Sekce

Galerie

/gallery/lotr.jpg

Trvalo mi to a ještě je kapitola taková nijaká... Uf, asi  tvůrčí krize (nebo spíš muž neustále šlehající očima k mému noťásku a upozorňující mě, že v posteli se dají dělat úplně jiné věci než psát o upírech *lol*)

,,Ne, Alice! Zpomal a tohle na mě nezkoušej… To samozřejmě vím… Ne a ještě jednou ne… Sakra, Alice, to není pravda… takhle se to vykládat nedá… dobře, ale… no, možná… to ale… tak… fajn, asi máš svým způsobem pravdu… dobře, máš pravdu…ne, dneska ne, ale zítra… Copak nevidíš, jak jsem se rozhodl?… Dobře, slibuju… proboha, nebuď jako malá! K čemu by mi bylo křížit prsty za zády?… Alice!… Uvidíme se zítra.”

Edward přecházel po terase sem a tam, telefon u ucha a volnou rukou rozčileně máchal ve vzduchu. Když domluvil, schoval telefon do kapsy a oběma rukama si zajel do vlasů. Zavřel oči, něco si mumlal a kroutil hlavou. Cosi v jeho postoji mě vybízelo smát se.

Když se mu rozezvonil telefon a na displeji se objevilo číslo jeho sestry, zatvářil se tak nějak znepokojeně. Hovor přijal s celým tělem napjatým a obočím staženým k sobě. Jakmile ale Alice začala mluvit, Edward se uvolnil a chvilku se dokonce usmíval. Pak padlo mé jméno a on vyletěl z pohovky. Pár vteřin rozčileně rázoval sem a tam mezi pohovkou a francouzským oknem, až jednou vyšel až před dům.

,,On tě ten smích přejde, Bello,” podíval se na mě a poněkud škodolibě se usmál. ,,Zítra jsme zvaní na návštěvu k mé rodině. Vážně nešlo odmítnout, to mi věř.”

Měl pravdu. Veselí mě okamžitě opustilo. Edward o své rodině moc nemluvil. Znala jsem jeho otce a sestru a neměla jsem důvod myslet si o nich cokoliv špatného, ale dům plný upírů ve mně přeci jen nevyvolával právě dobrý pocit a touhu okamžitě se tam vydat.
,,Nikdo tě tam neukousne, neboj,” mrkl na mě Edward a v mžiku seděl vedle mě s jednou rukou pohodlně opřenou o má ramena.
,,Najednou nějak hýříš vtipem,” ušklíbla jsem se na něj.
,,Já jim tě nedám, nemusíš se bát,” zašeptal a políbil mě do vlasů.
,,Proč se vlastně hm, nestýkáte?” Chvilku jsem musela přemýšlet o vhodném výrazu. Lepší by bylo zeptat se, proč svou rodinu po většinu doby ignoruje a nekomunikuje s nimi, ale položit tu otázku až tak na rovinu jsem neměla odvahu. Tak trochu jsem doufala, že když mi Edward ve většině věcí tak dokonale rozumí i beze slov, pochopí i tohle. Pochopil.
Povzdychl si, přitáhl mě blíž k sobě a zadíval se z okna.

,,Nejsem jako oni, Bello. Oni jsou dobří, čestní a mnohem lepší než spousta lidí. Nezabíjejí, nekradou, nepodvádějí a kromě skrývání naší identity ani nelžou. Carlisle pracuje v nemocnici. Asi jako jediný upír v celé naší historii dokázal překonat to sladké vábení lidské krve natolik, že zachraňuje životy. Zpočátku bral lékařství jako a pomoc lidem jako jistou náhradu za to, že je upír. Byl přesvědčený, že nemá právo chodit po světě. Mnohokrát se pokoušel zabít se, ale jak už jsem řekl, zlikvidovat někoho našeho druhu není vůbec snadné. Snažil se uzdravit co nejvíce nemocných, aby tak alespoň částečně odčinil, čím se stal. Jako by za to snad mohl… Časem si medicínu zamiloval, stala se jeho vášní. Opravdu ho baví a je šťastný, že může jako lékař pracovat.
Esmé má obrovské srdce a kdyby mohla, rozdala by se pro ostatní. Podstatnou část svého času tráví v dětských domovech. Málokdy je ale přímo s dětmi, bojí se, co by se mohlo stát, kdyby některé z nich krvácelo. Stále si tak úplně nevěří. Zajišťuje opuštěným dětem letní tábory, pořádá sbírky, koncerty a benefice pro znevýhodněné a nemocné děti, stará se o hladký chod jednoho azylového domu pro matky s dětmi. Všechno to dělá z ústraní a tak, aby nikdo moc nevěděl, že za tolik dobra je odpovědná ona. Chce být světu prospěšná, ale nepotřebuje k tomu něčí ocenění a uznání.”

Mluvil tiše a monotónně, jako kdyby zmiňoval dva úplně cizí lidi a ne někoho, kdo byl více než ochotný poskytnout mu domov a rodinu. Mrazilo mě z toho. Skoro to vypadalo, že mu na nich opravdu nezáleží. Jeho slova byla hezká a kdyby je říkal jiným tónem, usmívala bych se. Ale takhle ten kontrast obsahu a tónu způsobovaly velmi nepříjemný pocit.

,,Zkus si představit, že takhle úžasní a dokonalí mě vzali k sobě a chtěli, abych byl jejich synem. Zrovna já,” pronesl po chvíli ticha s úšklebkem. ,,Oba se mou měli až neuvěřitelnou trpělivost. Snášeli moje záchvaty vzteku, zavírání se v pokoji a dalo by se říct trucování, výčitky, urážky i provokace. Carlisle mě proměnil, když mi bylo čtyřiadvacet, ale ty první týdny a měsíce po svém druhém narození jsem se choval jako malý fracek. A oni mě nechali. Omlouvali mě a slibovali, že všechno bude lepší. Jenže nebylo. Toužil jsem po krvi, cítil tu neskutečnou sílu svého nového těla, uvědomoval si možnosti, jaké jsem najednou měl. A nejhorší na tom všem bylo, že jsem věděl, že mi opravdu věří, že mě mají rádi a doufají, že se časem umoudřím a budu jako oni.
Když o necelý rok později našel Carlisle polomrtvou Rosalie, dostal šílený nápad, že ona by se mohla stát mým důvodem ke štěstí. Jeho život se rozzářil, když našel Esmé. Ten můj by mohla spasit Rose. Byla tak krásná, že i jako člověk by dokázala zastínit nejednu upírku. I když mě měl rád, věděl, že jsem povrchní a na hezkou tvář dám víc než na dobré srdce. Nenapadlo ho, že v posteli bych Rose třeba uvítal, ale v životě, jako partnerku, rozhodně ne.
Nesnášel jsem ji od první chvíle, kdy jsem ji viděl. Dcera z bohaté rodiny, privilegované dítě, které mělo cokoliv si zamanulo. Nikdy nemusela ani hnout prstem a měla se pořád dobře. Nepoznala hlad, nedostatek, zimu nebo strach, že nebude mít kde spát. Chtěla nové auto, dostala ho. Chtěla šaty z Paříže, dostala je. Chtěla studovat na univerzitě, studovala. Chtěla jakéhokoliv muže, během chvíle si ho omotala kolem prstu a on jí padl k nohám. Koketovala, flitrovala, zahrávala si. Až narazila na Royce Kinga. Zlatého chlapce z ještě bohatší rodiny než byla ta její. Tak dlouho ho dráždila, až si ji prostě vzal. I když ona nechtěla. Oslavoval se svými spoluhráči vítězství ve fotbalu. Byli opilí a Rose si zkracovala cestu od kamarádky kolem hřiště. Znásilnili ji, zmlátili a nechali ležet pod tribunami, kde jim před pár hodinami fandila. Myslela na to celé ty tři dny, kdy procházela přeměnou. Považovala tu bolest a agonii za peklo. Myslela si, že umřela a pyká za všechny ty svoje drobné hříchy.

Pomstila se. Zabila Royce i každého dalšího, kdo s ním tu noc byl a dotkl se jí. Zabila je a pak najednou našla svůj klid, dalo by se říct. Pořád se měla až nezdravě ráda a veškerý volný čas trávila u zrcadla, ale neměla v sobě tu nenávist a vztek na osud a na Carlislea, že ji nenechal raději umřít. Byla vlastně docela šťastná. Carlisle a Esmé se jí celé dny věnovali. Zase byla milovanou a obskakovanou dcerou. Dokonce se začala zajímat o Esmeninu práci a projevila přání jí pomáhat. Ta nafoukaná a sebestředná Rosalie má ráda děti. Dokáže s nimi být klidně celý den, žvatlat na ně, dokolečka odpovídat na jejich dotazy, pozorně poslouchat jejich důležité názory a chválit všechny obrázky a výtvory. A děti ji zbožňují.
Myšlenky Carlislea, Esmé i Rose byly plné radosti a spokojenosti s jejich životy. Jen já tu idylku kazil. Černý bod v jejich krásném světě.
Tehdy jsem odešel. Oni všichni se smířili s tím, že jejich lidský život je prostě nenávratně pryč a před nimi se rozprostírá nekonečná věčnost. Rozhodli se ji naplnit něčím prospěšným. Já ne. I když jsem před tím toužil po změně a chtěl se zlepšit, nebylo už proč. Zklamal jsem svoje biologické rodiče a zklamal jsem i ty, kteří mými rodiči chtěli být.”

Edward se s rodinou nestýkal, protože se necítil být dost dobrý? To se mi nezdálo být možné. Edward o sobě přece nepochyboval, měl obrovské sebevědomí a žil si podle svého.
S napětím jsem ho poslouchala. Odhaloval se mi. Ukazoval mi své nitro a já cítila, že to nikdy dříve nedělal. Tohle jeho vyprávění bylo mnohem intimnější než to všechno, co jsme dělali v posteli.

,,Přiznám se ti k něčemu, co jsem nikomu neřekl. Začal jsem hrát poker a stýkat se s těmi špatnými, abych mezi ně pronikl a pak je udal nebo sám potrestal. Představoval jsem si sám sebe jako agenta v utajení. Osamělý mstitel spravedlnosti, na kterého nikdo nemá,” ušklíbl se o pohrdavě odfrkl. Přeběhl mi mráz po zádech. ,,Jenže ono je mnohem snazší prostě zapadnout a užívat si všeho, co se nabízí. Holky, peníze, moc. Namísto toho, abych dokázal Carlisleovi a Esmé, že i ve mně je něco víc, jsem dokázal sám sobě, že na to nemám. A upřímně mi to ani moc nevadilo.
Začal jsem s obyčejnými krádežemi lepších aut, přidal umělecké předměty, vybílil pár  luxusních domů. Rychle jsem se naučil prát peníze. Kdo to bezpečně a nenápadně umí, je v mém světě král. A to já byl.”

Umlkl a zatřepal hlavou, jako by se chtěl zbavit nějaké nepříjemné vzpomínky. Ani jsem nedutala, dokud se na mě nepodíval. Jeho oči byly temně černé a lesklé.
,,Nejsem zrovna ideální partie, Bello. Pořád nechápu, jak je možné, že se ti po tom všem, co jsi na vlastní oči viděla a co jsem ti sám řekl, nehnusím a nechceš odejít.”

Cítila jsem, jak mi padá brada. Jak si mohl myslet, že by se mi mohl hnusit? Jistě, nebyl zrovna ztělesněním partnera, jakého by si pro mě přáli rodiče a jakého jsem si představovala já, ale nebyl zlý. Krádeže, podvody, praní peněz. Nic, z čeho bych byla nadšená, ale ani nic, co by mě nějak extrémně pohoršovalo. Kdyby nešlo o Edwarda, bylo by to jiné, to jsem si uvědomovala, ale on i když dělal tyhle věci, zároveň přeci zachránil Lizzie a další dívky s podobným osudem. Zabíjel, ale jen v sebeobraně, nebo když bránil mě. Žádný z těch zabitých nebyl nevinný. Ne že bych si troufala soudit a hrát si na toho, kdo má právo rozhodovat o životě a smrti. Jen se mi nezdálo, že by Edwardovy zločiny byly tak příšerné, jak si pravděpodobně myslel on.

,,Nejsem zrůda, protože jsem upír. Jsem zrůda, protože to jsem prostě já. A ještě mám tu drzost chtít po tobě, abys byla se mnou. Aby ses vzdala všeho, co znáš, a stala se nesmrtelnou. Kvůli mně. Jsem sobec, Bello, ale nedokážu se tě vzdát. Bylo by to pro tebe lepší, ale já na to nemám sílu.”
Předklonil se, lokty se opřel o kolena a hlavu schoval do dlaní. Zavřel oči a dál nemluvil.
Nepřemýšlela jsem o tom, co dělám. Zvedla jsem se a klekla si před něj na zem. Vzala jsem jeho tvář do dlaní a jemným tlakem ho donutila podívat se na mě. Dívali jsme se jeden druhému do očí a já si přála, prvně za naši známost, aby mi mohl číst myšlenky jako všem ostatním. Aby věděl, že znechucení rozhodně není tím, co k němu cítím.

,,Prodáváš drogy?” zeptala jsem se tiše.
,,Samozřejmě že ne. Kdysi dávno jsem si je kupoval, ale stejně jako cigarety a alkohol na mě jaksi nepůsobí.”
,,Zabíjíš lidi na zakázku?”
Zatvářil se pohoršeně a zavrtěl hlavou.
,,Figuruješ v obchodu se ženami i jinak, než jsi mi říkal?”
Zakroutil hlavou.
,,Prodáváš dětské porno?”
,,Bello!”
,,To beru jako ne. Co zbraně a jejich nelegální šíření?”
,,Ne.”
,,Podpora nějakého gangu?”
,,Ne.”
,,Fajn, v tom případě můžu jen říct, že s tím zbytkem se nějak smířím,” usmála jsem se na něj.

Pár vteřin na mě nechápavě koukal a pak mě najednou líbal a tiskl k sobě.
,,Smířená i ohledně návštěvy u rodiny?” podle se zeptal mezi polibky.
,,Ano, to zvládnu, když tam budeš se mnou.”

Chtěla jsem se ho ještě zeptat, proč mu sestra volala a pozvala nás, ale nějak jsem na to zapomněla. Edward mi zase jednou ukázal, jak se dokonale odpoutat od myšlení a jakýchkoliv úvah.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

«   1 2 3   »

35)  Lucie (05.04.2011 15:43)

MaiQa

34)  MaiQa (05.04.2011 15:38)

Přiznám se. Několikrát jsem musela odejít od počítače, abych našla ztracenou dolní čelist. Až nato neustálé hledání jsem sí díl nesmíně užila.

morningstar

33)  morningstar (05.04.2011 14:07)

jak můžeš říct "nijaká" kapitolka ... Edí nás konečně nechal nakouknout do svého světa myslím, že Bells mu do života vpadla za pět dvanáct hledali se, až se našli, miláčkové
skvělej dílek jsem zvědavá na rodinnou návštěvu
hup hup

semiska

32)  semiska (05.04.2011 13:45)

Jako tvůj perex mě složil na kolena jako Kapitolka není nijaká, je krásná. Jeho zpověď byla bechberoucí. Povedlo se ti to a moc se těším na návštěvu Cullenovic rodinky.

31)  katy (05.04.2011 13:21)

dneska si mě vážně dostala nejprve ten telefonát, pak Edovo visvětlení a pak Bellino přesvědčování no prostě nádhera už se nemůžu dočkat pokráčka

monikola

30)  monikola (05.04.2011 11:36)

Evelynko, rozhodne táto kapitolka nie je nijaká...nemôžeme stále písať akcie, ktoré vyrazia čitateľom dych..kvalitná, precítená a uveriteľná pohodovka ako bola táto, dokáže rovnako potešiť a pohladiť po duši

29)  Scherry (05.04.2011 11:24)

Moc hezké

Silvaren

28)  Silvaren (05.04.2011 08:26)

Telefon s Alicí byl senzační:D :D :D a Edwardovo "Namísto toho, abych dokázal Carlisleovi a Esmé, že i ve mně je něco víc, jsem dokázal sám sobě, že na to nemám," mě jednak překvapilo a jednak jsem za to strašně ráda. Díky, díky, díky za krásnou kapču.

Twilly

27)  Twilly (05.04.2011 07:35)

No tak on Edward asi není tak špatný, co???? Vždyť on je to vlastně náš staronovej svatoušek.. :D :D :D :D

Bosorka

26)  Bosorka (05.04.2011 07:09)

Telefonát! :D

25)  Aalex (05.04.2011 06:48)

Úžasně popsaný Edward, nádhera. Jsem ráda, že je Bella v pohodě.

24)  Judy (05.04.2011 06:32)

Už se těším na tu jejich návštěvu.

krista81

23)  krista81 (05.04.2011 01:23)

Další dílek

Telefonát s Alice

Jenom nechápu, proč si Edward myslí, že je tak strašně špatný a že by nemohl být s rodinou - jasně to co dělal není zrovna příkladné, ale to že i v tomhle prostředí dokáže pomáhat těm, kteří to opravdu potřebují svědčí o opaku.

A že je sobec protože chce mít Bellu navždy pro sebe - a kdo by nechtěl být napořád s milovanou bytostí, svou druhou polovičkou??

Bella je skvělá s tím svým přistupem.

Kapitolka krásná, moc se mi líbí, jak se Belle svěřuje i s tím co by nikomu neřekl. Ta naprostá důvěra v ni.

Těším se na návštěvu u Cullenů.

22)  lucka (04.04.2011 23:52)

21)  jenka (04.04.2011 23:44)

Náhodou, vůbec to není špatná kapitola! Je super. Bella si možná myslí, že on jí má v hrsti, ale ve skutečnosti je to přesně naopak :)

kytka

20)  kytka (04.04.2011 23:24)

Hani, milá kapitola. Takové malé terapeutickéí sezení. Bella je holka šikovná a statečná. Jsem moc zvědavá na návštěvu. Super. díky.

Abera

19)  Abera (04.04.2011 23:19)

Krásný

Linfe

18)  Linfe (04.04.2011 23:19)

17)  hellokitty (04.04.2011 23:13)

konečne nemôžem sa dočkať ďalšej kapitoly prosím rýchlo lebo toto je naozaj návykové

16)  lena (04.04.2011 23:01)

nádhera,můj manžel mi taky říká, že takový kraviny jako tohle ještě neviděl. Já se mu taky nepletu do jeho chlapských věcí a neberu mu to. Chvíli mu to trvalo, ale skousnul to.Kapitolka jako vždy krásná.

«   1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek