Sekce

Galerie

/gallery/most_perex.jpg

Lúka.

Jane a Aro.

Stregoni benefici.

6. kapitola

 

  Ráno som zotrvala vo svojej izbe asi do desiatej. Potom to už moje nervy nevydržali, zamkla som dvere, vzala obraz, a vošla do tajnej chodby. Dnes sa mi tadiaľ nešlo tak dobre ako inokedy. Bála som sa a snáď som bola aj nervózna. Lesom som sa rozbehla najrýchlejšie ako som vedela. Keď som došla na lúku, Edward tam už sedel a Cora bola vedľa neho. Zas ma privítala štekotom, ale hoc tam bol ešte zúrivý podtón, pôsobil viac ako výstraha.

  „Bella?“ opýtal sa skusmo.

  „Som to ja,“ pousmiala som sa a prisadla si k nemu. „Niečo pre teba mám,“ šepla som. Vzala som jednu jeho ruku a položila ju na rám obrazu. „Pamätáš sa na to, čo som ti o sebe rozprávala?“ spýtala som sa a počkala, než kývol. „Namaľovala som ti obraz.“

  „To je krásne, Bella, ale ja ho...“

  „Uvidíš ho,“ šepla som, vzala jeho druhú ruku, ktorú som položila na vyduté obrysy z novín. Chvíľu po nich prechádzal, skúmal ich, skenoval bruškami prstov, než sa odvážil niečo povedať.

  „To som predsa...“ nedokončil vetu, akoby sa bál vysloviť čo i len slovo.

  „To si ty a Cora,“ usmiala som sa. Edward nadšene prechádzal rukami po obraze.

  „Ďakujem,“ šepol dojato, „také niečo som ešte v živote nedostal!“ Ako malý chlapec sa tešil a po líci mu dokonca stiekla slza dojatia. Pomaly som na naklonila k nemu, než sa slza vpila do mojich pier. „Ďakujem,“ zopakoval. „Smiem?“ natiahol ku mne dlaň.

  „Áno,“ zašepkala som. Vtedy už nebolo treba viac slov. Jeho prsty prechádzali po mojej tvári, nežne ma nimi hladil a pritom zisťoval, ako vyzerám. Bol to kúzelný okamih. Dotkol sa mojich očných viečok, nosa, úst. Zaplietol mi prsty do vlasov. „Si prekrásna.“

 

  Celý deň, až do poobedia, sme sedeli vedľa seba. Reč nikdy neutíchla, vždy sme sa mali o čom rozprávať – a počúvať stále Edwardov hlas bolo asi to najkrajšie, čo sa mi mohlo stať... No tento raz sme sa museli rozlúčiť o niečo skôr. V noci som totiž začula niečo o tom, že sa chystajú prípravy na môj zásnubný ples. Potrebujem si vybrať šaty a myslím, že Jane má v pláne mi nejaké vybrať.

  „Už musím,“ šepla som k Edwardovi.

  „Tak skoro?“ zvraštil čelo.

  „Mrzí ma to,“ pohladila som ho po ruke, rozlúčila sa s Corou a s tichým : „Ahoj,“ som zmizla v lese.

 

  S každým ďalším krokom sa moje srdce sťahovalo viac a viac. Aj po tom, čo bolo napadnuté jedom, neprestalo cítiť, čo mi dokazoval aj jemný tras rúk. Ako sa upírovi môžu triasť ruky, prepána?!

 

  Stena predo mnou sa rozostúpila a mňa na mieste prikoval pohľad na kľučku vo dverách, ktorá sa skoro zlomila pod náporom, s ktorým s ňou niekto na druhej strane lomcoval.

  „Bella? Bella? Si tam?“ pýtala sa Jane.

  „Áno,“ povedala som. Jej krik ma prebral z pomykova a ja som sa rozhodla konať. Rýchlo som odomkla a vpustila ju dnu.

  „Kde si bola?“ vybehla na mňa hneď vyčítavo.

  „Tu,“ pípla som.

  „Jasne, a ja som ružový panter,“ odfrkla si. „Už päť minút sa k tebe snažím dostať, no ty nereaguješ! Kde si bola?“ rozhodila bezradne rukami.

  „V izbe,“ sklopila som pohľad.

  „Určite,“ zavrčala a schmatla ma za rameno.

  „Čo je? Kam ma to ťaháš?“ bránila som sa. Snažila som sa jej vyšmyknúť, no držala ma pevne.

Bráň sa, si predsa novorodená! Novorodená, ktorá odolala vábeniu krvi!

  Skoro som sa jej vytrhla, no na pomoc jej prišla ďalšia upírka.

  „Drž ju, Heidy,“ vrčala Jane, „tie šaty jej vyberieme za každú cenu!“ Stuhla som.

Šaty? Ja som myslela, že moja neprítomnosť bude mať ešte dohru.

  „Aro ti dovoľuje sa napiť pred plesom, ak budeš poslušná a nebudeš sa vzpierať,“ povedala Heidy.

  „Ja piť nepotrebujem,“ odfrkla som si. Ony dve ma začali ťahať po chodbe ako nejakú handru – nešli sme totižto nikam inam, ako do hlavnej sály.

Tak predsa to bude mať dohru...

Po úctivej poklone Heidy vykoľajene spustila.

  „Pane, ona vôbec nie je smädná.“

  „Hm,“ zamumlal Aro, „to je pozoruhodné! Ale jej hrdlo ju musí predsa neskutočne páliť, má len pár dní,“ šúchal si bradu – aké prosté ľudské gesto. Keby som nevedela, aký je to netvor, verím, že to človek naozaj je.

  „Možno mám dar,“ precedila som skrz zuby. Chcela som odtiaľto čo najskôr preč. Ara som priam bytostne neznášala, Caiusovi som ukradnutá a Marcus... Pozrela som naňho. Doteraz vždy znudený panovník ma sledoval zaujatým pohľadom. Akoby som bola prvá upírka zašpinená od čokolády, alebo od čoho...

  „Ale to by bolo predsa nemožné,“ zavrtel hlavou Aro, „už máš predsa štít.“

  „Aký si si istý,“ zavrčala som drzo. Vraj taká som a treba ma skrotiť. Tu ma máte!

  „Isabella!“ zavrčal a ten hrozivý zvuk sa začal nepríjemne odrážať od stien snáď v celej Volterre. „Dávaj si pozor na jazyk,“ sykol. „Takýmto spôsobom sa nenapiješ krvi ani na plese.“

  „Ja by som tam aj tak nepila,“ ľahostajne som pohodila ramenom.

  „A von!“ zvrieskol Aro vytočene. S potešeným úsmevom som s Jane a Heidy šla hľadať šaty na ples.

 

  Po dlhom čase mi niečo konečne vybrali. Boli to čierne šaty s hlbokým výstrihom tortového strihu s bielymi flitrami a vyzerali na mne otrasne, respektíve... Boli pekné, len čo je pravda, lenže nie na mne. Do izby ma prepustili až niečo po polnoci.

Edward už pravdepodobne spí, pomyslela som si. Dnes – včera to bolo vážne výnimočné. Cítila som sa tak príjemne a zároveň tak... ostýchavo. Akoby sa niečo medzi nami zlomilo.

  Vykukla som na chodbu. Myslím, že by ma nikto nemusel zháňať... Zamkla som dvere na izbe a vytratila sa do lesa. Menší lov by mi len prospel. Skolila som iba dve srnky.

 

  Ráno sa však celý kolotoč ešte len začal, čo som myslela, že šatami to pre mňa skončilo. Každý odo mňa niečo chcel, tu šaty, tu výzdoba... A stretla som aj Christiana. Tak divne sa na mňa škľabil s povýšeneckým pohľadom. Celý čas som však myslela na Edwarda. Kto vie, či ma čaká na našej lúke. Možno na mňa aj myslí, trošku. Sama pre seba som sa usmiala. Ako krásne by nám bolo, keby som bola človek. Mohla by som sa Alesse pozrieť do očí, stretávali by sme sa na námestí, a lízali zmrzlinu...

  „Bella, vnímaš?“ drgla do mňa Jane.

  „Hm?“ pozrela som na ňu.

  „Už hodnú chvíľu sa ťa pýtam, či ruže alebo ľalie, no ty si absolútne mimo,“ vravela urazene.

  „Ruže,“ povedala som, „ľalie sú na nás až príliš nevinné,“ dodala som tak, aby ma nikto nepočul.

 

  Až okolo šiestej sa mi podarilo nenápadne sa vypariť. Starostlivo som za sebou zamkla a vyšla chodbou do lesa. Na lúku som uháňala ako podstrelená. Už sa stmievalo, nemala som jedinú šancu, že by som ho tam zastihla, no nádej som nestrácala. Vynorila som sa spomedzi stromov, Edward akurát vstával a otáčal sa na odchod.

  „Edward!“ skríkla som a rozbehla sa proti nemu. Ako bláznivá som sa mu hodila okolo krku, no stále som strážila svoju silu, aby som mu neublížila. Prsty som mala zapletené v jeho vlasoch a tvár zaborenú v jeho hrudi. On si čelo schoval medzi moje tmavé jemné kučery.

  „Prečo si neprišla?“ šepol skoro skľúčeným hlasom.

  „Nemohla som, nemohla,“ odpovedala som a zhlboka dýchala, nemôcť sa dostatočne nabažiť jeho lahodnej vône. Našťastie som však nemala chuť na jeho krv. „Chystali sme zásnubný ples,“ vzlykla som. Ako strašne som to nechcela!

  „Pre teba?“

  „Áno.“ Taká jednoduchá odpoveď a aká beznádej z nej sršala.

  „Kedy?“ To jediné slovo ma dokázalo rozbiť na malilinké kúsky.

  „Zajtra večer.“

  „Môžeš ešte prísť?“ pažami ma objal okolo pásu, čím pustil vôdzku, a Cora sa rozbehla po lúke.

  „Neviem.“ Ďalšia beznádej.

  „Budem čakať.“

 

  Dovolila som si s ním ostať hodinu. Potom som sa už musela rozlúčiť. Len letmý bozk na líce a potom som na perách cítila iba chladný vzduch. Utekala som lesom a ulovila si jednu pumu. Potrebovala som sa upokojiť, pred tým, než sa začnem pripravovať na ples.

 

  V izbe som sa však na účes a podobné hlúposti vykašľala, nechcela som byť za peknú. Pohľadu do zrkadla som sa však neubránila.

  „Ach,“ ruka mi vyletela k tvári. Moje oči! Svetlú červeň pretkávali zlaté nitky. Čo sa to deje? Ešte nikdy som nevidela upíra s takými očami, aj keď – ja som ich veľa ešte nevidela. Kde by som niečo také mohla zistiť? Opatrne som vykukla na chodbu, nikde nebolo ani nohy. Pomaly, krok za krokom, centimeter za centimetrom, som sa blížila ku knižnici. Objavila som ju, keď ma Jane s Heidy vláčili po celom hrade, aby mi zohnali šaty. Dvere vtedy boli pootvorené a ja som mala možnosť zahliadnuť pár skriniek s knihami. Dnu nikto nebol. Pretiahla som sa pomedzi úzku škáru medzi krídlami dubových dverí a naskytol sa mi pohľad ako pre bohov... alebo knihomoľov... alebo magorov... Dve steny boli až po strop zastavané preplnenými regálmi, jednu tvorilo obrovské okno s ťažkými závesmi vínovej farby a tretia bola biela, teda viac žltá ako biela, a nič na nej nebolo. Tam by sa hodilo niečo namaľovať. Rozhodla som sa však všetkým nepodstatným nezaoberať. Vybrala som sa smerom k policiam. Niektoré knihy boli písané ešte ručne.

 

Strgoni benefici

 

  Čo to je? Knihu som opatrne vytiahla, lebo bola schopná rozpadnúť sa mi v rukách na prach, a pootvorila som jej obálku. Začítala som sa.

 

...Carlisle Cullen...

...Kto číta túto knihu, musí vedieť, že sa neživým ľuďmi, ale zvieratami...

... Verím, že máme dušu a svedomie...

...Pomáhať ľuďom...

...Boh...

...Sebaovládanie = normálny život...

...Zlaté oči...

...Ja a moja rodina sme vegetariáni...

 

 

Vegetariáni? Ja som vegetariánka? Srdce mi poskočilo radosťou. Takže to sú tie zlaté žilky, moje oči menia farbu! Nadšene som knihu zavrela a odložila ju na prese to isté miesto v polici, ako som ju našla. Myslím, že ju ešte niekedy budem potrebovať.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Kristiana

5)  Kristiana (16.05.2011 20:47)

Ehm...na jednu maličkost milá Bella zapomněla, Aro bude zuřit až uvidí její oči.
Skvělá kapitolka.

Alda

4)  Alda (10.04.2011 18:17)

eMus, tuto povídku jsem četla, nevím kdy, ale jak vidím, tak tady komentář nemám. Ale ......... jo, teď sem si vzpoměla. Aro bude hodně, hodně naštvaný, jestli se dozví, že obraz ZMIZEL ! Jdu dál a mimochodem děkuju !!!

3)   (02.02.2011 20:00)

Jééé, jemu se obraz líbil...:'-( Samozřejmě že se mu líbil, ještě aby ne!:D
Lilie jsou na nás až příliš nevinné!:D Jasně, není to vtipné, pardon!
Krááásnééé, ale mám zpoždění, takže jdu dále!

Petronelka

2)  Petronelka (19.01.2011 21:03)

Tak, pomalu se dostáváme k chvíli, kdy bude Aro pěkně zuřit. Belle už pomalu zlátnou oči - to se mu rozhodně nebude líbit. Je sice fakt, že ona ho poslední dobou štve víc, než kdokoliv jiný za posledních tři tisíce let, ale on si to trochu zaslouží. A zase je tu podán i trochu jinak, vždy je to chladný, trpělivý stratég a tady je vykreslený jako velmi výbušná povaha, kterou rozzuří každé odseknutí - pěkný cholerik, bych řekla .
No a docela se mi líbila ta malá zmínka o Marcusovi. Na jeho rad se v povídkách dost často zapomíná a proto jsem ráda, že jsi ho tam zmínila. On určitě musel cítit tu změnu v Bellině srdci tu její zamilovanost. Teď by jenom byla bžunda, kdyby to řekl Arovi a on si myslel, že se zamilovala do svého budoucího manžela - myslel by si, že má vyhráno, že se Christianovi podaří jí zkrotit, ale jak by se pletl. Bellino srdce v tuhle chvíli patří někomu úplně jinému.
Navíc se mi tu strašně moc líbila scénka z té louky, hned na začátku, kdy mu donesla ten obraz to bylo roztomilé, když mu řekl, že skutečně uvidí, co ona nakreslila;) no a potom ta druhá scéna, jak tam přišla později k večeru, jak měl odejít ach... to bylo přímo dokonalé. Už chybělo jenom vyznání lásky a nemělo by to chybu, ale takhle jsi tam aspoň naznačila ty jejich vzájemné city, takže můžu čekat ještě v něco většího a lepšího. Vždyť teď je to jenom zásnubní ples, ještě se nevdává, do svatby se toho může stát ještě hodně a já doufám, že se toho hodně opravdu stane:D - já vím, jsem velmi náročný čtenář, ale co se mnou naděláš? V současné chvíli asi nic, protože jsi mě úplně nadrogovala touhle perfektní povídkou a já budu neustále netrpělivě čekat na další příděl své drogy.
Dále bych ještě chtěla říct, že měla fakt štěstí, že na ty dveře v jejím pokoji dneska klepala jenom Jane - sice je pravda, že jako upírka by neměla problém ty dveře rozbít, kdyby chtěla a nemusela se vůbec obtěžovat zamknutým zámkem. Sice by to nebylo zrovna velmi praktické řešení, ale pokud by mi někdo 5 minut neotvíral dveře, tak bych se asi trochu naštvala a vykopla je jako Chuck Norris :D
Bella by si tedy měla dávat trochu pozor na to, jak dlouho se zdržuje s Edwardem. Sice jsou to naprosto dokonalé okamžiky, ale pokud nebude opatrnější, může se stát, že na to brzi všichni přijdou a mohla by mít nějaký průšvih. Edward sice o jejím upírství nic neví, ale bůh ví, že by Arovi stačila jenom zmínka o tom, že Bella ho miluje a on by byl schopný Edwarda jenom z té škodolibé pomstychtivé radosti zabít, aby se pomstil Belle a nějak ji zkrotil.
Teď zrovna přemýšlím, jestli by se mu to kdy vůbec povedlo. Jestli by mu Bella třeba potom nedělala ještě větší naschvály? Hmm co si myslíš? Čeho všeho je Bella schopná?
No, rozhodně nad tím popřemýšlím a teď, zrovna v tuhle chvíli mě napadlo, když tam byla ta zmínka o Carlisleovi a Cullenech, jestli se jich v další kapitolce - tedy spíš na zásnubním plese, dočkáme? Budou mezi pozvanými hosty? Rozhodně by to stálo za zvážení, Bella by si mohla s Carlislem v soukromí promluvit o svém vegetariánství, které rozhodně nebude už na plese pro nikoho žádnám tajemstvím, pokud ji nedonutí nějakým způsobem pozřít lidskou krev, aby to zamaskovali a potom neměli žádnou ostudu, že v gardě je i vegetarián, který odporuje vládců.
Páni, opět mám tolik teorií, co by se mohlo dít dál, až je to naprosto neúnosné. Asi mě z toho za chvíli začne bolet hlava pokud si nebudu moct co nejdřív přečíst další kapitolu - jenom doufám, že si nemyslíš, že je to vydírání, protože já nikdy nikoho nevydírám (sice jsem to kdysi zkoušela, ale nějak to nevyšlo, od té doby to nedělám) -tohle je jenom čiré konstatování pravdy, protože zítra místo učení budu myslet na to, jak to bude s Bellou dál, jestli se setká s Carlislem a Cullenovýma , jestli bude Aro skutečně moc zuřit, až uvidí Belliny zlátnoucí oči a jak se zachová Marcus - řekne Arovi Bellino malé tajemství? Hmm, a ještě jsem zapomněla na toho všiváha všíváckého Christiana - co bude s ním? Sice by mi nevadilo, kdybys na něho zapomněla a při nějaké misi skutečně čirou náhodou přišel o život, ale je mi jasné, že v další kapitole určitě bude, takže co s ním?
Prosím, moc nás tedy nenapínem a bež honem psát, ať se co nejdříve dočkáme nové kapitoly - prosím prosím.

belle

1)  belle (19.01.2011 20:54)

hezká kapitolka

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek