Sekce

Galerie

/gallery/thumbs/ffnp.jpg

Dobře, tak nastal čas na to, aby se nám to začalo rozjíždět. :D No, ale nejdřív Alex a Embry musí udělat ten úkol. ;) Sundance

Z hlídky jsem se – překvapivě – vrátila po svých. Zapadla jsem do postele a spala dobrých osm hodin. A to jsem málem Embrymu jednu vrazila, když se mě pokoušel vzbudit. Když pro mě přišel, Emily mu řekla, aby si mě vzbudil sám, že ona nechce přijít o nějakou důležitou součást jejího těla. Má recht. Třásl se mnou dlouho, ale já se nedala a schovala hlavu pod polštář. Zkoušel to dál, ale po deseti minutách to vzdal a sebral mi peřinu. To jsem tedy už vyletěla a pořádně ho bouchla do ramene. Začal si třít postižené místo a s rychlým zamumláním slova „dělej“ odešel z mého pokoje.

„Tak, kterou půlku si bereš? Jsem hodný, dám ti na výběr, když jsi to vymyslela.“ Mířili jsme do „centra“ rezervace, abychom nemuseli chodit kolem dokola. Vzala jsem si na sebe černé tříčtvrťáky a modrý top. Přes to jsem přehodila bílou mikinu, abych nevypadala nápadně. No, s tím si Embry hlavu nelámal a v tričku a ustřižených kalhotách se vydal napravo.

„Neříkal jsi, že mám na výběr?“ ozvala jsem se a založila si ruce na hrudi.

„Jo, říkal, ale neodpovídala jsi, tak jsem to vzal do svých rukou. Máš levou stranu,“ zavolal ještě přes rameno a vydal se k prvnímu domu. Čirou náhodou tam bydlel pradědeček Quila. Pročpak si asi vybral pravý směr?

Šla jsem tedy vlevo a koukala po domech. Už jsem tu byla dost dlouho na to, abych věděla, kde kdo bydlí, takže jsem nemusela obcházet každý dům, ale stačil jen ten, kde jsem jistě věděla, že tam bydlí nějaký senior.

Došla jsem ke dveřím jednoho z řady domků. Byla jsem si jistá, že zde bydlí jedna starší žena s manželem. Občas jsem je vídala, když jsem šla ze školy. No, uvidíme, jestli tu budou dost dlouho na to, aby mi o tom mohli něco říct.

Zaťukala jsem a pár vteřin čekala, než se dveře otevřely. Na prahu stála ta žena s milým úsměvem, ale překvapeným výrazem.

Usmála jsem se na ni. „Dobrý den, chtěla bych se vás jen na něco zeptat. Můžu? Bude to jenom chvilinka,“ ujistila jsem ji a přešlápla. Měla jsem z ní příjemný pocit, ale bála jsem se, že nebude taková, jak vypadá.

„Ale jistě, drahoušku, pojď dál,“ vyzvala mě. Zaváhala jsem, ale nakonec jsem práh jejich domu překročila a zavřela za sebou. Následovala jsem ji do malého, ale útulného obývacího pokoje, kde jsem si na její pokyn sedla. „Danieli, pojď sem. Máme návštěvu,“ zavolala do hlubin domu.

Po pár chvílích vyšel ze dveří postarší muž. Měl stejně milou tvář jako jeho žena. Byl v teplácích a volném tričku. Posadil se do křesla naproti mně a čekal.

„Dobrý den, jen bych se vás chtěla na něco zeptat. Můj kamarád má úkol z dějepisu. Je jedno, jaké to bude téma, tak jsme vymysleli, že by mohl napsat něco o historii La Push, jenže nemáme žádný materiál, takže logicky nemáme s čím pracovat. Mysleli jsme si, že by nějací lidé z rezervace mohli něco vědět.“

„Ale jistě. Moc rádi vám pomůžeme. Jsme šťastní, když víme, že ještě někoho vůbec zajímá, jaké to tu bylo dříve. Tak copak chceš vědět?“ odvětil mile muž a opřel se do křesla. Jeho žena jen s úsměvem přikyvovala.

Pro sebe jsem se zaradovala. „No, ehm, jak to tu vypadalo dřív? Změnilo se toho hodně? Kolik tu bylo lidí a jak se chovali? Dejme tomu, že všechno, co mi můžete říct,“ řekla jsem nakonec a předklonila se na tmavě červené pohovce dopředu a lokty se opřela o kolena.

„Dobře, tak tedy všechno. Hmm… Není to tu tak rozdílné jako dříve. Možná přibylo pár desítek obyvatel a pár domků, ale jinak je to tu stejné. Avšak lidé už zdaleka ne. Před lety byli ochotní vám pomoci s nákupem, do schodů, když pro vás něco udělali, nikdy za to nic nechtěli. Teď to už tak nefunguje. Lidé jsou nepříjemní, sobečtí a lhostejní.

Je pravda, že tu bylo provizorní dětské hřiště a obchod s potravinami, ale bez toho se dnes obejdeme. I když jsme nemuseli na nákup až do Forks, ale stačilo jít kousek k pláži a narazili jste na samoobsluhu.

Také v okolí bylo více zvířat, ale ta postupem času zmizela, když se tu začali potulovat vlci.“ V duchu jsem se ušklíbla, ale jinak jsem dál poslouchala. Bylo zajímavé poslouchat, jak to tu vypadalo v minulosti.

„Také tu bydlelo víc dětí a turistů, ale děti vyrostly a odešly do větších měst a turisté sem už ani netrefí,“ pokračovala žena a začala rozhazovat rukama. „Na ty vlky se dokonce před pětadvaceti lety pořádal hon, ale žádného nezabili. Podle legend nás mají chránit před Studenými, ale nikdo neví, kdo to má být.“ Nikdo? A kdo jsme tedy my? ptala jsem se v duchu, ale jinak na sobě nedala nic znát. Nechala jsem ji, aby pokračovala, zatímco jsem si to všechno ukládala do paměti.

Seděli jsme tam ještě hodnou chvíli, kdy mi celou dobu vyprávěli a vzájemně se doplňovali. Byli tak skvěle sehraní, až jsem jim to skoro záviděla. Ale ne, přála jsem jim to. Moc. Našli někoho, s kým si rozumí a s kým vydrží.

Najednou jejich vyprávění přerušilo zaklepání.

Vstala jsem. „Jen seďte, dojdu tam,“ usmála jsem se a šla ke dveřím.

„Hodná děvenka,“ slyšela jsem, jak říká muž, ale to už jsem otvírala.

Na prahu stál Embry.

Oba jsme na sebe nejdřív koukali jako husy z flašek, ale po chvíli jsem se vzpamatovala. „Co tu děláš? Nemáš mít pravou stranu?“ povytáhla jsem jedno obočí a opřela se o futra.

„Jo, mám, ale už jsem všechny obešel. Kolikátý je tohle dům, který jsi už navštívila?“

„První, ale věř mi, že tolik jsi toho nestihl zjistit ani ty. Ti lidé toho tolik ví. Pojď, jsme uprostřed vyprávění,“ vyzvala jsem ho a ze dveří odstoupila. Nedůvěřivě se na mě podíval, než vešel dovnitř.

Vstoupili jsme do obýváku bok po boku.

„Tohle je můj kamarád Embry. To on potřebuje tyhle informace, tak jestli vám to nevadí, taky by si to vyslechl.“

Žena, jak jsem později zjistila, tak to je Samantha, radostně vyjekla: „Ale vůbec ne. Ahoj Embry, prosím, posaď se vedle své kamarádky. Važ si jí, jenom kvůli tobě tu vydržela sedět takhle dlouho a poslouchat naše nudné historky.“ Hlavou kývla na volné místo vedle mě na pohovce.

„Vážím si jí a moc. To byl její nápad psát o historii rezervace,“ upřesnil a sedl si.

Potlačila jsem pocit, který se mi rozptýlil po celém těle, když řekl, že si mě váží. Nesmím si připouštět něco, co si jen nalhávám. „Já tu určitě nesedím jenom kvůli němu. Moc se mi ten příběh líbí, je tak tajemný a záhadný,“ rozplývala jsem se. Ano, doopravdy takový byl. Dobře se to poslouchalo, mělo to hlavu a patu, a dokonce nějaké to napětí. Jo, to je můj šálek kávy.

„Alex, ty by sis ho taky měla vážit. Nevím jak, ale našel tě v jednom z mnoha domků v La Push, v tom nehrálo hlavní roli jen štěstí,“ poradila mi a pokračovala ve vyprávění. Přilepila jsem na ni pohled a odtrhla ho jen tehdy, když něco dodal její manžel. Moc mě to zajímalo. Oba uměli dost dobře vyprávět a dokázali mě vtáhnout do děje.

Embry mě celou dobu upřeně pozoroval, ale já se to snažila ignorovat. Ať si kouká, jestli ho to baví. Jo, to musí být určitě hrozná sranda.

Dál jsem poslouchala, jak tu dřív jezdili lidé hodně na kolech a chodili se každý den otužovat na pláž, ale pak jsem to už nevydržela.

„Proč na mě tak čumíš?“ zeptala jsem se ho v myšlence, když jsem zbourala zeď ve svojí mysli.

„Jenom jsem nevěděl, že umíš i poslouchat,“ ušklíbl se a pohled stočil k ženě. Umím lépe poslouchat než mluvit, tak co to tu mele?

 

***

 

„Tak co? Co jsi zjistil ty?“ zeptala jsem se ho, když jsme mířili k Emily na večeři. Dohodli jsme se, že to sepíšeme tam.

„No, ehm, že tu dřív byla sámoška,“ zamumlal a upřeně koukal do papíru, kde měl své tzv. poznámky. Doopravdy byly v bloku jen obrázky dětí, vlků, moře a všeho dalšího.

„Páni, to já taky,“ hrála jsem překvapenou a ušklíbla se na něj. Jo, zase prohrál. Už mě ta vítězství přestávají bavit.

„Dobře, vyhrálas,“ vydechl a otevřel mi dveře. Vítězně jsem se na něj usmála a odhopkala do domu.

Už na příjezdové cestě jsme zjistili, že tu jsou všichni – Cullenovi i celá smečka –, jelikož tu měli auta. Proč se tu všichni sešli?

Vstoupila jsem do obýváku i s Embrym v závěsu a nestačila se divit. Všichni seděli ve skoro dokonalém kroužku a tvářili se pohřebně. Měli smutné výrazy a o něčem diskutovali.

„Ale co po nás chtějí?“ ptala se zrovna Esmé, kterou jsem nedávno poznala i s jejím manželem Carlislem. Měla vyděšený hlas, ale nebála se tolik o sebe, jako o ostatní. To je celá ona.

„Ani ne moc po nás,“ odpověděla jí Alice s nepřítomným výrazem. Co se to tu k sakru děje?

„Můžete nám laskavě říct, o co jde?“ ozval se Embry a vydal se k nim. Sedl si na zem vedle Jakea a vyčkávavě se podíval na každého, u koho si myslel, že by mohl znát odpověď.

Já zůstala stát u dveří a pouze čekala. Po nekonečných třech vteřinách se ozvala zase Alice.

„Volturiovi,“ vydechla a hlavu se zavřenýma očima položila Jazzovi na rameno.

Celá jsem ztuhla a dál nevnímala okolí.

 

 


 

Komentů ubývá... Mno, je to jen na vás, jak budete komentovat, ale je taky na mně, jak budu přidávat. :/ Myslete na to...

 

Sun

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

6)  teresis (01.07.2012 17:52)

Sundance

5)  Sundance (29.06.2012 19:30)

Holky, moc děkuju za... za všechno. :D Že se mě snažíte dokopat k napsání dalších dílů, že píšete tak krásné komenty, že vydržíte čekat třeba měsíc na další kapču... Bylo by toho hodně, za co bych vám měla poděkovat, ale přesto vám teď musím říct, že další kapču přidám až po neděli.. Jestli si některá z vás všimla, tak tuhle povídku přidávám i na jiné stránky, ale vždycky se snažím, abych je přidala najednou.. Aby jedna nevyšla týden před tím, než ta druhá.. A jelikož na jedné stránce mám korektorku, tak se to tím trošku komplikuje.. Ve středu večer odjela za rodiči a vrací se až v neděli, tak další kapitolu uvidíte až příští týden.. ;) Jestli některá z vás chce, můžu vám ji poslat na mail, ale chci od vás koment i sem ke kapitolce, až vyjde.. :)

Moc vám ještě jednou děkuju. :*

Sun

4)  Jana (28.06.2012 19:50)

jako vždy skvělý díl

Empress

3)  Empress (28.06.2012 19:30)

super rýchlo ďalšiu ;) ;)

MarryTyger

2)  MarryTyger (28.06.2012 19:22)

Supéér! Alex je vcelku citlivka Ale honéém další!

THe

1)  THe (28.06.2012 19:08)

Takhle nemůžeš skončit!!!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek