Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Rob%20a%20Nikki.jpg

Každý člověk si myslí, že zrovna jeho touhy a sny jsou jedinečné, zvláštní. Jen další důkaz naší pýchy. Zdá se, že upíři mají stejný problém.

 

Vrčení se dostavilo automaticky. Ne on, zvíře v něm vědělo, že tentokrát nemá vteřiny, které by nastávající lov zpestřily. Zbývá prostě jen skočit a udělat ten nejpřirozenější pohyb na světě.

Dívka mu znovu zírala do očí.

„Omlouvám se, stává se mi to ve stresu,“ zašeptala. Nikoho jiného teď nedokázal vnímat. Pytle s penězi dopadly s žuchnutím na podlahu. Zapřel se k odrazu.

Uprostřed skoku náhle prudce změnil směr. Ozvala se ohlušující rána.

Chci to! Rosaliina mysl skoro skučela. Ležel na ní, lokty zabořené v rozdrcených mramorových dlaždicích a snažil se zadržet dech. Proč? Proč to dělá? Vždyť ještě před třemi vteřinami toužil tu vůni celou vstřebat, stejně, jako se vzápětí chystal vstřebat krev, ke které patřila.

Pusť mě, ty blázne! Chci to! Chci ji! Rose se pod ním zazmítala. Věděl, že nastal rozhodující okamžik. Musí vstát. Stačí jediný jeho úder a odmrští svou konkurenci dost daleko na to, aby se stihl nasytit. Nebo se postará o to, aby se k cíli, o který se právě porvali, nedostal ani jeden z nich.

I když Rosalie z vůně čerstvé krve šílela, došlo mu to, co vlastně věděl od začátku. Ty historky nelhaly. Zpívající krev existuje. A on se stal nadšeným posluchačem téhle konkrétní.

Na další minutu si zakázal nejen dýchat, ale především myslet. Omezil činnost své mysli na schopnost vykonávat základní pohyby a to dost rychle na to, aby mu odhodlání vydrželo.

O třicet vteřin později seděli oba v autě – jednou rukou svíral volant, druhou drtil na sedadle spolujezdce Roseinu paži.

„Můžeš odejít bez ní,“ zmáčkl ji dost pevně na to, aby nepochybovala, o čem mluví, „ale přísahám, že už ti ji nikdy nevrátím,“ dodal tvrdě a spotřeboval definitivně zbytek vzduchu. Zřejmě účelně, protože Rosalie podivně ochabla.

Opatrně ji pustil a mírně zvedl nohu z plynu. Doteď zbytečně budili pozornost rychlou jízdou. Nemluvila s ním. Dokonce ani v duchu. A to už bylo vážné. Uměl číst myšlenky, když ale ztratily podobu konkrétních slov, ztrácel se v nich i on. Obzvlášť v Rosaliiných.

Pokud šlo o ženské emoce, byl naprostý analfabet.

Doma zamířila rovnou do své ložnice. Dokonce ani nepráskla dveřmi. Dal jí dvě hodiny, než se za ní vydal. Neklepal, otevřel dveře a zůstal stát na prahu. Uvědomil si, že asi vypadá úplně stejně nejistě jako ona, když si čas od času přijde pro své dobití.

Viděl, jak je soustředěná, přesto zachytil aspoň části jejích myšlenek.

Zlobím…

Ponížení…

Znovu…

Žízeň…

Jen jeho…

Sama…

Dál zírala na úplně ztišenou televizi a jen nepatrně se pohnula směrem ke kraji široké lenošky. Pomalu se posadil.

„Omlouvám se.“

„Já vím.“

„Nechci, aby ses zlobila.“

„To není zloba.“

„Chceš o tom mluvit?“

„Mám s tebou na vybranou?“

„Asi ne. Ale nejsem z toho nadšený.“

„Ještě abys byl.“

„Věř mi, pro mě to bylo těžší.“

Konečně se na něho podívala. Ne moc hezky.

„Domýšlivý jako vždycky. Jak jsi to mohl vydržet? Jak to máme proboha vydržet? Jsme k tomu určení, máme se tak cítit, tak proč nám ten idiot vymyl mozky tak důkladně, že se cítíme mizerně, i když na to jen pomyslíme?“

Znovu ji objímal, znovu ji hladil po zádech, znovu tišil její bouřlivý pláč. S úsměvem si vzpomněl, jak ho v prvních letech Rosein temperament neustále šokoval. Jeho matka, jeho lidská matka, byla neuvěřitelně tichá žena, Esme jeho mylnou představu o ženách jen upevnila.

A pak přišla Rosalie. Považoval to za novorozenecké šílenství – to, jak vztekle a hned zase plačtivě bojovala o své malé místo na slunci. Ale pak pochopil, že to je prostě ona. Malá bojovnice, která svůj jediný opravdový zápas prohrála ve chvíli, kdy svého opilého snoubence potkala ve špatný čas a na špatném místě.

„Myslím, že by z nás měl radost,“ řekl tiše, když se konečně vyplakala.

„Nechci, aby měl radost! Zničil mi život! Teda vlastně smrt! Mohla jsem mít nádherný pohřeb! Stovky bílých lilií! Nezkazili by mi pověst, pohřbívali by mě jako nedotčenou pannu!“ Věděl, že jakmile se rozhovor stočil k tomu večeru, není ještě prodnešek doplakáno.

Najednou ji ale prudce odstrčil. Překvapeně zamrkala. Tohle nedělával, choval se vždycky jako džentlmen i ve chvílích, kdy se ona měnila v totální hysterku.

Soustředěně zíral na obrazovku a jen s největším sebezapřením nezměnil pravé tlačítko Volume v plastovou drť.

Reportérka v tmavě fialovém kostýmku stála před nasvíceným vchodem do banky. Do té banky a usilovně mrkala, jako by chtěla zdůraznit význam svých slov.

„…a podle posledních nepotvrzených informací byla jednou z rukojmí dcera chicagského policejního šéfa Isabella Swanová. Dívka prý utrpěla lehké zranění a momentálně se na neznámém místě zotavuje z prožitého traumatu.

Ovšem největší záhadou zůstává fakt, že lupiči celou svou kořist zanechali na místě a jediná škoda, kterou způsobili, jsou neznámým předmětem rozbité dlaždice a jako vždy poškozený zámek hlavního sejfu.

O dalším průběhu vyšetřování…“

„Už jim nestojím ani za zmínku,“ vzdychla zklamaně.

„Vzhledem k tomu, že do té podlahy zůstal vytlačený skoro dokonalý obrys tvého těla, vlastně mluvili hlavně o tobě,“ řekl vážně.

Pak se na sebe podívali. Chechtat se přestali až ve chvíli, kdy se v televizi mihla rozmazaná fotka té dívky.

Té Isabelly.

 


xxx

Podle vlastních nepsaných pravidel se měli okamžitě vypařit. Ale Rose měla sklon pravidla porušovat a on tentokrát nesebral dost vůle, aby ji donutil. Jako by tehdy večer spotřeboval příliš velkou dávku.

Po týdnu si přiznal, že houpačka jeho vzpomínek na ni se znovu převážila na stranu jejích očí. Vzpomínka na vůni její krve ustoupila - získala zpět snesitelné skupenství průhledného rudého mraku.

Plán měl hotový dřív, než si dovolil něco plánovat.

Když se až příliš snadno naboural do databáze školy, kam chodila, napadlo ho, jestli by se to policejnímu šéfovi Swanovi líbilo. Jak lehce je možné zjistit všechno o jeho dceři.

Všechno nepodstatné.

Vynikala v přírodních vědách, ale zvláště v angličtině a v moderní americké literatuře. Její esej o Hemigwayovi si opravdu vychutnal, i když to slovo rychle vyměnil za ocenil. Naopak matematiku musela dřít. Výsledky jejích testů jako by se nemohly rozhodnout, na které straně stupnice se usadí. Skoro automaticky počítal průměrnou známku z jejích hodnocení. V jednom týdnu měla neobvyklý výkyv ve výsledcích.

V týdnu, na jehož začátku se poprvé potkali v knihkupectví.

Zkoušel nějak pojmenovat pocit, který ho po tom zjištění ovládl. Než ho napadlo slovo radost, vynadal si do idiotů. Mohla mít prostě chřipku...

Znovu se vrátil na její evidenční kartu. Fotku z ní zřejmě použili ve večerních zprávách. Jen tady ji nikdo nepotřeboval natahovat do obřích rozměrů, a tak viděl mnohem lépe její rysy.

Jako by je dokonale neznal.

Její oči tiše získávaly jeden bod za druhým. Cítil, že brzy bude výsledek zápasu nezvratný.


xxx


Měla vztek. Každou půl hodinu z jiného důvodu, ale ten hlavní přetrvával. Nechtěla být upír. Nechtěla být nejkrásnější a zároveň nejosamělejší upír na světě.

Dokonale si pamatovala, jak ji fascinovala ta oddaná a zároveň neuvěřitelně vášnivá láska mezi Carlislem a Esme. Naděje, že něco takového co nevidět potká i ji, jí pomohla přetrpět první roky po přeměně. Pomohla jí skousnout fakt, že mezi ní a Edwardem jiskra nepřeskočila, i když Carlisle v to zpočátku doufal.

Ale čas běžel a do její existence bez slunce jako by štěstí nemohlo najít cestu. To, že jako upír byla ještě o tolik krásnější a v mnoha ohledech živější, její rozladěnost jen stupňovalo.

Bitka v bance, i když nemohla brát osobně, že ji Edward napadl, jí den ode dne připadala důležitější. Co se to tam vlastně stalo? Co bylo jinak? Říkal, že pro něj to bylo těžší. Tak proč odolal? Mohli ji odnést tak rychle, že by to nikdo nepostřehl.

Co Edwarda přimělo nezabít to voňavé děvče?

A pak si vzpomněla na jeho výraz, když uviděl tu rozmazanou fotku v televizi.

Byla ráda, že jí při pláči nemohou téct slzy. Přesto si zažitým pohybem otřela tváře.

Edward je na druhém břehu. Opustil ji.


xxx


Úterní dopoledne v jedné z nejnebezpečnějších čtvrtí Chicaga. Policejní ředitel Swan chtěl jít příkladem a ukázat, že žít se dá všude. Nebo byl prostě jen pitomec.

Edward s povděkem kvitoval, že dům dokonale splývá s dalšími nudnými v řadě. Do malých dvorků v zadním traktu prostě nemohl nikdo vidět. Dal si načas. Lézt do domu oknem během dne byl zbytečný risk. Uměl otevřít dveře sejfu. Zadní vchod vyvolal na jeho tváři úsměv. Tři jednoduché pohyby a alarm přestal odtikávat hrozící houkání.

A pak se nechal obejmout a pohltit. Ta vůně ho vzala za ruce i za ramena a do jejího pokoje ho skoro vynesla. Se zavřenýma očima obešel celou místnost a dotkl se každého kusu nábytku, každé knížky, každého kusu odhozeného oblečení. Jako by chtěl na všem nechat vlastní pach a vytvořit tak dokonalý parfém. Směs smrti a lásky.

Nakonec si lehl na její postel a zabořil obličej do měkkého polštáře.

Celou dobu nepřetržitě vrčel.

 

 

 

povídky od ambry

 


předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

«   1 2 3   »

Evelyn

21)  Evelyn (18.01.2011 14:28)

Ambruš, dokázala jsi to zase - smála jsem se (Rosaliino dotčení i přes to všechno, že se jí v televizi nezabývají , Charlie - vzor, nebo pitomec ), prožila si napětí (odosobněný Edward jako žíznivý démon), zaslzela si (Rossiny úvahy o pohřbu s liliemi - chvíli jsem váhala, jestli se smát, nebo plakat, ale protože si tak trochu umím představit, jak to Rose myslela, slzy vyhrály). Prostě jsi skloubila všechno do jedné kapitoly, smekám

Twilly

20)  Twilly (18.01.2011 12:53)

Ambři jak je to možné, že ... ale ne, nemusím se ptát, já to vím. Protože máš jedinečnej dar. Umíš psát. Vím nezní to vůbec obdivně. Je to jen pouhopouhé konstatování. Nic víc. Ale faktem zůstává, že ty se dokážeš mazlit s emocemi svých postav stejně jako s našimi, čtenářskými. Je to tak přirozený a tak silný najednou, že je s podivem, že se jedná o úplně normální námět. Nic mimořádnýho. O to víc je to geniální... umíš NĚCO prakticky z NIČEHO .

Já Ti děkuju za tvůj jedinečnej styl a za zážitek, který zažívám pokaždé, když tě čtu. A pokaždé se ráda nechám převálcovat emocionální smrští s nickem AMBRA

19)  belko (18.01.2011 10:53)

Ambří? Jsi geniální! Tvoje povídka je úžasná!!
Bella neví ještě, že její osud se právě naplnil, a co Edward, ví to? A co jeho bestiální zvíře v něm, má povědomí, že začíná prohrávat?
Dokážeš skvěle vtáhnout do hlubokých pocitů svých hrdinů, ...no jsi prostě výborná!!!!

Silvaren

18)  Silvaren (18.01.2011 10:08)

Vážně jsem se bála, že se Edward neovládne, nebo že ji unese. Uff. Ale jestli jsem si tentokrát něco vychutnala, byla to Rose. Krásně jsi to zamotala a já jsem strašně napnutá, jak to vlastně s Bellou a Edwardem bude dál.

Pospeta

17)  Pospeta (18.01.2011 09:15)

No, odfoukla jsem si. Vážně jsem se po konci minulé kapitoly bála, že nám tentokrát předložíš extrémně krátkou povídku.
Přestože je námět zcela originální, neměnné konstanty zůstávají. Zpívající krev, fascinace čokoládovou barvou, osamělost, svědomí, rodinné vazby. Díky za ně.
Nedá mi to, "chycený" Edward je úžasný, ale mou veškerou pozornost si získává Rose. Čeká i na náhle opuštěnou přitažlivou bankovní lupičku troška štěstíčka?
Netrpělivě vyhlížím další dílek.

Bosorka

16)  Bosorka (18.01.2011 09:14)

Ambro - myslím, že jsi vykreslila dokonalého dravce! Myšlenky na to, jak si lov zpestřit, souboj nad "kořistí".....a poslední kapitola - "Celou dobu nepřetržitě vrčel."
Rose - nedivila bych se, kdyby šla Belle po krku. Nikomu se nechce býti samotnému....Objeví se Emmet?
Otázka - jak řeší červená očíčka? (na alergii to asi neukecají ) - čočky?

sakraprace

15)  sakraprace (18.01.2011 08:51)

Tak jo, nezakousl ji a ještě ji ochránil před Rose Té je mi naopak líto. Tolik bolesti a touhy být jiná a ještě k tomu jí dojde, kde je Edward, úžasná věta, na druhém břehu A poslední odstavec mě dostal. Jsem strašně, ale strašně zvědavá, jak to bude dál a jestli i Rose potká svého Emmetta?

Hanetka

14)  Hanetka (18.01.2011 06:53)

Tak teda, Ambro... Já tady teď taky vrčím. Ten poslední odstavec... a takhle teď mám jít do práce? Potřebuji sprchu a panáka, a na jedno už nemám čas a druhé je na začátku pracovního dne nepřípustné! A pro mě nejsilnější část není ta, ve které se Edward ovládl... Je to ta, ve které si Rose uvědomí, že, cituji:
Edward je na druhém břehu.
Ambro, už jsem ti řekla, že jsi geniální? Jestli ne, tak to říkám teď!

Lenka326

13)  Lenka326 (18.01.2011 00:18)

On se ovládl!!! , tak to teda čumím, to byl malý, no spíš velký, zázrak. Scéna v bance a pak v autě neměla chybu!!!
Rose je mi hrozně líto, takový život, k smrti osamělá a ani na tu smrt nemá nárok :'-( . A teď se ještě Edward přesunul na druhý břeh a opustil ji.
Edward a dcera policejního šéfa... Jak tohle dopadne? Předátor živicí se lidskou krví a nesmělá dívka, které krev mu zpívá.
Úžasné čtení, žádný čajíček, to se musí nechat. Díky a těším se na další.

ambra

12)  ambra (18.01.2011 00:17)

Děcka, někteří víte, někteří možná tušíte, co je to "prokletí druhé kapitoly". Já tuhle spáchala dnes mezi krmením dravé zvěře (příprava a podávání večeře partě hladových krků) a jejich koupáním a ukládáním (pravda, kvůli spaní ve školce to mají poněkud posunuto ). Takže jsem měla nervy (horká jehla nebo tak něco ).
Teď tu sedím a zírám a jsem SO SO HAPPY!!!

11)  bb (18.01.2011 00:09)

strhující... nevím, jak jinak to popsat, tenhle Edward a to zvíře v něm... dokonalost vět ("Zpívající krev existuje. A on se stal nadšeným posluchačem téhle konkrétní", "...viděl mnohem lépe její rysy. Jako by je dokonale neznal"), tahle Rose, osamělá, vzteklá, "bojující o své malé místo na slunci"
rozehrála jsi dokonalý koncert a já budu tvůj nadšený posluchač

10)  Ashley (17.01.2011 23:31)

oooooch!!! konečně Edward, který nejen tvrdí, že ho ovládají pudy a instinkty, ale dokonce je to pravda!!! Wow, tleskám za jedinečné vyjádření toho vnitřního boje.
A Bellina omluva... aach, mě osobně by ani nenapadlo se zaa něco takového omlouvat
aach a jak si s rose pomáhají - dobíjení - krásný zvyk, je vidět, že se mají opravdu rádi, chudák Rose, nedivím se, že byla smutná, když "Edward je na druhém břehu", krásně vyjádřené
Těším se na další dál

9)  jenka (17.01.2011 23:19)

Tak tady pročítám komentáře a je mi smutno, že nedokážu napsat něco tak trefného jako naprostá většina ostatních. Já věděla, proč se nepouštět do žádné povídky :) Takže mi nezbývá nic jiného, než prostě a jednoduše konstatovat, že je to úžasné a naprosto souhlasím s Karolkou - charaktery postav jsou precizní. Těším se na další, fakt moc.

Nosska

8)  Nosska (17.01.2011 22:55)

Bye

7)  Bye (17.01.2011 22:44)

Uf, tak to zvládnul. Ten pramínek krve tuhle mě totiž dost vyděsil.
ambro, dokonalý balanc na tenkém lanku mezi komedií a tragédií. Tentokrát jsem se vlastně zasmála jenom jednou, zato pořádně! (Spolu s Rose a Edwardem ;) )
Zbytek byl mrazivý. Ať už šlo o Edwardovy touhy nebo o Roseiny. No, ani já nedokážu posoudit, kdo z nich to má těžší. Ale asi momentálně víc lituju Rose. Doteď byli SAMI SPOLU. Teď jsou SPOLU, KAŽDÝ SÁM...

Janeba

6)  Janeba (17.01.2011 22:43)

Ach Ambřičko, tak to bylo vo fous! Ambrovsky rozjetý speciál dobržďující ve Forks a vysílající pátrače po malé laňce! A už se dokonce míchá koktejl parfému s příměsí smrti a lásky! Jen aby na tom polštáři neusnul, ikdyž je upír! No Bellinka má o budoucnost vpravdě postaráno! Ambřičko, dokonalé!
Děkuji!!

Karolka

5)  Karolka (17.01.2011 22:40)

Víš z čeho jsem v transu? Tvůj Edward je přesně takový, jaký nám v knize tvrdil, že je. To není otázka jeho rozhodnutí, jestli zabije nebo ne. On se prostě vypne a jde zabít a vůbec ho nezarazí, že ta holka nemá strach. Že ta holka se mu omlouvá (jemu, bankovnímu lupiči, který se na ni dívá SKUTEČNĚ vražedně!)!
Srážka s Rose. V tu chvíli už ji bránil nebo bránil svou kořist? Možná měli jen člověk-Edward a zvíře-Edward na zlomek vteřiny stejné priority. Mám husí kůži!!!
Podle toho, co následovalo bych řekla, že zvíře pak bylo mimo hru, alespoň ta jeho nejtemnější část.
"Zpívající krev existuje. A on se stal nadšeným posluchačem téhle konkrétní."
Nemůžu se nabažit tvé Rose. Díky ti, že to není karikatura. Že odpovídá charakteristice narcistické celkem jednoduché blondýny, ale není ani trochu směšná. (Legrační ano!) A i když těch věcí, které od své existence chce, není moc, rozhodně nejsou povrchní. Navíc to, jak se k sobě vzájemně chovají...
Edwardovo zamilovávání se. K tomu nedokážu nic říct. To je tvůj typický nevšední ale super klouzavý tobogán geniálně popsaných akcí a reakcí a psychologických pochodů. Na konci zůstávám sedět s otevřenou pusou a bušícím srdcem.
A ta závěrečná scéna. Jak psala Jarushinka - k tomu by člověk snad ani nic psát neměl. Nebo to někdo svede okomentovat? (Jo, Bye asi jo. ) Já mám ale zkrat v několika důležitých obvodech v mozku. Myslím v těch přemostěních levé a pravé hemisféry. Ta emoční strana není schopná předat vjemy té racionální, aby je popsala.
Já vím, je to dlouhý jak slohovka, ale já jsem na kolenou.
Co že to píšeš? Oddychovku? To jsem asi špatně pochopila.
To je tak krásný!!!!!!!!!!!!!!!!

Ewik

4)  Ewik (17.01.2011 22:31)

Edward je na druhém břehu. Opustil ji. - tak tady jsem začala brečet s Rose.:'-(
Byla to zase nádhera. To jeho vloupání do Bellina pokoje úplně vidím. Bůh mu dej síly.
Těším se na další díl, tohle je totiž zase pěkně návykové.

julie

3)  julie (17.01.2011 22:23)

Tohle je přímo smršť Jak se během zlomku vteřiny změní tak splavně rozjetá loupež ...a ti dva upíři si tenhle život tak krásně a bezstarostně užívali...
Chudák Rose,zatím to odnesla asi nejvíc,ti dva mají rozehranou šachovou partii, ale ona...je najednou mimo hru, sama ...trošku se bojím, co ji napadne....

Karolka

2)  Karolka (17.01.2011 22:21)

Ty jo...!!! Sedla jsem si k tomu rozhodnutá, že si budu vypisovat a dneska ti ty úchvatný věty prostě všechny vypíšu, abys věděla, že nekecám. A víš co? Houby! Nedokázala jsem se přinutit přestat číst a dělat nějaký poznámky!!!
Ta akce v bance! Dlaždice, vrčení, plachá Bella, která se omlouvá! Zlomená Rose a ten jejich vztah s Edwardem. Závěrečná scéna u Belly v pokoji se pro mě stává jednou ze tří nejoblíbenějších scén od tebe.
A víš co? Já to prostě jdu číst znova. A snad to tentokrát dokážu vypsat. Protože momentálně jsem plná pocitů a myšlenky se nějak trhaj.

«   1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek