Sekce

Galerie

/gallery/most_perex.jpg

Bella je mladá maliarka, ktorú môžeme nájsť v Benátkach maľovať rôzne kanály a zákutia či osoby na objednávku. Čo sa však stane, ak padne do oka samotnému vládcovi ríše upírov, Arovi? Pre koho ju bude chcieť za ženu?

 

Prológ:

 

  V temnote noci stála na kraji Mostu nárekov postava. Čierny plášť plápolal v chladnom vánku, ktorý sa tu v Benátkach preháňal len málokedy. Rozhodovala sa. Nevedela, čo je správne, a po čom túži jej srdce, no vedela, čo spraviť musí, a čomu sa nevyhne. Zúfalo si povzdychla. Nemala inú možnosť, než sa vrátiť z miesta, kde sa narodila, na miesto, kam teraz patrí. Z mosta ladne skočila na strechu väznice a utekala tmou ponad hlavami turistov i domácich. Smer jej cesty: Volterra.

 

1.kapitola

 

  Všade okolo vládol ruch. Holuby lietali nad hlavami ľudí a dobrovoľne sadali na ich nastavené paže, za čo dostali aj patričnú odmenu. Každý sa musí nejako živiť, ale predávať vtáčí zob? Tak to teda ďakujem pekne. Pozrela som na nízkeho pána, čo ho ponúkal, a spolu so svojím vozíkom na kolieskach putoval Námestím svätého Marca. Na chvíľu zastal a začal sa rozkrikovať, akoby ho v tom hurhaji malo byť počuť.  Vystriehla som tú pravú chvíľu a začala kresliť štetcom jemné obrysy. Než sa rozhýbal smerom k zastávke lode, mala som nakreslené už všetko, čo som potrebovala, a ďalej pracovala už len na detailoch. Ešte podpis... O necelé dve hodinky som už do svojho stánku zavesila ďalší obraz, na ktorom bol predavač zŕn. Pristavil sa pri mne aj prapodivný muž zahalený v čiernom plášti.

  „Drahá, máte naozaj skvelý talent,“ zamumlal zvláštnym melodickým hlasom. Taký som ešte u žiadneho človeka nepočula.

  „Ďakujem, venujete sa umeniu?“ opýtala som sa veselo. Dnes som mala možno až príliš dobrú náladu.

  „Svojím spôsobom,“ odpovedal. Kvôli kapucni, ktorú mal narazenú tak, že mu tvár ani nebolo vidno, som mu nevidela do tváre, no mala som pocit, že sa mierne pousmial. Ešte chvíľu si prezeral moje kresby, než sa znovu opýtal: „Ako sa voláte, drahá?“

  „Som Bella,“ predstavila som sa.

  „Bella. Pekné meno. S talianskymi koreňmi. Je to nejaká skratka?“ vravel, kým stále hľadel na moje výtvory.

  „Celým menom sa volám Isabella, pane,“ povedala som nesmelo. Už som sa necítila tak pohodovo ako pred chvíľou. Ten muž ma znepokojoval a ostatne – aj jeho prapodivné otázky. Srdce mi šlo vyskočiť z hrude a ja som nechápala prečo.

  „Isabella,“ zopakoval po mne s dôrazom na L, „mám pre teba... nazvime to -  obchodnú ponuku. Nechal by som si od teba namaľovať obraz u mňa na mojom hrade za veľmi slušnú cenu, čo ty na to?“ navrhol. Na jeho hrade? On vlastní hrad? Zamyslela som sa. Možno by mi nejaká zákazka na viac pomohla.

  „Súhlasím. Kedy a kde mám nastúpiť?“

  „Okamžite, beriem ťa do Volterry,“ krátko sa zasmial muž.

  „Prosím?!“ vyhŕkla som možno až príliš nahlas..

  „Zbaľ si svoje kresby, odchádzaš,“ povedal autoritatívne, až ma zamrazilo. Rýchlo som si pobrala všetky svoje  maľby, strčila ich do vaku, a nasledovala ho preplnenými ulicami až k veľkému nablýskanému autu. Vtedy sa v mojej hlave ozval tichunký hlások: Nenastupuj do toho auta, Isabella, zober nohy na plecia, a uteč! Keď mi však ten muž otvoril zadné dvere, na nič som nečakala a nasadla. On sa uvelebil vedľa mňa. Na mieste šoféra sedel akýsi mladý muž s neprirodzene bledou pokožkou. V spätnom zrkadle sa mihol odraz jeho očí. Zdalo sa mi, alebo boli jeho dúhovky naozaj karmínovočervené? Po chrbte mi prebehol mráz. Ako rýchlo môže človek prísť o istotu...

 

  Slnečná krajina mi ubiehala pred očami. Z domov, miest a prírody boli len rozmazané šmuhy, ktoré moje oko nedokázalo zachytiť. Aro, ako sa ten muž, ešte stále zahalený v plášti, volal, sa ma pýtal na každý nepodstatný detail môjho života. Rozprávala som mu o sebe. O rodičoch a mojich priateľoch. Keď som hovorila o mužovi, ktorého som kedysi milovala, na chvíľu sa krátko zasmial. To bolo všetko, inak na moje odpovede nereagoval. Samozrejme, pokúšala som sa pred ním zatajiť všetko, čo šlo. Predsa len – stále to bol ten cudzí chlap, čo mi iba ponúkol prácu.

 

  Dorazili sme až k jeho obrovskému sídlu. S pootvorenými ústami som sledovala velikánsky hrad, čo pripomínal skôr zrúcaninu, ako obytné miesto. Dúfam, že ma tam nezavalí, pomyslela som si. Aro ma viedol dlhými tmavými chodbami až k akejsi recepcii.

  „Gianna,“ kývol na ženu, čo stála za pultom.

  „Pane,“ mierne sa mu uklonila. Takže pane? Hm, vyzerá to tak, že za moju prácu dostanem poriadne štedrú odmenu, i keď niečo by mohol vložiť aj do rekonštrukcie hradu. Vo vnútri to však bola už iná káva. Vkusne zariadená chodba s kobercom, niekde sa objavila aj dekoračná váza či obraz. On musí byť vážne milovník umenia, preblyslo mi hlavou. Doviedol ma až do obrovskej sály, ktorej kraľovali  tri tróny. Tie krajné už okupovali dvaja muži s bielou, ba až priesvitnou pokožkou, presne takou, akú mal ten šofér. Ten, čo sedel z mojej strany napravo, mal dlhé biele vlasy, ten z druhej ich mal hnedé a mierne sa mu vlnili okolo tváre. Mohol mať maximálne tridsaťpäť rokov, no jeho znudený – a možno i trochu trpiaci – výraz mu pridávaj najmenej jedno desaťročie. Keby sa usmial... V tom som si však všimla ešte jeden drobný detail. Možno mali s tým šoférom spoločné aj niečo iné ako bezchybnú pleť. Ich oči. Vtedy sa mi to nezdalo, naozaj mali červenkastý nádych. Aro prešiel popred mňa, sadol si na tretí trón, čo stál v strede, a zložil si kapucňu. Zalapala som po dychu. Nesmierne sa podobal na tých dvoch – troch – mužov. Tá istá pleť i desivé oči, len farba vlasov bola ebenovo čierna.

  „Drahá Isabella,“ prehovoril majestátne a panovačnosť z neho sršala na sto honov, „ty jediná máš tu česť, namaľovať kráľovskú trojicu Volterry!“ Všetkých troch som si premerala ešte raz. Odrazu sa okolo mňa mihlo pár šmúh. Keby som žmurkla práve v tej chvíli, tak by som si myslela, že stojan s farbami sa tu zjavil z ničoho nič.

  „Kresli,“ vyzval ma ten napravo. Pousádzali sa a každý vyzeral ako nafúknutý moriak. Hľadeli inými smermi, jeden bol podopretý rukou, druhý vystretý, tretí si preložil nohy... Začala som maľovať. Všetci dokázali sedieť tak nehybne, až som myslela, že ani nedýchajú. Pracovala som ešte celý deň a noc, kým som mala spravené postavy.

  „Pardon,“ zívla som si, „mohla by som si oddýchnuť?“ S červeňou v tvári som sklopila hlavu. Bolo mi trápne, že ja som už pomaly odkväcávala, no moje predlohy ani nežmurkli.

  „Samozrejme,“ kývol Aro. Vtedy sa okolo mňa mihol tieň, až som zhíkla.

  „Ukážem vám vaše komnaty, slečna,“ povedal muž, čo sa pri mne zjavil. Spoznala som v ňom toho šoféra s krvavými očami. S nedôverou som ho nasledovala a napodobila hlboký úklon pred troma trónmi.

 

  Viedol ma opäť tými chladnými chodbami, stále sme stúpali, než roztvoril dvojkrídle dvere s červeným náterom a zlatými ozdobami.

  „Nech sa páči,“ zamumlal a zmizol. Vošla som dnu. Belasé tapety s úzkymi pásmi stáčanými do zložitých vzorov pôsobili útulne. Obrovská dvojlôžková posteľ s modrým baldachýnom a zlatými obliečkami vzbudzovala dojem pohodlnosti a lákala ma. Pomaly som sa na ňu uložila a zaspala tvrdým, no, bohužiaľ, nie bezsenným spánkom...

 

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Kristiana

7)  Kristiana (15.05.2011 19:55)

Slvělé, eMuško, jsem moc zvědavá, jak to bude pokračovat.

Alda

6)  Alda (03.04.2011 19:36)

No, čím začít. Prolog a 1.kapitola jsou někdy dobrý (u povídek na pokračování co čtu vždy). Tohle bylo taky dobrý, ale mám obavy, že se Belle něco stane! ...................... proč tu práci přijala PRÁVĚ u Ara? Co když ji promění? Co když 2. nebo i ostatní kapitoly budou násilné? Ty píšeš moc pěkně, ale mám stále obavy. Co se bude dít dál, kdyby náhodou byly násilné? Co se stane ráno? Já jsem ze všeho zmatená a to těch otázek mám mnohem víc. Ne, jdu na další, ale jestli to bude ŠPATNÝ, tak mě za to ručíš............... radši nic. Ale u mě zrovna jsou obavy dost velký a podle mého to nebude nic jiného než PROBLÉM, PROBLÉM a jenom PROBLÉM! Děkuju moc, ale......... .

Marketa

5)  Marketa (09.01.2011 20:50)

moc hezké těším se na další;)

Petronelka

4)  Petronelka (09.01.2011 18:33)

Tak, co ti na tohle asi mám říct? Sama tvrdíš, že je to otřesné, ale v tom s tebou nemůžu souhlasit, mě se to totiž líbilo. Dokonce jsem si dokázala Bellu představit na tom náměstí, jak tam maluje a všude je spousta holubů, kteří se tam prochází jako velcí pání a nebo jenom tak poletují. Bylo to fakt super, ale potom...
Bella se musela zbláznit! Jinak si to nedokážu vysvětlit. Jen tak, z ničeho nic přijmou nabídku úplně cizího chlapa, aby je namalovala. A to ještě neměla ani žádné dotazy, ohledně práce, dokonce ani na odměnu se nezeptala - tak to já bych tu otázku položila hned - sice by to bylo jaksi netaktní, ale rozhodně bych chtěla vědět, co mě čeká, až obraz dokončím.
Stejně ale, divím se Belle, asi bych jenom tak s cizím člověkem, kterému bych neviděla ani tvář, nenasedla do auta. Copak jí rodiče nikdy neříkali, aby nemluvila s cizími lidmi?:D Jasně, chápu, ona je už velká a rohoduje o svých činech sama, ale copak... copak je tak blbá?! Promiň, zní to krutě, ale příště - pokud nějaké takové příště bude - by si měla dát holčička pozor. Vždyť teď se dostala do samotného sídla upírů - což asi nedopadne dobře.
Podle toho, co jsi mi řekla, můžu jenom všechno očekávat. Rozhodně to bude zajímavé a celkový můj názor jistě znáš. Tak teď se dej honem do psaní , ať tu máme s ostatními čtenáři, co nejdřívě něco ke čtení, protože to bude jistě bezchybné a dokonalé, jako zrovna tahle část - už se moc těším na pokračování první kapitoly i na ty další, které nás čekají

belle

3)  belle (09.01.2011 12:08)

kapitolka se mi moc líbila, kdopak bude ten tajemný ženich?
těším se na další

2)   (09.01.2011 11:49)

U slov Smer jej cesty: Volterra. Mě normálně zamrazilo!
A nemýlím - li se, je Bella ta malířka, která namalovala ten obraz, kerý má Carlisle v pracovně?
Já ti povím, kdyby mně někdo tohle nabídl, tak bych zdrha jako by mě na nože brali!
Bella je statečná... A moc talentovaná!
On musí byť vážne milovník umenia u tohohle jsem se zasmál, nevím proč
Těším se na další dílek, eMus

lied

1)  lied (09.01.2011 00:14)

moc hezké teším se na další dílek

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek