Sekce

Galerie

/gallery/Alaska.jpg

Kolo první 1:0 pro... Anne

12.

(hudba)

Domem se nesla tichá melodie, která je zarazila už ve dveřích.

„Jste si jistí, že je to správný dům?“ zeptal se šeptem Garrett. Kate ho lehce plácla, ale tvářila se podobně přepadle jako on. Carmen neříkala nic a jen se trochu přitulila k Eleazarovi, kterému pohrával na tváři úsměv.

„Myslím, že Alice mluvila právě o tomhle,“ řekl tichým, ale pobaveným tónem. Všichni zpozorněli, když se ke zpěvákovi přidal krásný ženský hlas.

„Proto jsme měli zaparkovat tak, aby nás neslyšela?“ šeptal zase Garrett, který se jediný cítil úplně zmatený.

„Myslím, že nás o tohle nechtěla připravit,“ vydechla zasněná Carmen. Kate se jako první pohnula a naprosto bezhlučně se vydala po schodech do patra. Ostatní ji sice následovali, ale s menším odstupem. Dveře do Tanyiny pracovny byly pootevřené, hudba tak mohla nepozorovaně utíkat a zaplňovat celý dům. Sama Tanya seděla v pracovním křesílku, nohy měla vyhozené na rohu stolu a knížkou, kterou držela otevřenou ve visící ruce, courala o koberec. Byl už šok ji vidět zacházet tak neuctivě s jejím oblíbeným starožitným kouskem nábytku od Esme, ale to že si ještě se zavřenýma očima tiše prozpěvovala a u toho se jemně usmívala - to neviděli už spoustu let. Vlastně víc jak několik desítek.

Kate pomalu ustoupila a rukama jim naznačila, ať jdou ven. Věděla, jak nepříjemné by to její sestře bylo, kdyby zjistila, že ji viděli nebo slyšeli. Jakmile se dostali ven, navrhla tichounce, ať jdou k autu a přijedou sem jakoby nic. Garrett se sice ještě moc nevyznal, ale byl inteligentní, a tak souhlasil stejně rychle jako ostatní.

♣♣♣

Když Tanya uslyšela motor auta a praskání pneumatik na štěrkové cestě, rychle se vzpamatovala. S trochou lítosti vypnula doposud hrající hudbu a sundala nohy ze stolu. Trochu provinile utřela roh stolu rukávem a narovnala si oblečení. Teď musí čelit určitě rozzlobené rodině. To bude hrozné samo o sobě, nemusí se ještě trápit myšlenkami na to, že od George zase utekla, i když se tentokrát rozloučila a vysvětlila mu, proč odchází. Díky echu od Belly věděla, že se její rodina chystá vrátit a bylo by od ní nefér, kdyby tu nebyla a nenechala je, aby jí vyčetli to, co provedla. Je to ale pěkná hlava rodiny, že? Určitě alespoň Kate využije té příležitosti sjet ji jako malou holku. Jistojistě jí nezapomněla to poslední překažené rande s tím horolezcem. Ještě než potkala Garretta samozřejmě, ale i tak tyhle věci zrovna ochotně neodpouštěla.

Jenže jakákoliv snaha tvářit se zkroušeně se vypařila, když uviděla usmívající se Carmen. Cítila, jak její tváře ustupují roztahujícímu se úsměvu.

„Už jste doma,“ zkonstatovala spokojeně. Kate na ni vytřeštila pohled.

„Ty zníš, jako bys byla ráda,“ popíchla ji.

„Jsem,“ přešla to Tanya. Carmen k ní došla a objala ji. „Vítejte zpátky,“ usmála se do záplavy tmavých vlasů. To už Kate nevydržela maska naštvání a přidala se do objímacího chumlu.

„Máš dobrou náladu,“ poznamenala směrem k Tanye.

„To vy taky,“ otočila poznámku zpět Tanya. „Vlastně jsem čekala na mou hlavu všechny nashromážděné výčitky.“

„Taky by sis je vyslechla, pokud bychom tě tu našli utrápenou a znuděnou. Jenže tak ty ani v nejmenším nevypadáš,“ poznamenala Kate a věta se jí až podezřele kroutila do otázky.

„Takže s tím ani okrajově nesouvisí nikdo, kdo se neholí a neobléká se podle poslední módy?“ zeptala se doteď nenápadná Carmen, která něco hledala v jedné z tašek, které si přivezli. Všichni ztuhli, a to včetně Tanyi, která na tu většinou tichou osobu poulila překvapené oči. Kdyby měla tušení, že o tom někdo ví, čekala by tuhle poznámku spíš od Kate nebo Garretta, ale od Carmen… Vzhlédla od tašek. „Slyšela jsem Alici, jak s tebou mluví,“ pokrčila rameny.

„Člověk?“ vydechl Garrett nevěřícně. Kdyby to šlo, Tanya by se dobrovolně vsákla do podlahy, jen aby jim nemusela říct to, k čemu se chystala.

„Ano, člověk, Garrette. Není to nemoc,“ dodala uštěpačně, když trochu nakrčil nos.

„Ne, já – promiň. Tak jsem to nemyslel, jen ta vůně. Jak to vydržíš?“ nechápal.

„Bolest ze žízně na jedné straně a bolest ze ztráty na druhé? Které bolesti myslíš, že se bojím víc?“ zkusila se Tanya zeptat jen s minimem ironie. Bylo krásně poznat, kdy mu svitlo.

„Opravdu?“ zeptala se tiše Kate. Tanya se zamyslela a nakonec pokrčila rameny. Jak by jim vysvětlovala, že to, co říkal George je přesná definice toho, jak se cítí od té doby, kdy ho ztratila z očí. Pak si povzdechla.

„Dost na to, abych mu to řekla,“ přiznala vážným hlasem.

„Ale to je-“ začala Kate, ale Eleazar ji mávnutím ruky přerušil.

„Abys řekla, co přesně?“ zeptal se.

„Vlastně jsem to slovo nevyslovila, stejně jako on. Ale ví, co jsem, nebo si alespoň myslím, že ví.“ Místnost ovládlo ohromené ticho. Bylo jako vata nacpaná všude kolem nich.

„Tys…“ nemohla tomu uvěřit Carmen.

„Buď to, nebo ho mohl zabít medvěd. Vybrala jsem si prozrazení,“ řekla Tanya, i když to nebylo úplná pravda, do té doby by snad byl schopný uvěřit výplodům fantazie. „Je mi neskutečně líto, že jsem vás ohrozila. Chtěla jsem to před vámi utajit, abych vás tomu nevystavila, ale Alice pravdu znala, a tak je pravděpodobné, že byste se to dříve nebo později dozvěděli. Nechtěla jsem se zachovat jako -,“ zajíkla se, když to měla vyslovit. Nádech a výdech. Představa Georgova úsměvu. „Jako matka,“ dokončila větu. Ticho trvalo, jenže teď nebylo jako vata, spíš připomínalo tekutý beton, který kolem ní pomalu tuhnul, a jevil se mnohem hrozivěji.

„Tys – Jak jsi- “ vypadalo to, že Kate se s tím lehce nevyrovná. Eleazar se mračil a Carmen se k němu přitiskla s ustaraným pohledem.

„Kate, prosím nezkoušej mi tvrdit, že kdyby byl Garrett člověk, tak bys nechala toho medvěda, aby si z něj udělal svačinu,“ zavrtěla hlavou Tanya. Bylo to nefér a ona se za to styděla, ale nedokázala svoje počínání nebránit. I když to bylo rodinu-ohrožující počínání.

„Jenže on není a za to, že s ním jsem, mi nemůžou utrhnout hlavu,“ vztekala se. „Aro hledá i nejmenší záminky a já nehodlám ztratit další sestru!“ křikla rozzuřená Kate. Nejspíš by se na ni vrhla, nebýt Garretta, který ji pevně třímal kolem pasu i přes to, že mu hrozil z její strany bolestivý šok.

„Neztratíš,“ zakroutila Tanya hlavou, „od Alice vím, že mám několik let, pokud zajistím, že se o něm nikdo nedozví.“ Významně se podívala na všechny členy své rodiny.

„Myslíš snad, že bychom tě zradili?“ zeptala se zamračená Carmen.

„Kdybych si to myslela, nikdy bych vám to neřekla a pravděpodobně bych se sem ani nevracela, Carmen,“ uvedla Tanya věci na pravou míru. „Myslela jsem tím jakékoliv náhodné návštěvníky a další upíry, kromě Cullenových, samozřejmě.“

„Ale proč jsi musela tak riskovat? Jak jsi mohla vědět, že to vezme dobře?“ vyšilovala Kate.

„Nevěděla, Kate. Byl to instinkt a George je v tomhle směru úžasný. Až překvapivě snadno se smiřuje s existencí jiných světů, i když za to pravděpodobně může i jeho víra. Když už věříte v několik dalších světů, tak co s vámi udělá jeden navrch?“ usmála se Tanya.

„George?“ usmála se Carmen, která vypadala, že s jejím vysvětlením už smířila. Tanya jí úsměv oplatila. „A nějak dál?“ Tanya se zarazila, než se rozesmála.

„Já vlastně nevím. Nezeptala jsem se ho.“ Carmen se usmála, stejně jako Eleazar. Ten ještě trochu zavrtěl hlavou, ale Garrett si takové servítky nebral. Zasmál se a protočil pohled. Jen Kate se stále netvářila spokojeně.

„Co se děje?“ zeptala se jí Tanya. Místnost se najednou vyprázdnila. Jako když zazní výstřel na náměstí v Benátkách, kde bylo plno holubů, najednou nezbude nic než pár pírek.

„Nezvládnu to, Tanyo. Ne znovu,“ začala Kate. „Nejen že nechápu, jak jsi nás mohla tak ohrozit. Já ani nerozumím tomu, proč jsi to udělala bez důkazu, že to bude k něčemu platné.“

„Jak ti to mám jen vysvětlit. Copak to není zjevné?“

„Ne. Pro mě tedy není. Neztratily jsme toho příliš?“

„Co chceš opravdu slyšet?“ zeptala se Tanya sklesle, ignorujíc předchozí Kateinu otázku. „Chceš slyšet, že jsem do něj zamilovaná? Tak dobře, máš to mít. Miluji ho.“

♣♣♣

„To myslíš vážně?!“ ptala se Kate a tvářila se u toho jako před čtrnácti dny, když se Tanya přiznávala k prozrazení jejich pravé totožnosti.

„Ano, myslím. Kate, to tě to nenapadlo?“ zeptala se rezignovaně Tanya.

„To víš, že ji to napadlo. Ale rozhodně se s tím nesmiřuje lehce,“ pousmál se Garrett a přitáhl si už naštvanou Kate do náruče. V témže okamžiku syknul a přimhouřil oči s pohledem zabodnutým do zátylku své družky. Spokojeně se pousmála, ale hned se zase zamračila a div pohledem neupalovala svoji zbylou sestru.

„Kate…“ vzdychla si Tanya. V Kateině výrazu se mihl smutek, ale dál sestře odhodlaně oplácela pohled. Nakonec ovšem rezignovala.

„No jo, já vím,“ zamručela a objala Tanyu tak pevně, jak jen mohla. „Ale tak dlouho jsi tu nebyla.“

„Jen pár týdnů,“ opáčila Tanya, ale tušila, že o tom Kate nemluví.

„Ty víš, že jsi tu nebyla ani předtím. Možná fyzicky jsi v tomhle domě občas byla, ale duchem ses toulala kdekoliv jinde.“

„Možná by ses divila, jak moc jsem duchem byla v tomhle domě,“ usmála se nevesele Tanya. „Snad jen v jiném čase,“ dodala.

„Vím. A teď odcházíš opravdu a ani nevíš, kdy se vrátíš,“ vzdychla dramaticky Kate.

„Kate, neblázni, je to odsud jen pár hodin a já se tu za chvíli zase ukážu. Ty mluvíš, jako bych odcházela navždy a až někam do Afriky,“ smála se Tanya.

„Já vím, ale hrozně mě zajímalo, jak to bude znít,“ zašklebila se její sestra vesele. Rozesmála tak všechny.

„Herečko,“ odfrkla si vesele Tanya a otočila se na zbytek. „Kdyby se cokoliv dělo, zavolejte mi, ano?“

„Ale jistě, neboj se,“ ubezpečila ji Carmen. Eleazar se na ni vážně zadíval.

„Moc neriskuj. A to, co jsi řekla nám, platí i opačně. Kdyby cokoliv, tak volej. Budeme tam, než to stihneš položit,“ usmál se.

„Já vím, děkuji,“ řekla. Nesnášela takováhle loučení asi právě proto, že je moc často nepodstupovala. Naposledy jim mávla a vyběhla ze dveří. Během vteřiny její mysl vytěsnila smutek z odchodu od rodiny a nahradila ho vzrušeným očekáváním. George si v její hlavě dokázal zabrat všechno místo pro sebe až překvapivě rychle.

Cesta jí ubíhala rychle, ale i tak se dostala do cíle až dlouho po půlnoci. A jako obvykle nevěděla co dělat. Poslouchala to ticho v táboře a postávala u zdi domku, kde za stěnou tušila Georgovu postel. Ze srubu se ozývala tři pomalu tlukoucí srdce a tichý dech, který občas přehlušilo zachrápání. George chrápe? Bože chraň, snad je to některý z těch dvou! Napadlo Tanyu okamžitě, ale pak nad svým uvažováním zakroutila hlavou. Jako by to nebylo jedno.

Pozorně naslouchala všem zvukům v okolí a nemohla se rozhodnout, jestli to risknout, nebo ne. Ale měla pocit, že jestli ho hned neuvidí, něco se jí stane. Pravděpodobně se zblázní z toho, že na to pořád myslí. Chvílemi ji napadalo, jestli si třeba zrovna nevynahrazuje tu pubertu, kterou si nepamatuje, protože jak je jinak možné, že se chová tak střeleně. Chce se vplížit do srubu, kde spí tři chlapi a ještě navíc v táboře, který je tak daleko od nejbližšího města, že by sem žádná žena zabloudit neměla. A to ani ta s tím nejpostiženějším orientačním smyslem.

Další úvahy už si raději odpustila, kdo ví, co by si sama na sebe ještě vymyslela a nehlučně otevřela dveře. Vklouzla dovnitř jako duch a hned ji přivítalo jedno ukázkové zachrápání z nadité postele úplně vlevo. Bylo jasné, že to Hogan dává vědět světu, že tu spí on a nikdo jiný. Ušklíbla se a kradla se potichu jako zloděj až k posteli, kde by měl ležet ten, koho hledala. Pozorně poslouchala, jestli se nemění jejich srdeční tep nebo dýchání. Probudit někoho jiného než George by byl ohromný průšvih a vlastně si nebyla jistá ani jeho reakcí.

Když stanula nad ním, byl to jako zacvaknutí jednoho dílku v celkovém obraze, který znázorňoval čisté štěstí. Georgova tvář byla uvolněná, a přesto v jeho tváři zpozorovala vrásky od častého mračení. Kromě nich i několik způsobených věkem a starostmi. Přemýšlela, kolik mu asi je a co všechno ho v životě potkalo. Z toho, co věděla, toho nebylo zrovna málo a přitom jí ještě stále nesvěřil důvod toho nejhoršího.

Natáhla k němu ruku, ale kousek nad jeho tváří se zarazila. Nechtěla ho probudit, ale touha pohladit ho a třeba i utěšit byla silnější než její staletími vytrénovaná vůle. Jen jediným bříškem prstu mu lehounce přejela od spánku až k místu, kde tvář skrýval plnovous. Ten projela palcem a shledala ho jemným a poddajným. Proč jen si většina žen na vousy stěžuje? Jaké asi jsou při dotyku s lidskou kůží? Asi zdaleka ne tak příjemné, pomyslela si s úsměvem.

George se trochu zavrtěl a skopnul si pokrývku z ramen. Polštář uchopil pevněji do pravé ruky a tvář do něj zabořil, až látka zašustila. Srdce změnilo svůj rytmus a dech se mu zadrhl v plicích, než zesílil.

„Anne,“ vydechl a pousmál se. Téměř okamžitě zase upadl do hlubokého spánku, ale to co řekl, nešlo vzít zpátky.

Když se Tanya opírala o skálu asi kilometr od chatky, pořád si opakovala, že to bylo jen blábolení ze snu. Ale ani to neměnilo nic na tom, že to bolelo. A moc.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

miamam

15)  miamam (11.11.2011 21:38)

Au... Tak to bolelo i mě... A to s tím nemám nic společného. No dobře, ne tak docela. Jsem v TOMHLE dílku až po uši!!! Ach jo. :( Jsem ráda, že to všechno Denalijští vzali tak dobře a klidně. Jen je v tom pořád to nebezpečí a z toho plynoucí napětí... Ale proboha... Ty poslední dva odstavce byly moc silný kafe. Ách jo. :'-(

14)  Scherry (26.09.2011 15:46)

Ten konec:'-( :'-( :'-(

Anna43474

13)  Anna43474 (25.09.2011 03:39)

„Ano, člověk, Garrette. Není to nemoc,“
Chudák :(
TKSATVO

SarkaS

12)  SarkaS (19.09.2011 21:58)

Už tu čeká na schválení víc jak hodinu, takže to už záleží jen na adminkách. Já doufám, že to bude každou chvíli, protože čím dřív tím líp ;)

Twilly

11)  Twilly (19.09.2011 21:50)

šári, vidím v administraci nějaký náznak... bude to dnes, nebo zítra?

SarkaS

10)  SarkaS (19.09.2011 21:46)

Fanny, to máš pravdu. Snadně to tedy nebude a kdo ví, jetli to vyjde, že? ;)
AMO, tys chtěla větší vzrůšo? No jo, něco za tím asi bude Neboj, však ona to snad nepohnojí. Třeba to podělá někdo úplně jiný.
Nosska, a co zrovna dávali? No, Tanya není Edward tak neutekla moc daleko
Lipi, ty jsi taky marod? Panečku tady snad řádí nějaká ffkácká viróza... Jen čekamm kdy mě taky skolí, mrcha jedna vlezlá Ale snad ti George uleví, budu ti ho zem házet místo antibiotik :D :D :D

Lipi4

9)  Lipi4 (19.09.2011 19:08)

Sestřičko , konečně jsem si na Tebe našla malou chvilinku času a pustila jsem se do čtení...

Je to naprosto úžasná kapitolka .. promiň :p :p :p :p víc ze sebe momentálně nevymáčknu, jelikož jsem nějaká jetí.. Martin tvrdí, že mám angínu, tak jdu ležet :p ...

Nosska

8)  Nosska (18.09.2011 22:08)

Jééj to byl ale blbej nápad číst to u telky když já byla tak nedočkavá...

Ach ty sny... no, věřim, že ji to neskutečně mrzí, jenže sny jsou prostě mrchy... Doufám, že jí nenapadne utéct domu

AMO

7)  AMO (18.09.2011 06:05)

Copak jsi to provedla??? Jsem si říkala, hele nový díl, to bude nášup... a ty jsi mi to podala až moc klidně
Klidná a milující rodina - až na Kate, že by, nejen strach, ale skrytá žárlivost Za tím něco bude... doufám!?
Ale ten konec!!! Tohle jí zase prozradilo. Stará Tanya Koukej jí to, taktně, vysvětlit. On pro svou ženu dýchal a s její ztrátou se mu zhroutil život. A ona má šanci dostat se do jeho snů, když nebude blbnout a bude chovat slušně. Mají našlánuto na úspěch, tak ať to nepokazí

Fanny

6)  Fanny (17.09.2011 13:39)

Uvítání s rodinou, tak jiný, tak zvláštní a možná mě tročku překvapila Kate...

A pak ten konec... ani jeden z nich to neměl, nemá a nebude mít jednoduché a to z nejednoho důvodu:)

SarkaS

5)  SarkaS (17.09.2011 10:39)

Twilly, mě se hrozně líbí, když to někdo má, ale u manžela to nejde. Za prvé mu to nesluší a za druhé mě vždycky popíchá a já se osypu. To bych ho pak s chutí depilovala horkým voskem Krátká? A já si říkala, že délka je ucházející, tak já se tedy zkusím polepšit :D
Paja, no nemyslim že by George myslel jen na Tanyu. Ale myslím, že ji chápu, prostě to zabolelo i když ví, že on na svou ženu nezapomene. Zamilovaná ženská většinou nepostupuje příliš logicky ;)
KalamityJane, uvědomuje si to, ale zamrzelo jí to. ;) No, u George to ještě bude běh na dlouhou trať. Pořád je tu to něco...
UV, díky

4)  UV (16.09.2011 17:57)

KalamityJane

3)  KalamityJane (16.09.2011 17:13)

George ji vážně miloval a jen tak na ni nezapomene, to si musí Tanya uvědomit. Ale George si musí uvědomit, že je potřeba jít dál... Skvělá kapitola, jako obvykle

Paja

2)  Paja (16.09.2011 17:11)

Takhle zasněnou a šťastnou Tanyu vůbec neznám, ale hrozně se mi líbí George se jí určitě taky nemohl dočkat, takže jenom doufám, že si z toho jednoho slovíčka nebude dělat moc těžkou hlavu a přijde za ním. Sny jsou podivná věc, stejně si ale myslím, že to byla jen podvědomá reakce a on myslel jen na Tanyu, takže holka, hlavu vzhůru, budu ti držet pěsti

Twilly

1)  Twilly (16.09.2011 16:47)

Tak za prvé, taky nechápu, nač si ženské stěžují u mužských na strniště, nebo dokonce na plnovous. Můj manžel ho má povinný - ten plnovous . Jednou to porušil a týden jsem s ním nemluvila :D a za druhé.... GEORGEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE

A teď k ději - strašně, ale FAKT strašně krátký :p !!!!! Tak to jsme si, Šári, nedomluvily .. no... a ke Georgeovi - ty kluku ušatá, dyť tam máš Tanyu, tak co blbneš!!!!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek