Sekce

Galerie

/gallery/ffnp.jpg

Chtěli jste víc A+E, ale na to dojde jindy. Teď je to spíš Alex proti Embrymu, jelikož on ji chce trošku otestovat, a to všemi možnými způsoby. ;) Sundance

Ještě pár hodin jsme stáli na terase a povídali si o všem možném. Vyprávěli jsme si různé historky, zajímavé příběhy nebo jen tak postávali a koukali se, jak se zem začíná zbarvovat do bílé barvy. Ráno bude určitě aspoň dvacet centimetrů sněhu.

Asi v půl třetí ráno jsme se odebrali dovnitř. Kluci měli od rodičů dovoleno, že tu můžou přespat až do doby, kdy přijdou ti Volterští vládci. A i s nimi tu zůstanou Cullenovi, i když ti spánek nepotřebují.

Můj pokoj bude společně se mnou obydlovat Paul, Emm, Embry a Jared. Emily jasně řekla, že moje postel zůstane jen mojí postelí, ale stejně jsme se na ní ráno probudili čtyři. Nevadilo jí, když u mě spal Embry, tak proč u jiných kluků, které mimochodem moc dobře zná, by to mělo být jinak?

Emm seděl v jednom z křesel a četl Harryho Pottera. Měnil výrazy jako já ponožky a občas i pobaveně zakroutil hlavou. Hrozně jsem se smála, když jsem ho později našla, jak mává mým kartáčkem a říká nějaká zaklínadla, která byla v knize. Nikdy se nic nestalo a z toho byl dost zklamaný.

Celé odpoledne jsme vymýšleli plán, co budeme dělat, až přijdou. Alice měla vizi, že přijdou i za nimi, tak jsme se domluvili, že na louce, kde se sejdeme, budou stát jen Cullenovi a vlci budou schovaní v lese za nimi. Budou tam všichni. I Bella, která se k večeru u Emily ukázala. Byla upír jen krátkou chvíli, ale uměla používat štít, tak se uměla dokonale ovládat. Zatím nikdy neochutnala lidskou krev a prý ani neměla potřebu. Byla to ona, kdo mi objasnil, proč její rodina tak nenávidí Volturiovy.

„Byla jsem ještě člověk, když jsem Edwarda potkala,“ vyprávěla. „On a jeho rodina chodili už poněkolikáté na střední školu ve Forks. On, Emmett, Alice, Jasper a… Rosalie. Ze začátku mě nenáviděl, nebo se o to aspoň snažil, ale později mi jejich tajemství prozradil. Prý se toho bál, ale potom zjistil, že mě miluje a s nikým jiným být nechce. Vzali jsme se a odjeli na líbánky. No, zpátky jsem se vrátila těhotná,“ pousmála se. Seděli jsme v obýváku a ostatní v kuchyni tvořili plán. „Byl ve mně plod, který nebyl ani člověk ani upír. Ničilo mě to zevnitř, ale já jsem dítě tak moc chtěla, že jsem tohle opomíjela. Po pár dnech dítě začalo potřebovat krev, aby se mohlo začít dál vyvíjet. Pila jsem ji a moje břicho začalo růst neuvěřitelnou rychlostí. Plod uvnitř mě nabral takovou sílu, že mi poslední dva týdny dokázal lámat žebra. Když už jsem dítě porodila, tak jsem na porodním stole málem umřela. Edward mi dal něco proti bolesti, ale kousl mě a přeměna začala. Když jsem se měnila, přišli oni. Sebrali mi malou Renesmé s tím, že ji budou studovat. To Edward s Rosalie nechtěli dovolit, tak ji začali bránit vlastním tělem. Vzali je s sebou. Než u mě přeměna proběhla, byli pryč,“ vzlykla. Nemohla ronit slzy, ale city měla pořád. Úplně mě její příběh ochromil. Bylo tak kruté, oddělit dceru od matky a manžela od manželky.

Na jazyku mě pálilo pár otázek. „Jak je to dlouho?“ položila jsem první z nich.

„Čtyři měsíce. Carlisle počítal, jak velká už asi Renesmé bude. Dnes by měla vypadat na osm a měla by být i tak chytrá. Není-li chytřejší.“ Kdyby mohla plakat, určitě by už pod sebou měla louži.

„Kdo je ta Rosalie?“ padla ode mě další otázka.

„Byla to Emmettova družka. Nádherná blondýna, který milovala auta a módu. I když na Alici v nákupech neměla. Vždycky chtěla dítě a dávala Carlisleovi za vinu, že ji proměnil. Brala Nessie jako vlastní,“ pousmála se.

„Nessie?“ zopakovala jsem nechápavě. Tak jak se tedy její dcera jmenuje?

„Ano, Nessie,“ usmála se smutně. „Tuhle přezdívku vymyslel Jake, který se do mé dcery otiskl,“ vysvětlila mi mile. Jake se do někoho otiskl?

Nechala jsem to být, přeci jenom i on má své soukromí.

Bella na mě udělala moc dobrý dojem. Je velmi příjemná a hodná. Byla by z ní dobrá mamka. Bude z ní dobrá mamka.

„Páni, nenapadlo mě, že by do vaší rodiny mohl patřit ještě někdo,“ plácla jsem a hned zčervenala.

Bella se zasmála upřímným a nádherných smíchem. „Dost mi připomínáš mě, když jsem byla stará asi jako ty. Taky jsem řekla to, co mě jako první napadlo a nehleděla na následky.“

„Co myslíš, že se bude dít dál? Jestli sem Volturiovi jdou jen kvůli mně, tak nechci, aby se mnou chodili i ostatní. Vždyť se to může kdykoliv zvrtnout. Potom to bude má chyba, jestli se něco pokazí.“ Tohle mě trápilo celý den, ale odmítala jsem to někomu říct. Ale teď na to byl čas i vhodná chvíle, tak jsem to vybalila.

„Víš, taky jsem takhle uvažovala. Že to bude moje chyba, když se to zvrtne, a tak dále, ale není to pravda. Oni sem jdou i kvůli nám, kvůli vaší smečce a kvůli tobě. I kdybys nechtěla, tak by tam ostatní museli. Na tom nic nezměníš. Tak to prostě bude,“ chlácholila mě.

„Asi máš pravdu, ale stejně nechci, abychom tam vůbec chodili,“ přiznala jsem a mírně se na ni usmála.

„Já taky ne, ale jak jsem řekla – na tom nic nezměníš. A teď jiné a veselejší téma,“ řekla a nedočkavě se ke mně naklonila. „Co ty a kluci?“ Tak to jsem nečekala. Mám jí říct, že jediný kluk, o kterého stojím, mě odmítl? Že se o mě nezajímá? Jo, to bude určitě super téma.

„No, to je složité,“ odbyla jsem ji. Nadechovala se, že něco namítne, ale Paul ji předběhl. „Bello, nezpovídej Alex a radši se pojďte přidat, ať víte, co máte pozítří dělat.“

Bells zavrčela a němě mi naznačila, že to probereme později. Jo, to určitě.

Zasmála jsem se a odhopkala za ostatními. „Tak co se tu kuje?“
„No, Alice viděla, kolik jich tak přijde, a když jsme to spočítali, tak nám vyšlo, že na Emmetta a Bellu by jich vyšlo devět a na nás ostatní osm. Takže kdyby došlo k boji, jsme připravení. Ale doufáme, že nebudeme muset bojovat, viď, Paule?“ nadzvedl Carlisle obočí a podíval se na jednoho z vlků.

„Jo, v něco takovýho určitě doufáme,“ procedil skrz zuby a uraženě si založil ruce na prsou.

Carlisle se usmál.

„Co když bude chtít mluvit s někým z vlků? Vylezeme potom tedy všichni nebo jen ten, se kterým chce mluvit?“ zeptala jsem se a vyhoupla se na linku.

„Vyleze jen ten, se kterým budou chtít mluvit. Nepotřebujeme, aby věděli, kolik nás tam je.“ Jo, to je sice hezké, Jazzi, ale je tu jeden zádrhel.

„Ale vždyť uslyší naše srdce, tak to pak můžeme rovnou vylézt všichni,“ konstatovala jsem. To je fakt, který nešel jen tak přejít.

„To je sice pravda, ale pořád bude lepší, když budete skrytí. Nebudou vědět, jak jste velcí a statní, to pro ně bude překvapení,“ vymyslel Carlisle. „Máte ještě nějaké otázky? Já a má rodina už potřebujeme na lov, tak jestli je to všechno…“ Nedopověděl to, ale všem to došlo.

„Nemohla bych jít s vámi? Vlčí kůže mi je pořád příjemnější než ta lidská,“ dodala jsem a udělal na Emma psí pohled, aby se za mě přimluvil. Nechtěla jsem se vtírat, ale od včerejška jsem ještě nebyla vlk a už mě svědilo celé tělo.

„No, tati, ale to by vážně mohla,“ ozval se nenuceně a mrkl na mě.

Zasmála jsem se.

„A nechcete jít všichni? Můžeme si zalovit dohromady,“ navrhla Esmé a mile se usmívala. Za tohle jí budu muset poděkovat.

„Jo, jo! Kluci, prosím,“ škemrala jsem a třela dlaněmi o sebe.

„A co nám za to dáš?“ ptal se Jared a křenil se. Grrr!

„Do nosu,“ usmála jsem se sladce. „Nebo si vezmu vaše hlídky. Vyberte si.“

Paul se na mě zamyšleně koukal. „A jak můžeme vědět, že nám jako alfa nenařídíš, abychom si je vzali zpátky?“ Tak teď mě tedy hluboce urazil. Já a podvádět? Já? No, dobře, ale v téhle situaci by mi to asi neprošlo.

„Hele, kluci, já bych jí věřila. Ono by se taky mohlo stát, že byste mohli spát na zemi – přeci jenom je to pořád její postel. A nebojte se, vím, jak jste se dneska probudili,“ šklebila se Emily a pobaveně nás sledovala, jak měníme barvy.

„A-ale, no, to je jedno,“ začal odporovat Paul, ale zmlkl, když jsem po něm hodila zamračený pohled, který jasně říkal, ať sklapne. Zarazil se, když mě viděl, a už radši nic nedodal. Jo, zase to pomohlo.

„Hele, Same, co jsi to řekl ten první den, co sem Alex přišla? Že teď jim bude velet malá holka?“ chtěl se ujistit Jared, a když jmenovaný přikývl, otočil se na Paula a Embryho. „No, budete to mít ještě těžký. Vemte si, jak rozkazuje teď, když je ještě relativně mladá, a jak nás bude buzerovat za deset let,“ připomněl jim. No, díky, Jarede, teď se mě budou bát.

Kluci se zajíkli a prosebným pohledem se podívali na mě.

„Tak to by už stačilo. Nikdo vás nebuzeruje a ani buzerovat nebude, tak klídek. Jdeme nebo vás nakopu,“ upozornila jsem je a šla do svého pokoje. Jako vždycky jsem se v koupelně svlékla a malou kuličku s oblečením přivázala k pravé noze. Vyskočila jsem z okna a na zemi už měla čtyři nohy. Svědění mě okamžitě přešlo a já jsem se zase cítila jako já. „Závod na louku!“ zakřičela jsem v duchu, když už byli všichni přeměnění, a vyběhla. Okamžitě jsem v jejich hlavách viděla, jak se jen zasmáli, ale vyběhli, až jim písek odlétl od zadních tlap. Všichni zapomněli, že na nás táhnou královští upíři, že možná přijdou o život, že už možná neuvidí své protějšky. Tohle všechno teď bylo vedlejší. Nikdo se tím nechtěl zabývat, i když všichni věřili, že nějaké příště bude. Nebo v to aspoň doufali.

Byla jsem nejdál od louky, když jsem vyhlásila závod, ale teď jsem všechny předběhla a snažila se si první místo udržet. Cullenovi pochopili, že závodíme, tak se taky přidali. Jediní, kdo mi byli v patách, byl Emm s Jaredem, ostatní byli daleko za horami. Kluci běželi asi pět metrů za mnou, ale pořád mě nemohli dohnat.

Zarývala jsem drápy do hlíny, uši a hlavu měla skloněné a oči trošku přivřené. Přeskakovala jsem spadané kmeny, kličkovala kolem stromů, až jsem doběhla do cíle našeho závodu. Na jednu nádhernou louku, kde kvetly všechny možné květiny, které ani neumím pojmenovat. Vzali mě sem jednou kluci, když jsme šli ze školy. Nikomu se ještě nechtělo domů, tak jsme si udělali zacházku a skončili tady.

Zrovna přibíhal Emmett, když z jednoho bližšího křoví vyskočil Embry. Byla jsem tak zabraná svými myšlenkami, že jsem si ani nevšimla, že něco chystá.

Přistál mi na zádech a tak, aby mi moc neublížil, se do nich zahryzl. Zavyla jsem, ale ne bolestí. Bylo to pro ostatní – a vlastně i pro mě – znamení, že boj přijímám.

Ohnala jsem se po něm a kousla ho do nohy. Už jsme se moc nedrželi zpátky, protože jsme věděli, že se nám rány za chvíli zahojí.

Vyjekl bolestí a stisk na mých zádech povolil. Cukla jsem sebou a byla pryč z jeho sevření. Odskočila jsem asi dva metry od něj a začala kolem něj kroužit. Jen okrajově jsem vnímala, že už všichni dorazili a pozorují nás.

Co tak najednou, že chceš bojovat?“ zeptala jsem se, když se už otrkal a taky začal kolem mě chodit. Vypadalo to, jako bychom nacvičovali milostný tanec. Ale reálně se to blížilo spíš tanci smrtícímu.

„Chci zjistit, jestli když dojde k boji, jsi schopná udržet se aspoň pár minut naživu,“ zdůvodnil a chňapl po mně.

Odskočila jsem a jen o pár centimetrů měla štěstí. Rozhodla jsem se, že nebudu využívat toho, že vím, na co myslí, a tak jsem se mu snažila do hlavy nenahlížet.

Zkusil další výpad, ale to už jsem ucuknout nestihla. Zase na mně přistál, ale já se ještě stihla přetočit tak, abych ho neměla na hřbetě, ale na boku. Povedlo se a já se ho už snažila setřást. Kroutila jsem se pod ním jako úhoř, snažila se mu zahryznout do boku, prostě se jakkoli dostat pryč od něj, ale nic z toho mi moc nepomohlo. Byl o hodně těžší a statnější než já, i když jsem o kousek vyšší, to byly jeho výhody. Tím mě dokázal na zemi bez hnutí držet.

Ještě dalších deset minut jsem se snažila, ale potom do toho zakročila Esmé. „Prosím vás, nechte toho! Embry, vždyť ti musí být jasné, že jsi vyhrál, tak ji pusť,“ rozkázala mu skoro až zoufale. „Nemůžu se na to dívat, vždyť si hrozně ubližujete.“

Embry ze mě pomalu a opatrně slezl a olízl mi obličej. Bylo to takové vlčí gesto, které říkalo, že to byla dobrá hra a promiň za případná zranění. „Jen jsem tě chtěl připravit na boj, kdyby na něj došlo. Vždyť ani nevíš, jak se bránit,“ povzdechl si těžce a smutně se na mě podíval. Seth se nad upíry slitoval a šel se přeměnit, aby mohl překládat Cullenovým, kteří teď těkali pohledy mezi mnou a Embrym. Asi z toho nebyli moc moudří.

Počkala jsem s odpovědí do doby, než Seth přišel zpět. Když už stál u upírů, dovolila jsem mu, aby nahlédl do mé hlavy. To mu stačilo k tomu, aby viděl do hlav všech členů smečky.

„Prý ji chtěl jenom naučit, jak se bránit upírům,“ řekl Seth.

„Ale vždyť já jsem nic nenamítala. Chci se naučit bránit, ale nevím jak. Vždyť jste všichni těžší, tak jak vás mám shodit?“ ptala jsem se. Byla to záhada.

„Prý ona nic nenamítala a ptala se, jak nás má ze sebe shodit, když jsme těžší než ona,“ zopakoval Seth mou myšlenku a zkoumavě nás pozoroval. O co zase jde? „Embry, nešlo by, aby Alex mohla trénovat s Cullenovými? Ti jí neublíží a můžou ji toho hodně naučit,“ navrhl. Zavrtěla jsem ocasem a netrpělivě čekala, co Embry odpoví. Bylo mi proti srsti, že se Seth zeptal Embryho a ne mě, když se vlastně ojedná, ale moc jsem to chtěla zkusit, tak jsem nic nenamítala. Mohla bych trénovat s tím samým druhem osob, se kterými budu možná bojovat za dva dny.

„No, šlo by to,“ zněl konečný verdikt Embryho a já zajásala. Seth to ještě přetlumočil, ale to už se k nám hnal Jazz.

„Tak začneme, ne?“ zeptal se netrpělivě a zastavil se až uprostřed mýtiny. Už se nemůžu dočkat…


No, nějaké kapitoly mám napsané dopředu, takže to už měnit nebudu. A+E bude, ale až ke konci. Za konec mě asi zabijete, ale budete moct hlasovat. ;) Něco se stane - a pěkné to nebude. Ale bude na vás, jestli budu v povídce pokračovat a napravím to, nebo to nechám tak, jak to skončím. Může z toho být další pokračující povídka, nebo můžu jenom začít přidávat další kapči, takže je to jen na vás. ;) Můžete hlasovat už teď. ;)

 

Sun

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

2)  RezinQa (22.07.2012 12:34)

užasná kapitola rychle další

THe

1)  THe (21.07.2012 18:45)

Pokračůůůj!!!
Hystericky si koušu ret v očekávání, co bude na konci, když myslíš, že tě zabijeme. Víc mě ale děsí to samotné slovo: KONEC. To nám neuděláš!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek