Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Rob%20a%20Nikki.jpg

Děti se někdy vymknou kontrole. A to i ty upíří. Edward a Rosalie mají už dost spořádaného života v nenápadných maloměstech a s věčným ohněm v krku. Nač se trápit? Je tu tolik velkoměst, tak bohatá nabídka na jídelním lístku…

Zbývá vyřešit jen nepatrný detail – kde vzít na pohodlný život bez rodičů?


 

Edward se musel pekelně soustředit, aby se nerozesmál. Rosalie si jako vždy zkoušela celý model, i když kukly si samozřejmě nasazovali až v autě před bankou, a pokud šlo všechno dobře – a to šlo vždycky – měla ji na sobě nakonec jen pár minut. Ona ale potřebovala vědět, jak bude během jejich představení vypadat. A tak teď chůzí královsky placené modelky důstojně sestupovala do přízemí – na sobě vypasované černé minišaty, páskové střevíčky na patnácticentimetrových jehlových podpatcích a na hlavě přiléhavou černou kuklu s otvory pro oči a ústa.

To by bylo ideální řešení – Rose jako modelka, napadlo ho už poněkolikáté. Měla by dost obdivu i peněz – dvě věci, po kterých opravdu touží. Jenže i jemu se při představě těsné nevětrané šatny plné poloobnažených voňavých těl naplnila ústa čerstvým přívalem jedu. A Rosalie na tom byla se zdrženlivostí podstatně hůř než on.

„Dobré?“ otáčela se teď před obrovským zrcadlem v hale a přihlazovala si šaty na prsou a na bocích. Edward na chvíli zavřel oči. Nedokázal pochopit, že ji to ještě baví. Deset let. Deset let se courají po světě jako dobrovolní psanci a celou dobu se ho jeho sestra pokouší svést. A to rozhodně neztrácela čas ani předtím, v době, kdy ještě žili se svými adoptivními rodiči a stvořiteli. Občas litoval, že se nechal přemluvit a vzal ji sebou, ale ty chvíle, kdy mu vážně lezla na nervy, byly jen malou daní za to, že se neužíral sám, že měl vedle sebe někoho, kdo se v žíznivé věčnosti plácal ještě trochu hůř než on.

A proto znovu reagoval přesně tak, jak čekala. A vlastně ani nelhal. Protože Rosalie vážně vypadala nepřekonatelně. Možná, že kdyby jeho pohled na ni nebyl od začátku tolik poznamenán lítostí, dokázal by ji vnímat jen jako atraktivní ženu a dávno by tvořili pár.

Jenže tohle jí říct nemohl. Mohl vyslovit jen obvyklé „Zlatíčko, vypadáš senzačně.“ Věnovala mu zářivý úsměv, který ale skrz kuklu úplně nevyniknul. Výrobce patrně nepočítal s variantou usměvavého blonďatého gangstera s dokonalým chrupem.

Užívala si to. Protože minule byli za jeptišku a kněze, dnes skoro nadskakovala radostí, že může ukázat svoje dokonalé nohy, boky a… no prostě dokonalé všechno. Trpěla, když v článcích, které po jejich akcích plnily titulní strany novin, redaktoři nezmínili její půvab. Když už musela skrývat tvář a vlasy, toužila předvést aspoň zbytek.

„Můžeme?“ přešlápl netrpělivě.

Podržel jí dveře u starší verze naprosto tuctového černého modelu Fordu a bleskově se přesunul na sedadlo spolujezdce, pod které zastrčil tašku s kuklami, zbraněmi a s pytli na peníze. Rose chtěla být za dámu se vším tím držením dveří a dáváním přednosti, od volantu se ale dala vystrnadit jen velmi těžko. I tohle ale pomáhalo – cítila se důležitá; rychlý, ale zároveň nenápadný odjezd z místa činu byl nejdůležitější částí akce.

Pobočka Chicagské národní, kterou si k dnešnímu výletu vybrali, otvírala nezvykle brzo. Neobjevili žádný důvod, proč to tak je, žádná velká a bohatá firma poblíž, která by potřebovala řešit hotovostní operace nebo převádět větší částky na přepážce. Po osmé ráno, kdy měli dorazit na místo, postávalo uvnitř sotva pár lidí.

Zaparkovali v přilehlé uličce. „Žádné vtípky, ano?“ varoval ji tiše.

„Nebuď protiva, nudíš se úplně stejně jako já, nevím, proč se tak zuřivě bráníš troše zábavy,“ zabrblala zpod volantu, kde si opatrně natahovala kuklu – tak, aby si úplně nezničila účes a mejkap. Na chvíli se zaposlouchal. Na dvoustech metrech, které je dělily od vchodu, právě doklapaly jediné podpatky a zvuk zmizel za skleněnou bariérou. Lehce kývl. Vyrazili.

„Dobré ráno, dámy a pánové, všichni dnes máme napilno, takže se budeme snažit navzájem se příliš nezdržet. Udělejte si, prosím, pohodlí, položte se na podlahu a dál už si nás vůbec nevšímejte. Stejně jako svých mobilů, pagerů a pepřových sprejů.“ Viděl v jejich hlavách tu na lidské poměry bleskovou analýzu. Adrenalin dohnal jindy spokojeně klimbající mozky k netušeným výkonům.

Mám se o něco pokusit?

Doprdele, proč já k tomu doktorovi nešla…

Když vykradou banku, postihne to nějak můj účet?

Kéž by to tu vyhodili do vzduchu, třeba by mi odmázli dluhy…

Ach bože, ten chlap má neskutečně sexy hlas.

Ach, jeho zadek…

Třeba se o něco pokusí…

Umažu si kalhoty…

Tohle mi Lina neuvěří, zase mi bude tvrdit, že jsem byl u Terry…

Rosalie mezitím zajistila vchod, oběhla oba ještě před chvílí znuděné strážce a zahrozila ženě za přepážkou, která se chystala stisknout poplach. Kamerami se nezabývali, Rose milovala, když mohla sledovat jejich záběry na kabelovce. Takže se samozřejmě neovládla a jako obvykle předváděla se zbraní skoro žonglérské výkony. Nikdy neměli nabito, ale to ti chudáci kolem nevěděli. Syknul na ni. Krátce na něj vyplázla jazyk a konečně vyskočila na stolek uprostřed, aby měla dobrý výhled na celý prostor. Podpatky zaskřípaly na leštěné desce.

„Můžeme madam?“ kývl na statnou zástupkyni vedoucího, který si právě užíval na školení – zástupkyně ho za to v duchu několikrát proklela. U hlavního sejfu jako vždy mluvila o zpožděném zámku a dalších nesmyslech, které musela odříkat, ale poslušně se obrátila čelem ke zdi a on tak mohl použít vlastní způsob otevření těžkých ocelových dveří. I výběr zvládl sám.

Tohle trápilo policii a novináře nejvíc: Jak a jak to, že tak rychle. Za necelou minutu byl zpět i s nacpanými pytli. Rosalie právě jednoho ze strážců přivazovala ke kovové noze stolku. Použila k tomu jeho vlastní kravatu. „Chlapec zlobil,“ zakroutila pobaveně hlavou a pleskla chlápka po brunátné tváři. „Mával nám tady na kolemjdoucí, že Tony?“ naklonila se k jeho jmenovce.

„Hotovo, drahý?“ zeptala se vzápětí, aniž by spustila oči z ostatních lidí.

Zvládli to pod pět minut. Jejich nový osobní rekord.


xxx


Večer na ni po dlouhé době padl splín. Slyšel ji samozřejmě dřív, než zaklepala na jeho dveře. Ale nepozval ji dovnitř, dokud ten lidský úkon neudělala. Pokoušel se nepřipomínat jí svou schopnost příliš často. Hráli si na to, že jsou normální. Stála na prahu a nervózně těkala pohledem po místnosti. Neuměla si o to říct. Musel se usmát. Vážně je roztomilá, zasloužila by si někoho…

Udělal jí místo na pohovce. To gesto stačilo. Se skloněnou hlavou přišla k němu, lehla si, zavrtala mu hlavu pod paži a spokojeně vzdychla. Jednou rukou ji objal a v druhé dál držel otevřenou knížku. Dočetl nad ránem; Rosalie beze slova odcházela. V duchu to nazývala dobíjení. Nahlas o tom nikdy nemluvili.


xxx


Zamávala mu přes tónované sklo salónu a znovu zaklonila hlavu – tak, aby se kadeřnici dobře pracovalo. Oběhl s ní už manikérku a pedikérku, šest nejdražších butiků ve městě a dva značkové obchody s koženými sedačkami. Užívala si včerejší výdělek. Odhadl, že má před sebou minimálně hodinu volného času a neomylně zamířil do obrovského knihkupectví o dvě ulice dál.

Později si nemohl vybavit, co ho zaujalo dřív – ta vůně nebo ticho v její hlavě? Seděla v sekci věnované Shakespearovi. Zabořená v ošoupaném plyšovém křesle četla, očividně, přesto nezachytil ani slovo, ani jediné písmenko. To, že stojí čtyři metry od ní a šokovaně na ni zírá, mu došlo až ve chvíli, kdy zvedla hlavu. Zřejmě ucítila, že ji někdo pozoruje. Tím nepatrným pohybem k němu vyslala novou vlnu vůně, která se kolem ní do té chvíle vznášela jako nehybný rudý mrak.

Setkal se s jejím pohledem; kdyby chtěl, dokázal by v něm rozluštit strach a hrůzu, i když její myšlenky mlčely, ale on nechtěl. Udělal dva kroky jejím směrem. Pomalé – ne proto, že potřeboval být nenápadný, vždyť ta dívka tady za okamžik zemře v jeho rukách, spíš chtěl prodloužit ten okamžik před útokem. Tohle měl být nejlepší lov jeho života, každá vteřina, po kterou se ovládne, ten zážitek umocní.

Nechápal, kde se tam najednou vzaly ty další dívky. Jejich mysli slyšel, ale nezajímaly ho, nepotřeboval vědět, jak úžasně dnes nakoupily.

Jeho cíl se strnule postavil a couval před ním do jedné z uliček vedoucích k pokladnám.

Nechal je odejít. Nechal ji odejít. Dokonce se pro tuto chvíli vzdal i myšlenky na pronásledování. Nicméně si dokázal představit, že zbytek své existence stráví jejím hledáním. Nepřipustí, aby to tělo zestárlo a zemřelo bez užitku, aby ta dokonalost přišla nazmar.


xxx


Uvědomoval si, že na ni myslí nepřetržitě. A teď, s odstupem několika měsíců, už mnohem víc na výraz v těch hnědých očích než na vůni její krve. Byl ale dost soudný na to, aby věděl, že pokud se ještě setkají, jeho priority se znovu změní.

Myslel na ni i při přípravě další akce. Chicago bylo dost velké, troufli si udělat tady i tři banky po sobě, než se přesunou dál.

Tentokrát vyrazili večer, těsně před zavřením. Poznal, že ona je uvnitř, ještě než překročil práh. Ještě se mohl otočit a utéct. Rosalii by nemusel nic vysvětlovat, oba měli své vlastní démony.

Neudělal to. Místo toho okamžitě našel ty oči a nedokázal se od nich odtrhnout celou dobu, kdy mluvil. Slyšel, že jeho hlasu chybí obvyklý pobavený podtón, uvědomoval si, že tentokrát zní opravdu hrozivě.

Během minuty ho napadlo sto způsobů, jak ji dostat, aniž by byli s Rose prozrazeni. Vzít ji sebou se zdálo být nejjednodušší, ale z nějakého neznámého důvodu se bál toho, že by se před jídlem musel příliš dlouho dívat do jejích očí. Ulevilo se mu, když odešel i s pokladníkem k sejfu.

Nazpět se vracel poslepu. Její vůně změnila skupenství. Zhoustla, zhmotnila se. Když vešel k přepážkám, dívka dál ležela na podlaze stejně jako před minutou.

Na bílou mramorovou dlažbu jí z nosu crčel tenký pramínek krve.

 

 

povídky od ambry


předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3   »

21)   (17.01.2011 19:44)

Nevím, jestli mám slintat, nebo se rozplývat nad krásou tvého psaní! Proboha čtu od tebe teprve toto, ale je to... Prý výdělek, to mě pobavilo, použít tohle slovo jako výdělek! Nečtu tady moc, ale na tvou povídku si ráda počkám! je to krásný, klobouk dolů.

20)  Contaester (17.01.2011 19:31)

Další vábivka!:D
A musím říct, že povedená. Přesně tohoto Edwarda baštím, žádnej cukrouš s plénkama, ale kus chlapa!
Ambro, zhmotnila si krásný sen, tak jen tak dál. Je to chytlavé a velice ráda budu číst dál!

Yasmini

19)  Yasmini (17.01.2011 17:50)

Neotřelý pohled na Edwarda a Rose. Tady se snad poprvé chovají jako bratr a sestra. (Nevlastní, jinak by ho asi nebalila že?)
Tvé postavy nejsou 100% kladné ani záporné. Tak jsem zvědavá v co se to zvrhne.
A doufám, že Bella přežije.
Jinak povídka úžasná. Zase jsem četla bez dechu. Hltala jednotlivá slovíčka. Prostě dokonalé.

Y.

eMuska

18)  eMuska (17.01.2011 16:39)

Tak to bolo... niečo, teda! Takže vykrádajú bánky, hej? A Bella - predpokladám - tam je! Ach jéminé! Skvelé! Teším na pokráčko!

ambra

17)  ambra (17.01.2011 14:52)

Brý den ...
Hanetko, oni nejsou bez skurpulí:( . Ty čteš moc rychle . Šécko bude!
Bos, nenávidím se za VCS, ale přesto pořád věřím, že se k tomu vrátím
Evelyn, vyhmátla jsi to dokonale a omlouvám se, že jsem Ti nabourala neTW pauzu
Leni326, manžel je Blíženec, jestli on mě nějak nenakazil, že nedokážu psát jen jednu věc a musím si porád odskakovat
nikolka, banka mi dala zabrat, ze mě lupič nikdy nebude
Linfe, Tys mě prokecla
Twilly, Ty mě HROZNĚ rozmazluješ!
Ewik, děkuju moc, žes tam postřehla to pro mě důležité
Karolko, no, popravdě, mělo to být vtipný - kdysi v hlavě se mi to tak jevilo, ale na ten papír to skákalo jen jako slabý odvar. Nicméně jsem šťastná, že něco se tam ještě dalo zachytit
sakruško, já si Tě předplatím
Pospetko, mám radost, já už ty vnitřní boje taky nějak nezvládám, tak snad se mi to nějak nevymkne
julinko, to bys mohla říkat klidně 3x denně
Janebko, já to před rokem taky netušila, a proto v tom tak lítám
Berunky, moc díky!!!

Janeba

16)  Janeba (17.01.2011 13:54)

Ambřičko, vážně jsem netušila, kolik variací se na téma Edward a Bella dá napsat! Perfektní a jsem zvědavá na jejich další osudy, které jsi tak zajímavě a nečekaně rozepsala! Wau!!!
Děkuji!!

julie

15)  julie (17.01.2011 12:36)

Krása nádhera paráda námět,fantazie,styl...už jsem Ti řekla,že Tě miluju????

Pospeta

14)  Pospeta (17.01.2011 09:05)

Bez mučení přiznávám, že miluju povídky, kde Edward není ten dokonalý stoletý džentlmen pesimista. Kdy musí bojovat s vnitřními démony a kostlivci ve skříni.
S nadšením se tedy hlásím k pravidelným čtenářům Tvé nové povídky.
Téma je skvělé a já se moc těším, co si pro nás připravíš dál. Děkuju.

sakraprace

13)  sakraprace (17.01.2011 07:25)

Bankovní lupiči Tvá fantazie nezná mezí.
Rose a zkouška modelu :D , jejich dobíjení , dívčina vůně v knihkupectví a nakonec banka. Nádhera.

Karolka

12)  Karolka (17.01.2011 00:14)

Nadskakuju! Vejskám! Řičím! Jako šílená! Jo! Jo! JO!
Ty dokážeš napsat všechno. Miluju tvoje sondy na dřeň lidské duše a lásku, která je tak velká a silná, že by se po ní dal přejít Tichej oceán jako po silnici. Jenže ono to není zdaleka všechno, čím disponuješ. Tvůj humor!!! Zvládáš ho s přehledem v mnoha kategoriích. Ať už nahořklý, sladký, lechtivý, něžný, laskavý, černý atd... atd...
Od začátku do konce jsem se skvěle bavila a zároveň si užívala JAK je to napsané.
"žíznivá věčnost" Wow!
"Protože minule byli za jeptišku a kněze"
Taky ty myšlenky rukojmí v bance...
Edwardovo a Roseino dobíjení...
No ty bláho! Setkání s Bellou!!! Postoj k ní jako ke kořisti! Exkluzivní kořisti, na kterou se nezapomíná!
Je to úžasný!

Ewik

11)  Ewik (16.01.2011 23:40)

Wow, Rose a Edward bez jízlivých poznámek, jako parťáci, to se mi strašně líbí.
Byl to úžasný začátek. Těším se na pokračování.

Twilly

10)  Twilly (16.01.2011 22:49)

Ano ano, dámy, máme tady zbrusu staro-novou dvojici, E+B. Námět se mi líbí.. a moc. Jako můra je přitahována k ohni svíčky, já reaguju na tvé jméno, Ambři a jednoduše MUSÍM číst. Zatím chrochtám blahem a telelím se, světe, tak moc,že se bojím, že se úplně ale úplně utetelím. , kdypak bude další díl, srdíčko? . Moc heský, moc.

Linfe

9)  Linfe (16.01.2011 22:37)

Teda Ambri, tak a mam tě!!!! U Mite si psala, že odkládáš nové nápady do šuplíku a budeš se věnovat jí! A co to nevidím? Tohle nevypadá jako tmavý šuplík Slíbilas to víš :'-( :'-( Ale tak jo :-) Jdu si to přečíst, určitě to zase bude skvělá povídka Ale nezapomeň na Mite, jo? ;) ;) ;)

nikolka

8)  nikolka (16.01.2011 22:15)

Čo sa stalo s našimi sladkými hrdinami? Kam sa podeli?
Nielen ľudia v banke, ale aj ja mám strach. Vážne!! Toto sa ale nerobí nie nie.. a najmä nie taký koniec...
Nádhera...

Lenka326

7)  Lenka326 (16.01.2011 22:07)

To jsou překvápka! Netrpělivě čekám na TJB a ty jsi ulítla jinam

Ale krásně jsi ulítla! Tak nejenom Edward, ale i Rose a už to nejsou jen vyvrhelové společnosti, kterými se krmí, ale prostě kdokoliv??? Ajajaj, a lupiči k tomu! Kde je jejich svědomí??? A co ta chuděra ležící na zemi s krvácejícím nosem? No, fakt jsem zvědavá, co z tohodle vyleze, protože jsi to zas a znovu napsala tak, že jsem napnutá, co máš za lubem.

Díky

Evelyn

6)  Evelyn (16.01.2011 21:57)

Ambro, zarekla jsem se, ze kdyz mam svoje dopsano, dam si nestmivaci pauzu (samozrejme s vyjimkou cteni rozectenych, ktere mi prilis prirostly k srdci, nez abych vydrzela vedet, ze maji novy dil a ignorovala ho). A pak tohle...
Perfekni napad, uzasne zpracovani, dokonale jsi me vtahla. Priznam se, ze do objeveni se Belly jsem se smala. Predstava Rose nakrucujici se pred Edwardem, ti dva jako ganksteri... Skvele! A jejich spolecna noc, ta me uplne pohladila po dusicce.

Bosorka

5)  Bosorka (16.01.2011 21:54)

No toto . Tady si někdo zase pěkně užíval s můzákem!
PS: Anžto stará otrava se ptám - A co VCS?

Hanetka

4)  Hanetka (16.01.2011 21:50)

Co to je? Takovýhle Edward a Rose? Bez skrupulí? Bez výraznějšího svědomí? A kde je Emmett a ostatní? Nejsou?
Já jsem zvědaváááááááááá!!!

Ree

3)  Ree (16.01.2011 21:49)

Promiň *rýpe prstíčkem v hlíně*

ambra

2)  ambra (16.01.2011 21:44)

Ree, já se chystala, ale Ty jsi pekelně rychlá .

«   1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek