09.12.2010 [13:00], Carlie, ze série Má budoucnost je v mé minulosti, komentováno 16×, zobrazeno 3335×

Výlet do roku 1935, záhadní návštěvníci v roce 2010.

„Promiňte, to byl omyl,“ zajíkla se Esmé a chvatně zavěsila telefon.
Stiskla k sobě oční víčka, pak opět už se smířeným úsměvem obrátila svou vyrovnanou tvář k rodině: „To číslo má někdo jiný, to znamená, že Rose se to povedlo a Emm…“
„Už to vzít nemůže,“ sklopil Jasper pohled k zemi.
To ostatně tušili, už když viděli ten záznam v matrice, v knize narození, manželství a úmrtí.

Rosalie přežila rok 1933.

K čemu to ale bylo, když získala jen další 2 roky… a v kolonce s jejím jménem stálo strohým úřednickým jazykem lakonické: násilná smrt.

Renesmé usedavě plakala: „Proč teta?“
Jacob si ji stáhl k sobě na klín a vískal ji ve vlasech: „Miláčku, to ještě není konec, naši to tam spraví, nezapomeň, mají s sebou Alice, ona to určitě vidí!“
Dívka upřela pohled plný naděje na Jacoba a objala ho mocně kolem krku.

***

A Alice si přála nevidět, proklínala svůj dar, nechtěla sedět v kině v první řadě.

Ne když se promítá horor.

Bella klečela vedle Alice a snažila se ji uklidnit: „Alice, ještě se to nestalo, ještě se to nestalo!“
Alice konečně otevřela oči a upřela je na své spolucestující v čase. „Všechno bylo v pořádku,“ vzlykla, „tím odstraněním Royce,“ odmlčela se „se budoucnost pohnula správným směrem, Rosalie se vdala za přítele z dětství, měla děti…“
Alice se usmála, pak se ale opět zasmušila: „Jenže… tím zásahem do minulosti jsme způsobili něco mnohem horšího…“ Ztěžka polkla: „Když se Rosalie z roku 1933,“ kývla hlavou směrem, kterým popsaná dívka zmizela, „nestřetla s Roycem,… potkala přítelkyni a učinila rozhodnutí, které“, hlas se jí zlomil, „ji bude stát život,… opět,… a budoucnost se v tom okamžiku zase změnila“.
Trojice kolem drobné věštkyně napětím nedýchala.
Tmavovláska si mačkala dlaně a smutně vyprávěla dále: „Jede na oslavu a seznámí se tam s mužem… Sice nepozná krutost Royce, ale po té, co byl nezvěstný, nechá se okouzlit touhle novou známostí, mužem, za něhož se za rok provdá, a netuší, že potkala většího devianta, než byl Royce…“
Edward se k Alice naléhavě naklonil: „Budeme ji chránit, zabráníme tomu!“
Alice se roztřásla ramena: „Ne, myslím, že jsem to už pochopila, Edwarde,“ zvedla smutný pohled k bratrovi, „jako by to vždycky byl její osud, ať uděláme, co uděláme, bojím se, že…A nemůžeme ji hlídat věčně…“ zatřásla hlavou.

Semkli se k sobě a ticho narušoval jen vánek prohánějící se parkem.

To bylo jejich úsilí zbytečné? Vehnali Rose jen do ještě větší hrůzy?

Edward zatřásl hlavou. Kdysi byli s Bellou v kině na film, který Bella strávila s tváří schovanou do Edwardova svetru, jde i zde o totéž?

Nezvratný osud?

Krutá a ironická paní smrt pohrávající si s lidmi jako s bezmocnými loutkami?

Bella rozhodně vstala a začala nervózně v kruhu pochodovat kolem trojice svých příbuzných. Bylo to jako dětská hra Chodí Pešek okolo… tohle však nebyla hra, všichni měli srdce stažené úzkostí.

Ocitli se ve slepé uličce.

Bella najednou zavýskla: „Mám to!“
Oči všech se žádostivě upřely na ni.
Bella si přemýšlivě hodila pramen vlasů, který jí vyklouzl z umně vyčesaného drdolu, za rameno a s naléhavými gesty spustila: „Ano, taková smrt byl asi Rosaliin osud… Jenže, její osud byla taky přeměna, že…“ odmlčela se.
Carlisle si odkašlal, aby odpověděl, ale Bella ho přerušila: „Ne, tu bych nechala jako nejzazší možnost…“
Zhluboka se nadechla a dopověděla: „Chci říct, já, myslím, že její osud byl i Emmett, že jo… takže…“
Alice se v očích rozletěl ohňostroj nadšených jiskřiček: „Sestřičko!!!“ objala Bellu a zatočila se s ní, až obě ztratily rovnováhu a dopadly naznak do hromádky shrabané trávy, udýchaně se rozesmály.
Edward s Carlislem se po sobě podívali nechápavě.
Alice se posadila a z vlasů si vyklepávala traviny: „Rose potřebuje bodyguarda! A já o jednom šikovném náhodou vím… bydlí kousek odtud…“
„V roce 1935,“ dopověděli za ni v náhlém pochopení oba muži a zazubili se. Tohle by mohlo fungovat.
Alice kývla a vystartovala do stoje: „Tak na co ještě čekáme?“

Jmenovaná o chvíli později nervózně podupávala u časostroje a pobízela Carlislea: „Honem, dopiš SMS a jedeme!“
Bella se smála, s Edwardem už seděli v přístroji, v němž bylo najednou trochu více místa…

Jak však doufali, až poletí zpět, nebude v něm k hnutí…

Carlisle se zazubil a stejně jako prve vložil malou kovovou tabulku pod jednu z cihel, z nichž byla vystavěna stěna hrobky, jejich soukromého záznamníku.
Tentokrát napsal: „Problém. Víme, jak řešit – 1935, Emmett. Líbám Tě. C.“

Carlisle se ještě zarazil a přemýšlel nahlas: „Že mi to nedošlo dříve! Trochu jsem tu problematiku studoval, než jsme vyrazili. Myslím, že se s Rose stalo totéž, co v případě Alexovy ženy. Problém je ten, že Rosalie jednoduše nemůže způsobit změnu svého života sama! Reakce nemůže zrušit akci… pokud by zůstala člověkem a zestárla, nebyla by jako upírka členem naší rodiny a nemohla by a neměla by důvod vydat se do minulosti zachránit sebe sama… začarovaný kruh.“
„A když tu změnu provedeme my?“ zeptal se tiše Edward.
Carlisle pokrčil rameny: „Pak to snad bude fungovat, když díky upíří podstatě si my budeme pamatovat obě časové reality, budeme v budoucnosti vědět, že ji máme jet zachránit, pak… by to snad mohlo uzavřít tu děsivou časovou smyčku…“
Alice ho netrpělivě postrkovala do stroje času: „Jojo a vesmír by nevybuchl, jedeme!“
Edward se na Alice zděšeně podíval, což brunetka počastovala protočením očí a slovy: „To byl jen řečnický obrat, žádná vize, bráško!“
Bella se v záchvatu  smíchu schoulila na manželově klíně, Carlisle už byl rovněž na svém místě a Alice se chichotala: „Tak vpřed, pane kapitáne!“

Ovládlo je vzrušení z další cesty časoprostorem…

A bylo to opět tu. Podivné zvuky, obrazy. Pohyb - napříč všemi rozměry, místem i časem…

Když se o pár vteřin později ocitli v zeleném šeru, ani na okamžik nepochybovali, že jsou na místě.

Národní park Great Smoky Mountains poblíž městečka Gatlinburg ve státě Tennessee…založen v roce 1934, vlastně… sotva před rokem…

Obklopoval je hluboký les, ale oni věděli, že jeho pokojná atmosféra je jen mylným zdáním, mimikrami kruté matky přírody. Vzdálené zvuky a tolik známé pachy, zvířecí a lidský, dávali tušit, že zde probíhá odvěká zkouška přírody, zákon evoluce, test přežití silnějšího druhu… a za moment do něj zasáhne třetí druh, predátor, pro nějž by oba předchozí druhy mohly být potravou…

Vzduch náhle ztěžklý pachem životodárné tekutiny způsobil strnutí a potom prudký úprk čtveřice cestovatelů v čase. Instinktivně zamířili tam, kam jim velela jejich upíří podstata. Pálení v hrdle však bylo nyní způsobeno daleko více než upíří žízní úzkostným strachem o muže bojujícího o holý život za hradbami nekonečných stromů…
Vrčení mohutné šelmy splynulo s vrčením upírů a bojovnými výkřiky dobře stavěného muže, na kterého se jim náhle otevřel výhled, když neslyšně doběhli na malou mýtinu.
Muž však na nohou dlouho nezůstal. Těžce klesl na kolena, ale než mohla šelma dokončit své zkázonosné dílo, ocitla se nic netušíc na větvi vzrostlého jehličnanu společně s drobnou upírkou.
Bella, která přispěchala Alice na pomoc, se pod stromem tichounce rozesmála.
Alice na švagrovou mrkla a podotkla: „No co co, on si s tím pitím krve začal!“ a zakousla se medvědovi s gustem do krku.

Mezitím se Edward s Carlislem snažili ošetřit Emmetta.
I když přišli dříve než tenkrát, v jiné časové realitě, Rosalie, ztratil mnoho krve a jeho mysl odplula do bezvědomí, to jak se mozek sepnul v pudu sebezáchovy.

„Vypadá jinak,“ prolomila ticho Bella, když se s již stabilizovaným Emmettem přesunuli ke stroji času. „Živější,“ dodala pak rozpačitě s pohledem upřeným na bledou tvář a šrámy, i když povětšinou zakryté obvazy.
„Trochu jsme to nedomysleli,“ promnul si Edward bradu, „zachránili jsme ho, ale copak jej můžeme jen tak beze všeho vzít do jiného státu, nechat ho znovu prožít 2 roky, které už má za sebou? Podstrčit ho Rosalii a odejít? To je prostě šílené.“
Alice chtěla zareagovat, ale postava ležící na zemi se pojednou pohnula a muž ještě se zavřenýma očima i přes bolest z medvědem způsobených ran zachraptěl: „Rose, to jméno… já ho znám.“
Alice, Bella, Edward a Carlisle strnuli v překvapení.
Muž pozvolna otevřel oči.

***

Jasper vpadl do hotelového pokoje jako velká voda. Jen co dovřel dveře, obrátil svůj zrak na spolubydlící: „Máme společnost, do města míří cizí upíři… jsou ještě daleko, takže nevím, jestli je známe, ale jejich emoce jsou tak silné, že je cítím už nyní… sálá z nich obrovská potřeba nás najít…“
Nessie ztuhla a Jacob jí okamžitě začal třít dlaně ledové úzkostí.
Esmé upřela pohled na Alexe.
„Půjdeme jim naproti,“ rozhodla se náhle.
Když tu nebyl Carlisle, stala se přirozenou hlavou rodiny. Té části, která zbyla v tomto čase.
„Vezmeme jim moment překvapení, podíváme se, co jsou zač!“ dodala pak, pohlédla na členy své rodiny a křečovitě sevřela tabulku s posledním vzkazem od manžela, kterou nosila v kapse.

Povídky od Carlie

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

16)  Cathlin (22.12.2011 23:06)

Jak Esmé a spol. poznají z jakého roku jsou ty vzkazy, které jí posílá Carlisle? A může si je přečíst všechny najednou, pokud nějaké ještě Carlisle v minulosti napíše... takže se vlastně může podívat už dopředu, jak to tenkrát "dopadlo"... Cestování v čase, to je prostě strašný zmatek!
A odkud ten muž, kterého zachránili v lese, (byl to vůbec Emmett???? když o něm mluvíš jako o "muži" a říkáš, že vypadá jinak...) zná Rose? Tedy tohle... to je! Huach...

14)  ambra (10.01.2011 00:16)

Carlie, není to ode mě hezké, ale FAKT jsem ráda, že je tato povídka dopsaná. Strhující čtení, mozeček šrotuje, ohromně si to užívám. Směju se do slz a slzím do smíchu, pusu si dovírám ukazovákem přichystaným trvale pod bradou .
Jsi ženiální, prcku!

13)  Evelyn (02.01.2011 13:54)

Uf, Carlie... Rose si měla vzít přítele z dětství, mít s ním děti a být šťastná, jenže ona musí potkat ještě většího grázla než byl Royce. Jo, ta nevyhnutelnost je docela děsivá.

12)  eMuska (01.01.2011 20:11)

To bolo niečo neuveriteľné! Mrzí ma, že som si túto poviedku nedočítala už skôr, ale jedno s druhým... ehm... zabudla som... Mrzí ma to... Ale hodlám to všetko napraviť, pretože toto je vážne úchvatný príbeh! Som zvedavá, či to Emmett zachráni...

11)  Karolka (15.12.2010 07:00)

Carlie: S jazykem na vestě se snažím vypravit dítě do školy (včetně toho mladšího prcka, kterého musíme vláčet s sebou). Ale musím jen zvolat: Huráááááááááááá!!! Strašně moc se těším! A fabulace? Pche! Ty nepotřebuješ kostru TW, aby to bylo skvělý!

10)  Carlie (15.12.2010 06:37)

Karolko, děkuji za krásný komentář, vyrážíš mi dech... zásek se odsekl, nová kapitolka bude dnes... (i když s ní jdu "na trh" nejistěji než kdy jindy, protože zatímco doposavad jsem mohla víceméně vycházet z toho, co už bylo dané Steph, teď jsem se musela pustit do fabulací až hrůza )

9)  Karolka (14.12.2010 21:39)

Chce se mi hystericky křičet. Něco jako: "Ty vole!" nebo "No to mě pos...!" Ale místo toho jsem se srdnatě zakousla do vlastní ruky. Vysokou hru jsi nám tu rozehrála, Carlie. Tak vysokou, že kolem mě nějak zřídnul vzduch a já lapám po dechu!
MILUJU TEBOU PSANÉ TW POSTAVY! Dnes mi to konečně došlo! To není "jen" tou emocionální opravdovostí a vyvážeností. Není to "pouze" atmosférou. To je prostě podstatou těch postav - tak, jak je píšeš.
Emmett... Ach, tak jsme se nějak pěkne sladily, jak se mi zdá. Tohle rozhodně brnklo na tu správnou strunu v mém srdci. Já je tak miluju! A Tebe miluju, za to že to můžu číst!
A teď mi řekni, děvče, jakpak to vypadá s pokračováním? Ten zásek z 12.12. ještě trvá??? (Ty tři otazníky za sebou vypadají výhrůžně, já vím. Ale to taky mají! )
Jsi fakt strašně moc dobrá!

8)  Carlie (12.12.2010 11:02)

Sama jsi střelená (myšleno v dobrém ), já jsem jedině happy, že Tě tu mám Btw. mám to podobně, čtu potajmu v práci (samozřejmě v rámci zdravotních přestávek a vlastně tak zvyšuju svou produktivitu )

7)  Yasmini (12.12.2010 10:58)

Carlie střel mě, já ti zapomněla napsat koment. Četla jsem to ehm, no někde kde jsem neměla. A pak mě někdo vyrušil. No a já to tak nějak nestihla okomentovat...
Takže je to skvělé, těším se na další díl .)
S Y:

6)  Carlie (12.12.2010 10:46)

Dámy, díky moc za komentáře , momentálně jsem zaseklá v další kapitole, Emm mi to slušně zavařil
Bye: prokouklas mě, co? hm, třeba nejsou cizí

5)  Ewik (10.12.2010 00:42)

Dokonalé a mooc hezké.

Těším se na pokračování.

4)  Bye (09.12.2010 22:52)

Nojo, Carlie, toho jsem se bála, že stejně jako Alex nedokázal zachránit svou milou, nepůjde změnit ani Rosaliin osud.
Jenže ta Bella, totiž pardón, Ty jsi taková šikulka!!!
Živý Emmett
Ale jakto, že zná Rose? A co ti cizí upíři? Jsou opravdu cizí?
Nádherně vysvětlená časová smyčka. Máš to perfektně promakaný!
Je to strašně svižný a čtivý a já si to čtení neskutečně užívám!
Děkuju!

3)  milica (09.12.2010 20:46)

Juj, tak to jsem zvědavá co se to děje??? Doufám že nás nenecháš dlouho čekat Nádhera

2)  Gassie (09.12.2010 15:52)

Carlie, to mi nedělej. Pokojně si čtu, krásně se vžívám do děje, nadskakuju na židli, nervy napjaté k prasknutí, když najednou zjistím, že je konec (dodávám, že v tomto stavu by mě neuspokojila žádná délka ) Asi si okoušu nehty, než sem dodáš pokračování. Tahle Tvoje povídka mě totiž neskutečně baví Máš to krásně promyšlené, to musí být práce prostudovat všechny možné torie o cestování časem, ale vyplácí se to. Líbí se mi jejich hovory, kdy řeší, co by kdyby
Zase tam byla krásná ukázka Tvého humoru (ne, nemůžu si to odpustit, protože to je dokonalé).
Chci vědět, kdo jsou ti cizí upíři a taky to, proč Emmett zná Rose .
Takže děkuji za další krásnou kapitolku a piš, piš

1