Sekce

Galerie

/gallery/Alaska.jpg

Předem veliká omluva, že to tak trvalo. Ale myslím že na vysvětlení postačí jediné slovo: vejška. Prostě už to není flákárna doma a já krutě nestíhám.

 

A ke kapitole. No, řekněme, že nastanou takové "menší" komplikace. 15+

19.

Seděla na zemi před vyhaslým krbem a přemýšlela. To, co udělala, byl vlastně spíš takový zkrat. Sice dobře promyšlený, ale i přes to, zkrat.

Zaprvé, neporadila se s rodinou tak, jak by to udělala kdykoliv jindy.

Zadruhé, nejen že se neporadila, ona jim to i zatajila.

Zatřetí, neřekla to ani Georgovi.

A začtvrté… To bude takové fiasko!

Složila si hlavu do dlaní a v naprosto neupířím, ale dokonale lidském, gestu zničeně zakňučela. Hned se ale zase opanovala. Je přece dospělá žena, ne? Co je špatného na tom, aby nabídla příteli místo, kde může strávit nějaký ten volný čas? Vždyť se přece nemusí dozvědět, že tenhle srub koupila jen kvůli němu. Nemusí. Ne, rozhodně mu to nepoví. Když se zeptá, bude… lhát? Jo, bude lhát. Jen se mu nesmí podívat do hřejivých hlubokých očí, protože jinak by mu vyklopila všechno. I to, co neví.

Asi by to chtělo něco dělat, pomyslela si a vyšvihla se na nohy. Třeba si zalovit, to by mohla, ne? Zabít trochu… času.

Zamkla za sebou svoji nejnovější nemovitost a vyběhla mezi stromy, kde se během vteřiny ztratila, ani orel se svým ostrozrakem by ji v tu chvíli nevypátral.

♣♣♣

Co si vlastně myslela, když se nedívala na cestu? Od kdy je takhle nesoustředěná? Způsobit lavinu. Lavinu! Ještěže to byla neobydlená oblast, jediná škoda tak vznikla na jejím oděvu, který už postrádal tu nedbalou eleganci. Teď to vypadalo spíše jako model alá neandrtálec. I účes tomu odpovídal. Vlasy už neměla krásně upravené a blond, nýbrž šedé od prachu té rozdrolené skály.

Projela si je rukou a zaraženě z nich vymotala cosi, z čeho se vyklubal kořínek. Možná od nějakého mladého stromku, měla by se přesvědčit, jestli tam někde nemá i kmínek a větvičky, ušklíbla se sarkasticky.

Když odemykala, byla si jistá, že koupelnu takhle pokřtít nemínila, ale co se dá dělat. Upír míní, skála mění.

Po chvilce už její vlasy znovu chytaly svůj přírodní odstín a koupelna se plnila párou z horké vody. Stěny sprchového koutu už byly dávno neprůhledné a zrcadlo na stěně také neodráželo jednoduchý interiér, kterým byla obklopena. Voda jí příjemně šuměla kolem uší a Tanya s povzdechem vypnula systém až na nejnutnější sekundární funkce. Později svou nevšímavost přisuzovala právě tomu, ale těžil z toho alespoň instalatér, který přijel spravit tu utrženou sprchu.

„Bonjour, chérie.“

♣♣♣

Pořád trochu překvapeně pozorovala upíra elegantně se rozvalujícího na posteli. Georgově posteli. Ten fakt zastiňoval i to, že rozvalující se upír byl přímo ukázkový exemplář jejich druhu a vlnité tmavé vlasy měl klasicky stažené do culíku a ovázané koženou šňůrkou. Rozhalenka odkrývala část jeho vypracované hrudi se stejně bílou kůží, jakou měla ona. A nohy ležérně přehozené přes pelest měl obtažené v tmavých kožených kalhotách vsunutých do vysokých bot. Trochu jako by se zaseknul v čase, ale přitom byly všechno kousky od moderních návrhářů.

Tanya si povzdechla a lehce si popotáhla osušku, kterou měla obmotanou kolem těla. Dřív si pohled na něj neskonale užívala, ale teď. Jako by měla před očima clonu, která si říkala George, a přes ni se prostě nezdál už tak atraktivní. Spíš jako rozmazlený hejsek s vizáží francouzského milovníka, kterým ovšem kdysi opravdu býval.

„Nevidíš mě snad ráda, ma cherie?“ zeptal se a jedno z perfektně tvarovaných černých obočí mu povyskočilo v předstírané masce údivu.

„Spíš jsem tě nečekala, Leone,“ odpověděla a snažila se vyhnout jeho pronikavému žhavě rudému pohledu. Bleskově se přesunul za ní a rukama ji sevřel kolem pasu. Cítila jeho rty na svém nahém rameni a škubla sebou. Překvapeně zamrkal.

„Co se děje?“ divil se nechápavě.

„Leone, to bylo tehdy. Už jsou to víc jak dvě století.“ Usmál se.

„Já vím, pamatuji si na to. Přilákala tě pověst o Giacomovi, ale našla jsi někoho mnohem zběhlejšího v umění milovat,“ zamrkal a udělal krok k ní.

Ona o ten krok ustoupila, ale zasmála se.

„Vždycky sis věřil,“ poznamenala a on nevinně pokrčil rameny. „Pořád věříš tomu, že jsi předčil i slavného svůdníka jako byl Cassanova?“

„Ty snad ne?“ pousmál se. „Pokud mě paměť neklame, byl jsem to já, a ne on, komu jsi darovala věčný život.“

„Ano, a byl jsi to ty, a ne on, kdo se rozhodl mě opustit a užívat si všeho co mu svět nabízí,“ poznamenala Tanya.

„Zvěř,“ odfrkl si se znechuceným výrazem Leon, ale hned se ovládl a nasadil omluvný výraz.

„Je to volba, každého z nás. Nebudu ti svoji volbu nutit, tak jako si nenechám vnutit tu tvou,“ řekla Tanya klidně a vykročila ke skříni s oblečením. Jenže Leon už tam zase byl a usmíval se tak, jako vždycky když se v minulosti ocitli někde sami. Natáhl ruku a chytil cíp ručníku, který jí čouhal ze sevřené pěsti. Bylo zcela jasné, co se chystá udělat a Tanya nevěděla, jak mu v tom zabránit, aniž by musela vysvětlovat, proč ho odmítá. Což by musela, protože to ještě nikdy neudělala. Vlastně ho kvůli jeho dovednostem v posteli přeměnila. Nedopatřením samozřejmě, ale byl to důvod, proč se donutila ho nezabít.

Něžným gestem jí shrnul vlasy z krku na záda a postavil se za ni, aby měl k jejímu hrdlu pohodlný přístup. V Tanye se všechno bouřilo. Nejen pro to, že jeho zuby byly u tak zranitelného místa, ale protože jeho dotyky v ní vzbuzovaly tak akorát nechuť.

Když se jeho laskající rty přesunuly z krku až mezi lopatky, nevydržela to a odskočila.

„Nech toho, Leone,“ vyzvala ho, aniž by se na něj podívala.

„Mon bien-aimé?“ ozvalo se nechápavě.

„Nemůžu,“ vydechla Tanya poraženě. Ne, nedokázala by se Leonovi odevzdat s čistým svědomím a mohl za to George. Ten, o kterém ani nevěděla, jestli o ni stojí. Krucinál, jak se jí mohl takhle podělat život?!

♣♣♣

Běžela lesem, a kdyby to šlo, určitě by vysílením padla. Přesto nedokázala zvolnit tempo. Nevěděla, jestli utíká za Georgem, nebo před Leonem, ale si od obojího trochu. Nemohla uvěřit, že to proběhlo tak hladce. Stačilo mu jen říct, že se za těch dvě stě let změnila, a už to prostě nejde. Pochopil, nevyptával se. Možná ho odsoudila příliš rychle i on se mohl za ta dvě století změnit. Souhlasil s návštěvou její rodiny a slíbil, že na ni počká, než si něco neodkladného zařídí.

Pousmála se jeho výrazu smutného štěněte, který nasadil po jejím sdělení, že Kate už má druha, a tak mu ani u ní pšenka nepokvete. Přesto nebyl sex jediné, co je spojovalo. Prožil s její rodinou skoro dvacet let. Dvacet nezřízených let plných sexu, krve a potěšení. Tanya byla natolik upřímná, že si přiznala, jak se jí léta hřešení po jeho boku líbila. Několikrát ji dokonce umluvil k vybočení z jejího jídelníčku, ale nakonec ji vždycky přepadly výčitky svědomí. A Leon nakonec pochopil, že právě to jim tu úžasnou zábavu kazí. Ale když se začala snažit, aby i on změnil svůj způsob stravování, pouto mezi nimi povolilo pod tíhou jeho nechuti ke zvířecí krvi. Nakonec odešel nejprve od nich a poté přerušil styky i s ní. Prostě se jednoho dne nevrátil a další dvě století o sobě nedal vědět.

Možná by měla být ráda, nikdy jí nevyčítal, že ho proměnila. Naopak měla pocit, že je to jediné, kvůli čemu ji měl alespoň trochu rád. Vděčnost za to, že zabránila zubu času, aby ho připravil o jeho krásu a požitky, které svět nabízí. A že se nežinýroval a bral si od něj plnými hrstmi, co mu stavěl do cesty. Ženy, muže, krev i sex. Nic mu nebylo proti mysli.

„Tanyo?“ Trhla sebou a rozhlédla se. Stála kus od tábora mezi stromy a nevnímala, ponořená do vzpomínek. George se na ni překvapeně díval a v ruce držel nějaký pomuchlaný papír.

„Ahoj?“ podivila se, když jí došlo, kdo to je.

„Ahoj,“ odpověděl a jeden koutek mu malinko zacukal. Přesto se téměř okamžitě zase ustálil v zachmuřené grimase, která ovládala celou jeho tvář. Tanya se malinko zamračila.

„Něco se stalo?“ zeptala se.

„Neměl bych se na to ptát spíš já? Přiběhla jsi už před několika minutami a od té doby tu stojíš a nereaguješ,“ opáčil. Nervózně se ošila.

„Promiň, zamyslela jsem se nad nečekanou návštěvou, tím se nezatěžuj. Co to je?“ kývla hlavou k zmuchlanému papíru. George ho rychle zmuchlal a zastrčil do kapsy.

„Ale nic. Alespoň nic podstatného,“ zabručel. Tanya si ho prohlížela, poznala, že lže, ale měla právo se ho ptát, když mu sama nechtěla nic říkat? Co to s nimi je, proč si věci tají? Třeba by mu mohla pomoct.

„Třeba bych ti mohl pomoct,“ namítl. Zamrkala. Řekla to snad nahlas? Ne, to určitě ne. Udělala dva kroky k němu a sedla si přímo před něj na zem, do tureckého sedu. Zvedla k němu tvář. Měl ruce zaklesnuté v sobě s lokty opřenými o kolena, ale i tak ji dokázal jedním palcem pohladit po křivce čelisti až na bradu.

„Taková druhová záležitost. Hříchy z mládí, víš?“ pousmála se, ale bylo to ubohé. Sama věděla, jak neupřímný ten úsměv je.

„Zubatý problém?“ zeptal se, aby se ujistil.

„Zubatý ano, problém ne. Tedy alespoň myslím a doufám,“ dodala malinko nejistě. „Vážně mi to nepovíš?“ kývla hlavou ke kapse nadité papírem. Pokrčil rameny.

„Nic, co bych nezvládl.“

„Ale třeba bych mohla pomoct.“

„Říkám, že to zvládnu,“ odbyl ji.

„Georgi?“

„Ježiš, ženská, dokážu se o sebe postarat, jasný?!“ vyjel hlasitě. Tanya sebou trhla. Chvilku se na ni hrozivě díval, ale pak vydechl. „Promiň, prostě to nech být, jo?“ Nějak nevěděla, co mu na to říct. Přece mu chtěla jen pomoct, jenže on viditelně nechtěl. Možná by se neměla tak vnucovat.

Najednou se jí nápad se srubem zdál ještě mnohem horší než včera. Odtáhla se od něj a postavila se.

„Asi bych měla jít,“ zahučela pořád napůl utopená v úvahách o tom, jak moc je naivní, trapná, ubohá a hlavně bezcitná.

„Ne, počkej já… nechtěl jsem na tebe tak vyjet,“ omlouval se George a už taky stál na nohou.

„To není kvůli tomu, jen jsem si něco uvědomila. Musím jít zrušit jednu koupi, řekla bych,“ zamumlala si už jen pro sebe.

George ji chytil za ruku, cítil se prabídně za to, že na ni tak vyjel. Jenže nechtěl, aby mu pomáhala a rozhodně ne v tomhle. Je přece chlap co se dokáže postarat o sebe i o ostatní. S penězi prostě nějak vyjde. Noclehy v motelu nemůžou být tak drahé, ne? Žádný luxus nepotřebuje ani vybrané lahůdky a třeba by někde v truhlárně brali výpomoc. Nebo kdekoliv jinde… Co si to nalhává, kde by se tady vzala práce a navrch přes zimu? Musel by se nějak dostat na pevninu a i tam by potřeboval pořádnou dávku štěstí.

„Tanyo,“ hlesl. Ničil ji a ani si to neuvědomoval. Ten jeho zdrcený pohled, kterým prosil za odpuštění, aniž by ho snad potřeboval, to bylo na ni příliš. V ten moment byla vděčná za to, že slzy nemohou prozradit její duševní rozpoložení. Vážně byla a moc.

„Projdeme se? Na něco bych se tě chtěla zeptat,“ řekla a kývla hlavou dál do lesa. Jeho tvář prozrazovala, že ho to uklidnilo a nevypadal už tak hrozně provinile.

„Dobře, jdeme,“ pobídl ji.

I přes to, co řekla, šli dlouho potichu, každý z nich ponořený do vlastních úvah a trápení. Tanya si celou tu dobu probírala všechna pro a proti, a přesto nebyla o nic blíž rozhodnutí, jestli mu nabídnout nebo nenabídnout srub. Jak jen se bála. Jo, upírka s miléniem na krku se bála zeptat se člověka, jestli by třeba nechtěl přes vánoce navštívit její rodinu. Měla z toho doslova hrůzu.

„Nechtěla ses na něco zeptat?“ obrátil se na ni George a ji už podruhé napadlo, jestli nepřeříkává své myšlenkové pochody nahlas. Ale to měl George nejspíš jen tak dobrou intuici.

„Chtěla,“ přikývla. George čekal, ale ona nepokračovala.

„A?“ pobídl ji. Vzdychla. George se považoval za trpělivého člověka, ale Tanya v něm probouzela zvědavost. Kdyby nevěděl, co je zač, řekl by, že se bojí, ale vzhledem k její podstatě to byla jasná hloupost. Možná jde o něco jiného. „Tanyo, mluv se mnou,“ požádal ji klidně, ale vážně. Její zlaté oči se na něj podívaly a jemu došlo, že ona má opravdu strach. Zastavil a ona ho napodobila. Díval se na ni a snažil se poznat, proč se chová tak, jak to u ní ještě neviděl. Ostýchala se, bála se, byla tak jiná než předtím.

Jednu ruku jí položil na chladnou tvář. Bezděčně mu složila hlavu do dlaně a přimhouřila oči, ale nezavřela je. Nepřerušila jejich spojené pohledy. „Neboj se,“ pobídl ji.

„Promiň mi to,“ hlesla. Pousmál se. Neříkala mu to, namísto toho se mu vždycky omluvila. Až když to udělala počtvrté, došlo mu, že se je to vlastně náhražka za to, co mu doopravdy touží říkat. Snad věděla, že díky tomu je pro něj snazší to přijmout.

Jen lehce se sklonil, protože Tanya mu vyšla naproti a když se o její tvrdá ústa lehce otřel, zaplavil ho známý pocit, který ovšem nedokázal pojmenovat. Vlastně ani identifikovat.

S tím, jak se jejich polibek prohluboval, pocit sílil a tlačil mu v hrudi na plíce a srdce. To se mohlo zbláznit a bránilo se zvýšeným tepem. Stejně jako plíce najednou potřebovaly víc vzduchu. I přes sílící pocit paniky se od ní nedokázal odtrhnout, protože ač panika, pořád byla příjemná.

Jazykem zrovna laskal její spodní ret, když zmizela. Trhnul hlavou a rozhlédl se. Stála asi půl metru od jeho levého boku, zády k němu a sledovala muže, o kterém si George byl jistý, že tam ještě před chvílí nebyl. Ten se teď opíral o strom ve stínu větví a díky tmavému oblečení se v něm skoro ztrácel. Jen lesk černých vlasů svázaných v culíku a blýskajících rudých očí mu prozradil, že to je někdo, koho by ani poznat nemusel.

„Un homme ordinaire,“ řekl tiše, ale z jeho hlasu zaznívalo opovržení. Tanya v odpověď jen zavrčela.

Ten cápek, jak si George sám pro sebe nazýval, se odlepil od stromu a pomalým krokem je obcházel, jako by se ji snažil obejít, aby na něj dobře viděl.

„Leone,“ oslovila ho Tanya a znělo to výhružně. Hm, tak Leon, to sedí, pomyslel si George uštěpačně.

„Ale, ma chérie, nech mě alespoň si prohlédnout toho, kvůli komu jsi mě odvrhla jako okoukané štěně,“ poznamenal skoro plačtivě Leon, ale v očích mu blýskal vztek.

„Leone, to tys odešel první. Opravdu sis myslel, že po tobě budu dvě století truchlit? Jen kvůli sexu jsem tě tenkrát nevysála do sucha, nikdy v tom nebylo něco víc a ty to víš,“ odsekla Tanya. George se na ni překvapeně podíval. Ona ho stvořila?

„Ano, sex. To byla tvoje největší záliba. Ale tohle je jen člověk, copak zvládne uspokojit tebe? Neznavitelnou a nejžhavější ženu, kterou kdy Francie spatřila?“ Nesouhlasně zamlaskal a ten zvuk zněl v lesním tichu jako řada výstřelů. „To si nemyslím, mon bien-aimé. Musí ti chybět nezdolný milenec. Schopný milenec. Dokonalý milenec, prostě někdo jako já,“ zasmál se.

„Leone, kdy už se naučíš, že věčnost není jen o sexu?“ zeptala se Tanya a znělo to trochu smutně. Ten se její otázce zasmál ještě hlasitěji než předtím.

„Nikdy by mě nenapadlo, že něco takového uslyším zrovna od tebe, du miel. Možná bych ti měl oživit vzpomínky,“ zapředl. Několik dalších vteřin se George jen zmateně rozhlížel, ale nic neviděl. Slyšel jen praskání kůry a dřeva pod ní. Když je konečně zase spatřil, držel Leon Tanyu u stromu a jeho jazyk byl určitě dál než kam se dostal George.

Než se ovšem stihl vůbec pohnout v touze jí pomoct, její koleno vyletělo vzhůru a jen těsně minula svůj zamýšlený cíl a to proto, že Leon bleskurychle uhnul. Ale i tak docílila toho, že ji pustil.

„Leone-“ začala Tanya, ale přerušil ji. Chvilka svobody pominula a Leon ji znovu svíral v pažích tak, že se nemohla pořádně hnout. Tanya se zahrnovala spoustou nevybíravých jmen za to, že ho všechny tyhle chmaty kdysi sama naučila. Díky tomu se jí teď vyrovnal a možná ji i předčil. A i když se mu snažila bránit, nemohla popřít, že ji vlastní tělo zrazovalo. Vzpomínalo si, jaké to bylo, když ho Leon se vší vášní a něhou laskal a teď po tom zatoužilo znovu. A i přes to, že se s ním rvala, nezabránila vzrušenému povzdechu, který se jí vydral z úst. V ten samý moment se za to proklela a nejraději by si ukousla jazyk, protože Leon se vítězoslavně usmál.

„Tolik k tvému uspokojení, ma chérie,“ zašeptal ji smyslně do ucha. Byla jen vděčná, že George stojí dost daleko, aby to neslyšel. I když stojí, asi nebyl přesný termín. Spíš se k nim snažil dostat, ale ať se snažil, jak chtěl, Leon byl rychlejší a vždy je odsunul dál od něj. „Je vytrvalý ten tvůj človíček,“ pokýval uznale hlavou. „Asi jsi mu učarovala. Ale to ty umíš, že?“ Jeho hlas ztvrdnul. „Já se kvůli tobě vrátil. Vzdal bych se radostí s jinými i lidské krve. Pro tebe, ale tys mě odmrštila! Ani jsi mě nevyslechla. Bienvenue Leon. Adieu Leon. Takhle jsem si shledání po letech opravdu nepředstavoval,“ vrčel, zatímco ji dráždil na místech, kam dosáhl. Chtěl ji ponížit. Přál si, aby George viděl, jak moc se jí jeho laskání líbí a Tanya nebyla schopná se pořádně ovládat. Tak dlouho v ní už neuspokojení kypělo. A ve chvíli, kdy jí Leon zacpal ústa svými, mu do nich hlasitě zasténala a vykřikla v návalu rozkoše, kterou jí způsobil. Odtáhl se a zle se zašklebil. Kdyby mohla, plakala by. Ale nešlo to. Místo toho se natáhla a políbila ho. Překvapila ho tak, až ztuhnul. A nebyl jediný. George se vytřeštěně díval na to, co udělala a nemohl tomu uvěřit. Dokonce si protřel oči, jestli se mu to nezdá, ale bylo to tak. Tanya líbala toho Francouze sama a dobrovolně. A když se odtáhla, její slova ho dorazila.

„Dobře, půjdu s tebou. Máš pravdu, nejsem s ním spokojená,“ zavrkala a Leon se rozesmál.

„Vidíš? Neříkal jsem ti to? Giacomo by zblednul závistí,“ vychloubal se a povolil sevření, kterým ji držel u sebe. Pokud by to na něj hrála, teď by měla šanci mu utéct, ne? Jenže neutekla a George nevěděl, co teď. Jak se v ní mohl tak splést? To přece nebyla Tanya, ne? Ne, jeho Tanya by tohle neudělala. Tak proč –

Jeho úvahy přerušil Leon, který k němu vykročil s hladovým výrazem.

„A co ještě něco malého před cestou?“ navrhnul. Čtyři kroky, které je dělily, zkrátil na tři, ale už nikdy ne na dva. Lesem se ozvalo pronikavé zaskřípání, jako vydají dva diamanty, které o sebe tvrdě křísnou a Georgovi k nohám dopadlo bezhlavé tělo v tmavém oblečení.

Vyplašeně na něj zíral, než ho vyrušil táhlý nářek. Zvedl nespolupracující pohled od těla a uviděl Tanyu klečící na kolenou a v náruči držící poslední a zároveň první dílek skládačky. Leonovu hlavu. Její tvář byla zkřivená zármutkem a ona bez slz vzlykala.

„Tanyo?“ hlesl George a udělal k ní dva pomalé kroky. Vyplašeně uskočila a dívala se na něj s očima vytřeštěnýma dokořán. A najednou tu nebyla. Ani ona, ani hlava a ani Leonovo tělo. Stál tam sám a netušil, kam se poděla. Jenže nebyl ztracený dlouho. Po chvilce se k němu donesly tiché škrábavé zvuky. Zkusil se vydat tím směrem.

Že jde dobře, mu po chvilce prozradil sladký štiplavý zápach a černý kouř, valící se mu v ústrety. Přesto trvalo ještě dalších deset minut, než došel na místo, kde dohořívaly zčernalé zbytky, a praskání plamenů přehlušoval malý vodopád.

Rozhlédl se, ale nemusel nijak zvlášť pátrat. V tůni pod vodopádem se drhla nahá Tanya a neustále u toho vzlykala. George se nejprve vyděsil, že v té ledové vodě zmrzne, než si uvědomil, že to Tanye nehrozí. Pak mu došlo, že je nahá a najednou nevěděl co dělat. Měl jít za ní? Nebo se otočit? Měl by promluvit?

Tanya se mezitím snažila smýt to všechno pryč. Jenže Leonovy dotyky jako by se jí vpálily do kůže a zůstaly tam jako věčné znamení hanby, že mu podlehla. Měla být silnější, víc bojovat, nenechat ho, aby si s jejím tělem hrál, jak se mu zachtělo. A nikdy neměla dopustit, aby to George všechno viděl. S myšlenkou na jeho bolestivý výraz, když řekla, že s Leonem odejde, se rozvzlykala ještě víc. Ve vodě klesla na kolena, až jí hladina vody sahala pod spodní ret. Špinavá, hnusná, odporná. Tak si připadala. Zranila George a zabila Leona. Jejího jediného stvořence. Když vykročil k Georgovi, byl to jasný signál, že už nemůže čekat. Chtěla se ho zbavit, to ano, ale takhle ne… Chtěla se mu za to, co udělá, nejdřív omluvit, ale na to nebyl čas. S další vteřinou by George zabil, a to nemohla dopustit. A nemohla ho ani nechat jít. Prozradil by je. Řekl by jim o Georgovi a oni by to využili nejen proti nim, ale proti celé její rodině, včetně Cullenových.

Ale nic to neměnilo na tom, že ho zabila. A že se mu omlouvala celou tu dobu, kdy ho cupovala na kousky a ještě dlouho po tom, co ho zachvátily plameny z malého stříbrného zapalovače, který měla vždycky u sebe stejně jako ostatní? Co to změní? Leon byl její součást, ať se choval, jak chtěl. Asi ji svým způsobem měl i rád. Vrátil se přece k ní, ne? Říkal to tak. Kdyby se tak vrátil o něco dřív, než potkala George. Kdyby tenkrát vůbec neodcházel. Kdyby…

Ucítila dotek na rameni a polekaně se otočila. George stál kousek od ní po pás ve vodě a zuby mu o sebe hlasitě jektaly.

„V - v – vy – lez - z,“ drkotal ze sebe a rty mu začínaly povážlivě modrat. To Tanyu probralo. Ve vteřině s ním byla na břehu, kam ho položila vedle ohně ze zbytků Leonova těla a sama se schoulila u kořenů jednoho z velkých Zeravů.

Jak jen si před ním teď připadala ubohá. Musí se mu hnusit. Bože, vždyť ona spokojeně vzdychala, když tam Leon-

„Tanyo, nebreč už. Já nevím, jak se ženské utěšujou.“ I přes to všechno a uprostřed vzlyků Tanya vyprskla smíchy a podívala se na něj skrze závoj svých rozpuštěných vlasů.

„Třeba takhle,“ vzlykla s úsměvem, načež ji George zabalil do své bundy, zcela ignoruje fakt, že ten, kdo se třese, je on.

„Neblázni, mě není zima,“ odbyla ho.

„Kdo řekl, že to dělám kvůli tomu, že je ti zima?“ zabručel.

„Proč tedy?“

„Tanyo, já sice byl od pasu dolů v ledové vodě, ale pohled na tebe dokáže překonat i takovouhle překážku, takže je vážně nutný, aby ses trochu oblíkla,“ zahučel. Překvapeně ztuhla. Vážně jí zrovna řekl, že ho vzrušuje? Než se stačila zaradovat, došlo jí co má dneska za sebou.

„Promiň,“ vyhrkla sklíčeně a zabalila se do jeho bundy, aby si mohla dojít pro svoje oblečení, které nechala na břehu. On se ale přidušeně zasmál.

„Víš co? Já se v tom začínám ztrácet. Přestávám si být jistý, kdy se mi doopravdy omlouváš, a kdy tím myslíš něco jiného.“ Usmála se.

„Vždycky se ti omlouvám, jen pokaždé za něco jiného.“

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Jalle

21)  Jalle (04.02.2013 17:52)

skvelá kapitola

miamam

20)  miamam (14.11.2011 10:15)

Tak tohle byla žhavá kapitola!!! Nicméně mnou naprosto otřásla Tanya, když se Leonovi poddala... Páni, udělala jsi mi v hlavě pořádnej goulash Né a Leon mě vyloženě neodpuzoval, byla to prostě taková jiná kapitola jejího života (zajímavá, musím podotknout ráda bych se o nich dvou dozvěděla víc...)

Lipi4

19)  Lipi4 (14.10.2011 11:33)

Ségra, už vidím, jak mi za to bude děkovat :D :D :D :D ,takže jdu vymýšlet další blbost :D :D , ale myslím, že Ave Šárka jen tak netrumfnu

Twilly

18)  Twilly (14.10.2011 11:11)

no jo, jen rejte :p

SarkaS

17)  SarkaS (14.10.2011 11:10)

Já si musela trošku rýpnout Twilluško, měla jsem včera nějakou dovádivou náladu

Twilly

16)  Twilly (14.10.2011 11:07)

Jakýho tam chceš smajlíka, Šári, aby ti to bylo příště jasné??? Já myslela, že... no jo... takže byla jsem ohromená, koťátko, máš to mít!

SarkaS

15)  SarkaS (14.10.2011 11:01)

Twilly, tak já si budu s dovolením fandit, že to bylo trochu překvapivé, jo? :D :D :D
Sestři, smíchy jsi mě udolala, už je to tak. Dokud jsem neusnula otravovala jsem Fandu se slovy Ave já!

Lipi4

14)  Lipi4 (13.10.2011 23:40)

Sestřičko, jak jsem Tě mohla zabít??? a jakto, že nebude pokračování??? to snad,né??? nebude

Jestli nebude další George, tak so mě nepřej ... jelikož JESTLI SE ROZLOBÍME, BUDEME ZLÝ :D :D :D :D

Twilly

13)  Twilly (13.10.2011 23:26)

Co myslíš, Šári?

KalamityJane

12)  KalamityJane (13.10.2011 23:18)

úplně slizkej nebyl, mně se taky líbil, ale jak Tanyu ošahával, se mi nelíbil:)

SarkaS

11)  SarkaS (13.10.2011 23:17)

Moc vám všem děkuji holky!
KalamityJane, Leon nebyl úplně slizkej, mně se líbil :D
Fanny, Leon nebyl jen jednokapitolovka, mám s ním ještě plány, co se týče té zatím zahalené minulosti. Uvidíme jestli si to narozmyslím ;)
UV, uvidíš
eElis, Tanya bude na vážkách, ale znáš to, zamilovaný upír je zamilovaný upír :D
Twigirl, moc ti děkuji, ani nevíš jak mě tvůj komentář těší. Zdá se, že patříš k měnšině, která akceptuje povídky s novými dvojicemi, což je báječné, protože klasické postavy už mě zrovna nebyví, pokud se nejedná o vedlejší role
AMO, ty předbíháš! Ne, neboj všechno bude, jen dočasu ;)
Twilly, nabízí se otázka. Oněmněla jsi tou naprostou brilantností mého spisovatelského umění, překvapivým vývojem děje nebo totálním znechucením? :D :D :D
Schery, :)
Nosska, to víš mává s nimi prvopočáteční zamilovanost. To jsou pak lidi horší než puberťáci
Lipiísku, sestřičko, tys mě zabila... pokračování nebude, autorka je kaput Aneb Ave já!!!

Lipi4

10)  Lipi4 (13.10.2011 22:24)

Sestřičko , naprosto dokonalá kapitolka ... ani nevím, kde začít, jelikož ta kapitolka byla naplněná vším úžasným a dokonalým

... Leon byl sice k nakousnutí , ale byl to zmetek upírskej

.. .. ... a George byl naprosto božííííííí ... kde se takkovej chlap fasujééééééé

.. .. .. ..... .... .. Šáriku, zase si vytvořila dokonalýho chlapa, kterýho miluji

Ave Šárka

Nosska

9)  Nosska (13.10.2011 20:22)

Týjo! Jeden by řek, že se budou chovat, jako dospělí, když už na to ten věk maj, a oni jsou z nich zatím, takoví blbounci
Ovšem jsem moooc ráda, že to byl s Leonem tak krátkej proces. Už jsem se bála, že se hooodně dlouho nebudou chtít vidět...

8)  Scherry (13.10.2011 20:18)

Twilly

7)  Twilly (13.10.2011 16:25)

Tyyyyyyyyyyyyyyjo, Šári nejsem schopná komentovat

AMO

6)  AMO (13.10.2011 14:19)

No těpic... zamotala jsi to a ještě ji necháš vraždit, jako by ukázka síly. A potom následně... sklíčenost.
jenže chlap, jako je tenhle, George, se jen tak nelekne. Dej jim vánoce, dej jim možnost poznat srub. Dej jim možnost poznat se. Vždyť on už začíná cítit a vnímat.
A hlavně, uvědomí si Tanya, co cítil Edward? Proč ji nechtěl? Jak se cítil, když poznal Bellu?

5)  Twigirl (13.10.2011 11:33)

Po strašně dlouhé době jsem se zase vrhla na nějakou FF povídku a tenhle příběh mě skutečně vtáhnul. Je to úžasné číst zase o nových postavách. George je mi líto a Tanyi snad ještě víc. Bude to s ním mít ještě těžké.Jsem zvědavá co s nimi tahle, jak píšeš, "menší komplikace" zamává. Snad se na ni nevykašle. Já doufám, že se k tomu srubu tak nějak dopracujou...!je to originální a chytlavé.Takže...vím, že je tahle věta už je otřepaná, ale nemůžu si pomoct: Prosím další kapitolku!!! .

eElis

4)  eElis (13.10.2011 09:19)

Teda Šári, tato kapitolka je samý překvapení... Tanya udělala, co musela, ale i tak mi je Leona líto, protože poslední dobou mám slabost pro upíry v kožených kalhotách.
Jen snad se teď nebude chtít Tanya od George držet odstup, poté co se stalo s Leonem? Jsem zvědavá, jak George zareaguje na ten srub, ale tak určitě bude mít nějaké připomínky, protože to je chlap.

Nádherná kapitolka, která mi hezky zpříjemnila ráno v práci...

3)  UV (13.10.2011 04:26)

Snad bude srub vzat na milost.

Fanny

2)  Fanny (12.10.2011 21:56)

Překvapivá kapitola, obzvlášť s Leonem... Jo minulost "člověka" často dožene...

Povedené jako vždy

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Zatmění