Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Rob%20a%20Nikki.jpg

Každý člověk si myslí, že zrovna jeho touhy a sny jsou jedinečné, zvláštní. Jen další důkaz naší pýchy. Zdá se, že upíři mají stejný problém.

 

Vrčení se dostavilo automaticky. Ne on, zvíře v něm vědělo, že tentokrát nemá vteřiny, které by nastávající lov zpestřily. Zbývá prostě jen skočit a udělat ten nejpřirozenější pohyb na světě.

Dívka mu znovu zírala do očí.

„Omlouvám se, stává se mi to ve stresu,“ zašeptala. Nikoho jiného teď nedokázal vnímat. Pytle s penězi dopadly s žuchnutím na podlahu. Zapřel se k odrazu.

Uprostřed skoku náhle prudce změnil směr. Ozvala se ohlušující rána.

Chci to! Rosaliina mysl skoro skučela. Ležel na ní, lokty zabořené v rozdrcených mramorových dlaždicích a snažil se zadržet dech. Proč? Proč to dělá? Vždyť ještě před třemi vteřinami toužil tu vůni celou vstřebat, stejně, jako se vzápětí chystal vstřebat krev, ke které patřila.

Pusť mě, ty blázne! Chci to! Chci ji! Rose se pod ním zazmítala. Věděl, že nastal rozhodující okamžik. Musí vstát. Stačí jediný jeho úder a odmrští svou konkurenci dost daleko na to, aby se stihl nasytit. Nebo se postará o to, aby se k cíli, o který se právě porvali, nedostal ani jeden z nich.

I když Rosalie z vůně čerstvé krve šílela, došlo mu to, co vlastně věděl od začátku. Ty historky nelhaly. Zpívající krev existuje. A on se stal nadšeným posluchačem téhle konkrétní.

Na další minutu si zakázal nejen dýchat, ale především myslet. Omezil činnost své mysli na schopnost vykonávat základní pohyby a to dost rychle na to, aby mu odhodlání vydrželo.

O třicet vteřin později seděli oba v autě – jednou rukou svíral volant, druhou drtil na sedadle spolujezdce Roseinu paži.

„Můžeš odejít bez ní,“ zmáčkl ji dost pevně na to, aby nepochybovala, o čem mluví, „ale přísahám, že už ti ji nikdy nevrátím,“ dodal tvrdě a spotřeboval definitivně zbytek vzduchu. Zřejmě účelně, protože Rosalie podivně ochabla.

Opatrně ji pustil a mírně zvedl nohu z plynu. Doteď zbytečně budili pozornost rychlou jízdou. Nemluvila s ním. Dokonce ani v duchu. A to už bylo vážné. Uměl číst myšlenky, když ale ztratily podobu konkrétních slov, ztrácel se v nich i on. Obzvlášť v Rosaliiných.

Pokud šlo o ženské emoce, byl naprostý analfabet.

Doma zamířila rovnou do své ložnice. Dokonce ani nepráskla dveřmi. Dal jí dvě hodiny, než se za ní vydal. Neklepal, otevřel dveře a zůstal stát na prahu. Uvědomil si, že asi vypadá úplně stejně nejistě jako ona, když si čas od času přijde pro své dobití.

Viděl, jak je soustředěná, přesto zachytil aspoň části jejích myšlenek.

Zlobím…

Ponížení…

Znovu…

Žízeň…

Jen jeho…

Sama…

Dál zírala na úplně ztišenou televizi a jen nepatrně se pohnula směrem ke kraji široké lenošky. Pomalu se posadil.

„Omlouvám se.“

„Já vím.“

„Nechci, aby ses zlobila.“

„To není zloba.“

„Chceš o tom mluvit?“

„Mám s tebou na vybranou?“

„Asi ne. Ale nejsem z toho nadšený.“

„Ještě abys byl.“

„Věř mi, pro mě to bylo těžší.“

Konečně se na něho podívala. Ne moc hezky.

„Domýšlivý jako vždycky. Jak jsi to mohl vydržet? Jak to máme proboha vydržet? Jsme k tomu určení, máme se tak cítit, tak proč nám ten idiot vymyl mozky tak důkladně, že se cítíme mizerně, i když na to jen pomyslíme?“

Znovu ji objímal, znovu ji hladil po zádech, znovu tišil její bouřlivý pláč. S úsměvem si vzpomněl, jak ho v prvních letech Rosein temperament neustále šokoval. Jeho matka, jeho lidská matka, byla neuvěřitelně tichá žena, Esme jeho mylnou představu o ženách jen upevnila.

A pak přišla Rosalie. Považoval to za novorozenecké šílenství – to, jak vztekle a hned zase plačtivě bojovala o své malé místo na slunci. Ale pak pochopil, že to je prostě ona. Malá bojovnice, která svůj jediný opravdový zápas prohrála ve chvíli, kdy svého opilého snoubence potkala ve špatný čas a na špatném místě.

„Myslím, že by z nás měl radost,“ řekl tiše, když se konečně vyplakala.

„Nechci, aby měl radost! Zničil mi život! Teda vlastně smrt! Mohla jsem mít nádherný pohřeb! Stovky bílých lilií! Nezkazili by mi pověst, pohřbívali by mě jako nedotčenou pannu!“ Věděl, že jakmile se rozhovor stočil k tomu večeru, není ještě prodnešek doplakáno.

Najednou ji ale prudce odstrčil. Překvapeně zamrkala. Tohle nedělával, choval se vždycky jako džentlmen i ve chvílích, kdy se ona měnila v totální hysterku.

Soustředěně zíral na obrazovku a jen s největším sebezapřením nezměnil pravé tlačítko Volume v plastovou drť.

Reportérka v tmavě fialovém kostýmku stála před nasvíceným vchodem do banky. Do té banky a usilovně mrkala, jako by chtěla zdůraznit význam svých slov.

„…a podle posledních nepotvrzených informací byla jednou z rukojmí dcera chicagského policejního šéfa Isabella Swanová. Dívka prý utrpěla lehké zranění a momentálně se na neznámém místě zotavuje z prožitého traumatu.

Ovšem největší záhadou zůstává fakt, že lupiči celou svou kořist zanechali na místě a jediná škoda, kterou způsobili, jsou neznámým předmětem rozbité dlaždice a jako vždy poškozený zámek hlavního sejfu.

O dalším průběhu vyšetřování…“

„Už jim nestojím ani za zmínku,“ vzdychla zklamaně.

„Vzhledem k tomu, že do té podlahy zůstal vytlačený skoro dokonalý obrys tvého těla, vlastně mluvili hlavně o tobě,“ řekl vážně.

Pak se na sebe podívali. Chechtat se přestali až ve chvíli, kdy se v televizi mihla rozmazaná fotka té dívky.

Té Isabelly.

 


xxx

Podle vlastních nepsaných pravidel se měli okamžitě vypařit. Ale Rose měla sklon pravidla porušovat a on tentokrát nesebral dost vůle, aby ji donutil. Jako by tehdy večer spotřeboval příliš velkou dávku.

Po týdnu si přiznal, že houpačka jeho vzpomínek na ni se znovu převážila na stranu jejích očí. Vzpomínka na vůni její krve ustoupila - získala zpět snesitelné skupenství průhledného rudého mraku.

Plán měl hotový dřív, než si dovolil něco plánovat.

Když se až příliš snadno naboural do databáze školy, kam chodila, napadlo ho, jestli by se to policejnímu šéfovi Swanovi líbilo. Jak lehce je možné zjistit všechno o jeho dceři.

Všechno nepodstatné.

Vynikala v přírodních vědách, ale zvláště v angličtině a v moderní americké literatuře. Její esej o Hemigwayovi si opravdu vychutnal, i když to slovo rychle vyměnil za ocenil. Naopak matematiku musela dřít. Výsledky jejích testů jako by se nemohly rozhodnout, na které straně stupnice se usadí. Skoro automaticky počítal průměrnou známku z jejích hodnocení. V jednom týdnu měla neobvyklý výkyv ve výsledcích.

V týdnu, na jehož začátku se poprvé potkali v knihkupectví.

Zkoušel nějak pojmenovat pocit, který ho po tom zjištění ovládl. Než ho napadlo slovo radost, vynadal si do idiotů. Mohla mít prostě chřipku...

Znovu se vrátil na její evidenční kartu. Fotku z ní zřejmě použili ve večerních zprávách. Jen tady ji nikdo nepotřeboval natahovat do obřích rozměrů, a tak viděl mnohem lépe její rysy.

Jako by je dokonale neznal.

Její oči tiše získávaly jeden bod za druhým. Cítil, že brzy bude výsledek zápasu nezvratný.


xxx


Měla vztek. Každou půl hodinu z jiného důvodu, ale ten hlavní přetrvával. Nechtěla být upír. Nechtěla být nejkrásnější a zároveň nejosamělejší upír na světě.

Dokonale si pamatovala, jak ji fascinovala ta oddaná a zároveň neuvěřitelně vášnivá láska mezi Carlislem a Esme. Naděje, že něco takového co nevidět potká i ji, jí pomohla přetrpět první roky po přeměně. Pomohla jí skousnout fakt, že mezi ní a Edwardem jiskra nepřeskočila, i když Carlisle v to zpočátku doufal.

Ale čas běžel a do její existence bez slunce jako by štěstí nemohlo najít cestu. To, že jako upír byla ještě o tolik krásnější a v mnoha ohledech živější, její rozladěnost jen stupňovalo.

Bitka v bance, i když nemohla brát osobně, že ji Edward napadl, jí den ode dne připadala důležitější. Co se to tam vlastně stalo? Co bylo jinak? Říkal, že pro něj to bylo těžší. Tak proč odolal? Mohli ji odnést tak rychle, že by to nikdo nepostřehl.

Co Edwarda přimělo nezabít to voňavé děvče?

A pak si vzpomněla na jeho výraz, když uviděl tu rozmazanou fotku v televizi.

Byla ráda, že jí při pláči nemohou téct slzy. Přesto si zažitým pohybem otřela tváře.

Edward je na druhém břehu. Opustil ji.


xxx


Úterní dopoledne v jedné z nejnebezpečnějších čtvrtí Chicaga. Policejní ředitel Swan chtěl jít příkladem a ukázat, že žít se dá všude. Nebo byl prostě jen pitomec.

Edward s povděkem kvitoval, že dům dokonale splývá s dalšími nudnými v řadě. Do malých dvorků v zadním traktu prostě nemohl nikdo vidět. Dal si načas. Lézt do domu oknem během dne byl zbytečný risk. Uměl otevřít dveře sejfu. Zadní vchod vyvolal na jeho tváři úsměv. Tři jednoduché pohyby a alarm přestal odtikávat hrozící houkání.

A pak se nechal obejmout a pohltit. Ta vůně ho vzala za ruce i za ramena a do jejího pokoje ho skoro vynesla. Se zavřenýma očima obešel celou místnost a dotkl se každého kusu nábytku, každé knížky, každého kusu odhozeného oblečení. Jako by chtěl na všem nechat vlastní pach a vytvořit tak dokonalý parfém. Směs smrti a lásky.

Nakonec si lehl na její postel a zabořil obličej do měkkého polštáře.

Celou dobu nepřetržitě vrčel.

 

 

 

povídky od ambry

 


předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Alrobell

40)  Alrobell (06.01.2012 15:31)

Celý den, co jsem byla v práci jsem se na tohle těšila!

Jsem ráda, že újma na zdraví postihla pouze kachličky...

jinak jdu dál těším se..

Kristiana

39)  Kristiana (25.07.2011 21:51)

Uch. Začátek mi úplně vyrazil dech. Nestačí, že se po ní vrhá Edward, ale navíc ji chce vysát i Rosalie. Chudák Bella schytala extrémě vábivý druh krve. Bojím se, kdy ji kdo zakousne.
Edwardovo sebeovládání nezklamalo, má velmi vysokou úroveň. Nejenže zkrotí sebe, ale i Rose. Docela ráda bych viděla záznam na kamerách. Kriminalisté si jistě lámou hlavy nad tím, co se tam vlastně dělo.
Líbí se mi na jaké úrovni je vztah Rose a Edwarda. Jsou si opravdu blízko a přitom jsou každý tolik jiný.
"Edward je na druhém břehu. Opustil ji." :'-( Je mi jí líto.
Edward seznamující se se vším, co by s ní mohlo mít něco společného. Nasává, ne přímo fetuje, její vůni. Dokonalé.
"Směs smrti a lásky." Zní to dramaticky, vášnivě a nádherně.

Karolka

38)  Karolka (05.07.2011 18:12)

Čtenářský orgasmus!
Lokty zabořené v rozdrcených mramorových dlaždicích!
Zpívající krev existuje. A on se stal nadšeným posluchačem téhle konkrétní.
Pokud šlo o ženské emoce, byl naprostý analfabet.
Považoval to za novorozenecké šílenství – to, jak vztekle a hned zase plačtivě bojovala o své malé místo na slunci. Ale pak pochopil, že to je prostě ona.
„Vzhledem k tomu, že do té podlahy zůstal vytlačený skoro dokonalý obrys tvého těla, vlastně mluvili hlavně o tobě,“ řekl vážně.
V jednom týdnu měla neobvyklý výkyv ve výsledcích.
Edward je na druhém břehu. Opustil ji.
Ta vůně ho vzala za ruce i za ramena a do jejího pokoje ho skoro vynesla.
Směs smrti a lásky.

Ty a mé hormony jste se proti mě spikly... Sotva dýchám.

kytka

37)  kytka (04.07.2011 19:21)

Ta síla přítažlivosti je tak hmatatelná. A Rose nešťastná.
Ale i jsi mne rozesmála. Od každého něco a dohromady je to prostě dokonalé.

Anna43474

36)  Anna43474 (15.02.2011 22:02)


Je mi líto Rose :( Chudák odstrčená :p
TKSATVO

gucci

35)  gucci (13.02.2011 00:15)

...Ed získal trošku velkou úchylku..hi hi..a já zase ta písmenka hltám až mně z toho určo začne zase bolet bříško...haf haf

Linfe

34)  Linfe (25.01.2011 09:26)

Zase si naprosto skvěle a jednoduše vystihla situaci a jejich niterné pocity. Jsem ráda i za ten vztah, který mají mezi sebou. Jak já říkám, lepší něco než nic. Moc se mi tahle tvoje povídka líbí

Lioness

33)  Lioness (21.01.2011 19:07)

ambro, otázečka: Je to jen můj subjektivní názor, ovlivněný tým, jak lehce a rychle se mi tohle čte, nebo je to pro Tebe vážně takové malé odreagovábí od těžších a depresivnějších témat? Rozhodně tím nechci snižovat hodnotu téhle povídky, protože mě se vážně líbí, jen se ptám...
Jinak, Edward už vážně je na druhém břehu, že? A ani si to neuvědomuje! Myslí si, že má maximálně v dohledu vodní hladinu, ale ta mu ve skutečnosti už sahá ke kotníkům! Chudák Rose...
Jo, Bella se nezdá. Tichá voda břehy mele, co? A nejen ty! Stáhne s sebou i upíry... U její omluvy za to, že jí teče krev, jsem se musela pousmát. Odvážná holčina. Asi už o těhle zlodějích slyšela a byla si jistá, že jim neublíží, pokud budou rozumní, ne?
Proč Cahrlie bydlí v tak pochybné čtvrti? Nedává mi to smysl... Uvidíme.
A přečteme.
Mimochodem, jsem zvědavá, jak vznikl název. Hned jsem si u něj představila, jak Edward stojí Rosalie za zády a ta si právě hraje na odstřelovače, s drobným sexy úsměvem na rtech... To je asi dost špatná představa, co?

32)  Tru (20.01.2011 19:28)

Vrrrr Nechtěl by si Eda dojít zavrčet i k nám? Sousedi maj fretku, kdyby dostal hlad...:) Krásné:)

Alaska

31)  Alaska (19.01.2011 20:53)

Ááááá, já ho chci vidět, v jejím pokoji, zabořený v polštáři a slyšet přidušené vrčení!!! Proč se mi sakra zdá zrovna tahle scéna tak neuvěřitelně sexy?! No ale jsme teprve na začátku, že? Takže musím šetřit dech. Ambro, nádhera.

Ivanka

30)  Ivanka (19.01.2011 18:39)

Promiň že jsem, nekomentovala první kapitolu, ale nějak jsem se od toho nemohla odtrhnout. Chtěla jsem si nechal více kapitol najednou, abych pak nemusela kousat nehty napětím, co se bude dít dál. Ten náhled do Rosaliiny hlavy byl naprosto zdrcující. Ale ta poslední věta... Prostě nechápu, jak to všechno děláte. Napumpuješ do mě spoustu emocí a při poslední větě mě necháš vybuchnout. Naprosto bombastické!

magorka

29)  magorka (19.01.2011 14:29)

Drsnej, vrčící Edward. Rosalie úplně osamocená, nemilovaná, nechápaná (ten zábleskový náhled do její hlavy...tak to bylo něco! jsem si brékla do klávesnice) a Bella už ne na obzoru, ale definitivně potvrzená. A ve finále čtu, že na domácí scéně vítězí vysoko na body paralen :( Držím palce, ať už to baciláci vzdají a daj Vám taky svátek

Bosorka

28)  Bosorka (18.01.2011 19:40)

Ambro doufám, že si to s Paralenem dobře užijete a hlavně, že budeš brzy OK! Budu se moc těšit.

ambra

27)  ambra (18.01.2011 19:38)

Dívky, ženy, žínky...
Jsem TAK ráda, že se vám to líbí, že ani nevíte JAK MOC!!!
V hlavě je další, dneska ale randím s paralenem (my se z toho fakt nevyhrabeme:p ) a prsty mě nějak neposlouchají, takže snad zítra se proberou .

26)  AMO (18.01.2011 19:33)

Teda ambro, to je zase úžasná zápletka
Já jsem dokonale zmatená a roztékám se jako máslo a culím se jako magor... Stále neznají, ale dává mu pořádně zabrat a mám takový pocit, že ještě bude veselo.
Máme novou povídku a nemůžu se dočkat pokračování.

P.S. Jen je mi líto, že se o kousek odsune Mite. No na druhou stranu, miluji jakoukoli Tvou povídku a jsem nadšená, že pokračuješ a Tvoje múzy jsou v pořádku.

eMuska

25)  eMuska (18.01.2011 18:19)

Ach jéminé! Tu sa mi (okrem Edwarda a Belly) najsamviac páči Rose. Ja... chápem ju. Snívať o princovi na bielom koňovi je riskantné... Lebo sa môže stať, že po chvíľke mi to nebude stačiť, a ja budem chcieť princa na volve, alebo sa dostanem to takého zúfalého štádia, že postačí aj ten kôň...
Dovolím si povedať, že ja som dosť Sládkovičovský tip, zlášť na tejto stránkee, preto sa mi to s tým koňom čoskoro pravdepodobne stane.
Takže moja drahá Rose - držím ti pästičky!

24)  Contaester (18.01.2011 18:07)

Teda panejo, já toho Edwarda skutečně baštím.
Rose chápu, její trápení a ženské uvažování jsi vystihla úžasně přesně :D .
To, jak Ed získává informace, mi trochu nahání husí kůži.
A proto se těším na nové kousky skládačky. :D

Jinak skvělé! Ostatně... jako vždy!

Baruu

23)  Baruu (18.01.2011 16:01)

Páni, je mi neskutečně líto Rosalie. Ať se to někomu líbí nebo ne, zastávám názoru, že kdyby se Edward dal dohromady s Rose, tvořili by nádherný pár
Řekla bych, že by se k němu snad hodila i víc, než nešikovná Bella (samozřejmě to nemůžeme brát takhle ve skutečnosti, ale v souladu s povídkami a také nezapomínejme na Emmetta ;)) já to tak prostě vidím. Vedle sebe by potřeboval trochu té zbrklosti a dalších pár vlastností, které Rose má. Sice by to pak všechno dopadlo trochu jinak, ale přece jenom na tom něco je.
Prostě je mi jí líto
K povídce... suprový. Živě si dokážu představit, jak Edward vrčel do toho polštáře To muselo být.. uuaah

nikolka

22)  nikolka (18.01.2011 15:31)

Edwardova vôľa je silnejšia ako pud... alebo to už bola láska? Áno, určite, keď prešiel na druhý breh a nechal samotnú Rosalie...:'-( :'-(
Dokonale ťaháš povrázkami ich osudu a vytváraš príbeh, nabitý emóciami...

Evelyn

21)  Evelyn (18.01.2011 14:28)

Ambruš, dokázala jsi to zase - smála jsem se (Rosaliino dotčení i přes to všechno, že se jí v televizi nezabývají , Charlie - vzor, nebo pitomec ), prožila si napětí (odosobněný Edward jako žíznivý démon), zaslzela si (Rossiny úvahy o pohřbu s liliemi - chvíli jsem váhala, jestli se smát, nebo plakat, ale protože si tak trochu umím představit, jak to Rose myslela, slzy vyhrály). Prostě jsi skloubila všechno do jedné kapitoly, smekám

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Plakát Edward