Sekce

Galerie

/gallery/lotr.jpg

Odpočinková kapitola. Po včerejším seznámení s tolika úžasnýma lidma jsem doteď nějak naměkko... Dámy, děkuju, bylo mi s Vámi krásně :-)

Nikdy jsem nijak zvlášť neřešila, co si vzít na sebe. Vždy jsem preferovala oblečení pohodlné a účelné. Džíny, tričko, tenisky, to bylo moje. Jenže taky to bylo absolutně nevhodné na návštěvu, první návštěvu, u Edwardovy rodiny. Zvláště když Edward hodlal jít v obleku. V džínech a obyčejném bavlněném tričku bych vedle něj vypadala vážně nepatřičně. Tedy ještě nepatřičněji než jindy.

Se zaúpěním jsem z tašky vytahovala další a další kousky oblečení a stále nenalézala nic, co by mi přišlo vhodné. Když mi Edward oblečení kupoval, nepočítal s návštěvou u své rodiny.

Nadšeně jsem z útrob tašky vylovila blankytně modrou halenku a kriticky si ji přidržela před očima. To by mohlo být ono. Černé cigaretové kalhoty jsem už měla položené stranou. Dohromady by mohly tyhle dva kousky vytvořit docela hezký, elegantní model. Že to tak nebude, jsem věděla v tu samou chvíli, kdy jsem dopnula poslední knoflíček na halence. Konec výstřihu jsem měla nějakých pět centimetrů pod podprsenkou. Odhaloval většinu mých prsou a já nevypadala ani trochu elegantně. Spíš lehce vulgárně. Ani já sama se v zrcadle nedokázala dívat nikam jinam než do svého výstřihu. Na dráždění Edwarda dokonalé, na návštěvu k jeho rodině absolutně nepřijatelné.

Zoufale jsem zasténala a halenku vztekle, ale i s jistou dávkou rezignace přetáhla přes hlavu a hodila na postel. Byla jsem nervózní z mílovými kroky se blížícího setkání, zvláště když to momentálně vypadalo, že tam půjdu jen v kalhotách a podprsence.

,,Bello, za chvíli musíme jet,” ozval se z chodby Edward. Jako kdybych to nevěděla…
,,Ty ještě nejsi oblečená?” podivil se, když nakoukl do pokoje.
,,Jsem, jedu takhle,” odsekla jsem a obrátila se zpátky k tašce. Až na silonky, noční košilku a tílko zela prázdnotou.
,,Kdybys takhle chtěla chodit tady doma, nemám nic proti. Oželel bych i ty kalhoty. Ale vem prosím v úvahu, že mám dva bratry a otce. Pohled na tebe by jim mohl způsobit jisté problémy,” vesele na mě zamrkal a zpoza zad vytáhl igelitovou tašku.

Tázavě jsem pozvedla obočí. Edward se povýšeně usmál a ukázal mi obsah. Překvapeně jsem vydechla.
,,Byl jsem si jistý, že jsi je nevyhodila. A říkal jsem si, že by byla škoda je nevyužít, když ti tak slušely. Hledal jsem jen ve skříni, naštěstí jsi si nevymyslela žádnou důmyslnou schovku.”

Podal mi ty šaty, které jsme kupovali spolu. Ty, ve kterých jsem původně chtěla jít na fakultní večírek. Nezabývala jsem se tím, že se mi hrabal ve skříni. Sama jsem ho k sobě do bytu poslala pro počítač a pár drobností. Zaplavila mě obrovská vlna úlevy a vděčnosti.
Objala jsem ho, spěšně políbila a vzala si od něj šaty. Převlečená jsem byla během pár vteřin. Edward mi pomohl se zapínáním na zádech a já na chvilku zalitovala, že už opravdu musíme jít. Edward bez pochyb myslel na to samé.
,,Večer ti napustím vanu a splním jakékoliv přání,” zašeptal a na vteřinu přitiskl své rty na mou šíji. Ani trochu se mi nechtělo odejít.


Cestou autem jsem bubnovala prsty o opěrátko ruky. Šila jsem sebou, vrtěla se a snažila se vytěsnit z mysli šílené představy o zubatých úsměvech a přípitku podivně hustou, červenou tekutinou, která podle chuti nemohla být vínem. Věděla jsem, že oni nejsou zlí a nezabíjejí lidi. Věděla jsem to, a přesto se setkání s nimi tak trochu bála. Můj strach umocňoval fakt, že Edward se s nimi moc nestýkal. Znala jsem jeho důvody, ale ke klidu mi to nepomohlo.

,,Nemusíš se bát. Alice se na tebe sice možná vrhne hned u dveří, ale bude to nadšením a ne touhou zakousnout se ti do krku,” usmál se na mě. Vůbec mu nevadilo, že řídí auto, když mě vzal za ruku a vtiskl mi polibek na hřbet dlaně.
,,Alici máš rád,” poznamenala jsem a zkoumavě se na něj podívala.
,,Ano, mám. Ji nejde nemít rád, i když chvílemi tě v její blízkosti popadá chuť vyskočit okem. A je úplně jedno, že jsi v desátém patře. Alice má až moc energie.”
,,Nezmiňoval ses o ní, když jsi mi vyprávěl o své rodině,” uvědomila jsem si.
,,Nezmiňoval. Alice, její druh Jasper a Emmett se ke Carlisleovi přidali až po mém odchodu. I Alice je nadaná. Vidí budoucnost. Asi patnáct let po tom, co jsem se vydal svojí vlastní cestou, mi zavolala a upozornila mě, že jít na schůzku s jedním mým společníkem by byla velká chyba, jelikož uprostřed našeho jednání vyjde z pod mraků slunce. Poslechl jsem ji, doteď nevím, proč jsem jí okamžitě věřil. Od té doby se sem tam ozvala. Osobně jsme se viděli jen párkrát.”
,,Neviděla… Carla a to, co se chystal udělat?” zeptala jsem se po chvíli. Jestli Alice znala budoucnost, nemuseli jsme si s Edwardem projít vší tou hrůzou. Při vzpomínce na Carla jsem se zimničně zachvěla.
,,Ne. Její schopnost je složitá. Budoucnost se mění a vyvíjí v závislosti na našich rozhodnutích. Máloco je jasně dané. Alice vidí důsledky našich rozhodnutí. Musí se dívat, aby viděla. Neumím to asi moc dobře vysvětlit.” Omluvně pokrčil rameny.
,,Může nás vidět… no, v intimních chvilkách?” Celá jsem zčervenala. Kdyby chtěla Edwardova sestra vidět, co dělá její bratr právě ve chvíli, kdy se milujeme… Toužila jsem otočit auto, vrátit se domů a návštěvu odložit na neurčito ještě víc.
Edwardovi zacukaly koutky a oči se pobaveně zaleskly.
,,Ano, to může. Ale, Bello, zkus si uvědomit, že já znám jejich myšlenky a všichni máme dokonalý sluch. Víme o sobě vzájemně víc věcí, než se nám líbí, ale patří to k našemu druhu,” odpověděl a otočil se zpět k silnici.

Zavrtala jsem se do sedačky a pevně doufala, že se Alice na Edwardovu budoucnost nedívala zrovna v těch chvílích. I když s tím, jak časté ty chvíle byly, by byl skoro zázrak, kdyby nás neviděla. Zaskučela jsem a přikryla si obličej dlaněmi.
,,Bello, z toho si nic nedělej. Všichni mají dost slušnosti na to, aby o tomhle mluvili. Náš intimní život jistě nerozebírají a Alice není indiskrétní,” uklidňoval mě Edward, ale jisté pobavení nad mými rozpaky nedokázal skrýt.

Před domem Cullenových jsme zastavili až příliš brzy. Edward mi jako obvykle pomohl vystoupit a povzbudivě mě vzal za ruku.
,,Ani na vteřinu se od tebe nehnu, slibuju. Když budeš chtít odejít, odejdeme. Spíš se trochu bojím, abys tu nechtěla zůstat a se mnou se už nevidět,” zašeptal mi do ucha a téměř okamžitě stiskl zvonek u dveří. Nedal mi šanci odpovědět.

Skoro to vypadalo, že Alice stála za dveřmi už od brzkého rána a hlídkovala, kdy přijedeme. Otevřela dřív, než Edward odtáhl prst ze zvonku.
,,Jsem tak ráda, že vás oba vidím!” zářivě se na nás usmála, kousek poodstoupila a gestem naznačila, ať jdeme dál. S pocitem, že vcházím do jámy lvové, jsem po Edwardově boku překročila práh a ocitla se v hale.

Vydechla jsem úžasem. Zvenčí vila vypadala jako každá jiná v téhle čtvrti, ale vevnitř jako by se zastavil čas tak před sto lety. Mramorová podlaha, vysoký klenutý strop, stylový věšák a nádherná skříň z masivu se zakroucenými nožičkami.
Edward mi stiskl ruku trochu silněji a pomalu mě vedl za Alicí do obývacího, nebo možná spíš přijímacího pokoje. Volný prostor, minimum nábytku, ale každý kousek přesně na svém místě, obrovská kožená pohovka, krb s hořícím dřevem a nad ním obraz Carlislea s krásnou brunetkou. Podle jejich oblečení bych dobu vzniku odhadovala tak na polovinu devatenáctého století.
Alice se zastavila v prostředku místnosti a otočila se čelem k nám.
,,Vítejte doma,” usmála se na nás a na Edwarda spiklenecky mrkla. On se ale mírně zamračil a zavrtěl hlavou. Nechápala jsem tenhle jejich neslyšný rozhovor, ale žaludek jsem měla natolik stažený nervozitou, že jsem ho sotva postřehla.
,,Ehm, ostatní tu nejsou?” zeptala jsem se tiše. Naděje v mém hlase se vážně nedala přeslechnout.
,,Nechtěli jsme na tebe vybafnout všichni naráz, Bello. Carlisle s Esmé jsou v kuchyni a Rose, Jazz a Emmett v patře. Máš hlad?” Okamžitě jsem pochopila Edwardovu poznámku o touze skákat oknem. Alice byla malá, ale její energie naplňovala celou tu obrovskou místnost. Mluvila rychle a hodně gestikulovala.
,,Nemám, děkuju,” zamumlala jsem a byla na sebe hrdá, že jsem dokázala zformulovat dvě slova. Alice viditelně zvadla.
,,Esmé vařila. Kvůli tobě,” zašeptal Edward. Vykulila jsem oči a užasle se na Alici podívala. Po čtvrt roce života s Edwardem jsem měla docela jasnou představu, jak to mají upíři s jídlem. Necítí jeho chuť, nevnímají vůni. Vážila jsem si snahy Edwardovy matky, ale jíst jídlo, které vařila upírka… Tak odvážná jsem asi nebyla.
,,To je… páni, moc hezky to voní,” začala jsem a v půlce věty ucítila jemnou vůni typickou pro francouzskou kuchyni.
Alice se opět rozzářila a s vyprávěním o vybavení domu, historických cennostech a zajímavých předmětech nás vedla za tou krásnou vůní. Kvůli nervozitě jsem celý den nejedla a teď se mi začaly sbíhat sliny. Žaludek mi zakručel tak hlasitě, že se Alice rozesmála. Vážně výborné uvedení se k Edwardově rodině…

,,Dobrý večer, Bello, Edwarde, moc mě těší, že vás znovu vidím.” Vykročil ke mně Carlisle a s úsměvem mi potřásl rukou. Edward vedle mě mírně ztuhl a ušklíbl se.
,,Carlisle, neublížil bych jí. Mohl jsi mi zavolat a zeptat se, jak se Belle daří. Nemusel jsi nás kvůli kontrole jejího stavu zvát sem.” Edwardův hlas připomínal břitvu. Uvolněná a přátelská atmosféra v kuchyni okamžitě zhoustla.
,,Tak to není. Chtěli jsme vás vidět. Vás oba,” ujala se slova brunetka do té chvíle se opírající o pult. Předpokládala jsem, že je to Esmé, Edwardova matka.
,,Bello, tolik jsem toho o tobě slyšela,” usmála se na mě. Hřejivě a upřímně. Nemohla jsem si pomoct a rty se mi roztáhly taky. Nevšímala jsem si Edwarda, který se stále měřil pohledem s Carlislem. Získala jsem dojem, že tohle je něco mezi nimi, a i když jde pravděpodobně o mě, vměšovat se jim do toho by nebylo prospěšné pro nikoho z nás. Alice někam zmizela.
,,Jsem Esmé,” podala mi ruku a po chvilce váhání mě opatrně objala. Najednou jsem vůbec nechápala, proč jsem se setkání tak bála.

,,Kdysi dávno jsem vaření milovala. Jako malá jsem v kuchyni tajně trávila každou volnou chvilku. Je to ale už víc než sto let zpátky, takže způsob vaření se poněkud změnil. Přísahám, že jsem postupovala přesně podle receptu a výsledek vypadá jako na obrázku. Kdyby ti to ale nechutnalo, samozřejmě to jíst nemusíš.” Esmé mě vedla ke stolu.
Edward zůstal u dveří a tiše se s Carlislem o něčem bavil. Oba se mračili. Esmé nad nimi mávla rukou, odsunula jednu ze židlí a postavila na stůl naplněný talíř. Posadila jsem se a s větší důvěrou, než jakou bych očekávala, ochutnala těstoviny se zeleninou. Byly přímo božské. Rozplývaly se na jazyku a já se musela hodně ovládat, abych nezavzdychala blahem.
,,Dá se to jíst?” zeptala se nervózně. Horlivě jsem zakývala hlavou a měla tendenci ukázal oběma palci vzhůru.
,,Vynikající,” zahuhlala jsem s plnou pusou a syslovsky se usmála.
Esmé se rázem uvolnila a její tvář tím ještě víc zkrásněla.

Židle vedle mě zavrzala a Edward se posadil. Kolem očí měl ještě drobné vrásky, ale napětí už vymizelo. Po několika vteřinách se k nám připojil i Carlisle. Ticho přerušoval jen tikot hodin a moje žvýkání a polykání. Zrudla jsem, když jsem si uvědomila, že na mě všichni tři zírají.
,,Promiň, Bello, je pro nás nezvyklé dívat se na někoho, komu jídlo chutná.” Esmé mě pohladila po ruce nyní křečovitě svírající vidličku a Edward s Carlislem se jako na povel začali bavit o baseballovém zápase z minulého týdne. Že Edward sází mě moc nepřekvapilo. Že sází i Carlisle by mě vážně nenapadlo.
Dojedla jsem a špinavý talíř okamžitě zmizel. Bylo to tak nějak zvláštní a trochu divné. A nebyla jsem sama, komu to tak připadalo.
,,Víš, Bello, my se sice denně mezi lidmi pohybujeme, ale jsi první člověk u nás doma a asi nejsme nejlepší hostitelé. Tady se normálně neskrýváme, nehrajeme své role. Tady býváme sami sebou. Je pro nás nezvyklé mít tu někoho, kdo není z našeho světa,” ujal se slova Carlisle. Přikývla jsem. Co říkal, znělo logicky.
,,Určitě jste lepší hostitelé než můj táta. Ten i doma chodí v uniformě a zbraň má stále po ruce. Návštěvy se u nás nikdy necítily zrovna dobře,” usmála jsem se při vzpomínce na Charlieho. Kromě rybářského úboru a policejní uniformy asi žádné oblečení vážně neměl.
,,Co vlastně dělá tvůj tatínek?” zajímala se Esmé.
,,Je šerif policie ve Forks,” odpověděla jsem. Chvíli se nic nedělo, ale pak se z patra nad námi ozvala hlasitá rána doprovázená smíchem. Carlisleovi cukaly koutky a Esmé se na mě dívala, jako by mi nevěřila. Edward se na mě prudce otočil a zamrkal.
,,Tvůj táta je policajt?” zašeptal nevěřícně. Nějak na povolání mých rodičů zatím nepřišla řeč…
,,Ty vole, a on o tom nevěděl! No to je gól!” Někdo nad námi zařval tak hlasitě, že i já to zřetelně slyšela.
,,Emmett,” procedil Edward skrz zaťaté zuby, jako kdyby to jediné jméno osvětlovalo zvuky vycházející seshora.

Najednou jsem i já měla chuť se smát. Seděla jsem u kuchyňského stolu se třemi upíry. Jednoho z nich jsem milovala. Pohyboval se v podsvětí a nepatřil zrovna k čestným hochům. A můj táta byl policajt. Jo, tahle situace docela k smíchu byla.

A právě smích pomohl i seznámení se s Rosalie, Jasperem a Emmettem. Všichni byli nadpozemsky krásní, skutečně milí a přátelští. Kdybych to nevěděla, ani by mě nenapadlo, že nejsou lidé. Působili jako milující rodina. Až mi bylo líto, že Edward od nich odešel a nežije s nimi.

,,Vysvětlil ti Edward naše zákony a pravidla?” zeptal se Carlisle po tom, co mi Jasper vylíčil svou vojenskou kariéru. V té známé, i v té pro lodi neznámé válce.
Strnula jsem, ale Edward se usmál.
,,Představoval jsem si tuhle situaci trochu jinak, ale když už ses zeptal, jsem moc rád, že vám můžu říct, že Bella souhlasila s přeměnou. Tudíž jsem jí nic o utajování vysvětlovat nemusel.”
Hrdost v jeho hlase, když mluvil o mém souhlasu, mě hřála u srdce. Ve chvíli, kdy to vyslovil na hlas, kdy s mým rozhodnutím seznámil svou rodinu, jsem věděla, že takhle to má být. Mezi lidi jsem nikdy moc nezapadala a necítila se mezi nimi úplně svá. Ale tady, obklopená upíry, tady jsem si připadala jako doma. A ten pocit se mi moc líbil.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2 3   »

Jalle

48)  Jalle (28.01.2013 16:17)

taký šok pre Edwarda

Pilly

47)  Pilly (20.07.2012 14:54)

,,Tvůj táta je policajt?”

Lia

46)  Lia (14.08.2011 09:51)

co na to řeknou Cullenovi? už se těším

Yasmini

45)  Yasmini (21.04.2011 14:40)

Ev, jsi dokkonalé, jen jsem čekala na konci ránu a nesouhals ze strany Rose, tak uvidíme asi až v příští kapitole.
:)

Evelyn

44)  Evelyn (14.04.2011 16:43)

Kytičko, děkuju moc Já byla ze srazu tak paf, že se divím, že jsem vyplodila něco víc než sluníčka s srdíčka
Lenko, v epilogu bude náhled na to, co budou s Edwardem dělat Děkuju
anamor, já jsem většinou vtipná, když to neplánuju Děkuju moc
we, ukončovat budu. Nemá smysl protahovat do nekonečna. Na telenovelu by mi Lotra bylo líto ;) Jsem moc ráda, že se ti líbí
monikolo, udělat pětistránkovou kapitolu o dívání se na televizi pro mě není problém Vždycky mám plán a pak zjistím, že jsem se kvůli těm svým proklatým popisům vůbec nedostala, kam jsem chtěla... Děkuju
Kim, děkuju moc a moc
mary, netušil
milico, děkuju moc
Rire, jsem hrozně moc ráda, že se ti líbí
LittleSpark, budu se snažit
Nossko, njn, ne všechny vztahy jsou dokonalé a řekněme, že Edward po věčnosti netoužil... On teď nefunguje ani můj radar (vždycky jsem měla docela odhad, kdy tak bude další kapitola), takže to bude možná ta porucha Děkuju
gabino, já ho mám taky ráda. Oni mají tyhle typy něco do sebe, že
hellokitty, díky
belko, to by ses divila, co jsem občas schopná vyplodit za hrůzy :D Děkuju
terezko, děkuju moc
Pawi, ty jsi teď dostala mě Nemám sebepodceňovací tendence, občas spíš naopak, ale věděla bych o několika mnohem lepších pisatelkách. Psaní je můj relax, způsob jak vypustit práci, s talentem to nemá nic moc společného Děkuju
Judy, děkuju
Bos, ono třeba mně tohle přijde tak nějak víc než svatba - ta se dá během chvíle zrušit. Rozhodnutí, že už nebudeš člověk, nee... Děkuju
Aalex, děkuju
kamčí, díky moc
Pájo, děkuju
sfin, po setkání s váma jsem se musela držet, aby z téhle kapitoly neodkapával karamel a obrazovka se neměnila na cukrovou vatu Děkuju
bb, ale bude děkuju
Silvaren, jo jo, první setkání stojí za to snad vždycky Děkuju
Lin, děkuju
lucko, díky
Janičko, děkuju moc a moc
KalamityJane, díky moc
AMO, Bella má dostudováno Z té soboty si nic nedělej. Já moc neumím přijímat pochvaly, takže je to možná i dobře Děkuju
MaiQo, o náhody není nouze, že
semi, já se culím ještě teď. Díky
cullenngirlka, díky
Scherry, děkuju
eMusko, děkuju moc a moc
Julo, děkuju
julie, děkuju moc
Kristo, mnohokrát děkuju
Twilly, já ty komenty zas tak neřeším, ale zrovna tebe tu vždycky vidím moooooc ráda Děkuju
HMR, díky
Ewiku, děkuju
Lucie, díky
Fanny, děkuju moc Jsem vážně ráda a těší mě, že ses nakonec rozhodla pro a líbí se ti to
Morningstar, děkuju moc a moc

morningstar

43)  morningstar (14.04.2011 16:35)

dnes jen krátce, protože se potřebuji vrhnout na další díleček , takže ...... no bomba,seznámení vyšlo, Emmett nezklamal :D , nádhera ... tak a teď honem na další

Fanny

42)  Fanny (13.04.2011 21:21)

Tak u téhle povídky jsem již nějakou dobu váhala - přečíst- nepřečíst, až na srazu na doporučení (tuším )Silvaren a kristy, jsem se rozhoupala tenhle skvost, jak jsem v průběhu čtení zjistila, přečíst a samozřejmě mě okamžitě uchvátil. Nádherná povídka A jsem ráda za seznámení s rodinou, konečně!

41)  Lucie (13.04.2011 15:31)

Ewik

40)  Ewik (13.04.2011 14:04)

Děkuji, bylo to velmi příjemné a pohodové čtení.

HMR

39)  HMR (12.04.2011 16:56)

Twilly

38)  Twilly (12.04.2011 12:18)

ááááááááááá Evelynko, já jsem jen nakoukla jedním očkem a s hrůzou jsem zjistila, že se mi po čtení neuložil koment a já si toho vůbec ale vůbec nevšimla....
Takže nejdřív hluboká omluva, koťátko

A teď ke kapitolce... báječná po všech stránkách. I s vtipnou vložkou... Tady je jednoduše vidět, že zamilovaní lidé prostě neřeší "pozemské" věci, když mají jiné ... no... řekněme... problémy. A tak jim sem-tam ujdou souvislosti ... a ikdyž se Esme tak nějak v povídkách nemění, já mám ráda ten ostrov klidu, kterej se kolem ní vždycinky vytvoří. Je to takové hnědovlasé, usměvavé sedativum - pozor!!! těžce návykové, jako ostatně každý z Cullenů

krista81

37)  krista81 (12.04.2011 01:14)

Krásný dílek

Bella, která nemá co na sebe ještěže to Edward zachráníl těmi šaty.

Setkání s rodinou - energická Alice, mateřská Esme a pořád stejný Emmett
A to s tou prací Charlieho - to bylo asi pro Edwarda překvapeníčko.
Ovšem co se to děje mezi ním a Carlislem?

Jsem moc zvědavá jak vezme rodina novinku o Bellině přeměně ??

A poslední odstavec no pááni.

Těším se na další

julie

36)  julie (11.04.2011 20:14)

,,Tvůj táta je policajt?” jo,taková malá nevybuchlá bombička,živě jsem si představila Emmetta...
Evelynko, nádhera!!!!

Jula

35)  Jula (11.04.2011 20:11)

Povolání Charlieho musela být pro Edwarda bomba

eMuska

34)  eMuska (11.04.2011 20:07)

Perfektné, ja som myslela, že Edward o Charliem vie... Tvoj otec je policajt? Som zvedavá, kto sa to sptať ma, jaký úpír z podsvetia...
Ďakujem, krásna kapitolka!

33)  Scherry (11.04.2011 17:38)

Krásné

cullengirlka

32)  cullengirlka (11.04.2011 15:43)

To mě dostalo..Dcera náčelníka policie chodí s upířím mafiánem.. Prostě góól..

semiska

31)  semiska (11.04.2011 14:23)

Evelynko, nádhera. Já proculila celý včerejšek a dneska mi taky nikdo ještě nezkazil náladu... :D
Kapitolka pohodová, příjemná, díky Emmovi srandovní a naprosto jsem si ji užívala. Moc se těším na další krásnou kapitolku.

MaiQa

30)  MaiQa (11.04.2011 14:16)

To je teda něco. Dcera policajta a její kluk mafián. :D :D :D

29)  AMO (11.04.2011 14:03)

No tak to byla hudba pro moje uši a oči... nádherně zapadla. A skoro po strachu ani památky. Jen počáteční dohady o oblečení a její vztekání...
No a nakonec info o otci
Rozdýchávám to stále
A můj poslední dotaz? Co Bella a škola? Trapné já vím, ale zpočátku jí na tom velice záleželo

P.S.Evelyn, píšeš krásně a já se stydím, že jsem nebyla schopná Ti to v sobotu říct do očí. Děkuji.

1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek