Sekce

Galerie

/gallery/Alaska.jpg

Návrat do lesů.

 

Velké díky KalamityJane, že se nebojácně rozhodla pomoct mi s opravami. Vážně moc děkuju! :)

7.

Procházela prázdným domem a zdárně ignorovala vyzvánějící telefon. Od doby, co ho tam nechala bez pořádného rozloučení, nebo dokonce vysvětlení, se cítila divně poloprázdná. To, že jí k tomu bylo mizerně, byl ještě takový bonus navíc. Neustále se musela přesvědčovat, že už se tam nesmí vrátit, protože je tak pitomá. Proč se mu nepokusila namluvit, že je třeba ztracená turistka? Ne, ona musela předstírat, že je anděl. Hned, jak mu poskytla důkaz, že není člověk, jí došlo, že to byla největší hloupost ze všech, ale už se to nedalo vzít zpět. Teď pro něj byla třpytící se cosi a neuměla mu dát pořádnou odpověď. Pokud by ho nechala při tom, že je anděl snad by to mohl svést na poblouznění nebo dočasné šílenství. I pobožných maniaků, co všude vidí nebeská znamení a posly je přece moc. Jenže ona ne, projevila se její inteligence a ona mu prostě musela říct, že anděl není. Logická otázka, která následovala: Co vlastně jsi? A jak mu na tohle měla odpovědět? Co jí to vůbec popadlo, ukazovat se mu?

„Co je, krucinál?!“ zakřičela vztekle do telefonu, který jí drnčel u ruky. Na druhém konci se někdo zajíkl.

„Já – promiň – Alice říkala -“ zadrhávala se polekaná Bella. Tanya měla chuť mlátit hlavou do zdi.

„Promiň, jsem trochu nervózní. Prosím, neber si to osobně, ano?“ poprosila ji. Slyšela, jak se Bella několikrát nadechla.

„Dobře, asi nevolám ve vhodný čas. Jen ostatní si museli vyrazit na lov a poprosili, ať to zkouším dál. Už se ti snaží dovolat nějakou dobu,“ vysvětlovala Bella. Tanya skoro viděla, jak se u toho celá nesvá kroutí. Tohle povídání nebyl její styl.

„Tak to mám štěstí, že jsem tu nebyla. Řekni jim, prosím, že je všechno v pořádku, a ať nevolají. Nebudu doma,“ zamumlala vysíleně do sluchátka.

„Dobře, řeknu jim to. Jen – buď opatrná. Alice ti něco chtěla a jak ji znám, souvisí to s tím, co vídá,“ uzavřela konverzaci Bella. Tanya se tvářila víc než zaraženě. Bella po ní chtěla, aby na sebe dávala pozor? Bella? Nikdy se k ní sice nechovala špatně, ale i Tanya cítila jistou hranici, kterou pravděpodobně ani jedna nepřekročí. A teď tohle?

„Jistě, pozdravuj je ode mě,“ odpověděla slušně a než to típla, rozhodla se zkusit nabídnout olivovou ratolest. „Díky Bello.“

„Nemáš zač. Řeknu, ať už nevolají,“ slíbila a položila to. Tak alespoň něco dobrého na tom rozhodnutí nejet. Nevadilo by jí, kdyby pokročila s Bellou výš z toho stupně zdvořilé slušnosti. Ale myšlenky na Bellu a ostatní ustoupili těm, které okupoval jeden zarostlý dřevař, který má pocit, že ho svět opustil.

Jestli ne svět, tak ona určitě ano. Tahle myšlenka ji skoro srazila. Ona, která ví, co to je a co ho vlastně potkalo, tak ho tam nechá bez jediného slova? Vážně je sebestředná, v tom měl pravdu, ale ještě navíc je zlá a bezcitná mrcha.

Když vybíhala ze dveří, uvažovala, jestli jí bude stačit dvanáct hodin na to, aby ke Ketchikanu doběhla.

♣♣♣

Stačilo jí deset a už stála deset metrů od chajdy s houpacím čísílkem. Pořád nevěděla, jestli to má být šestka nebo devítka. Třeba by se ho na to mohla zeptat. Tedy, jestli on někdy vyjde ven. Teď se soustředila jen na zvuky tábory. Nechtěla, aby ji tu někdo viděl, ale chtěla vědět, co se děje. A hlavně v té jedné speciální chajdě. Jenže tam se snad spalo nebo co? Slyšela tlukoucí srdce a dech, ale žádná slova. Za chvíli se setmí, že by už spal? A je to vůbec on, nebo některý ze spolubydlících? Byli už zpátky z lesa, slyšela jich celou bandu sedět a klábosit v jídelně. Sem tam cinkl příbor nebo zaduněl hrnek o stůl. Stála tam a poslouchala ztuhlá a připomínající do detailu vypracovanou sochu navlečenou v tmavých džínsech a zeleném roláku. Po nějaké době se chlapi rozpohybovali směrem k chajdám. Zaznělo několik nadávek a pak rychlý běh doprovázený mlaskavými zvuky nohou vytahovaných z bláta. Překvapeně otevřela oči. Ono prší? Ani si to neuvědomila. Nebyla jí zima, neměla žádnou nutkavou potřebu díky tomu, že byla lovit. Teď se opravdu cítila jako mrtvola. Nebo spíš jako ta socha. Jen stát a nechat svět běžet dál svou cestou.

„Doktore, jak to že nespíš?“ ozvalo se z té správné chatky.

„Jdi do prdele s Doktorem,“ zahučel v odpověď známý hlas. „Přemýšlím,“ odpověděl přece jen na položenou otázku.

„To se dá i ve spánku,“ vrátil mu veselý hlas. Chvilku bylo ticho.

„Kdy že to máš zase vycházku, Timothy?“ zeptal se George a někdo třetí se rozesmál.

„Jasně, jen se smějte, děsně vtipný. Tohle Kurtovi vrátím, fakt jo. Jak tam teď asi budu balit holky?“ vztekal se Tim.

„Tos dělal? My mysleli, že máš epileptickej záchvat, mladej,“ rýpnul si ten třetí hlubokým hlasem.

„Hogane, neprovokuj ho. Mohl by nám chtít zatancovat,“ zabručel George. „A já bych to po druhý nemusel přežít ve zdraví,“ dodal. V odpověď mu zazněla souhra nadávek z Timovy zásobárny, zakončená famózní fanfárou „di do háje zbídačenej prdelníku!“ Tanya se musela hodně ovládat, aby nevybouchla smíchy. Ti dva se s tím zase tolik nemazali. Ozval se třeskot, jak něco bouchlo o dřevěnou stěnu.

„Dobře, tak já radši na chvíli zmizím, než Tima ten hysterák přejde,“ vydechl zmoženým tónem George.

„Mi ho necháš na krku? Ti fakt dík teda,“ bručel Hogan, ale ani jeden nezněl nějak vzrušeně. Nejspíš to tu bylo na denním pořádku. „A co ruka?“ zeptal se.

„Do něčeho ji zabalím, už mi leze krkem, jak mě pořád omezuje. Stejně jsem plánoval sprchu, tak se venku trochu přednamočím,“ odpověděl a následovalo zašustění.

„Fajn, tak se někde nezabij,“ zahučel Hogan a nechal to téma být. Naopak se začal kvůli něčemu dohadovat s Timem. Po chvíli bouchly dveře.

„Kurva, to je hnusně,“ zabručel George a přitáhl si límec bundy ke krku. Bohužel ji kvůli ruce nemohl zapnout a tak to mělo skoro nulový význam. Přecházel z větve pod větev, aby moknul co nejméně a koukal pod nohy, aby nezakopnul. Tak se stalo, že si jí všimnul až asi dva kroky před ní, když bezděčně zvednul pohled. Trhnul sebou dozadu, jak se leknul a zakopnul o pařez. Naprosto instinktivně se po něm natáhla a za zdravou ruku ho narovnala. Když stál, zase ho pustila a zacouvala o ten krok, který k němu udělala, když ho chytala. Přes tvář mu přeběhlo několik výrazů od úleku, přes vztek až po ironický úšklebek.

„Dlouho jsi to nevydržela,“ ušklíbl se. Musela mu dát za pravdu.

„Skoro dva týdny,“ usmála se nad svým vlastním selháním.

„To je fakt. Plavala jsi sem?“ kývl hlavou k jejímu vodnickému outfitu.

„Déšť mi nevadí,“ pokrčila rameny.

„Jo, to je vidět. Ale mně docela jo, takže bych se docela někam schoval,“ zabručel.

„Tak proč jsi do tohohle nečasu vycházel?“ zeptala se. Trochu se zamračil, ale pak přece jen odpověděl.

„Uvěříš mi, když řeknu, že jsem prostě musel?“ zeptal se. Přikývla.

„Jistě, další těžký předmět už by nemusel zasáhnout stěnu ale tebe,“ pokývala vědoucně hlavou. Rozesmál se.

„Zase jsi poslouchala? Vsadím se, že jsi něco takového ještě neslyšela.“

„Máš pravdu, Tim je v tomhle ohledu rozhodně kreativní,“ pokývala hlavou s úsměvem. „Mám dobrý sluch,“ dodala, když viděla, jak se nadechuje k otázce.

„Áha,“ řekl a dál pokračoval do lesa. Minul už několik míst, kde bylo sucho, ale neupozornila ho na to. Až najednou se zarazil. „Asi jsem na hlavu,“ hlesl jen pro sebe a sundal si bundu, kterou jí hodil přes ramena. Měla šanci mu uhnout, ale byla tak konsternovaná, že na něj jen zírala. Pak pokračoval dál, až došel k obvyklé spadlé kládě, která byla na jednom úseku schovaná pod hustým větvovím. Posadil se, zatímco ona tam pořád stála.

„Děje se něco?“ zeptal se po chvíli a zase se mračil. Byl to u něj až neuvěřitelně častý jev.

„Nám není zima,“ hlesla naprosto nelogicky, protože celá její mysl se točila jen okolo toho gesta. Nepamatovala si, že by tohle někdy někdo udělal. Počkat, on to opravdu nikdy nikdo neudělal. Za celý její nový život, který si pamatuje, jí nikdo nenabídl bundu. Ne že by to potřebovala, ale tady šlo o to, že se někdo staral.

„Aha,“ zahučel.

„Děkuju,“ vyhrkla, aby si nemyslel, že si toho snad necení. „Já jen… nikdo mi ještě bundu nedal,“ hlesla tiše, jako by se za to styděla. Vlastně tak trochu ano, nebylo moc příjemné to přiznávat, ale nechtěla se ho nijak dotknout. Mohl by to pochopit, že si toho necení, a to nechtěla připustit. Prsty chytla kraje bundy a stáhla je k sobě. Byla jí velká. Hodně velká, ale krásně hřála, jak ji vyhřálo jeho tělo. Došlo jí, že teď určitě mrzne. Přisedla si k němu a bundu jediným pohybem přehodila ze svých ramenou zase na jeho. „Nám není zima,“ řekla pro jistotu ještě jednou.

„Komu nám?“ zeptal se. Odpovědí mu byl utrápený povzdech.

„Tohle se mi bude vracet dlouho, že?“ Byla to jen řečnická otázka. Znala odpověď předem.

„Pořád trváš na tom, že to nesmím vědět?“ zeptal se.

„Nedochází ti, že je to pro tvé vlastní dobro?“

„Jak ti mám věřit, když ani nevím, kdo jsi? A neříkej Tanya, to mi o tobě vážně moc neřekne,“ podíval se na ni vážně.

„A když ti o sobě něco řeknu? O mně. Ne o tom, co jsem,“ dodala na ujasnění. Chvíli se na ni přemýšlivě díval.

„Lepší nabídku už stejně nedostanu. Takže dobře, dáš mi pár odpovědí s tím, že vynecháme- jak ty říkáš – to, co jsi. Dohodnuto?“ Natáhl k ní levou ruku zatnutou v pěst. Ona mu do ní drkla svou. Díky bohu za seriály, jinak by byla ztracená. Rozhlédl se.

„Kde ses tu vzala?“ zeptal se. Usmála se, rozhodně se nezdržoval čekáním.

„Mám ráda turistiku,“ pokrčila rameny.

„To žiješ někde v okolí?“

„V Denali,“ pousmála se.

„Kde to je?“ nakrčil obočí.

„Kus cesty na sever od Anchorage,“ vysvětlila sdílně.

„Ale to je -“

„Jo, docela štreka. Poskoč k další otázce, prosím,“ pobídla ho a on rozčileně zafuněl.

„Bezva, tomu se říká cenzura. Žiješ tam s rodinou?“ zeptal se, protože si pamatoval, že se o ní zmiňovala.

„Ano, dá se říct. Považujeme se za rodinu, i když biologicky jí nejsme. Jenže biologie je krátká na to, aby nám zabránila to tak cítit.“

„Proč s nimi nejsi? Co když se jim něco stane a ty s nimi nebudeš? Budeš si to vyčítat až do smrti.“

„Nic se jim nestane, jak jsem říkala, jsou u příbuzných. Je jich dost, aby se jim nic nestalo a věřím, že zkáza planety se v nejbližší době taky nechystá,“ dodala ve snaze odlehčit atmosféru. Nepovedlo se. Pořád se tvářil ztrhaně. „Tohle ale není o mně, spíš o tobě řekla bych.“ To ho probralo. Zavrtěl hlavou.

„Já nejsem na pořadu večera,“ odmítl nabídku. „Proč jsi nejela s nimi?“

„Nechtělo se mi vracet se tam. Bylo by to těžké. Asi bych tam měla být pro Kate, ale ta má Garretta a po té svatbě…Není to zrovna místo kam bych se chtěla vracet. Snad až se zase přestěhují. A Irina tam…“ odmlčela se. „Prostě mi nepřišlo jako dobrý nápad tam jet tak brzy po těch posledních událostech,“ řekla už zase docela uvolněným konverzačním tónem.

„Špatné vzpomínky?“ uchechtla se.

„Ani nevíš,“ potvrdila mu domněnky.

„Kdo?“ zeptal se. Rozuměl jí tak dobře, až to bylo děsivé, ale on se v ní poznával. Stejný výraz, stejný tón hlasu a identický strach ze vzpomínek a návratu.

„Sestra,“ pípla tiše. Choulila se do sebe, jako se propadá chrám, kterému povolila klenba. Oči jí hasly jen při té zmínce. Nedotkl se jí, vlastně se mu zdálo nemožné se třeba jen pohnout. Pozoroval ji a najednou si uvědomil, jací se asi zdají těm, kdo je třeba vidí.

„Musí z nás být na větvi,“ zabručel a zvedl pohled k nebi. Tanya vedle něj se po něm překvapeně podívala. A pak sledovala jeho pohled. Nemusel udělat vůbec nic, protože to nejlepší už udělal. Věřil, že Irina dostala šanci být na lepším místě. Byla mu za to neskonale vděčná.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Bosorka

16)  Bosorka (28.08.2012 22:43)

Vycházka Jo, není nad to, když se "kluci" kočkujou.
Copak asi Alice viděla zajímavého?

miamam

15)  miamam (11.11.2011 14:25)

Jak se chlapi pošťuchujou mě fakt baví Húúú já tuhle povídku prostě žerůůů

14)  Scherry (26.09.2011 14:33)

Wow...a ten konec - wow, wow wow

Anna43474

13)  Anna43474 (25.09.2011 02:07)

„Kdy že to máš zase vycházku, Timothy?“ Se tu teď při té představě řehtám jako pitomá :D „Hogane, neprovokuj ho. Mohl by nám chtít zatancovat.“
Tak teď jsi mě ale vážně dostala - tím koncem :'-(
No nic, letím dál
TKSATVO

Paja

12)  Paja (13.09.2011 20:22)

dvě spřízněné dušičky

11)  kyschu (11.09.2011 22:35)

...no...to že nečůrá a nekaká, bych ještě překousla...
Ale ani neprdí ?!? To je vrchol!
Jak já ji závidím!

SarkaS

10)  SarkaS (10.09.2011 02:36)

KalamityJane, díky
Lipi, já vím. Tanya je úžasný charakter, hrozně si užívám, že ji píšu reálně a ne jako zvrhlou mrchu
Nossko, v nemocnici? Snad to není nic hrozného, teší mě, že jsem ti tanmní pobyt zpříjemnila
Twilly, díííík to jsem faaaakt ráda :D
UV ;)
Anet, Žorž, no bezva. Ty mi fakt musíš přkřtít každou hlavní postavu viď
Fanny, mně se tvoje slovní zásoba líbí :D
AMO, to jsi správně rozbitá Konečně ses porouchala :D Děkuju, ty se budou hodit
kyschu díky. Co se podobnosti týče myslím že u jména to končí, leda bys snad byla taky blondýna

9)  kyschu (08.09.2011 20:28)

...super kapitolka...už se třesu na další
...jen mi vrtá hlavou...když už se s Tanyou jmenujeme stejně...prdí Tanya/ upíři? A čůraj?

AMO

8)  AMO (08.09.2011 20:05)

Jejky... já jí fandím a držím pěstičky!!! Jsem asi rozbitá
A ještě víc fandímm Geogovi, aby ho nevystrašila a aby vydržel pozdější nápor... upírů

P.S.Posílám ti do zásoby pár A+, A+ nebo 1*, 1*.

Fanny

7)  Fanny (08.09.2011 19:28)

Krásný, dokonalý... do prčic ja mám tak omezenej slovník pro tuhle povídku

Timův výstup, byl opravdu vtipnej a ta chvilka v lese jak se jí ptal :)

anetanii

6)  anetanii (08.09.2011 19:20)

Miluju Žoržé a Tanyu taky. Zlatí, píšeš božsky! Každou chvíli čekám, kdy ti na hlavě přistane vavřínový věnec. A kdyby náhodou ne, k večeři jsem vařila kyselku, tam je bobkáče dost.

5)  UV (08.09.2011 19:00)

Twilly

4)  Twilly (08.09.2011 16:46)

Uf... tak tohle bylo faaaaaaaaaaakt dobrý

Nosska

3)  Nosska (08.09.2011 16:38)

Já ty dva prostě žeru
Šáriku, děkuju, na chvíli jsem se v tý pitomý nemocnici cítila, jako doma
A hezky se nám uč, ať tu máme další dílek

Lipi4

2)  Lipi4 (08.09.2011 13:54)

Sestřičko , krásnou a úžasnou dávku emocí jsi nám přípravila .. . .. ani nevím kde začít, jelikož jsem vstoupila na chvíli do tajemného světa Tanyiny mysli a nevím jak reagovat, jelikož je tak jiná od odstatních, že ani neznám slova, co vyjádřila to jaká byla dnešní kapitolka

KalamityJane

1)  KalamityJane (08.09.2011 08:50)

Kapitola je super, moc se mi líbí to jeho gesto, jak zvedl pohled k nebi... a teď se navíc ještě červenám!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek