Sekce

Galerie

/gallery/lotr.jpg

Po ehm, malé pauze další kapitola.

Na konci nechybí písmenka, ta budou až zase příště :-) Muhehe :-D

Ráno po noci strávené v mém bytě musel Edward vypovídat na policii. Když mě se svítáním probudil polibkem na krk a oznámil mi, co chystá udělat, nemohla jsem uvěřit, že to myslí skutečně úplně vážně. Snažila jsem se ho přesvědčit, že se nikam dobrovolně hlásit nemusí a může předstírat, že odjel na dlouhou, opravdu hodně dlouhou dovolenou do zahraničí. Nejlépe někam mimo dosah signálu telefonu, internetu i jakýchkoliv jiných vymožeností moderní civilizace. Smál se mým obavám, že ho zatknou a já ho budu vídat jen skrz zamřížované okno nebo neprůstřelné sklo a mluvit s ním budu jen přes telefon v návštěvní místnosti v přísně střežené věznici kdesi uprostřed pouště. Škádlil mě a ptal se, jestli bych mu dokázala propašovat pilník zapečený do chleba. Až když pochopil, že jsem opravdu zoufalá a zase jednou pro změnu se o něj bojím, objal mě a šeptal, že nemusím mít strach. Neexistoval jediný důvod, proč by ho měli zatýkat a zavírat do vězení. Nebyl z ničeho podezřelý, naopak policie se na něj dívala jako na oběť. Podezření by na sebe strhl, až kdyby se k výslechu nedostavil a vyhýbal se mu.

,,Takže u tebe doma nemohla policie najít vůbec nic, co by mohlo ukazovat na nějakou tvojí nelegální činnost?” zeptala jsem se pochybovačně. Usmál se a zavrtěl hlavou.
,,Kdepak, dávám si setsakra dobrý pozor, aby se mi nikdy nic nedalo dokázat.”
,,To je dobře, lásko. Víš, já bych nedokázala pokaždé pamatovat na to, že mám mazat historii ze svého počítače. Ani jsem nevěděla, že je možné vymazat ji nenávratně, aby citlivá data nevyhrabal nějaký technický génius ve službách spravedlnosti. Omlouvám se, že tahle vyšiluju, když je to úplně zbytečné,” pousmála jsem se na něj a objevila v sobě zlomyslnou stránku. Vyloženě jsem si užívala tu chvíli, kdy si Edward uvědomil, že ani on není neomylný. Celý se napjal a oči zúžil do tenkých štěrbinek.
,,Policie nemá žádný, ani ten nejmenší, důvod hrabat se mi v počítači,” pronesl tiše a ani zdaleka ne tak přesvědčivě, jak jistě chtěl.
,,No já nevím, ale když ti vybouchlo auto a přes celou noc ses neukázal doma, mohli by tě považovat za zmizelého, uneseného nebo zavražděného a pak by se jim tvůj počítač mohl hodit jako stopa.” Pokývala jsem hlavou. Kdyby se ze mě předtím nedělal legraci, nebyla bych na něj taková. Ale takhle jsem nemohla odolat a využila příležitosti, abych ho pozlobila. A vážně se mi to líbilo. Moc.
Edward zamumlal jakousi nadávku a zaklel. Prvně jsem ho slyšela mluvit sprostě.
,,Raději pojedu domů hned. Máš pravdu, Bello. Pak ti zavolám, ano,” vychrlil a vyskočil na nohy. S tou jeho super rychlostí byl oblečený dřív, než jsem se stihla nadechnout k odpovědi.
,,Možná bys nemusel tak spěchat, kdybys měl úžasnou, báječnou a nejchytřejší přítelkyni, která tvou notebook odnesla s sebou a bezpečně ho schovala do své šatní skříně,” pronesla jsem lenivě a s úsměvem.
Edward se zarazil uprostřed pohybu a pak se na mě prudce otočil. Tvářil se naprosto nevěřícně a šokovaně.
Rty se mi samy od sebe ještě víc roztáhly a jen stěží jsem odolávala pokušení udělat na něj dlouhý nos. Edward zamrkal a jeho rty se na rozdíl od těch mých stáhly do tenké, tvrdé linky. Propaloval mě pohledem a pomalu se ke mně blížil.
Připomínal mi šelmu na lovu.
Šel z něj docela strach.
Působil jako predátor dávající své kořisti najevo, že nemá šanci mu uniknout.
A já vážně neměla, kam se před ním schovat. Seděla jsem na posteli a k jejímu čelu jsem se pozadu došoupala až příliš rychle. Pevně jsem svírala peřinu a napadlo mě, že byl opravdu hodně hloupý nápad Edwarda dráždit.
,,Ty sis ze mě dělala legraci. Vysmívala ses mi,” šeptal, aniž by ze mě spustil úplně černý pohled. Jeho hlas zněl ledově a výhružně.
Kývla jsem hlavou a okamžitě na to s ní rychle zavrtěla.
,,Tak mojí přítelkyni jsem pro smích,” vydechl a během zlomku vteřiny byl u mě v posteli. Ramena se mu třásla a oči mu vesele svítily. Přitáhl si mě k sobě a objal mě.
,,Moje přítelkyně. Zní to vážně dobře. Bella Swanová, moje dívka. Velmi krásná a taky prozíravá,” usmíval se na mě.
A já hloupá se ho pár předlouhých vteřin bála…
,,Nemám rád, když si ze mě někdo dělá dobrý den. Uvidíme, má milá, kdo se bude smát z nás se bude smát jako poslední,” pronesl tiše a než jsem si stihla uvědomit, co se děje, ležela jsem na zádech s rukama přišpendlenýma za hlavou a svíjela se v záchvatu divokého smíchu. Lochtal mě. Jednou rukou mě nutil zůstat na místě a zabraňoval mi v pohybu a ta druhá byla snad všude na mém těle. Jemně jako peříčkem mě šimral v podpaždí, na břiše, boku a když jsem ho chtěla odstrčit nohou, zmocnil se i mého chodidla.


Když mě konečně pustil, byla jsem úplně vyčerpaná a břišní svaly mě bolely i při pouhém dýchání. Edward se nade mnou skláněl a široce se usmíval. Zhluboka a rychle jsem oddechovala a snažila se tak doplnit kyslík, kterého se mi v posledních několika minutách nedostávalo v dostatečném množství. Potřebovala jsem se napít. V ústech jsem od smíchu a pištění měla sucho. Natáhla jsem se k nočnímu stolku pro skleničku s vodou a dopřála si pár chladivých doušků. Když jsem se otočila zpět na Edwarda, už se neusmíval. Pozoroval mě a dýchal stejně namáhavě a lapavě jako já. Nebylo těžké uhodnout proč. Vyhrnulo se mi tričko na spaní a Edwardovi se tak naskytl ničím nerušený pohled na můj nahý hrudník.
,,Neměl jsi v plánu okamžitě vyrazit domů a ozvat se policii?” zeptala jsem se rozechvěle. Můj hlas byl hlubší a chraplavý. Sama sebe jsem přesvědčovala, že je to vyčerpáním hlasivek smíchem, ale pravda byla, že stačilo, aby se na mě Edward správným způsobem podíval, a moje myšlenky směřovaly k jedné jediné činnosti. Nechtělo si mi uvěřit, že jsem ji objevila až před nějakými dvěma týdny. Edward se mnou prostě a jednoduše dělal divy.
,,To jsem měl, ale protože mám úžasnou, báječnou a nejchytřejší přítelkyni, můžu se ještě chvíli zdržet,” zamumlal a všechna ta místa, kde mě předtím mučil lochtáním, zasypal polibky.



První přednáška mi začínala v deset. Zaskočilo mě, když jsem se přede dveřmi do posluchárny potkala se Samuelem. Etiku jsem společně neměli. Vypadal, že mu spadl kámen ze srdce.
,,Bello!” zvolal s neskrývanou úlevou a objal mě.
,,Ehm, ahoj,” odpověděla jsem překvapeně. Samuel mě pustil a prohlídl si mě od hlavy až k patě.
,,Jsi v pořádku?” zeptal se a s napětím mě pozoroval.
,,Samozřejmě, proč bych neměla být?” podivila jsem se naprosto upřímně.
Samuel se usmál a pak zrozpačitěl. Pokrčil rameny, zadíval se do země a ruce strčil do kapes. Působil jako malý kluk. Když se na mě podíval zpátky, mírně se červenal a tvářil se… divně.
,,V pátek ses z večírku tak náhle ztratila s tím Cullenem a no, nebyl jsem si jistý, že jsi s ním odešla úplně dobrovolně. Promiň, ale vypadalo to, že se ti s ním jít nechce. Trochu jsem si dělal starosti, jestli se ti něco nestalo,” mumlal překotně.
Samuel se o mě bál… A já si na něj celý víkend ani nevzpomněla. Opravdu byl fakultní večírek teprve před dvěma dny? Měla jsem pocit, že od té chvíle uběhly roky. Tolik se toho změnilo.
Zatřepala jsem hlavou a silou vůle se donutila soustředit se na přítomnost a Samuela.
,,Edward a já jsme se před tím večírkem tak nějak nepohodli. V pátek jsem na něj byla naštvaná a asi jsem se chovala hloupě. Omlouvám se, že jsem ti přidělala starosti.” A omlouvám se, že jsem asi vysílala signály, které mě teď mrzí. Neměla jsem v úmyslu být s tebou celý večer, bavit se a naznačovat, že by mezi námi mohlo být něco víc než jen přátelství, a pak odejít s někým jiným. Říct tohle na hlas jsem nedokázala. I když bych asi měla.
,,V pohodě. Hlavně že ty jsi v pořádku,” poněkud křečovitě se usmál a s rychlým rozloučením odešel na svou hodinu.

Připadala jsem si jako potvora. Když jsem si přehrávala fakultní večírek takhle zpětně, opravdu jsem se k Samuelovi chovala jinak než jako kamarádka. Bylo by možná až divné, kdyby si nemyslel, že se mi líbí. Líbil se mi. Moc se mi líbil a jistě by se zamlouval i mým rodičům. Byl by dokonalým partnerem pro život, jaký jsem si ještě nedávno představovala. Jenže já jsem potkala Edwarda a s ním se nemohl žádný jiný srovnávat. A přesto, že mě to vlastně docela děsilo, nezáleželo mi na tom, co Edward dělá, kým nebo čím je, jak moc je nebezpečný a jak bude vypadat naše budoucnost. Důležité bylo jen to, že bude společná. Já a on. Nic jiného nebylo podstatné.


Edward na mě čekal před školou. Opíral se o Volvo, kterým mě vezl do nemocnice, a kouřil. Jak typické! Jen na sobě neměl oblek, ale džíny a košili. Snad každá studentka se na něj alespoň koutkem oka podívala a každá si musela pomyslet, že je absolutně nádherný. A byl můj. Ten pocit byl nepopsatelný. Tenhle chlap, na kterém mohlo celé dámské osazenstvo a část toho pánského oči nechat, tu čekal na mě.
Usmála jsem se na něj a jakmile jsem k němu došla, políbila jsem ho. Nikdy jsem neměla sklony k exhibicionismu, ale teď jsem prostě potřebovala ukázat celému světu, že my dva patříme k sobě. Edwarda to pobavilo, ale v žádném případě se nebránil.
Otevřel mi dveře auta a pomohl mi posadit se. Byl jednoduše úžasný.
,,Nezatkli tě,” neodpustila jsem si poznámku. Se zvednutými koutky úst se ke mně otočil a zároveň se zařadil mezi ostatní auta na hlavní silnici.
,,Nezatkli. Myslí si, že výbuch mého auta byl omyl. Jsem poctivý obchodník s archivním vínem s bezchybně vedeným účetnictvím. Černé BMW je oblíbené auto a má ho mnoho lidí. Někdo se prostě spletl,” pokrčil rameny a mrkl na mě.
,,Ale ve skutečnosti se někdo trefil hodně přesně, co,” zašeptala jsem a upřela pohled přímo před sebe. Edward se mírně zamračil a i on se zadíval na silnici před sebou.
,,Ano a zatím nemám tušení kdo a proč, ale přijdu na to. V mém světě jsou podobné nehody myšleny jako varování. Takže si budu dávat větší pozor a budu hlídat samozřejmě i tebe. Nemyslím si ale, že by nám hrozilo přímé nebezpečí.”

Měl pravdu, nehrozilo. Prvních pár dní jsme byli hodně opatrní. Vozil mě do školy i ze školy, jezdil se mnou na nákupy a z očí mě spouštěl jen minimálně. Trávil spoustu času telefonováním a na internetu, ale nic nezjistil. Strach mě opouštěl. Věřila jsem Edwardovi, když říkal, že to na žádný další útok na jeho osobu nevypadá. On v tohle uměl chodit. Neměla jsem důvod o něm a jeho přesvědčení pochybovat.

Můj život se od základu změnil. Sice jsem dál chodila do školy a připravovala se na zkoušky, ale na rozdíl od doby před Edwardem jsem vynechávala všechny nepovinné přednášky a ze školy pospíchala rovnou domů. Tedy k Edwardovi domů. Byt jsem moc nevyužívala a pomalu a pozvolna stěhovala svoje věci k Edwardovi. Jeho dům byl větší, bezpečnější, pohodlnější, na lepším místě a měl zahradu. To se rozhodně dalo považovat za důvod ke změně bydliště. Ale nic z toho by mě nedonutilo přestěhovat se, kdyby jako bonus nebyl Edward a jeho téměř neustálá blízkost.

Pomáhal mi učit se na státnice. Záviděla jsem mu, hluboce a bezmezně, jeho úžasnou paměť. Stačilo mu jednou si text přečíst tou svou super rychlostí a dokázal ho odříkat z paměti. Zkoušel mě, radil mi, vytvářel mi grafy a mnemotechnické pomůcky. Dokola mi opakoval, že všechny zkoušky zvládnu a až to budu mít za sebou budu se své nervozitě a stresu smát.
V tom se pletl. Po státnicích jsem byla tak vyčerpaná, unavená a přeučená, že jsem se doma jen svalila do postele a blaženě usnula. Na smích mi chyběla energie. Edward mě probudil až druhý den ráno. Přinesl mi tác se snídaní, kytičkou kopretin a obálkou nadepsanou Mgr. Bella Swanová. Písemně mě zval na večeři do vyhlášené restaurace v centru. Milovala jsem ho tak moc, až se to zdálo být nemožné.

,,Musím si zajet do bytu pro šaty. Tady nemám nic vhodného,” usmála jsem se a rozhodla se, že se vzít si ty fialové od Edwarda. Určitě by mu to udělalo radost.
,,Nikam nemusíš, mám pro tebe dárek,” mrkl na mě a zpod postele vytáhl podélnou krabici s červenou stuhou. Zamračila jsem se na něj. Moc dobře věděl, že překvapení nemám ráda. Odmítnout jsem ale nedokázala.
Poctivě jsem rozvázala mašli na stuze a pomalu odklopila víko. V luxusním papíře, který sám o sobě stál jistě víc než leckteré šaty, se skrývala temně modrá látka. Opatrně jsem šaty vytáhla a poznala v nich ty, které se Edwardovi tak moc líbily, když mi pomáhal vybrat oblečení na večírek fakulty.
,,Slušely ti tak moc, že jsem ti je musel koupit.”
,,Děkuju,” zašeptala jsem a políbila ho.

Nalíčená, učesaná a oblečená do těch nádherných šatů jsem se v La perle cítila dobře. Edward mi poradil s výběrem předkrmu, hlavního jídla i dezertu. On si objednal také, ale jen se v jídle povrtal. Já snědla všechno, do posledního drobečku a ještě jsem ujídala od Edwarda. Jídlo bylo vynikající, ale porce zoufale malé. Edward si to užíval. Krmil mě a smál se, jak blaženě a slastně se tvářím s každým soustem.
Víno pil se mnou. Jak sám řekl, na alkohol by zvyklý. Povídali jsme si o knihách, filmech, možném výletu někam do hor, když už se konečně nemusím učit. Bylo mi krásně.
Jak večer postupoval, Edward se měnil. Pomalu se stával zamlklejším a zamlklejším. Upřeně pozoroval rozvířenou víno ve své sklenici. Když už jsem se chystala zeptat se ho, co se děje, podíval se na mě, přikryl mé dlaně položené na stole svými a naklonil se ke mně blíž.
,,Bello, přemýšlím o téhle otázce už delší dobu. Snažil jsem se vymyslet co nejlepší formulaci, ale ať se zeptám jakýmikoliv slovy, obsah bude stále stejný. Takže tu otázku prostě položím,” šeptal a díval se mi přímo do očí.

Srdce se mi rozbušilo a celý svět se zatočil. Napadala mě jen jedna otázka, kterou mohl mít na mysli.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2 3   »

Pilly

57)  Pilly (19.07.2012 23:49)

Bude to TA otázka?

Lia

56)  Lia (13.08.2011 23:31)

ať je to tak, jak to vypadá že ji chce požádat o ruku? že jo?

Yasmini

55)  Yasmini (20.04.2011 11:14)

Teda ještě že je tu další kapitola, jinak bych byla nepříčetná. Co kdybych se pletla

Evelyn

54)  Evelyn (24.03.2011 19:17)

Tak zase jednou děkuji hromadně Děkuju moc a moc Vím, že tyhle konce jsou na ránu a hromadu kladiváků, ale text se v nich dělí dobře a přiznám se, že mě baví sledovat Vaše tipy Ještě jednou děkuju

morningstar

53)  morningstar (24.03.2011 18:38)

Ke kapitolce jsem se dostala až dnes a musím říct, že jsem si to jednoduše užila, nádhera opravdu nádhera miláčkové moji miluju je . Takže, jak říkám, čtu si a užívám a najednou ten konec Hani, co TEN KONEC ... Se mi na chvíli zatmělo před očima, než jsem si vzpomněla, že další kapča už je taky hotová, božínku díky za ty dary ... protože jsem nedočkavá, tak střelhbytě na to
Skvělé Hani

Twilly

52)  Twilly (24.03.2011 12:22)

Ha... tak teď jsem možná po prvé ráda, že mám rest... takhle nemusím čekat a moje už beztak krátké nehty nebudou nemilosrdně ohlodány :D :D Mám tě Evelyn a jdu číst další dílek :D

eMuska

51)  eMuska (23.03.2011 20:15)

Aj mne naadla len jedna otázka - a on sa jak naschvál spýta nejakú hovadinu, že?
Či by sa k nemu napríklad enchcela presťahovať už úplne?
Predstaviť rodinu?
Čo vymyslíš, keď to /asi/ nebude žiadosť o ruku? Po - pre mňa - dosť krátkom čase...:D Ako som sa vo Vegas zobudila s obrúčkou na ruke...:D Hm, to je dobré!
Ale k veci. Super kapitolka, fak paráda!!!

Rire

50)  Rire (23.03.2011 19:50)

Ježkovy voči! Ano, takhle teď vypadám. Už dlouho praktikuju klasický nádech a výdech, ale stále nic...
Tak jo, celá kapitola byla skvělá, ne -> dokonalá. Od začátku do konce jsem si to užívala. Přemýšlím, co by to mohlo být za otázku. A vůbec mě nic nenapadá. Teda ano, napadá, ale ani jedna z oněch možností to určo nebude. Takže můžu jen čekat a dál si pohrávat s myšlenkami, co jsi to jen vymyslela.
Evelyn, krásná kapitola. Děkuju! Moc se těším na pokračování...

Linfe

49)  Linfe (23.03.2011 19:21)

O můj bože.....Hani....už? Těším se

48)  Tery (23.03.2011 19:16)

No teda, kdybych neznala tuhle povídku, řekla bych, že to bude ta potázka na kterou čekáme, ale jelikož znám tuhle povídku, nemyslím si nebo si spíše nejsem vůbec jistá jestli tu otázku ji řekne spíše ne než jo.......... bože to je hrozný jak to tu drmolim, jinak úplně skvělej díl, JAKO VŽDYCKY ŽE? už se mooooc těším na další díl
PS:Moc se mi líbilo jak si Bells utahovala z našeho upíra, ale ještě více se mi líbilo, jak se choval edík jako predátor a ona z něj měla strach :D:D:D dobrá odplata :D:D:D:D:D:D:D:D

MaiQa

47)  MaiQa (23.03.2011 18:19)

No. Já raději nemyslím. No dobře. Myslím. Takže jsem se nakonec dostala k tomu, že ta otázka njspíš nebude ta, kterou jsem si myslela. Ne, tak jednuduše ji asi nedáš, ale kdo ví. Spíš ne. Teď jsem se sama zamotala ve vlastním komentáří. Prostě.

Abera

46)  Abera (23.03.2011 17:01)

Báječný

45)  kamčí (23.03.2011 15:33)

skvělá kapitola
jen v tom konci tuším nějakej chyták :)

44)  Night Mist (23.03.2011 15:07)

Božínku, kéž by se jí ten božskej lotr zeptal na to na co doufám že se Bells zeptá
Já tuhle povídku miluju
Evelyn, Díky Ti!

milica

43)  milica (23.03.2011 14:47)

Evelynko!!!
Co to děláš? Tohle je na infarkt, ještě že jsem se dočetla, že další kapitolka bude už dnes? No tak to se dá vydržet, ale tohle už nám nikdy nedělej, takhle nás napínat

sfinga

42)  sfinga (23.03.2011 09:06)

Já jsem taky zamilovaná - do tvé povídky
Tvůj Edward je tak šíleně sladkej, lotr jeden dokonalej
Ale Bellinka ho krásně převezla, všechna čest
Jenom jsem zvědavá, jestli je to ta otázka, kterou mám na mysli já.

Ewik

41)  Ewik (23.03.2011 08:49)

Nádherná kapitola. Těším se na večer.

40)  Petris (23.03.2011 08:42)

Vážně dobrý konec. Ještě, že si to avizovala, jinak bych nevěřila, že se písmenka neztratila.
A stále je to krásné a romantické. A ta scénka před školou, úplně jí chápu, taky bych dala najevo, že je můj!
Tak teď opravdu doufám, že další kapitolka bude brzy, diky.

Silvaren

39)  Silvaren (23.03.2011 07:20)

áááách Tak to vypadá, že i s tímhle Edwardem se nakonec "dá" žít. Jsem ráda, že je Bella šťastná. Strašně jsi mě napnula tou otázkou. Určitě to nebude "ta" otázka, že ne? Bude to něco úplně jiného nebo úplně banálního, viď? Nemůžu se dočkat!

Janeba

38)  Janeba (23.03.2011 07:00)

Evelynečko, dokonce jsem po ránu vyštrachala i soucit!!;) Tak to prosím, ve zdraví přežij a přečkej, ať naše buňky nestrádají! :D

1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek