Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Rob%20a%20Nikki.jpg

Někdy jsou po dlouhá léta naše dny bezvýznamné a prázdné. A ani nemusíme být upíři. A pak se během jediného měsíce stane všechno podstatné.

Nebo během jediného týdne.

Jediného dne.

Jediné minuty.

 

Další bouřlivá debata o místě, kde stráví následujících pět let.

Tentokrát se nezapojil. Bylo mu to jedno. Hlavně když co nejrychleji vypadnou z dosahu Tanyiných lačných myšlenek.

Obsah toho, co slyšel, zůstával na samém okraji jeho pozornosti. Dokud nezaznělo to slovo. Z Aliciných úst sklouzlo ledabyle, bez zvláštního důrazu. Když se k ní prudce otočil, upřeně zírala do mapy, kterou předtím rozložili na jídelním stole. A stejně, jako před ním uhýbala pohledem, uhýbala mu i v myšlenkách.

„Nemůžu si pomoct, Forks je ideální,“ ťukala špičkou černě nalakovaného nehtu do nepatrné tečky na západním pobřeží.

„Taková díra!“ zakvílela Rosalie.

„A tohle je co?“ zvedla Alice pobaveně obočí a kývla bradou k oknu. Nedávno prořezané větve nejbližších stromů denalijského lesa se jim už zase skoro vecpaly do domu.

„No právě! Doufala jsem, že teď půjdeme do nějakého normálního města! Tady už z toho šílím,“ fňukla Rose.

„Chceš říct, že ti neposkytuju dost zábavných podnětů?“ zamračil se Emmett.

Atmosféra začínala houstnout.

„Mně se to líbí,“ vložil se do toho Carlisle. „Asi jsi už ověřila možnost bydlení i uplatnění pro všechny,“ usmál se na Alici. Horlivě přikývla.

„Uplatnění?“ ušklíbla se znovu Rosalie. „Chceš říct, jestli je tam pro nás střední, ne? Uplatnění se přece hledá jen pro tebe a pro Esme,“ provrtávala zamračeným pohledem desku stolu.

„Ale no tak, Rose, není to zrovna velkoměsto, ale ber to jako příjemný kompromis. Oproti Denali to rozhodně je civilizace a zároveň máme blízko do lesa,“ podpořil Jasper svou ženu. On sám by nejraději zůstal co nejdál od lidí, ale když už se k nim musel přiblížit, toužil mít náhradní zdroj obživy nadosah.

„Můžu s tebou mluvit, Alice?“ Edward vstal a naznačil směr k hlavním dveřím.

Vypadala naprosto v klidu, když ho následovala. Nikdo to nekomentoval, ale všichni se tvářili trochu zaskočeně. Volba budoucího bydliště přísně podléhala demokratickým principům. O dohody mimo rodinnou radu se nikdy nikdo nesnažil.

Odešli hlouběji do lesa. Dost daleko na to, aby je z domu nemohli slyšet.

„Chci, abys přísahala, že je to náhoda,“ uhodil na ni ostřeji, než čekala. Než čekal on sám. Ale neomluvil se. Dál jí upřeně zíral do očí.

Krátce vzdychla. „Edwarde, Forks je nejdeštivější město ve Státech, byla jen otázka času, kdy pobudeme i tam. Divím se, že jsme ho neobjevili dřív. A pokud narážíš na tamto… Isabella je stále v Itálii, to jsem ti netajila. A ano, je docela dobře možné, že ta malá přijede navštívit prababičku. Ale je to čtrnáct let, Edwarde, tehdy jí nebyly ani čtyři, takže nechápu, čeho se vlastně tolik bojíš,“ obrátila jeho ostrý tón proti němu.

Znejistěl.

Měla pravdu. O co mu vlastně pořád jde? Za těch čtrnáct let neuplynul den, aby nemyslel na Isabellu. Navzdory Alicinu ujišťování se nikdy nezbavil pocitu viny za to, co se jí stalo. Jistě, byla to jen ošklivá náhoda, ale faktem zůstávalo, že kdyby s Rose neměli ten idiotský nápad opustit Carlislea a Esme, nikdy by se nedostali do problémů a nikdy by Ara nepřivedli k Isabelle.

Ano, Alice měla pravdu, Isabellina vůně byla tak výjimečná, že v Chicagu, obrovském městě, kde se den co den pohybovalo a lovilo několik nomádů, bylo jen otázkou času, kdy ji objeví někdo jiný. Ale to by byl její osud. Neměl by v tom prsty on…

Na tu malou si za celou dobu vzpomněl jen párkrát. Po několika týdnech od Isabellina zmizení ověřili, že ji dostala do péče Renée a odvezla si ji do Arizony, a tím se to pro ně stalo uzavřenou záležitostí.

Tak proč teď takhle vyšiluje?

„I kdybys na ni narazil, Edwarde,“ pokračovala Alice mnohem mírnějším tónem, „lidská vůně se nemění. Nehrozí, že by pro tebe byla tak… lákavá jako její matka.“ Pohladila ho po paži a lehce ho nasměrovala zpět k domu.

O týden později odjeli do Forks.

Chtěli stihnout začátek školního roku.


xxx


Během prvního školního dne se jim podařilo zjistit, že malá Bella Swanová na místní střední rozhodně nechodí.

Přesto zůstal neklidný. Když se i po týdnu neustále ohlížel přes rameno, vzdal to a zjistil adresu Marie Swanové.

Našel to snadno. Úhledný, i když poněkud zanedbaný domek stranou hlavních forkských ulic. Díky tomu se nikdo neobtěžoval s obestavěním pozemku nebo s výsadbou živého plotu.

Na krytém zápraží podřimovala drobná prošedivělá žena. Její pravidelný dech, klidný tlukot srdce a jemné praskání starého dřeva rozvrzané houpačky mu dovolily zapomenout na ostražitost.

Rozhodl se, že když už je tady, chce mít naprostou jistotu. Potichu přišel blíž, zavřel oči a několikrát se zhluboka nadechl. O co živější byla vzpomínka na Isabellinu podmanivou a pohlcující vůni, o to matněji si vybavoval její dceru. Nepochyboval ale, že kdyby se tu během posledních týdnů objevila, poznal by to.

Její dech ani tlukot srdce se nezměnily. Proto skoro nadskočil, když se z verandy ozval rázný hlas:

„Hledáš něco, kluku?“

Nepamatoval si, kdy naposledy se nějakému člověku podařilo překvapit ho. Užasle se usmál. Říkala by mu kluku, i kdyby věděla, že je o dobrých třicet let starší než ona?

Nečekaně lehce vyskočila a založila si ruce na prsou. Uviděl její oči a došel mu dech.

„No tak?“ Její hlas ho znovu probral.

„Dobrý den, omlouvám se, jsem Edward Cullen, před týdnem jsme se přistěhovali. Já… hledám si práci a dostal jsem na vás tip.“ Netušil, proč to řekl. A jasně si uvědomoval, jak Marie Swanová nedůvěřivě zkoumá jeho drahé oblečení a marně přemýšlí, proč na první pohled bohatý student otravuje s nabídkou výpomoci. To vše mu běželo hlavou, ale jen jako přehlídka vlastních myšlenek. Mysl ženy před ním byla – tichá. To rodinné postižení ho mírně řečeno zneklidňovalo.

„To je nějaká dobrovolnická blbost, ne?“ zamračila se. „Nepotřebuju tu skautíky,“ naznačila mu bradou směr, aby náhodou nepochyboval, kudy vypadnout.

„Nejsem skaut ani dobrovolník,“ ujistil ji. „Rozbil jsem úplně nové auto a chci si opravu zaplatit ze svého,“ dolaďoval za pochodu svou historku. „Můžu vám třeba shrabat listí a posekat trávník. Nebo nakoupit. Nebo cokoliv,“ rozpřáhl doširoka ruce na znamení, že jeho možnosti nemají hranice.

„Kdyby se někdo přistěhoval do města, už bych to věděla,“ zkusila zaútočit z jiného konce.

„Nebydlíme přímo ve městě, koupili jsme dům na východ odsud. Taková hranatá skleněná záležitost v lese,“ pokrčil omluvně rameny, jako by nechápal, koho mohla podobná výstřednost napadnout.

Vypadala, že přemýšlí a ani na okamžik z něj nespustila oči.

„Myslíš to vážně, Edwarde Cullene?“ Rychle kývnul.

„Tak pojď za mnou,“ pobídla ho mávnutím ruky, sešla tři schody k němu a vydala se podél vnější stěny domu na zadní dvorek. Šel za ní, ale udržoval mezi nimi bezpečnou vzdálenost. Zkušenost ho naučila, že staří lidé občas lépe vycítili nebezpečí, které v sobě nosí. Nebezpečí, jehož je ztělesněním.

Ocitli se na kameny vydlážděném plácku, který končil u přední stěny polorozpadlé dřevěné boudy. Marie se nadechla a s trhnutím otevřela dveře. Bouda byla až po střechu naplněná harampádím všeho druhu.

„Dokázal bys tohle vyklidit a tohle zbourat?“ Gesto její vrásčité ruky zahrnulo kůlnu i její obsah.

Edward pár vteřin předstíral, že se rozhoduje. „Když něco z toho dokážu zpeněžit, je to moje?“

Marie se rozesmála. „Fifty fifty, ber nebo nech být,“ kousla se do rtu, aby návrh dohody vyzněl dost vážně.

„Beru,“ přikývnul. „Zítra po škole jsem tu.“


xxx


Chodil k ní několikrát týdně. Udělal, co bylo potřeba, nechal si uvařit čaj a sám vždycky naservíroval koláčky, pro které se stavoval v pekařství v centru.

Marie nebyla příliš upovídaná a navíc ctila pravidlo, že rozhovor by měli vést všichni zúčastnění. Za každou svou větu očekávala jednu od něj. Zpočátku jí spolu s koláčky předložil i oficiální historku, kterou používali při kontaktu s lidmi. Ale časem se ukázalo, že je to jen kostra normálního lidského života, že tomu příběhu chybí spousta detailů a zákrutů. Jenže to už bylo v době, kdy ji znal a měl rád, a na účet nutných lží a polopravd nechtěl připisovat další položky.

A tak spolu často strávili téměř tichou hodinku nebo dvě. Ani jednomu z nich to ale nevadilo. Jako by čerpali radost a sílu z pouhé přítomnosti toho druhého.

Asi třikrát se stalo, že se Marie rozpovídala. Když sebral odvahu a zeptal se na jejího syna Charlieho. To byly jediné chvíle, kdy ji viděl opravdu smutnou.

A jedinkrát ji viděl opravdu rozzlobenou.

Když došla řeč na Isabellu a na Renée. Marie po celou dobu žila v přesvědčení, že její vnučka po Charlieho smrti prostě utekla, aby se vyhnula odpovědnosti za své dítě. Renéin seznam hříchů byl delší. Opustila Charlieho a nepomohla Isabelle, když zjistila, že je těhotná. A teď u sebe měla malou Bellu a celé roky ji odmítala pustit na návštěvu do Forks. Marie ji čtrnáct let neviděla.

„Nedělám si iluze,“ promnula si unavené oči. „Vím, že díky Renéinu vlivu ani z Belly nevyroste nic pořádného. Netušíš, jak moc mě to žere. Charlie byl trochu morous, ale úžasnej člověk. A zbude po něm dcera, která se vypaří, a vnučka, která ani netuší, kam vlastně patří.“

A tím to téma pro ni bylo uzavřené.

Až do března následujícího roku.

Edward seděl na svém místě v její malé útulné kuchyni, když zazvonil telefon. Překvapeně zvedla obočí.

„Margie volá jen dopoledne, kdo to může být?“

Bellin příjezd jí oznámili jako hotovou věc. Renée lidem ve svém životě nedávala na vybranou.

„Přijede už za týden,“ vydechla Marie, když položila sluchátko do odřené vidlice. „Nemám pro ni připravený pokoj, musí se tu vymalovat a koupit nový nábytek a musím ji vyzvednout a…“ Zděšení v jejích očích se změnilo v úlevu. „Už dlouho jsem tě pořádně nezaměstnala, co myslíš, Edwarde Cullene?“


xxx


Nervózně přešlapoval u východu z miniaturní příletové haly v Port Angeles. Vlastně mu celý ten stísněný prostor připomínal předpotopní autobusové nádraží ze starého filmu. Ta malá žije většinu života ve Phoenixu. Zřejmě uteče, jen co se rozhlídne kolem sebe. Vlastně v to doufal. Cítil, že se na něj valí nějaká neurčitá katastrofa, proti které je úplně bezmocný. Jako by se posledních patnáct let snažil před něčím utéct a teď zjistil, že hned někde na začátku toho útěku překročil bludný kořen a celou tu dobu se motal dokola.

Jako by se právě teď ocitl na místě, z kterého před patnácti lety vyběhl.

Ano, jen ona to může rozetnout. Zmizí dřív, než si stihne uvědomit, že už se někdy viděli. Než ho obviní, že zavinil zmizení její matky. Než se stane něco, co už nepůjde vrátit zpátky…

Ale stejně jako cítil tu nevyhnutelnost, uvědomoval si, že jeho přání je naivní a hloupé.

To není směr, kterým by měl postrkovat své myšlenky. Musí se soustředit. Viděla ho, když byla úplně mrňavá. Bez rozumu. Přinejhorším si může vymyslet, že ho zná z reklamy na cornflakes.

Takhle je to vlastně správně. Bude to mít pod kontrolou. Ji bude mít pod kontrolou.

Na opačném konci haly se otevřely dveře. Marie rychle vstala ze svého místa a netrpělivě natáhla krk. On naopak couval tak dlouho, dokud nenarazil zády do zdi.

Vešla až mezi posledními. Vypadala přesně tak, jak si ji představoval. Dlouhé hnědé vlasy, bledá pleť a pravidelné rysy. Snažila se opatrně odměřovat každý svůj krok, ale díky té snaze si okamžitě uvědomil, že pokud není opilá, je zřejmě dost neohrabaná. A pak se na nekonečnou dobu ocitla v Mariině objetí.

Když se otočily jeho směrem, pochopil, že všechny jeho předpoklady a odhady byly k ničemu.

Stačily k tomu dvě drobné události:

Poprvé po patnácti letech se setkal s pohledem Belly Swanové.

A ve stejném okamžiku zachytil její vůni.

 

 

povídky od ambry

 


předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Alrobell

19)  Alrobell (06.01.2012 19:36)

Edward Cullen na brigádě to je jako Emmett na baletu Alice ve vypraném oblečení Jasper v krevní bance ...

Sežere ji?

Silvaren

18)  Silvaren (31.08.2011 15:17)

Ježíšmarjá, Edwarde, proč dýcháš, když nemusíš? Trdlo. Ten nápad s brigádou mě vážně pobavil.:D :D :D Uf, jsem zvědavá, jak tohle rozmotáš.

Lenka326

17)  Lenka326 (01.08.2011 16:33)

Takže Forks. Forks? Po čtrnácti letech se konečně začne naplňovat osud? Musela jsem se smát, jak Edward hledal práci u Marie Swanové, ale co, nějak to zařídit musel, že? Jen asi nepočítal s tím, že se ta "brigáda" trochu pozmění a osud mu přihraje malou Bellu Swanovou rovnou do náruče.
Skvělé, pěkně jsi to zašmodrchala, aby to vyšlo a já letím na další dílek. Díky

gucci

16)  gucci (31.07.2011 23:40)

Psát něco smysluplného po Bye a Karolce fakt nemá cenu...to sama uznáš...já jen dodávám,že se nemůžu dočkat pokračování a vývoje situace...příběh je tak jiný, že netuším kam je tvé myšlenky zavedou.... děkuji!!

Bye

15)  Bye (31.07.2011 23:27)

Uáááááááááááááááááá, už se to sype, už se to valí. Začalo to malým kamínkem, když Alice navrhla Forks, a teď už cítím, jak se z toho stává lavina událostí... jo, myslím, že se tomu říká osud! Úplně se klepu nedočkavostí!
Třeba tohle:
"Dobrý den, omlouvám se, jsem Edward Cullen, před týdnem jsme se přistěhovali. Já… hledám si práci a dostal jsem na vás tip." Jo, takové věci se stávají i upírům, Edwarde
"Edward seděl na svém místě v její malé útulné kuchyni..." ajéje, budou se asi potkávat nejen ve škole... A ty oči! A ta vůně!!! Co z toho vzejde???
A já jsem nahraná, páč desítka není k mání...
I tak děkuju, vrním blahem

Karolka

14)  Karolka (31.07.2011 18:46)

Zelektrizovaná! Totálně naprosto zelektrizovaná. Od prvního písmena po poslední tečku. Napětí se stupňovalo a já na konci dokázala jen vydechnout a zírat. Ten příběh se dostává do pěkných obrátek. V hlavě mám milion otázek. Těším se na to, co bude mezi nimi a zároveň se bojím budoucnosti. Objeví se Bellina volterrská matka? A co to přinese? Povídej!

Nosska

13)  Nosska (31.07.2011 11:06)

Setkání po letech, páni! Ale ta poslední věta:/ Doufám, že se naučí ovládat velmi rychle

HMR

12)  HMR (30.07.2011 20:10)

Čtrnáct let? To byl tedy pořádný skok a teď ti nevím, vůbec, co bude dál... to se ti líbí, viď?

Kristiana

11)  Kristiana (30.07.2011 17:44)

„Taková díra!“ Jo, Forks je díra, ale jaký věci se tam dějou!
Čtrnáct let? Uvidí ještě někdy Isabellu starší? Trochu se bojím, aby jsi mu nepodšoupla obě Belly a nedonutila ho si mezi nimi vybrat.
Marie Swanová se zdá jako správná babča a hrozně se mi líbí, jak občas řekne Edovi jeho celým jménem.
Bella mu voní? Ale jako malá mu přece nevolněla? Nebo je tolik fascinovaný její nepřitažlivou vůní?

Janeba

10)  Janeba (30.07.2011 16:02)

Šmarjá, Ambří , došla písmenka!!! Všimla sis toho!!! Ach jo a to jsem se těšila, že mám ještě něco před sebou!!!
Bábinka Marie dostala konečně společnost a Edward zase pocit, že může být trochu užitečný a ve chvíli, kdy se oba dočkají ..... zachytil její vůni. ..... A .... nic ...!!!!!!!!!!!
Ale jinak dojemné a krásné!!! Dokonce si z toho vezmu i poučení!!! ...... a navíc ctila pravidlo, že rozhovor by měli vést všichni zúčastnění. Za každou svou větu očekávala jednu od něj.....

Děkuji!!!

piky

9)  piky (30.07.2011 13:41)

Napnutá jako kšandy. Je to Bella nebo Bella ? Jako Matka nebo dcera Ambři, ty máš ráda časové skoky, co? Pracující Edward - to by bylo pokoukáníško. ;) I když to bourání bych spíš řekla do Emetta Jakou vůni zachytil. Myslím že "maléů Belly Vyklížíme novou kapitolu

8)  Tru (30.07.2011 10:05)

Teda:) Poutavé a krásné:)

7)  marcela (30.07.2011 05:32)

Nádhera.

Anna43474

6)  Anna43474 (29.07.2011 23:21)

No... ou To je prostě... no tyvole
Chtěla jsem říct: "Jsi normální?!", ale to by nevyznělo právě vlídně
Takže co jako - matka, nebo dcera?!
Ne dobrý, teším se na další
TKSATVO

Ewik

5)  Ewik (29.07.2011 22:26)

Patnáct let?! To je mi panečku skok. Těším se, jak se to rozmotá. Děkuji.

Bosorka

4)  Bosorka (29.07.2011 21:36)

Edward bude zase čenichat jako ohař? ;)
Nádherně to zamotáváš

3)  jenka (29.07.2011 21:26)

No tedy... Edward Cullen pracuje u Babičky Belly Swanové, jo? Dobrý začátek. Hrozně mě napínáš, jak to je s tou vůní? Podle Alice se nemění, tak co se stalo? Už se nemmůžu dočkat dalšího kousku skládačky.

eMuska

2)  eMuska (29.07.2011 21:24)

Jemináčku! Ja asi umrem! Eh - normálne si mi vyrazila dych! Marie je úžasná, Edward ako výpomocník - slint, slint, slint! A potom Bella. Ach jo. Normálne som trhnutá, pretože fakticky, on asi teraz umre, ajk zacíti jej vôňu. Respektíve ona, že. Som zvedavá, čo vystrúhaš...

leelee

1)  leelee (29.07.2011 21:17)

zamotávat a rozmotávat to ti jde
bezva kapitolka

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Zatmění -smečka