Sekce

Galerie

/gallery/Kate-kate-beckinsale-838696_100_100.jpg

Návrat marnotratného syna v nevhodnou dobu, přesto s jasným poselstvím.

5. část: Nečekaní návštěvníci - I když Mike trochu víc rozvířil vody. Lucka bude tou, co se to bude snažit zachránit a Eve jí mile ráda pomůže, jen aby nemusela tak rychle spěchat za Davidem, který si ji k sobě přivolal jako pejska, ale proč by David vůbec chodil do lesů, které spadají do rezervace?

13. kapitola – Povedený dáreček

Eve

5. část – Nečekaní návštěvníci

Vůbec se mi za ním nechtělo, ale je pravda, že by nebyl dobrý nápad, aby sem vpadl mezi tolik vlkodlaků. Bohatě stačil Mikeův výstup. Nahnalo mi to vážně strach, že by mohl znát skutečnou pravdu a vyděsit tím lidi okolo, ale ti si z toho samozřejmě nic nedělali, jen co se to uklidnilo a Mike byl uklizený ze scény, vrátilo se to do starých kolejí, jen s tím rozdílem, že se všichni spolu začali konečně bavit. Evidentně to byla výchovná lekce spíš pro vlky než pro lidi.

Lidi začali postupně nosit z aut jídlo a pití, někteří si na ohni nadšeně opékali marshmelow a nebo párek. Kluci z rezervace se začali cpát sendviči stejně jako Leah před chvílí.

Nakonec Lucka začala obíhat lidi okolo a bavit se všemi a zapojovala tak do rozhovoru každého, tak jsem k ní přistoupila.

„Bella měla nedávno narozeniny, doufala jsem, že by je mohla opožděně oslavit tady, s kamarády… s normální lidmi,“ dodala jsem na vysvětlenou. Lucka přikývla. Pak začala všechny obcházet  šeptat jim do ucha tu radostnou novinu, ale tak, aby Bella nepoznala, že se něco děje. Bylo mi jasné, že se Lucka snaží, aby v ní Bella neviděla nepřítele, i když by mohla a viděla ho v ní. Už kolikrát jsem si říkala, že chlapi to mají jednodušší, ti se poperou, když se jim něco nelíbí a jsou v klidu, ženské oproti tomu proti sobě nic neřeknou a celou dobu mlčí a jen si postěžují kamarádce, ale do očí to nikdy neřeknou a pak vznikají tak napjaté vztahy.

„Tumáš,“ Bella mi podala láhev zázvorové limonády a sedla si ke mně, když jsem si sedla.

„Díky.“

„Mike mě docela vyděsil.“ Zastrčila ruce do kapes a trochu se nahrbila. „Ale Leah má pravdu, je lepší, když si lidi budou myslet tohle.“

„Asi jo,“ připustila jsem neochotně.

„Víš co, celou dobu jsem přemýšlela, co si o tomhle všem město myslí, protože upřímně ti nikdo nikdy nic neřekne. A teď se mi možná ulevilo,“ přiznala a bylo vidět, že se cítí mnohem lépe. „Lepší, když si lidi myslí tohle, než když ví pravdu.“ Vypadala o něco veseleji. Podívala se na holky, jak si přátelsky vykládají s Leah a mě přitom znovu zavibroval mobil.

Nemuzu dlouho cekat. D

Okamžitě jsem ji i tu předešlou vymazala. Nechtělo se mi tam, ale nějak jsem nevěděla, jestli by to nevypadalo podivně, kdybych se jen tak sebrala a jen tak zmizela bez vysvětlení do lesa. Nemohla jsem Belle říct, že je tu David, jen bych tuhle už lepší atmosféru, pokazila. Očima jsem vyhledala Lucku, která dál obcházela lidi. Snad ji napadlo se domluvit na nějakém překvapením, při kterém bych se mohla neviděna vytratit. Já sama jsem cítila vůni spáleného dřeva a smůly a doufala, že to vlkům trochu zastře čich a celkový hluk zase utlumí jejich citlivý sluch.

„Zajdu si k Miley pro jeden marshmelow.“ Kývla jsem k Mikeově sestře, která měla na opíkačce rovnou tři.

„Jasně.“ Vzala jsem si pití sebou a vrazila k Miley, která byla stále pod ochrannou Bena. Klidně jsem si sedla vedle ní.

„Dala bys mi jeden marshmelow?“ zeptala jsem se jí s úsměvem. Otočila se ke mně a přikývla, přitáhla opíkačku k sobě a nabídla mi. Stáhla jsem hned první mezi prsty a lehce se do něj zakousla. Byl úplně jiný než jaký prodávají u nás. Byl daleko chutnější, ani to jak byl sladký mi nevadilo.

„To je úžasný!“ vydechla jsem blaženě a Miley s Benem se zasmáli.

„Nikdy jsi ho neměla?“ zeptala se zaujatě.

„V Evropě prodávají laciné napodobeniny,“ když jsem si vzpomněla na sáčky marshmelow od JoJo.

„Tak to si musíš dát ještě jeden!“ Nastavila mi znovu opíkačku a já si stáhla další. „Máme jich spoustu, prodávají se po velkých sáčcích.“

„To vím,“ potvrdila jsem a znovu se zakousla. Nádherně se rozplýval na jazyku.

„Vážně měla Bella narozeniny?“ zeptala se Miley a podívala se na moji kamarádku, ke které si zase přisedla Jessica, která tu zůstala sama, protože Angela seděla vedle Erica a Austina.

„Jo, dvanáctého.“ Polknula jsem poslední sousto a cítila se dokonale plná. Zapila jsem to zázvorovou limonádou a nemínila se ani hnout, dokud díky Lucce nenastane šrumec a já se nevytratím do lesa.

„Lucy říkala, že jí alespoň společně popřejem a zazpíváme narozeninovou písničku,“ řekla Miley nadšeně a zírala upřeně na Bellu, tomu jsem se musela zasmát.

„Pokud to má být překvapení, tak na ni nekoukej.“ Zasmála jsem se a Miley se narovnala a hypnotizovala svoji opíkačku s posledním marshmelow, který nabídla Benovi.

„Už je to tady!“ zašeptala naším směrem Lucka, když probíhala okolo a upozorňovala ostatní, že se začne Belle přát, což byla moje příležitost, jak se rychle vytratit do lesa. Snad nebyl David moc daleko, bez světla bych se asi ztratila. Tyhle lesy byly naprosto jiné než na jaké jsem byla doposud zvyklá. Mátl mě ten mech na stromech, jak se v dlouhých provazcích téměř vznášel nad zemí ve výši očí a výš.

Pomalu jsem se postavila a překročila kmen na opačnou stranu, než to dělali ostatní, když začali jeden po druhém vstávat, samozřejmě až na Bellu, která se na to překvapeně zírala a jakmile se všichni dívali na ni a začali zpívat Happy Birthday to you, jsem se pomalu vytratila do tmy, za zvuků nejen narozeninové písně, ale i slov písně od Madse Langera Beauty of the Dark, jak poetické, napadlo mě, když jsem další slova už skoro neslyšela.

Ve tmě na mě čekal David Locca. Na první pohled naprosto ucházející chlap, po kterém by skočila každá ženská, ale při tom druhém a po otevření svých úst, by spíš utekla nebo ho poslala do háje, jaký to byl chvílemi hrubián.

Našlapovala jsem co nejtišeji, abych neupozornila kluky a vytáhla mobil, abych si jím trošku posvítila a možná prozvonila, abych věděla, kde je, protože jsem tak nějak tušila, ze na mě vyskočí zpoza stromu, aby se pobavil na můj účet.

Jenže až pozdě jsem si uvědomila, že obě zprávy od něj jsou smazané a já si nepamatuju číslo a příliš vyřvávat se mi nechtěla, tak jsem musela jen šeptat.

„Kde jsi?“ kolem se rozléhalo jen ticho a všudy přítomná tma. „Tohle není sranda, opovaž se na mě vyskočit zpoza stromu!“ zamumlala jsem naštvaně, ale nic se nedělo. Udělala jsem pár dalších kroků do tmy a raději si rozsvítila display telefonu, abych viděla pod nohy.

Prudce jsem škubnula hlavou, když nalevo ode mě něco zapraskalo. Asi nebyl dobrý nápad vytratit se do temného lesa naprosto sama, i když to bylo za bodyguardem. Měla jsem mu napsat, aby počkal před Belliným domem a netahal mě do lesa, ale to mě v tu chvíli nenapadlo, občas moje bleskové myšlení nebylo to nejchytřejší.

„Tohle není sranda!“ sykla jsem potichu. Hlas se mi začal trochu třást, protože jsem už ani neslyšela narozeninovou písničku, hlasy ani písničky z rádia. Naskočila mi z toho husí kůže. Že já káča pitomá někam lezla! Nadávala jsem si v duchu. Jde po mně Victorie a Volturiovi. Takhle se dostanu do Darwinových cen, za nejpitomější smrt.

Natáhla jsem mobil před sebe a prudce ucukla, když se ve slabém světle displeje objevila zarostlá tvář a vlčí oči. Nemusela jsem ani moc přemýšlet, aby mi došlo, kdo to je.

„Ty?!“ zeptala jsem se překvapeně, ale to už po mně skočil a zakryl mi pusu rukou. Bránila jsem se, ale táhnul mě dál od tábořiště. Byl silný a já proti němu nezmohla nic. Nakonec mě zvedl ze země a začal se mnou utíkat pryč. Natolik mě to zaskočil, že jsem ani zakřičela, když si mě přehodil přes rameno a nechal mi pusu volnou.

Běžel jako s větrem o závod. Pořád jsem byla v šoku, dokonce když mě stavěl na zem. Byli jsme na pláži. Mezi mraky jen sem tam nakukovaly hvězdy a lehce ozařovaly dlouhý pás písku k šumící vodě.

Když jsem si mohla svého únosce lépe prohlédnout, vzedmula se ve mně obrovská vlna vzteku. Vystartovala jsem proti němu a hned ho začala bouchat pěstmi do hrudi, dávala jsem do toho veškerou sílu, abych si na něj vybila svůj vztek.

„Nech toho!“ houkl na mě a chytil mi ruce. Nehodlala jsem se vzdát a začala do něj kopat, tak mi ruce raději pustil.

„Jak ses opovážil!“ vyprskla jsem vztekle a pořád do něj bušila.

„Eve, přestaň!“ zavrčel a znovu mě popadl za ruce a zády si mě přitiskl k hrudníku.

„Předhodil jsi mě Volturiovým!“ zařvala jsem z plného hrdla. „Nechal jsi je, aby mi ublížili!“ Téměř jsem z toho křiku ochraptěla, ale muselo to ze mě všechno ven a naráz. Díky němu nemohla Alice vidět, co se stane, díky němu mi Aro ublížil a právě díky němu si na mě i počkala Victorie, aby pachová stopa zůstala jen po ní, ale to jí nestačilo, musela mi ublížit. Zbavit mě možnosti mít děti!

„Musel jsem to udělat!“ zakřičel nazpátek a dál mě držel u sebe. „Jinak by zabili mého bratra!“ Jeho teplý dech mi ovanul krk. Lehce sepnuté vlasy se mi pramínek po pramínku uvolňovaly a spadaly mi do očí, ze kterých mi tekly slzy, když mi začala docházet síla a význam jeho slov.

„Ale mně jsi připravil o tu moji!“ zaštkala jsem a přestala se bránit. Pustil mě a já padla na kolena do chladného písku.

„Slíbili mi, že když s nimi půjdu, tak mého bratra nechají být a tobě neublíží, chtěli s tebou jenom mluvit,“ šeptal opatrně a položil mi ruku na rameno. Neměla jsem sílu ji znechuceně smést.

„Oni mi neublížili, ale Victorie ano!“ Kleknul si vedle mě. V tom mále světla, co bylo kolem, jsem si všimla, že má na sobě hodně otrhané triko a džíny vypadaly, že se brzy rozpadnou a nohy byly bosé.

„Slíbili mi to!“ zavrčel. Prudce jsem zdvihla hlavu, abych se mu podívala do zarostlé tváře.

„Jsou to Volturiovi, těm bys neměl nikdy věřit!“

„Musel jsem, a je mi to moc líto, Eve. Nechtěl jsem, aby to takhle dopadlo.“ Převrátila jsem se na zadech, nohy si přitáhla k břichu a chytila je rukama. Hlavu jsem sklonila, abych se na něj nemusela dívat.

„Proč ses vracel?“ zeptala jsem se šeptem a polykala slzy a toužila se z tohohle zlého snu probudit.

„Chtěl bych tě o něco požádat.“ Překvapeně jsem zdvihla hlavu. Klečel přede mnou a ve tváři měl truchlivý výraz.

„Ty se ještě opovažuješ…“ Zamával mi rukama před obličejem.

„Vím, že se ti to nebude líbit, ale záleží na tom životy. Eve, prosím, vyslechni mě!“ Zaryla jsem hlavu zpátky do svého úkrytu.

„Nechci tě poslouchat, chci od tebe co nejdál. Považovala jsem tě za přítele!“ Tiše si povzdechnul a položil mi ruku na rameno.

„Promiň, ale rodina pro mě znamená hodně a slíbil mi, že ti nic neudělají.“

„Dej mi pokoj.“ Připadala jsem si podvedená, snad ještě víc, než když jsem Darrena viděla v obývacím pokoji vily Cullenových.

„Eve, pochop, že tohle je nic ve srovnání s tím, co se kolem tebe děje a ty o tom nemáš nejmenší tušení. Potřebuju od tebe pomoc. Moc tě o to prosím.“

„Já tě neposlouchám!“

„Eve! Pokud ti záleží na lidech, které máš ráda, vyslechneš si mě!“ zvýšil hlas, který mu zhrubnul. Popadl mě za ruku a donutil se rozbalit z ochranného klubíčka.

„Já je ochráním i bez tebe!“ Prudce jsem se mu vytrhnula a vrávoravě se postavila na nohy a pokusila se od něj jít co nejdál. Byl vlkodlak, mohla jsem utíkat kam jsem jen chtěla a stejně by mě dohonil.

„Přestaň pátrat po těch napadených lidech!“ křiknul za mnou, když jsem od něj byla na deset kroků. Přimrazil mě tím na místě.

„Jak o tom víš?!“ Velmi pomalu jsem se k němu otočila a sepjala ruce na hrudi. Od oceánu foukal mrazivý vítr.

„Vím to, Eve. Vím toho spoustu, ale nemůžu ti říct všechno, i já musím chránit ty, na kterých mi záleží!“

„Jsi pěkný pokrytec!“

„Eve, Volturiovi nejsou jediní špatní na tomhle světě, jsou tu daleko horší a ty jen tak snadno nepoznáš, protože to nejsou upíři!“ Zatnula jsem zuby. „Prosím, vyslechni mě. Jsme ve válce, s někým, kdo si nepřeje, abychom o něm věděli, skrývá se a používá pěšáky, kteří pořádně ani neví, pro koho pracují. Ovládají nevinné lidi, aby se zavděčili svému pánovi, prosím tě, přestaň ji sledovat. Nech to plavat, seber se a uteč tak daleko, jak jen můžeš!“ Tupě jsem na něj zírala a snažila se zpracovat jeho slova, která mi ani v nejmenším nedávala smysl. Nechápala jsem, o co se snaží, ale na co jsem slyšela, bylo jeho poslední prohlášení, abych ji přestala sledovat. On ji chránil, on tu rudovlasou upírku bránil! Krev ve mně kypěla.

„Ty ji chceš ještě bránit?!“ zaječela jsem na něj a svižným krokem jsem se k němu vracela. „Po tom, co udělala ji bráníš?! Vždyť zabíjí lidi! Vysává jim krev!“ ječela jsme na něj znechuceně.

„Ona za to nemůže!“ zakřičel na mě na oplátku. Bezmocně jsem lapala po dechu.

„Je to upírka! Co bys od ní čekal?! Je to stvůra, monstrum, co se mi mstí!“ To už mě pevně popadl za paže a drtil je ve svém sevření.

„Ona za to nemůže! Dělá to proti své vůli, nemůže přestat!“ Snažila jsem se mu vykroutit, ale nešlo to a už jsem přestávala cítit ruce.

„Tak to se teda pleteš, zabiju ji, a pak přestane!“ vyprskla jsem mu do tváře a on mnou smýknul na zem. Tvrdě jsem dopadla do písku a nemohla se zvednout.

„Přestaň ji sledovat! Přestaň se vším a raději uteč, nebo Volturiovi budou ti poslední, se kterými by sis chtěla zahrávat!“ Vůbec jsem nechápala, co se děje. Jak mohl chránit Victorii, jak se mohl stavět na její stranu a vykládat mi takové lži, že Volturiovi nejsou ten hlavní problém!

Pokusila jsem se zvednout, ale když jsem viděla, jak se z lesa přímo ke mně blíží obrovský vlkodlak, raději jsem se zase přikrčila a slyšela pouze, jak zadními tlapami doskočil jen pár centimetrů od hlavy. Hluboké vrčení mi rozechvělo celé tělo, ale neznemožnilo mi to, abych nadzdvihla hlavu a podívala se, jak Darren ze sebe trhá oblečení a mění se v jen o něco menšího vlka než byl ten, co přiběhl z lesa. Stáli proti sobě divoce na sebe vrčeli, než Darren ve vlčí podobě nastražil uši, které následně sklopil a s posledním pohledem na mě se prudce otočil a vyrazil pryč. Trochu jsem se nadzvedla a zírala na dalších pár vlkodlaků, co se vynořili z lesa a jali se pronásledovat Darrena.

Vlkodlak, co stál jen malý kousek ode mě, se otočil a podíval se mi přímo do očí, i v tom slabém světle jsem zahlédla odlesk rudohnědé srsti. Jacob.

Měla jsem dojem, že slyším, jak mi to v hlavě sepnulo. Všechny ty Samovi řeči, když mě Darren vzal na mýtinu, kde se zdržovala smečka z La Push. Oni museli vědět, co je Darren zač. Věděli, že je vlkodlak, proto ta prohlášení, že se o to nemám starat, že je to jejich věc a proč byl na mě Riley naštvaný. Měla jsem to celou dobu před očima a vůbec mi to nedošlo.

„Vy jste to o něm věděli!“ zakřičela jsem na Jacoba, který se nade mnou tyčil jako skála. „Věděli a tajili jste mi to!“ Sklonil se ke mně a zavrčel. Jeho páchnoucí dech mi ovanul tváře.

„Radil bych ti se vzdálit!“ Trhnula jsem hlavou k povědomému hlasu. Pár metrů od nás stál pravý David a po jeho pravici postávala pohledná blondýnka. Alex! Rosaliina dcera.

Jacob se na mě naposledy podíval a o pár kroků se vzdálil. Během mrknutí oka se Alex přemístila ke mně a pomohla mi na nohy a odváděla k Davidovi, který se netvářil dvakrát nadšeně.

„Neříkal jsem ti, aby ses vyhýbala problémům?“ pokáral mě se znechuceným mlasknutím.

„Ne, jen jsi říkal, že se postaráš, aby se ke mně Victorie nepřiblížila na dva metry.“ Na chvíli se zamyslel, ale nakonec si odfrknul.

„Což mělo znamenat, aby ses i ty držela od problému.“

„S upíry, ne vlkodlaky.“

„Slovíčkaření,“ syknul.

„Dejte pokoj oba, raději bychom měli vypadnout.“ Alex si mě vzala do náruče.

„To byste teda měli!“ Otočili jsme se za hlasem, který se rychle přibližoval od lesa. Přicházel Sam. Oblečený pouze v riflových kraťasech. „Tady nemáte co pohledávat. Tohle je naše území!“ David se ochranitelsky postavil před nás.

„Dohodu s vámi mají Plattovi, ne my dva a pokud vím, smlouva byla porušena oboustranně a na vás bylo, abyste na Eve dali pozor, když bude na vašem území a jak vidím, už podruhé se díky vaší neschopnosti dostala do problémů!“ zavrčel.

„Chráníme ji před upíry!“ Sam došel až k nám a postavil se jen pár centimetrů od Sama. Jacob se k němu připojil stále ve své vlčí podobě.

„Vašinci do toho nezapadají?“ zeptal se David ironicky. Jacob se naježil a Samovi se napjaly snad všechny svaly na těle, jak přemáhal proměnu.

„Raději bychom už vážně měli jít. Teta Alice bude vyšilovat,“ zašeptala Alex směrem k Davidovi a přistoupila k němu o něco blíž, stále se mnou v náručí. Držela mě jakoby nic.

„Vrátíme se na party,“ sdělil jí David nevzrušeně.

„To teda ne!“ vyštěkl Sam.

„Nechceš snad, aby si ti studentíci mysleli, že se jí něco stalo, nebo snad ano?“ Na to se David otočil k nám, vzal mě Alex z náručí a lehkým krokem se rozběhnul zpět do lesa. Nestačila jsem se ani třikrát nadechnout, když se David zastavil a postavil mě na zem, byli jsme jen pár metrů od tábořiště, kde si oheň vesele praskal a lidi si mezi sebou povídali, jejich řady sice pořádně prořídli, ale nevypadalo to, že by někdo byl hysterický.

Vykročila jsem k ohni. „Počkej,“ David mě chytil za ruku a stáhnul k sobě. „O tomhle si ještě promluvíme.“ Otevřela jsem pusu, ale Alex mě předběhla.

„Dej jí už pokoj, Locco!“ Blondýnka mě chytila za ramena a vedla zpátky k ohni, kde vedle sebe stály Bella s Luckou a dívaly se společně do tmy.

„Eve!“ zavolaly sborně a vydaly se za mnou. Obě se tvářily vyděšeně.

„Nazdárek Bello,“ zaculila se Alex a pustila mě. Moje kamarádka se zastavila, prohlédla si Alex od hlavy až k patě a nahlédla i za ni, protože se k nám přiblížil i David.

„Eve?“ Nechala viset otázku ve vzduchu. Lucie na oba příchozí jen zmateně hleděla.

„Teď ne Bello, to je na dlouho.“ Opatrně přikývla. „Raději se vraťme k ostatním, nechci na to myslet.“ Naše skupinka se dostavila k ohni za doprovodu mnoha pohledů. Jeden z nich byl jiný než ostatních, ale teď jsem nad tím nechtěla přemýšlet. Prostě jsem se chtěla posadit, opéct si pár dalších marshmelow, pobavit se s lidmi a cítit se alespoň na zbytek večera jako člověk.

Hlavně zapomenout na to, co se stalo na pláži.


Děkuju dorianně za opravu. :)


Při této kapitole jsem kvůli studetům forkské střední hodně čerpala z Oficiálního ilustrovaného průvodce Ságy stmívání a Twiligtpedie na stránkách efefka J Jediná okatá podobnost s filmem je ta, že Angela chodí s Ericem Yorkiem, kterého ve filmu spojili s Benem Cheneym. Mikeova sestra Miley je zcela z mé fantazie a má znázorňovat odlišnost mé povídky od knih a filmů. Podobně jsou na tom sourozenci Angely Weberové, která je v mé povídce nejmladší ze tří dětí (nejstarší Penelope navštěvuje poslední ročník Princetonu, prostřední Peter chodí do druháku na George Washington University viz. 22. Kapitola I. Knihy), i když v knize byla nejstarší a jejími sourozenci jsou devítiletá dvojčata Joshua a Issak.

Záměrně jsem v druhé části série MON zcela vypustila Lauren Malloryovou, která se mihnula v první části série MON pouze jako rebelant, který okořenil punč alkoholem na závěrečném večírku pro loňské čtvrťáky. Charakter této postavy se mi nikdy nelíbil, znázorňoval pro mě černou výtku pro Stephenino pojetí studentů na střední, typická královna krásy a rozdělování studentů do kast.

Ještě drobná připomínka: alfou Quileutských vlků, nehledě na jednotlivé nositele genů v rodinách v rezervaci, je Jacob Black jako přímý potomek Ephraima Blacka, ale díky oboustrannému porušení smlouvy s Cullenovými (v mé povídce Plattovými), byl radou starších svého dědičného práva dočasně zbaven (úlohu alfy převzal jeho zástupce Sam Uley) dokud budou Cullenovi pobývat ve Forks nebo dokud se mu nepodaří odčinit, že dopustil, že rusovlasá upírka Victorie napadla Eve. Což podle zákonitostí smečky je, že musí upírku zabít, pokud chce zkrátit svůj trest.

Vaše Nikol18

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

3)  Zdenka (17.08.2017 23:26)

tyjo....tvoji povídku jsem hltala až do teď :) líbí se mi tvůj styl psaní a tvoje verze je lepší než od Stephanie :) postavy se mi velmi líbí :) prosím, přidej pokráčko :) jsem zvědavá jak to bude dál...

2)  nim (28.03.2015 23:03)

jestli čekáš na komentáře, tak nečekej, klidně ti sem každý den jeden napíšu... Tvoji povídku čtu od začátku tvého psaní a tak mne mrzí, že není pokráčko... Je to totiž úžasné......

1)  Jana (13.05.2014 11:32)

Kde je pokračování, prosím, napiš další díl... :(

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek