Sekce

Galerie

/gallery/ffnp.jpg

Vyřeší se už spory mezi Lex a její rodinou? A jak dopadne setkání s rodinnou příbuznou? ;) Sundance

„Co tu děláte?“ zavrčel na ně Embry a snažil se mě udržet za jeho zády. Pokusila jsem se aspoň vyhlédnout, abych viděla na postavy vycházející ze stínu stromů.

Před námi se objevili moji rodiče s Rosalie, Edwardem a malou Nessie. Jen jsem se na ně mračila a radši se už nesnažila dostat před Embryho. Bude pro jeho duševní stav lepší, když zůstanu vzadu.

„Přišli jsme se podívat na svou dceru a také popřát mé sestře k svatbě. Je to nezákonné?“ nadzvedla obočí má matka. Pomyslela jsem si dost nepěknou věc ohledně jejího chování, ale nahlas jsem to neřekla. Pořád je to moje mamka.

„Ne, není to nezákonné, ale je to nevítané. Emily všechno o vás dvou ví a myslím, že po vaší přítomnosti dvakrát netouží. Teď se šťastně vdala, tak ji nechte na pokoji. A vaše dcera vás nechce už nikdy víc vidět, takže klidně můžete zase utéct, jako jste to udělali už tolikrát,“ prskla jsem po nich a chytila Embryho za ruku. „Klídek,“ šeptla jsem k němu, když se po nich skoro ohnal.

„Vážně si myslím, že Emily neuvidí ráda svou ztracenou sestru? Ha, jak naivní,“ zasmála se hrozivě, ale pak si všimla našich propletených rukou. „Ale copak? Letní románek? Ne, tohle vypadá na něco závažnějšího. Moje dcera mi ani neřekne, že je poprvé zamilovaná? Asi bych si s tebou měla prohodit pár slov o těchto věcech.“ Vlk vedle mě začínal být víc a víc napjatý a pomalu se sunul vpřed. Rychle jsem se ho snažila zadržet.

„Ne, neuvidí tě ráda. Nejradši by ti nakopala prdel stejně jako já. Snad si rozumíme, mami, když ti řeknu, že byste si měli dát odchod. O mně a Embrym nevíš vůbec nic. Možná ani nevíš, že existuje něco jako otisk,“ dodala jsem pohrdavě a držela mého vlka, aby nevyletěl a někomu z nich něco neudělal. Bůhví, jak by to dopadlo.

„Ano, on do tebe se možná otiskl, ale co ty do něj? Doopravdy si myslíš, že pravá láska je to, co teď cítíš? Ani náhodou, je to jen pobláznění mladé puberťačky,“ snažil se mě vyvést z omylu můj otec. Jakoby on o tohle věděl nejvíc. Přitom jsem to byla já a můj vlk, kdo o tom něco věděl.

„Já jsem se do ní otiskl, ale to ještě nutně neznamená, že se mnou zůstane. Teprve před pár minutami jsme se dali dohromady, tak tady nedělejte závěry na hodně dlouhou dobu dopředu,“ utnul je Embry a objal mě kolem pasu. Přitiskla jsem se k němu a je si měřila nepřátelským pohledem.

„Děti moje, jste ještě moc mladí na to, abyste mohli vědět, jak fungují takové věci, jako je třeba láska,“ usmála se na nás odporně Rosalie. Až teď jsem si uvědomila jejich přítomnost.

„Zato ty o ní víš úplně všechno, viď? Když vás Volturiovi pustili, ani jsi na Emmetta nekoukla a už jste byli pryč. Ty, Edward i Nessie. Proč jste se k nim nevrátili? Dali vám všechno, po čem jste kdy toužili. Lásku, domov, druhou polovičku i možnost vlastního rozhodnutí. Všechno tohle spadlo jako domeček z karet, když jste utekli. Stejně jako oni,“ hlavou jsem trhla k mým rodičům. „Proč jste nenechali aspoň Renesmé, aby měla právo vlastní volby? Edwarde, ona má i matku. A ta je teď dost nešťastná. Myslela jsem si, že ji miluješ.“

Koukali se na mě jako na blázna, ale já věděla, že mám pravdu. Alespoň v něčem z toho, co jsem řekla. Přemýšleli nad mými slovy, za což jsem jim byla doopravdy vděčná.

„Lásku si za peníze nekoupíte. Ano, někdo vám ji dá ze soucitu, z radosti nebo si něco sám sobě nalhává, ale ta pravá existuje jen mezi těmi, kteří na ni doopravdy věří. Někdy ve všech zkouškách života obstojí, ale někdy právě to odhalí tu falešnou. Stejně jako u mé matky a mého táty,“ dodala jsem, ale ani se na ně nepodívala. Mluvila jsem teď k té trojici, která ještě měla nějakou šanci – aspoň jsem v to doufala. Emmett i po těch letech Rose miloval, na tom se nic nezměnilo. A Bella? Nevím, jestli ještě něco k Edwardovi cítí, ale rozhodně chce zpět svou dceru. Mám ji ráda, proto se jí budu snažit pomoc, jak jen to bude možné.

„Vážně si myslíš, že jsme utekli, protože jsme vás neměli rádi?“ zeptal se mě nevěřícně táta. Valil oči a v tu chvíli vypadal jako kapr. Nemohla jsem si pomoc, ale uchechtla jsem se. Embry sklonil hlavu a nahodil tázavý výraz, ale já neměla sílu odpovědět, tak jsem mu jen dovolila nahlédnout mi do hlavy. Přehrála jsem mu otcův výraz a moje přirovnání. Po této činnosti se rozesmál na celé kolo.

Na předešlou otázku jsem jen přikývla.

„Vidím, že to mezi vámi klape i beze slov. Je to roztomilé,“ poznamenala Rose a sledovala naše chování. Pousmála jsem se na ni a trhla sebou, když mi můj vlk odpověděl také v hlavě. Lekla jsem se toho.

„Slyšíš to, teď jsme i roztomilí,“ smál se, ale pak mě pochválil: „Byl to dobrý proslov. Promluvila jsi jim do duše, což jen tak někdo u upírů nedokáže.“

„Nech toho,“ ohradila jsem se stydlivě a loktem ho šťouchla do boku.

„Mýlíš se. Neutekli jsme kvůli nedostatku lásky k vám, ale protože jsme vás chtěli chránit. Jsme poslední druh těchto bytostí žijících na Zemi, myslíš, že by nás nehledali? Hledali. Klidně by vyhlásili celostátní pátrání, aby náš našli. I teď tě vystavujeme nebezpečí, když si tu s tebou povídáme. Nikde nejsme v bezpečí,“ vysvětloval. Jak mohli být tak slepí a nevidět, že jsme během boje zabili Ara s Caiusem?

„Ale všichni jsou mrtví. Jen Marcovi jsme udělili milost, jelikož on si ji zasloužil. I když byste byli pořád hledaní, mohli jste nám dát vysvětlení hned. Když jsem byla v nemocnici, ani jste se o tom nezmínili, tak teď si tady nehrajte na svatoušky. Myslím, že bude lepší, když půjdeme. Nechceme tu dělat potíže, ale vy tři byste se měli rozhodnout,“ prohodila jsem směrem k Rosalie s Edwardem a Nessie. Doopravdy jsem si nechtěla kazit tuhle chvíli nějakými spory, proto jsem čapla Embryho za ruku a tahala ho blíž k parkovišti. Doufala jsem, že už nás nechají na pokoji a nebudou se o nás zajímat. Pro mě byla takhle záležitost vyřízená, a jestli u nich ne, měli by se nad sebou zamyslet.

Už zase jsme ruku v ruce s vlkem vedle mě pokračovali v cestě domů. Neohlédla jsem se ani tehdy, když jsem si nazouvala lodičky. Cesta byla v těchto botách náročná, ale určitě bych ji nějak zvládla, kdyby Embry neměl takovou chuť mě nést. V půli cesty si mě vyhoupl do náruče a pokračovali jsme. Jen jsem se smála a občas mu dala pusu na tvář, jinak jsme došli celkem v pohodě.

Donesl mě takhle až na zahradu, kde to pořádně žilo. Byli tam snad ještě všichni, kteří byli pozvaní. Když ti bystřejší z nich zpozorovali, že se nesu v náručí, hned začali projevovat různé emoce. Kluci ze smečky zavýskli a culili se, Emily se Samem jen vyvalili oči a puberťáci si tiše povzdechli.

„Už mě můžeš dát na zem,“ šeptla jsem v rozpacích k Embrymu a zahoupala nohama, aby to bylo rychlejší.

„Proč bych to měl dělat? Ať všichni vidí, jakou si nesu krásnou princeznu,“ odvětil s úsměvem a před zraky všech mě políbil. Nejdřív jsem ho chtěla odstrčit, ale později se mi to začalo zase líbit a na ostatních mi přestalo záležet.

Odtrhli jsme se od sebe a s povytaženými koutky si navzájem hleděli do očí. Lidé začali tleskat a pískat.

„Ahoj, tak konečně tě poznávám mezi živými,“ pronesl nějaký ženský hlas za mnou. Snažila jsem se tam otočit, ale nedokázala jsem to. Embry to pochopil a konečně mě postavil na zem.

Stála tam mladá žena, kterou jsem už jednou viděla. Nebylo to reálné, ale přesto si to obě pamatujeme.

„Ehm, dobrý den, paní Callová,“ pozdravila jsem ji s úplně červenými tvářemi. Ten zrádce vedle se zasmál a pohladil mě po nich. Přivřela jsem při tom doteku oči, ale hned si uvědomila, že tam je i jeho matka, takže to není moc vhodné.

„Jsem ráda, že sis vybrala možnost vrátit se zpět. Nevím, co by bez tebe jinak dělal můj syn. Jen tak mimochodem – to, co jste tu teď předvedli, bylo to nejlepší zpestření téhle svatby,“ zasmála se a rozcuchala Embrymu vlasy.

Jen si povzdechl a srovnal si účes.

„Snad se vám bude vést i bez toho druhého otisku. Přeju vám to z celého srdce.“ Jen jsem koukala jako sůva z nudlí.

Poděkovat jsem jí dokázala až po nějaké té době, pak jsme si ještě chvilku povídali, ale lidé se začali rozcházet, takže jsme se rozloučili se všemi, se kterými to bylo možné, a odebrali se dovnitř domu.

„Měl bych s tebou probrat nějaké ty… ehm, věci,“ zamumlal Sam k Embrymu a podrbal se na hlavě. „Snad víš, jak se máš a nemáš chovat ke čtrnáctiletému děvčeti. Doufám, že ti to nebudu muset vysvětlovat, když ti řeknu, ať tu klidně přespíš, ale ne v jejím pokoji.“

Vybuchla jsem smíchy a se mnou i teta. Chechtaly jsme se spolu jakou dobu, než to došlo i ostatním klukům. Nemůžu uvěřit, že zrovna můj novopečený strejda bude mému novopečenému klukovi říkat, že spolu prostě ještě spát nebudeme. No, prostě směšné.

„Same, měl by sis ji hlídat, Embry se teď bude vkrádat do jejího pokoje oknem,“ rýpl si Paul mezi záchvaty smíchu.

„Jo, jenže já budu mít důvod do jejího okna lézt. Ty do pokoje Rachel lezeš jen tak pro legraci,“ oplatil mu to jmenovaný a zákeřně se usmál. Jo, tak takhle se to dělá.

„Díky,“ šeptla jsem mu a dala mu pusu na tvář. Odtáhla jsem se, ale on si mě k sobě přivinul a políbil mě. Měla bych si hlídat své emoci, když jsme s ním. Nevím, jak dlouho to ještě vydržím. Jsem tak šťastná, když se mě jenom dotkne. Asi bych měla hlídat i jeho.

„Fajn, tohle bychom si taky měli ujasnit. Jasně, líbejte se, ale když tu my nebudeme,“ zastavil nás alfa a rukou poukázal na sebe a svou novomanželku. Ta se tvářila dost pobaveně, ale přikyvovala.

Jen jsem se začervenala – jako dnes už po několikáté – a od Embryho se odtáhla. Tentokrát mě nechal, ale chytil za ruku a odpověděl Samovi.

„A nebude snazší, když nám řekneš, co dělat můžeme?“ zeptal se a tím rozesmál všechny kolem. I strejdovi zacukaly koutky, ale nerozesmál se naplno.

„Můžete sedět od sebe tak na dva metry a nedívat se na sebe déle než tři vteřiny. Takhle to bude v tomhle domě,“ rozkázal.

Další dvě hodiny jsme se všichni smáli, až nás bolelo břicho. Ostatní naráželi hlavně na mě a Embryho. Padali poznámky typu ,Teď vám radši nechci vidět do hlavy.‘ a ,Pro děti do patnácti let nepřístupné.‘. Opláceli jsme jim to, jak jen to šlo, ale někdy jsme prostě zůstali zticha a ignorovali je.

Později se většina z přítomných začala trousit domů. Zůstala jsem tu jenom já s Emily a Samem. Bylo to snad poprvé za dobu, co tu bydlím, kdy tady nikdo z kluků nepřespal. Embry se omluvil, že jeho mamka chce, aby byl ráno doma, aby mu mohla dát dárky a on se potom vypařil sem.

Ostatní také mají své rodiny, se kterými by měli být na Vánoce. Nikdo jim nic nevyčítal, když se omluvili, že zítra nepřijdou. Počítali jsme tak maximálně s deseti lidmi, kteří budou tento svátek trávit u nás.


Holky, vy se tedy činíte. Blížíme se víc a víc ke konci a vy sypete komentáře jako z růkavu. ;) Moc vám za to děkuju. ;)

Snad si posledních pár kapitol užíváte stejně, jako já jejich psaní. :)

Sun

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Sundance

6)  Sundance (15.01.2013 16:55)

Budete si muset počkat. Další kapitola bude tak do konce týdne a další povídka? Hm, těžko říct. ;)
Máme zrovna smrt v rodině, tak jsem taková přešlá mrazem a moc se mi nechce psát, jelikož vím, že bych jim tam zase napsala nějaký problém. :)
Omlouvám se.

5)  ? (14.01.2013 16:01)

tak kdy nas prekvapis s dalsi povidkou????????

THe

4)  THe (10.01.2013 18:32)

Kdybych se nenervovala kvůli tomu, že ten úkol z matiky prostě nemám šanci vypočítat, skákala bych tady do vzduchu, íchala, áchala a jéovala. Teď ti bude muset stačit akorát ujištění, že kapitola byla naprosto dokonalá, sladká (neříkám to vždycky) a prostě úžasná! A milion srdíček k tomu!!!

3)  tellka99 (10.01.2013 17:03)

2)  Jana (10.01.2013 10:55)

1)  ? (10.01.2013 05:27)

Kdy bude dalsi

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse B+E