Sekce

Galerie

/gallery/Moje%20srdce%20nikdy%20nebude%20slepen%C3%A9.jpg

Bella se dozvídá od Alice, proč Edward doopravdy odešel. To, co jí navykládal, byly všechno jenom lži a Bella tomu uvěřila. Co udělá, až ho znova uvidí? Odpustí mu, nebo ho nechá být? A uskuteční Bella svůj plán odjet do Volterry pro svou smrt? Prosím komentíky.Vaše Zira

 

 

 

Hudba

 

 

 

2. Kapitola – Tajuplný ostrov

„Ne. Bello, to neudělám. Zbláznila ses? Budeš to muset holt překousnout. Ty dva dny budeš ještě na živu a pak tě zabijí Volturiovy. Já to dělat rozhodně nebudu,“ řekla a já jsem ji poslechla. Ještě dva dny a pak už budu volná.„Tak pojď,“ řekla Alice a šla někam do lesa. Šla jsem za ní a přemítala si ve své hlavě, co se stalo před těmi třemi dny. Měla jsem tak živé vzpomínky, až mě to bolelo. Charlieho ani svoji maminku už nikdy neuvidím a je to jen moje vina. Nebyla to Alicina vina. Alice se mě jen snažila chránit a i kdyby byla, tak bych se na ni nemohla zlobit, protože to ani nejde. Proto jsem ji dohnala a pořádně ji objala.

 

„Hrozně jsi mi chyběla.“ Dala jsem jí pusu a pak ji pustila. Ona se na mě jen usmála a hodila ten svůj pohled, kterým mě nejspíš chtěla zhypnotizovat.

„Tak co se děje, Alice?“ zeptala jsem se a zastavila.

„Nelíbí se mi, že chceš zemřít, Bello. Moc dobře víš, že ti nedovolím jít do Volterry. Nejsem zase tak hloupá, abych tě ztratila podruhé. Natož aby tě ztratila celá naše rodina,“ řekla a kdybych mohla puknout vzteky, tak bych byla jako sopka.

„Alice? Jak to myslíš? Vykašlali jste se na mě. Nikdy jste se mi neozvali a ani jste se mnou nerozloučili, když mě… Edward odkopl. Jak jste mi to mohli udělat? Hráli jste si se mnou. Byla jsem jen loutka a vy jste tahali za provázky. Co jste z toho měli, Alice? Aspoň na tohle mi dej odpověď a pak můžeš zase jít, odkud jsi přišla.“ Alice se pozastavila a otočila se na mě. Ve tváři měla údiv.

„My jsme si s tebou nehráli, Bello. Jak tě to vůbec může napadnout? Nikdy jsme ti nezavolali, protože nám to Edward zakázal. Já se s tebou chtěla spojit, ale věděla jsem, že kdybych to udělala, tak by sis dělala naději, že přijedeme zpátky. Tohle nebylo naše rozhodnutí. Chtěli jsme se s tebou rozloučit všichni, ale věděli jsme, že by to pro tebe bylo pak horší a navíc nám to zase Edward zakázal. Edward je idiot, který tě odkopl z jiného důvodu, něž ti vylíčil. Určitě ti řekl, že tě nemiluje a že pro něho nejsi dost dobrá. Takhle by on nikdy neuvažoval. Tyhle věty vzal od tebe. Vždycky ses strašně podceňovala, Bello. Chtěl, aby si byla zraněná. Chtěl, aby si uvěřila, že tě skutečně nemiluje. Ale tohle všechno je jen lež. On z vaší lásky dostával energii. Byl na ní závislý. On tě opustil, ale z jiných důvodů, než ti navykládal. Myslím, že ale lepší by bylo, kdyby ti to řekl sám,“ řekla a podívala se za mě. Já se otočila a uviděla ho. Jedna polovina mé mysli mi říkala, abych k němu přiběhla a políbila ho, ale ta druhá polovina mi říkala, abych se otočila a běžela od něho co nejdál. Poslechla jsem svou druhou polovinu, otočila se a utíkala pryč. Běžela jsem lesem, ale on byl rychlejší. Skočila jsem na jeden strom a přehoupla se na druhý. Vyskočila jsem na další strom a skočila na pevnou zem. Běžela jsem a uviděla moře. Rozeběhla jsem se, ale on mě chytil. Já se mu vysmýkla, odhodila ho od sebe, rozeběhla se a skočila po hlavě rovnou do vody. On za mnou hned skočil, ale já už plavala. Ve vodě jsem byla rychlejší než on, ale ne tak rychlá, aby mi nestačil. Nevěděla jsem, kam plavu a bylo mi to jedno. Nevím, jak dlouho jsem plavala, ale najednou mě začalo pálit v krku a já poznala, že mám žízeň. Při mém štěstí jsem zahlédla ostrov. Edward byl tak půl míle ode mě, takže jsem měla náskok. Nadechla jsem se a pod vodou uviděla skrytý vchod do ostrova. Proplavala jsem podvodním tunelem a pak jsem uviděla ve vodní hladině světlo. Plavala jsem za tím světlem a vynořila se. Byl to vodopád. Doplavala jsem na břeh a nadechla se pořádně nosem. Měla jsem tak dobrý čich, že jsem poznala, že na ostrově není nikdo z lidí. Tohle byl opuštěný ostrov, až na zvířata. Těch tu bylo habaděj. Nadechla jsem se znova a ucítila vůni, která mě vábila. Rozeběhla jsem se za ní a uviděla před sebou medvěda. Pořádně jsem se odrazila a skočila na něho. Nechtěla jsem si s ním hrát, jen jsem se potřebovala napít. Když jsem skončila, tak jsem ho zahrabala a uslyšela, jak mi někdo tleská. Byl to Edward. Utekla jsem mu a zase nasávala vůni zvěře. Potkala jsem srnku a s ní už jsem si hrála. Bylo mi jedno, že se na mě Edward kouká. Honila jsem jí. Byla vystrašená jak malé dítě. Pak jsem to vzdala a skočila po ní. Zahryzla jsem se jí do hrdla a nasávala tu nádhernou tekutinu. Její krev mi voněla víc, než ta medvědí. Měla silnější aroma a lépe chutnala. Po chvilce jsem ji dopila a odhodila zdechlinu do příkopu. Tam ji zahrabala. Nadechla jsem se a ucítila upíra. Kdo to asi je? Samozřejmě že Edward, na to jsem se ani nepotřebovala ptát sama sebe. Stál ode mě tak pět metrů a byl opřený o strom. Já se zatím koukla na svoje oblečení, které bylo celé od krve. Rozeběhla jsem se a skočila na ten strom.

„Jdu si umýt oblečení,“ řekla jsem sarkasticky a utíkala pryč od něho. On mě samozřejmě zase začal honit. Vyšplhala jsem na strom, odrazila se a skočila na další. Bylo jich ještě sedm a pak jsem uviděla moře. Odrazila jsem se, byla ve vodě a Edward pořád za mnou. Proč to už nevzdá. Takhle jsme se honili ještě týden, ale já na to už neměla nervy. V noci jsem se vkradla do knihkupectví a vypůjčila si mapu, jestli se to tak dá nazývat. Koukla jsem se, kde jsem. Byla jsem v Řecku, ale já se potřebovala dostat do Itálie. Ukradla jsem nějaké oblečení a hodila ho okamžitě na sebe. Edwarda jsem na chvilku setřásla, ale ne na dlouho. Vyšla jsem z obchodu a znovu ho uviděla. Byl veselý z naší hry na honěnou, ale tohle nebyla žádná hra. Tohle byla realita. Já zůstala nečinně stát a koukala se na něho. On ke mně přistoupil, ale víc neudělal, jen se na mě celou tu dobu koukal. Já už to nevydržela a prolomila to příšerné ticho.

„Co po mně chceš, Edwarde?“ zeptala jsem se ho a koukla se mu do jeho očí.

„Chtěl jsem ti něco povědět.“ Já ztuhla, protože se naklonil. Myslela jsem, že mě políbí, ale on udělal něco jiného. Objal mě. Objetí jsem mu opětovala a pak jsem se zase od něho odtáhla.

„Povídej,“ řekla jsem a poodstoupila od něho na pár centimetrů dozadu.

 

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

semiska

1)  semiska (18.10.2010 13:06)

Alice jí řekla pravdu o Edwardovi. NO, jsem zvědavá, co jí na to řekne on. MOc se mi tvoje povídka začíná líbit, pěkně se to začíná rozvíjet.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek