Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Rob%20a%20Nikki.jpg

Děti se někdy vymknou kontrole. A to i ty upíří. Edward a Rosalie mají už dost spořádaného života v nenápadných maloměstech a s věčným ohněm v krku. Nač se trápit? Je tu tolik velkoměst, tak bohatá nabídka na jídelním lístku…

Zbývá vyřešit jen nepatrný detail – kde vzít na pohodlný život bez rodičů?


 

Edward se musel pekelně soustředit, aby se nerozesmál. Rosalie si jako vždy zkoušela celý model, i když kukly si samozřejmě nasazovali až v autě před bankou, a pokud šlo všechno dobře – a to šlo vždycky – měla ji na sobě nakonec jen pár minut. Ona ale potřebovala vědět, jak bude během jejich představení vypadat. A tak teď chůzí královsky placené modelky důstojně sestupovala do přízemí – na sobě vypasované černé minišaty, páskové střevíčky na patnácticentimetrových jehlových podpatcích a na hlavě přiléhavou černou kuklu s otvory pro oči a ústa.

To by bylo ideální řešení – Rose jako modelka, napadlo ho už poněkolikáté. Měla by dost obdivu i peněz – dvě věci, po kterých opravdu touží. Jenže i jemu se při představě těsné nevětrané šatny plné poloobnažených voňavých těl naplnila ústa čerstvým přívalem jedu. A Rosalie na tom byla se zdrženlivostí podstatně hůř než on.

„Dobré?“ otáčela se teď před obrovským zrcadlem v hale a přihlazovala si šaty na prsou a na bocích. Edward na chvíli zavřel oči. Nedokázal pochopit, že ji to ještě baví. Deset let. Deset let se courají po světě jako dobrovolní psanci a celou dobu se ho jeho sestra pokouší svést. A to rozhodně neztrácela čas ani předtím, v době, kdy ještě žili se svými adoptivními rodiči a stvořiteli. Občas litoval, že se nechal přemluvit a vzal ji sebou, ale ty chvíle, kdy mu vážně lezla na nervy, byly jen malou daní za to, že se neužíral sám, že měl vedle sebe někoho, kdo se v žíznivé věčnosti plácal ještě trochu hůř než on.

A proto znovu reagoval přesně tak, jak čekala. A vlastně ani nelhal. Protože Rosalie vážně vypadala nepřekonatelně. Možná, že kdyby jeho pohled na ni nebyl od začátku tolik poznamenán lítostí, dokázal by ji vnímat jen jako atraktivní ženu a dávno by tvořili pár.

Jenže tohle jí říct nemohl. Mohl vyslovit jen obvyklé „Zlatíčko, vypadáš senzačně.“ Věnovala mu zářivý úsměv, který ale skrz kuklu úplně nevyniknul. Výrobce patrně nepočítal s variantou usměvavého blonďatého gangstera s dokonalým chrupem.

Užívala si to. Protože minule byli za jeptišku a kněze, dnes skoro nadskakovala radostí, že může ukázat svoje dokonalé nohy, boky a… no prostě dokonalé všechno. Trpěla, když v článcích, které po jejich akcích plnily titulní strany novin, redaktoři nezmínili její půvab. Když už musela skrývat tvář a vlasy, toužila předvést aspoň zbytek.

„Můžeme?“ přešlápl netrpělivě.

Podržel jí dveře u starší verze naprosto tuctového černého modelu Fordu a bleskově se přesunul na sedadlo spolujezdce, pod které zastrčil tašku s kuklami, zbraněmi a s pytli na peníze. Rose chtěla být za dámu se vším tím držením dveří a dáváním přednosti, od volantu se ale dala vystrnadit jen velmi těžko. I tohle ale pomáhalo – cítila se důležitá; rychlý, ale zároveň nenápadný odjezd z místa činu byl nejdůležitější částí akce.

Pobočka Chicagské národní, kterou si k dnešnímu výletu vybrali, otvírala nezvykle brzo. Neobjevili žádný důvod, proč to tak je, žádná velká a bohatá firma poblíž, která by potřebovala řešit hotovostní operace nebo převádět větší částky na přepážce. Po osmé ráno, kdy měli dorazit na místo, postávalo uvnitř sotva pár lidí.

Zaparkovali v přilehlé uličce. „Žádné vtípky, ano?“ varoval ji tiše.

„Nebuď protiva, nudíš se úplně stejně jako já, nevím, proč se tak zuřivě bráníš troše zábavy,“ zabrblala zpod volantu, kde si opatrně natahovala kuklu – tak, aby si úplně nezničila účes a mejkap. Na chvíli se zaposlouchal. Na dvoustech metrech, které je dělily od vchodu, právě doklapaly jediné podpatky a zvuk zmizel za skleněnou bariérou. Lehce kývl. Vyrazili.

„Dobré ráno, dámy a pánové, všichni dnes máme napilno, takže se budeme snažit navzájem se příliš nezdržet. Udělejte si, prosím, pohodlí, položte se na podlahu a dál už si nás vůbec nevšímejte. Stejně jako svých mobilů, pagerů a pepřových sprejů.“ Viděl v jejich hlavách tu na lidské poměry bleskovou analýzu. Adrenalin dohnal jindy spokojeně klimbající mozky k netušeným výkonům.

Mám se o něco pokusit?

Doprdele, proč já k tomu doktorovi nešla…

Když vykradou banku, postihne to nějak můj účet?

Kéž by to tu vyhodili do vzduchu, třeba by mi odmázli dluhy…

Ach bože, ten chlap má neskutečně sexy hlas.

Ach, jeho zadek…

Třeba se o něco pokusí…

Umažu si kalhoty…

Tohle mi Lina neuvěří, zase mi bude tvrdit, že jsem byl u Terry…

Rosalie mezitím zajistila vchod, oběhla oba ještě před chvílí znuděné strážce a zahrozila ženě za přepážkou, která se chystala stisknout poplach. Kamerami se nezabývali, Rose milovala, když mohla sledovat jejich záběry na kabelovce. Takže se samozřejmě neovládla a jako obvykle předváděla se zbraní skoro žonglérské výkony. Nikdy neměli nabito, ale to ti chudáci kolem nevěděli. Syknul na ni. Krátce na něj vyplázla jazyk a konečně vyskočila na stolek uprostřed, aby měla dobrý výhled na celý prostor. Podpatky zaskřípaly na leštěné desce.

„Můžeme madam?“ kývl na statnou zástupkyni vedoucího, který si právě užíval na školení – zástupkyně ho za to v duchu několikrát proklela. U hlavního sejfu jako vždy mluvila o zpožděném zámku a dalších nesmyslech, které musela odříkat, ale poslušně se obrátila čelem ke zdi a on tak mohl použít vlastní způsob otevření těžkých ocelových dveří. I výběr zvládl sám.

Tohle trápilo policii a novináře nejvíc: Jak a jak to, že tak rychle. Za necelou minutu byl zpět i s nacpanými pytli. Rosalie právě jednoho ze strážců přivazovala ke kovové noze stolku. Použila k tomu jeho vlastní kravatu. „Chlapec zlobil,“ zakroutila pobaveně hlavou a pleskla chlápka po brunátné tváři. „Mával nám tady na kolemjdoucí, že Tony?“ naklonila se k jeho jmenovce.

„Hotovo, drahý?“ zeptala se vzápětí, aniž by spustila oči z ostatních lidí.

Zvládli to pod pět minut. Jejich nový osobní rekord.


xxx


Večer na ni po dlouhé době padl splín. Slyšel ji samozřejmě dřív, než zaklepala na jeho dveře. Ale nepozval ji dovnitř, dokud ten lidský úkon neudělala. Pokoušel se nepřipomínat jí svou schopnost příliš často. Hráli si na to, že jsou normální. Stála na prahu a nervózně těkala pohledem po místnosti. Neuměla si o to říct. Musel se usmát. Vážně je roztomilá, zasloužila by si někoho…

Udělal jí místo na pohovce. To gesto stačilo. Se skloněnou hlavou přišla k němu, lehla si, zavrtala mu hlavu pod paži a spokojeně vzdychla. Jednou rukou ji objal a v druhé dál držel otevřenou knížku. Dočetl nad ránem; Rosalie beze slova odcházela. V duchu to nazývala dobíjení. Nahlas o tom nikdy nemluvili.


xxx


Zamávala mu přes tónované sklo salónu a znovu zaklonila hlavu – tak, aby se kadeřnici dobře pracovalo. Oběhl s ní už manikérku a pedikérku, šest nejdražších butiků ve městě a dva značkové obchody s koženými sedačkami. Užívala si včerejší výdělek. Odhadl, že má před sebou minimálně hodinu volného času a neomylně zamířil do obrovského knihkupectví o dvě ulice dál.

Později si nemohl vybavit, co ho zaujalo dřív – ta vůně nebo ticho v její hlavě? Seděla v sekci věnované Shakespearovi. Zabořená v ošoupaném plyšovém křesle četla, očividně, přesto nezachytil ani slovo, ani jediné písmenko. To, že stojí čtyři metry od ní a šokovaně na ni zírá, mu došlo až ve chvíli, kdy zvedla hlavu. Zřejmě ucítila, že ji někdo pozoruje. Tím nepatrným pohybem k němu vyslala novou vlnu vůně, která se kolem ní do té chvíle vznášela jako nehybný rudý mrak.

Setkal se s jejím pohledem; kdyby chtěl, dokázal by v něm rozluštit strach a hrůzu, i když její myšlenky mlčely, ale on nechtěl. Udělal dva kroky jejím směrem. Pomalé – ne proto, že potřeboval být nenápadný, vždyť ta dívka tady za okamžik zemře v jeho rukách, spíš chtěl prodloužit ten okamžik před útokem. Tohle měl být nejlepší lov jeho života, každá vteřina, po kterou se ovládne, ten zážitek umocní.

Nechápal, kde se tam najednou vzaly ty další dívky. Jejich mysli slyšel, ale nezajímaly ho, nepotřeboval vědět, jak úžasně dnes nakoupily.

Jeho cíl se strnule postavil a couval před ním do jedné z uliček vedoucích k pokladnám.

Nechal je odejít. Nechal ji odejít. Dokonce se pro tuto chvíli vzdal i myšlenky na pronásledování. Nicméně si dokázal představit, že zbytek své existence stráví jejím hledáním. Nepřipustí, aby to tělo zestárlo a zemřelo bez užitku, aby ta dokonalost přišla nazmar.


xxx


Uvědomoval si, že na ni myslí nepřetržitě. A teď, s odstupem několika měsíců, už mnohem víc na výraz v těch hnědých očích než na vůni její krve. Byl ale dost soudný na to, aby věděl, že pokud se ještě setkají, jeho priority se znovu změní.

Myslel na ni i při přípravě další akce. Chicago bylo dost velké, troufli si udělat tady i tři banky po sobě, než se přesunou dál.

Tentokrát vyrazili večer, těsně před zavřením. Poznal, že ona je uvnitř, ještě než překročil práh. Ještě se mohl otočit a utéct. Rosalii by nemusel nic vysvětlovat, oba měli své vlastní démony.

Neudělal to. Místo toho okamžitě našel ty oči a nedokázal se od nich odtrhnout celou dobu, kdy mluvil. Slyšel, že jeho hlasu chybí obvyklý pobavený podtón, uvědomoval si, že tentokrát zní opravdu hrozivě.

Během minuty ho napadlo sto způsobů, jak ji dostat, aniž by byli s Rose prozrazeni. Vzít ji sebou se zdálo být nejjednodušší, ale z nějakého neznámého důvodu se bál toho, že by se před jídlem musel příliš dlouho dívat do jejích očí. Ulevilo se mu, když odešel i s pokladníkem k sejfu.

Nazpět se vracel poslepu. Její vůně změnila skupenství. Zhoustla, zhmotnila se. Když vešel k přepážkám, dívka dál ležela na podlaze stejně jako před minutou.

Na bílou mramorovou dlažbu jí z nosu crčel tenký pramínek krve.

 

 

povídky od ambry


předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Alrobell

40)  Alrobell (05.01.2012 21:38)

No já to se.ru... Ambři, ty jsi doslova studnice úžasných povídek... člověk si trochu pokliká a zase něco najde...

Takže Rose a Edward jako Bonnie a Clide? jen tem pramínek krve na mramorové dlažbě mě poněkud zneklidnil...


Kristiana

39)  Kristiana (25.07.2011 16:19)

Rose s Edem jako bankovní lupiči? Úžasná představa. Vsadím se, že Edwardovi to celému v černém ohromně sluší.
Myšlenky lidí v bance byly skvělé. Tahle mě úplně dostala - "Třeba se o něco pokusí…"
U scény v knihkupectví mi běhal mráz po zádech. I když se mu možná líbí, její krev by mnohem radši. Přežije vůbec to krvácení? Ovládne se Edward?

Janeba

38)  Janeba (05.07.2011 20:53)

Ambřičko , je to dobrý, tohle si ještě pamatuju!!! Ale stejně je to skvělý!!!
Děkuji!!!

Karolka

37)  Karolka (05.07.2011 17:58)

Schválně jsem si nečetla svůj původní komentář, nechtěla jsem opisovat. (To jen, aby bylo jasno! ;))
Úvodní sekvence s Rosalii v kukle mě totálně zbořila. Edwardův nadhled (a hlavně pohled jeho očima)! Ale někde hluboko pod tím cítím i tu jeho únavu. Když řekl, že deset let, normálně mi zatrnulo.
Ovšem tohle: Věnovala mu zářivý úsměv, který ale skrz kuklu úplně nevyniknul. Výrobce patrně nepočítal s variantou usměvavého blonďatého gangstera s dokonalým chrupem.
Naprosto něžný a melancholický moment s Rose (to se prostě neočte) vystřídala scéna v knihkupectví. Normálně mi naskočila husí kůže. Strašně se mi líbí, že tady Edward opravdu působí jako lovec. Žádné hraní si. On je to, co je.
Nicméně si dokázal představit, že zbytek své existence stráví jejím hledáním.
A na úplném konci - to je čistokrevný děs. Hrůza.
Páni! Teď mě napadlo - nedávno jsem četla studii o tom, jak se některé ženy zamilovávají do masových vrahů. Najednou si to umím představit...

ambra

36)  ambra (05.07.2011 17:44)

Jsem ti říkala, že se mi z toho kroutí žaludek .

Karolka

35)  Karolka (05.07.2011 17:39)

Jdu ti sem trochu vymést pavučiny. ;) Kyblík a hadr mám, vysavač starší, ale ještě funkční. Těším!

kytka

34)  kytka (04.07.2011 19:13)

Staré známé postavy, ale naprosto originální a chytlavý námět a nápad. Chystala jsem se číst, ale jsem ráda, že jsem se k tomu dostala až teď, když jsi to opět rozjela. Moc se těším dál. díky.

gucci

33)  gucci (12.02.2011 23:47)

....jakto, že jsem takový poklad objevila až teď.....zlý Ed hmmm to si nechám líbit....

Linfe

32)  Linfe (25.01.2011 09:25)

Ahoj marode (pevně doufám, že už je lépe a přeju brzké kompletní uzdravení). Tak jsem se konečně dostala i téhle povídce. Musím přiznat, že první kapitola je neskutečně chytlavá. Píšu to, když už mám všechno přečteno, takže zbytek si nechám na další kapitoly,ju?

Lioness

31)  Lioness (21.01.2011 17:21)

Ty víš, jak zaujmout! (Ne že bys mě pořebovala navnazovat, mě už stačí tvá pouhá přezdívka v kolonce autora a nic mě nemůže odradit od toho, abych si to přečetla... i když pozdě, že?) Hned perex na mě působil jako vábnička: Edward a Rose? Fjůů. Má mysl se rozběhla do dáli, příliš daleko.
Už jsem je viděla, spolu. V průběhu celé té neuvěřitelně skvěle napsané a napínavé části, kdy vykrádali banku, jsem částí mysli dumala nad tím, jestli jsou spolu i v intemnějším významu toho slova. Neuvažovala jsem o tom, že by se milovali, to by s jejich povahami (u kterých bylo vidět hned na začátku, že se jich pevně držíš a není to žádné OOC) ani nešlo. Ale proč by ti dva, oba osamocení, zoufalí a frustrovaní, spolu nemohli mít sex pro zahnání dlouhé chvilky? Proč by to Rosaliino dobíjení nemohlo mít i říznější charakter? Ale líbí se mi to i tak, jak to je - stejně jsou si mnohem bližší než v knize.
A pak druhá část s Bellou, kde vyšla na povrch Edwardova část lovce, kdy postrádal tu svou úctu k lidskému životu... no páni!
Ale jak se říká, za vším hledej ženu. A taky: změna je život. Edwardovou změnou určitě bude žena, Bella. Ale jaká ta změna bude?

Alaska

30)  Alaska (19.01.2011 20:39)

Ou, ou, ou, ou, ou. Ty Tvé rychlé vpády do děje mě začínají děsit. Člověk si udělá hezký večer a zasedne k nové povídce s představou, jak si v klidu počte (dobře, až tak naivní jsem nebyla), ale po pár odstavcích hledá čelist na klávesnici.
Oni jsou fakt jak rozmazlené, bezohledné a navíc neomezitelné "děti". Bez hodnot, bez svědomí. Moc semi ta dvojka líbí.

magorka

29)  magorka (19.01.2011 14:23)

Ambro, ty nezklameš! Známé postavy a přeci příběh úplně nový. Tohle tvoje kouzlení zbožňuju Jsem hotová z Rosiina "dobíjení"

Silvaren

28)  Silvaren (18.01.2011 09:33)

No páni, WOW!!! Kam ty na ty skvělé a originální nápady chodíš? Tohle je zase něco úplně jiného a samozřejmě naprosto úžasného! Edward a Rosalie jako opravdoví upíři a oběť (Bella?), která se ho opravdu bojí? Sem s tím. Nádhera, nádhera, nádhera Má to skvělou atmosféru!
P.S. To dobíjení

27)  bb (17.01.2011 23:47)

páni, moc zajímavý nápad jsem strašně zvědavá, co bude dál, takže rychle skášu na další

Bye

26)  Bye (17.01.2011 22:24)

"Věnovala mu zářivý úsměv, který ale skrz kuklu úplně nevyniknul." Vrahu!!!
Nemůžu přijít na to, jestli mě víc baví Tvoje Rosalie, nebo to, jak ji vnímá Edward.
Jeho nástup do Chicagský národní byl fakt efektní.
„Chlapec zlobil,“ zakroutila pobaveně hlavou a pleskla chlápka po brunátné tváři. „Mával nám tady na kolemjdoucí, že Tony?“ Ááááááááááááááá
Dobíjení...
Cvak. Sranda skončila. Z Edwarda jde STRACH...

Twilly

25)  Twilly (17.01.2011 21:20)

Nikoliv Ambři... svatosvatá pravda je to

Linfe

24)  Linfe (17.01.2011 21:00)

Ambro já budu plakat :-( :( :( :( :( Ale stejně si to přečtu, víš?

ambra

23)  ambra (17.01.2011 20:59)

Berunky, moc MOC děkuju .
Za půl hodinky bude další;) .

22)  Ashley (17.01.2011 19:48)

ambro, vyjadřuju naprostý souhlas s contaester, zbožňuju tvého Edwarda!!! Těším se na pokračování

21)   (17.01.2011 19:44)

Nevím, jestli mám slintat, nebo se rozplývat nad krásou tvého psaní! Proboha čtu od tebe teprve toto, ale je to... Prý výdělek, to mě pobavilo, použít tohle slovo jako výdělek! Nečtu tady moc, ale na tvou povídku si ráda počkám! je to krásný, klobouk dolů.

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse - Quil