Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Rob%20a%20Nikki.jpg

Když máme v životě štěstí, zažijeme okamžik, kdy nás ovládne neředěná touha. Někdy z toho ale může být pěkná kocovina. To, když druhý den zjistíme, že to byla jenom touha. A někteří upíři jsou na tom stejně.

 


 

Zůstala stát u dveří. Navzdory skoro nezvladatelné touze ho obejmout a uklidnit. Těsně za sebou cítila Edwarda. Emmett se zprudka posadil. Sotva o ni zavadil pohledem – natáhl před sebe ruce a nechápavě na ně zíral. Pak pootočil hlavu a stejně nedůvěřivě hleděl na místo, kde ještě před chvílí ležel.

„Nejsou spálené. Tvé ruce,“ upřesnil Edward. „A ani postel není propálená nebo rozžhavená. To je jen poněkud nepříjemný vedlejší projev přeměny. Tak jako my jsi měl dvě možnosti. Smrt nebo smrt. Jen po té naší smrti zůstáváš tak nějak hmotný a při vědomí. Vítej mezi příšerami, Emmette.“

Stačily dvě minuty a všechno mu bylo jasné. Edwarda překvapilo, že na smiřování se s existencí něčeho takového nespotřeboval ani setinu vteřiny. Vzal to prostě jako trochu ujetý fakt. Kdyby tu přistáli mimozemšťani, Emmett McCarthy by vzal flašku whisky a šel by je prostě přivítat, napadlo ho.

Stejně rychle přešel i Rosaliino přiznání a omluvu. I když  Roseina úleva byla možná předčasná. Nezabýval se tím, protože se mu teď nechtělo. Odsunul to na později.

Po následující pětiminutové přednášce byl Emmett rozhodnutý živit se krví zvířat. Myšlenkový pochod, který ho k tomu dovedl, Edwarda znovu šokoval. Emmett si představil, jak snadné by bylo dostat člověka. A pak začal fantazírovat o skutečném lovu. Uprostřed divočiny, všech pachů lesa, a aspoň s náznakem dobrodružství.

„Za hodinu vyrážíme. Můžu vás tady nechat?“ Pochopil, že musí za , navíc Rosalie chtěla být sama s tím podivným hromotlukem, který kupodivu zatím nechtěl nic. Zdálo se, že dokáže všechno nepříjemné odložit na později. Žízní se trápil asi jako špatně padnoucími spodkami.

Dostat se k tomu šedivému domu v mizerné čtvrti mu zabralo sotva pár desítek minut. Netušil, proč tam tak nutně potřebuje jít. Zkontrolovat, jestli ji Aro dostal? Rozloučit se? Využít poslední příležitost a konečně vypít krev, která byla bezpochyby stvořena jen a jen pro něj?

Na protějším chodníku ho přimrazilo několik pachů. Tři známé – ty stejné se ještě jako lepivý sliz držely v hale jejich chicagského domu. A taky dva neznámé. Kupodivu příjemné. Nedokázal se na ně soustředit, potřeboval vědět, jak je na tom ona.

Stačila vteřina a věděl, že Isabella žije. U vchodových dveří stála dětská koloběžka a zevnitř se ozývaly trucovité vzlyky a její domlouvající hlas. A taky baryton jejího otce.

Uslyšel je dřív, než se vynořili za nejbližším rohem.

„Počkej tady, Jazzi, doufám, že teď už mi věříš.“

„Tobě ano, ale jemu ne.“

„Psst, nezlob, vždyť víš, že bych viděla, kdyby mi něco hrozilo.“

Vysoký blonďák zůstal nerozhodně přešlapovat pár set metrů od Edwardova pozorovatelského stanoviště. Drobná tmavovláska šla přímo k němu. Dalo jí hroznou práci neběžet.

„Ahoj, Edwarde, jsem Alice. A ty nejsi jediný, kdo umí něco extra,“ uculila se a on si na chvíli připadal, jako by našel dávno ztracený kousek sebe sama.

„Taky cítíš, jak to hezky zapadlo? Viděla jsem to, ale ve skutečnosti je to ještě úžasnější.“ Najednou mu visela kolem krku a doslova ho zaplavila obrazy jejich společné budoucnosti.

Ona, její Jasper, Rosalie, Emmett, Carlisle, Esme, on a – a náznak nějaké šmouhy. Vzal ji v podpaží a odtáhl od sebe.

„Jsi blázen?“ Vůbec ho nenapadlo, že by se mohla urazit. Blonďák hlasitě zavrčel. Alice se nadšeně rozesmála. „Jo, jsem a hrozně se mi to líbí!“

Nebyl tak pružný jako Emmett. Chvíli trvalo, než ho přesvědčila. Pak se znovu obrátil k domu. Popadla ho za loket.

„Říkal jsi, že už mi věříš,“ zašeptala najednou úplně vážně. Přikývl a zarazil se.

„Nemůžeš tam teď jít,“ dodala ještě tišeji a on zahlédl, co by se stalo, kdyby ji neposlechl. Pohled na jedno odřené koleno a vzápětí tři mrtvá těla.

„Proto ji Aro nechal být. Je opatrný. Tři mrtví najednou se špatně uklízejí a on navíc spěchal.“

„Zůstane bez ochrany,“ hlesl.

„Věř mi,“ zopakovala poněkolikáté. „Když odjedeš, bude to pro ni nejlepší ochrana.“

Pocity, o kterých si na setinu vteřiny myslel, že je možná konečně dokáže pojmenovat, se zase rozostřily. Utopily v Alicině vizi krvavé lázně. „Tak je to v pořádku,“ pohladila ho útěšně po ruce.

„Jaspere!“ křikla přes rameno. Přiběhl jako poslušný pejsek a stejně oddaně na ni zíral.

„Jedeme domů, kluci,“ usmála se, zavěsila se do nich a popostrčila je tím správným směrem.



xxx



Když osaměli, litovala, že ji Edward tentokrát tak ochotně poslechl. V pokoji zavládlo dusné ticho, které ale očividně vadilo jen jí. Emmett se rozhlížel, jako by něco hledal.

„Jdu balit, ano? Dnes musíme odjet. Tamti nám to poručili. A navíc bys teď pár let neměl žít ve velkém městě,“ vysvětlovala důležitě to, co už věděl od Edwarda.

Konečně se na ni podíval na dýl než na půl vteřiny. „Jak jste mluvili o té síle… Přemýšlím, na čem bych si to mohl vyzkoušet.“ Ušklíbla se, ale po bleskové úvaze mu ze sklepa přinesla hromadu starých a pořádně tlustých telefonních seznamů. Zůstaly tam po předchozím nájemci.

Emmett potěšeně hvízdnul a pustil se do prvního.

Byla hotová dřív, než se jí líbilo. Namluvila si, že ho musí zkontrolovat. Stál uprostřed hromady miniaturních papírků. Na jedné ruce. Druhou se plácal do stehna a chechtal se nadšením.

Povýšeně si odkašlala. Bleskově se k ní otočil a málem při tom manévru ztratil rovnováhu. Když zjistil, jak snadno ji zase získal, znovu se radostně rozhýkal.

„Možná bys to mohl uklidit,“ ušklíbla se a chtěla odejít. Najednou stál za ní a zezadu ji pevně objímal. Ztuhla, ale jen do chvíle, než ucítila jeho dech na své šíji. Zatím si bral jen její vůni. Spokojeně zavrčel a v příštím okamžiku leželi v té potištěné závěji.

Nenapadl ji jediný důvod, proč ho odstrčit. Přesně o tomhle snila poslední tři dny. Vlastně všechny své upíří roky. Silná náruč, hezká tvář, laskající rty. A to vůbec nepočítala s horkou vlnou, která ji okamžitě zaplavila. Chtěla ho; možná víc, než on ji. Cáry jejich oblečení se rychle promíchaly s papírovou spouští.

Pak se teprve dostali k polibku. Nehledal si k ní cestu. Rychle a prudce naplnil její ústa. Otevřela oči. Chtěla si užít pohled na muže, který ji chce. Po letech odmítání to bylo jako napít se živé vody.

Stalo se to skoro současně. Vzpomínka. Krátká a příliš ostrá. Ji už přece jednou svíral muž, který ji opravdu chtěl. A dostal. Ve stejném okamžiku Emmett zvedl ruku, aby jí z krku odhrnul vlasy a mohl své rty přesunout níž. Na jeho prsteníčku se zaleskl tenký stříbrný kroužek.

Odstrčila ho tak nečekaně, že se nestihl vzepřít. Vykuleně se posadil. Prudce oddechoval. Vypadal naštvaně a zklamaně. Roztřeseně ukázala na prsten. O tamtom teď rozhodně mluvit nechtěla. Nechtěla o tom nikdy mluvit a už vůbec ne s ním.

Sklonil se a upřeně pozoroval prstýnek. Trvalo to nemožně dlouho, než konečně zvedl hlavu. Ale nedíval se na ni. Díval se někam skrz ni. Do pradávné minulosti, staré tři dny.

„Je od Daniely. Moje holka. Složili jsme spolu slib čistoty. Že až do svatby nic.“ Zatvářil se ublíženě a konečně se na ni podíval:

„Kdo je Daniela? Co jste to se mnou, kurva, udělali?!“



xxx



Alice mu nepřetržitě posílala ten samý obraz. Když vrazili do domu a vyběhli do patra, to, co uviděl, se do detailu shodovalo s její vizí. Nahý Emmett stál uprostřed nějaké změti papírů a látky a držel nahou Rosalii pod krkem. Nemusel být čtenář myšlenek, aby pochopil, co se obr právě chystá udělat. Jen nechápal, proč Rose vůbec nebojuje. Proč se nebrání.

V její hlavě viděl jen smíření. A naprosté zoufalství.

S Jasperem bojovali jako sehraná dvojice. Přesto měli co dělat, aby Emmetta udrželi. Alice odvlekla apatickou Rose z pokoje.

„Tak už mě pusťte, vy idioti,“ zasípal Emm, když mu Jasper důrazněji přiklekl na krk. Edward ještě chvíli sledoval tu obdivuhodnou rychlost, s níž se Emmett ze stavu totální nepříčetnosti vrátil zase ke svému obvyklému klidu. Kývl na Jazze. Odtáhli se od něj. Všichni tři se posadili a vytvořili kruh naplněný ostražitostí a nejistotou.

„Do prdele já mám žízeň,“ rozčísl Emmett ticho. Všichni tři se s úlevou rozesmáli.



xxx



Emmetta posadili na sedadlo spolujezdce. Jednak zabíral nejvíc místa, jednak Rose odmítla sedět vedle něj. Za jeho široká ramena se posadil Jasper připravený zasáhnout, pokud by zvenku pronikající lidská vůně přemohla Emmovo odhodlání.

Alice seděla uprostřed a soustředěně sledovala jejich vyhlídky na hladký odjezd z města.

Rose se namáčkla za Edwarda, kterému většinu cesty tiše nadávala. Její minulost nestála za nic a on teď přivede domů holku, která jí bude připomínat, že i její budoucnost je mizerná? A jako bonus blázna, který se na ni škaredě podívá pokaždé, když se její špatná nálada změní na ještě horší.

Edward se chytil volantu, jako se tonoucí chytá záchranného kola. Zbývalo mu pár hodin na pokání. Pár hodin na to, aby se připravil na setkání s rodiči, od kterých odešel za lepším živobytím.

Dřív na svůj první opravdový lov vzpomínal s pohrdavým úšklebkem. Teď už jen se shovívavým úsměvem. Vyrazili s Rose společně. Cítili, že budou potřebovat vzájemnou podporu. Že se budou muset hecovat. O hodinu později si podávali toho zavšiveného ubožáka a zdvořile si dávali přednost.

Ty první, máš větší žízeň.

Já jsem v pohodě, tys chtěl jít už dneska…

Nikdy už o tom nemluvili. Prostě se dál živili tak, jak je to Carlisle naučil. A jak to oba celé roky u něj nesnášeli. Ale vrátit se nechtěli. Pocit studu vyvolal potřebu zlobit aspoň nějak. A pak je to při nějaké hloupé gangsterce napadlo. Peníze budou potřebovat, pokud nechtějí žít v lese. A to nechtěli. Chodit do školy nebo do práce nepřipadalo v úvahu – celý den v uzavřeném prostoru s lidmi daleko přesahoval jejich možnosti.

A tak si sehnali všechny rekvizity a vyrazili. Bylo to překvapivě snadné. Nečekali, že to půjde tak lehce. Nedošlo jim ovšem, že Aro má své špicly po celém světě. Když někdo z nich zachytil ve zprávách záběr z bezpečnostních kamer, na kterém se v jednom okamžiku sklání maskovaná lupička nad postřeleným mužem a vzápětí tam ani jeden z nich není, musel podat hlášení.

A nakonec tímhle dětinským chováním ohrozili i Carlislea a Esme… Zachvěl se při vzpomínce na svou nekonečně laskavou adoptivní matku. Určitě jim vyhrožovali, děsili je…

„Edwarde, máme náhradní kolo, ne volant,“ upozornila ho suše Rosalie, když se ozvalo nepříjemné zapraskání.

Mají náhradní kolo. Ale dokážou znovu slepit svou náhradní rodinu?

Upnul se k té starosti. Upnul se k ní, jak jen to šlo; přesto nedokázal potlačit strach o tu křehkou voňavou dívku, která milovala Shakespeara a kterou nechával daleko za sebou.

 

 

 

povídky od ambry

 


předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Alrobell

35)  Alrobell (06.01.2012 17:34)

Emmett je naprosto luxusní... kdyby přijeli mimozemšťani, tak se snima zpumprlíkuje prostě gen gen geniální... a už je tam i Alice a Jasper jééééééééééééé ale Edward nám odjíždí od Bellíska... ale to neva, však to přijde!

Janeba

34)  Janeba (30.07.2011 10:17)

Ambřičko , znovu si to pročítám, protože jsem už zapomněla děj!!! Mám však dneska chvíli čas, tak se snažím napravit své restíky! A koukám, že nejsem sama!!! ;) Paráda, moc se těším dál!!!
Děkuji!!!

Kristiana

33)  Kristiana (25.07.2011 22:27)

"Vzal to prostě jako trochu ujetý fakt." Miluju Emmetta. Je přímý a bere věci takové jaké jsou. Kde se takový chlap dá sehnat? A kdo je Daniela? Měl se žěnit?
Je mi Rose líto. Ona se snaží být dobrá. Jenže okolnosti jí všechno kazí a ji to chudinku ničí. Snad jí zase brzy bude líp.
Alice je prostě Alice. Jen ona může před někoho nakráčet a oznámit mu, že budou rodina jako úplně jasnou věc. Tuším, že bude zlepšovat "náladu" povídky.
ambři, je to nádherný příběh, plně nabitý emocemi. Doslova ta písmenka hltám.

Karolka

32)  Karolka (05.07.2011 18:53)

Uvědomila jsem si, že jsem ti ještě nepochválila perexy! Je to jako úryvky z nějakého lexikonu nebo knihy Psychologie upíra. Strašně se mi to líbí!
Opět na lopatkách. Emmett. Pár vět a je v nich všechno o něm.
Dnes by mě měli zavřít někam na izolaci. Moje hormonální výbava vyrazila do hospody, komplet se ztřískala pod obraz a slzné kanálky fungují nějak divně. Když si Edward pomyslel, že našel chybějící kousek sebe sama, totálně jsem se rozložila. A náznak nějaké šmouhy mě dorazil.
Alice!!! (Něco ti prozradím. Už nějakou dobu tě podezírám, že tohle je část tebe. Vlastně - jsem si tím úplně jistá).
A ještě to s tou Danielou. Máš vůbec představu (zkusila sis to), jaké to je nechat se strhnout tou vášnivou scénou (ano, opět hormony) a pak se přes náhlou studenou sprchu propadnout až do takové bolesti a beznaděje, která zazněla v té jediné Emmettově větě? A to ani nemluvím o tom, když po dalším odstavci přišla jeho další věta a já se začala řehtat. (A to prosím všechny ty dříve zmiňované emoce ještě ani nestihly odeznít!)
A svůj obviňující (ano obviňující!) elaborát ukončím poznámkou k závěru. Zřejmě se pomalu změním v Januse se dvěma tvářemi, abych se stihla smát a brečet zároveň...
Miláčku, když to tak hrneš, mysli občas na ubohé čtenáře. Aspoň občas nějakou obyčejnou větu, ano? Třeba: "Slunce se chýlilo k západu." Nebo ještě obyčejnější: "Slunce zapadalo." Abychom dokázali zregenerovat...

kytka

31)  kytka (04.07.2011 19:36)

Před očima doslova vidím film. Mám pocit, že tohle jsem viděla v kině. Je to tak skvěle a barvitě popsané, hltám, nedýchám a smutně koukám, že už je zase konec. Díky ambři.

30)  maggie (14.03.2011 19:04)

dokonalost, fakt

a opovaž se, aby to byla zase jedna z těch Tvých šíleně smutných (i když krásně napsaných) povídek!!!!!

to bych si pro Tebe musela dojít a vysvětlit Ti to... ručně

no dobře,no, já už budu hodná. samozřejmě na moje výlevy nehleď, zkusit jsem to musela

tak hezky piš, piš (cokoli z Tvých nedopsánků;)

jde Ti to skvěle

ambra

29)  ambra (24.02.2011 12:30)

Íííík!!! Holky děkuju, snad se mi co nevidět podaří najet na normální tempo... Díky za pochopení .

magorka

28)  magorka (24.02.2011 12:20)

kde je další?!?! Já vím, já vím....soutěž...počkám....a možná vydržím se nezbláznit....ok, nikdy neslibuj co nemůžeš splnit....takže to s tím nezblázněním se beru zpět

magorka

27)  magorka (24.02.2011 12:18)

Anna43474

26)  Anna43474 (18.02.2011 23:36)

Áchjo... Jsem z toho kapku zmatená :p
Bude další???
TKSATVO

gucci

25)  gucci (13.02.2011 00:55)

sakrráááááááš kde je další díl!!!...... nezlob se, já to tak nemyslela...aspoň vidíš, co se mnou děláš!...oni jsou úžasní všichni... ...čmuk

ambra

24)  ambra (09.02.2011 17:15)

Milá jenko, bude! Teď píšu na BH povídku o Kristen, Robovi a , to bude taková rychlá záležitost na pár dnů (cca týden) a pak se mi určitě vrátí chuť psát o E + B.
Děkuju za to, že mě nenecháš se flákat. A klidně mrkni na BH, možná Tě to zaujme;) .

23)  jenka (09.02.2011 16:44)

Koukám, koukám každý den a žádná kapitolka se nekoná... :( Máš v plánu s povídkou pokračovat? Já jestli se mám ještě těšit, nebo zapálit svíčku... Ale byla by škoda nechat ji nedokončenou ;)

Linfe

22)  Linfe (25.01.2011 09:29)

A na scéně Aro, Alice a Jasper. Hurááááá Teda Aro zase jako obvykle starej, nepříjemnej dědek, ale alespoň to dopadlo jenom návratem domů. Bude to pro ně nepříjemné, ale držím jim palce

Silvaren

21)  Silvaren (22.01.2011 14:20)

Emmett, Alice, Emmett a Rose, Rose a Edward - takhle to asi nedává smysl, ale tohle všechno mě dneska naprosto odrovnalo. Mám pocit, že bych nad každým Tvým náznakem mohla přemýšlet hodiny, jdou až na kost. A jako třešinka na dortu obavy o slepení rodiny. Ve srovnání s Tvými se mi všechny Stepheniny postavy, hlavně Rose a Emmett, zdají strašně ploché.

A mmch. Edwarde, máme náhradní kolo, ne volant!

Karolka

20)  Karolka (21.01.2011 23:38)

To je až děsivý. Já čtu Tohle a najednou mám pocit, že Takhle je to jedině správně. Jako by žádný verze od tý Majerový neexistovala. Nepotřebuješ čtyřdílnou ságu, abys nám vysvětlila, jak která postava funguje. (Mmch, oné zmíněné paní, sláva jí za TW, nestačily ani ty čtyři knihy.
Emmett. Ta první scéna. Mohla bych ji číst dokola a dokola. Je tam všechno. Je to úplné. Jeho poslední věta to završila. Já vím, že zním zmateně, ale mám naději, že v tom čtu to, cos do toho dala. (A doufám, že v komentáři zas nenapíšeš, že to přišlo tak nějak mimochodem a žes o tom nijak zvlášť nepřemýšlela. To bys mě fakt nakrkla. )
Poznámka pořízená po dočtení dalšího úseku: Obě Emmettovy závěrečné věty to dokonale završily! Kdy jsem ti naposledy napsala, že tě miluju?
Z toho závěru mám dva velmi protichůdné pocity. Ten první se nese v duchu těch lehkých gangsterek, kde to zlé a tragické přijde až s posledním záběrem. Tady jsme někde v půlce (přibližně), takže by to bylo úsměvné. "Ahoj mami, tati, je nám líto, co se stalo. Ale už jsme zase doma. A tohle jsou Alice, Jasper a Emmett, budou tu taky bydlet."
Ta druhá je melancholická, protože v těch lepších gangsterkách je i tenhle spodní proud. Pořád tam někde je Aro, Bella je pořád dívka, která se bojí a zároveň je fascinována upírem, který odjíždí pryč. A ten upír? Vím já? Ale ty to víš a já se na to strašně těším.
Jsi úžasná!

19)   (21.01.2011 23:00)

Edward je zas TAKÝ.
To, čo povedal Emmovi:"Smrt nebo smrt. Jen po té naší smrti zůstáváš tak nějak hmotný a při vědomí. Vítej mezi příšerami, Emmette.“
Pamätám si, ako sa prihováral Esme v PTML. Na niečo také nezabudnem a tu sa mi to znova vybavilo.
Príchod Alice a Jaspera bol dokonalý.
Veľmi sa ti vydarilo aj popísanie ich prvého lovu (Edwardovho s Rose). Cítila som sa rovnako nepríjemne a zahanbene ako sa museli cítiť aj oni. Aspoň idú stále tou kvázi správnou cestou. Lenže čo je správne?
Emmett a Rose. K tomu sa ani vyjadrovať nebudem. Stačí ak poviem, že tvoje charaktery ma vraždia? Ani sa nemusíš snažiť, aby to tak bolo Keby mi sem napíšeš, že sa tam objavili aj tí mimozemšťania, aj to by som ti zjedla aj s navijákom.
Mimochodom... Edward je neskutočne negativistický. Niežeby ho nechápem, vlastne myslím, že mu celkom dobre rozumiem, ale my všetci predsa vieme, aký v skutočnosti je a že sa nemusí strachovať o nič. Nemusí, pravda?
Vlastne odvolávam Edward by sa rozhodne mal báť. Teba. Alebo skôr toho, ako sa mu chystáš nalinkovať najbližšie mesiace existencie
Mají náhradní kolo. Ale dokážou znovu slepit svou náhradní rodinu?

Budem čakať na ďalšiu kapitolu



Bye

18)  Bye (21.01.2011 22:42)

Tak to bylo vééélmi luxusní setkání s Alicí a Jasperem. A v hodině dvanácté, takříkajíc. Jinak by tu už nebyl žádný šerif, jeho dcera a... ani její dcera?
Tohle ovšem byla perla: "Nebyl tak pružný jako Emmett." Vlastně, po tý úchvatný úvodní scénce s Emmovým vcítěním do nový reality mám dojem, že Emmett je vlastně nejpružnější ze všech.
Rose s Emmettem maj každopádně v příštích dnech, co na práci Alice jim určitě práskne, že je čeká společná nekonečnost a oni se zatím snažej sedět v jednom autě každej jinde
A další perla! "Její minulost nestála za nic a on teď přivede domů holku, která jí bude připomínat, že i její budoucnost je mizerná? A jako bonus blázna, který se na ni škaredě podívá pokaždé, když se její špatná nálada změní na ještě horší."
A ten konec, Edwardova rekapitulace jejich mizernýho výletu (zavšivenej bezďák, já umřu!). No, takže rodinka bude zase pohromadě. Každej bude někoho mít. A Edward... taky. Černýho Petra.
Těším. Těším moc, co máš v rukávu, Eso, žejo?!

17)  AMO (21.01.2011 21:41)

Má před sebou těžkou práci, chlapec. Jenže si zatím neuvědomuje, že všechno zlé, je k něčemu dobré.
Ale... už má Alici!!! Jsem ráda, že se našli
Takže ji na chvíli opustil, a na Tobě je dát všemu správný řád. Držím pěsti

16)  bb (21.01.2011 20:45)

moc krásné

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella