Sekce

Galerie

/gallery/Kate-kate-beckinsale-838696_100_100.jpg

Návrat marnotratného syna v nevhodnou dobu, přesto s jasným poselstvím.

4. část: Společné kempování - Pro Bellu i Eve tohle kempování znamená vrátit se mezi obyčejné lidi a chvíli si užívat normálního života, ale to Lucie neměla navrhnout společné kempování s vlky z La Push, kteří dělají studentíkům garde. Tady se prostě musí něco zvrtnout. Zavání to průšvihem.

Kapitolu bych chtěla věnovat Lioness, která mi už během psaní prvního dílu MON poradila, aby někdo z obyvatel Forks bral podobnost mezi knihami a lidmi jako pouhý marketingový tah. Díky ti.

13. kapitola – Povedený dáreček

Eve

4. část – Společné kempování

Když jsme přijížděli k rezervaci, zamrazilo mě a celá jsem se otřásla. Bella se po mně ohlédla. „Děje se něco?“

„Já nevím.“ Když se ve čtvrtek večer vrátila z nákupů s Alice, nechtěla jsem ji deprimovat články, co mi ukázal ten chlapík v knihovně, a pak jsem na to zapomněla, nebo jsem to spíš vytěsnila, abych pořád nepřemýšlela tak tragicky, už tak to bylo dost depresivní.

„Neměla jsi snad v noci žádný věštecký sen, ne?“ Bella ke mně na kratičký okamžik otočila hlavu. Musela se věnovat řízení.

„Ne,“ zavrtěla jsem hlavou. „Spala jsem dobře. To možná bude tím, že se zase uvidím s Jacobem.“ Myslím, že i Bella z toho měla nepříjemné pocity, protože klouby na prstech jí zbělely jak pevně stiskla volant.

„Bude tam spousta jiných lidí,“ řekla si spíše pro sebe, protože její problém nebyl Jacob, ale Lucka.

„Celá parta, dokonce i Mikeova mladší sestra,“ přitakala jsem. „Jen nevím, jak se jmenuje.“

„Miley.“

„No super,“ odfrkla jsem si. „Teď ji už napořád budu vidět jako Hannu Montanu.“ Bella vyprskla smíchy a zapnula rychle stěrače, když díky mrholení už nebylo pořádně vidět na silnici. Drželi jsme se v koloně vozidel, kterou vedla Tylerova dodávka. Jak jinak. Sice to vypadalo na déšť, ale Jacob přes kluky vzkázal, že se odpoledne vybere a bude docela teplá noc, na říjen.

„Ozval se ti David?“ Otočila jsem k Belle hlavu a otevřela nechápavě pusu. On ho nesnášela snad ještě víc než já. Myslela jsem, že je to tak i z jeho strany, ale když ji nazval Sněženkou, byla jsem z toho lehce zmatená a Bella dost vykolejená, možná by byla ještě více, kdyby tušila, že se David nedržel striktně své diety a jeho oči byly jak dva výrazné červené body v dálce na zadním nárazníku auta.

„Ne,“ odpověděla jsem prostě. „Tobě snad jo?“

„Ne,“ zavrtěla hlavou a dál zarytě hledala na silnici před sebou, „ale když tě má hlídat,“ pokračovala mimoděk, „neměl by se ztrácet pokaždé, když neuděláš to, co ti přikáže.“ Kdybych jí řekla, proč tu není, zrovna nadšená by z toho nebyla. Cítila jsem se hrozně, když jsem jí musela některé věci zatajovat, ale bylo to pro její bezpečí, už tak věděla moc a já měla strach, že asi pro mě Volturiovi v březnu přijdou, mohli by odtáhnut s sebou i ji. Kdyby se tak stalo, hrozně bych si to vyčítala.

„Podle mě se jen drží v pozadí, aby mě náhodou nenapadlo někam zase jet, protože když se něj podívám, mám chuť být hodně daleko.“ Tentokrát jsem mluvila pravdu. Stačil jediný pohled a měla jsem nutkání ujíždět tak daleko, jak jen to šlo.

„Tak blízko asi ne, protože Alice opět vidí budoucnost,“ řekla Bella opatrně a pátravě se na mě podívala a ve mne hrklo. To mě ani v nejmenším nenapadlo.

„No…“ protáhla jsem a uhnula pohledem. Zírala jsem z okna na ubíhající les. „Myslela jsem, že dělá to, co od samého začátku dělat má a to hlídání bez toho, abych ho měla nakvindovaného v pokoji.“ Složila jsem si ruce na hrudi a dál trucovitě hleděla z okna a duchu se modlila, aby se mě Bella dál neptala.

„To jsem si myslela taky, ale Alice mi řekla, že tu asi není, docela mě to dopálilo,“ řekla nabroušeně. „To  co se stalo v Central Parku ho asi naštvalo, ale to není důvod, aby tě tu nechával bez ochrany, a proto se u našeho domu střídali Jasper s Emmettem.“ Bleskově jsem k ní otočila hlavu s pusou dokořán.

„Proč jsi mi to neřekla?“ Nevěděla jsem, jestli se mám zlobit nebo děkovat. Musela jsem se hodně snažit, abych nevyletěla a nezačala křičet ještě víc.

„Zapomněla jsem, s nimi se cítím daleko bezpečněji než s Davidem,“ odpověděla prostě a pokrčila rameny, jakoby mi oznamovala, že Charlie dnes zůstane déle v práci.

„No je super, ještě že i já zapomněla, jinak by se dozvěděli, že jsme byli v Central Parku.“ Nebyla bych to já, kdybych nepoužila ironii. Dokonce jsem si v duchu nadávala, protože to znělo příšerně kousavě.

„Jak to?“ Otočila ke mně hlavu a ten její plachý výraz a lehce pootevřené rty mě dokázaly vrátit na zem a uklidnit tu pěnící se krev.

„Ve čtvrtek jsem si zašla do knihovny, aby se tam porozhlédla,“ začala jsem vysvětlovat, protože jsem to prostě potřebovala někomu říct. Někomu, kdo by mi řekl, že si to moc beru a nebo, že hledám naprosto nesmyslné souvislosti. „Knihovnice mi půjčila kartu od internetu a já tam hledala, jestli už našli Dana, ale bohužel se pořád pohřešuje.“ Už jsem sama sobě přiznala, že je mrtvý a chtěla pomoci najít jeho tělo, aby se jeho otec netrápil zbytečnými otázkami, jestli se jeho syn někdy vrátí. „Vedle mě seděl, takový chlapík, všiml si, co hledám a ukázal mi pár článků o podobných zmizeních.“

„Pár?“ Bella zpozorněla. I když se věnovala vozovce, pořád po mně pokukovala a čekala, co dalšího řeknu. V tom jediném slovíčku byl zájem, který jsem od ní nečekala. Počítala jsem s tím, že mě právě ona donutí slétnout na zem, ale mýlila jsem se.

„Nemusí to mít žádnou souvislost, Bello. Amerika je obrovská a každý den se nějaký puberťák ztratí nebo uteče z domu. Tomu bych nevěnovala velkou pozornost.“ Tak přesně tohle byl ten moment, kdy jsem si začala sypat popel na hlavu a kratičký okamžik, kdy jsem si říkala, že ty články nic neznamenají. „Nic proti, ale Amíci občas vymýšlejí opravdu neuvěřitelné věci, na který bychom my Evropani v životě nepřišli. A jestli ten chlapík byl nějaký závislák na internetu, mohl si vytvořit svou konspirační teorii, aby to nějak vysvětlil.“ Jenže… bych lhala sama sobě, kdybych řekla, že mě to vůbec nevyděsilo. Tím jsem si byla jistá. Přemýšlela jsem nad tím celou noc, ale nenašla jsem žádné jiné přijatelné vysvětlení. Doufala jsem v to, že mi to Bella vymluví. „A hlavně, ty případy jsou roztroušené po celých státech,“ vytasila jsem se s přesvědčivým argumentem, který mi v hlavě naskočil až právě teď. „Dokonce i s tím, jak se upíři dokážou rychle pohybovat, by Victorie nestačila za těch pár dní oběhat tak obrovskou plochu a nedat mi o tom ani jednou vědět.“ Bella opatrně přikývla. To bylo jasné znamení, že je na vážkách.

„Proč jsi mi to neřekla už ve čtvrtek?“ otočila to proti mně než jsem si to stačila uvědomit. Jen jsem si tiše povzdychla.

„Kazit ti dobrou náladu? Když ses na chvíli starala jenom o sebe a užívala si s kamarádkou, jako obyčejný člověk?“

„Jsem v tom s tebou, Eve,“ zamumlala s náznakem uraženosti.

„Já vím a jsem ti za to vděčná,“ pronesla jsem jejím směrem a propletla si prsty na rukou, abych nevypadala, že se před ní modlím, „ale občas z toho musíš uniknout, když jsem tě do toho zatáhla. Taková stopka.“

„Stejně mi neříkáš všechno,“ obvinila mě prostě a podívala se po mně. Jen jsem na ni zírala s pusou dokořán, neschopna ze sebe dostat jedinou hlásku. „Právě proto mě od sebe odstrkuješ. Nechceš mi říct všechno, říkáš mi jen něco, uvědom si, že ty za tohle všechno nemůžeš, já se do toho namočila dobrovolně sama, už na začátku, ještě před tvým příchodem, když jsem si přečetla knihu a rozhodla se sem vrátit a poznat Edwarda. Bylo to moje rozhodnutí.“

„Byli to Volturiovi!“ chtělo se mi zakřičet z plných plic, aby mě to netížilo na srdci, ale byla jsem si jistá, že kdybych to udělala, jen bych ji postrčila jejich směrem, až si přijdou pro mě, mohli by vzít s sebou i ji a další, co mají nějakou schopnost, byť se Aro tvářil a choval jakkoli, touha po schopnostech byla stejná i v realitě.

„Jestli se to někdy vyřeší, řeknu ti celou pravdu,“ řekla jsem opatrně a Bella se na mě zadívala.

„No jak myslíš.“ Zadívala se ven a začala přibrzďovat. Auta před námi jedno po druhém začala odbočovat na polní cestu, která se ztrácela mezi stromy. Naposledy jsem se podívala na podmračenou oblohu, která se začala protrhávat. Mohlo by být příjemné odpoledne a přívětivá noc, ale nějak jsem nepočítala, že bychom s Bellou zůstaly přes noc, tak bláznivé jsme opravdu nebyly.

Okolo cesty jsem si všimla členů smečky, kteří naváděli auta k místu, kde jsme měli kempovat. Do jednoho se tvářili neuvěřitelně vážně, jakoby převzali místo členů ochranky nějaké prezidentské kolony.

„Mohli by se tváři nadšeněji.“

„Pak se nemají čemu divit, že si o nich lidi z Forks povídají, že jsou divní. Dokonce i bez těch knih.“

„Lidi nebo studenti?“ zeptala jsem se, když jsme projely kolem Paula, co se na mě zadíval daleko zamračeněji než ostatní.

„Lidi ze školy,“ připustila Bella a zaparkovala hned vedle Tylerovy dodávky. Obě jsme se odpoutaly a vystoupily.

Okamžitě nás přivítala hudba, která se už linula z něčího rádia. Tvořila příjemnou kulisu, která zanikala ve zvucích lesa a hořícího ohně, ke kterému to byl jen malý kousek.

Kluci z rezervace nanosili okolo lehce hořícího ohně klády, aby bylo na čem sedět. Mikeova sestřička tam seděla s Benem Cheneym a tiše si povídali. Za jejich zády se  motali Embry Call s Jaredem. Vypadali jako mravnostní hlídka. Určitě tak nahrazovali Mika, který se dohadoval u Tylerovy dodávky s Jacobem.

„Do toho se motat nebudu,“ pronesla Bella nevzrušeně a šla se přivítat s Angelou a Jessicou, jejichž zábavou bylo sledování dalších kluků ze smečky, jak několika dalším členům forkské střední pomáhají vynášek z aut vaky se stany.

Rozhlížela jsem se po mýtince ještě za světla, abych se v noci nenatáhla o nějakou vyčnělou větev nebo trs trávy a obhlížela situaci. Účast byla docela vysoká. Takovou jsem ani nečekala.

„Máš snad zájem svést ty lidi ze stopy?“ Překvapením jsem s sebou cukla, když se vedle mě objevil Sam. Přeměřila jsem si ho od hlavy až k patě.

„Můj nápad to nebyl.“ Bránila jsem se okamžitě. Sam si odfrknul a složil si ruce na hrudi. Sledoval dění stejně jako já.

„Jenže tu jsi taky,“ pronesl ne příliš nadšeně.

„I člověk se může občas naprosto obyčejně pobavit,“ řekla jsem pevně a ignorovala jeho podmračený pohled.

„Pokud se tu něco stane, padne to na tvoji hlavu,“ oznámil mi obřadně a zašklebil se mi do obličeje. Otočil se na patě a odkráčel dohlédnout na nanášení dřeva na oheň. Zůstala jsem za ním zírat. Neměla jsem čas se ani rozzlobit a už byl pryč.

Měla jsem opravdu velkou chuť se rozjet zpátky do Bellina domu. Rázem se ze mě stal strašpytel a zase ta stará Eva, co se s rodiči přestěhovala na vesnici, kde se jí nepodařilo najít si pořádné kamarády, uzavřela se do sebe a nikoho k sobě nepřipouštěla. Jen všechny odháněla a odrazovala.

Polknula jsem slzy, když se ke mně přibližovali sourozenci Clearwatherovi. Oba vypadali, že se baví už teď, přestože ještě nic pořádně nezačalo.

„Na Sama kašli,“ mávl nad tím rukou Seth. Zazubil se na mě. Bylo to tak nakažlivé.

„To vůdcovství mu vlezlo do hlavy.“ Leah to řekla s takovou samozřejmostí, jako bych byla součástí jejich smečky. Vyrazila mi tím dech. Počítala jsem s tím, že ke mně bude nepříjemná.

„Aha,“ vyrazila jsem ze sebe, když evidentně čekala na moji odpověď.

„S Jacobem byla větší sranda,“ přidal se k ní bratr a ohlédl se po zmiňovaném. Ten postával stále u dodávky s Mikem. „Stejně to pivo dovezl,“ šeptl mým směrem a já se podívala do dodávky, kde se ukrýval hliníkový sud a ti dva se o něj doslova přetahovali. Nohy mi udělaly krok naprosto samy. Natáhla jsem ruku a popadla kraj sudu a přitáhla si ho k sobě. Mike ani Jacob to nečekali, čímž sud pustili. Měla jsem ho u sebe a na oba se mračila.

„V tom bistru to byla sranda, Miku,“ zpražila jsem ho pohledem. „Neplnoletí pít nebudou.“

„Eve!“ vykřikl popuzeně a Jacob se zatvářil spokojeně.

„Takže počítám s tím, že tady budou pít tak jedině kluci z La Push a já.“

„Tobě je jednadvacet?“ zeptal se Mike nevěřícně.

„Pár hodin už jo,“ přikývla jsem a s námahou zastrčila sud zpátky dozadu.

„To jsi neřekla.“

„Neptal ses.“ Na to už neměl co říct a popuzeně odcházel s vakem od stanu, aby se raději připojil k ostatním, co stavěli své noclehy.

„To nebylo nutný,“ procedil Jacob skrze zuby. Už jsem si na ten vlčí propalovací pohled začala zvykat.

„Bylo,“ odsekla jsem a prudce zatáhla dveře dodávky, které hlasitě uzavřely auto a pomohly mi od pohledu na Jacoba.

„Drsná,“ konstatoval Seth. Rty Leah se jen mírně zkroutily a s pokrčenými rameny se vzdálila. „Ale mně se to líbilo,“ nedal se.

„Díky Sethe.“

„Podle mě to byl super nápad,“ nadšení z něj doslova prýštilo. „Sice se musím vrátit domů před půlnocí, ale i tak je to super. Lucka má za ušima.“ Ohlédla jsem se, jestli ji náhodou nezahlédnu, protože ona a Jacob byli v poslední době nerozluční. Pan Nabručený vlkodlak ji vozil do školy i ze školy. Téměř se od sebe nehnuli na krok a kdo by se jim divil. Museli se bez sebe obejít dva dlouhé měsíce. Což není nic ve srovnání s tím, jak dlouho byl Edward, dodala jsem v duchu naštvaně.

„Máš ve třídě hezký holky.“ Otočila jsem se na Setha, který nakukoval k ohništi, kde pořád seděla Mikova sestra s Benem.

„To je druhačka,“ informovala jsem ho, „na tu si dovolit můžeš,“ dodala jsem se smíchem. Seth se zazubil.

„Jiskra nepřeskočila, ale ona je evidentně na starší.“ Neubránila jsem se smíchu. Musela jsem tomu klukovi dát zapravdu a nechat ho jít.

Pak jsem ji konečně uviděla a hned se začala usmívat. „Je nás tu skoro dvacet,“ hlásila mi Lucka už z dálky. Jemné rty měla široko roztažené. Na sobě měla khaki bundu zapnutou až ke krku. Černé kalhoty, kozačky s tyrkysovými návleky a stejně barevnou šálou, jejíž dlouhé konce se jí vlnily téměř až u kolen. Hnědé vlasy měla rozpuštěné a oči jí přímo jiskřily nadšením.

„Vůbec jsem netušila, že přijdou všichni kluci,“ radovala se, když došla až ke mně a ihned mě sevřela do objetí, které jsem jí opětovala.

„Taky mě to překvapilo,“ přiznala jsem.

„Třeba to uklidní vody.“ Mrkla a táhla mě k ohni, který už příjemně hořel. Zaháněl zimu, která i přes můj pozitivní pragmatizmus se začínající nocí přijde.

„Máme v autě nějaké jídlo a pití,“ zahlásila jsem Lucce, abych se mohla vyhnout další konfrontaci s Jacobem, k němuž jsme se blížily.

„Na to bude ještě čas, Evi.“ Mávla nad tím rukou a kupodivu si sedla jen malý kousek od Miley Newtonové, která jako na povel přestala flirtovat s Benem a způsobně se usadila čelem k ohni ignorujíc mého spolužáka.

Přes rameno jsem se podívala na stavění stanů. Vrchními stavbyvedoucími byli samozřejmě Tyler a Mike, kteří úkolovali dokonce i Jareda a Embryho, co se dobrovolně nabídli, že pomůžou.

„Doufám, že bude něco k jídlu, mám hlad jako vlk,“ pronesl jeden ze smečky mimoděk, když procházel kolem nás a sedl si vedle Jacoba.

„Jídlo pro vás doveze Emily, Quile,“ informovala ho Lucka s úsměvem a natáhla ruce k ohni. Všimla jsem si, že z kapsy jí vykukují i tyrkysové rukavice.

„Možná vyděsíme měšťáky nějakýma strašidelnýma historkama.“ Paul donesl pár pěkných polen a dvě z nich hodil na oheň a sedl si na kmen proti nám. Po jeho pravici seděla Jessica, Angela a Bella. Ještě si nepřestaly povídat a nikomu jinému nevěnovaly pozornost. U Jess to nebylo nic neobvyklého, Bella k tomu měla důvod, ale Angela mi nešla na mysl.

„To je stejný, jakoby se sešlo středisko od našich z práce, kde se lidi nemaj navzájem rádi a tvoří skupinky,“ pošeptala jsem Lucce česky. Ta se na to zamračila.

„To se mi nelíbí,“ odpověděla mi anglicky. Upřela pohled na Jacoba, který pokrčil rameny v odmítavém gestu a raději se začal bavit se Samem. Chvilku to vypadalo na válečnou poradu.

„Počkáme, až se dostaví stany, co ty na to?“ zeptala jsem se Lucky, která neochotně přikývla a tak jsem vyskočila ze svého místa, abych zkontrolovala, že jídlo přežilo cestu a donesla nějaké pití. Minula jsem přitom Erica a Austina Markse, jak se baví u auta, kterým společně přijeli.

„Ty Eve,“ zavolal na mě Eric. Zastavila jsem.

„Z rezervace ještě někdo přijede?“

„Jen Samova přítelkyně, doveze klukům jídlo, proč?“ Kluci se na sebe podívali. Eric se k ničemu neměl, tak se odhodlal Austin.

„Mikeovi se to nelíbí, dovezl i sud piva, aby se na to připravil.“

„Ten jsem mu zakázala,“ oznámila jsem mu klidně.

„Fakt?“ zeptali se oba udiveně.

„Jo. Jsou tu asi jen čtyři lidi, co jsou plnoletí. A Sam Uley určitě nedovolí, aby se tu náctiletí nalívali pivem. To si nevezme na triko. Ještě by někdo mohl zapálit les.“ Ve skutečnosti to Sam hodil na mě. Chtěl se mi pomstít za porušení smlouvy. S každým dalším připomenutím od někoho ze smečky, jsem si začala připouštět, že je to fakt i moje chyba. Jenže že by se to Mike snažil sabotovat? To mi na něj nesedělo.

„Určitě se Mike snažil před vámi vytáhnout, nedokážu si představit, že by se o něco před tolika lidma snažil.“

„Víš, Eve,“ zase si mezi sebou vyměnily pohledy, přestávalo se mi to líbit. „Nejsi tu tak dlouho, a lidi se před tebou snaží blýsknout, když patříš k Plattům.“ Hned jsem věděla, kam tím vším míří.

„Kašlete na to, určitě to bude všechno v pohodě.“ Nakonec oba přikývli a společně se sunuli ke skupince u ohně, která se začala rozšiřovat. Někteří postupně dostavěli své stany a šli se ohřát k ohni. Přesto se pořád tvořily jenom skupinky, doufala jsem, že jakmile začne padat tma, začnou se lidi družit a skupinky se slijí v jednu.

Nikdy jsem se se svými spolužáky ze střední nebo základky takhle nedružila. Neměla jsem je ráda. Byli zlí a falešní, což samozřejmě mohlo být i tady, ale prozatím jsem to neviděla a líbilo se mi to, dokonce i ta myšlenka, spojit tyhle dvě skupinky, kterou rozdělily knihy a události ještě před jejím vydáním. Lucka měla parádní nápad.

„Proč nejdeš k nám?“ Lucka ke mně došla a dívala se na stejný výjev.

„Šla jsem se podívat, že cestu přežily všechny věci k jídlu a pití,“ ukázala jsem k Bellině autu. „A ujistit se, že se nic nestane.“ Kamarádka se podivně zamračila. „Sam mi to hodil na krk.“

„To je mu podobný. Nezlob se na ně,“ prosila mě potichu.

„To jsme si vyřešily před bistrem.“ Pověděla jsem jí odměřeně. „Jsme tu kvůli zábavě a družení, ne si hojit svoje komplexy,“ odsekla jsem možná příliš hrubě a otočila k přijíždějícímu autu, které musela řídit jedině Emily. Bez rozloučení jsem se vydala k ohni a sedla si vedle Angely, která se zálibně dívala do ohně a na Erica, co seděl se svým kamarádem jen malý kousek od ní.

Kupodivu bylo fajn to všechno jenom sledovat, jak se lidi postupně odvazují a začínají se bavit mezi sebou. Dokonce i Emily, která tu byla jen na skok. Na všechny se usmívala. Kluci z La Push k ní nadšeně vzhlíželi, když jim dovezla jídlo. Lidi ze školy se na to moc netvářili. Brali to jako dohled a díky tomu se dlouho nezdržela, políbila Sama a odjela. Poté se zábava začala pěkně rozjíždět.

Čtyři skupiny se slily ve dvě, kde byli lidi namíchaní, jak z města tak z rezervace, jen Jacob, Sam a Paul se drželi mimo dění, seděli ode mě nejdál a tvářili se jak spiklenci.

Ani nevím, co to do mě vjelo, ale naprosto klidně jsem se zvedla a došla až k nim. Všichni se na mě překvapeně podívali.

„Chcete to tu snad rozpustit?“ zeptala jsem se přímo. „Pohybuje se snad v lese něco, co by ty lidi mohlo ohrozit?“ Sam se zamračil. Paul otevíral pusu jako kapr a Jacob jen zamrkal.

„Z čeho tak usuzuješ?“ Nedal se Sam jen tak rozhodit. Jeho hlas dokázal i tiše vyhrávající hudbu, která zanikala v množství hlasů kolem ohně.

„Všichni jste tady a vy tři tu sedíte jako při válečné poradě. Máte citlivější sluch i čich, tak se chci jen ujistit, že jsou ty lidi v bezpečí, když to mám na starost,“ vmetla jsem Samovi do tváře. S tím to ale nehnulo. Jen Paul mírně zavrčel. Složila jsem si ruce na hrudi, upřeně zírala na Sama a připoutala tím pozornost Setha a Leah, kteří se k nám tiše připojili.

„Nic se neděje,“ řekl Jacob opatrně. Musel se teď řídit Samovými rozkazy a evidentně si ho nechtěl znepřátelit. Zatímco Sam si toho užíval.

„Tak pokud by to šlo,“ nahnula jsem se k nim blíž, „zkuste se zapojit do konverzace a nehrajte si na tvrdý a tajemný kluky, v týhle době to není dobrý nápad.“

„A to jako proč?“ zeptal se Sam kousavě.

„Za týden má začít natáčení dalšího dílu,“ přispěchala s odpovědí Leah. Všichni jsme se na ni podívali. V neděli mi to Charlie říkal a teprve teď mi to došlo, že možná právě proto Lucka navrhla to společné kempování. Asi vnímala lidi ve škole daleko pozorněji než já a vycítila z nich, že s každým natočeným filmem si o klucích z La Push začínají povídat víc a víc.

„Lucka ti to musela říct,“ obrátila jsem se na Jacoba. „Když odhalí vás, nebudou daleko k odhalení ostatních.“

„Místní ochráníme,“ pronesl Sam pevně.

„A ty ostatní? Neříkejte mi, že nebudete mít výčitky, že lidi začnou umírat kvůli vám!“ To už Sam nevydržel a vyskočil. Svou tvář měl jen centimetr od té mé a naprosto jsem cítila, jak se okolní vzduch chvěje v očekávané přeměně, ale to už přiskočil Paul a Jacob, společně chytili Sama každý z jedné strany, aby se na mě nevrhnul, ale já se ani nepohnula. Zůstala jsem na místě.

„Přestaň mi tu kázat,“ zahučel.

„Sám jsi mi tu moc dal,“ odsekla jsem. Naposledy mezi námi proběhla oční přestřelka, než jsem se otočila na patě a vracela se k Belle a ostatním, kteří nás v posledních chvilkách začali sledovat.

„Říkal jsem už od začátku, že na tom něco je!“ vykřikl Mike. Zastavila jsem se a otočil se k němu. Propaloval mě pohledem. „A ty jsi v tom taky!“ štěkl o něco nabroušeněji.

„Nechápu o čem to mluvíš.“ Mike se na mě zašklebil. Vytáhl z bundy placatku a pořádně se z ní napil. Přeci jenom našel způsob, jak se napít, ale tohle bylo horší, než kdybych mu dovolila to pivo. Nevím kolik času uteklo od našeho příjezdu a kolik toho Mike stačil vypít, ale citelné šero, které začínalo přecházet ve tmu, mluvilo o delší době.

„O celém tomhle sezení! O tom bláznění kvůli těm pitomým knížkám a filmům! Tohle má jen zakrýt celou pravdu.“ V krku se mi udělal obrovský knedlík. Uvnitř jsem se začala třást, ale před Mikem jsem se snažila stát pevně, ale pohledy ostatních mi to ztěžovaly. Jediná Bella se rozhlížela kolem sebe, aby našla něco, co tuhle divnou debatu ukončí.

„Moc jsi toho vypil, Miku.“ Přistoupila jsem k němu a chtěla mu vzít placatku. Hrubě mě od sebe odstrčil.

„Běž do háje s tou mravnostní policií. Jsi tady celou dobu nasazená, abys to všechno sledovala!“ křičel mi do tváře.

„Nech toho,“ napomenula jsem ho.

„Myslíš, že jsem se někoho prosil, aby mě popisoval v nějaký debilní knížce?!“ Vrávoravě se postavil a napřáhl ke mně placatku. Ovanul mě silný odér nějakého alkoholu.

„Miku…“ Tyler chytil kamaráda za paži a snažil se ho stáhnout zpátky na zadek, ale i jeho od sebe odstrčil.

„Nedostal jsem ani vindru a teď se mi směje  celý svět!“ vyprskl. Kolem ohně nastalo ticho. Všichni se začali soustředit na Mika a mě.

„To není pravda.“

„Ale je!“ Rozmáchnul rukama a ukázal na Sama a spol., co stáli naproti němu, na dohled přes plameny. „A tihle, to bychom museli být naprosto pitomí, aby nám nedošlo, že oni jsou za to všechno skvěle placení!“

„Za co?“ vykřikla jsem zděšeně.

„Za to, že tak skvěle hrají svoje knižní role! Tak jak ti lidi, co tě adoptovali, všem ve městě došlo, že oni mají znázorňovat, že to jsou Culleni!“

„Mikeu, nech toho,“ zavolala na něj jeho mladší sestra. Stála na nohou, stejně jako Ben, co vedle ní stál jako osobní strážce.

„Ty radši sklapni a mazej do auta!“

„To by stačilo!“ zahřměl na celé shromáždění Sam. Protlačil se až k nám a chytil Mika za bundu. „Ještě nemáš dovoleno pít!“ houkl na něj a Mike byl rázem jak malý kluk, bleskově mu vrazil placatku do ruky a Sam ho raději pustil. Všimla jsem si, že se mu napjaly svaly pod tričkem.

„Celý tohle je jen jeden velkej marketingovém tah, aby se to všechno líp prodávalo!“ zařval Mike za ním. Stačilo jen, aby se od něj Sam na pár kroků vzdálil. „Všechno to bylo domluvený od samého začátku. Potřebovali dojnou krávu na puberťáky! A jak víc z lidí udělat pitomce, než si vzít nějaký malý zapadlý městečko a udělat z něj brloh upírů a vlkodlaků!“ To už jsem na něj bezradně vykulila oči a bez dechu sledovala, jak zpoza ohně vyběhnul Jacob s Paulem za doprovodu Jareda a Embryho a všichni společně popadli Sama a táhli ho od Mikea co nejdál.

To samé se dělo jen kousek ode mě. Tyler, Ben, Austin a Eric popadli Mikea a táhli ho k Tylerově dodávce.

„Odvezu ho domů!“ zavolal na mě Tyler, když jsem se jakž takž vzpamatovala a sledovala jak Tyler odjíždí se vzpurným Mikem a Eric, Ben a Austin stojí o kousek dál a sledují je, a pak se pomalu vrací k nám.

„To je vůl.“ Miley Newtonová si sedla na kládu a dívala se raději do země. Musela se cítit trapně. To už si k ní sednul Ben a chlácholil ji.

„Měl jsem ho prošacovat, promiň, Eve,“ omlouval se mi Eric a šel si sednout k Angele. Austin pokrčil rameny a sednul si na Mikeovo místo a přestal vnímat okolo a zíral do ohně.

Tiše jsem si povzdychla a šla si sednout k Belle, která ode mě držela Jessicu, která vypadala, že by se na mě nejraději vrhnula. Napravo ode mě si sedla Leah a Seth. „Nic si z toho nedělej, jedno pozitivum to má,“ šeptla mi vlčice do ucha.

„A jaký?“

„Považují nás za vlky, ale jen jako marketingový tah, což je daleko lepší než jsme si mysleli,“ dodala se smíchem a nadšeně se zakousla do jednoho z mnoha sendvičů, co jim dovezla Emily.

Na druhou stranu, když jsem se nad tím zamyslela, je daleko lepší, když si lidi budou myslet, že je to marketingový tah, aby si společnost zvýšila obrat, než kdyby lidi věděli skutečnou pravdu.

Z rozjímání mě vytrhnulo vibrování mobilu. Vytáhla jsem ho z kapsy. SMS. Skryla jsem ho před očima Leah i Belly, protože jsem doufala, že je to zpráva od Edwarda z Irinina telefonu, ale bylo to neznámé číslo.

Cekam kousek od taboriste, prijd. D

Zmateně jsem se na text dívala. David mi tu v tuhle chvíli opravdu chyběl.


Děkuju dorianně za opravu. :)

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

3)  Jana (01.05.2014 12:28)

Tak to už se nemůžu dočkat :)

Nikol18

2)  Nikol18 (01.05.2014 12:09)

Jani, tyto "nesrovnalosti" se budou postupně odtajňovat v závislosti na děj. Děkuju ti za komentář.

1)  Jana (01.05.2014 11:29)

Přelouskala jsem MON od prvního dílu až sem za pouhých šest dní, opravdu mě to chytlo, jsi výborná spisovatelka jen doufám, že to rychle dopíšeš, nemůžu se dočkat ;)
Jen mě občas trochu rozhodí nesrovnalosti v ději, např. Edward zapomněl na Evino znásilnění protože potom co ho Eve uspala nějak stratil paměť, ale dál není vysvětleno proč si to nepamatoval a co víc, když potká Lukáše, tak to zase najednou ví a takových věcí je tam víc

Ale i tak je podstata příběhu opravdu skvělá, moc se těším na pokračování, prosím, nepřestávej psát

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek