Sekce

Galerie

/gallery/Kate-kate-beckinsale-838696_100_100.jpg

Bella, Eve, Jacob a zbytek vlků z Quilletské rezervace? Co jen z toho může vzniknout?

28. kapitola - Rezervace

Dojeli jsme do rezervace k domku Blackových. Všude byl klid. Billy Black stál na verandě a zřejmě nás už vyhlížel. Z vchodových dveří vykoukla Rachel a zamávala nám.  Než jsme mohli zamávat nazpět, zmizela v domě.

Jacob zastavil u garáže a vypnul motor. Auto ještě vzdorovitě škytlo a ztichlo. Jen naposledy ještě o kousek poskočilo.

„To dělá úplně normálně,“ omluvil se Jacob s notnou dávkou vzteku, který směřoval k autu. Chvíli pak něco rozebíral s Bellou a já na chvíli vypnula. Přestala jsem si v hlavě překládat angličtinu do srozumitelnějšího jazyka.

Jen jsem se dívala z okna a přemýšlela, aniž bych musela zapojit hlavu. Něco mě nutilo, abych se začala zajímat více o Edwarda a jeho nabídku. Jenže… co jsem od včerejšího odpoledne dělala jiného?

Něco mě stále nutilo, abych o tom hodně přemýšlela. Zkoušela různé alternativy, jak se z toho vyvléknout, ale nic mě nenapadalo. Nechtěla jsem to Edwardovi odmítnout, když jsem mu to už slíbila. Jenže z mnoha důvodů jsem však musela. Utekly teprve dva měsíce a kousek od mé domnělé smrti. A měsíc od toho, co jsem zjistila, jak po mně kamarádi a známí docela dost truchlí.

Edwardova nabídka byla lákavá, znamenalo to, že pokud někam chce, nebude to pouze ve státech. Musel zamýšlet i Evropu, ale tam jsem se nemohla ukázat. Náhoda je opravu hodně velký blbec a mohla bych tam někoho potkat a on mě pozná. Stejně jako s Luckou, doma jsme se sejít nedokázaly, ale setkaly jsme se až na druhém konci světa.

„Eve? Jsi tu s námi?“ Vrátila jsem se zpět do režimu angličtina a podívala se na Bellu s Jacobem, kteří byli otočení dozadu a dívali se na mě.

„Jen jsem se zamyslela, promiňte.“

„To obnáší i to, že mluvíš nahlas?“ zeptal se pobaveně Jacob.

„A co jsem říkala?“ Úplně jsem se zděsila.

„Nevím, nerozuměl jsem ani ň, ale slovu Edward bylo rozumět. Co ti zase provedl?“ Nechápala jsem, proč se tváří tak rozzlobeně. Byla to snad zhoubná nákaza, že se každý staral o každého a u náznaku ublížení, byť drobného, se rozčílil do maxima? Zdá se mi to, nebo Američani jsou opravdu tak trochu praštění?

Na to jsem zavrtěla hlavou a usmála se. „Naopak, to já něco provedu jemu.“ Jacob se celý rozzářil. Dokonce se i škodolibě zašklebil. I Bella se k němu přidala.

„Schváleno!“ vyhrkli ona zaráz.

***

V Blackovic domě bylo velmi příjemně. Všechno to tam tak krásně vonělo. Snad ještě lépe než minule. Útulné, rodinné prostředí, které na vás dýchlo tak úžasně, že jste se cítili dokonale uvolnění až málem omámení.

Rachel opět stála u kuchyňské linky a připravovala něco k jídlu, lákavě to vonělo a mně se sbíhaly sliny, dokonce mi i kručelo v břiše. Oba jsme měli hlad.

Posadila jsem se na gauč na druhé straně kuchyně, abych nepřekážela a pozorovala Jacobovu starší sestru, jak rychle pobíhala okolo linky a přitom si něco vztekle brblala pod nos.

„Mami!“ vykřikla bezmocně, když jí popadaly příbory na podlahu. Automaticky jsem vyskočila z gauče a doběhla k lince, abych jí je pomohla posbírat.

„Ale, Eve! Sedni si prosím tě! Nenamáhej se!“ Uraženě jsem se na ni podívala.

„Nejsem nemocná, ale těhotná!“ sykla jsem dotčeně.

„Čím klidnější a pohodovější těhotenství, tím zdravější a hodnější dítě je.“ Rozezněl se za mnou ženský hlas, ze kterého se mi rozbušilo srdce. Byl tak podobný. Tolik mi připomínal mámin. Donutilo mě to, otočit se, abych viděla ženu s indiánskými rysy, tmavými dlouhými vlasy spletenými do copů s vpletenými barevnými pentlemi. Její hnědé oči zářily a pohled mě zahřál u srdce. Kdybych nebyla v 21. století, myslela bych si, že jsem se střetla s pravou indiánkou. Ale oblečení tohoto století mě postavilo zpátky na zem, ale ty krásné doplňky.

„Já jsem Rosemary Blacková,“ promluvila opět ta žena a moje srdce udělalo další mocný skok k žebrům. Natáhla před sebe ruku, abych si s ní potřásla. Jak je mým zvykem, zůstala jsem tam stát jak solný sloup, určitě s pusou dokořán. Zírala jsem na Jacobovu mámu s téměř posvátnou úctou, ale zároveň jako naprostý tupec.

Naštěstí do mě někdo strčil dlaní ruky. Cukla jsem s sebou a konečně zavřela pusu a natáhla ruku před sebe stejně jako paní Blacková. Někdo do mě opět strčil, abych její ruku stiskla.

„O… omlouvám se, paní Blacková.“ Pevněji jsem stiskla její ruku a navzájem jsme si potřásly.

„Lucy byla stejně v šoku,“ dodala s krásným úsměvem, při kterém odhalila bílé rovné zuby.

„K… kdo prosím?“ ptala jsem se nechápavě. Vůbec mi nedocházelo, o kom to mluví.

„Lucy…“ Pustila moji ruku a přiložila si ukazováček ke rtům a s přimhouřenýma očima hleděla vzhůru. Chvíli přemýšlela, zřejmě hledala ta správná slova. „Lusy… Lusk… Luskl… Luska…“

„Lucka!“ vyhrkla jsem, když mi to konečně došlo, co myslí. Lucčino jméno. Její jméno jim způsobovalo jisté problémy ve vyslovení. Vyslovují c jako zkomoleninu s, takže spojení c a k je trochu tvrdší oříšek.

„Ano, to je ono. Ale Lusy se nám lépe vyslovuje, že Jakeu?“ Paní Blacková se otočila ke svému synovi. Dvěma krátkými, přesto vyrovnanými a pevnými, kroky k němu došla a prohrábla mu rozčepýřené vlasy. Přitom si ho přitáhla k sobě a políbila ho na čelo.

„Mami!“ vyjekl Jacob dotčeně. „Ne před návštěvou!“ brblal a tváře mu hořely. Bella se mu tiše vysmívala, ale když uviděla jeho přísný pohled, ztichla, otočila se a musela si stejně dát ruku před ústa, aby její tichý smích příliš Jakea nedráždil.

„Klidně se u nás posaď, Eve, a nech to na nás. Stejně chystáme jídlo k ohni a pro ty věčně hladové kluky.“

„Já mám hlad jen třikrát denně!“ křiknul někdo z obývacího pokoje, kam jsem nakoukla. U televize tam seděli dva kluci. Jeden straší s úšklebkem na tváři a uhrančivým pohledem a druhý o dost mladší, který měl krátké vlasy sestříhané tak, že ofina mu jen trošku přesahovala nad čelo. Prostě kluk. Přesto s počínajícími svaly. Oba se na mě usmáli a zamávali.

„Ahoj,“ špitla jsem. Na oba jsem se usmála.

„Jenže třikrát denně u tebe znamená pořád, Paule!“ usadila ho Rachel. Starší z mladíků se zašklebil a pěstí praštil toho mladšího do ramene. Ten se na něj vztekle podíval. Tohle si nechtěl zřejmě nechat líbit. Vrhnul se na něho a najednou se prali na podlaze jako malí kluci.

„No tak! V domě ne!“ vykřikla vesele paní Blacková. Rváči však na její slova vůbec nereagovali. Uštědřovali si rány pěstí. Tlumeně vrčeli, ale když jsem se podívala na to z jiného úhlu, došlo mi, že se jenom tak kočkují.

Nemohla jsem si to odpustit, vždycky když jsem sledovala film nebo četla knihu, četla jsem ji jednou, přiznávám, tak jsem si přála, abych si do nich mohla rýpnout, aniž bych z toho měla nějaký problém.

„Vsadím se, Paule, že tě tvůj kamarád přepere, ale jako vlkodlaka, ať jsou síly vyrovnané.“ Oba rázem přestali, jako když do nich střelí. Vyměnili si pohledy. Zřejmě o mých slovech začali přemýšlet.

„Být tebou, Sethe, tak to přijmu, ale na výhru bych si teda nevsadil! Paul ti natrhne kožich!“ posmíval se Jacob mladému Sethu Clearwatherovi. Seth se však nedal. Zašklebil se na oba a vystřelil z obýváku jako neřízená střela a Paul v těsném závěsu za ním.

To si nemůžu nechat ujít! To si myslel i zbytek osazenstva domu.

Společně jsme všichni vyšli z domu na verandu, abychom se pokochali zápasem dvou vlkodlaků. Ve skutečnosti jsem spíše byla zvědavá, jak vlci vypadají mimo plátno. To asi každý, kdo by tu byl a já jsem se tím začala řadit mezi fanoušky, ne mezi lidi, kteří tu žijí, a za to jsem si pořádně nadávala.

Billy sešel z verandy. Zastavil se až na půl cesty od každého. Ohlédl se po obou a ti mu kývli, že jsou připraveni. Zavrtěl hlavou, ale zřejmě jsem to postřehla jenom já. Všichni ostatní v napětí očekávali boj. Stále nalepení na zábradlí a oči jim přeskakovaly z jednoho na druhého.

„První krev znamená konec,“ připomněl jim Billy. Paul se Sethem se jeden na druhého ušklíbli. Pan Black ustoupil z jejich trasy a vykřiknul nějaké slovo, kterému jsem vůbec nerozuměla a pochybovala, že bylo anglicky. Byl to povel pro začátek souboje. To jediné jsem si o něm mohla myslet, protože jakmile doznělo, kluci se proti sobě zběsile rozběhli.

Zároveň, jako jeden muž, skočili a během pár kratičkých chvilek se proměnili.

Žasla jsem nad tím, jak filmoví tvůrci stvořili jejich přeměnu. Jedno jsem jim musela přiznat, měli docela dost bujnou fantazii. Realita byla však kapánek jiná.

Někdo by si od těchto slov mohl slibovat to, že vypadali jako lidi porostlí srstí, nebo by viděli přeměnu vlkodlaka z filmu Van Helsing, ale ani k jednomu se to nedalo přirovnat. Ve filmu to vypadalo tak, že prostě jejich kůže praskla, či se rozsypala, ale tohle. Nikdy by mě nenapadlo, že jsem naprosto vedle. Klobouk dolů před Stephenie. Tady byla naprosto vedle, možná se řídila něčím jiným.

Kdybych měla lepší oči a nezapomínala si stále brýle, mohla jsem to vidět lépe, ale na tu vzdálenost jsem poznala pouze to, že jim kůže nezmizela, nerozpadla se, spíše ji porostla srst a jejich tělesná konstituce se během pár setin sekundy změnila na zvířecí.

Filmoví vlci byli velcí jako “kráva“, tátova citace. Dosahovali filmové Belle do výšky ramen a to pouze šíjí. Hlavou ji dokonce o nějaký kousek převyšovali. Předpokládala jsem, že budou o něco menší. Na tu dálku jsem je s Billym nemohla srovnat.

Než jsem stačila mrknout, Seth s Paulem se do sebe zaklesli. Tlamy široce dokořán, zuby se jen blýskaly, a jeden druhému se snažil zakousnout do krku. Ozývalo se vrčení, kňučení i nepříjemné škrábání drápů o kameny.

Vlastně se mi na to nechtělo dívat. Dělalo se mi z toho mdlo a vstávaly mi chloupky na rukou. Měla jsem z toho divný pocit. Chvílemi to ani nevypadalo jako kočkování, ale přesto se všichni na to koukali až s téměř zbožnou úctou. Zatnula jsem zuby a otočila hlavu raději jinam, jenom abych se na to nemusela dívat.

Oči mi zabloudily na příjezdovou cestu k Blackovic domu, po které přijíždělo auto. Téměř neslyšeně zaparkovalo vedle garáže a vystoupil z něj muž v riflích a černé mikině. Obešel auto a otevřel dveře spolujezdce, aby pomohl ven mladé ženě s dlouhými černými vlasy, spletenými do jednoho copu. Oba byli indiáni, o tom nebylo pochyb.

Když přicházeli blíž, žena mi zamávala a muž mi věnoval příjemný úsměv. Nepoznávala jsem je, ale přesto mi byli svým způsobem povědomí, jen jsem je nedokázala nikam zařadit.

„To by stačilo!“ vykřiknul muž na bojující vlkodlaky. Nikdo z osazenstva verandy se na něj ani nepodíval.

„Jen je nech,“ šeptla jeho směrem žena.

„Paule! Sethe! To stačí!“ zavelel hlasitě a s autoritou ve hlase. Přišel k nim blíže, takže jsem se rychle snažila porovnat výšku vlků, ale moc s sebou házeli.

„Ti ho neposlechnou a nakonec se bude muset proměnit sám a já mu dala na sebe nové oblečení,“ postěžovala si žena, když došla za námi na verandu. Byla krásná. Úchvacující úsměv a hnědé výrazné oči.

„Vítám tě, Em!“ Přivítala ji paní Blacková a hned se s ní objala. Jen jsem vyvalila oči. Páni. Emily. Emily, sestřenka Leah Clearwatherové. Družka Sama. Moment. Pohled jsem stočila k muži, který se marně snažil uklidnit bojující vlkodlaky. Dívala jsem se na samotného Sama Uleye. Knižní alfu vlků. Jenže tady byl alfa Jacob. Ten jen stál na verandě, už se neusmíval. Jen pozoroval dění před sebou.

„Jak dlouho je to bude bavit?“ zeptala se Emily Billyho, který došel na verandu, aby se s ní přivítal.

„Dokud tomu můj syn neučiní přítrž, že Jakeu?“ Podíval se na něho, ale Jacob o něj ani pohledem nezavadil. Stál tam, hleděl před sebe, ruce spojené na prsou a ve tváří podivný výraz. Vypadal duchem nepřítomný. Z ničeho nic pak přeskočil zábradlí a během vteřiny se proměnil a vběhnul do lesa. Seth s Paulem se přestali prát a jen hleděli za Jacobem. Vyměnili si pohled, a rozběhli se za ním.

Sam se podíval na verandu. Sundal si mikinu a skočil. Emily vedle mne zasténala, ale nic neřekla. Jen se kolem protáhla, aby zvedla odhozený kus oblečení.

„Alespoň že přežila alespoň ta mikina.“ Ženské osazenstvo se zasmálo, až na Billyho. Měl na tváři stejný výraz jako jeho syn.

„Hned jsem zpět, Rose. Skočím za Harrym. Vy zatím zapalte oheň.“ Podíval se na svou ženu, ta přikývla a zmizela v domě. Rachel šla hned za ní.

Billy Black se otočil mým směrem. Nic neřekl, nic neudělal. Prostě se sebral a odešel.

„Co se stalo?“ zeptala jsem se Belly. Ta jen pokrčila rameny a odešla do útrob domu. Mezitím ke mě došla Emily s mikinou přehozenou přes ruku.

„Nic se nestalo, Eve. Prostě když něco ucítí nebo uslyší, vyběhnou a nedívají se nalevo napravo. Časem si zvykneš. A… asi bych se měla představit. Jsem Emily Young.“ Potřásla jsem si s ní a zůstala s pusou otevřenou na ni zírat. Jen se letmo usmála. Pustila mě a položila mi ruku na ramena. „Vím, je to zamotané, ale tu knihu ber s velkou rezervou.“

„Vaše jizvy,“ vydechla jsem konečně.

„Já vím, nemám je.“

***

V domě to byl úplný babinec. Paní Blacková, Rachel, Emily, Bella já a ještě dorazila Leah, se kterou jsem se docela spřátelila a s Bellou se bavila naprosto normálně. Bez nějakého náznaku nenávisti nebo podobné emoce.

I po těch týdnech jsem nevycházela z údivu, jak ta kniha může být zavádějící a trochu mimo skutečnost a byla jsem za to ze srdce ráda, protože tu nebyly nějak extra velké rozbroje. Jedna velká rodina. Moje nová rodina.

Dozvěděla jsem se spoustu věcí, o kterých jsem ani netušila a v knize nebyly ani trochu nastíněné. Ocitla jsem se v ráji a hodlala jsem si toho pořádně užívat.

Na večer jsme šli ven a začali připravovat oheň. Připojili se k nám Embry s Quilem, kteří nebyli s ostatními. Oba byli úžasní. Vtipní, rejpaví, ale plni neutuchající energie.

Zažila jsem skutečně krásné chvilky. Když se setmělo a oheň hořel, donesla Rachel jídlo, co odpoledne připravovala. Embry s Quilem se na něj vrhli jako utržení ze řetězu. Emily se je snažila uklidnit, ale vůbec ji neposlouchali. Musela jsem se smát.

„Líbí se ti tady?“ oslovila mě Emily a přisedla si vedle mne na lehce opracovaný kmen.

„Je to tu hezké,“ připustila jsem. „Takové hřející.“ Na tváři se jí mihl krátký úsměv.

„Nejsem proto, abychom se dělili na upíry, vlkodlaky a lidi. Pokud vím, tak jsme všichni vzešli z jednoho původce a je jedno jestli to máme v genetice, jako vlci, anebo prostě jsme neměli štěstí a budeme žít věčným životem.“ Zamyšleně se podívala před sebe a silně si tiskla dlaně.

„Co tě k tomu vede, Emily?“ Byla jsem zvědavá, protože jsem nějak nechápala logiku vlků, ale co si budeme povídat, ani upírů.

Emily se rozhlédla po osazenstvu kolem ohně. Jacob s ostatními ještě nedorazil a ani Billy Black. Stále jsme tu byli v úzké sestavě, v převážné většině žen. Rachel mluvila s Bellou a Leah, paní Blacková na chvíli odešla do domu a Quil s Embrym odešli pro další dávku dřeva. Takže nás skoro nikdo neposlouchal.

„Mezi vlky to začíná vřít. Nevím, jak to přesně popsat, ale Sam je poslední dobou dost neklidný. Všichni mají více směn. Běhají déle, hlídají okolí.“ Ztichla a podívala se směrem k Leah, která seděla vedle Belly, lokty opřené o kolena, se zamyšleným pohledem a úsměvem na tváři. Nic kolem sebe nevnímala, pouze Rachel, která něco vyprávěla.

„Pokud vím, tak tu žádní jiní upíři nejsou, aby museli tak zarytě držet směny, nebo snad ano?“ Otočila jsem se na ni se znepokojující otázkou. Emily pokrčila rameny. Zahleděla se do ohně. Plameny se jí odrážely v očích, vypadal při tom tak soustředěně.

„Jsou tu nějací jiní upíři?“

„Pach tu po nich není. Tím jsou si kluci jistí, ale stejně jim to nedává a raději kontrolují okolí, kdyby se nějaký přiblížil. Od návštěvy Denalijských jsou na pozoru, i když k tomu není moc důvod, ale chápu je. Mám taky divný pocit.“ Emily mi dala dobrý předmět k přemýšlení, na chvíli jsem zapomněla na všechno ostatní. Na školu, na Edwarda, na jeho nabídku, na rodinu. Propadla jsem se úplně do tohoto místa a do této chvíle. Bylo to, jako bych tu žila odjakživa.

„Určitě to byl jen nějaký nomád, který táhnul někam na sever nebo na jih.“

„Možná, snad to tak bude,“ souhlasila se mnou Emily.

„Jsou zpět!“ vykřiknul Embry, který se zrovna vracel k ohni s pořádnou dávkou dřeva, nesoucí na rukou.

Emily se konečně usmála a vstala. Vyhlížela svého přítele nebo snad už snoubence? To jsem nevěděla. Postavila jsem se s ní a přitáhla si mikinu, půjčenou od Rachel, blíže k tělu, protože se kolem nás prohnal chladný vítr, který trochu rozehnal i plameny.

Opět jsem se dívala, jak k nám přicházejí majestátní vlkodlaci. Na zem pokládali v pravidelném rytmu své obrovské tlapy, jež zanechávaly hluboké stopy v rozbředlém bahně, o které se postaral Seth s Paulem, při svém kočkovacím souboji.

Všichni čtyři odešli k domu, kde se přeměnili a paní Blacková, která si jich všimla, jim dala nějaké oblečení.

„A kde je Billy?“ zeptala se paní Blacková s menší obavou ve hlase, když se všichni konečně shromáždili u ohně a bylo nás tu rovný tucet.

„Ještě se nevrátil?“ odpověděl Jacob matce otázkou. Byl zmatený stejně jako ona.

„Ne, potom co jste odběhli, řekl, že jde za Harrym, a ještě se nevrátil.“

„Leah?“ Otočil se Jacob na Harryho dceru. Pokrčila rameny.

„Táta mi nevolal a ani máma. Ta dokonce říkala, že přijde.“

„Mám se po něm jít podívat?“ Nabídnul se pohotově Seth.

„To je dobrý, Sethe, půjdu sám,“ rozhodnul Jacob. Odešel za dům, kde zřejmě svlékl oblečení, aby ho znovu nezničil a ve vlčí podobě se rozběhnul směrem do lesa. Už zase.

Začala jsem z toho být nesvá. Měla snad Emily pravdu s tím, že je tu další upír? Ale to by si určitě netroufnul až to hluboko do rezervace. Musel by cítit vlky, to už by ho dostatečně odradilo. Nebo mohl mít Billy nějaký problém, třeba se po cestě ztratil, nebo se mohl s Harrym více zapovídat. Důvodů byl mnoho, ale ani jeden potvrzený.

„Máme něco k jídlu?“ prolomil ticho Paul a šel si sednout k Rachel. Vzal si ji na klín a políbil ji na tvář. I v naoranžovělém světle ohně, jsem viděla, že Jacobova sestra trochu zarděla.

„Pokud vám Embry s Quilem něco nechali, tak ano,“ pronesla Bella zamyšleně při pohledu na ty dva. Bylo jí to snad líto. Oči jí trochu potemněly a možná i zesklovatěly díky slzám, které zadržovala, ale jistá jsem si tím nebyla. Brýle byly u Cullenů, v mém pokoji.

„Jdu se podívat do domu,“ řekla paní Blacková a pomalu se zvedla, i když měla pružnou postavu a na svůj věk, který jsem si nedokázala odhadnout, vstávala docela snadno, ale trochu se podlomila v kolenou a ještě štěstí, že u ní stál Seth. Zachytil ji a doprovodil do domu.

„Co se děje?“ Nedokázala jsem číst mezi řádky. Jestli ostatní si něco sdělovali mezi řečí. Na to jsem nikdy expert nebyla. Byla jsem vždy pro jasné konverzace.

„Možná by bylo lepší, kdybys už jela domů, Eve.“ Překvapeně jsem vykulila oči na Leah, která měla tvář staženou neidentifikovatelným výrazem. Cítila jsem z jejích slov chlad i nenávist.

„Jen zavolám…“

„Půjčím ti telefon.“ Přispěchala Bella a už mi pomáhala vstát. „Doprovodím ji na silnici. Trochu se projdeme.“

„Je to daleko, Bello,“ připomněla jí Emily.

„Mně to nevadí. Potřebuji se nadýchat čerstvého vzduchu. Moc ráda jsem vás všechny poznala, byl to krásný večer.“ Postupně jsem si se všemi potřásla rukama, rozloučila se a společně s Bellou odešla.

***

„Nesmíš to brát od nich jako nějakou nezdvořilost, jsou už prostě takoví. Podezřívaví,“ prolomila Bella půl hodinové ticho naší cesty. Naprosto chápavě jsem se na ni podívala, i když v mém podání to vypadalo tak, že jsem vykulila oči a vytáhla obočí, tím pádem jsem spíš vypadala jako klaun, které ze srdce nesnáším.

„Stále to nechápu,“ přiznala jsem.

„Já je taky někdy ne. Někdy si připadám jako naprostý cizinec, co tam vůbec nepatří. Hlavně teď, když se Jacob otisknul.“

„Je ti to líto?“ Možná jsem se neměla ptát, ale cítila jsem, že za nějaké okolnosti, které si tu v posledních týdnech udály, můžu nepřímo já.

Bella si povzdechla. „Trochu. Lucka je fajn. S Jacobem se však znám dlouho a chápu to, ale někdy…“

„… jsou prostě chvilky, kdy tě to hodně mrzí, a máš pocit, že by sis chtěla oči vybrečet, ale víš, že to nemá cenu, že by to nepomohlo.“

„No páni, kdybych neznala Edwarda, tak bych si myslela, že mi čteš myšlenky.“ Zavrtěla jsem hlavou.

„Vím jaké to je, mít někoho rád, ale vědět, že tvůj být nemůže.“ Tohle byl hodně zamotaný kruh, z něhož byla hodně těžká cesta.

„Kdysi nás dělily tisíce kilometrů a teď, když jsi tady, si připadám, že se známe odjakživa,“ přiznala Bella a přívětivě se na mě usmála. Nabídnula jsem jí rámě, zavěsila se a společně jsme vyrazily dál po silnici, k hranicím rezervace, už to měl být jenom kousek. Tam měl čekat Edward, aby mě a Bellu odvezl domů.

Čekal na smluveném místě. Když nás uviděl, v měsíčním světle se mu na tváři usadil úsměv. Rozběhl se k nám. Mě objal a políbil. Cítila jsem přitom takové mravenčení v podbřišku a srdce se mi rozbušilo strašně rychle, a když jsem lapala po dechu, tak jsme se opřeli čely o sebe a já zhluboka dýchala. Edward se usmíval. Úplně jsem v té chvíli zapomněla na Bellu. Stála kousek od nás. Nemračila se, spíše se usmívala.

„Nerozmyslela ses?“ zeptala se Bella naschvál. Edward se na ni překvapeně podíval.

„Nerozmyslela.“ Podívala jsem se na rozhozeného upíra a přitáhla si ho k sobě blíže, abych mu mohla zašeptat do ucha.

„Už si to nerozmyslím.“ Jeho tvář se rozzářila a popadl mě do náručí a nepřestával líbat. Bella se za našimi zády smála a už lezla do auta.

„Jedeme!“ vykřikla a my s Edwardem jsme se usmáli. Se spojenýma rukama jsme odešli k autu.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

7)  CAlen (21.03.2011 19:08)

Nemůžu než chválit

6)  Tery (20.03.2011 21:40)

Ahojky. Takže abych už začala:) jak se dalo čekat tato kůra se odehrávala v La Push mezi vlkoušema, kde také jinde :D:D:D:D Pořád si ale nemohu zvyknout na to, že starý Billy Black normálně chodí, je to zajímavé :D:D:D
Už vidím Jacoba jak nadává na to své pochroumané autíčko :D:D:D
Vůbec se Eve nedivím, že pořád musí uvažovat nad Edwardem. Takové alternativy jaké Eve vymýšlela, páni té to ale rychle myslelo :D:D:D:D:
a pak Jakovo rýpnutí " to obnáší i to, že mluvíš nahlas? :D:D:D:D:D:D chudák Eve už ani myslet nemůže, ještě že mluvila česky :D:D:D
--Nechápala jsem, proč se tváří tak rozzlobeně. Byla to snad zhoubná nákaza, že se každý staral o každého a u náznaku ublížení, byť drobného, se rozčílil do maxima? Zdá se mi to, nebo Američani jsou opravdu tak trochu praštění?---Taky dobrý :D:D:D:D:D jo asi máš pravdu :D:D:D:D:D:D

prej:„Naopak, to já něco provedu jemu.“ ----„Schváleno!“ vyhrkli ona zaráz.- Jako malé děti :D:D:D normálně to vidím úplně jasně ty dva :D:D:D:D:D

„Nejsem nemocná, ale těhotná!“ sykla jsem dotčeně.:D:D:D:D:D:D jojo taky dobrý
Jo a to že žije i paní Blacková je taky dobrý :D:D:D samé krásné změny, škoda že to neni i ve skutečnosti(knižní)
„Lusy… Lusk… Luskl… Luska…“:D:D:D:D:D jojo ti američani

Mami!“ vyjekl Jacob dotčeně. „Ne před návštěvou!“ brblal a tváře mu hořely- jáááááááááááááááááj tak z toho jsem se hledala pod stolem :D:D:D:D:D:D:D:D Rudej Jake :D:D:D:D: jojo :D:D:D:D
„Jenže třikrát denně u tebe znamená pořád, Paule!“ usadila ho Rachel.- souhlasím, to jsou takové piraně :D:D:D
Filmoví vlci byli velcí jako “kráva“, tátova citace- jo tak to porovnání mě také dostalo :D:D:
Chudák Emily- že ten sam to vždycky všechno roztrhá, ach jo holky vlkou musí mít ale perný život (v tomto směru) :D:D:
Páni ale Jakovo chování,? moc by mě zajímalo co se stalo, i seth s Paulem hned odbehly... hm zajímavé a velmi divné
SUpéééééééééééééééééér Emily nemá jizvy :D:D:D jo tak tedka je dokonalá :)
Už vidím Embryho a Quila jak se vrhají na jídlo .... páni z toho by se najedlo somálců z toho co oni berou jen jako předkrm :D
Více směn, a mezi vlky to začíná vřít? moc moc divné co se v La Push sakryš děje? ? ?
A kde je sakra Billy? doufám, že je v pořádku!
No a pak paní Blacková? a chování ostatních? ne něco moc duležitého se tam děje!
Pak cesta domu s Bells. Taky dobrá prej - Kdybych neznala Edwarda, tak bych si myslela, že mi čteš myšlenky.:D:D:D
No a samozřejmý příchod Edíka :) jako vždy krásný, romantický a nejmilejší upírek :)
Nikolko NEVÍM jak dál to popsat, sama jsem ti říkala, že tento díl se mi moc a moc líbil, byl takový tajemný,akční, poznávací, strategický,romanticky, veselý, záhadný a já nevím jaký ještě.
Prostě zase jeden z nejlepších dílů :D:D:D:D:D:D:D mám ráda obsazení vlků, je fajn že je Jake Alfa :) a nemůžu se už dočkat na další díl :)

bb119

5)  bb119 (17.03.2011 20:00)

Fanny

4)  Fanny (17.03.2011 12:41)

Krásná kapitolka, ale něco divnýho se tam děje. Je to podivný a mně se to vůbec nezdá...

Michangela

3)  Michangela (17.03.2011 12:00)

Silvaren

2)  Silvaren (17.03.2011 11:40)

Krásně jsi ty vlky popsala a rozebrala. Moc hezká kapitola! Bella to asi vůbec nemá jednoduché, budu jí držet palce. No, a teď už se strašně těším na ten výlet.

lied

1)  lied (17.03.2011 07:39)

co se to v té rezervaci děje nějak se mi to nelíbí

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse promo - Bree