Sekce

Galerie

/gallery/Alaska.jpg

Jak Tanya potkala George aneb útěk od příbuzných.

 

P.S. Omlouvám se za zpoždění i za chyby. Jen už nejsem ve tři ráno schpná jich víc opravit :)

4.

„Jsi v pořádku? Tanyo?“ Blondýnka sebou přistiženě trhla a otočila se na muže v vlasy staženými do culíku.

„Ano? Jistě, jsem v pořádku,“ zamumlala a zase se otočila, aby se mohla kochat východem slunce.

„Jasně, takže to tvé bloumání je úplně normální, hádám,“ pokračoval Garrett lehkým konverzačním tónem.

„Úplně,“ přikývla a mermomocí se snažila potlačit představu, jak ho z té skály shazuje dolů.

„Hm, hm,“ zabroukal, jako by ji vůbec neslyšel. „Kate říkala -“ jenže nedořekl. Neměl šanci.

„Copak ti zase moje drahá sestra nakecala? Vlastně se divím, vy spolu máte čas i mluvit?“ vypustila dotaz připomínající jedovatý šíp.

„Ha, ha. Gentleman se o takových věcech nešíří. Ale vzhledem k našemu blízkému příbuzenskému svazku ti to povím. Jo, máme čas i mluvit a tím se obratem dostáváme k tomu co mi o tobě řekla, a totiž, že tohle rozhodně není tvoje běžné chování. A,“ pokračoval zvýšeným hlasem, když už zase chtěla nějak protestovat, „že jí její sestra opravdu chybí. A nemyslela tím Irinu,“ dokončil větu vážnějším hlasem.

„Moc dobře ví, že za mnou může kdykoliv přijít,“ odsekla Tanya. Zmínka o mrtvé sestře zabolela.

„Opravdu? A kdy přesně? Když jsi na některém ze svých mnoha samostatných lovů? Nebo když se touláš jen tak nazdařbůh lesy? Případně když před námi utíkáš oknem ze své pracovny?“ ptal se a už se nezdržoval tím, aby v jeho tónu nebyly slyšet výčitky.

Na jednu stranu ho chápala, miloval Kate a když se něčím trápila, štvalo ho to. Ale proč nikdo nechápal ji? Její život, který se celkem ustálil najednou dostal další dávku neštěstí. Přišli o Irinu a ona navíc ještě o naději, že by někdy vůbec mohla být s Edwardem. Samozřejmě přála mu všechno to štěstí a zároveň mu i záviděla, že našel svoji věčnou lásku, jenže ať mu to přála sebevíc, pořád to pro ni byla rána a vyrovnat se s ní nebylo lehké. A cítila se sama, tak moc sama. Věděla kdo by jí mohl poradit a pomoct. Strašně moc jí chyběla, tak moc až se to ani nezdálo možné. Její matka. Tak dlouho se snažila na ni nemyslet, ale ty události na mýtině ji zlomily. Vrátil se jí pocit obrovské ztráty, který zažívala po návštěvě Volturiů a jejich zásahu.

Měla Garretta ráda, ale teď se na něj nedokázala ani podívat, natož mu klidně odpovědět. Jenže možností moc neměla. Vlastně jen jednu, kdy si zachová alespoň trochu důstojnosti. Půjde s ním domů a promluví si s každým, kdo o to projeví zájem. Nemusí je přece utvrzovat v tom, jaká je z ní teď troska. Je hlava rodiny, tak by se tak měla chovat. Co na tom, že členové její rodiny umírají a ona je neschopná tomu zabránit, no ne?

„Jdeme,“ řekla mu jen a vyrazila směrem k domovu. Byla mu vděčná, že si všechny další poznámky nechal pro sebe a jen ji následoval, už tak budou nejbližší hodiny obtížné.

♣♣♣

Není to tvoje vina. Není to tvoje vina? Proč si proboha Kate myslí, že jí tahle věta může nějak pomoct? Jistě, že je to její vina, čí jiná taky? Udělala tolik chyb. Od chvíle kdy si myslela, že se zvládne o všechny postarat. O své sestry a později i Carmen s Eleazarem. Teď tu stáli naproti ní a ona měla co dělat, aby se hystericky nerozesmála.

„Kate, jestli to jsi mi chtěla jen tohle, tak si to prosím tě ušetři. Ani v nejmenším nepotřebuji tyhle uklidňující průpovídky,“ řekla Tanya unaveným tónem. Kate se na ni zadívala ještě smutněji než doteď. Slovo si ale vzala Carmen.

„Ne, my se chtěli zeptat, jestli pojedeš s námi do Forks,“ řekla a bylo na ní vidět, jak ráda by slyšela, že ano. Vlastně všichni se na ni dívali s nadějí a očekáváním. Jen u Kate bylo vidět, že je předem smířená s odmítnutím. Znala svou sestru a věděla, že jestli někam nechce, tak je to Forks, kde všichni žijí šťastně a spokojeně až na věky. Kde žije Edward šťastně a spokojeně až na věky. Jenže síla jejich prosících pohledů byla něco, čemu se špatně odolává, pokud je někdo miluje tak, jako je milovala Tanya. Povzdechla si a pokusila se pousmát.

„Dobře, to bych mohla. Vyrazíme hned?“ zeptala se ještě, než ji objaly tři páry paží a vyrazily jí z plic kyslík. Eleazar se držel trochu stranou a jen se spokojeně usmíval. Přesto se Tanya jeho pohledu vyhnula. Věděla, že její zlaté oči, na rozdíl od těch ostatních, nevyzařují radost, ale smutek a nechtěla je s tím už víc zatěžovat. Veřejného litování se bylo až dost.

♣♣♣

Jak ukrajovali ze silnice, její odhodlání pomalu měklo až už nebylo k nalezení ani pod mikroskopem. Minuli Juneau už před nějakou dobou a ona věděla, že poblíž by měl být ostrov Revillagigedo. Během sekundy se rozhodla a div nezakřičela na Kate aby zastavila. Ta prudce zabrzdila u krajnice, ale to už Tanya vyskakovala z auta.

„Že se moc omlouvám,“ vydechla ještě omluvně, s posledním pohledem do sestřiných očí zabouchla dveře a utekla. Slyšela jejich hlasy, než zmizela v lese a rozběhla se jak nejrychleji mohla. Ještě ovšem zaregistrovala nastartování motoru a trochu se pousmála. Neběželi za ní, což ji moc potěšilo. Chvíli se bála, že by ji Kate mohla začít nahánět a uzemnit svým jedinečným způsobem. Pousmála se té představě, ale pokračovala v běhu. V téhle části Aljašky už několikrát byla a lovila tu. Věděla kam běžet, stejně tu bylo lidských obydlí minimum, až na pár dřevařských táborů a městeček. Z pevniny se sem dalo dostat jen letecky nebo převozem a tak sem nezabloudil nikdo jen tak z plezíru.

Jenže když už měla v nohách půlku ostrova, došlo jí, že běh jí nepomůže. Možná by Edward – ne, Edward by jí nepomohl, není s čím. Nedokáže oživovat mrtvé, tak jí pomoct nemůže. Nijak. Mohla by si zalovit, trocha krve jí určitě přivede na jiné myšlenky.

Pořádně se nadechla a v podstatě zavětřila, jestli je poblíž nějaká ucházející kořist. Praštil jí do nosu zápach nějakých býložravců, nejspíš nějak losů. Jenže to nebylo na co měla chuť. Přála si boj a trochu hutnější odměnu. Medvěd, toho by si dala moc ráda. Jenže ať se snažila jak chtěla, nikde poblíž ho necítila.Bylo jasné, že musí ještě popoběhnout. Moc se nerozpakovala a vyběhla, lov bylo teď to jediné čím se její mozek zaobírala a ona za to byla vděčná. Co na tom, že její oči zlatem jen září, to přece dělaly před každým jejím lovem, od té doby co se vrátili z toho prokletého střetu. Vlastně ne, ten první podnikla až skoro po třech týdnech, kdy už jí hrdlo plálo, jako plameny pekelné.

Konečně, vůně masožravce ji donutila otočit se o devadesát stupňů a zamířit přímo k ní. Po chvíli uslyšela a pomalý tlukot velkého srdce a v ústech se jí bezděčně začal hromadit jed. Zpomalila až do lehkého klusu a z něj vyšplhala na vysoký strom. Nešplhala tam kvůli rozhledu, věděla přesně, kde se medvěd nachází, ale plánovala ho trochu pozlobit a skočit mu na záda. Tiše přeskočila na vedlejší strom a pak ještě na další, až byla přesně nad ním. Stačilo jen posunout se na větev, napravo od ní. Udělala to a skočila.

Medvěd vyděšeně zařval a pokusil se postavit na zadní, aby tak nezvaného vetřelce shodil. Jenže Tanya neplánovala ho hned zabít a pustila se dobrovolně. Když stála proti divoce se bránícímu medvědovi, chápala co na tom mladý Cullen má. Bylo opravdu mnohem zábavnější se o potravu rvát. Jenže po chvíli se medvěd začínal obracet na útěk, protože mu došlo, že jeho nepřítel není tak slabý jak se domníval. Jenže to Tanya nehodlala dovolit a jediným rychlým pohybem boj ukončila v její prospěch.

Když po chvíli uklidila zdechlinu metr pod zem, byly její oči tak zářivé, že by jimi mohla svítit ve tmě zbloudilým turistům. Nejvíc fascinující ovšem bylo, že i přes divoký zápas její oblečení drželo pohromadě a ani nebylo nijak zvlášť zdevastované. Nejspíš se projevila její ženská stránka, která nehodlala obětovat halenku od Gucciho, kterou jí dala Alice k Vánocům před šesti lety. Chtěla jí udělat radost a vzala si ji kvůli návštěvě. Teď měla od medvěda škubu na rameni a trochu pocuchaný spodní lem na levém boku.

Škoda,“ zabručela, ale věřila, že Alice jí to odpustí. Jenže teď když bylo po lovu, nevěděla co dělat. Tak se jen brouzdala po lese. Tedy, brouzdala se na upírskou rychlost, protože na pomalý pohyb neměla nervy. O to víc ji překvapilo, když ji do nosu uhodila úžasně lahodná vůně. Bezděčně hladově zavrčela, i když byla úplně plná, ale v tom okamžiku se ovládla. Už byla vegetariánka dost dlouho na to, aby jí nedělalo problémy lidské krvi odolat. Přesto bylo něco, co ovládnout nedokázala a to zvědavost. Vůně ji táhla několik kilometrů, což znamenalo, že dotyčný krvácí už nějakou dobu. Že je dostatečně blízko jí nepotvrdil jen velice silný odér krve, ale i hrubý mužský hlas, který si zrovna nadával. Se zájmem popoběhla o něco blíž, ale jako naschvál zrovna zvednul hlavu a zadíval se jejím směrem. Bleskově se schovala za strom, ale nebyla si jistá co viděl nebo neviděl.

Naprosto ji překvapilo když se rozesmál. Ovšem znělo to všelijak, jen ne vesele. Spíš zoufale, trochu šíleně a s nádechem hysterie. Když promluvil, už nechápala vůbec nic.

„Tak a máš to, chtěls je zase vidět? Tak je teda vidíš, máš halucinace.“ Pronesl to tónem jakým se vytýká kamarádům, že se polili vínem, když si nechali plnou sklenici balancovat na koleni. Tiše se vyšplhala na strom, za kterým se doteď ukrývala. Ve větvích ji nemohl spatřit a ona sama měla dobrý výhled na něj. Vypadal zoufale, ale nakonec se opřel o strom a pousmál se.

„Ahoj zlato,“ pozdravil a Tanya nechápala už vůbec nic. To jako bylo na ní? Jenže on pokračoval. Jakoby mluvil k někomu koho zná, ale tady přece nikdo nebyl, ne? Tedy kromě ní, samozřejmě a Tanya si byla jistá, že tohohle chlapa nikdy neviděla. Pamatovala by si to, určitě jo. Na chlapy měla pamatováka, hlavně na chlapy jako bylo on. Postavu měl, jako by od rána do večera nedělal nic, než zvedal klády nad hlavu. Ramena měl jako dva Edwardi vedle sebe a ruce…. těmi by snad zastínil i mladého Emmetta. Tmavé vlasy a vousy mu úspěšně zakrývaly většinu hlavy a to včetně obličeje. Přesto viděla, že má hnědé oči, hluboko posazené ve smutkem zbrázděném obličeji.

Uvědomila si, že stále mluví a soustředila se na to, co říká. Po chvíli jí došlo, že je to vlastně zpověď a protože ona byla v okolí jediná, kdo ji mohl vyslechnout, poslušně seděla a vstřebávala jeho nešťastná vyznání, prokládaná ironickým ušklíbáním nad jím samým. Pochopila z toho, že měl problém s alkoholem a že to byla reakce na nějakou situaci. Přesto z jeho slov netušila, co se mu přihodilo. Mohla to odhadovat, to ano, ale byla si jistá, že by to netrefila. Ne, on vypadal jako člověk, kterého nepostihla jen jedna určitá katastrofa. On se jevil, jako že většina jeho života byla katastrofa.

„…ale nevzpomínám si na to. Jako bych měl skoro půl roční okno. Půl roku života, na kterej si nemůžu vzpomenout - to je dost co?“ zeptal se s úšklebkem a protřel si obličej. Úžasně lidské gesto, napadlo ji, ale pak si uvědomila co říkal.

„Kdybys jen věděl,“ uchechtla se Tanya nevesele a myslela na ty léta, která si nepamatuje ona. Kolik dvacet nebo třicet let, kdy trval její lidský život? Až na pár mlhavých okamžiků nemá tušení jaký její život byl. Jen Sasha, ta ze vzpomínek trčela jako maják. Huš, huš, snažila se zahnat ty nechtěné myšlenky a vzpomínky. Počkat, co to říkal? Dítě? On měl mít dítě? Pomalu jí docházelo, že ve svých odhadech nebyla ani zdaleka tak krutá jako sám život. Přesto si pořád nedovolovala myslet na to co se mu asi stalo. Došlo jí, že si to přeje slyšet od něj. Jenže on se zvednul.

„Krucinál,“ ulevil ni, když se podrbal ve vousech, vypadal nerozhodně. Díval se střídavě do lesa kde byla ona a na druhou stranu, odkud se nesl pach kouře a kde asi byl jejich tábor. Když tím směrem vyrazil, ani si neuvědomila, že slezla ze stromu a opatrně ho následuje. Jak se dostávali blíž a blíž, sílil taky pach všech těch lidí, kteří tam nepochybně bydleli. Zastavila se těsně před koncem lesa a sledovala jak vchází do oprýskané chajdy s číslicí šest. On se ovšem zastavil a s pousmáním do šestky strčil prstem, až se otočila vzhůru nohama. „Jo, něco se nemění,“ zabručel s veselejším podtónem v hlasu a zalezl dovnitř. Číslice se zase svezla do své původní polohy a ona si uvědomila, že v ní ten muž něco probudil. Byla to stará dobrá ženská zvědavost. Přála si dozvědět se kdo je a co se mu vlastně stalo.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Bosorka

12)  Bosorka (28.08.2012 20:47)

Tanya... bylo mi ji vždycky líto. A v této kapitole dvojnásobně

miamam

11)  miamam (11.11.2011 13:11)

To je prostě fantastický!!! JSem ve čtvrté kapitole a už tuhle povídku zbožňuju... Skvěle vyprávíš, nedrhne to a podněcuje to moji zvědavost. Super.

10)  Scherry (26.09.2011 13:19)

Moc hezké

Anna43474

9)  Anna43474 (25.09.2011 00:59)

Tohle je tak skvělá povídka!!! Takhle vyždímané (rozuměj - emocionálně) realistično už jsem dlouho neviděla
Hm, takže... zpověď, nejen jedna
No, mám o čem přemýšlet. A jsem stejně zaujatá jako ona :D
Letím dál
TKSATVO

Twilly

8)  Twilly (02.09.2011 16:35)

hmmm... krásná kapitolka, moc moc, takže honem další, zlatíčko, jo?:D

SarkaS

7)  SarkaS (01.09.2011 21:14)

AMO, já? Taková hodná, milá přítulná? Nelumpačím... To jsi moc hodná, že jí budeš tolerovat, teď by se mi z příběhu mazala už špatně. A Edward? No s tím porovnávat musí, vždyť po něm šla jak slepice po flusu takových let
eElis, děkuju Ale na setkání tváří v tvář si asi ještě počkáš... Nebo že by ne?
Nossko a já myslela, že se nikdo neshání Dobře, tak já si s další pokusím trochu pospíšit a děkuju
Anet, ty kecko, moc dobře víš, že jsi se do ní taky propašovala, jinak bych si nedokázala vysvětlit ten skvost na BHčku. Ty s tím románkem, počkej až se toho chytnu a povídku utnu, abych si nechala grand finale až do knížky...
Lipísku, ale taková je Tanya podle Steph, to jen všichni ostatní z ní dělají hnusnou mrchu. Děkuji

Lipi4

6)  Lipi4 (01.09.2011 19:53)

Sestricko , naprosto uzasna kaputolka * clap* ...... ani nevim, co rict, jelikoz Tanyu jsem nikdy moc nemusela, ale tvoje. Verze jeji osoby je dokonala

....... uz se tesim na pokracko

anetanii

5)  anetanii (01.09.2011 19:17)

Bože, Šári! Víš, že tohle není fér! V jaké kolébce ses naučila psát? Já jen, že bych si tam taky na chvíli schrupla. Bylo to úža, Tanya mi vylepšila obrázek o zlé blonďaté Hrapii. Těším se na to, až se dozvím něco víc, zatím to vypadá, že by si ty dva mohli plakat na rameni a vzájemně popíjet. Chjo, George miluju a (ty víš!!!) jak moc bych si přála, abys ho sepsala jako románek. Víš, co je na tom nejhorší? Jsem ráda, že mě neposloucháš, protože bych si na toho chlapíka musela počkat! Super zážitek a koukej si natáhnout klíček a rozjet novou jízdu, nejsem jediná, která chce přídavek. Tohle byl snad jen dezert, ne?

Nosska

4)  Nosska (01.09.2011 17:23)

Tý jo, už jsem se novýho dílu nemohla dočkat
Konečně jsme mohli nahlédnout do havy Tanye
Děkuju, děkuju, děkuju

eElis

3)  eElis (01.09.2011 13:16)

Šárko, nádherná kapitolka jako vždy...
Jen jsem doufala, že se už tuto kapitolku setkají v tváří tvář, ale tak to si budu muset ještě počkat.:)

2)  UV (01.09.2011 10:06)

Dobre

AMO

1)  AMO (01.09.2011 07:28)

Šári, ty lumpárno jedna, nechala jsi mne čekat tak dlouho a ještě mi nacpeš Tanyu. Jako by to nikdo nevěděl, co ta holka se mnou dělá. Ale dobře nejde po Edovi a nikomu neubližuje... budu ji tedy akceptovat a její postupné sbližování s Georgem schvalovat. Aspoň myslím...
Ba ne, budu jí fandit, aby i ona našla lásku
Jen se vyvaruj srovnání s Edwardem Ten je pro spoustu z nás posvátný

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek