Sekce

Galerie

/gallery/ffnp.jpg

Omlouvám se za delší pauzu, ale psala jsem další kapču mé prvotiny, kterou nevím, jak dopsat, takže se to teď bude možná častěji zdržovat. :/ Poprvé se nám tam objevili Cullenovi, tak si je užijte. ;) Sundance

Alex

„No, když jsem byla u těch posledních pěstounů, tak tohle auto měli, ale potom ho macecha nabouralaa museli ho dát doopravny, ale protože se rozbila nějaká drahá část, tak ji nejdřív museli objednat, takže to auto bylo v servisu hodně dlouho, ale jak tak koukám, tak už je zpátky u nich,“ zašklebila jsem se. Upřímně to auto lituji. Vím, jaké to tam je, a vím, jak s auty zachází. Jen za ty dva roky, co jsem tam byla, kupovali třikrát nové.

Jedno naboural můj otčím. Jel zrovna z města, když mu v zatáčce ujel zadek auta a on to napálil rovnou do stromu. Jemu se nic nestalo, protože auto se rozhodlo, že si sešrotuje jenom zadní část.

Druhé tentokrát promáčkla macecha. Vyjížděla z garáže, a když zatáčela, aby se mohla otočit, tak to napálila do popelnice. Sice bylo jenom prasklé zadní světlo, ale ona rozhodla, že se musí koupit nové.

Když mi řekli, že to do té popelnice napálila, tak jsem si myslela, že to udělala schválně a myslím si to ještě teď.

A třetí nabourala také macecha, ale za pomoci otčíma. Snažila se zaparkovat u centra, ale nějak jí to nešlo, tak otčím vylezl, že jí bude ukazovat. No, ukazoval asi tak, že potom museli platit pokutu a ještě opravu auta, které stálo poblíž. No, tehdy nemělo štěstí.

„Takže tady stojí jedno auto tvých bývalých pěstounů. To chápu. Ale nechápu, čí je tedy to druhé auto,“ oznámil mi Embry a šel pomalu dovnitř. Nejdříve pouze nakoukl prosklenými hlavními dveřmi, ale potom je otevřel a potichu vešel do domu. Já jsem cupitala za ním.

Vešla jsem do obýváku ve stejnou chvíli jako Embry.

„Ahoj Emily, co se tu děje?“ ptala jsem se a podívala se na své ex-pěstouny, kteří seděli na pohovce a o něčem si šeptali. Jo, to jim vždycky šlo dobře. Pomlouvali i své nejlepší přátele a bylo jim jedno, že jim potom chodili na večírky bez jediného hlodu ostudy.

„No, přijeli tvoji dřívější pěstouni, že ti potřebují něco říct,“ odpověděla mi Emily a šla za Samem, který se právě objevil ve dveřích.

Šla jsem nedůvěřivě k těm lidem, kteří mi dávali dvakrát denně jídlo a ještě jim to připadalo moc, s pocitem, že se ani oni necítí ve své kůži. Ostatně, to ani já. Sedla jsem si na vzorované křeslo a vyčkávavě se podívala na lidi, kteří seděli na pohovce.

„Alex, nevím, jestli nám ještě někdy odpustíš,“ začala macecha, „ale chtěli jsme se ti omluvit. Byli jsme na tebe dva roky tak hnusní, že nám je z toho doopravdy hrozně. Nechala sis u nás ty svatební šaty, na které jsi byla tolik pyšná. Neboj, viděla jsem, jak sis na ně vždycky před spaním sáhla, než sis zalezla do postele. Jednoduše řečeno, se ti chceme omluvit za to, jak jsme se k tobě chovali. Pochopili jsme to, až když za námi opět přišla paní Brownová a opět nás seřvala za to, jak jsme ti ubližovali.“ Oni si myslí, že stačí přijet a říct, že je jim to líto? Za ty dva roky, co jsem u nich byla, jsem si užila svoje, takže omluva to nespraví. Možná časem…

„Nevím, jestli stačí přijet a říct, že se mi omlouváte, protože to, jak jste se ke mně chovali celé ty dva roky, pro mě bylo utrpení. Nechci o vás říkat špatné věci, hlavně když je tu moje teta a budoucí strýc, ale je tu i můj kamarád, který určitě nechce slyšet to, jak jste se ke mně chovali, takže to tu říkat nebudu. Chci vám říct ale ještě jednu věc. Když jsem nastupovala do letadla a uvědomila si, že letím pryč od vás, od toho, jak jste se ke mně chovali, ale hlavně od toho, jak jsem se já cítila, tak to pro mě bylo vysvobození. Když jsem sem přijela a cítila se jako nová osoba, tak jsem se lehkostí div nevznesla.

Takže stručně řečeno, je mi tady lépe, než mi bylo u vás. Možná že až budete mít své vlastní dítě, tak se k němu budete chovat úplně jinak, ale já nezapomenu na to, jak jste se chovali ke mně. Jak je známo, vzpomínky nevymažete, ale můžete zkusit na ně dál nemyslet a tuhle techniku zkusím i já,“ odmlčela jsem se. „Chci, abyste věděli, že moje teta, Sam a moji kamarádi, což jsou převážně kluci, jsou mojí spásou nad tím, aby se ze mě nestala ta stará Alex, která něco řekla jenom tehdy, když se jí někdo na něco ptal a očekával odpověď,“ dodala jsem.

Chvíli se na mě smutně dívali, ale potom promluvil otčím.

„Alex, ještě jednou se ti omlouváme a slibujeme ti, že už ti nikdy nevlezeme do života. Jenom jsme chtěli, abys věděla, že jsme si uvědomili důležitou věc. Nevím, jestli nám ještě někdy odpustíš, ale moc tě o to oba prosíme.“ Potom chytl svou brečící ženu kolem ramen a vyvedl ji ze dveří. Po chvilce se vrátil a v ruce nesl velkou krabici. Se slovy, že jsou to ty šaty, mi ji dal do rukou a už nadobro odešel z mého života.

Chvilku jsem se na tu krabici dívala, ale potom jsem svůj pohled stočila k mladé ženě, která zrovna vešla zadními dveřmi. Za ní cupitala Claire a něco jí šišlala. 
Ta slečna byla bílá jako stěna. Určitě nepocházela odtud, protože tady byli všichni velcí a svalnatí, ale ona byla malá a vypadalo to i na to, že je velmi křehká. Měla krátké černé vlasy a trochu připomínala elfa. Byla docela hubená, ale to jí neubralo na kráse, ba naopak. Byla oblečená podle poslední módy a moc jí to slušelo. Mohlo jí být kolem dvaadvaceti.

Civěla jsem na ni pěkně dlouho, a když jsem se probudila z toho transu, tak jsem si začala říkat, jestli si náhodou nemyslí, že na ni čumím jako bába na telenovelu. No, asi si to nemyslela, protože se na mě usmála a odtančila k Emily. Claire zavýskla a utíkala ke Quilovi. On, jako by to čekal, otevřel náruč zrovna ve chvíli, kdy do ní vběhla.

„Takže, všechno jsem to tu prolezla a už vím, kde co bude. Na zahradu bych dala švédský stůl, kde by bylo kolem dvaceti jídel. Potom bych tam postavila nějaké pódium a nad něj bych udělala nějakou střechu, aby nezmokly nástroje. Pak bych objednala nějakou kapelu, se kterou budeš souhlasit ty i Sam. No, dál bych to vyzdobila vevnitř. Dala bych sem nějaký krepák a pak bych třeba venku kolem vchodu mohla udělat nějaké kytice a pověsit je tam. No, nevím. Má ještě někdo nějaký nápad?“ zeptala se ta žena, když se dovnitř nahrnuli kluci a chvíli poslouchali, co tu má všechno být. Domyslela jsem si, že tohle tu bude na tu svatbu.

V tu chvíli mě něco napadlo.

„Já mám možná jeden nápad. Co kdyby se rozvěsily nějaké lucerničky na příjezdovou cestu? A třeba taky dovnitř domu by se mohly dát,“ řekla jsem svůj nápad a koukala s Emily na tu slečnu.

„Jo, to je fajn nápad. Holka, ty se mi začínáš líbit,“ zašvitořila jako puberťák. Jo, tak aspoň nějaký můj nápad stojí za něco víc než jen na to, aby se zmuchlal a hodil do koše.

„Alex, tohle je Alice, rodinná přítelkyně. Organizuje svatby a různé večírky. Její manžel dělá ošetřovatele koní v místní stáji, která je za městem, a její nevlastní bratr dělá učitele v mateřské školce. Jejich adoptivní matka je architektka a jejich otec lékař. Kluci, vy už Alici a její rodinu znáte,“ obrátila se na kluky. Ti jen přikývli a začali si mezi sebou povídat. Quil měl malou Claire posazenou na ramenou a něco jí říkal. Já jsem položila krabici s šaty na stůl a postavila se k Emily, Samovi a Alici a začala poslouchat jejich rozhovor. Vím, je to neslušné.

„Takže, jestli nevadí, tak bych se tak za hodinu stavila a můžeme to tu trošku přestavět. Vím, že máme měsíc a půl, ale už to chci mít zařízené, aby byl čas na dolaďování detailů. Asi s sebou vezmu i rodinu,“ přemýšlela Alice. Chtěla bych vidět, jak vypadá její rodina. Jsou všichni také tak krásní jako ona? Jsou také tak milí? Mají také tak zlaté oči nebo si nejsou vůbec podobní? A jak by si vlastně mohli být podobní, když jsou adoptovaní? A proč se o to vlastně zajímám? Vždyť jsou to úplně obyčejní lidé jako já a kdokoli tady v místnosti.

„Dobře. A vyřiď jim, že jim určitě budou pomáhat kluci s Alex,“ řekla jí Emily a šla do kuchyně.

„No, ti budou skákat do stropu, protože se sem už chystali sami, aby ji viděli,“ zasmála se Alice a s tím, že se uvidí za chvíli, vyšla ven.

„No, tak jak tak koukám, tak to vypadá na to, že tu budeš mít další párek přerostlých puberťáků,“ poškleboval se mi Sam a vyplázl na mě jazyk. Hele, to můžu jenom já! Pořádně jsem se napřáhla a bouchla ho do ramene. Au! Moje ruka! No, takovou horu svalů, jako je on, to nemohlo bolet, ale mě to teda bolelo. Asi jsem se pletla, protože se na mě nejdřív zmateně podíval a potom vykřikl bolestí. No, asi jsem to přehnala.

„Au! Sakra, ty máš sílu jako dospělý chlap,“ zaklel a třel si rameno.

„Promiň, ale částečně to byla tvoje chyba, protože ses mi smál,“ hájila jsme se. No, asi trošku nespravedlivě, ale hájila.

„Hele, vy dva, chovejte se jako lidi a ne jako neandrtálci!“ zavolal na nás Paul.

„No, to řekl ten pravý,“ zamumlala jsem si pod vousem.

„Já to slyšel,“ ozval se znovu ten otrapa. To si nedá chvilku pohov?

„O to mi taky šlo,“ odpověděla jsem hlasitěji, než bylo potřeba.

Šla jsem si sednout před televizi a začala přepínat kanály. Po chvíli se ke mně připojil Embry s Claire. Začala jsem přepínat znovu od začátku a Embry po chvíli vykřikl:

„To! Tohle tam nech. To je hrozně dobrý seriál. Testují tam různá auta na okruhu a vždycky si ti tři uvaděči vyberou nějaká auta a s nimi jedou třeba do Benátek a do jiných zákoutí světa a musí splnit ty úkoly, které jim dá štáb,“ vyprávěl mi Embry. No, jako upoutávka to neznělo špatně, takže jsem to tam nechala.

Po chvíli mě to doopravdy chytlo a chvílemi jsem se smála jako potrhlá puberťačka. Ne, že bych nebyla. 
Zrovna se rozhodovalo, které auto je nejlepší pro jízdu v Iráku, když dovnitř vpadla Alice jako velká voda a začala povykovat.

„Alex, schovej se, kluci tě prý chtějí ulíbat k smrti,“ hysterčila. Jak jako ulíbat? K smrti? Cože?

Ještě než jsem vůbec nějak stihla vymyslet, co udělám, tak se dovnitř nahrnuli dva mladší muži. Jeden byl veliký hromotluk. Vypadal stejně jako Alice. Nádherná tvář, bledá pokožka, ale hlavně zlaté oči. Byl už od pohledu velmi sympatický.

„Takže ty jsi ta Alex, kvůli které se tu dějí takové věci?“ zeptal se ten, který stál vedle hromotluka. Byl jako jeho nevlastní bratr nebo jako Alice. Byl bledý, nádherný a zlatooký. A to jsem si myslela, že si nebudou podobní. Tohle byl ale na rozdíl od hromotluka blonďák a byl menší postavy. No, ale taky to nebylo nějaké malé tintítko.

„Jako jaké věci?“ nadzvedla jsem obočí a čekala, co z něj vypadne.

„No, třeba takové, že Alice přijela domů a začala jako vždy rozkazovat, ale tentokrát její rozkazy byly asi takové: ,Dělejte nebo na nás budou čekat celé století!‘ nebo ‚Za pět minut budete nasáčkovaní v autě a je mi jedno, že to někdo nestihne.‘ Zkus si s ní potom vydržet, když tě takhle začne komandovat, hned co vylezeš z postele,“ stěžoval si ten blonďák.

„Hele, Jazzi, tvoje žena stojí hned vedle tebe a slyší to, co tu o ní říkáš, takže jestli chceš dneska ještě do našeho pokoje, tak by ses měl jít představit,“ vyhrožovala mu Alice. No, asi mu to nebylo příjemné, protože šel ke mně s obličejem, který vypadal jako pes, který trpí hladem.

„Ahoj Alex, já jsem Jasper a tohle je Emmett,“ představil sebe a svého nevlastního bratra.

„Ahoj Jaspere,“ pozdravila jsem ho a začala se smát. Nevím proč, prostě tu byla napjatá atmosféra, tak proč to trošku neuvolnit?

„Ona se nám směje.“ Ukazoval na mě Emmett.

„Já se nesměju vám,“ vyplázla jsem na něj jazyk. No, od té doby, co jsem v La Push, se to vyplazování stalo mým zlozvykem.

„Ona na mě vyplazuje jazyk,“ dál Emmett žaloval. Já mu dám, že na mě bude ukazovat a žalovat.

„Hele, Emmette, víš, co nejvíce omezuje svobodu slova?“ ptala jsem se ho a začala podupávat nohou.

Chvíli se na mě každý koukal jako na blázna, ale potom se probral ten, na koho byla otázka směřovaná.

„Nevím,“ řekl Emm. Ha! Takže aspoň nějaký bod pro mě. Máme to jedna nula.

„No, nejvíc ti svobodu slova omezí rozbitá huba, ne?“ smála jsem se, když na mě vyvalil oči.

„No, asi to pravda je,“ uznal mi to nakonec. Až teď jsem si všimla, že se kluci zase prohýbají smíchy, vždyť to nebylo zas tak vtipné, ne?

„Sakra, kam na tohle chodíš?“ ptal se mezi záchvaty smíchu Embry. No, tak to asi bylo trochu vtipnější, ale ne tolik.

„Já? Tohle všechno říkali moji rodiče,“ odpověděla jsem a otočila se na Emmetta.

„Hele, víš o tom, že teď je to jedna nula?“ zeptala jsem se ho.

„Ne, to tedy nevím,“ řekl udiveně.

„No, tak teď ti říkám, že je to jedna nula,“ informovala jsem ho a držela koutky na místě.

„Hele, lidi, mám jednu nabídku,“ zavolal na náš velký spolek Jasper. „Napadlo mě, že bychom mohli někdy jet do stájí a tam si vypůjčit pár koní. Mohli bychom se hromadně projet a potom se třeba páry odpojí.“ No, neznělo to vůbec jako špatný nápad. Mohli bychom se navzájem lépe poznat a třeba se docela dobře pobavit, protože já jsem na koni už šest let neseděla a pochybuji, že by někdo z kluků uměl jezdit.

Kluci na chvíli dělali, že přemýšlí, potom Paul řekl, že si to musí rozmyslet. Shlukli se do kroužku zády k nám a o něčem diskutovali. Komedianti jedni. Po chvíli se otočili opět čelem k nám a jako mluvčího si zvolili Setha.

„No, protože nechceme někomu kazit radost, tak jsme se rozhodli, že se dobrovolně pojedeme zatlouct do země. A ještě ke všemu od koně,“ zaúpěl Seth, ale ostatní věděli, že je to vtip, tak se začali smát.

„No, takže domluveno. A kdybychom tak mohli?“ zeptal se Sam Jaspera.

„Určitě je jedno, kdy pojedeme. Můžeme třeba o víkendu. Jestli se nemýlím, tak je dneska středa, takže bych stihl všechno připravit a rovnou ten den možná i osedlat,“ přemýšlel.

„Jestli chceš, tak bych mohla jet s tebou a pomoc ti je osedlat,“ navrhla jsem.

„Alex, jsem ráda, že chceš pomoc, ale v sobotu ráno jedeme do Port Angeles, abychom si vybrali šaty, a nějací kluci jedou s námi. Konkrétně ti, kteří nemají sako. Musíme jim ho koupit a doufám, že máš aspoň nějaké vlohy pro módu, protože tvoje máma je neměla,“ zasmála se Emily, ale potom posmutněla.

„Já jsem si už od šesti sama říkala, co si vezmu v ten den na sebe,“ oznámila jsem jí. Ta se začala smát a ještě informovala kluky.

„Embry, Paule, Jarede a Brady, vy jedete s námi. Jede se teda v sobotu v půl osmé, dobře?“

„Cože? Tak brzo? Vždyť to je pro mě ještě půlnoc,“ zasténal Paul. Aha, panáček asi ranní ptáče nebude, zasmála jsem se v duchu.

„Jo, přesně tak. Vždyť my se musíme vyspat do růžova, jinak budeme nevrlí,“ připojil se Embry.
A další, který nemá rád ranní vstávání.

„Jo,“ připojili se Jared s Bradym. To mi připomnělo, že jsem se mu vůbec nepředstavila. No, to počká.

„Ticho! Chcete jít na naši svatbu jako hastroši nebo budete jako civilizovaní lidé a radši obětujete jedno sobotní ráno, abyste si koupili nějaký oblek?“ ptal se jich Sam a vypadalo to, že už ani odpověď nechce, pro něj to byla ukončená debata.

„No, tak jdeme to tu trošku přestavět, ne?“ ptal se Emmett a nedočkavě poskakoval na místě. Jo, já bych už také chtěla začít, protože jsem se začala nudit.

„Jo, jdeme na to. Takže Emmett, Alex, Embry a Paul s Claire půjdou se mnou, já jim ukážu, co mají dělat. Brady, Collin a Quil půjdou s Jasperem před dům. Je tam krabice s nějakými ozdobami, tak je navěste na příjezdovou cestu a co zbude, dejte na dům. Emily a Sam si půjdou sednout do kuchyně, kam jim přinesu nějaké návrhy na svatební šaty a obleky. Seth, Jared a Jacob půjdou na zahradu a začnou ji trochu dávat dohromady. No, Claire, Alex, Embry, Emmett a Paul za mnou a ostatní do práce!“ komandovala nás a my jsme se tedy poslušně vydali za ní, protože jsme nechtěli, aby si na nás vybila zlost.

Vedla nás do mého pokoje, kde nám nařídila, abychom se posadili na moji postel.

„Takže, vy budete vybírat dekoraci. Barvy šatů družiček, kytičky na saka pro muže, květiny, kterými se celá svatba vyzdobí, a tak dále,“ poručila nám a vyšla z pokoje. Sedla jsem si do tureckého sedu doprostřed postele a vzala do ruky asi dvacet časopisů, které mi před odchodem hodila do klína. Super, takže já tu budu se třemi kluky, kteří vůbec netuší, co znamená slovo móda. Fakt super!

„Takže, kluci… a Claire, uděláme to asi takhle. Protože cit pro módu určitě nemáte, já budu projíždět časáky, a když se mi bude něco líbit, tak vám to ukážu a vy řeknete, jestli se to pro ně bude hodit nebo ne. Dobře?“ zeptala jsem se jich.

„Dobře, to zní rozumně, ale cit pro módu mám,“ ohradil se Emmett a šel prolézt mou knihovnu. No, teď v ní měla své knížky i Claire, takže se asi zasměje.

„Jo, já to beru,“ souhlasil Embry a vydal se přejít můj pokoj po jeho obvodu.

„Já taky,“ řekl Paul a šel za Emmettem, který se tam zrovna něčemu hrozně smál.

„Ty čteš Harryho Pottera?“ vysoukal ze sebe mezi záchvaty smíchu.

„Jo, čtu. Vadí ti na tom něco?“ Nadzvedla jsem obočí. On jenom zavrtěl hlavou a dál projížděl tituly knih. Já si vzala jeden z časopisů a začala jím listovat.

Byly tam nádherné světle modré šaty. Chvíli jsem se na ně dívala a potom si povzdychla. Nemohu po Emily chtít, aby mi koupila šaty za pět set dolarů.

„Ty by ti slušely,“ ozvalo se mi u ucha. Cukla jsem sebou, ale neotočila jsem se.

„No, asi tolik, jako jim sluší ta cenovka,“ zamračila jsem se. Ano, možná by mi slušely, ale určitě by mi je Emily nekoupila. Ne na svatbu, ale na vánoční ples, který pořádá maturitní ročník.

Embry byl potom potichu a ke mně si po chvíli přisedla Claire.

„Alex, ploč tu musím bejt? Já ci za stlejdou Quilem,“ zašišlala. Jo, Claire, to ani já nevím, pomyslela jsem si.

„Víš co? Půjdeme najít strejdu Quila a pokusíme se při tom vyhnout Alici,“ mrkla jsem na ni a vzala ji za ruku. Vyšly jsme společně z pokoje a proklouzly před dům, kde jsme našly Quila s Bradym, Collinem a Jasperem, jak se něčemu smějí.

„Kdyby vás teď viděla Alice, ta by vám dala,“ zakroutila jsem hlavou, ale na rtech jsem měla úsměv. Kluci nás asi neviděli přijít, protože teď vyletěli, jako by si sedli na žhavé uhlíky.

„Jen ať nás vidí,“ utrousil Jasper.

„Jo? Ty potom chceš spát na gauči?“ nadzdvihla jsem obočí. Ve tváři se mu objevil výraz, který potom budu muset vylíčit Alici.

„No, kluci, asi bychom mohli dál pracovat,“ řekl rozklepaným hlasem. Jo, ode mě to zabírá stejně jako od Alice.

„Quile, Claire chtěla jít za tebou. Se mnou a s kluky se asi nudila, jelikož máme za úkol vybírat garderóbu,“ zkřivila jsem obličej a posadila Claire Quilovi na koleno.

„Já ci na pláž,“ otočila se na něj.

„Dobře, beruško, ale nejdříve to tu musíme dodělat. Pomůžeš nám?“

Nechala jsem je tam a vešla zpět do domu. Šla jsem do mého pokoje, kde jsem našla kluky, jak si prohlíží album, ve kterém jsou fotky z předešlých šesti let.

Když mě ti šmejdíři uslyšeli, snažili se vykoktat nějakou omluvu, ale nějak jim to nešlo. No, to jsem zvědavá, jak z toho ti tři Casanovové vybruslí.


P.S.: Nechtěla jsem nic prozrazovat dopředu, ale nakonec jsem vás nechtěla trápit, takže takhle - V další kapče si přečteme pohled jednoho z vlků a snad by se mohlo už dostat aspoň na část výletu na koních. ;) Prozradila jsem vám to proto, že jsem začala opět psát ŽCH, tak nevím, kdy se dostanu k Tetě. :D Ale už začínám psát další kapitolu. ;)

P.P.S.: Uhádnete, na který pořad se Alex s Embrym dívali, než tam vlítla Alice?

Sundance

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Terry

4)  Terry (06.03.2012 18:32)

byl to Top Gear? rychle další kapitolku!!!!!!!!! prosíím!

MarryTyger

3)  MarryTyger (25.02.2012 21:36)

Top Gear, ne? :) ;) Tuhle povídku zbožňuji, takže rychle další díl Jinak se z toho opravdu

2)   (25.02.2012 00:14)

Jeee... Rychlo dalsia kapitola

THe

1)  THe (18.02.2012 21:42)

Mě taky zajímá, jak z toho vybruslí. Kapitola se mi opět strašně líbila a jsem ráda, že Alex pěstounům neodpustila, protože to, jak se chovali, bylo vážně hnusný.
A ten pořad fakt neuhodnu, i když mi to něco říká.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still