Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Rob%20a%20Nikki.jpg

Najít svou ideální druhou polovinu nemusí být vůbec jednoduché. A někomu se to nepodaří nikdy.

I kdyby měl na to celou věčnost...

 

Začínám plnit svůj slib o dopsání restíků. Tak tiše doufám, že mě v tom nenecháte;). ♥


 

 

Stal se z toho zvyk. Možná spíš rituál. Běžel divokým kanadským lesem, dokud nezachytil slabý pach nějaké šelmy. Vzápětí prudce zastavil, zavřel oči, zatajil dech a úplně strnul.

Její vlasy.

Její tvář.

Její hlas.

Její oči.

A nakonec, když věděl, že nejlepší možný způsob k aspoň částečnému zmírnění drásavé bolesti v jeho hrdle je na dosah, si dovolil přivolat vzpomínku na její vůni. Ani po měsících neztratila nic ze své sytosti. Ze své naléhavosti. Už se ale odmítal týrat víc, než bylo nezbytně nutné. Věděl, že bez myšlenky na ni nemůže a nechce existovat. Naučil se ale zacházet s bolestí, kterou mu vzpomínka na její výjimečnost způsobovala.

A tak vteřinu potom, co ho pohltil důvěrně známý žhnoucí rudý oblak, vyrazil prakticky poslepu po stopě šelmy. O pár minut později mu její horká krev přinesla alespoň částečnou úlevu.

Jak vláčnělo zvíře v jeho náruči, vláčněl i on. A vzpomínky proběhly jeho hlavou znovu, tentokrát v opačném pořadí:

Její krev. Její hlas. Její tvář. Její vlasy.

A její oči – znovu a znovu.

 


xxx

 


„Neopovaž se mě uklidňovat!“ Ten výkřik rozvibroval okna v celém patře. Všichni obyvatelé domu se ve vteřině seběhli u dveří Emmettova pokoje. Jasper, který tam byl zřejmě díky Alici první, jenom pokrčil rameny a spolu s ostatními teď tiše přihlížel, jak ten velký nevyrovnaný novorozený likviduje další počítač.

„Je ti líp?“ ozvala se překvapivě Rosalie. Od návratu do rodičovského domu téměř nemluvila.

„Není a díky tobě ani nikdy nebude!“ zvedl k ní prudce obličej, v tu chvíli zkřivený směsicí vzteku a zoufalství.

„Emmette!“ napomenul ho ostře Carlisle. „Tohle jsme si vyjasnili. Výčitky jsou tabu, jednou provždy!“

Esme si jako jediná dovolila vstoupit na horkou půdu pokoje jejich nejmladšího syna. Přiklekla si k té zhroucené hoře svalů a pevně ho objala kolem ramen. Tentokrát hlavu nezvedl, ale nebránil se. Hladila ho po zádech a lehce ho kolébala jako malé dítě.

Ostatní se tiše vytratili.

„Musíš jí odpustit, Emme, šeptala naléhavě. Ráda ti koupím nový počítač pokaždé, když najdeš nějakou nepříjemnou zprávu o své lidské… rodině,“ zaváhala u toho pro ni tolik důležitého slova a její hlas nedokázal skrýt bolest, „ale už nemůžeš ubližovat Rosalii. Věř mi, neznám nikoho, kdo by měl v životě větší smůlu než ona. A teď myslím obě části jejího života,“ dodala smutně.

„Je krásná a chytrá,“ zabručel Emmett trucovitě do jejího ramene.

„O to je to všechno horší. Pokaždé, když se podívá do zrcadla, musí mít pocit, že se jí osud tímhle dárkem vysmívá. Nebo máš pocit, že jí to až doteď k něčemu bylo?“ Esmein hlas změkl, ale neztratil nic ze své rodičovské naléhavosti. Cítila, jak v Emmettově těle postupně povolují napjaté svaly.

„Neměl jsem v té podělané bance být. Ne ten den. Ne v tu chvíli,“ zanaříkal. „Nechci pořád brečet nad rozlitým mlíkem, ale…“ Esme trpělivě čekala, až to konečně řekne. A vnímala, jak se okamžik předtím, než to vyslovil, znovu celý napjal.

„Odvolali pátrání. Čtyři měsíce a vzdali to. Zůstanu navždycky položkou v seznamu pohřešovaných osob. Moje máma…“ To poslední slovo jako by definitivně uvolnilo nahromaděné napětí a bolest, na jejichž vybití obyčejný počítač nemohl stačit. Než se Esme vzpamatovala, Emmett zmizel otevřeným oknem směrem k lesu.

S povzdechem spustila najednou prázdné paže a lítostivě se rozhlédla po pokoji. Veškeré zařízení sestávalo z teď prázdného počítačového stolu a jednoduché pohovky. Žádná televize, žádné knížky tam, kde by to člověk očekával.

Naproti pohovky nebylo nic. A vlastně Emmettovo všechno. Přes celou hlavní stěnu se táhl v barvách vyvedený a do nejmenších detailů dotažený nápis:

Daniela

A pod každým písmenem byla připevněná jedna z mnoha fotek té obyčejné usměvavé lidské dívky.

Emmettovy navždy ztracené lidské lásky.


xxx

 


Běžel skoro tak rychle, jako jeho nevyžádaný bratr Edward. Ale rozhodně ne tak elegantně. Zůstával za ním pruh rozryté měkké lesní půdy a polámané větve stromů, které si dovolily narušit jeho přímou trasu. Trasu do nikam.

V takových okamžicích nenáviděl svou neomezenou fyzickou sílu. Zoufale toužil po únavě. Kdyby mu někdo slíbil, že když oběhne zeměkouli, padne a prožije hodinu vyčerpaného hlubokého spánku, vydal by se na tu cestu okamžitě. Dávno ale pochopil, že i o tom může navždy už jen snít. Nad tím slovem se ušklíbl, ostatně jako pokaždé, když ho omylem použil v souvislosti se svými hloupými přáními.

Překvapivě často se mu teď vybavovaly útržky z nudných hodin náboženství. V tu chvíli zrovna něco o navěky žíznivých, kteří mají pramen nadosah. Ano, zdánlivě má tolik možností, ve skutečnosti se ale od možnosti nikdy nemůže posunout k realitě.

Aniž by si to uvědomil, zůstal stát na malé mýtině. Cítil ve vzduchu vodu. Automaticky si vybavil přesnou pozici místa, kam doběhl. Dvě míle severně od horského jezera, kam občas chodili lovit. Voda vždy znamenala blízkost dostatečného množství zvěře.

Nečekaně ho atakovala další vzpomínka. Orosená sklenice plná studené vody. A ten úžasný pocit, když ji vypil najednou uprostřed horkého letního dne. Jak to, že si tak dobře pamatuje ty příjemné pocity spojené s obyčejnou sklenicí vody a Danielin obraz mu vybledl okamžitě po přeměně? A to málo, co z něj zbylo, jsou vlastně jen umělé vzpomínky násilím sešroubované z poznámek v ročenkách, z fotek a pár rozhovorů, které si kdovíproč detailně pamatuje?

Dokáže si vybavit chuť vody s malou kapkou limetky, ale chuť Danieliných rtů jako by shořela spolu s jeho smrtelností.

Zvedl k očím ruku se stříbrným kroužkem. Ze všech sil se soustředil na fakt, že pokud s Danielou společně složili slib čistoty, musel po ní zřejmě někdy fyzicky toužit. Věděl to, ale necítil to. Nepamatoval si to. Viděl jen její milý, ale přes šedivý závěs z popela vlastně prázdný úsměv.

Víc než to, že odvolali pátrání po něm, ho dnes ranila skutečnost, že si okamžitě představil reakci svých rodičů a hlavně matky. Ale jeho fantazie zaboha nestačila na představu, co tomu řekne Daniela.

Volnějším tempem a teď už bez toho, aby devastoval les, se rozběhl k jezeru. Ještě v běhu se svlékl a rovnou skočil do vody. Jeho tělo prorazilo tenkou ledovou krustu, která se na hladině utvořila přes noc a doteď nestihla roztát. Čtyři silné záběry ho posunuly daleko od břehu a mnohem blíž k temnému středu jezera.

A pak ji uviděl. Ležela na dně, úplně bez pohybu. To, že nezírá na dokonalou sochu, prozrazovala jen svatozář jejích vlasů, které se naopak pohybovaly neustále. O půl vteřiny později ucítila na kůži vlnu, kterou způsobil a která k ní se zpožděním dorazila. Prudce otevřela oči.

Později si nedokázal vybavit, jak dlouho tam na sebe v té mrazivé modři zírali. Naproti tomu s naprostou jistotou věděl tři věci:

Než se Rosalie odrazila, aby odplavala pryč, nepokusila se jakkoli zakrýt svou úžasnou nahotu.

Fyzicky na ni reagoval tak, že slovo Daniela v tu chvíli úplně ztratilo obsah.

A než mu definitivně zmizela, pochopil, že tohle už je dávno za hranicí chtíče, který ho před čtyřmi měsíci ovládl krátce po přeměně a který tehdy málem stál Rosalii život.



xxx



Tak jako se vzpomínky na ni staly pravidelnou součástí jeho přežívání, stala se jí i kontrola toho, jak se jí daří. Jestli je v pořádku.

Dlouho se pokoušel spoléhat se v tom na vlastní síly. Nebylo tak těžké zjistit, co právě dělá šéf chicagské policie. A kdyby se v jeho rodině stala nějaká náhlá tragédie, novináři by to jistě nenechali bez povšimnutí.

Jenomže čím víc času byl nucen trávit pod jednou střechou s Alicí, tím častěji podlehl lákadlu přímého zdroje.

Už se ani nemusel ptát. A ona věděla, co mu stačí. Někdy drobné přikývnutí, občas zdvižený palec.

Připadal si jako naprostý zvrhlík. Strachuje se o někoho, o kom sní jako o své kořisti…

Když se ale ten večer vrátil z lovu, Alice se tvářila ustaraně. Jasper se mračil – měl zakázáno ovlivňovat její náladu mimo prostor jejich ložnice.

„Charlie Swan je v nemocnici. Infarkt. Netuším, co bude dál, ale nevypadá to dobře,“ odtáhla ho stranou. Jméno Isabella Swanová v tomto domě nikdy nezaznělo. A Edward na tom nehodlal za žádných okolností nic měnit.

„Hlídej je, ano?“ stiskl mimoděk Alicinu paži.

„Edwarde, nemůžeš ji šmírovat celý život,“ zašeptala a vytrhla se mu. „Viděla jsem spoustu variant vašeho setkání, tak, jak se k tomu celou dobu tady odhodláváš, ale nakonec to vždycky skončilo stejně,“ zavrtěla hlavou a vybavila si jednu z méně drastických vizí. Trhl sebou, když ho její myšlenka zasáhla. Jako vždy – jen pouhá představa toho, že by tu dívku ochutnal, ho přiváděla k šílenství. Zpět do toho okamžiku, kdy se ji při jejich prvním náhodném setkání v knihkupectví chystal zabít. Neudělal žádný pokrok. Věděl to. Přesto by přísahal, že ho k ní táhne i něco jiného než jen stravující žízeň.

„Prostě ji jen hlídej,“ zavrčel a zmizel ve svém pokoji. Alice se usmála na Jaspera, vrátila se  k němu na pohovku, vzala ho za ruku a políbila jeho zaťatou pěst.

„Uklidni se, lásko,“ objala ho pak. „Víš, že mám tajemství. Mrzí mě, že ti to nemůžu říct, ale jsi stejný cholerik jako Edward a řekl bys mu to. Jen mi prostě věř, že když ta dívka udělá za čas jedno správné rozhodnutí, dostane i Edward svou příležitost. I když… i on se potom bude muset správně rozhodnout,“ dodala zamyšleně.

„To je trochu krkolomné uklidnění,“ zasmál se tiše Jazz. A než stihla spustit obvyklou obhajobu své teorie, zavřel jí ústa polibkem, který její roztěkanou mysl aspoň na chvíli soustředil jen na něj.

„Ale i tak ti věřím. Jak jinak,“ odtáhl se od ní na okamžik.

 

 

 

povídky od ambry


předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Alrobell

22)  Alrobell (06.01.2012 18:23)

Emmett jinak... tohle mi jede hlavou celou dobu... jeho reakce alespoň ukáže Rose, že člověk - v jejím případě upír - něco myslí dobře a může se to zvrtnout... doufám, že oba v sobě najdou to, proč žít a radovat se... S Edwarda jsem trochu nervozní

jinak opět dokonalost

Silvaren

21)  Silvaren (30.08.2011 13:23)

Jestli mi něco z Miř přesně, lásko utkvělo, tak ta nesmírná bolest téměř všech zúčastněných, ale taky jejich neochota to vzdát. Vždycky je naděje. Stejně jsme si to ale musela připomenout od první kapitoly.
Jsem nadšená z Emmettovy reakce na své upírství. Tedy ne, že bych mu přála ta muka, ale u Steph mi tak nějak nepřišlo uvěřitelný, že si užívá obrovskou sílu a jinak je spokojený. A ta scéna s Rose v jezeře
Tak, pořádně nadechnout a ponořit se do dalších kapitol...

Bye

20)  Bye (31.07.2011 22:14)

Tak mi koukám uteklo nějak víc kapitol, než jsem čekala!
No nic, začetla jsem se do toho znovu od začátku, abych si osvěžila paměť, a musím konstatovat jedno podstatné: dnešní večer strávím nadmíru příjemnou činností. K čertu s mou pseudotvorbou, jdu si číst! ;)

Koukám, že Rosalie s Emmettem si budou muset to štěstíčko pěkně vybojovat. Doufám, že ten obraz Rose na dně jezera byla taková metafora. Doufám, že už se na dno dostala i v tom svým podělaným druhým životě a teď se odrazí ode dna i ve skutečnosti. Aspoň podle Emettova posledního pocitu si to tak maluju.
Bohužel v Edwardově případě to vypadá na dlouhodobější trápení. Ví, že Bella není v bezpečí (to je voda na jeho ochranitelský mlýn), ví, že za ní nesmí a ví, že jí nejspíš umírá táta...
No, tak čekám, co za tajemství ta Alice má...
Už se mi po Tobě stejskalo!

Janeba

19)  Janeba (30.07.2011 11:06)

Ambřičko , skvělé!!! Parádně vykreslený Emmetův žal a boj i jeho následné prohlédnutí, když mu docvakly ty tři báječné věci! Jsem za něj moc ráda!! Alice trochu víc napíná, takže se moc těším dál!!!
Děkuji!!!

Kristiana

18)  Kristiana (25.07.2011 22:41)

Ach. Edwardova touha po její krvi se stala posedlostí po ní. Snad udělají on i Bella správná rozhodnutí a vyhnou se její smrti. Nerada bych, aby Bellu ochutnal za jiným účelem než přeměnou.
Emmett nakonec vybuchl. Nemůžu se mu divit, Rose ho odtrhla od jeho lásky, ale zdá se, že ji sama brzy nahradí.
„Je krásná a chytrá.“ A krása jí je prokletím. Jsou si s Rose docela podobní. Oba se s přeměnou a ztrátami vyrovnávají velmi špatně. A to se původně zdálo, že Emmett vše vezme hladce .

HMR

17)  HMR (10.07.2011 21:00)

Jak? Kdy? já zase něco propásla... ale už jsem tady a už tady i zůstanu... jen, kam zmizel humor prvních dílů???

gucci

16)  gucci (08.07.2011 12:05)

já zase totálně zaspala, že už začalo přidávání pokračování!!!!! ...ale už jsem v tom....správné rozhodnutí...o tom mi povídej!!

Janeba

15)  Janeba (05.07.2011 20:42)

Ambřičko, ach jo!!! To víš, starší ročník!!! Už si moc nepamatuji, takže budu muset zpátky!!! Já se vrátím!!!
Děkuji!!!

Karolka

14)  Karolka (05.07.2011 19:06)

Opět chválím perex. Jen mi tam chybělo upozornění pro hormonálně labilní Karolku, že úvodní scéna by s ní mohla zamávat...

A to jsem netušila, co přijde později!!! U scény na dně jezera jsem vybuchla, takže si nejsem jistá, jak bude vypadat zbytek komentáře, ale... (Já strašně nemám ráda toho slintacího smajlíka, ale vážně jsem úplně...)

JAK TO BUDE DÁL? CO MUSÍ BELLA UDĚLAT? A CO MUSÍ UDĚLAT EDWARD?! A CO CHARLIE?! DOSTANE SE Z TOHO?!

Vůbec to neztratilo na intenzitě a přesvědčivosti. Strašně moc děkuju, že pokračuješ v psaní. Je to strašně krásný příběh. O to víc, že se v něm nedá nic předvídat.

P.S. Zvláštní dík za úžasnou Esmé.

Hanetka

13)  Hanetka (05.07.2011 19:06)

Chvilku mi to trvalo, ale... Ambro, umíš navázat ve velkém stylu. Emmett s Rose, to je docela výbušný vztah. A s Emmem mě docela dostáváš. V knihách to vypadalo, že si na upírství zvykl bez větších problémů a na bývalou rodinu si ani nevzpomněl. Ve tvém podání je to jinak a mnohem uvěřitelněji. Alice jako vždy nemá chybu a Edward? Je trošku nějak nervózní, ne?

ambra

12)  ambra (05.07.2011 18:57)

Holky moje, jsem fakt hrozně šťastná, že i po takové šílené době se vám do toho chtělo . A zřejmě ten záchvat štěstí způsobil, že ze mě vypadla další kapitola . Fakt moc děkuju, jste jedničky!!!

Luciana

11)  Luciana (05.07.2011 11:46)


Jen jedním okem jsem zahlídla v aktuálních článcích pokračování tohohle příběhu, a to stačilo k tomu, abych nedočkavě rozklikla odkaz .... a výsledek? .... NÁDHERA! Ambři, to bylo něco ... krásného ... Emmett a Rose - krásná psychologie a to jezero ... uff, co dodat? Snad jen to, že se těším na pokračování je jedno za jak dlouho, na takovéhle vyprávění se dá čekat hodně dlouho .
Děkuju za krásné čtení

Ewik

10)  Ewik (04.07.2011 23:31)

DĚKUJI!!!!!!
Emmett a Rose v jezeru - úplně je vidím.
E+B - moc se těším, ale určitě to nebudou mít lehký, co?
Klaním se, jsi úžasná.

milica

9)  milica (04.07.2011 21:05)

Hurá, strašně jsem se na tuto povídku těšila
Moc se těším na další pokračování. Těším se jak se vyvrbí vztah Emmetta a Rosalie. A hlavně se těším na E+B

Anna43474

8)  Anna43474 (04.07.2011 20:55)

Tolik dílků skládačky, a přitom tak jednoduché vyústění kapitoly Tohle mi chybělo
Tleskám Ti

Lenka326

7)  Lenka326 (04.07.2011 20:26)

Emmett to nakonec nese docela špatně a přitom to vypadalo tak snadné. Ale snad už to bude jen lepší. Všichni jsou takoví smutní, teda až na Alici. Jsem moc zvědavá, co bude dál, co Isabella, Edward a vůbec. Díky, že ses vrátila k této povídce

dorianna

6)  dorianna (04.07.2011 20:02)

Jula

5)  Jula (04.07.2011 19:55)

Dala jsem si po přípomenutí přecházející čtyři díly a těším se na další

kytka

4)  kytka (04.07.2011 19:45)

Díky za skvělé čtení. Je to tak skvěle rozehrané. Hořím nedočkavostí. Je tak tolik emocí, tolik toho ke sledování. Díky moc.

eMuska

3)  eMuska (04.07.2011 18:39)

Joj, moja drahá, krásna, milovaná! MPL mi došlo! A jááá som hepýýýýýý! som čakala len na toto! Edwardovo cuckanie začína mať vražedný spád - nie, že by doteraz nemalo.
A už len čakám, kedy z obrovského Daniela vznikne Rosalie...
Joj, velmo velku radosť si mi smravila, moc moc fajne!

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek