Sekce

Galerie

/gallery/Alaska.jpg

Kde si nejlépe pokecat? No přece na silnici uprostřed lesů opření o stříbrné Volvo... :D

 

P.S. Twilluško, co myslíš, je to dostatečně no-schock-end?  :D

16.

 

Když seděli na měkkých moderních sedačkách, oba v duchu spílali nad vlezlostí některých, byť vzdálených, příbuzných. Edward se šklebil do zpětného zrcátka a Bella se snažila tvářit, že s nimi v autě vůbec nesedí. Všechna okýnka byla dokořán a autem protahoval ledový a vlhký vzduch prosycený vůní lesa a zahnívajícího rostlinstva. George usoudil, že v tom možná bude i nějaká ta mršina, protože jisté odéry nepřekryl ani sladký pach tří nadpřirozených bytostí, se kterými sdílel tak stísněný prostor. Na něj až moc stísněný vzhledem k tomu, že jedny nedlouho odolávající zuby byly jen kousek před ním.

Edward zavrčel a zamračil se na něj.

 

„Nelez mi do hlavy,“ odsekl George vztekle a v duchu ho pro jistotu počastoval ještě pár nepěknými výrazy, aby si pamatoval, že v téhle komůrce teda rozhodně nemá co dělat.

 

„Nech toho, nebo jdeš pěšky,“ vyhrožoval Edward. Já chtěl, ty pitomče, jak si s ní mám asi promluvit, když na to nemám čas! vztekal se v duchu George a Edwardův naštvaný pohled trochu vychladnul. Pokrčil rameny a k Georgově stížnosti se nijak nevyjadřoval.

 

„Jasně, do hlavy to mi čučíš, ale abys to respektoval, to už tě nehne,“ bručel si do vousů napružený dřevař. Edward zmoženě vzdychnul a podíval se zoufale na svoji ženu. Ta ovšem zvedla ruce v gestu, že s tímhle nemá nic společného a vyklonila se z okýnka do noci.

 

„To je podpora,“ vrčel Edward.

 

„Říkala jsem ti, ať to neděláš. Kdybys mě poslechl, mohli jsme se ještě zdržet u té malé skalky,“ nechala viset větu ve vzduchu a nejspíš věděla proč. Edward se zatvářil neuvěřitelně nešťastně. George se mu v duchu vysmál. Ten vůl šel vážně radši dělat řidiče osobám, co o to nestály, místo toho aby strávil nějaký čas jen se svou ženou? To je ale kapitální –

 

„Já vím!“ zarazil ho nabroušeně Edward a vypadal neuvěřitelně frustrovaně.

 

„Tak na co ještě čekáš?“ našeptával George a užíval si, jak se ten pan dokonalý kroutil v sedačce. Chtěl dokončit, co začal a zároveň by nejradši za jízdy proskočil bočním okýnkem. George už by se v tuhle chvíli kutálel po asfaltu, byl klidně ochotný si tohle přiznat.

Auto prudce zabrzdilo a pásy se Georgovi zařízly do těla, až mu skoro vyrazily dech. Edwardovi uniklo malé ušklíbnutí, ze kterého zadostiučinění přímo kapalo, když George bolestivě zasténal a mnul si rameno a hrudník. Tanya zavrčela, jenže to už jí do ruky vletěly klíčky.

 

„Co to-?“ Jenže už nebylo koho se ptát. Přední sedačky zely prázdnotou, dveře u řidiče byly dokořán a odněkud z lesa po jejich levici se ozval veselý ženský smích.

 

„No, původní plán sice byl, že zastaví, abychom mohli jít pěšky, ale ani tohle není úplně špatná varianta,“ uchechtl se George s pohledem na klíčky v její ruce. „Jeden by neřekl, že ho ta trocha pošťuchování tak vezme.“

 

„Ty taky?“ rozesmála se Tanya.

 

„Aha, takže zákeřný dvojitý útok, teď už to chápu,“ přidal se k jejímu jemnému smíchu se svým hlubokým a trochu chraplavým.

(hudba)

Neváhal a pořád smějící se vystoupil z auta do noci. Díky tomu větrání za jízdy se mu venku zdálo větší teplo, než ve skutečnosti bylo. Hlavně když ho ten chladný vítr už tak nešlehal do tváře, v ty chvíle byl vděčný, že na svůj vzhled tak zvysoka kašle. Plnovous byl jako přírodní brnění, ni déšť, ni sníh se mu na kůži nedostal.

Tanya pomalu obešla auto. Pohybovala se trochu rozvláčně, jako by si nebyla jistá, jestli jít nebo nejít. Koutkem oka ji pozoroval a zároveň se snažil vypadat, že se o ni vůbec nezajímá. V duchu se častoval nepěknými jmény za to, že se chová jako nějaký podivínský… puberťák – lepší slovo ho prostě nenapadalo. Nakonec se Tanya rozhodla a opřela se o auto vedle něj.

 

„Budeš mít problémy,“ poznamenala.

 

„Nevím, proč bych měl. Jsem dospělý a mám volno. Zítra je neděle a žádná práce nás nečeká,“ pokrčil rameny.

 

„Zlomil jsi nos tomu…ehm…“ nemohla si vzpomenout na jeho jméno.

 

„Kurtovi. Jo zlomil, co se dá dělat. Však on mu sroste.“ Zase jen pokrčil rameny a špičkou boty kopl do štěrku, který se na silnici povaloval.

 

„Díky,“ hlesla. „Štve mě, že ti to řekl,“ změnila z ničeho nic Tanya téma.

 

„To chápu. Ale překvapil mě, že ti to přiznal,“ řekl a pocítil k tomu podivínskému brunetovi trochu uznání. „Vypadal trochu vyplašeně už z té myšlenky.“ Tanya se rozesmála.

 

„Neřekl to dobrovolně, ale Bella na něm poznala, že něco tají a vytáhla to z něj.“

 

„Chudák chlap,“ politoval ho George s úsměvem a Tanya ho lehce drcla do ramene. Trochu ho vyvedla z rovnováhy, ale zase se srovnal a podíval se na ni.

„No co, je to podpantoflák,“ provokoval. Uchichtla se.

 

„Trochu,“ přiznala a prsty naznačila jak asi moc. „Nediv se mu, čekal na ni sto let.“

 

„Sto? No tak to je to vážně ještě mladíček,“ protočil teatrálně oči. Znovu ho praštila.

 

„Abych si to nevzala osobně,“ zabručela, ale úsměv potlačit nedokázala. „Přej mu to, prošel si doslova peklem, než si mohli společně vydechnout. Několikrát mu málem umřela v náruči a jednou opravdu. Navrch zamilovat se do své pěvkyně, už to je za trest.“

 

„Pěvkyně?“ zeptal se nechápavě. Snažil se vyhnat z hlavy představu otylé Belly v rohaté přilbici jako pějící Valkýru. Byla to dřina.

 

„Tak se říká lidem, jejichž krev zpívá, neříkala jsem ti to už? Asi ne,“ pousmála se. „Krev je natolik lákavá, že dotyčný většinou setkání s upírem, na kterého tak působí, nepřežije. Edward ji nejen nezabil, ale dokonce se do ní zamiloval a držel se v její blízkosti. Nezabil ji, ani když jí z těla vysával jed od Jamese, který ji napadl. Nikdo něco takového ještě nedokázal,“ zavrtěla hlavou a v hlase se jí odrážela všechna ta úcta a obdiv, kterou k Edwardovi za jeho sebeovládání pociťovala.

 

„Nikdo? Ty pochybuješ, že bys to dokázala?“ zeptal se a opravdu ho to zajímalo. Možná by ji dokázal pochopit, kdyby nejprve pochopil její svět.

 

„Ano, pochybuji, že bych to dokázala. Kdybys byl můj pěvec, nikdy bys nepřežil chvíli, kdy jsem tě poprvé ucítila,“ řekla s takovou jistotou, až mu přeběhlo mrazení po páteři.

 

„To nemůžeš vědět,“ řekl a snažil se znít co nejklidněji, jenže reálná představa, jak by dopadl, mu nešla z hlavy. Popuzeně si odfrkla.

 

„Nemusíš mě utěšovat. Dokážu celkem přesně odhadnout, jak bych reagovala na pěvce,“ řekla, ale znělo to trochu divně. Něco ho napadlo, ale nechtěl tomu věřit. Přesto se zeptal.

 

„Ty už jsi někdy nějakého potkala?“ Ať řekne ne. Proboha ať řekne ne, modlil se v duchu.

 

„Ano, potkala jsem ženu, která mi voněla mnohem lépe než ostatní. Tehdy jsem se ještě živila… no nebyla jsem vegetariánka. Nepřežila by to asi tak jako tak, byla prostě jen jídlo. Jenže ona nebyla jediná,“ zavrtěla sklesle hlavou. George vydechl, tušil, co přijde.

„O několik století později jsem potkala muže, který voněl až přespříliš dobře. Už skoro padesát let jsem odolávala tomu lákání lidské krve a věřila jsem, že zvládnu jakoukoliv výzvu. Bohužel moje sebevědomí a má vůle byly poněkud v rozporu. Neudržela jsem se ani vteřinu. Skočila jsem po něm bez ohledu na to, že jsem nechtěla. Co bylo platné, že jsem pak litovala, jeho to neoživilo.“ George se na ni díval a litoval ji. Vypadala tak zdrceně, mnula si ruce a nejspíš si to ani neuvědomovala. Došlo mu, že ji to už viděl dělat, když mluvila o matce a o sestře. Smutná a napjatá nevypadala v žádném ohledu jako nebezpečný predátor. Možná proto, i přesto co mu právě řekla, se ji pokusil obejmout. Zmateně se na něj podívala a trochu se zamračila.

 

„Ty nemáš pud sebezáchovy?“ ptala se. Ušklíbl se, když mu docvaklo, co je špatně a tentokrát kolem ní paže opravdu obtočil. Přesto se na něj pořád tázavě dívala, i když kvůli tomu musela mít hrozně zalomený krk.

 

„Jistě že ho mám. Ale kvílí na poplach jen, když se mi plaší instinkty a ty jsou zrovna teď v klidu,“ prohlásil sebevědomě. Překvapeně zamrkal, když ucítil její ruce kolem pasu, ale nic neřekl.

 

„Aby tě ta sebedůvěra jednou nestála život,“ povzdechla si Tanya a narovnala hlavu tak, že mu už do obličeje neviděla, ale zkoumala zblízka zip jeho bundy. Věděl, že jestli se má o tom ještě někdy zmínit, tak teď je ta nejlepší chvíle.

 

„Tanyo, řekla bys mi to vůbec někdy sama?“ zeptal se tiše.

 

„Ne,“ vyhrkla, ale pak se zadrhla. „Tedy, asi ne. Možná kdyby -“ trochu vztekle zavrčela, jak nemohla najít správná slova a zmatkovala. Štvalo ji, že se před tímhle chlapem tak zesměšňuje. Díval se na ni, jako by byla jeho dcera, a ne mnohem starší upírka, která je do něj po uši zamilovaná. Měla chuť mlátit hlavou do zdi. Takhle se jen čelem opřela o jeho hruď a poslouchala uklidňující zvuk jeho srdce. Po chvilce mohla pokračovat.

„Neřekla bych ti to, dokud bych si nebyla jistá, že to sneseš.“

 

„Snesu?“ nechápal trochu.

 

„Ano, že sneseš tu představu, že na světě existuje i někdo jiný než tvá žena,“ vysvětlila Tanya, ale její hlas zněl odtažitě a trochu bojácně. Jako by se děsila, co s ním ta zmínka udělá. Ani neztuhnul. Vlastně ho překvapilo, že ho to nijak nerozhodilo. Podíval se na lehce vynervovanou Tanyu.

 

„Já přece vím, že na světě je i někdo jiný. Vůbec nejde o to uvědomit si, že tu jsou ostatní. Naopak jde o to uvědomit si, že ona už tu není. Kdybych se necítil jako největší parchant na světě, určitě by to bylo plus, jenže toho se nejde tak rychle zbavit…“ zavrtěl hlavou. Ano, problém byl v tom uvěřit, že svou ženu a syna nepodvádí, když by si pustil Tanyu blíž k sobě.

 

„Vidíš, proto jsi to neměl vědět. Edward se bál oprávněně, nejradši bych mu teď ublížila,“ zavrčela vztekle.

 

„Jenže vědět a vyrovnat se s něčím je rozdíl,“ zastavil ji George. „Kdybych to nevěděl, jen těžko bych měl důvod se s tím vyrovnávat. A ty jsi dobrý důvod poprat se s vlastním já, Tanyo,“ řekl zapáleně. Vykuleně ho pozorovala a přemýšlela, jestli si vůbec uvědomuje, co jí právě řekl. On se s tím chce vyrovnat kvůli ní? Bude to hrozně trapné, když se před ním rozvzlyká? Určitě až moc, musí se ovládnout! Odkašlala si, což bylo vzhledem k jejímu upírství opravdu směšné.

„Usmíváš se,“ konstatoval. Okamžitě s tím přestala. Přestat se usmívat, když nevíte, že se usmíváte, je docela složitá věc, pomyslela si, když se jí to povedlo. Byla vděčná, že červenání už u ní nehrozí. Jak řekla Bella, schopnost zrudnout je v přítomnosti upíra jasně negativní záležitost. George nečervená. Škoda.

 

„Neusmívám,“ zavrtěla hlavou, když dostala mimiku zase pod kontrolu. Ušklíbl se.

 

„Jasně,“ odfrkl si. „Jeden by řekl, že vy nadané bytosti budete alespoň umět lhát, ale asi vám nebylo dáno,“ popíchl ji. Zamračila se a zavrčela. Georgovi přejel po těle mráz z toho hlubokého dunivého zvuku a bleskově odstoupil. Nikdy by si nemyslel, že mezi zvuky, které ho vzrušují, bude patřit tenhle nabroušený zvířecí zvuk, ale jeho tělo se prostě vždycky rozhodlo reagovat jinak než mozek.

 

„Promiň,“ kníkla kajícně. „Nechtěla jsem tě vyděsit.“

 

„To je dobrý,“ vydechl. Lepší, když si bude myslet, že je vyděšený, než aby poznala, jak ho dokáže vzrušit. Krucinál! Probouzely se v něm pudy, které sice byly velmi přízemní, ale taky ohromně silné a hluboko zakořeněné. Ale napomínal se, že nemůže jen tak ohnout Tanyu o kapotu. Navrch zkuste ohnout upírku o kapotu proti její vůli. Ježkovy zraky, na co to zase myslí.

 

„Jsi v pořádku?“ zeptala se. „Vypadáš trochu… no, vykuleně.“ Vykuleně, odfrkl si. No bezvadný.

 

„Jasně, je mi skvěle. Neprojdeme se?“ nadhodil. Musí to rozchodit, jiná možnost tu není. Jasně mohl by nadhodit koupání v nějakém ledovém jezeře, jenže to by se mohla přidat, a to už by ani studená voda nezachránila.

Tanya se na George dívala naprosto nechápavě. Před chvíli to byla skála klidu a rozhodnosti, teď přešlapoval krok od ní a vypadal, že neví co s rukama. Vyděsila ho? Viděl přece, jak složila medvěda. Tedy slyšel, neviděl, ale rozhodně to nebyl takový rozdíl.

 

„Nechal nám tu auto. Odvezu tě,“ řekla a ukázala palcem na stříbrné Volvo, které mělo pořád ještě otevřené řidičovy dveře a jejich malé světýlko zářilo do noci jako žluté oko.

 

„Kam?“ zeptal se, pořád duchem nepřítomný.

 

„Do tábora přece. Tímhle slimáčím tempem bychom tam došli až někdy k ránu.“

 

„Nepřeháněj, tak pomalu zase nechodím,“ zabručel.

 

„Dobře, ale autem tam budeme za dvacet minut a ne za čtyři hodiny,“ pořád si stála na svém Tanya. Povzdechl si a uhnul před jejím pohledem.

 

„Dobře, tak pojedem,“ souhlasil a obešel auto ke dveřím spolujezdce. Vypadal přitom, jako by měl v botách hřebíky. Každý krok udělal víc než neochotně. V duchu se nad tím pousmála a promnula v ruce klíčky. Zacinkání upoutalo jeho pohled. Došlo jí, o co mu jde. Zvedla je v ruce vyzývavým gestem. Jak vytrestat Edwarda a potěšit George najednou?

 

„Chceš řídit?“ zeptala se vesele a v duchu se přímo válela v záchvatu škodolibého smíchu.

 

„Vážně?“ zeptal se.

 

„No jistě,“ přikývla, „a dej mu co proto!“ Zasmál se a oběhl auto k ní. Vložila mu klíčky do dlaně a vesele zamrkala. Vypadal jako malý kluk s oblíbenou hračkou. V jednu chvíli ho pozorovala a v další už seděla na sedadle spolujezdce. „Tak jdeš?“ zavolal na něj. Zasmál se a zapadl na Edwardovo místo. Když nastartoval, Tanya se na něj nemohla přestat dívat. Snažila se vrýt si do paměti ten výraz naprosté radosti a pohody, protože ten u George viděla poprvé a nebyla si jistá, jestli náhodou ne i naposledy.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

13)  Scherry (26.09.2011 16:40)

AMO

12)  AMO (25.09.2011 18:43)

Koukej na mne... jsem to ale mrcha zlá!!!
Já Tě nepochválila. Krásná část a ještě lepší konec. Zase někdo jiný může řídit Edovo Volvátko :D :D :D

Lipi4

11)  Lipi4 (25.09.2011 16:58)

Tak to jsem zvědavá, co jsi mi do ní přichystala

SarkaS

10)  SarkaS (25.09.2011 16:25)

To uvidíš hned jak mi ji někdo schválí :D :D Taky jsem zvědavá co mi naní řekneš

Lipi4

9)  Lipi4 (25.09.2011 16:22)

Ségra , tak tohle je teda trest pro Edíka :D :D :D :D :D :D :D :D :D

Naprosto skvělá kapitolka , jen nevím co bude dál a momentálně již nemám co číst? Řekla bych , že jsi ve skluzu :D :D :D

Jsem zvědavá, co bude číhat v dalším denním přídělu emocí , generále

SarkaS

8)  SarkaS (25.09.2011 15:22)

eElis, nemáš vůbec za co. Všimla jsem si, že se ti teď nějak hromadí starosti, ale doufám, že už je to lepší a zase se to obrací k lepšímu Jsem ráda, že se ti Tanya líbí, nemám ráda, když z ní většina dělá bezcitnou mrchu. Další kapitoly se dočkáš snad už dnes a ještě jednou ti moc děkuji že sis našla čas na čtení i komentář, když je situace jaká je

eElis

7)  eElis (25.09.2011 14:54)

Šári, moc moc se omlouvám, že jsem tak dlouho zanedbávala Tvou povídku, ale nějak se toho teď nahromadilo hodně a já nevím, kam dřív skočit... takže jsem musela využít toho, že se od včeerejška jen válím v posteli a léčím, abych dohnala to, co mi uniklo...
Moc se mi líbí Tvé ztvárnění Tanyi... ty nám ji vykresluješ v tom normálním světle a jsi snad první, kdo z ní nedělá tu mrchu... i když ta zmínka o tom, že díky ní a jejím sestrám vznikla ta pověra o succubách se mi líbila.
Georg... co napsat o něm... líbí se mi, jak statečně to celé nese a jak to mezi nimi jiskří
Edward a Bella, tak ti dva nikdy neomrzí... ale takhle vyrušit to se přeci nedělá:D :D :D, ale oni mu tovrátili přímo dvojitým zásahem.:D :D :D

Všechny ty kapitolky byly nádherný a moc se těším na další

SarkaS

6)  SarkaS (25.09.2011 12:53)

KalamityJane, ehm a kdo si jí neužívá, že? :D
Paja, to máš pravdu ti dva se neomrzí, když se nejedná o žádné drámo. Já vím, je perfektní
Twilly, děkuji, snaha byla :D Jo jo, pudy jsou jedna věc a přiznat si, že to není jen o tom, je věc druhá. Taky jeden škodolibec? Vítej do party :D
UV, Edward byl vlezlej, to chtělo trest :D No dobře, vlezlej s dobrým úmyslem, ale stejne. Jo, George si nejspíš něco vyslechne...
Anna43474, Teda ty sis dala maraton Děkuji ti Jsem si řekla, že tě nemůžu brzdi, když to máš tak rozjetý a sedmnáctku jsem vložila už teď a ne až večer

Anna43474

5)  Anna43474 (25.09.2011 12:42)

„Nelez mi do hlavy,“ „Já vím!“
„Ty taky?“
Edward podpantoflák
Jáááj, způsob potrestání práskače Chudák Volvo
Sakra, teď už nemůžu letět dál :'-( Není kam dál
TKSATVO

4)  UV (25.09.2011 11:42)

Chudák Edward pro dobrotu na žebrotu. A Grega nejspíš čeká v táboře inkviziční výslech třetího stupně.

Twilly

3)  Twilly (25.09.2011 00:40)

Ano, povedlo se ti tam nenacpat shockend, zlato, je to úžasný... George a ty jeho "přízemní" pudy... i když na druhou stranu (zlatý šumař!) vyrovnat se s manželčinou smrtí, kór, když jste ji milovali, tak to asi nebude procházka růžovým sadem, co?

Líbí se mi jejich myšlenkové pochody a taky malé pozlobení Eďouškovi, jo jsem asi škodolibka, ale faakt jenom trošku

Šári

Paja

2)  Paja (24.09.2011 23:12)

To je prostě neskutečný! Edward a Bella, ti se neomrzí nikdy, Edwardův sklon k pomáhání všem, všude, za všech okolností (žádná cena není dost velká, viď Bello :D :D ale stejně ho ukecali ) George je prostě k sežrání, rozkošnej dřevorubec velikosti slona, kdo by mu odolal

KalamityJane

1)  KalamityJane (24.09.2011 22:11)

Líbí se mi ta škodolibost vůči Edwardovi:D jsem strašně škodolibej člověk:D :D

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek