Sekce

Galerie

/gallery/thumbs/hodiny%20v%20oku.jpg

Pápá Lála... totiž pápá Cullenovi, Blackovi, Hartdegenovi (Alexovo příjmení, já už taky nevěděla, pst) a pápá ještě někomu? :-)


„Teto, vyprávěj ještě, jak jste se poznali s manželem,“ vzdychla Renesmé a setřela si pot z čela.
Byl horký srpnový večer roku 2011. Jacob se pousmál nad nadšením své ženy, která seděla spokojeně uvelebená v jeho náruči, zády opřená o jeho hruď. Jake jí podal ze stolu sklenici vody, protože sama se přes bříško už skoro nedokázala k tomuto cíli natáhnout.
Alice si vyměnila pohled s Adrianne a obě současně šeptly: „Která?“
Nessie se zarděla: „Všechny!“ a věnovala úsměv přicházející Rosalii, která byla ze všech žen nejstarší, alespoň podle vzhledových měřítek. Měla něco kolem třiceti. Stejně jako její manžel Emmett, který na louce vedle hrál s Alexem, Jasperem a svou dospělou dcerou Lily, která se naprosto potatila, americký fotbal.


„No o mém seznámení by měli vyprávět ti, kteří ho spískali,“ usmála se Rose, kývla hlavou k Alice a mávla rukou k Edwardovi a Belle, kteří se o kousek dál v zahradní houpačce o něčem „dohadovali“, ale když na sobě cítili pohledy ostatních, s rozpačitými úsměvy si dali „time-out“. Edward vymotal jednu svou nohu z manželčiných, spustil ji na zem a pomalu houpačku rozhoupal.
„To moje vlastně taky,“ rozesmála se Adrianne a pohotově chytla šišatý míč, který k ní přiletěl od jejího bratra. „Jak malej, upíre!“ vpálila mu společně s míčem zamířeným do jeho břicha.
Emmett se zasmál: „Promiň, sestřičko, ale teď už nejsem tvůj mladší bráška, stihl jsem tě ve věku předhonit.“
Adrianne na něj se smíchem zavrčela: „No jo, teď jsi můj big brother!“
Emmett se zazubil: „Jasně, ségra, a všechno vidím!“
Žena protočila oči a ucedila: „Tak sleduj!“ udělala proti němu výpad, míč mu opět vzala a utíkala s ním až za brankovou čáru. „Tak jaká jsem?“ poskakovala tam nadšeně.
Emm naklonil hlavu ke straně a s cukajícími koutky úst se jí zeptal: „A proti komu hraješ?“
Ann pokrčila rameny: „Proti tobě, ne?“
Emmett se zlomil v pase a plácal se do kolen: „Tak potom jsi zrovna dala Alexovu týmu vlastňáka!“
Alexander se zasmál: „Neboj, já už si ji ztrestám sám!“
Adrianne vykulila oči a začala utíkat směrem k lesu v těsném závěsu svého muže.


Po chvíli se z lesa vynořila dvojice rozpačitě se culících hlav klanu.
„Člověk nemá kouska klidu ani na houbách,“ broukla Esmé.
Carlisle zuřivě kýval hlavou.
A členové jejich rodiny vybuchli smíchy: „Člověk?“ a „Houby?“

Bella skočila do domu pro Nessiin svetr, protože zůstali sedět dlouho do noci a vzduch se ochladil.
Když se vrátila, Edward si tiše povídal s Adrianne, a pak se společně rozesmáli, přičemž Adrianne mu stiskla paži.
Bella se nuceně usmála a uhnula pohledem. Střetla se s vážným zrakem Jaspera, pokrčila rameny.
Adrianne měla ráda, nežárlila na ni, protože Edward Belle dával najevo, jak moc pro něj jeho manželka znamená, neměla pocit, že by ji zanedbával, že by se snad věnoval Adrianne na úkor Belly. Přesto však neměla dost odvahy sledovat ty dva, když spolu někde osaměli, její intuice jí dávala tušit, že mezi těmi dvěma je bližší vztah než má Edward s ostatními ze svých sourozenců, a byla to oblast, ve které Bella nemohla konkurovat, měli společnou historii, společně prožitá léta před ní…
Bella podala beze slova svetr své dceři a otočila se zpět do domu, vkročila do obývacího pokoje a bezradně se rozhlédla, potřebovala svou mysl něčím zaměstnat, proto se vydala do kuchyně, aby připravila Nessie a Jacobovi druhou večeři. Poslední dobou jedli tak, jako by byli těhotní oba, totiž… Jacob tak jedl odjakživa.


Bella věděla, že problém, který má, není objektivní, neexistovala žádná nevěra, žádný důvod k obavám. Ze zkušenosti členů své rodiny poznala, že upír se může zamilovat jen jednou… a pokud se Edward nesmazatelně zamilovat až do Belly, tak před ní nebyla žádná jiná.
Potřásla hlavou, nechtěla svými pocity nikoho otravovat, jediným nedobrovolným divákem jejího vnitřního boje tak byl Jasper díky svému daru, ten však taktně mlčel.
Bella věděla jediné, že kdykoliv své pocity nekočíruje, musí se klidit své rodině a hlavně Edwardovi a Adrianne z cesty, protože jinak by řekla něco, co by ublížilo nejen jim, ale hlavně jí. Potřebovala být sama a chvíli rozdýchávat, než se iracionální myšlenky rozplynuly jako mlha nad forkskými lesy a opět vysvitlo slunce jejího rozumného uvažování.


„Bello,“ ozvalo se za jejími zády tiše.
Prudce se otočila, protože neslyšela nikoho přicházet, a hleděla do očí Adrianne.
„Všechno ti povyprávím, chceš?“ usmála se Ann a Bella vděčně kývla.
„Adri, mám tě ráda, nechci, aby sis myslela,“ začala Bella, ale Adrianne zavrtěla hlavou: „Já vím, Bello, vždycky ses ke mně chovala hezky, ale… zasloužíš si vědět všechno.“
Usadily se společně na gauč v obývacím pokoji. Adrianne se zahleděla kamsi za Bellu, opět byla v Gatlinburgu ve státě Tennessee a opět se psal rok 1935…
„Musíš chápat jednu věc, Bello,“ započala své vyprávění melodickým hlasem Ann, „ach jo, nechci, aby to znělo pateticky, no nikdy jsem nebyla na proslovy, to máme s Emmem asi společné,“ schovala si rozpačitě pramen vlasů za ucho.
Bella se na ni povzbudivě usmála.
„S Edwardem jsme se na té naší upíří cestě vlastně vzájemně podpírali, víš, není to jednoduché stát se… tím… když jsi sama,“ sklopila Adrianne pohled.
Bella vstala a stiskla jí rameno: „Nemusíš mi nic říkat, nemám právo, to ty jsi byla v téhle rodině dřív než já…“
Adrianne k ní zvedla oči: „No byla a nebyla, viď… přijde na to, na kterou minulost se podíváme… Bello, jsi na mě hodná, ale nebude se ti líbit, co budu říkat.“
Bella strnula a zase se posadila, zůstala však v předklonu a pohledem visela na Adrianniných rtech.
Ani jedna z nich nepostřehla, že do místnosti vešel Edward a zůstal skryt ve stinném koutě místnosti.


„My,“ polkla Adrianne, „snažili jsme se udělat Esmé a Carlisleovi radost, zkoušeli jsme navázat vztah…“
Bella si skousla ret.
„Bylo nám spolu báječně, rozuměli jsme si, doplňovali se, Edward se mnou dobrovolně odešel do vyhnanství na Aljašku na prvních pár let mého novorozeneckého období. Jenomže už dávno před tím jsme pochopili, že by to nefungovalo, že mezi námi chybí pověstná jiskra… když jsme se vzali za ruce, bylo to jako…“ prohrábla si vlasy a rozesmála se.
A Edward vystoupil ze stínu a přičapl k Belle: „Jako by se za ruce drželi sourozenci.“
Adrianne přitakala a mrkla na Edwarda: „Takže jsme jednou zašli na drink…“
„Poseděli nad srnkou v lese,“ upřesnil smějící se Edward.
„A vylili si navzájem srdíčka,“ dokončila Adrianne.
„Ani nevíš, jak se nám pak oběma ulevilo, báli jsme se, že ten druhý to cítí jinak,“ třel Edward manželčiny dlaně.
„A pak, když jsem zkusila chodit mezi lidi a zase jsme začali studovat, poskytovali jsme si s bráškou navzájem krytí,“ šklebila se Adrianne.
Bella se nechápavě podívala na ni a pak na svého muže, který rozpačitě sklopil zrak: „Předstírali jsme, že jsme pár, aby mně daly pokoj studentky a jí studenti a počkej… dokonce i  školník, že jo?“ obrátil se ke své adoptivní sestře.
„No, to bych nevytahovala,“ mávala kuckajíc se smíchy před sebou Adrianne rukama.
„Naštěstí není na Adrianne poznat, že je starší než já… a k tomu ty papíry od Jenkse,“ šklebil se Edward, „takže jsme nebudili pohoršení.“

 

„Pěkně se ten příběh zamotal,“ usmála se konečně Bella.
Adrianne vstala a začala přecházet po místnosti, měla nepřítomný pohled, to jak byla stále ve svých vzpomínkách: „No, zamotal, a když jsme pak jeli na návštěvu do Denali…“
Bella vykulila oči a rozesmála se: „Ne!“
Edward pokrčil rozverně rameny a Bella se s novou dávkou uznání podívala vděčně na Adrianne: „Tanye to asi pěkně zamíchalo s plány.“
Adrianne si začala nevinně pískat: „No řekněme, že tehdy se sloveso zamíchat změnilo na namíchnout.“ Pak se usmála: „Ale pak jsme se spřátelily, nějakou dobu jsem u nich zůstala a studovala univerzitu.“
Odmlčela se.
„Edward mi pomohl ještě s jednou věcí, přijel do Denali za mnou, když Rosalie… když onemocněla a nebyla šance, že… a pomohl mi učinit rozhodnutí setkat se opět s ní a Emmettem a nabídnout jim řešení…“ zvážněla Adrianne.
Bella přikývla, ten příběh už slyšela.


Do místnosti vkročil Emmett vedoucí kolem pasu Rosalii a usmíval se: „Nevěř všemu, co slyšíš, Bello, Rose jen chtěla zůstat navždy mladá a krásná!“
Rosalie jej výchovně pleskla po hlavě a mrkla na Bellu.
„Bylo to těžké období,“ sklonila pak hlavu, „nemohli jsme se nějakou dobu starat o své děti… a když pak Lily dospěla a rozhodla se přidat k nám, museli jsme sobecky říct ano…“
„A teď společně sledujeme potomky svých dalších tří dcer a….“ odtušil Emmett a Bella vykulila oči, což Rose kvitovala slovy: „To jsou ty Emmettovy pokusy o dědice…“
Její muž se zazubil: „No ale povedlo se nakonec… a firma Polaroid,“ mrkl na Edwarda „je pořád v rukou McCartyů“.
Bella se smutně usmála, pro Rose a Emmetta muselo být těžké dívat se, jak jejich potomci stárnou, přivádějí na svět nové generace a zase tento svět opouštějí, proto o svém životě mluvili tak málo, i když do jejich rodiny patřili už skoro rok.
Jak pochopila, to byl důvod, proč se k Adrianne a k nim přidali minulý rok po návratu cestovatelů v čase, rozhodli se nedívat se už, kam se jejich rodinný strom rozkošatil.

 

„Já,“ odkašlala si Rosalie, „nikdy jsem vám dost nepoděkovala, vlastně si neumím vůbec představit, že bych nebyla matkou, i když tak velké smečky svišťů…“ pokusila se odlehčit dojatou atmosféru.
Mezitím se v pokoji totiž sešla celá rodina a dům se rozjasnil úsměvy.


Edward zvážněl a přisedl k Belle na gauč: „Obáváš se zbytečně, Bells, pojistila sis mě totiž dokonale sama, už daleko dřív, než jsem potkal Adri, víš…“
Bella se mu nechápavě zahleděla do očí.
„Víš, jak jsem ti nechtěl dovolit, aby ses v minulosti setkala s mým mladším já?“ začal Edward a jeho žena přikývla.
„To se naštěstí nestalo, ale přesto jsi mi tam nechala vzkaz… tenkrát za Rochesterem při té vlakové nehodě… ústřižek z novin a prstýnek, který jsme našli u Emmetta, voněl tebou… stejnou vůni jsem pak cítil v Gatlinburgu z Ann a také, když jsem se vrátil na místo Adrianniny nehody, abych Emmettovi oznámil,“ hlas se mu zlomil, „že jeho sestra zemřela.“
Adrianne se zadívala na své ruce a zmučeně se posadila.
„Zamiloval jsem se do té vůně, i když jsem vůbec nechápal, odkud byla… a byl jsem zmaten těmi ostatními třemi…“ zatřásl hlavou.
Bella mu visela na rtech.
„Asi tušíš, jaký šok jsem měl, když ta vůně jednoho dne prostě nakráčela… promiň, vklopýtala (Bella zavrčela) na jednu hodinu biologie na jedné střední škole… a za ruku si rozverně táhla zpívající sbor krvinek,“ zasmál se Edward.
Bella mu skočila kolem krku: „Už žádné cesty časem!“
Edward přikývl: „Nic, doma budem´, už jsme se narajzovali dost!“


Jen Jasper se nemohl zbavit neodbytné myšlenky, jak by se jejich život vyvíjel, kdyby tenkrát při osudné nehodě v den Belliných narozenin na budoucí švagrovou nezaútočil… mohl Belle a Edwardovi ušetřit tolik měsíců soužení.
Když navždy z jejich minulosti zmizel Edwardův sebevražedný „výlet“ do Volterry, a on se k Belle vrátil i tak… možná by se nemusel vracet vůbec… protože by nikdy nemusel odejít…
Edward s Alice bleskli pohledem po Jasperovi. No to snad…


Stroj času odpočíval pokryt vrstvou prachu v Alexově dílně ve Forks a dnes to byl přesně rok, co se vrátil ze svého posledního dobrodružství…


Povídky od Carlie

 

Doufám, že z vás zejména závěr neudělal diabetiky ;-)
Je mi ctí, že jste příběhem a časem cestovali se mnou, já si psaním tohohle tématu jednak ukojila svou vášeň pro časové paradoxy a paradoxně ;-) se tak zamotala do ještě větší závislosti na nich i Twilight, no co už teď, zpátky ni krok ;-)

Díky opět Gassie, i v tomto kousku jsou její nápady (Ty si je poznáš, viď, Gass :-))


No, takže... pápá ;-)  

Poslední dobou trpím chronickým padáním smítek do obou očí ;-), ehm, kde mám ten kapesník ;-)


předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

«   1 2

Nosska

2)  Nosska (01.01.2011 17:45)

Carlie, to nemělo chybu, vážně skvěle sepsaný, vymyšlený.... zkrátka nemám slov nad Tvou fantazií

Gassie

1)  Gassie (01.01.2011 17:20)

Carlie, začnu začátkem. Tím naprostým ideálem, kde všichni žijí šťastně... Pořád, protože je smrt nestraší.
Hrozně moc se mi líbí vztah Adrianne a Edwarda, protože oni jsou prostě bratr se sestrou a i když se Steph určitě moc snažila, aby to samé bylo mezi Edwardem a snad možná Alice, tohle je mnohem uvěřitelnější.
Taky se mi líbí ten Tvůj nápad s postupným poznáváním Belly (po čuchu ). Neviděl ji, ale cítil ji. Ona si ho vlastně pojistila. To je naprosto skvělé
Díky za nádhernou povídku.

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek