Sekce

Galerie

/gallery/ffnp.jpg

No, po delší době přidávám další kapitolu. Je trošku kratší, ale snad to nebude takový problém. ;) Jednoduše se v ní odehrává výlet na koních. ;) Příjemné čtení, Sundance. ;)

…řekl větu, kterou jsem slyšet nechtěla.
„Alex, řeknu ti to, ale až přijedeme zpět,“ odpověděl. To si dělá srandu? Myslela jsem si, že už se k tomu odhodlá. Že to z něj konečně vyleze. A ono nic. 
„No, možná, že pak už to nebudu chtít vědět,“ zafrkala jsem a sedla si k jídlu. Ano, bolelo mě to. Hodně mě to bolelo, ale copak mu můžu poručit, aby mi řekl jeho největší tajemství? Ne, to doopravdy nemůžu. 
Nevšimla bych si té jejich neverbální komunikace, kdyby mě na to neupozornil Adam. Říkal, že už pár týdnů to u nich vídá, ale nikdy to nikomu neřekl.

***

Po hodině:


„Páni, Jazzi, ty se máš, že tu děláš. Tak krásní koně se jen tak nevidí. Čím je, proboha, krmíte?“ zasmála jsem se. Stáli jsme před stájemi a čuměli na koně, kteří se nedaleko pásli. 
„My? Ničím, to oni sami sežerou, na co přijdou,“ zazubil se. Taky jsem se usmála. Těším se, až si na jednoho z nich sednu.
„Hele, jenom aby se vědělo, tak já na koni jezdit neumím,“ přiznal Emm. Aha, takže panáček asi nebude tak dokonalý, jak se tváří.
„Jo, já taky ne,“ zamumlal Quil.
„Hm, tak nejsme sami,“ řekli na stejně ostatní kluci až na Sama, Jazze, Collina a Carlislea.
„No, kluci, to je snadné. Stačí se na něj vyhoupnou a pak spadnout. Už na něj nikdy nevlezete a nebudete muset řešit tenhle problém,“ poradila jsem jim a zadržovala smích. Nakonec jsem se musela začít smát, když vyprskl i Jazz.
„Jo, to je dobrá rada, Alex,“ zasmál se a plácl si se mnou.
„Sakra, vy jste se doopravdy hledali, až jste se našli,“ vrčel Embry. Nic jsem na to neřekla. Dělala jsem, jako že jsem nic neslyšela. Jsem hodně paličatá a na věci, které se staly a já to tak nechtěla, nezapomínám.
„Tak, já a Alex přivedeme vaše koně a pak vám jednoduše vysvětlíme, co dělat, abyste se na nich rozjeli a abyste nezabořili nos do země,“ zasmál se Jazz a odvedl mě do vzdálenější stáje. Uvnitř byly moc pěkné boxy. Byly čisté, prostorné a hlavně po strop plné jídla. Jak je tedy možné, že ti koně jsou tak štíhlí, když tu mají tolik žrádla?
„Alex, prosím, vezmi celou levou řadu a já vezmu pravou.“
„Jasně, jdu na to.“ Na mé straně bylo sedm koní a na Jazzově osm. Otevřela jsem první box, ve kterém byla nádherná hnědá klisna. Vzala jsem ji za uzdu a pak i zbylých šest koní a vyvedla je ze stáje. Nakonec jsem vedla jen tu hnědou klisnu a ostatní pustila, ať jdou za ní. Jasper to udělal stejně, jenom za uzdu držel běláka. 
„Tak, kdo chce kterého koně?“ ptala jsem se, když jsem je tam přivedla. 
„Alex,“ oslovil mě Paul, „jak jsi dokázala přivést tolik koní?“ ptal se. Tentokrát ale vážně. Většinou se ptal buď ironicky nebo sarkasticky, ale teď to myslel zcela vážně. Každý z nich na mě valil oči. Pak ale přišel Jazz.
„Lidi, nečumte na ni jako husa z flašky a koukejte naskákat každý na svého koně,“ smazal jim vyjevené obličeje z tváře. 
Esmé se ladně vyhoupla na nejbližšího koně, ale s rozjezdem už to bylo horší. To samé Emm a ostatní kluci.
„Jazzi, ty máš křídy, já Apače,“ zazubila jsem se na něj a šla ke své skupině. Embry, Emily, Sam a Collin se už proháněli kolem nás, ale ostatní ani nevěděli, kde ten kůň má hlavu a kde zadek. 
„Kluci, dost, takhle to dál nejde!“ zakřičela jsem, když se nikdo z nich nemohl vyhrabat do sedla. „Koukejte se. Nejdříve dáte nohu sem,“ začala jsem a nohu dala do třmenu,“ pak se jednoduše vytáhnete a přehodíte přes něj nohu. Na to snad máte síly dost, ne?“
„No, asi jo,“ zahuhlal Paul.
„Hele, Apači, to byla řečnická otázka,“ zakřenila jsem se na něj.
Po pár minutách už seděli všichni na koních, tak jsem se na svou hnědou klisnu také vyhoupla a začala je buzerovat. Když konečně všechno pochopili, tak se zkusili rozjet.
A bum!
Paul je dole.
Další rána.
Jared dole.
Další rány se už neozvaly, ale místo toho se ozval hlasitý smích ze všech stran.
„Bože, kluci, vy se ani neudržíte na koni? Bože, Jaspere, co jsi mi to dal za dřeva?“ sténala jsem.
„No, promiň, ale ty sis je vybrala sama,“ ohradil se. Jo, asi měl pravdu, ale… Ne, nic na obranu nemám.
„Jo, to jo, ale to jsem ještě netušila, že to budou takoví… Vždyť jsou jako ze dřeva. Oni se na ty koně ani nevyhrabou, tak jak je mám naučit jezdit?!“ hysterčila jsem, až mi vyletěl hlas o oktávu výš.
„Já ti pomůžu, jestli chceš,“ nabídl se Embry, když jsem zase naskočila na koně, ze kterého jsem seskočila, když se ti dva svalili.
„Fajn,“ pokrčila jsem rameny a koně otočila na kluky. Už byli zase všichni na koních, ale drželi se na nich tak nejistě, že jsem se bála, jestli zase někdo z nich neskončí na zemi hlavou v hnoji. 
„Hej, kluci, nejdřív si chytněte otěže,“ začal rozdávat jasné rady a já dělala to samé, aby kluci viděli, jak se to má přibližně dělat.

***

„Tak co? Už byste zvládli nějakou delší trasu?“ ptala jsem se jich, když se na koních začali honit. Embry jim to vysvětlil tou jejich řečí, takže to hned pochopili a mně řekli, že jsem jim to vysvětlila ženským jazykem, takže to mohla pochopit jenom ženská. Idioti.
„Jasně, klidně i přeskakovat přes překážky,“ mrkl na mě Brady a usmál se. Oplatila jsem mu úsměv a nevšímala si při tom Embryho, jak skřípal zuby.
„Tak jedeme,“ zavelela jsem a zařadila se vedle Emma. Každý jel vedle někoho, takže řeč v žádné dvojici nestála. Sam vedle Emily. Jazz vedle Alice. Collin vedle Bradyho. Quil vedle Jareda. Embry vedle Jakea. Esmé vedle Carlislea. Seth vedle Paula.
„Tak co ty a Embry?“ začal pomalu Emm. Asi na to byli zvědavý všichni, ale jenom on měl odvahu se na to zeptat.
„Nic,“ odsekla jsem. Co jim je do toho? Mezi námi nic není, nic nebylo a nic nebude. Tedy nic, co by je mělo zajímat.
„Já jenom, že tu každý tvrdí něco jiného,“ nedal si pokoj. To to chce napsat písemně?
„Jo? A co tu každý tvrdí?“ rozzlobila jsem se.
„No, jeden říká, že jste spolu. Druhý zase mele, že jste nějak příbuzní. Třetí tvrdí, že máte nějaké problémy. A někdo říká, že…“ odmlčel se. Když hodnou chvíli nepokračoval a koně začali pozvolna cválat, tak jsem se ho rozhodla ho popostrčit.
„A další tvrdí co?“ zeptala jsem se ho s obavami.
„No, to ti řeknu, až budeš vědět to, co ti chce Embry říct už jakou dobu,“ odvětil a soustředil se na jízdu.
Co tvrdí? Že jsem těhotná? Nebo že chci odjet? No, je mi to celkem jedno…
No, asi až tolik ne, ale přežiji to.
Najednou se Emmett zarazil a koně pobídl, aby jel rychleji než ostatní. Embry naopak zpomalil a zařadil se na místo Emma. No bezva. To mi ten šašek udělal naschvál.
„Chtěla jsi vysvětlit, proč se chováme tak, jak se chováme. Domluvil jsem se s kluky a… řekneme ti to hned, jestli teda chceš,“ dodal. Jasně, že chci.
„Tak povídej,“ vybídla jsem ho a nastražila sluch.


No, tahle kapitola mi nepřijde moc na úrovni, ale snažila jsem se. Bohužel jsem měla plno práce, tak se chci omluvit, že to tak trvalo. Další by mohla být rychleji, ale nic neslibuji. ;)

Sundance

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

6)  Betynka (17.04.2012 11:53)

Úžasné, ale trvalo to strašně dlouho. Moc se těším na další dílek. Ne, že nás tentokrát necháš čekat napnutý tak dlouho.

5)  teresis (16.04.2012 18:23)

Parádní :) už se těším až jí to řekne ;)

MarryTyger

4)  MarryTyger (16.04.2012 16:13)

Ne! Ne! Ty mě napínáš jak kšandy, vždyť já se na to těším Ale jinak

THe

3)  THe (15.04.2012 20:58)

2)  Jana (15.04.2012 19:23)

1)  Snuffy (15.04.2012 19:05)

No konečně! Jsem myslela, že se tooho už nedočkám!!!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek