Sekce

Galerie

/gallery/lotr.jpg

Tak ju. Je mi jasné, že vy to na konci nebudete mít jako Bella, ale ona ani já bychom dneska víc nezvládly :-)

Nechtěla jsem zpátky k sobě. I když oni byli mrtví, nedokázala bych ve svém bytě usnout. Tam si pro mě přišli. Tam odsud mě odvedli s pistolí v zádech. Nemohla jsem se vrátit na místo, kde jsem byla celé tři roky doma. Nezvládla bych tam být a nemyslet na všechno, co se stalo během posledních několika málo hodin. Edward to pochopil, aniž bych mu musela cokoliv říkat. Vzal mě k němu. K nám.

Doma mě Edward odnesl rovnou do koupelny. Pustil vodu, nalil do ní pěnu do koupele a otočil se ke mně. Pomalu mě svlékl. Ty nádherné šaty, v nichž jsem se mu tak líbila, byly nyní špinavé, potrhané a nechtěla jsem je už nikdy vidět. Složil je a schoval do skříňky pod umyvadlem. Dokonale mi rozuměl. Až se mi nechtělo věřit, že mé myšlenky skutečně nezná. Nahou mě posadil do vany a sám se rychle svlékl. Objala jsem si kolena, položila na ně hlavu a zavřela oči. Šumění vody mě příjemně ukolébávávalo a otupovalo schopnost myslet. Cítila jsem, jak se hladina vody zvedla a Edward se posadil za mě. Objal mě a já se o něj opřela. Byli jsme spolu, nazí, dotýkali jsme se jeden druhého a přesto v tom tentokrát nebyla žádná erotika nebo vášeň. Potřebovali jsme jeden druhého, vzájemnou blízkost, ten úžasný pocit, že jsme pro tuhle chvíli jen my dva.

Nemluvili jsme. Jako kdybychom se oba báli spustit tu lavinu slov, která by se musela pro první větě strhnout. Ani jsem nepostřehla, kdy vzal houbu a začal mě jemně umývat. Tiskla jsem se k němu zády, hlavu opřenou o jeho rameno a vychutnávala si tu chvíli klidu. Tušila jsem, že věčně trvat nebude.

Mlčeli jsme celou tu dobu, než původně horká voda vychladla. Když mi naskočila husí kůže a zimou jsem se zachvěla, Edward vstal a vylezl z vany. Mlčeli jsme, když mě zabalil do osušky. Mlčeli jsem, když mě nesl do ložnice a ukládal do postele. A mlčeli jsme i při milování, kterým jsme si vyznávali lásku, dávali najevo radost, že jsme spolu, i připouštěli zoufalství, které se odráželo v každém našem polibku, dotyku nebo pohlazení.

Pečlivě přikrytá teplou dekou a přitulená k Edwardovi jsem se dívala oknem na probouzející se nebe. Srpek měsíce a hvězdy kolem něj pomalu bledly, zatímco obloha světlala. Svítalo. Jakoby z dálky, nebo možná spíš z jiného světa, jsem slyšela  zpěv ptáků.

Edward mě bříšky prstů hladil po zádech. Oba jsme věděli, že jednou budeme muset zase mluvit, ale ani jeden z nás nenašel sílu začít. Při sbírání odvahy k vyslovení první z té spousty nepříjemných otázek, které jsem Edwardovi musela položit, jsem se propadla do neklidného, ale hlubokého spánku.

Nezdálo se mi o ničem konkrétním. Ten sen neměl žádný děj. Byla to jen změť barev, zvuků, pachů, emocí. Šílený kolotoč barevných cákanců a zářivých šmouh. Ohňostroj. Vrzání, křik, hlasitý smích, pleskání bosých chodidel o mokrou podlahu při běhu, pláč, famfáry, jásavá hudba, smuteční pochod. Vanilková zmrzlina, citrónový koláč, čerstvá krev, spálená guma, čpavek, cigarety, alkohol. Znechucení, strach, hrůza, veselí, hysterie, radost, nenávist, čirý děs.
Probudila jsem se zpocená, s bušícím srdcem a větší únavou než před usnutím. Edward byl stále u mě. Objímal mě a vískal ve vlasech. Smutně se na mě usmíval. To ticho a mlčení se už nedaly déle vydržet. Oba jsme věděli, že dál už to odkládat nejde.

,,Tak strašně moc mě mrzí, že jsem tě do toho svinstva zatáhl,” zašeptal a pohladil mě po tváři. Zastavil se u brady a zamračil se. Věděla jsem, co vidí. Modřiny.
,,Mrzí mě, žes jsem tě tak moc ohrozil. Proboha, já jsem byl takovej vůl! Už nikdy nedopustím, aby se cokoliv takového stalo. Nikdy, Bello,” pokračoval a upíral na mě planoucí pohled. Oči měl temnější než noc. Nepochybovala jsem, že to myslí vážně.
,,Co se vlastně včera stalo?” zeptala jsem se a doufala, že v té otázce najde její skrytý význam. Nedokázala jsem se ho přímo zeptat na Lizzie, na to, co jí údajně udělal, na to, co měl krom pokeru společného s Carlem.
Semkl víčka k sobě a ušklíbl se.
,,Byla to past a já idiot ji neprokoukl. Carl nějak zjistil, že jsem mu v jistých věcech lhal. Vylákal mě daleko od tebe a tebe nechal unést. Bello, když jsem zjistil, co udělal, měl jsem chuť hodiny a hodiny ho mučit. Celou svojí mizernou existenci jsem pyšný na své sebeovládání, ale včera jsem neměl daleko k výbuchu. Ta zlá část mého já chtěla ven a já bych jí býval byl pustil, ochotně a rád, kdyby ti ublížili, jak plánovali. Smrt pro ně byla zatraceně hodně milosrdným trestem. Nechtěj ani vědět, co všechno bych jim dokázal provést a jak moc bych si to užíval.” Jeho hlas nabýval na hlasitosti a zase slábl až do špatně srozumitelného šepotu.

Věděl, na co jsem se ho ptala. Četl mezi řádky. Chápal, smysl té otázky. Řeč jeho těla ho prozradila. Nedíval se na mě. Krčil čelo. Navlhčil si rty. Prohrábl si rukou vlasy. A pak konečně řekl to, na co já neměla odvahu se ptát.

,,Lizzie,” vydechl a pomalu zakroutil hlavou. ,,Jedna z toho zoufale mála dobrých věcí, jaké jsem udělal, a jak jsme na to skoro oba doplatili... Carl má, měl, několik domů lásky, jak tomu vznešeně říkal. Živil se prodáváním žen. Většina z nich to dělala dobrovolně, ale některé k tomu nutil. Lizzie bylo dvacet, když ji prvně potkal, ale vypadala maximálně na patnáct. Drobná, pihovatá zrzka s obrovskýma modrýma očima a kouzelným úsměvem. Byla krásná. A připomínala dítě, malou bezbrannou holčičku. Ideální žena pro poněkud zvrácené chlapy. Carl ji vydával za mladší, než byla. Ta prasata s pedofilními sklony si přišla na své. Dokazovali si sílu a moc na bezbranné holce. Zneužívali ji, bili, znásilňovali, týrali.”
Odmlčel se a podíval se z okna. Zatínal zuby, křečovitě svíral lem deky, vystupovaly mu šlachy na krku. Bojoval sám se sebou, se svými vnitřními démony. Nutil se ke klidu. Znala jsem ho natolik dobře, abych si tímhle byla jistá. Právě teď ho emoce ovládaly tak moc a silně, že nemohl ani mluvit.

Po zádech mi přeběhl mráz. Cítila jsem, jak mi divoce bije srdce, krev hučí v uších a spánky zběsile tepají. Chvíli mi trvalo, než jsem zpracovala jeho slova. Tohle jsem nechtěla slyšet. Nechtěla jsem, aby mi vyprávěl o něčem takovém. Samozřejmě že jsem věděla, že tyhle věci se dějí, ale nikdy jsem nad nimi nijak víc nepřemýšlela. Bylo mi to tak vzdálené. Mimo můj bezpečný svět. Nechtěla jsem myslet na týraní, zneužívání a to všechno další. Měla jsem se stát náhradou za Lizzie. Proto mě Carl unesl. Jako vábničku na Edwarda, kterého chtěl zabít, a jako záplatu na prázdné místo v jeho obchodech. Otřásla jsem se. Děsilo mě, jak blízko jsem byla tomu stát se jednou z mnoho bezejmenných žen, nad nimiž má v podstatě neomezenou moc někdo jiný. O jejich životě rozhoduje někdo jiný. Které nejsou ničím víc než teplým, měkkým tělem, které někdo využije.
Nechtěla jsem si představovat, co by se mnou Carl a jeho kumpáni udělali, kdyby Edward nepřišel a nezachránil mě. Nechtěla jsem, ale nešlo tomu zabránit. Viděla jsem samu sebe přivázanou k posteli v malém temném pokoji. Špína, pach, beznaděj. A časem možná i otupělost a rezignace. Kolik chlapů by se u mě muselo vystřídat, abych přestala doufat, že to jednou skončí? Je vůbec možné po něčem takovém jako nucení k poskytnutí těla žít dál a vzpamatovat se z toho?

,,Carl mě s Lizzie sám seznámil. Půjčoval ji jako své poděkování za dobrý obchod. Pomohl jsem mu s ne právě čistými penězi. Kdybych věděl, odkud je má, rovnou bych ho zabil. Jenže on na Lizzie a další jako ona nikdy v mé přítomnosti nemyslel. Věřila bys tomu? Taková zatracená náhoda! Nemohl jsem mu ji pak vrátit s vědomím, co jí dělá. Řekl jsem mu, že mám rád drsnější praktiky a ona byla prostě moc křehká. Vztekal se. Zuřil. Vyhrožoval. Dokonce na mě vytáhl zbraň. Pár tisíc ho uklidnilo. Zase jsme byli kamarádi. Ten večer, kdy jsme se potkali my dva, jsme spolu prvně od toho incidentu hráli. Dokonce o tom žertoval a ptal se, jestli jsem si s ní dostatečně užil, než jsem ji zabil.”
Ne, ne, ne! Snažila jsem se, opravdu jsem se snažila, všechno si to živě nepředstavovat. Svíral se mi žaludek a špatně se mi dýchalo. Přesto jsem musela vědět, co bylo dál. Na jednu stranu jsem to nechtěla poslouchat, ale na tu druhou jsem si moc dobře uvědomovala, že nevědomost by byla mnohem horší. Moje fantasie už takhle pracovala až moc.
,,Co… co se s Lizzie stalo? Potom,” vydechla jsem a až v tu chvíli si uvědomila, že jsem zadržovala dech.
,,Zajistil jsem jí pobyt v soukromém sanatoriu ve Francii. Podvýživy, zlomenin i modřin se zbavila rychle, ale potřebuje péči psychologa. Stejně tak další dívky, které se mi podařilo od Carla dostat. Pomáhal mi Ted. Bývalý policista, který měl kdysi dávno problém s pitím a koksem. Včera když mi volal, myslel si, že… No prostě jsme měli v plánu odvést od Carla další holku, ale jak sama víš, byla to past.”

Obrovsky se mi ulevilo. Edward nebyl zlý. Jeho svět ano, ale on sám ne. Jeho svět mě děsil, odpuzoval a vzbuzoval ve mně niterný strach. Edward si ho vybral sám, jak mi řekl. Měl na výběr a přesto skončil na té špatné straně. Ale nemohl být tak zkažený, jak si asi myslel. Většinu svých peněz určitě nevydělal právě čestně a poctivě, ale byla jsem si jistá, že nikdy nikomu bezdůvodně neublížil. Nelíbilo se mi, jak bere spravedlnost do svých rukou. Dvakrát jsem byla svědkem jeho střetu s jeho nepřáteli. S těmi, kteří neměli šanci přežít. Ale i když se mi to nelíbilo, bylo to lepší než nečinně přihlížet.

,,Smrtí Carla to neskončilo, viď.” Neptala jsem se. Konstatovala jsem. Ani na okamžik mě nenapadlo, že by bylo po všem.
,,Ne, neskončilo. Ale slibuju, že se postarám o to, aby byl konec brzy,” zašeptal a políbil mě do vlasů. ,,A pak už žádný poker po nocích, žádné vysedávání po barech, žádné špinavé obchody. Už nikdy nezpůsobím, že by ti hrozilo nebezpečí. Chci pro tebe něco lepšího, než ti můžu nabídnout teď.”

Pousmála jsem se na něj a položila mu hlavu na hrudník. I přes to, že byl tak nepřirozeně tichý, tahle poloha mě uklidňovala.

,,Nezeptáš se, co vlastně dělám já? Jakou troškou přispívám do vší té špíny?” promluvil po chvíli tiše.
Chtěla jsem to vědět a zároveň nechtěla. Ještě před dvaceti čtyřmi hodinami bych náruživě kývala hlavou a odpověď z něj páčila. Teď jsem si nebyla jistá. Bála jsem se, že tuhle pravdu, tohle odhalení bych nezvládla. Bylo toho tolik… Tak moc informací, prožitků, strachu. Ne, na tuhle otázku byl ještě čas. Nejdříve jsem musela vstřebat to všechno ostatní. Připravit se. Opravdu se smířit s tím, že moje naděje, že Edward s těmi chlapi hraje jen poker, je planá. Nevěřila jsem, že by byl tak špatný jako oni, ale nevinný taky nebyl.

Zavrtěla jsem hlavou. ,,Příště. Dneska už ne.”
Pochopil.
,,Co bys řekla na den strávený u starých filmů? Víno, oheň v krbu, tulení se. Nenáročný, odpočinkový program.”
,,Ano, to zní báječně,” přikývla jsem.
Přesně to jsem potřebovala. Sledovat pohyblivé obrázky, být s Edwardem a nemyslet.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3   »

morningstar

30)  morningstar (30.03.2011 16:53)

Hani, mně úplně došla slova to bylo tak dokonalý nádhera děkuju moc moc se těším na další kapitolku, tahle povídka je prostě ... no přesně moje krevní skupina

29)  Scherry (30.03.2011 16:28)

28)  Lucie (30.03.2011 16:05)

27)  Judy (30.03.2011 14:16)

Taková pěkná oddychová kapitolka. Moc se těším na další.

26)  AMO (30.03.2011 11:00)

Vzhledem k tomu vysvětlení jeho 'práce' , byla následná péče po tom únosu fantastická. I když se chová jako grázl, je asi pořád dobrý. Jsem ráda, že toho tolik řekl, ale co dál? Bella chce pracovat a studovat...a jestli jí vše ohrožuje, jak ji ochrání. Možná teď pomůže rodina? Vrátí se i on jako ztracený syn? Zase milión otázek a na vysvětlení si musím počkat

Linfe

25)  Linfe (30.03.2011 10:20)

Taky bych se asi dostala do fáze, kdy by můj mozek prostě už víc nezpracoval. Co by na tom záleželo?.... Edward vymyslel skvělý program

Silvaren

24)  Silvaren (30.03.2011 09:57)

Nemají to lehké, ani jeden. Ale jsem strašně ráda, že Edward se rozhodl s tím něco udělat a Bella není tak naivní, aby si jeho úlohu v "té špíně" neuvědomovala. Skvělá kapitola!

Twilly

23)  Twilly (30.03.2011 09:29)

kdyby to nebylo neomalené, řekla bych si že smajlíci mluví samy za sebe, ale tenhle díl si zaslouží víc než smajlíky. Zaslouží si víc než zatleskat. Nádherne vykreslená scéna, nádherný i když poněkud bolestný rozhovor a mnoho špinavých informací. Evelyn, skvělé

22)  Kim (30.03.2011 09:23)

Já nemám slov!!! Opravdu úžasná kapitolka ...konečně víme něco dalšího o Edwardovi, ale že by pomáhal bezbraným holkám, mě opravdu nenapadlo, ale moc se mi to líbí, teď ho miluju ještě víc (pokud to ještě jde). Jsem napnutá, co se o něm ještě dozvíme a chápu Bellu, že to od něj nechtěla vědět hned, taky by to na mě bylo moc informací najednou :) Snad se Bella brzo ze všeho vzpamatuje a nenáročný, odpočinkový program ji k tomu pomůže. Nádherné jako vždy a moooc se těšim na další dílek, snad bude brzy!!

KalamityJane

21)  KalamityJane (30.03.2011 08:58)

opět ÚŽASNÉÉÉ!! Jako vždy, ty to ani jinak neumíš

20)  Petris (30.03.2011 08:01)

"Být s Edwardem a nemyslet" tak to by se mi taky líbilo, staré filmy by jsme mohli s klidem vypustit!:)
Hezké je to.

monikola

19)  monikola (30.03.2011 08:00)

Busi súhlasím bol ako k zulíbání Evelynko si ako vždy jednička

Bosorka

18)  Bosorka (30.03.2011 06:40)

To jak se o ní staral - ňuňínek jeden .
Ohledně toho vyprávění - svět je hnusné místo, bohužel...:(

Nosska

17)  Nosska (30.03.2011 06:20)

Teda, jít spát 5 minut před přidáním dílu se mi ještě nestalo:D
To, jak sis stěžovala, že celá povídka měla mít jen 15 dílů, neni to jedno?? To přece byla JEN hrubá verze;) Takže pokud Tě to stále baví psát a pokud komentáře neubývaj, a ty neubývaj, tak piš stále dál, třeba tam nakonec to dítě naplánuješ... Ne, já už nebudu prudit! No, ikdyž možná :D :D :D :D

tessa

16)  tessa (30.03.2011 05:56)

Tuto kapitolku jsem si naprosto užila. Četla jsem jí včera večer na mobilu a tak tu teď píšu tento koment. Musím říct, že jsem nečekala, že Edward by pomáhal týraným a bezbraným holkám. Mám takový pocit, že Bellu vlastně zachránil už tenkrát proti Carlovi (i když asi nedobrovolně, ale musel si říct, že nedopustí, aby měla i ona takový osud jako měla Lizzie).

Jinak si mě pěkně "naštvala." To se dělá nás všechny maličko navnadit na to, jakou práci dělá Edík a pak najednou změnit téma a úplně se tomu vyhnout. Mám takový pocit, že by mohl být "polda" a být tam v utajení. Ovšem, to to asi nebude...

Kapitolka nádherná a já se opravdu moc těším na další dílek, který doufám, že tu bude zítra!

krista81

15)  krista81 (30.03.2011 01:26)

Tak tu sedím, poslouchám unintended od muse a přemýšlím jak okomentovat kapitolku.

Je napsaná moc krásně - ta jejich blízkost, která čiší z každého gesta, doteku....nádhera.

Lizzie - tak nějak jsem si myslela, že jí prostě jen pomohl k útěku, ale že je to celá záchranná akce - to mě příjemně překvapilo .

Jenom ta jeho práce mi trošku vrtá hlavou - finanční machinace, praní peněz? Snad ne nic horšího .

Bella, ta to rozdýchává jak jen to jde a ten odpočinek si zaslouží vlastně oba.

Netrpělivě vyhlížím další díl

14)  vampirka (30.03.2011 01:16)

Abera

13)  Abera (30.03.2011 00:27)

Lenka326

12)  Lenka326 (30.03.2011 00:13)

Tak nějak jsem tušila, že ty holky nemá na svědomí, ale pravda mě dojala. V tom studeném upírovi je víc lásky, něhy a soucitu než v některých "lidech".
Je tak úžasné, jak je vnímavý k Belle , jak jí chrání. Jsem zvědavá, jaká je ta pravda o jeho "práci".
Díky Evelynko, bylo do úžasné a těším se na další

Ewik

11)  Ewik (30.03.2011 00:11)

Zachraňuje mladý zneužívaný holky?! To jsem nečekala. Je to perfektní příběh a já zbožňuju, jak se Edward mění před očima. Klaním se a děkuji.

«   1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella