Sekce

Galerie

/gallery/Kate-kate-beckinsale-838696_100_100.jpg

Návrat marnotratného syna v nevhodnou dobu, přesto s jasným poselstvím.

1. část: Forkští studenti - Spolužáci z forkské střední vzali mezi sebe Eve vřeleji než předpokládala. Po událostech v Central Parku, jsou s Bellou stále otřeseny, a tak jim nabídnou společnou akci, která je dokonalým odreagováním, i přesto, že se do Forks nevrátila jedna z výměnných studentek.

13. kapitola – Povedený dáreček

Eve

1. část – Forkští studenti

I před Davidovu, dobře míněnou radu, jsem se od Belly nedokázala odstěhovat. Cítila jsem se u ní lépe.

Když jsem se nazítří ráno, po příjezdu z Central Parku u Abeerdenu, probudila v posteli, viděla jsem vedle sebe právě ji. Vzala mě k sobě do postele, protože ani ona si nedokázala představit, že by zůstala ve svém pokoji sama se svými myšlenkami. Díky čemuž jsem se po dlouhých týdnech probudila do hřejivého tepla. U Cullenů jsem se stále třásla zimou, i když topení jelo naplno, ale stačila jejich přítomnost, aby mě zamrazilo po celém těle. Nic to neměnilo na tom, že mi k srdci dost přirostli, ale Bella byla přeci jen člověk jako já, produkující lidské teplo, které ani to nejlepší topení nedokázalo nahradit.

Ani jedna jsme nic neřekly. Jen jsme se na sebe dívaly. Přímý pohled z očí do očí, z lidských do lidských očí, které viděly to stejné, co prožily tu stejnou smutnou událost, pro kterou nebylo potřeba slov, aby vyjádřila naše myšlenky. Navzájem jsme si je dokázaly představit. Obě jsme prožívaly to samé. Nebyly jsme necitelné, aby se nás osud mladého Parkera, nedotknul.

Mrzelo mě, že díky mně to musela prožívat i Bella, ale u ní jsem tak nějak věděla, že mi chce ze všech sil pomoci, tak jako já se snažila pomoct těm, které jsem skrze Mel viděla.

Přesně takhle jsem si představovala skutečnou kamarádku, přítelkyni na slovo vzatou.

Celá neděle proběhla v tíživém tichu, při kterém jsme obě hledaly nějaká počáteční slova, co by rozproudila nezávaznou konverzaci, která by nám oběma ulehčila a pomohla přestat nad tím přemýšlet. Přesto se nezdařilo. Přešla nás chuť k jídlu, a tak jsme se raději věnovaly učivu. Malý únik od reality mimo školu, i když ani tam to nebyl žádný med. Následující týden proběhl kolem nás jako mávnutím proutku, aniž bychom si uvědomily, že se čas neúprosně posunul vpřed. Myšlenky nám stále vázly v sobotě.

„Hej!“ Cukla jsem sebou, když se mi před očima objevila ruka a snažila se mě upozornit na jeho majitele a donutila, abych se vrátila do přítomnosti.

„No?“ Protáhla jsem a zaostřila na Mika Newtona, který se ke mně a k Belle přihrnul s celou partou ze čtvrtého ročníku forkské střední školy. Na kratičký okamžik se mi před očima mihla podobná scéna z filmu. Docela ironie.

„Vnímáte zemi?“ zeptal se Mike, zazubil se přitom na nás a čekal, až k nám dojde i nějaká druhačka, která měla být údajně jeho mladší sestra se stejným modrým podmanivým pohledem, co do okolí vyzařoval bujaré veselí.

„Jo,“ odpověděla za nás Bella. Seděla vedle mě na stupátku náklaďáčku a pohledem prohledávala parkoviště, ale mně nějak zapomněla říct, jestli hledá někoho konkrétního. Poslední dny nedělala nic jiného, takže jsem si začala myslet, jestli nevyhlíží Davida, aby mu vysvětlila, že jí žádné přezdívky dávat nebude. Mně se ale líbila. Hodila se k ní.

Společně jsme se narovnaly a zády se opřely o jasně oranžové dveře spolujezdce.

„Poslední dva tejdny ste nějak mimo,“ vytasil se s vysvětlením Tyler a pohodil rukama, jakoby chtěl všechny okolo obejmout, ale nakonec popadl Mika za rameno a stáhl ho za sebe, aby na mě i Bellu měl lepší výhled. Vypadal jako mluvčí celé party a sebral tak Mikovi jeho nejoblíbenější místo.

„Na časovej posun se asi nemůžu vymlouvat, že?“ pokusila jsem se o chabý vtip, ale kupodivu se chytil. Celá parta vybuchla smíchy, dokonce i Bella se lehce pousmála. Což byla první kladná emoce za poslední dva týdny. Srdce mi z toho radostí poskočilo. Hned jsem se cítila o něco líp.

„Tak to fakt ne,“ potvrdila Jessica s širokým zářivým pohledem.

Už zítra to měly být přesně dva týdny, co jsme byly v Central Parku a já zjistila, že upírka, která zabíjí ty lidi, je moje ztělesněná noční můra. Victorie. Už jen z myšlenky na ni mě bodlo v podbřišku. Snažila jsem se ty myšlenky zapudit a vydolovat zpět ten povznášející pocit z Bellina lehkého úsměvu.

„Snad tě nezmáhají naši neúprosní učitelé, Eve?“ Angela na mě zamrkala skrze své brýle. Donutila jsem se usmát a zavrtět hlavou.

„Ani v nejmenším. Ti jsou super.“ Nelhala jsem, ale popravdě jsem je přestala vnímat, když už o mě nejevili takový zájem a poznali, že mi Bella dělá daleko lepšího průvodce jejich systémem učením. Nový student dá raději na svého vrstevníka než na zaběhnuté rady školeného pedagoga.

„Já vím!“ vypískla Jessica a prodrala se kupředu a odstrčila Tylera k Mikovi a zavěsila se mu na rameno a na okamžik zase ona získala post mluvčího party. „Jestli ti dělají problém stále se opakující předměty, tak na to je nejjednodušší pomoc.“ Chvílemi mě děsilo, jak tu lidi vidí do ostatních a vůbec se nebojí to říct nahlas.

Překvapeně jsem povytáhla obočí. „Skutečně?“ Jessica na mě mrkla a pak přejela pohledem zbytek party. Viděla jsem na ní, jak si blaženě užívá pocitu, že je středem pozornosti. Nebylo tajemstvím, že právě po tomhle tak neskonale prahla na každém svém kroku.

„Chce si to užít tepla, dokud ještě nějaké je.“ Podívala jsem se na ostatní. Ti všichni měli vesměs už teplejší podzimní bundy, od kterých byl jen krok k těm zimním, jen já tam postávala v saku s holým krkem. Zřejmě pojímali teplo a zimu v jiném měřítku než já.

„A jak?“ zeptala jsem se se zájmem a pomalu se postavila na ztuhlé nohy.

„Pořádným táborákem!“ Angela se schovala Ericovi do náruče a ten ji k sobě silně přivinul. Oba se třásli zimou, jako zbytek party.

„Zítra to už nestihneme,“ začal uvažovat Tyler a vyměnil si pohled s Mikem, který s ním plně souhlasil. Trochu jsem se nad jejich, nadšením jiskřícíma očima, zašklebila. Bylo jedno, na jaké straně polokoule jste právě byli, ale kluci doslova milovali zakázané věci. „Budeme to muset asi nechat na příští týden,“ pronesl lehce zklamaně, ale vzápětí se zase culil jako sluníčko. „To mají podobnou párty i v rezervaci,“ zakroutila jsem hlavou, tady se vážně nic nedokázalo utajit, „takže nás nebudou nutit, abychom to uhasili a tak to budeme moct protáhnout na celou noc a hezky si naposledy v roce zakempovat!“ S Mikem si plácli a Jessica s Angelou protočily oči. Což mě pobavilo ještě víc. Nikde to nebylo jiné.

„Mně se ten nápad docela zamlouvá,“ vsunula jsem se opatrně do konverzace s úsměvem a Bella zalapala po dechu. Pohledem jsem přelétla celé parkoviště a všimla si, že se moje nová rodinka tím nápadem také zaobírá. Stáli v osamoceném hloučku u Jasperova auta. Jejich příjemné pohledy mi potvrdily, že se mnou souhlasí. Nebylo lepšího souhlasu.

„To ale…“ pokusila se Bella o nějaké námitky. Po tváři jí přeběhl lehký náznak provinilosti, který jsem se musela pokusit rozehnat. Tohle byl přesně ten okamžik, na který jsem čekala celé dva týdny. Postrčení k našemu vzpamatování a hledání dalšího způsobu, jak díky Mel zabránit Victorii, aby se mi nemstila na nevinných lidech.

„Na střední je člověk jenom jednou, proč si neuchovat pro budoucnost nějaké fajn vzpomínky, co ty na to, Bello?“ Na mé staré škole byly okamžiky, ke kterým bych se nejraději vrátila, zopakovala si je nebo se jich přímo zúčastnila. Neměla jsem nejmenší tušení, jestli i v Americe mívají poslední zvonění. To své jsem si nechala ujít, abych mohla být s Lukášem, což se mi pořádně vymstilo a já zůstala napořád poskvrněná. Vymotala jsem se z pavučiny nepříjemných vzpomínek a podívala se na Bellu, která se tvářila pochybovačně. Nechtěla jsem, aby se kvůli mně cítila pod psa. Sice mi to nevyčítala, ale věděla jsem, že taky prahne po nějakém rozptýlení, které by nám zachovalo rozumné uvažování.  Odtáhlo nás od propasti, do které jsem nás obě dostala.

„Já nevím,“ snažila se z toho vykroutit. Z maličké části jsem s ní souhlasila. Přesto jsem se ji nepatrně snažila postrčit ke schválení. Dokud se ve snu opět nespojím s Mel, nemáme se čeho chytit a jen tak sedět doma a užírat se nesčetnými místními novinovými články o stále probíhajícím pátrání po Danielu Parkerovi, také nebylo dobré. První týden jsem se tou událostí užírala až téměř k slzám. Propadala jsem depresím, ale už kvůli těm dalším, kterým bych mohla pomoci, jsem se z toho snažila vyhrabat. Možná i kvůli tomu, že mi mohl čas rychleji utíkat do mého setkání s Edwardem.

„Je třeba si odpočinout od školy, později se budeme všichni pilně připravovat na maturitu,“ pohledem jsem přelétla celou skupinu, která protočila očima, protože měli na maturitu stejný názor. Já svým způsobem věděla, do čeho půjdu, i když jsem netušila, jak moc se ta americká bude lišit od české.

„Ale přesto…,“ to už jsem nevěděla, jak Bellu umluvit. Moje kreativita rázem vzala nohy na ramena.

„Podle mě, bychom se měli domluvit s klukama z rezervace, že bychom to spojili a užili si ještě víc zábavy.“ K našemu hloučku došla Lucka za doprovodu Bena Cheneyho a jeho nejlepšího kamaráda Austina Markse. S nimi přede mnou a Bellou stála nejspjatější parta čtvrťáků a také nejpočetnější, když jsem nepočítala Mikeovu mladší sestru, jejíž jméno jsem zatím neměla možnost slyšet.

„S Indiánama?“ zeptal se překvapeně Mike. Podíval se na Lucku dotčeným pohledem malého kluka, kterému i v patnácti rodiče sehnali na večer chůvu.

„No jasně, s Jakem a ostatními.“ Bylo vidět, že Lucku ten nápad velmi nadchl. Už dávno jsem ji podezírala, že se snaží spojit tyhle, na pohled, nespojitelné skupiny obyvatel Forks a okolí. Vytvořit mezi nimi vazby, které v knihách nebyly.

„Řekla bych, že místní lesy znají jak své boty, a tak by mohli vybrat místo, kde by to bylo nejlepší a nejbezpečnější,“ podpořila jsem Lucku s úsměvem a kývla na Bellu, aby se i ona ke mně přidala, ale ta z toho nápadu nebyla dvakrát nadšená. Otočila hlavu jiným směrem a zkoumala oprýskaný lak na nárazníku svého náklaďáčku. Trvalost otisku nad ní visela jako Damoklův meč. Málem jsem na to zapomněla, což byla docela dost velká chyba. Všimla si toho i Lucka, když spatřila Bellin letmý odmítavý pohled než se začala věnovat svému autu.

Otisk byl hlavním důvodem vzniku obrovské propasti mezi Luckou a Bellou, která nešla ničím přehradit. Bella Lucku tolerovala, byla však raději, když si jí nemusela všímat, ale nikdy proti ní neřekla křivého slova. Vlastně o ní nemluvila vůbec. Pokaždé se decentně vzdálila, když jsem se s Luckou snažila mluvit. Jenže jsem netušila, co jí říct. Byla teď s vlky spjata natolik pevně, až jsem měla strach, že na ni starší generace přenese svoji zlobu vůči mně, i když při sněmu vypovídala v Edwardův prospěch. Dohodla mi schůzku s Jacobovým pradědečkem, ale pořád jsem cítila, že nás láska k odlišným druhům odděluje, což bylo možná svým způsobem dobře. Nechtěla jsem Lucku zatahovat do upířích věcí, když musela řešit ty vlčí.

Postavila jsem se blíž k Belle a lehce ji chytila za paži. „Jen to zkusíme,“ zašeptala jsem jí do ucha. „Prosím.“ Upřela na mě ten svůj smutný pohled, ale nakonec se podvolila. Netvářila se dvakrát nadšeně, ale já už teď věděla, že když se do toho vložím já, tak se s Jacobem usmíří, tak jako se před pár týdny usmířila s Edwardem nebo jsem si to alespoň myslela. Určitě jsem nepočítala s tím, že to budu moct provést stejně. Naštěstí jsem si nepředsevzala, že ji usmířím i s Luckou, to by bylo moc věcí naráz.

„Pořád je to lepší s kluky z rezervace než jen s vámi, blázny,“ snažila se Bella o vtip, kterým se čtvrťáci zasmáli, ale já slyšela přemáhání, se kterými dala na srozuměnou, že s tím nápadem souhlasí a evidentně jen kvůli mně.

„Já to domluvím s klukama, a pak společně vybereme den, který by vám nejvíce vyhovoval,“ začala Lucka nadšeně. Třela si ruce o sebe. Konečky měla lehce narůžovělé jako tváře. Lehce jsem se pousmála nad myšlenkou, že se místnímu prostředí až příliš podřídila.

„Můžeme se s Jacobem sejít v bistru ve čtvrtek,“ navrhl Tyler, který se jako jediný ze čtvrťáku s ním bavil, když ještě chodil s Bellou.

„Potřebuješ ochranku?“ Mike se zachumlal do bundy a podíval se na kamaráda. Tyler zavrtěl hlavou.

„Není důvod.“ Trochu jsem se při Mikových slovech napjala. Cítila jsem v nich bojovnost, která se mi příliš nezamlouvala.

„Můžu jít s tebou já?“ Mike na mě vrhnul lehce nazlobený pohled, ale Tylerovi se to evidentně zalíbilo.

„No jasnačka, kámoško!“ Chytil mě za ramena. Pod jeho váhou se mi rozklepala kolena, ale přesto jsem se dokázala zasmát.

„Super!“ Lucka mi děkovala pohledem a Bella si raději vyměňovala telepatické signály s Cullenovými, nebo spíš hledala pomoc u Jaspera, protože jsem ucítila jemné šimrání vzadu v hlavě, jakoby skutečně Belle vyhověl. Bylo to poprvé, kdy si Bella něco takového vyžádala. Cítila jsem se kvůli tomu provinile, ale chtěla jsem se na chvíli chovat sobecky a zapomenout na všechno okolo nadpřirozena prostě si užít, což jsem později Belle vysvětlila. Nijak se k tomu nevyjadřovala. Přesto jsem měla dojem, že se mnou názor sdílí. Určitě by byly nadšenější, kdyby tam nebyla Lucka.

Při nedělním obědě, který jsem protentokrát u Swanů vařila já, se nás Charlie začala vyptávat jestli půjdeme na táborák, co mají v plánu kluci z rezervace a od nás ze školy.

„Ano, navrhla to Lucka,“ pronesla jsem mezi jednotlivými sousty horkých francouzských brambor.

„To je ta studentka na výměnný pobyt?“

„Jo,“ zašeptala Bella a ve své porci se nimrala. Od pátku toho moc nesnědla. Snažila jsem si ji udobřit svými jídly, prohlašovala, že jí chutnají, ale ve všech se jen prohrabovala a nepřipadalo mi, že snědla víc než jen tři sousta. Trochu mě to popudilo, snažila jsem se, chtěla jsem se jim nějak revanžovat, nebo alespoň Belle.

„To je ta blondýnka?“ Charlie se napil piva a já zavrtěla hlavou.

„Lucka je brunetka, blondýnka je Karolína.“ Ruka mi ztuhla v půlce cesty k ústům. Odložila jsem ji zpátky na talíř a podívala se na Bellu. „Kde je vlastně Karolína? Od mého nástupu jsem ji neviděla.“ Charlie se zamračil, a taky se podíval na Bellu.

„Tys jí to neřekla?“ Překvapeně jsem se na oba podívala.

„V tom zmatku jsem na to zapomněla,“ omlouvala se Bella. „Nepřipadalo mi to tak důležité.“

„Z počátku možná ne, ale teď to důležité je, když probíhá vyšetřování, Bells.“ Charlie se zatvářil jako pravý policista a já se napnula. Slovo vyšetřování ve mně probudilo bezmoc a strach.

„Co se jí stalo?“ Bella se na mě pokradmu podívala.

„Nedorazila sem. Doletěla do Seattlu, ale to je poslední místo, kde ji viděli,“ chopil se slova Charlie.

„Ztratila se?“  vypadlo ze mě. Hned jsem si začala představovat, jak ji chytili Volturiovi, protože se se mnou začala jednou bavit, ale to mi hned vyvrátilo logické myšlení, protože by pak museli vybít pomalu celé městečko. „Jak to?“ Na jazyku jsem měla další otázky, ale nechtěla jsem, aby to vypadalo, že mě to zajímá nějak moc, i když je to moje krajanka.

„Její rodiče si myslí, že utekla s klukem.“ Říkal to stylem, že tomu sám nevěří, ale omílá to tak dlouho, že ještě chvíli a začne tomu taky věřit. „Poznala ho tady, opakovaně o něm rodičům vyprávěla, ale neřekla, odkud je ani jak se jmenuje, tak se policisté ze Seattlu nemají čeho chytit.“ Pokradmu jsem se podívala na Bellu, jestli o tom přemýšlí stejně jako já, že je to přitažené za vlasy, ale nijak se netvářila.

„Aha.“

„Volala jim,“ pokračoval Charlie a dal si pořádné sousto zapečených brambor, na kterých se držel salám nakrájený na kostičky a cibule s vařeným vajíčkem. Pokousal sousto a zapil ho pivem. „Řekla, ať se na ni nezlobí a že se jim ozve.“  Bella neochotně polkla drobné sousto a zapila ho vodou. Byla jsem jediná, která neměla vedle talíře nějaké pití.

„A už se neozvala,“ konstatovala jsem. Charlie přikývnul. „Jak to, že se po ní neptají lidi ze školy? Proč nebyla policie tam a nevyptávala se místních studentů jestli toho kluka neznají?“ Charlie se na mě udiveně podíval.

„Mám dojem, že tě kazím.“ Trochu jsem zrudla.

„Ale ne,“ šeptla jsem v rozpacích. Charlie si otřel koutky úst ubrouskem a odstrčil od sebe prázdný talíř. Dopil pivo a složil si ruce na stůl.

„Asi je ti jasné, že bych ti to neměl vůbec říkat.“

„Dokud probíhá vyšetřování.“ Přikývnul.

„Ale připadá mi, že když jsi ze stejné země, mohla bys mi říct, jak vaše holky uvažují.“ Tak přesně tohle jsem si nemyslela, ale nechala jsem ho přitom.

„Párkrát jsem s ní seděla u oběda. Co třeba Lucka, nebo Jessica?“

„Diskrétně jsem se jich ptal, ale evidentně je nepovažovala za kamarádky, jen mi obě dvě řekly, že několikrát mluvila o tobě.“ Vykulila jsem oči.

„Fakt?“

„Ano, ale nepřipadalo mi to, že by to ve vyšetřování pomohlo. Bells mi řekla, že jsi s ní stejně nebyla téměř v žádném kontaktu.“

„To je pravda,“ přikývla jsem, „moc jsem ji ani při obědě neposlouchala, hodně mluvila a já to jedním uchem pouštěla tam a druhým ven.“ Charlie se pousmál.

„A kvůli tomu jsem se tě neptal, ale když jsi o tom začala sama. Neřekla ti někdy něco o tom klukovi.“

„Ne,“ a zavrtěla jsem hlavou. „Hodně se mě vyptávala na knížky a co tu dělám, víc jsem toho nezaznamenala.

„Ty knihy,“ povzdechl si Charlie, „ty nám byl čert dlužný, i když nám autorka zaplatila za to, že použila naše jména…“ Neslušně jsem otevřela pusu a zírala na Charlieho. „Nebo jí to spíš poradili právníci, když se pár lidí z Forks začalo ozývat a nelíbilo se jim, že z toho nic nemají a že je otravují turisti a fanoušci.“ Za těch pár měsíců, co jsem tu byla, jsem si nevšimla, že by se ve Forks pohybovalo nějak moc lidí. Ani lidi se školy se o tom nezmínili.

Charlie si evidentně všiml, že jsem nad tím začala přemýšlet. „Největší nápor byl před dvěma roky, kdy se začalo s natáčením. Všichni sem jezdili, protože si mysleli, že se tu bude natáčet po celou dobu a lidi byli hodně zvědaví. Na tu dobu se všichni snaží zapomenout, i když to zvýšilo příjmy místním obchodníkům, lidem to vadilo. Asi by se ti nelíbilo, kdyby tvůj dům obklopovaly hloučky fanoušků, kteří křičí, abys vyšla z domu a ukázala se jim. A bylo pozdě, aby autorka měnila jména svých postav, tak aby předešla stíhání, musela lidem zaplatit, dost se divím, že jí to vůbec vydali.“ Charlie se zvednul od stolu, odnesl svůj talíř do dřezu a z ledničky vytáhnul další pivo. S tichým zasyčením otevřel plechovku a zhluboka se napil. Na kratičký okamžik jsem dostala na pivo chuť, napít se pár půl litrů a hned by člověku bylo všechno okolo jedno, ale stačila jsem se včas vzpamatovat.

„Brzo začne další bláznění. Maj začít natáčet další film, myslím, že začátkem listopadu, takže se pár vytrvalců vydá do Forks, aby nasáli tu atmosféru.“ Rozhodil volnou rukou a já přikývla.


Děkuju dorianně za opravu. :)

I když je kapitola napsána již od konce prosince, nebyla možnost ji přidat. Stěhovala jsem se a trochu se zadrhla oprava, za kterou jsem dorianně vděčná, že je stále se mnou a má výdrž to stále opravovat. Snad budete se mnou i nadále, protože Eve ještě nekončí a právě se opět rozjíždí a já budu ráda, když se s ní zase shledáte a budete jí držet palce v jejím hledání.

Vaše Nikol18

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek