Sekce

Galerie

/gallery/ffnp.jpg

Alex v minulé kapitole zjistila "menší" problém, tak jak si s ním poradí a zareaguje na další problém? Kapitola je taková hatla-matla, ale slibuji, že další bude lepší. ;) Sundance

„Fajn!“ zavrčela jsem. „Chápu. Půjdeme?“ zeptala jsem se a snažila se potlačit bolest v hlase. Vypadalo to, že se chystá něco říct, ale nakonec jen vydechl a vydal se za mnou.

Cesta zpátky za smečkou proběhla v naprostém tichu, ale když jsem vešla do dveří, strhla se pohroma. Všichni přes sebe křičeli, hádali se a pošťuchovali.
„Hej, klid už!“ zařvala jsem, když už hrozilo, že mi praskne hlava. „Zavřete pusy a sedněte si,“ přikázala jsem jim a sama se posadila do křesla. Ostatní ihned zareagovali. Sam se zatvářil překvapeně, když se Embry svezl na zem co nejdál ode mě, ale neřešil to.
Otočil se zase na mě. „Alex, musíme zjistit, kdo je tu teď alfou. Jak jsi teď viděla, každý tě poslouchá. I na mě to mělo účinek, ale jde o to, kdo z nás má vyšší postavení. Asi tušíš, jak to zjistíme,“ ušklíbl se. Ano, moc dobře jsem to věděla.
„Fajn, jdeme na to,“ odvětila jsem a šla do svého pokoje, kde jsem ze sebe svlékla oblečení a vyskočila z okna, které vedlo k lesu. Ještě za letu jsem se přeměnila a do kuchyně nakráčela hlavním vchodem ve vlčí kůži. 
Sam byl už taky přeměněný a ležel Emily u nohou. „No, to ti to trvalo,“ ozvalo se mi v hlavě. Zavrčela jsem a skočila po něm. Nestačil uhnout, takže jsem přistála přímo na něm. Hravě jsem ho kousla do ucha a ignorovala překvapený pohled vycházející od Emily, že jsem bílá vlčice. Jo, taky z toho nejsem dvakrát nadšená, ale máme brát to, co nám život dává. Alespoň že něco mi za tu dobu dal.
„Hele, já se snažila,“ ohradila jsem se. „Tak vstávej, ať se můžeme změřit.“
„Děláš, jako by ti vadilo být vlk,“ poznamenal a vyskočil na nohy.
Spolkla jsem drzou poznámku, postavila se vedle něj a čekala, až se někdo uráčí nás změřit. Připadala jsem si jako idiot, ale bylo to nezbytné.
„Doopravdy ti nevadí být vlkem, že ne?“ ujistil se Sam, když se kolem nás motal Paul a šaškoval, že jsem o dva metry vyšší. Vadilo mi být ve vlčí kůži? Určitě ne. Ale je lepší než lidská? 
„Ne, možná je to i lepší než být člověk,“ odvětila jsem. „Ale nevím, jestli to má moc výhod.“ Bylo toho tolik, co se za dnešek stalo, ale já pořád nenacházela nit, která by mě tím mohla pomalu vyvést ven. Bylo to jako být ztracená uprostřed bludiště, když víte jen to, že se musíte dostat ven. Ale cestu vám už nikdo nepopsal. Prostě a jednoduše – jsem v pěkné bryndě.
No, nevím, jestli by s tebou ostatní souhlasili, i když třeba Embry si myslí to samé,“ dodal.
Překvapeně jsem na něj pohlédla, ale jinak jsem nic neřekla. „Je to tak zajímavý, když ti vidím do hlavy. Máš tam dost velkej guláš,“ pousmál se vlčím úsměvem. V jeho vlastní hlavě se teď honily vzpomínky na poslední hodiny. Co se stalo, proč se to stalo atd. „Měla bys vyřešit jeden dost zásadní problém,“ poradil mi. V hlavě se mu mihl obraz Embryho, jak mě drží v náručí a já mu brečím do ramene. Byl to první den, kdy jsem ho uviděla. Jak jsem se sesypala kvůli tomu, co se mi kdysi stalo.
„Jo, ale myslím, že ten už se vyřešil,“ zabručela jsem a v hlavě si přehrála rozhovor s ním a můj pokus ho políbit. Sam to celé jen sledoval, ale nic neříkal. Když jsem byla u konce a myslela zase na přítomnost, tak jsem až teď uviděla, že ostatní už došli k nějakému závěru, protože teď jenom seděli a koukali se na nás. Nemohli vědět, o čem se bavíme. Nechtěli jsme, aby to slyšeli. „I když se do mě otiskl, nemusí to ještě zákonitě znamenat, že mě bude mít rád,“ posmutněla jsem.
„Alex, otiskl se do tebe a to znamená, že tě může mít víc než rád. Otisk neznamená, že jsi k té osobě navždycky připoutaná, ale to, že jste pro sebe stvoření. Věř mi, kdybys ho nezajímala, tak se do tebe neotiskne,“ povzbuzoval mě. Doufala jsem, že má pravdu. Přišlo mi blbé, abych se o takovýhle věcech bavila zrovna se Samem, ale bylo to jako to říkat nejlepší kamarádce.
„Osobně mi řekl, že se o mě tímhle způsobem nezajímá,“ oponovala jsem. Už mi ten rozhovor nepřipadal jako s nejlepší kamarádkou, teď to bylo mučení ze strany mého budoucího strejdy. 
„O čem se tu vy dva bavíte?“ ozval se mi v hlavě hlas jednoho vtíravého vlka. Bylo to jako naschvál. Embry nebyl přeměněný, jen nám dovolil, abychom slyšeli to, co zrovna chtěl. Seděl teď v křesle, kde jsem předtím byla já.
„O ničem, co by tě mělo zajímat,“ odsekla jsem a šla si lehnout vedle pohovky, co nejdál od něj. Nechtěla jsem se měnit zpátky v člověka, tak jsem se rozhodla, že když teď zůstanu ještě chvíli vlk, nic tím nezkazím.
„Alex, buď na něj milá,“ varoval mě Sam. „Má tě rád, i když ti řekl něco úplně jiného. Asi vím, proč ti to zatajil, ale nechám to na něm.“
Ne, nemá a ty to taky nech být, prosím,“ prosila jsem zoufale. Už se mi o tom nechtělo vůbec bavit. Chtěla jsem se jen někam zahrabat a zůstat tam až do smrti.
„Ne, nikde nezůstaneš zahrabaná až do smrti. To nedovolím já a ani nikdo z kluků,“ informoval mě a šel se uhnízdit u nohou Emily. Zase.
„Ještě před chvíli mi to vidění do mojí hlavy nevadilo, ale teď toho začínám mít plný zuby,“ poznamenala jsem. Doopravdy to bylo nefér. Když jste člověk, tak dokážete svou hlavu uzavřít a ostatní ze smečky vám tam nevidí, ale takhle je to dost otravné.
„Počkej, za pár dní ti to bude vadit ještě víc,“ zasmál se. Grrr. Už teď mi to vadí doopravdy hodně, tak co mám očekávat za pár dní?
„Hele, o čem se vy dva bavíte?“ zeptal se Seth, když jsme v takovéhle debatě pokračovali ještě hodnou chvíli. Byli tu všichni, takže se na nás stočilo dost pohledů, abych znervózněla. Ne, vlastně teď tu všichni nebyli. Chyběli dva podstatní lidé. Quil a…
„Kde je Claire?!“ vyjekla jsem v duchu a dovolila, aby to slyšeli i vlci, kteří nejsou proměnění.
„Klid, je ještě pořád s Quilem. Teď nemůžeme riskovat, takže bude pár dní u něj. Mohla by ses proměnit kdykoliv, to nemůžeme pokoušet,“ vysvětlil Jared a vstal. „No, já už asi půjdu, mamka ještě něco potřebovala. Mějte se a ty, Alex, se koukej co nejdřív začít ovládat a nevybuchovat kvůli hovadinám, jinak nebudou mít Sam s Emily dost peněz na svatbu,“ zasmál se a vyšel ze dveří. Vyběhla jsem za ním, protože se mi nechtělo být v jedné místnosti s Embrym.
„Počkej, Jarede!“ křikla jsem v duchu. Nemusela jsem se bát s ním mluvit přes moje myšlenky, protože jsem dovolila jen jemu, aby mi viděl do hlavy. Alespoň nějaké to plus.
Otočil se a překvapením se mu rozšířily zorničky. „Alex, proč nejsi uvnitř? A proč nejsi člověk?“ 
„No, vzhledem k okolnostem je teď vlčí kůže lepší,“ odvětila jsem a se skloněnou hlavou jsem došla k němu. „Můžu jít kousek s tebou? Klidně se přeměním,“ vyhrkla jsem. Doopravdy se mi nechtělo zůstávat v takové blízkosti Embryho, když mi řekl to, co mi řekl. Přehrála jsem si ten rozhovor v hlavě a dovolila Jaredovi, aby ho taky viděl. Měnil výrazy jako já ponožky, ale nakonec se mu tam usadil smutek. V očích měl bolest a koutky svěšené dolů. Neměla jsem ráda, když mě někdo litoval, ale teď jsem na to ani nedokázala myslet.
„Nemusíš se měnit. Klidně zůstaň takhle. Půjdeme lesem,“ usmál se na mě a já se vydala za ním, když se rozešel směrem k lesa.
„Nevíš, jak dopadlo to naše měření? Nějak jsem se zakecala se Samem a nedávala pozor,“ zamumlala jsem, když jsem si uvědomila, proč jsem vlastně zrovna teď vlk.
Embry se usmál. „Jsi vyšší, takže jsi nejspíš alfa. Nikdo nevěděl, že se může přeměnit dívka, takže pro všechny bylo překvapení, že se může stát alfou. Proto na nás platily tvoje zákazy a rozkazy. A ohledně Embryho... No, nemůžu říct, jestli ti lhal, nebo to myslel smrtelně vážně. Ale je do tebe otisklej, takže mu na tobě bude záležet víc než by bylo vhodný,“ povzbudil mě a ve skoku z poraženého kmene se přeměnil. Nechápala jsem, proč to udělal. Vždyť si roztrhal všechny věci. „Neboj, tyhle už jsem měl stejně vyhodit,“ zasmál se ve své hlavě.
Hravě mě kousl do ucha jako já předtím Sama a rozběhl se lesem. Měl náskok asi pět metrů, ale hodně rychle jsem ho dohonila a dokonce předběhla.
„Ha! Jsi moc pomalej, radši s nikým nezávoď,“ zasmála jsem se a vyrazila vpřed ještě rychleji. Skočila jsem do jednoho keře a čekala na Jareda. Uši jsem měla napjaté a jen poslouchala, až se něco kolem mě šustne. Po chvíli jsem něco uslyšela za sebou, tak jsem se rychle otočila, ale to na mně přistál a začali jsme se převalovat. Chvíli jsem nahoře byla já, chvíli on. Byla to zajímavá hra, ale nakonec jsem vyhrála, protože jsem ho přišpendlila pod sebou a už se nenechala shodit.
„Alex, pusť mě!“ řval na mě v myšlenkách a kroutil se pode mnou jako úhoř.
„Popros.“
„Nebudu tě prosit,“
zavrčel a snažil se ještě víc. Měl to ale marné. Držela jsem ho doopravdy pevně, takže se nemohl ani hnout.
„Tak tě nepustím,“ ušklíbla jsem se. Zablesklo se mu v očích a odstranil zeď, která bránila klukům, aby slyšeli naše myšlenky.
„Kluci, pomoc, ona mě tu drží!“ ječel na ně v myšlenkách a po pár vteřinách se dočkal odpovědi. 
„Alex, prosím tě, pusť ho. Nemám náladu vás rvát od sebe,“ ozval se Samův unavený hlas. Už nebyl vlk.
„Nepustím, začal si on, tak ať si poradí. Same, ať mu nikdo nechodí na pomoc. Nemá si začínat,“ odfrkla jsem si a dál ho držela.
„Alex,“ varoval mě Sam.
„Fajn, fajn, ale pamatuj, že až si znovu začneš, tak tě už ani Sam nezachrání,“ upozornila jsem Jareda a seskočila z něj. Rozeběhla jsem se volně lesem. V mysli jsem si zase postavila clonu a už jsem slyšela jenom jednoho vlka, jelikož toho jsem nijak zablokovat nemohla.
Běžela jsem jako střela a užívala si, jak mi vítr foukal do obličeje. Bylo to tak uklidňující, že už bych se toho nikdy nechtěla vzdát. Teď jsem se definitivně rozhodla. Vlk je lepší než lidské tělo. 
Proběhali jsme spolu ještě několik hodin, než jsme se úplně utahaní uráčili vrátit do lidského těla. Povídali jsme si o různých věcech a já zjistila, že je moc dobrý posluchač i vypravěč. Z Jareda jsem nakonec dostala, že po něm mamka nic nechtěla, jen se chtěl vyvléknout ze společnosti celé smečky. Teď neměl oblečení, takže musel jít se mnou k Emily, aby si tam nějaké vzal od Sama. 
Doběhli jsme ještě jako vlci k domu Emily. Skočila jsem do svého pokoje oknem a Jared hned za mnou. Vzala jsem do tlamy oblečení, které jsem předtím hodila na postel a vešla s ním do koupelny. Nějakou záhadou se mi podařilo zavřít dveře. Přeměnila jsem se do lidského těla a oblékla se. Ach, lidské tělo. Když jsem vlk, můžu běhat lesem jak dlouho chci a nikdy mě nezačnou bolet nohy. Je mi jedno, že budu špinavá. Můžu si lehnout kamkoliv a nikdo mi neřekne, že překážím.
Z vlasů jsem udělala drdol na temeni hlavy a vylezla z koupelny. Jared ležel u nohou mé postele, ale teď vystřelil a hnal se ke mně. Začal kolem mě skákat a jančit, až jsem se rozesmála. Olízl mi obličej, já se usmála a vylezla z pokoje. On zůstal tam.
Všichni byli naskládaní v obýváku a povídali si. Vlci slyšeli, jak se dveře od mého pokoje zacvakly a otočili se.
„Same, půjčíš Jaredovi nějaké oblečení? Jaksi to neodhadl a proměnil se v letu,“ zasmála jsem se. Jmenovaný seděl vedle Emily a objímal ji kolem pasu.
„Jo, jasně, jenom by mě zajímalo, kde jste byli tak dlouho. Vždyť už jsou dvě hodiny ráno,“ zavrtěl hlavou, ale vstal a šel do své a Emilyiny ložnice.
Odpověděla jsem rovnou, protože jsem už věděla, že mě uslyší až v jejich ložnici. „No, dejme tomu, že jsme běhali, povídali si a prali se.“ Zvysoka jsem ignorovala Embryho zamračený a zkoumavý pohled a vzala si od Sama oblečení, které mi donesl a šel si sednout zpátky k Emily. 
Otevřela jsem dveře svého pokoje a oblečení tam hodila. Zase jsem zavřela a šla si sednout na zem vedle pohovky tak, abych byla co nejdál od Embryho. Bylo to dětinské a začala jsem se chovat jako on, ale bylo mi to upřímně jedno. Zalesklo se mu v očích.
„Dobře, ale jak mi vysvětlíš, že zrovna teď se obléká u tebe v pokoji?“ ptal se dál Sam a Embry se napjal. Nechápala jsem ho, ale nechala jsem to být. Nebudu si kazit náladu něčím, co bylo, když může být něco o hodně lepšího.
„No, nechtěli jsme chodit hlavním vchodem, když jsem se i já potřebovala obléknout.“
Chvíli mě Sam ještě trápil, ale potom zjistil, že všechno je úplně nevinné, tak toho nechal. Jared vylezl z mého pokoje už oblečený a přidal se do naší debaty, kdo teď bude alfou. Kluci nakonec naměřili, že jsem o kousek vyšší než Sam, což mi Jared řekl, takže tu bylo tohle dilema. No, uvidíme, jak se nakonec dohodneme.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Empress

5)  Empress (12.06.2012 11:15)

Super kapča Prosím rýchlo ďalšiu

4)  BJaneVolturi (10.06.2012 22:52)

THe

3)  THe (10.06.2012 20:59)

Jak já tuhle povídku miluju! Skvělá kapitola!

MarryTyger

2)  MarryTyger (10.06.2012 20:50)

Páni, Alex ty jsi zvíře To kousání do ucha se nějak všem líbí Ale rychle další!!!

1)  Jana (10.06.2012 20:22)

rychle další díl

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still - Jacob & Bella