Sekce

Galerie

/gallery/thumbs/hodiny%20v%20oku.jpg

Pápá Lála... totiž pápá Cullenovi, Blackovi, Hartdegenovi (Alexovo příjmení, já už taky nevěděla, pst) a pápá ještě někomu? :-)


„Teto, vyprávěj ještě, jak jste se poznali s manželem,“ vzdychla Renesmé a setřela si pot z čela.
Byl horký srpnový večer roku 2011. Jacob se pousmál nad nadšením své ženy, která seděla spokojeně uvelebená v jeho náruči, zády opřená o jeho hruď. Jake jí podal ze stolu sklenici vody, protože sama se přes bříško už skoro nedokázala k tomuto cíli natáhnout.
Alice si vyměnila pohled s Adrianne a obě současně šeptly: „Která?“
Nessie se zarděla: „Všechny!“ a věnovala úsměv přicházející Rosalii, která byla ze všech žen nejstarší, alespoň podle vzhledových měřítek. Měla něco kolem třiceti. Stejně jako její manžel Emmett, který na louce vedle hrál s Alexem, Jasperem a svou dospělou dcerou Lily, která se naprosto potatila, americký fotbal.


„No o mém seznámení by měli vyprávět ti, kteří ho spískali,“ usmála se Rose, kývla hlavou k Alice a mávla rukou k Edwardovi a Belle, kteří se o kousek dál v zahradní houpačce o něčem „dohadovali“, ale když na sobě cítili pohledy ostatních, s rozpačitými úsměvy si dali „time-out“. Edward vymotal jednu svou nohu z manželčiných, spustil ji na zem a pomalu houpačku rozhoupal.
„To moje vlastně taky,“ rozesmála se Adrianne a pohotově chytla šišatý míč, který k ní přiletěl od jejího bratra. „Jak malej, upíre!“ vpálila mu společně s míčem zamířeným do jeho břicha.
Emmett se zasmál: „Promiň, sestřičko, ale teď už nejsem tvůj mladší bráška, stihl jsem tě ve věku předhonit.“
Adrianne na něj se smíchem zavrčela: „No jo, teď jsi můj big brother!“
Emmett se zazubil: „Jasně, ségra, a všechno vidím!“
Žena protočila oči a ucedila: „Tak sleduj!“ udělala proti němu výpad, míč mu opět vzala a utíkala s ním až za brankovou čáru. „Tak jaká jsem?“ poskakovala tam nadšeně.
Emm naklonil hlavu ke straně a s cukajícími koutky úst se jí zeptal: „A proti komu hraješ?“
Ann pokrčila rameny: „Proti tobě, ne?“
Emmett se zlomil v pase a plácal se do kolen: „Tak potom jsi zrovna dala Alexovu týmu vlastňáka!“
Alexander se zasmál: „Neboj, já už si ji ztrestám sám!“
Adrianne vykulila oči a začala utíkat směrem k lesu v těsném závěsu svého muže.


Po chvíli se z lesa vynořila dvojice rozpačitě se culících hlav klanu.
„Člověk nemá kouska klidu ani na houbách,“ broukla Esmé.
Carlisle zuřivě kýval hlavou.
A členové jejich rodiny vybuchli smíchy: „Člověk?“ a „Houby?“

Bella skočila do domu pro Nessiin svetr, protože zůstali sedět dlouho do noci a vzduch se ochladil.
Když se vrátila, Edward si tiše povídal s Adrianne, a pak se společně rozesmáli, přičemž Adrianne mu stiskla paži.
Bella se nuceně usmála a uhnula pohledem. Střetla se s vážným zrakem Jaspera, pokrčila rameny.
Adrianne měla ráda, nežárlila na ni, protože Edward Belle dával najevo, jak moc pro něj jeho manželka znamená, neměla pocit, že by ji zanedbával, že by se snad věnoval Adrianne na úkor Belly. Přesto však neměla dost odvahy sledovat ty dva, když spolu někde osaměli, její intuice jí dávala tušit, že mezi těmi dvěma je bližší vztah než má Edward s ostatními ze svých sourozenců, a byla to oblast, ve které Bella nemohla konkurovat, měli společnou historii, společně prožitá léta před ní…
Bella podala beze slova svetr své dceři a otočila se zpět do domu, vkročila do obývacího pokoje a bezradně se rozhlédla, potřebovala svou mysl něčím zaměstnat, proto se vydala do kuchyně, aby připravila Nessie a Jacobovi druhou večeři. Poslední dobou jedli tak, jako by byli těhotní oba, totiž… Jacob tak jedl odjakživa.


Bella věděla, že problém, který má, není objektivní, neexistovala žádná nevěra, žádný důvod k obavám. Ze zkušenosti členů své rodiny poznala, že upír se může zamilovat jen jednou… a pokud se Edward nesmazatelně zamilovat až do Belly, tak před ní nebyla žádná jiná.
Potřásla hlavou, nechtěla svými pocity nikoho otravovat, jediným nedobrovolným divákem jejího vnitřního boje tak byl Jasper díky svému daru, ten však taktně mlčel.
Bella věděla jediné, že kdykoliv své pocity nekočíruje, musí se klidit své rodině a hlavně Edwardovi a Adrianne z cesty, protože jinak by řekla něco, co by ublížilo nejen jim, ale hlavně jí. Potřebovala být sama a chvíli rozdýchávat, než se iracionální myšlenky rozplynuly jako mlha nad forkskými lesy a opět vysvitlo slunce jejího rozumného uvažování.


„Bello,“ ozvalo se za jejími zády tiše.
Prudce se otočila, protože neslyšela nikoho přicházet, a hleděla do očí Adrianne.
„Všechno ti povyprávím, chceš?“ usmála se Ann a Bella vděčně kývla.
„Adri, mám tě ráda, nechci, aby sis myslela,“ začala Bella, ale Adrianne zavrtěla hlavou: „Já vím, Bello, vždycky ses ke mně chovala hezky, ale… zasloužíš si vědět všechno.“
Usadily se společně na gauč v obývacím pokoji. Adrianne se zahleděla kamsi za Bellu, opět byla v Gatlinburgu ve státě Tennessee a opět se psal rok 1935…
„Musíš chápat jednu věc, Bello,“ započala své vyprávění melodickým hlasem Ann, „ach jo, nechci, aby to znělo pateticky, no nikdy jsem nebyla na proslovy, to máme s Emmem asi společné,“ schovala si rozpačitě pramen vlasů za ucho.
Bella se na ni povzbudivě usmála.
„S Edwardem jsme se na té naší upíří cestě vlastně vzájemně podpírali, víš, není to jednoduché stát se… tím… když jsi sama,“ sklopila Adrianne pohled.
Bella vstala a stiskla jí rameno: „Nemusíš mi nic říkat, nemám právo, to ty jsi byla v téhle rodině dřív než já…“
Adrianne k ní zvedla oči: „No byla a nebyla, viď… přijde na to, na kterou minulost se podíváme… Bello, jsi na mě hodná, ale nebude se ti líbit, co budu říkat.“
Bella strnula a zase se posadila, zůstala však v předklonu a pohledem visela na Adrianniných rtech.
Ani jedna z nich nepostřehla, že do místnosti vešel Edward a zůstal skryt ve stinném koutě místnosti.


„My,“ polkla Adrianne, „snažili jsme se udělat Esmé a Carlisleovi radost, zkoušeli jsme navázat vztah…“
Bella si skousla ret.
„Bylo nám spolu báječně, rozuměli jsme si, doplňovali se, Edward se mnou dobrovolně odešel do vyhnanství na Aljašku na prvních pár let mého novorozeneckého období. Jenomže už dávno před tím jsme pochopili, že by to nefungovalo, že mezi námi chybí pověstná jiskra… když jsme se vzali za ruce, bylo to jako…“ prohrábla si vlasy a rozesmála se.
A Edward vystoupil ze stínu a přičapl k Belle: „Jako by se za ruce drželi sourozenci.“
Adrianne přitakala a mrkla na Edwarda: „Takže jsme jednou zašli na drink…“
„Poseděli nad srnkou v lese,“ upřesnil smějící se Edward.
„A vylili si navzájem srdíčka,“ dokončila Adrianne.
„Ani nevíš, jak se nám pak oběma ulevilo, báli jsme se, že ten druhý to cítí jinak,“ třel Edward manželčiny dlaně.
„A pak, když jsem zkusila chodit mezi lidi a zase jsme začali studovat, poskytovali jsme si s bráškou navzájem krytí,“ šklebila se Adrianne.
Bella se nechápavě podívala na ni a pak na svého muže, který rozpačitě sklopil zrak: „Předstírali jsme, že jsme pár, aby mně daly pokoj studentky a jí studenti a počkej… dokonce i  školník, že jo?“ obrátil se ke své adoptivní sestře.
„No, to bych nevytahovala,“ mávala kuckajíc se smíchy před sebou Adrianne rukama.
„Naštěstí není na Adrianne poznat, že je starší než já… a k tomu ty papíry od Jenkse,“ šklebil se Edward, „takže jsme nebudili pohoršení.“

 

„Pěkně se ten příběh zamotal,“ usmála se konečně Bella.
Adrianne vstala a začala přecházet po místnosti, měla nepřítomný pohled, to jak byla stále ve svých vzpomínkách: „No, zamotal, a když jsme pak jeli na návštěvu do Denali…“
Bella vykulila oči a rozesmála se: „Ne!“
Edward pokrčil rozverně rameny a Bella se s novou dávkou uznání podívala vděčně na Adrianne: „Tanye to asi pěkně zamíchalo s plány.“
Adrianne si začala nevinně pískat: „No řekněme, že tehdy se sloveso zamíchat změnilo na namíchnout.“ Pak se usmála: „Ale pak jsme se spřátelily, nějakou dobu jsem u nich zůstala a studovala univerzitu.“
Odmlčela se.
„Edward mi pomohl ještě s jednou věcí, přijel do Denali za mnou, když Rosalie… když onemocněla a nebyla šance, že… a pomohl mi učinit rozhodnutí setkat se opět s ní a Emmettem a nabídnout jim řešení…“ zvážněla Adrianne.
Bella přikývla, ten příběh už slyšela.


Do místnosti vkročil Emmett vedoucí kolem pasu Rosalii a usmíval se: „Nevěř všemu, co slyšíš, Bello, Rose jen chtěla zůstat navždy mladá a krásná!“
Rosalie jej výchovně pleskla po hlavě a mrkla na Bellu.
„Bylo to těžké období,“ sklonila pak hlavu, „nemohli jsme se nějakou dobu starat o své děti… a když pak Lily dospěla a rozhodla se přidat k nám, museli jsme sobecky říct ano…“
„A teď společně sledujeme potomky svých dalších tří dcer a….“ odtušil Emmett a Bella vykulila oči, což Rose kvitovala slovy: „To jsou ty Emmettovy pokusy o dědice…“
Její muž se zazubil: „No ale povedlo se nakonec… a firma Polaroid,“ mrkl na Edwarda „je pořád v rukou McCartyů“.
Bella se smutně usmála, pro Rose a Emmetta muselo být těžké dívat se, jak jejich potomci stárnou, přivádějí na svět nové generace a zase tento svět opouštějí, proto o svém životě mluvili tak málo, i když do jejich rodiny patřili už skoro rok.
Jak pochopila, to byl důvod, proč se k Adrianne a k nim přidali minulý rok po návratu cestovatelů v čase, rozhodli se nedívat se už, kam se jejich rodinný strom rozkošatil.

 

„Já,“ odkašlala si Rosalie, „nikdy jsem vám dost nepoděkovala, vlastně si neumím vůbec představit, že bych nebyla matkou, i když tak velké smečky svišťů…“ pokusila se odlehčit dojatou atmosféru.
Mezitím se v pokoji totiž sešla celá rodina a dům se rozjasnil úsměvy.


Edward zvážněl a přisedl k Belle na gauč: „Obáváš se zbytečně, Bells, pojistila sis mě totiž dokonale sama, už daleko dřív, než jsem potkal Adri, víš…“
Bella se mu nechápavě zahleděla do očí.
„Víš, jak jsem ti nechtěl dovolit, aby ses v minulosti setkala s mým mladším já?“ začal Edward a jeho žena přikývla.
„To se naštěstí nestalo, ale přesto jsi mi tam nechala vzkaz… tenkrát za Rochesterem při té vlakové nehodě… ústřižek z novin a prstýnek, který jsme našli u Emmetta, voněl tebou… stejnou vůni jsem pak cítil v Gatlinburgu z Ann a také, když jsem se vrátil na místo Adrianniny nehody, abych Emmettovi oznámil,“ hlas se mu zlomil, „že jeho sestra zemřela.“
Adrianne se zadívala na své ruce a zmučeně se posadila.
„Zamiloval jsem se do té vůně, i když jsem vůbec nechápal, odkud byla… a byl jsem zmaten těmi ostatními třemi…“ zatřásl hlavou.
Bella mu visela na rtech.
„Asi tušíš, jaký šok jsem měl, když ta vůně jednoho dne prostě nakráčela… promiň, vklopýtala (Bella zavrčela) na jednu hodinu biologie na jedné střední škole… a za ruku si rozverně táhla zpívající sbor krvinek,“ zasmál se Edward.
Bella mu skočila kolem krku: „Už žádné cesty časem!“
Edward přikývl: „Nic, doma budem´, už jsme se narajzovali dost!“


Jen Jasper se nemohl zbavit neodbytné myšlenky, jak by se jejich život vyvíjel, kdyby tenkrát při osudné nehodě v den Belliných narozenin na budoucí švagrovou nezaútočil… mohl Belle a Edwardovi ušetřit tolik měsíců soužení.
Když navždy z jejich minulosti zmizel Edwardův sebevražedný „výlet“ do Volterry, a on se k Belle vrátil i tak… možná by se nemusel vracet vůbec… protože by nikdy nemusel odejít…
Edward s Alice bleskli pohledem po Jasperovi. No to snad…


Stroj času odpočíval pokryt vrstvou prachu v Alexově dílně ve Forks a dnes to byl přesně rok, co se vrátil ze svého posledního dobrodružství…


Povídky od Carlie

 

Doufám, že z vás zejména závěr neudělal diabetiky ;-)
Je mi ctí, že jste příběhem a časem cestovali se mnou, já si psaním tohohle tématu jednak ukojila svou vášeň pro časové paradoxy a paradoxně ;-) se tak zamotala do ještě větší závislosti na nich i Twilight, no co už teď, zpátky ni krok ;-)

Díky opět Gassie, i v tomto kousku jsou její nápady (Ty si je poznáš, viď, Gass :-))


No, takže... pápá ;-)  

Poslední dobou trpím chronickým padáním smítek do obou očí ;-), ehm, kde mám ten kapesník ;-)


předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

22)  Edmonka (16.07.2014 11:53)

Moc se mi to líbilo, Hezký napsané

Carlie

21)  Carlie (13.02.2013 21:15)

Jalle: díky za tento archeologický nález , tj. za objevení této mé vykopávky :D Těší mě, že ses bavila

Jalle

20)  Jalle (29.01.2013 22:06)

čítalo sa mi to veľmi dobre vždy sa vo filmoch o cestovaní v čase strácala, ale v tvojej poviedke som mala celkom jasno, začo som veľmi vďačná celé to bolo úžasné
Bellinu vôňu by ma nikdy nenapadlo, že si môže Ed všimnúť
a tiež bol skvostný Jasperov záver

Anna43474

19)  Anna43474 (17.09.2011 14:00)

„Poseděli nad srnkou v lese.“ Navzdory tomu, jak to skončilo, mi přijde hrozně smutné, že Edward měl jiné vzpomínky než Bella. Jistě, znali obě reality, ale i tak :(
„To jsou ty Emmettovy pokusy o dědice…“
...nakráčela… promiň, vklopýtala Miláčkové
Akorát je mi hrozně líto toho, že jsi mu i přes všechno tohle nedovolila zachránit Emmu :'-(
DĚKUJU za tenhle příběh. Zkoukla jsem kvůli němu nový film, což je to nejmenší... Prostě díky
TKSATVO

Carlie

18)  Carlie (04.02.2011 17:34)

Amishko: jsem já normální? já Ti nepoděkovala... tak tak činím kajícně teď, ráda jsem Tě tu měla

Carlie

17)  Carlie (12.01.2011 22:10)

ambruško, ujišťuji Tě, že jsi to napsala dostatečně jasně... , jen, ehm, kdo mi teď pomůže s těmi milióny balónků, ve které se proměnilo moje ego? :D Nějak nedosáhnu na klávesnici...
Tvé komentáře v celé povídce jsem hltala jako bonboniéru, luxusní výběrovou, rauš způsobující. Moc díky za hřejivá slůvka, od Tebe obzvlášť si takového hodnocení nesmírně vážím!

ambra

16)  ambra (11.01.2011 23:52)

Carlie, proč bulím, když všechno dopadlo ok???:'-(
Vůbec nevím, za který konec (nebo začátek, přijde na to ) bych to měla popadnout, ale abych se nezamotala, pokusím se být jednduchá:
Neuvěřitelně jsem si užila TVÝCH Cullenů, které by sis měla nechat patentovat Miluju je naprosto a bezvýhradně - a to byl PARADOXNĚ zásadní důvod, proč jsem té jejich výpravě fandila jen na 99%. Nedokázala jsem si je představit bez Rose a Emmetta.
Ale Tys mě nějak ošálila a zmámila a já nakonec tak moc doufala, že na Emma v roce 35 bude čekat TA rodina, že jsem se vlastně vůbec nepoznávala (nehejbla jsi mi s minulostí? ).
Napsala jsem to mockrát, ale musím a CHCI znovu. GENIÁLNÍ NÁPAD, geniální zpracování. I tupá ambřin mozek si to bez větší újmy velmi užil a vychutnal.
Humor. Ne, to by bylo moc dlouhý
Závěr a rozuzlení. Spadla mi brada a to tak, že mockrát. Všechno tak zapadlo!!!
Vědomí dvojí minulosti, ta věc s Adri, Belliny pochyby, vysvětlení... Nestíhala jsem dýchat. Takže nejen že párů neubylo, ono se nám tu vyvrbilo něco dalšího.
Nakonec i Alex našel své štěstí.
Carlie, padám na ústa, ale pořád mám pocit, že jsem nenapsala dost jasně, jak moc MOC MOC MOC MOC se mi Tvá povídka líbila.
Děkuji. MOC;)

Amisha

15)  Amisha (09.01.2011 12:04)

Ahoj já... jsem to tak nějak vzala jedním vrzem
Zažraná tak, že jsem nějak tak... no... nezvládala komentovat jednotlivé kapitoly.
Ale příběh to byl úžasný, ty akce a posléze reakce! Jsi geniální

Carlie

14)  Carlie (04.01.2011 19:38)

Ewiku, díky, moc ráda jsem Tě tu měla
Alice: I já moc díky za hřejivý komentář

13)  alicecullen (02.01.2011 22:10)

Mockrát jsem u tvů povídky bulila jako želva a jsem ráda že to dopadlo jak to dopadlo. Povídka byla naprosto dokonale úžasná. Úplně mě dostala. Cestování časem mě také docela zajímá, tak to bylo přesně pro mě. Moc děkuji za tvojí povídku :)

Ewik

12)  Ewik (02.01.2011 19:49)

Děkuji za překrásnou povídku.
A děkuji za její nádherné ukončení, mám slzy v očích.
Klaním se Carlie, určitě se sem vrátím.

Carlie

11)  Carlie (02.01.2011 17:20)

Díky moc, Evelyn, Leni, Yasminko :-)
Evelyn: díky , původně jsem vás chtěla nechat k tomuto dílu fasovat inzulinové injekce :D, jsem ráda, že jste to přežily i bez nich :D
Lenko: díky za komentář i za postřeh ohledně otevřeného konce... no můžu říct jen to, co jsem už říkala Gassie, mám ráda otevřené konce... ale právě proto, že jsou to konce :D, takže ne (ačkoliv, když to teď napíšu, už nebude otevřený :D), neplánuju nechat vystartovat ke stroji času Jazze s prachovkou :-)
Yasmi: díky , ano, měla... měli to být Rose a Emmett :-) Od počátku jsem je chtěla vrátit zpátky do rodiny, byla jsem taaak čitelná, že? :D Stejně jako s tou "Ann"... jakožto zkratkou jména Lillian (Rosalie Hale McCarty :D)

Yasmini

10)  Yasmini (02.01.2011 17:12)

Carli. Super. Krásně zpracované téma cest časem. Byla to odvaha, která se vyplatila. Tleskám ti. Adrian do rodiny krásně zapadla. Jo vím, že tam byla dřív než Bella. No nebo ne? Rosalii jsi zachránila. Měla děti. Doufám, že vidět dorůstat, stárnout a umírat potomky nebyla příliš velká rána do srdce? Věřím že to zvládla.;) ;)
Mám otázku v některém z minulých dílů přicházeli cizí upíři. Měla jsi vymyšleno kdo to byl? Taky Rose?
Díky moc
Yasmini
PS: cukru není nikdy dost

Lenka326

9)  Lenka326 (02.01.2011 16:04)

Carlie,
moc moc krásný závěr originální povídky a neboj, žádný hyperglykemický záchvat se nekonal. :D Návrat těch dvou, kvůli kterým se všechno to dobrodužství událo, mi udělalo moc velkou radost. Rose šťastná, že mohla být mámou a dokonce přichází i s Lily. K tomu těhotná Nessie, "dohadující" se propletení Bella s Edwardem, Esmé s Carlislem na houbách... :D
A krásný příběh Adrianne, její osudové propletení s Edwardem, kvůli kterému se tak trápila Bella. A zbytečně. Hlavně, že je šťastná s Alexandrem, i on si zaslouží pořádnou porci štěstí.

A co ten konec? Doufám, že Jaspera nenapadne oprašovat stroj času a měnit minulost. Kdoví, co by se pak zpustilo. Nebo jo? :D
Děkuju.

Evelyn

8)  Evelyn (02.01.2011 14:47)

Carlie, víš co? Já nemám ráda přeslazené konce, kde každý získá, to co tak chtěl, a všichni jsou dokonale šťastní. Ale tohle... To bylo prostě báječné! U poslední kapitoly jsem psala, že mi Rose s Emmettem chybí. Tak už nechybí Ono je to tak nějak logické (alespoň pro mě) - měli se stát upíry, tak se jimi stali. A to, že před tím prožili pár let jako lidé a stali se rodiči, je to, co se mi tak líbí. Pro ně to rozhodnutí o věčnosti muselo být tak trochu sladkobolné - oni sice nezemřou, ale budou vědět, že jejich děti ano. Vždyť i proto se přidali ke Cullenům.
Pro mě happy end, ale takový můj ne úplně cukrátkový

Carlie

7)  Carlie (02.01.2011 08:29)

eMusko: díky, žes tu byla , plánuju, plánuju, letos určitě ještě něco bude
Bye: Tobě musím složit ještě jeden hold (a týká se to i dalších chytroučkých čtenářek ), moc jsem si užívala, když jste přesně poznaly, kde jenom mlžím a nedaly se zmást... např. tím, kdo přichází... kdo je Ann :D a že Carlie neumí sad endy (a píše o sobě ve třetí osobě, už se jde objednat na terapii :D)

Díky všem
Mně se tak ulevilo, že jsem se neztratila a příběh dokončila, i když si nedělám iluze, že se tam časem nenajde nějaká nesrovnalost :D, ale to už k téhle tematice patří :-)

Bye

6)  Bye (01.01.2011 22:16)

Carlie, asi takhle: DĚKUJU!!!
Epilog byl šťavnatou třešničkou na dortu. Opravdovým esem v rukávu! Nechyběla v něm žádná z pověstných ingrediencí, které tvou tvorbu dělají tak přitažlivou (pro chudinku můrku Bye). Šmrnc, vtip, nápad, styl, emoce...
Pasáž, kdy se Bella tentokrát už fakt hodně bolavě trápila kvůli vztahu Edwarda a Adrianne, mě hodně sebrala. K vysvětlení jsem se doslova prohltala!
Za všechny ty vzájemně propojené souvislosti, které svedly rodinu dohromady Ti plácám a klaním se (a nemlaskám ani neruším, slovy klasika )
Ještě jednou musím zdůraznit, že máš můj obdiv, jak jsi se popasovala s alfou-omegou téhle povídky - cestováním v čase!
Hele, bylo tam toho mraky, ale tohle prostě MUSÍM! :
"a za ruku si rozverně táhla zpívající sbor krvinek,“ zasmál se Edward.
Bella mu skočila kolem krku: „Už žádné cesty časem!“
Edward přikývl: „Nic, doma budem´, už jsme se narajzovali dost!“
To prostě mluví za vše - čistokrevná Carlie!

eMuska

5)  eMuska (01.01.2011 21:39)

Tak to bolo neuveriteľné! Totáne dokonalý príbeh! Čo ďalej plánuješ? Ha? Hm? Hm? Kedy? Bolo to rozprávkové, toto si ešte niekedy prečítam...

Carlie

4)  Carlie (01.01.2011 18:39)

Nedá mi to a musím hned reagovat :D
Gassie: Adrianne, kterou jsi mi pomohla stvořit , měla být původně okrajová postava, sama jsem se divila, jak mi přirostla k chlopni A Bella? To je prostě žárlivka par excellence (po kom to jen může mít, chudina , ještěže nepíšu častěji v první osobě :D)
Nossko: díky, jsi zlatá, platinovááá
Karolko: to mi připomnělo hlášku: Já vím, co s tím je, máš to rozbitý Díky, kočko Příští tvorba bude doufám spoluautorská, takové novoroční předsevzetí jsme si s jistou () autorkou daly

Karolka

3)  Karolka (01.01.2011 17:49)

Máš to, Carlie, asi nějaký zaprášený. Mně ta smítka do očí napadala taky... A stačil první odstavec. Rosalie coby matka. To se mi ten text na chvíli rozostřil. A nebylo to naposledy...
Jsem vděčná, že jsi v závěrečné části dala prostor hlavnímu páru, v tvém podání jsou opravdu nedostižní. Scéna s houpačkou mi monitor pro změnu trošku zamlžila. (Ano, mně stačí málo... ).
Těhulka Ness, to mě taky vzalo. Jsem na tom aktuálně stejně, nově zamilovaná do Twilight, takže jsem si tuhle povídku neskutečně užívala.
Děkuju Carlie a pevně doufám, že už máš nějaký podobně ženiální nápad a nenecháš své věrné čtenářky dlouho čekat.

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek