i občasné a nejspíš nevědomé zhoupnutí v bocích. Viděl jsem to jasně, protože její dnešní odvaha nekončila u bot. Prosadit v Rosebudském okrese módu super úzkých kalhot se pár přidrzlým druhačkám zatím moc nedařilo. A mě prostě nenapadlo, že Bella je holka z velkého města a to hezké a pohodlné oblečení, ve kterém jsem ji zatím vídal, má jenom jako prázdninovou oddechovku.

Abych to zkrátil.

Kombinace sandálků na podpatcích a obtažených sytě zelených denimek se mnou pořádně zacloumala. Jak může mít tak dlouhé nohy? Vždyť mi až doteď připadala jako mrňous…

Modrá halenka se tvářila jako uklidňující prvek, ovšem jen do okamžiku, než Bella sestoupila z posledního schodu. V tu chvíli z kuchyně vystartovala Renée. Samým nadšením skoro nadskakovala a musela se ovládat, aby nezatleskala. „Otoč se, prosím!“ žadonila. Bella zčervenala, ale vypadala potěšeně. Došlo mi, že jí máma s výběrem oblečení nejspíš pomáhala. A tak jsem se po jednom poněkud teatrálním povzdechu dočkal dalšího překvapení. Nejdřív mi to nedošlo, ale pak zavrtěla hlavou a rozkývala do stran vysoko vyčesaný culík. Tradá! Ta zdánlivě nevinná halenka měla uprostřed zad průstřih, který odhaloval asi tři milimetry široký pruh Belliny bledé kůže od krčního obratle až k tomu bedernímu.

Renée mě párala pohledem. Vážně si myslela, že se na něco zmůžu? Muselo jí stačit, že mi z očí doslova svítí, že jsem nic tak… sexy v životě neviděl.

Belle to zřejmě bylo jasné, protože když se znovu obrátila k nám, vůbec nevypadala, že by ji moje mlčení zklamalo. V gestu, které mi už začínalo připadat důvěrně známé, zvedla ruku do prostoru mezi námi. Ne nijak vysoko. Věděla, že to není nutné, protože na ten drobný pohyb jejího zápěstí pokaždé čekám od okamžiku, kdy se ocitne v mojí blízkosti. Nechal jsem její prsty vklouznout do své dlaně.

Rychle jsme se rozloučili. Hned za dveřmi jsem ji objal kolem pasu. Ostře jsem si uvědomoval, že můj palec je zhruba dva centimetry od jejích nahých zad. „S těmi podpatky musíme být opatrní,“ zafuněl jsem jí někam těsně za ucho. Vůni jejího šampónu už jsem znal, dnes ale kromě něj použila i nějaký jemný parfém. Začínal jsem se potit. Doufal jsem, že než dorazíme do Forsyth, podaří se mi trochu zklidnit všechny ty hormony a asi i emoce, které na mě doslova řvaly, že brát ji teď mezi lidi, kde se budu muset chovat slušně, je naprostá kravina. Krávy odpustí.

Posadil jsem ji do auta a zapnul jí pás. Jako vždycky se bránila, že už se u mě v autě vyzná a zvládá to sama. Což byla pravda, ale z nějakého neznámého důvodu mě fascinoval ten okamžik, kdy jsem se nad ni mohl sklonit, dotýkat se jí a otřít se jakoby náhodou nosem o její vlasy. Už pár dnů mi dovolovala víc, ale žádná z těch fyzických věcí mezi námi ještě ani zdaleka nebyla samozřejmá. Každý den nějakou dobu trvalo, než jsme překonali ten otravný a přitom neskutečně vzrušující ostych. První pusa každého dne byla prostě pořád první. Se vším tím šíleně zrychleným dechem a trochu trapným bušením srdce. A obyčejné zapínání pásu bylo překvapivě naprosto nepřekonatelnou předehrou toho všeho.

„Připravená na světla velkoměsta?“ zeptal jsem se, když jsem se posadil za volant. Ani jsem se nesnažil potlačit ironické uchechtnutí.

„Hlavně na ta světla,“ našpulila ústa a vážně pokývala hlavou. Brýle, které měla původně zapíchnuté ve vlasech, si teď nasadila na oči. Poprvé mi to nevadilo, ladilo to s tou dráždivou vůní jejího parfému, stehny v upnuté látce a trochou lesku na jejích rtech.

„Jsem idiot,“ konstatoval jsem. Už nějakou dobu jsem spoléhal na to, že se Bella v podobných situacích nikdy neurazí. Naopak – mými slovními přešlapy se dost nepokrytě bavila.

„Ne, jsi jenom nervóznější než jindy,“ usmála se a pohladila mě po předloktí. Jestli mě tím chtěla uklidnit, moc to nefungovalo.

„Já nevím, jestli je to nervozita.“ Můj hlas zněl, jako bych potřeboval tracheotomii. Rychle jsem odlepil levačku od volantu a zachytil její prsty na rukávu své bundy. Zadrhl se jí dech.

„Mám výčitky. Dva dny jsem necvičila.“ Tohle už jsem taky znal. Když měla pocit, že na ni tlačím, vyrukovala na mě s piánem. Povolil jsem se a nechal ji, aby si položila ruku zpátky do klína. Sledoval jsem, jak si opatrně protahuje prsty.

„Ublížil jsem ti?“ Jo, to by se mi podobalo. Otočila hlavu mým směrem. S brýlemi se iluze, že se na mě dívá, zdála dokonalá.

„Zase takový silák nejsi, Edwarde Cullene,“ ušklíbla se pobaveně. „A už radši nastartuj, jinak na tebe za chvíli vystartuje Renée,“ nakrčila starostlivě čelo. Poslechl jsem ji.

Zvuk motoru mě trochu uklidnil, a protože jsem pár kilometrů musel dávat pozor na cestu, uklidnil jsem se doopravdy. Zhruba od poloviny cesty jsme pohodlně vklouzli do bezpečné debaty o místních komunikacích, korupci v městské radě, nestabilním učitelském sboru a faktu, že ve Forsyth je skutečně jen jediné místo, které si zaslouží označení bar.

„Baffyho bar, kasino a restaurant,“ odrecitoval jsem s hranou pýchou.

„Kasino? A to nás tam pustí?“ zapochybovala.

„Mělo by se to jmenovat jinak. Něco jako Univerzální místo hříchu. Kasino je to v úterý a v pátek, restaurace každý den kolem poledne a pár hodin navečer. Dnes je sobota, to se jim většinou podaří uhnat nějakého druhořadého dýdžeje a Baffy´s se mění na klub pro teenagery. Všichni zúčastnění dělají, že nevidí kovbojské klobouky a lasa rozvěšená po stěnách.“ Při vzpomínce na svou poslední návštěvu v tomhle klubu jsem se mimoděk otřásl.

„Tak s tím snad nebudu mít problém,“ prohlásila znuděným tónem hollywoodské hvězdy a lehce si upravila halenku. Trochu jí sklouzla z levého ramene. Ten detail mě na chvíli zabrzdil, takže jsem nereagoval.

„No nevidět klobouky a lasa,“ vysvětlila to, co jsem podle ní nepochopil, a už se nesnažila zadržovat smích.

„Jo, já vím, omlouvám se, dnes mám fakt den D.“ Můj povzdech byl tentokrát upřímný. Keců o vidění a nevidění bylo pro dnešek vážně dost. A taky jsme byli na místě. Zastavil jsem na malém parkovišti a naklonil se, abych jí uvolnil pás. Schválně jsem zadržel dech. Dvě hodiny. Vydržím dvě hodiny, než ji odvleču zpátky do auta. Pak se jí nejspíš přilepím ke krku a dalších deset hodin budu jenom vdechovat.

„Edwarde?“ Opatrně do mě strčila. Uvědomil jsem si, že sice nedýchám, ale pořád jsem nad ní nakloněný.

„Promiň. Prostě vypadáš naprosto neskutečně. Někdy fakt lituju, že mi není aspoň pětadvacet a nemůžu na tebe hrát zkušenýho frajera, co je spolehlivě nad věcí,“ přiznal jsem celkem bez obtíží. Upřímnost. I tu uměla ocenit. Usmála se, zvedla ruku a opatrně zamířila k mým vlasům. Když si byla jistá, že je na místě a že mě nepíchne do oka, zabořila prsty do té dávno nestříhané katastrofy.

„Nemáš zdání, co se mnou dělá, že jsi tak dokonale ve věci.“ I její hlas zněl teď jinak. Automaticky jsem se zahleděl na její pusu. Zůstala pootevřená. Možná to byl jen milimetr, ale během vteřiny mě vrátil do stavu, v jakém jsem vyjížděl od Renéina domu.

Bella bezpochyby chtěla, abych ji políbil. Jenže já věděl, že když to teď udělám, tak se do té pitomé putyky vůbec nedostaneme. Vrátím ji domů celou pomačkanou, červenou a nejspíš poškrábanou, s oteklými rty a zdřevěnělýma nohama.

Odhodlaně jsem otevřel dveře. Chladný vzduch, který se nahrnul dovnitř a trochu zředil Bellinu vůni, mi to ulehčil. „Jdeme trochu provětrat ten tvůj super ohoz. Ukázala ses mi zezadu, ale já se dostal jen k pasu. Od pasu dolů jsem to nestihl prozkoumat.“ Role nadrženého puberťáka skvěle maskovala skoro všechno. I když popravdě – zrovna teď jsem nic nehrál. Jen jsem dokázal nevrhnout se na svou holku ve svým autě hned první večer, co jsem ji vzal ven.

Měl jsem nejasný pocit, že by mě za to měl někdo pochválit. Jen jsem nemohl přijít na to, kdo by to měl být.

V tu chvíli jsem už pomáhal Belle z auta. Zastavila mě a objala kolem boků. S těmi pořád tak sexy podpatky sice byla vyšší, ale když mi chtěla něco pošeptat – a to právě teď chtěla -  stejně se musela vytáhnout na špičky a opřít se o mě. Udělala to se samozřejmostí, která mě – ježíši kriste – dojala.

„Z toho auta se mi nechtělo.“ Trochu se zajíkla, ale hned pokračovala: „Ale kdybys to nedokázal a nevytáhnul nás ven, vím, že by mě to strašně mrzelo. Jsi skvělý, víš to?“ Dala mi krátkou rychlou pusu na tvář, vrátila se do své výškové hladiny a trochu se ode mě odtáhla. Možná tak o dva milimetry. Víc jsem jí nedovolil.

Takže to pochopila a pochválila mě. Udělala to. Došlo jí, kolik mě to stálo přemáhání a dokázala to ocenit.

Ještě pořád jsme stáli u auta a tak trochu podpírali jeden druhého. Díval jsem se na její něžný drobný obličej a ty pitomé brýle už mi zase vadily. Opatrně jsem je zvedl a posunul zpátky do vlasů. Pokusila se odvrátit, ale vzal jsem ji za bradu a sklonil se k ní.

Tohle nebyl jeden z těch předehrových polibků, který každému puberťákovi znepříjemní pobyt ve vlastních džínách. Ten pocit úžasu, nová vlna šoku, že je tu se mnou a že je se mnou šťastná, způsobily, že hormony protentokrát daly emocím slušný náskok. Nevím, jak dlouho jsem tam stál a líbal Bellu Swanovou, nejúžasnější holku pod sluncem, než mi došlo, že ta pusa na to nestačí. Najednou bylo úplně správné a přirozené vyslovit to.  A tak jsem to udělal.

„Miluju tě, Bello.“

A pak jsem ji konečně vzal za loket, opřel si ji o sebe a odvedl ji trochu si užít prázdnin.

Člověk nikdy neví, jak dlouho se může spolíhat na momentální pohodu.

 

 

 

Milé čtenářky, prosba závěrem: Čeká nás ještě celkem dost kapitol a já nepřestávám snít o tom, že by měl MPRC trailer. Pokud si pamatujete trailer k Růžovému popelu, asi se mi nedivíte :). Nechci někoho otravovat přímým dotazem, tak jen čistě náhodou, pokud máte některá zkušenost s videi na YT, nějaký ten čas a trpělivost, napište mi prosím na mail uvedený na profilu (klikněte na ambra a máte ho). ♥

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

«   1 2

7)  martisek (04.05.2013 13:46)

Vím, že se budu opakovat, ale je to naprosto úžasné. Lehce nesvůj a v rozpacích Edward i Reneé, která si ho vychutnává a je tady spíš jako starší kamarádka než jako matka. Je to kouzelné
Jen doufám, že se to nějak nezvrtne a bude to takhle hezky bez mráčků

Kim

6)  Kim (04.05.2013 11:40)

Miluje ji. Miluje ji. Dvě slova, která řeknou všechno. Nic víc vědět nepotřebuju.
Nádherná kapitola. Edward v rozpacích je prostě bezkonkurenční.
Moc si to užívám, ambři. Děkuju za tuhle povídku.

Yasmini

5)  Yasmini (04.05.2013 10:35)

Konečně jsem měla dostatek času se tetelit s postavami, cítit Edwardův dech vzadu na šíji a do posledního detailu poržít ten nádherný polibek závěrem. Úžasné Ambři.
Jen po oddechové kapitole čekám nějaký větší nářez :D.
Prostě se těším, díky za krásnou kapitolu.

S Y.

KatkaB

4)  KatkaB (04.05.2013 10:13)

Ambruško... to za se bylo živý, naprosto a úplně jako ze života Renée je úžasná. Její "Našim jsem byla naprosto ukradená" úplně zabolelo. Jako by říkala, že Bella jí ukradená není. A namísto poučení "na kluky máš času dost" nebo "hlavně dostuduj" a "ne abys otěhotněla" upřímně a bez okolků zhodnotí a pochválí Edwarda a jeho ramena a zadek a pěknou tvář. To mě dojalo

Podpatky Od zavrzání podlahy, přes prodloužený nohy, Edwarda překvapenýho a vyvedenýho z míry... a Bellu krásnou, zářící, s rafinovanou halenkou... Úplně jsem ji viděla. A opět... trocha závisti, že mně mamka nikdy s outfitem neporadila.

Edward je zamilovaný až po uši A jak si uvědomil ten detail s palcem jen kousek od její holé kůže... a zapínání pásů a potřebu pochválit Bella je opravdu úžasná Doufám, že dnešní večer se jim krásně vydaří a nechystáš pro nás na příště nějaký zlomový okamžik, který tuhle nádhernou pohodu nějak zkazí...
Děkuju, tahle kapitola byla překrásná

Jalle

3)  Jalle (04.05.2013 08:19)

nervózny Edward veľmi sa mi páčila priama reč

2)  Sofie (04.05.2013 08:17)

1)  Diblik (04.05.2013 00:55)

Fakt úžasný . Ty tvoje hrátky se slovy a jejich skládání do neskutečně noblesně znějících vět mě dostává do kolen
Definitivně mě odrovnaly jedny z posledních vět: " Tohle nebyl jeden z těch předehrových polibků, který každému puberťákovi znepříjemní pobyt ve vlastních džínách. Ten pocit úžasu, nová vlna šoku, že je tu se mnou a že je se mnou šťastná, způsobily, že hormony protentokrát daly emocím slušný náskok." .
Díky moc za úžasný zážitek. . Moc ráda čtu tvoje povídky .

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek