Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Rob%20a%20Nikki.jpg

Slovní spojení menší zlo někdy dostane až příliš konkrétní význam. To ale nic nemění na faktu, že zlo je pořád zlo.

Jaká barva se líbí blondýnám?

 

Děkuju, dívky ♥

 

 

Dokázala ho zdržet dva dny. A to jen díky argumentu, že do otcova pohřbu by za ní stejně nemohl – bude se kolem ní určitě motat dost ochotných manželek kolegů, které ji budou utěšovat a pomáhat jí s nezbytnými praktickými záležitostmi.

Třetí den ale vyrazil. A Alice se tiše modlila, aby se s nimi nesetkal mezi dveřmi Isabellina domu.



xxx



Zaparkoval poblíž zanedbaného parku; čtyři bloky od nevábných šedivých řadovek, které si policejní ředitel Swan vybral jako domov pro svou neúplnou rodinu.

Ucítil to, sotva otevřel dveře auta.

Dvě ještě teplá těla nedbale ukrytá jen pod vrstvou tlejícího listí. Najde je první pes, který poběží kolem. A okamžitě také poznal, kdo jim vzal život. Kdo jim vzal krev a život.

Rozběhl se k jejímu domu a ten nasládlý pach jako by mu chtěl ukázat cestu. Chystal se vyrazit dveře, ale byly pootevřené. Dovnitř doslova vpadl.

Už neřešil, jestli ho někdo uvidí vejít.

Ještě než na prahu poprvé nabral vzduch do vyprahlých úst, děsil se toho, že zachytí vůni její rychle chladnoucí krve.

Ano, bezpochyby tam byli. Ano, ona ještě před pár minutami také. Její vůně byla tak koncentrovaná, že všechno kolem něj okamžitě získalo purpurový nádech a jeho hrdlo se v tom samém okamžiku změnilo v jícen sopky, kterou protéká čerstvý příval žhavé lávy.

Ale ani náznak krve. Jen ozvěna děsu. Ano, to by vysvětlovalo, proč je její vůně ještě výraznější než v jeho vzpomínkách. Než zmizela – než ji odvedli – prožila okamžik absolutní hrůzy.

Rozuměl tomu – on sám teď byl doslova zahlcený vztekem a bezmocí. Nejhorší možná kombinace. Dům se otřásl jeho neartikulovaným výkřikem.

Nestihl to. Neochránil ji. Pravděpodobně právě v tuto chvíli se Aro někde sklání nad jejím hrdlem nebo zápěstím a vraždí ji s myšlenkou, k jak chutné krvi ho ten idiot Cullen přivedl.

Rozpřáhl se, udeřil pěstí do zdi a několik dlouhých a zbytečných vteřin pozoroval, jak k zemi padají úlomky dřeva a omítky. V marné snaze aspoň trochu se uklidnit se znovu – několikrát za sebou – zhluboka nadechl.

Stalo se to skoro současně.

Uvědomil si, že kromě Ara a dalších dvou upírů, kromě Isabelly a jejího otce a kromě slabé stopy levných parfémů těch žen, o kterých mluvila Alice, cítí ještě někoho.

Někoho, kdo voní skoro tak drásavě, jako Isabella.

Ve stejném okamžiku zaslechl z podkroví slabý zvuk vyděšeného srdce.

Jeho pohled automaticky padl na tříkolku postavenou pod schodištěm v tmavé hale.

Vždyť to celou dobu věděl!

Pomalu přešel ke stolku s telefonem a pečlivě vyťukal známé číslo. Chtěl mít pár vteřin na to, aby si ujasnil, na co se vlastně chce zeptat.

Nakonec to nebyla otázka. Jen prosté obvinění.

„Alice, tys to věděla.“

Vzdychla si a on si užasle uvědomil, že mu poprvé za těch několik měsíců, co ji zná, připadá nejistá.

„Promiň, Edwarde. Pokud bys tam byl dřív než oni… byla jsem si skoro jistá, že bys to nezvládl. Oni… Aro se jí dotkl. Chápeš? Doufala jsem, že to vyjde. Že dřív, než ji zabije, zjistí, že je výjimečná. Nejen ty jsi neslyšel její myšlenky. Aro se poprvé za svou existenci setkal s někým, na koho jeho schopnost nestačí. Neviděla jsem to jasně, nevěděl, co ho čeká, takže jsem si jeho rozhodnutím nemohla být jistá, ale spolehla jsem se na to, že téhle raritě on neodolá. A teď už si jistá jsem,“ vydechla pomalu. „Neodolal.“

„Takže ji odvezou do Itálie?“ Edwardovi připadal vlastní hlas cizí a podivně prázdný. Nezvládl by Isabellu nezabít, samozřejmě. Co si to nalhával?

„Brzy budou v letadle. A potom…“ Odmlčela se. Uměl si představit, jak pevně semknula rty, aby nemusela vyslovit to, co oba věděli.

Potom ji promění.

„Edwarde, zavolám někoho z chicagské sociálky. Dohlídni na tu malou, než ji vyzvednou. A Edwarde…“ Znovu zaváhala. „Nevyčítej si to, prosím. Byla to hloupá shoda náhod. Isabella by voněla úžasně i jiným upírům. Dřív nebo později… Chci říct, že díky setkání s tebou bude mít aspoň nějaký život.“

Unikl mu jízlivý úsměšek.

Život, jistěže.

Položil sluchátko a stočil pohled ke stropu. To malé vyděšené srdce se už zklidnilo a tlouklo tišeji a pravidelněji. Vystoupil po schodech do patra. Neuvažoval o tom – automaticky vešel do Isabellina pokoje. Na posteli ležely hromádky složeného oblečení; na podlaze dva velké, napůl naplněné kufry. Chystala se odjet…

Pomalu obešel tu malou místnost. Nakonec se posadil k psacímu stolu. Zaváhal jen chvíli. Alice je určitě rychlá. Má jen pár minut. Život Isabelly Swanové se vešel do tří zásuvek. Několik alb, školní ročenky – většina z Phoenixu, odkud odjela, když se to stalo, složka s lékařskými zprávami, pár obálek od soudu a dva tlusté sešity popsané úhledným dívčím písmem.

Otevřel první, ohmatanější a starší. Její deník… Rychle listoval a četl jen namátkou vybrané útržky.

Odpoledne nákupy s Dominicou…

Kino s Davidem…

Zapomněla jsem na čistírnu, máma se vztekala…

V učebnici španělštiny lístek od Davida…

Volal táta, zase mě přemlouvá, ať přijedu na prázdniny…

David chce víc, bojím se…

Máma má rande s Philem, budu sama, David chce přijít…

Esej do angličtiny, myslím, že budu mít nejhůř B…

David se opil… přišel… bolest…

Zvracím, je mi zle. Řekla jsem to Dominice…

Utekla jsem z testu z matiky…

Dominica to řekla své matce, volala…

Doktor…

Potrat…

Ne! Ne! Ne!

Volám tátovi, jedu k němu…

Chicago…

Adopce…

Spousta úkolů, stěhování, unavená, jsem tak unavená…

Porod, táta, strach, sama, slzy…

Ona…

Nádherná…

Moje…

Jenom moje!

Moje holčička…

Druhý sešit končil včerejším datem. Už jsem nelistoval. Ten poslední zápis mi úplně stačil.

Nikdy nepřestanu plakat kvůli tátovi. Tolik se mi nechce zpátky. Máma se nezměnila. Nesnáší mě. Stydí se za mě. Malá je pro ni živou připomínkou jejího stárnutí. Lituju, že jsem nepřijala nabídku babičky Swanové. Ve Forks by nám s malou bylo líp. Jenže je to hrozný zapadákov a já si musím najít práci. Díky tátovi jsem mohla o tři roky dýl zůstat dítětem. Ale s tím je teď konec. Zdá se mi, že se vším hezkým je teď konec…

Je tu ještě jeden důvod, proč se mi nechce z Chicaga. Kdybych to někomu řekla, zavřou mě do blázince. Viděla jsem ho jen jednou. I když… přísahala bych, že v té bance to byl taky on. A jsem si naprosto jistá, že mě chtěl zabít. Přesto na něj nedokážu nemyslet. Po tom s Davidem jsem přísahala, že se na žádného kluka nikdy ani nepodívám. Ale tenhle… Jako bych byla zhypnotizovaná nebo co… Ne, raději na to nebudu myslet…

Ani nevěděl jak, najednou znovu ležel v její posteli, znovu lokal tu drásavou slast z jejího polštáře. A opravdu se loučil. Loučil se snem o očích Isabelly Swanové.

Pak vrzly dveře. Pomalu, aby ji nevyděsil, se k ní otočil. Stála tam, v ruce ušmudlanou plyšovou opici, a dívala se na něj očima, o kterých si ještě před deseti vteřinami myslel, že už je nikdy neuvidí.

„Já chci mámu,“ vzlykla a popotáhla. Uvědomil si, že to malé stvoření nezírá ani tak na něj, jako na tu postel. Kolikrát sem v noci přišla? Kolikrát si ji sem Isabella vzala, když ji bolelo bříško nebo měla rýmu?

Pomalu se odsunul a poplácal na volné místo vedle sebe. Váhala jen chvíli. A pak se rozběhla a naučeným pohybem skočila k němu. Uvelebila se a konečně ho vzala pořádně na vědomí. Očividně patřila k tomu pro tento svět nevhodnému typu dětí, které se snaží v každém vidět přítele.

„Ty znáš dědu Charlieho?“ nakrčila soustředěně nos.

Mlčky zavrtěl hlavou.

„Chodíš s mámou do školy!“ vykřikla a usmála se. Vypadala spokojeně. Už už se chystal, že jí její mylný objev potvrdí, pak si ale představil, jak na základě její nevinné poznámky vyšetřují Isabelliny spolužáky.

„Maminku jsem potkal jen dvakrát. Dnes jsem ji přijel navštívit. Mrzí mě, že jsem ji nezastihnul. Teď už musím pryč, tebe tu vyzvedne jedna hodná teta a pak si pro tebe přijede babička z Phoenixu.“

Pozorně sledovala jeho rty.

Posadil se, přitáhl na ni deku a lehce se dotknul špičky jejího nosu. V tu chvíli mu to došlo. Neslyšel ji. Byla tichá jako její matka.

Postavil se, vrátil se ke stolu a z malého alba vytáhl jednu z fotografií. Zastrčil ji do kapsy. Uslyšel spěšné kroky v hale.

Od okna se k ní naposledy obrátil.

Ani na chvíli z něj nespustila zvědavý pohled.

„Jak se jmenuješ?“ Znovu se spokojeně usmála.

„Bella. Jmenuju se Bella po mámě.“



xxx



Rosalie stála uprostřed prázdného pokoje a zírala na zářivě bílou zeď.

„Už je to v pořádku, lásko,“ objal ji zezadu a od rána snad posté vyšlapal svými rty cestičku od jejího ucha, přes krk a rameno.

Nešťastně vzdychla. Zamračil se. Na tenhle druh povzdechu od ní nebyl zvyklý.

„Zdá se mi, že to pořád prosvítá. Tady,“ mávla k levé straně. „To „D“ určitě. A taky možná „E“ a „L“.

Neochotně zvedl oči od její jiskřivé pokožky a soustředěně se zamračil na stěnu.

„Dej mi pět minut,“ syknul a nechal ji tam bez vysvětlení stát. Vrátil se a nesl… křeslo. Úplně zmatenou ji posadil, z kapsy džínů vylovil šátek a opatrně jí zavázal oči. Slyšela, že znovu odešel. Tentokrát byl zpátky mnohem dřív. Slyšela jeho kroky, slyšela nějaké zvláštní mlaskavé zvuky a slyšela jeho tichý smích. Jeho dech. Slyšela tření látky o kůži na jeho těle. Slyšela sama sebe vzrušeně vydechnout. Slyšela, jak na chvíli strnul, jak se k ní otočil a chvíli ji upřeně pozoroval.

Slyšela, že ji už zase chce.

A pak konečně přišel k ní, a ještě předtím, než rozvázal šátek, ji dlouze políbil. Než se k němu stihla přitisknout tak, že už by to bylo nezvratné, se se smíchem odtáhl a rozvázal jí šátek. Přitom se k ní sklonil a jeho dech ji polechtal na krku:

„Ještě chvilku vydrž.“

Na podlaze stály dvě prázdné plechovky od červené barvy. Stejnou měl Emmett na nose a na tváři. A stejnou barvou byl na stěně, kde na ni ještě před pár dny útočilo jméno Daniela, vyvedený nový nápis. Písmo bylo menší. Emmett toho tentokrát potřeboval říct víc.

Vezmeš si mě, Rosalie?

Zírala na ta hrbolatá písmenka a najednou místo nich viděla něco jiného. Před očima jí jako matná šedivá šmouha proběhl zrychlený obraz těch uplynulých dlouhých prázdných a osamělých let.

Let bez Emmetta.

Neuvědomila si, že neumí skrývat své pocity. Že je něco špatně pochopila až ve chvíli, kdy vedle ní strnul.

„Za dalších pět minut to může být zamalovaný a nikdo nic nepozná,“ zašeptal přiškrceným hlasem.

Otočila se k němu a pak se na něj vrhla. Jeho novorozenecká síla v tu chvíli neznamenala vůbec nic v porovnání se silou, kterou jí dala láska.

„Emmette McCarthy, jak to víš, že miluju červenou barvu?“ vydechla šťastně.

 

 

 

 

povídky od ambry

 


předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Alrobell

22)  Alrobell (06.01.2012 19:10)

Zmatená polní včela je proti mě orientační běžec... Byla to Bella, nebyla to Bella, prvá Bella je ta malé nebo ta ve Volteře... do prkýnka!

Silvaren

21)  Silvaren (31.08.2011 14:49)

Chjo, je nějaká šance dostat přeměněnou Bellu od Ara? A co bude s malou?
Normálně jsi u mě rehabilitovala Rosalie s Emmettem.

Bye

20)  Bye (31.07.2011 22:40)

Fíha, takže z Isabelly bude upírka? Arova hračka? Taky se mi chce do něčeho fláknout! A co cudinka malá Bella? Děcák?
A navrch... uf... okolnosti jejího příchodu na svět. A přesto byla milována. Jak teď musí být Belle, to si radši ani nepředstavuju!!! :(
Edward s malou... to byl koncert!!! Nešlo by, aby si ji nechali? Ne? Noo nic...
Uf, naštěstí jsi tu tíhu osudu, co na tu nešťastnou trojici dopadla, krásně přemalovala červenou barvou
Děkuju!

Karolka

19)  Karolka (31.07.2011 18:09)

Už zase jsi ze mě udělala Ijáčka! Od jisté doby si potrpím na Rose a Emmetta...
Part Edwarda a malé Belly... Tohle je přesně to místo, které tvé příběhy dělá nezaměnitelnými. Husí kůže, vyražený dech... Je to úžasné!

Janeba

18)  Janeba (30.07.2011 13:57)

Bella má dceru?! No tě pic!! A se stejným darem!!! Otázka času!! Jenže maminku unáší Aro!!! Edward to nestihl!!!
Ambřičko , a je to tady!!! Zase nádech, výdech, nádech, výdech ....... Jediné co mě s tím smiřuje, je fakt, že stále mám co číst!!! Že ses vydovolenkovala a mě neklepne!!! Doufám!!! ;)
Děkuji!!!
P.S. Edward by si mohl vzít malou s sebou.

Kristiana

17)  Kristiana (26.07.2011 21:12)

Aro má Bellu?! Takový slibný dar si asi jen tak z Volterry odejít nenechá. Ale je to lepší než kdyby byla mrtvá. Jsem zvědavá, co Edward podnikne, i když mám jistou představu.
Červená

ambra

16)  ambra (13.07.2011 15:30)

Děcka moje, děkuju, dnes v noci mizím v dál a nejsem si jistá, jestli se mi podaří se v tom evropském výstrkově připojit, takže s největší pravděpodobností se uvidíme za dva týdny;) . Přejte mi to, potřebuju dobít baterky:) :) :) .

gucci

15)  gucci (13.07.2011 14:49)

....musím se přiznat.....ty části s E. hltám, ale Rose trošku odflakuji....už se nemůžu dočkat pokračování!!!!...hlavně jak ještě oběma Bells zamotáš jejich osudy!

leelee

14)  leelee (10.07.2011 22:09)

zase beru tolik kapitol naráz palici na mě,
užívám si tvoje tragický zápletky a zvraty
a ano přiznávám taky se mi původně nelíbil název co se mnou naděláš
co dodat?
jo už vim, zase to seberu piky Budem mířit?

HMR

13)  HMR (10.07.2011 21:22)

A nemohla by malá Bella zůstat s Edwardem? A ano, Rose

Anna43474

12)  Anna43474 (09.07.2011 10:01)

Originální žádost o ruku
A Edwardův koutek... tak malá Bella, jo??? Co jen s nimi bude??? :(
Tentokrát se snad dočkáme konce povídky ;)
TKSATVO

11)  jenka (09.07.2011 01:47)

Jsme naprosto šťastná, že tahle povídka pokračuje. Trošičku jsem se bála, že jí ta dlouhá pauza ubere na přitažlivosti, ale to by ji musel psá někdo jiný :) Je ještě lepší a úplně mě dostala. Rose s Emmettem jsou báječní. Edward je jiný a přitom stejný.

AMO

10)  AMO (08.07.2011 16:31)

Takže si stejně nedáš pokoj a znovu nám dáváš porouchanou Bellu. I když je z ní matka a podle deníku, byla s ní šťastná, jenže smutná a nyní??? Bude v gardě? Nebo snad tím pochopí, kdo byl v té bance a v knihkupectví. A vyvstává další neznámá... která Bella bude hlavní a nebo tu druhou Bellinku máš jen tak v záloze? Ne, blbost.
Za to Emmík a Rosalinka Fakt každá blondýnka miluje červenou???
Já nemám žádnou oblíbenou barvu, ale oblíbené lidi!!! A ty k nim patříš.

piky

9)  piky (08.07.2011 15:06)

Ambři, teď sem se pročetla až sem - krásné, úžasné, dokonalé, skvělé Promiň, že jsem nekomentovala předešlé kapitoly, ale když se začtu, tak ani nevnímám kde jsem, natož přepínaní kapitol Skvělá kapitolovka S napětím čekám na další díl

ambra

8)  ambra (08.07.2011 14:59)

Holky, díky moc. Omlouvám se, tohle je děsná nevýhoda těch prodlev. Ty narážky na tříkolku a tři srdce v domě už tam byly dřív, ale vybyvit si letmé narážky po púl roce je fakt... ehm. Omlouvám se, ještě jednou a moc. A samozřejmě děkuju!

Ewik

7)  Ewik (08.07.2011 09:04)

Bella má dceru?! To se nám to tedy zamotává. Bylo to skvělý a těším se na další. Děkuji.

Jula

6)  Jula (07.07.2011 21:02)

A já myslela, že toho cvrčka vezme sebou domů :(
Mám trochu strach, co sis přichystala pro velkou Bellu. A tu malou vlastně taky, jestli ji šoupnou někam do děcáku nebo co se s ní bude dít

5)  marcela (07.07.2011 19:44)

Je to prostě skvělý...

eMuska

4)  eMuska (07.07.2011 18:54)

Ajé, tak Bella a Bella. "Hej, Bella, vyzeráš ko Bella, veď vieš, tá čo vyzerá rovnako ako ty!"
Možno ma trochu mrzí, že si ju Edward nenechal... Aj keď... nechám sa prekvapiť, ok?
A Rose... o bejby, ja mám tiež najradšej červenú... a som blond... muehá! inak tešujem na pokráčko, vieš o tom...

kytka

3)  kytka (07.07.2011 17:54)

Tak která Bella bude ta pravá?
Kapitolka jako vždy skvělá. Příjemné překvapení. Děkuji.

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Bella - EC promo