Sekce

Galerie

/gallery/ffnp.jpg

Alex má normální den ve škole, ale doma už to tak normální nebude. Bude tam čekat paní Brownová, která jí přišla říct dobrou zprávu, tak uvidíme, jak to dopadne. :) Sundance

Ve třídě bylo ticho jako v hrobě. Slyšeli jste jen škrábání tužky o papír, nebo šustění stránek testu. Otočila jsem na předposlední stránku testu. Seděla jsem úplně vzadu vlevo u okna, kde jsem nebyla moc nápadná, takže se skoro nikdo neotočil.

Tady na škole nemám přátele, ale ani mi to nevadí. Učitelé ani neví, že někdo jménem Alexandra Ravenwoodová existuje, o to bylo snazší se odstěhovat.

Teď žiju u pěstounů, kteří mě adoptovali jen proto, aby za mě měli více peněz. Protože mi bylo teprve třináct, tak jsem nemohla žít na vlastní pěst. Za šest let jsem vystřídala čtyři pěstounské rodiny. Ale od každé mě musela sociálka odebrat, protože mě buď týrali, nebo vůbec nevěděli, že existuju. Mám toho za sebou víc, než je zdrávo. Ale lidé mě soudí, i když neví vůbec nic o tom, čím jsem si prošla.

Celých šest let se všechny možné úřady snaží najít nějakého mého příbuzného, ale nedaří se. Dnes odpoledne má přijít sociální pracovnice, která by mi měla říct prý dobrou zprávu. No, uvidíme.

Napsala jsem poslední slovo a otočila na poslední stránku, kde na mě vykoukly vzorečky. Pustila jsem se do nich a po pěti minutách jsem odevzdávala test na učitelský stůl, za kterým se krčila moje učitelka matematiky. Posadila jsem se zpět na své místo, sbalila si věci a čekala, až zazvoní. Po pěti dlouhých minutách přece jen zazvonilo a já se zvedla k odchodu. Protože tohle byla moje poslední hodina, a na oběd nechodím, tak jsem šla rovnou k pěstounům. Domov se tomu říkat nedalo.

Když jsem přišla k "náhražce rodičů", jak jsem jim říkala, uviděla jsem před domem bílé auto.

Vešla jsem do domu a rovnou zamířila do obýváku. Na pohovce tam seděla postarší dáma. Prošedivělé vlasy měla svázané na temeni hlavy do uzlu. Hluboce posazené oči, které se na mě lítostivě dívaly, byli zakryté tlustými dioptrickými brýlemi, které měla posazené na nose. Na sobě měla černý kostým a k tomu černé lodičky.

Vedle ní seděli moji pěstouni.

„Ahoj, Alex, já jsem paní Brownová a jsem ze sociální péče," představila se jemným hlasem.

„Dobrý den."

„Přišla jsem, abych ti řekla, že jsme našli tvoji příbuznou. Jmenuje se Emily Uleyová. Už jsme ji kontaktovali a ona chce, abychom tě k ní okamžitě převezli," zasmála se, ale mně neuniklo, jak se zamračila na pěstouny, kteří si teď něco šeptali. „Je to sestra tvé maminky. Když jsme se jí zeptali, jestli si tě vezme do péče, okamžitě souhlasila," usmála se na mě, ale já to nevnímala.

Takže já mám tetu? A co když to bude nějaká stará ženská, která bude chtít, abych dělala Bůh ví co? Co když nebude hodná? A kolik jí vlastně je? Tolik otázek se mi honilo hlavou, ale žádná odpověď.

„A kolik jí je?" ptala jsem se opatrně.

„Jednadvacet. Ptali jsme se jí, jestli bude schopna se o tebe postarat a jestli má nějaký příjem peněz. Odpověděla, že má práci ona i její snoubenec. A mám ti od ní vyřídit, že jí půjdeš za družičku," zasmála se a já musela taky, i když vím, že si na sebe růžové šaty nikdy nevezmu. Po tváři se mi pomalu rozlil úsměv, kterým jsem ozářila paní, která mi řekla nejlepší zprávu mého dosavadního života.

Podle toho, jak zareagovala moje teta, jsem si dokázala živě představit, že je to milá a mladá ještě-slečna, která o mě bude mít starost, když se do večerky nevrátím domů.

„A kdy k ní pojedu?" vyhrkla jsem.

„No, je to celkem na tobě, kdy k ní chceš?"

„Hned!" Paní Brownová se zasmála, vylovila mobil z kapsy a někomu zavolala. Když asi po pěti minutách dotelefonovala, tak se na mě podívala a zavelela:

„Tak se jdi honem sbalit," hnala mě se smíchem, „protože za půl hodiny ti tady zastaví auto, které tě odveze na letiště."

A to mě zastavilo v půli kroku. Na letiště? To bydlí tak daleko? „A kde vlastně bydlí?"

„V rezervaci La Push, asi dvě hodiny od Seattlu."

No, tak blízko to není. Je to skoro přes celé státy, protože teď se nacházíme v Louisianě.

„A teď honem nahoru. Jsem ti v závěsu a pomůžu ti zabalit si všechno, co potřebuješ,“ popohnala mě.

Asi po dvaceti minutách jsem měla všechny své věci v jednom velkém loďáku, třech cestovních taškách a jedné tašce přes rameno. Všechny tašky jsme snesly dolů, kde jsme také narazily na mé ex-pěstouny. Seděli na pohovce stejně, jako než jsme odešli nahoru. Teď, když jsme sešli dolů, se na nás oba podívali.

"Alex, my se ti nechceme a ani nebudeme omlouvat za to, že jsme si tě nevšímali. A jsme dokonce rádi za to, že konečně jedeš k jiným lidem, kteří se o tebe budou starat. My jsme si tě vzali jen kvůli tomu, abychom měli dost peněz na splácení splátek a nájmu, ale myslím, že to už jsi pochopila sama," řekla mi moje macecha. Ale nebyla jsem to já, kdo na ni vyjel.

„A dost! Teď nejsem žádná paní ze sociálky, ale normální dáma, která má tři děti, a zrovna teď vidí, jak se chováte k děvčeti, které toho prožilo víc, než je zdrávo. Nemáte tušení, kolik to stojí úsilí nepřijít přímo před vás a nedat vám ránu. Nevíte, jak jsem šťastná, že to děvče už jde k někomu, u koho máme jistotu, že se o ni postará," prskla jejich směrem paní Brownová a nasměrovala mě ke dveřím, kterými jsme následně vyšly před dům, kde za necelých pět minut zastavilo černé Audi.

Dala jsem si všechny tašky a loďák do kufru auta. Když jsem ho zabouchla, tak jsem se otočila na paní, která se mě jako jediná zastala.

„Děkuju Vám za všechno," usmála jsem se na ni a šla ji obejmout. Sice to nečekala, ale mateřsky si mě k sobě přivinula.

„Ale, holčičko, vůbec nemáš za co," usmála se, naposledy mě objala a už mě hnala se smíchem do auta. Nastoupila jsem na přední sedadlo a naposledy zamávala paní, která mi dala, snad už normální život.

Později jsem zjistila, že celých těch šest let na mně zanechalo následky. Ale to sem teď nepatří.


Tak co? Líbilo? Nelíbilo? Mám pokračovat? Nemám? Já napsala otázky, ale od vás chci, abyste mi napsali odpovědi. :) Sundance

 

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

12)  lea (12.03.2013 19:48)

abys věděla,před chvílí jsem dočetla epilog..tato povídka se mi tak líbila,že ji musím číst znovu..

Anna43474

11)  Anna43474 (28.01.2012 23:43)

Nechci být škarohlíd, ale pár věcí mě dost bilo do očí.
Nevím, jak se to v USA, ale věkový rozdíl mezi náhradním rodičem a dítětem v případě adopce by měl být minimálně deset let, podle klasických stanov.
Pokud by ji pěstouni skutečně týrali, museli by skončit ve vězení. K takovým případům dochází vážně ojediněle, ne-li vůbec. Navíc se mi to zdá dost nepravděpodobné, jelikož pěstounské rodiny jsou velmi často kontrolovány a pro umístění dětí se vybírají obzvlášť pečlivě.
A jestliže to má být postava klasického typu "hrdinka", sebelítost bych u ní vážně nehledala.

THe

10)  THe (26.01.2012 15:54)

Líbilo se mi to, skvělý začátek. Ale, jak už bylo řečeno, hrdinka mi přijde dost mladá a přijde mi docela divné, že šest let hledali nějakého příbuzného a nenarazili na sestru její matky, jako příbuznýho v docela úzkým kruhu... Jinak mě ale povídka zaujala, těším se na vlky. :D

9)  Jana (26.01.2012 09:08)

Twilly

8)  Twilly (25.01.2012 22:31)

Mno, takže, jak jsem slíbila, přečetla jsem. Začátek slibný uvidíme, jak se se vším popasuješ dál.

KalamityJane

7)  KalamityJane (25.01.2012 21:50)

naprosto souhlasím s Twilly, piš podle vlastního plánu, neupravuj děj na přání čtenářů, stejně se nikdy nezavděčíš všem;-) a vynucování komentářů spíš odrazuje:)

Twilly

6)  Twilly (25.01.2012 20:48)

Sundance, jenom jsem nakoukla, zatím jsem neměla čas číst, ale v plánu "jsi". Ale rovnou ti říkám, a docela nedávno jsem to už jedné holce řekla taky. Neptej se na názor druhých. Jestli chceš psát, piš sama za sebe, ne na zakázku. Jenom tak budeš mít sama ze sebe dobrej pocit a půjde ti to lépe. Nesnaž se vecpat někomu do přízně nebo do jeho vkusu. Máš vlastní hlavu, vlastní mysl a vlastní fantazii. Věř, že budeš mnohem šťastnější, když si budeš psát tak, jak se bude líbit tobě... a bude to taky znát i na slovíčkách a budeme to my, čtenáři, taky cítit...

Sundance

5)  Sundance (25.01.2012 20:43)

Bosorka, mollynkaska,
holky, jasně, že ji nechám vyrůst, ale v dalších kapitolách budu něco naťukávat, ale nebojte, než se dají dohromady, jestli vůbec, tak to bude ještě chvíli trvat, to vám slibuji. :)
A i ostatním moc děkuji za chválu. :)

sfinga

4)  sfinga (25.01.2012 20:16)

Rozhodně pokračuj, líbí se mi to a to tak, že moc

3)  mollynkaska (25.01.2012 19:51)

Terezko, jsem na tebe pyšná! Je to fakt moc krásná povídka. Ale Bosorka má pravdu, ještě je moc mladá, bude to hezké, když se povídka trošku protáhne, no ne?

Bosorka

2)  Bosorka (25.01.2012 19:28)

Na rovinu - já tyhle otázky moc ráda nemám, a proto ti na ně odpovídat nebudu.
Ale jakmila jsem si přečetla o Emily a La Push, tak jsem lapená...miluju vlky na všechny způsoby. I když mi teda hrdinka příjde dost mladinká na nějakou velkou lásku apod. Necháš ji ještě trochu vyrůst?
Jsem zvědavá, jak to rozjedeš....;)

KalamityJane

1)  KalamityJane (25.01.2012 19:21)

líbilo, uvidíme, jak se to vyvine. budu čekat na pokračování:-)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek