06.03.2011 [22:00], Evelyn, ze série Lotr, komentováno 64×, zobrazeno 9908×
Tak trochu odpočinková kapitola :-) Víc akce zase příště. A dneska by mohl být Edward oblíbený (ale tyhle odhady se mi nedaří...).
Do večera se neukázal. Nevylezl z pracovny. Nevěděla jsem, co mám dělat. Chtěla jsem jít za ním a utěšit ho. Ukázat mu, že jsem tu pro něj a může se o mě opřít. Chtěla jsem mu říct, že ho nelituju. I kdyby udělal milion chyb, minulost nezmění. Co se stalo, stalo se. Ale díky tomu, čím prošel, jaký byl, co zažil, je dnes takový, jaký je. A právě takového ho miluju. I když mě občas svojí arogancí, povýšeností a obrovským egem neskutečně rozčiluje a mám chuť ho něčím praštit, nechtěla bych, aby se jakkoliv měnil. Zamilovala jsem se do něj, i když jsem věděla, že jsme úplně jiní a že on je Nebezpečí samo.
Nesebrala jsem ale odvahu vstoupit do jeho pracovny a říct mu to. Bála jsem se jeho reakce. Děsilo mě, že by mě mohl odmítnout. Svíral se mi žaludek při představě, že se mi vysměje, když mu odhalím, co k němu cítím. Náš vztah byl poněkud jednostranně zaměřen a tušila jsem, že plést do něj city by Edwarda znechutilo a otrávilo. Už jednou mou blízkost a účast odmítl. Nechtěla jsem se tomu vystavovat podruhé.
Potřebovala jsem se něčím zaměstnat. U televize jsem vydržela sotva hodinu. Úklid dokonale čisté kuchyně mi zabral pětačtyřicet minut. Spánek nepřipadal v úvahu. Nečinně ležet ve vaně plné horké vody a bublinek jsem dokázala přesně půl hodiny. Veškeré mé pokusy o relaxaci selhaly. Byla jsem nervózní, podrážděná a nepříjemná sama sobě.
Kolem páté odpoledne jsem zjistila, že mám v mobilu nainstalovanou hru Tetris. Kdysi dávno jsem ji měla doma jako videohru a pamatovala jsem si, že jsem ji hrávala ráda. Zalezla jsem si do postele a skládala virtuální barevné kostičky do řad. Docela účinně jsem se zabavila až do večera, kdy se mi vybila baterka. Nabíječku jsem s sebou samozřejmě neměla. Chtělo se mi křičet.
Když jsem nic nedělala, útočily na mě myšlenky na budoucnost, na předchozí večer, na Horacia s dírou v hlavě, na skutečnost, že pro Edwarda to jistě nebylo poprvé, co zabil. Nechápala jsem se. Nikdy jsem nebyla věřící, ale vzít někomu život jsem bezesporu brala jako hřích. Něco, co je špatné. Ale teď jsem se na Edwarda nedokázala zlobit, nemohla jsem se na něj dívat skrz prsty a být přesvědčená, že by za smrt těch mužů měl pykat. Vůbec ne. Oni chtěli zabít nás, Edward nás jen bránil. Věřila jsem mu, když říkal, že by neváhali a ublížili mi. Nepochybovala jsem, že neměli v úmyslu nechat nás odejít živé. Ty, kteří nevěděli, co Horacio chystá, nechal jít. Nezabil je, i když tím sám sebe ohrozil. Kdyby se zbavil všech svědků, nemuseli bychom teď trčet zavření u něj doma. To přeci znamenalo, že není špatný. Určitě měl svědomí a jistý smysl pro čest.
Zoufale jsem zasténala a zabořila obličej do polštáře. Potřebovala jsem se vybít. Jako malé vzdorovité dítě jsem zakopala nohama a zabušila pěstmi do postele. Neulevilo se mi. Ani trochu. Během celodenní nečinnosti a kvůli pozvolnému nárůstu vnitřního napětí se ve mně nahromadila energie. Stávalo se mi to dřív, ve zkouškovém období, když jsem se celý den učila a večer musela jít alespoň na procházku kolem bloku. Jinak bych se zbláznila. K tomu jsem momentálně neměla vůbec daleko.
Zaúpěla jsem a posadila se. Musela jsem něco dělat. Fyzickou činnost. Možná bych mohla párkrát vyběhnout po schodech nahoru a dolu. Pokud se u toho nezabiju nebo nezmrzačím, mohlo by mi pak být líp.
Svlékla jsem si ponožky, aby mi to po hladké podlaze neklouzalo, a vylezla z postele. Na vrchu schodiště jsem se nadechla a s přidržováním se zábradlí seběhla dolů. Otočila jsem se a běžela zpátky nahoru. Cítila jsem, jak s každým schodem napětí z mého těla mizí a já se uvolňuju.
,,Bello?” ozval se za mnou Edwardův hlas, když jsem běžela počtvrté nahoru. Lekla jsem se a zakopla. Chytil mě dřív, než jsem se skácela k zemi. Podpíral mě a jeho dlaň na mých zádech chladila a hřála zároveň.
Udýchaná, s červenými tvářemi a silně bušícím srdcem jsem k němu vzhlédla. Usmíval se. A vypadal úžasně. Nezapnuté vrchní knoflíčky košile až magicky vábily můj pohled. S každým povrchním nádechem jsem vnímala jeho vůni. Voněl dřevem. Slabě jsem z něj cítila i cigarety a alkohol, ale vůně dřeva to přebila.
,,Prozradíš mi, co provádíš?” zašeptal a zadíval se mi do očí. Věděla jsem, co dělá. Omamoval mě. Přesto jsem neodvrátila pohled. Nemohla jsem se na něj nedívat.
,,Běhám. Vím, že u toho vypadám legračně, ale běh to byl. To mi věř,” odpověděla jsem rozechvěle. Kdyby se dalo opravdu utopit v něčích očích, v těch jeho bych se topila dobrovolně.
,,Běh jsem poznal, neboj,” roztáhl rty do širokého úsměvu. ,,Ale nechápu, proč běháš po schodech a bosa,” dodal a zamračil se na moje nohy.
,,Protože neumím celý den sedět doma na zadku, nemít co dělat a nebýt u toho nervózní. Potřebuju pohyb, nemyslet, unavit se a pak to všechno zaspat,” zamumlala jsem.
,,Nudíš se?”
Kývla jsem hlavou.
,,Chceš se dělat něco, co tě unaví?”
Znovu jsem přikývla.
,,A napadlo tě běhat,” zašeptal a s mírným úsměvem zakroutil hlavou.
,,Ano,” odpověděla jsem prostě.
,,Protože nevíš o žádné jiné činnosti, která by se dala dělat doma a která by tě zaručeně zbavila schopnosti uvažovat a unavila tě,” zapředl a oči mu ještě víc ztmavly.
Stále mě držel. Pomalu a něžně mi přejel prsty po celé délce páteře. Sípavě jsem se nadechla, když jsem si uvědomila, jakou činnost má na mysli.
,,Myslela jsem, že máš moc práce,” zašeptala jsem a skousla si spodní ret. V tu chvíli mi bylo jedno, že o mnou blízkost stojí jen takhle. Jen tímhle jedním způsobem.
,,Bello,” vydechl a přitáhl si mě k sobě.
Políbil mě.
Vzal mě do náručí a pomalu mě nesl k sobě do pokoje.
Položil mě na postel.
Čechral mi vlasy.
Držel mou tvář ve dlaních a motýlími polibky zasypal celý můj obličej.
Rty mapoval můj krk a šíji.
Pomalu mě svlékal a každý odhalený kousek kůže něžně polaskal prsty.
Hladil mě, líbal, mazlil se se mnou.
Trpělivě čekal, až svými roztřesenými prsty zbavím oblečení i já jeho.
Usmíval se na mě.
Prohlížel si mě a v oči mu zářily.
Šeptal mi, jak jsem krásná.
Tiše mi vyjmenovával všechny moje přednosti.
Opakoval mé jméno.
Miloval se se mnou.
Tentokrát to bylo milování. Ne sex pro potěšení těla, ale pravé milování. I po tom, co jsem už dávno dýchala klidně s srdce se mi nesnažilo prorazit hrudní koš, mě objímal a vískal ve vlasech. Tulila jsem se k němu a cítila se báječně. Veškeré napětí a nervozita zmizely do ztracena. Zakázala jsem si myslet a díky jeho palci líně mi kroužícím po nahé paži se mi to dařilo bez jakýchkoliv problémů.
Když mi naskočila husí kůže a zimomřivě jsem se zachvěla, přikryl nás.
,,Vůbec nechápu, co to se mnou provádíš,” zašeptal a políbil mě na rameno.
Usmála jsem se. Možná jsem i já působila na něj, nejen on na mě. Páni, kéž by to tak bylo…
,,Omlouvám se, Bello. Omlouvám se za všechny nepříjemnosti, které ti způsobuju,” vydechl tiše.
,,Vynahrazuješ mi to. Třeba tohle je opravdu příjemné,” zamumlala jsem a cítila, jak mi červeň stoupá do tváří. Něco dělat a mluvit o tom, to byl zatraceně velký rozdíl.
,,Pro mě taky,” odpověděl po chvíli ticha a zněl překvapeně.
Sebrala jsem odvahu a otočila se na něj.
Měl zavřené oči, usmíval se a vypadal uvolněně. Takhle jsem ho viděla poprvé. Líbilo se mi to a moc.
,,Bylo to lepší než běhání po schodech?” Zamrkal na mě.
,,Nech mě chvíli přemýšlet. Musím si promyslet odpověď.” Svraštila jsem obočí, našpulila rty a zakoulela očima.
,,Bello, ty si ze mě děláš legraci,” vydechl ohromeně. Neudržela jsem vážnou tvář. Usmála jsem se. Zajiskřilo mu v očích a najednou vypadal mladší. Najednou v sobě neměl ani kousek mafiána. Najednou působil jako bezstarostný kluk.
,,To bych si nikdy nedovolila,” zamumlala jsem a v následujícím okamžiku mě lochtal. Překvapením jsem vyjekla. Během pár vteřin bezpečně našel všechna místa, kterých když se dotkl, musela jsem se smát. Svíjela jsem se v záchvatu nekonečného smíchu, tekly mi slzy, nemohla jsem se pořádně nadechnout. Pištěla jsem a snažila se setřást Edwardovy ruce, ale byl mnohem rychlejší než já.
,,Prosím, dost,” dostala jsem ze sebe.
Skutečně přestal. Místo lochtání mě hladil. Usmíval se a prohlížel si mě.
,,Líbí se mi, že tu jsi,” pronesl bez varování. ,,Ať je to z jakéhokoliv důvodu, jsem rád, až překvapivě moc rád, že tě tu mám.”
Nedýchala jsem. Proč mi tohle říká, když zítra bude zase zpátky Edward chladný, odtažitý a vzdálený?
,,Řekl jsem něco špatně?” Zvedl se na lokti a pozorně mě sledoval. Nevydržela jsem jeho pohled. Zavřela jsem oči.
,,Bello, tohle je tak frustrující! Nevím, co si myslíš. Mluv se mnou, prosím.” Bříšky prstů mě opatrně pohladil po tváři.
,,Pro většinu z nás je normální nevědět o každé myšlence toho druhého,” zašeptala jsem. ,,Taky bych chtěla vědět, co se ti honí hlavou. Opravdu hodně by mě zajímalo, proč jsi chvilku milý a báječný jako teď a v další minutě se chováš jako ten největší blb, jakého jsem kdy potkala. Nechápu tvoje změny nálad a upřímně, ubíjejí mě.”
Neměla jsem ani tušení, kde se to ve mně vzalo. Ale ulevilo se mi.
Povzdychl si a položil hlavu na polštář. Pomalu jsem otevřela oči a podívala se na něj. Upřeně sledoval lustr. Čekala jsem, že se zvedne a odejde. Napadlo mě, že jsem ho urazila.
,,Víš, Bello, než jsem tě potkal, nebyl jsem náladový. Vážně ne. To až s tebou se někdy chovám hm, hezky.”
Otočil se ke mně a pousmál se. Nejistě a opatrně.
,,Přemýšlel jsem o tom celou noc a většinu dne. Tohle je pro mě úplně nové. Nejsem zvyklý nevyznat se v sobě. Probouzíš ve mně něco nepoznaného. Vím, že se neznáme dlouho, ale, Bello, zamiloval jsem se do tebe.”
22) hellokitty (06.03.2011 23:21)
21) Pajam (06.03.2011 23:18)
Při tom lochtání mi připadal tak obyčejný, tak nevinný. Byl stejný jako každý normální kluk. Těmi myšlenkami mě to trochu vrátila do "reality", že on je vlastně upír, ale i tak mi připadal jako nejhodnější tvor pod sluncem.
A poslední věta? Slyšet ji od kohokoliv musí být pěkné, ale od něj to vyznělo mnohem mnohem lépe.
Musím si ho někde sehnat na dobírku. Adresu na něj asi nemáš, co?
Skvělá kapitola, Evelýnko.
19) Leni (06.03.2011 23:00)
Nádhera. Edward je k nakousnutí.
18) Twilly (06.03.2011 22:59)
Slávuš, musíš ísť na našu Evelyn pomaly, to naša "východná" hrrr nátura je nebezpečná nastrašíš ju a nič nepridá ... ale ty přidáš, Evelynko, žejo
17) Slávuš (06.03.2011 22:57)
Skvelé, ó Bože chcem ďalšiu kapitolu !!! Som závisláčka!!! Nádhera, nádherné a zajtra chcem ďalšiu kapču!
prosím, na kolenách prosím
tlieskam a skláňam sa nad tvojim spisovateľským talentom
Bravo Evelyn, Bravo
(ale chcem ďalšiu kapitolu - keby si to nevidela, čo si určite nevidela, práve som dupla nohou )
16) Pája (06.03.2011 22:52)
To si tedy sakra piš, že je Edík oblíbený, velmi oblíbený zvlášť po té poslední větě Opravdu se mi líbil Bellin způsob vybíjení fyzické energie, nejdřív samotné a pak s výpomocí
Krásné, jako vždy a moc se těším na Bellinu reakci
15) jenka (06.03.2011 22:46)
Tohle je opravdu moje nejoblíbenější stránka Edwarda (a rozhodně nejsem sama ). Vážně jsem se při čtení málem rozplynula... A už zase se nemůžu dočkat dalšího dílu
Tahle povídka je skutečně silně návyková. Nedivila bych se, kdyby tě stíhali pro podávání omamných látek
14) Yasmini (06.03.2011 22:44)
13) kytka (06.03.2011 22:41)
No páni. . To byla nádhera, nádherné zakončení neděle. Hani, to byla tak miloučká kapitola. Milý něžný Edward, hlavně, aby mu dlouho vydrželo. Ne, dneska to nebudu kazit takovými úvahami. Dneska prostě 1*. Děkuji.
12) lucka (06.03.2011 22:40)
moc pěkný proč mám takovej pocit,že se něco pokazí jsem moc ráda se se Edward rozhodl přiznat,že ji miluje a jsem zvědavá jak mu Bella odpoví moc pěkná kapitola hlavně to běhání po schodech
11) Lenka326 (06.03.2011 22:36)
Wow, kdybych neseděla, tak si musím kecnou na zadek při té poslední větě. Ani ve snu jsem nečekala, že z něj takové přiznání vypadne tak brzy. Myslela jsem, že se s tím bude vnitřně dlouho prát. A ono ne
Moc díky za tuhle odpočinkovou a vtipnou kapitolku, Bella kopající nožičkama a ručičkama do postele nebo běhající po schodech byla k sežrání. Ale jiné aktivity k unavení byly samozřejmě mnohem mnohem lepší.
Moc se těším na pokráčko
10) tessa (06.03.2011 22:29)
Tak konečně si oba přiznali, že jsou v tom až po uši! Jsem zvědavá, jestli mu to Bella taky řekne nahlas, že se do něho zamilovala. Mohlo by to být o to lepší i komplikovanější!
Zamilovaný mafián a studentka, která v poslední době na učení i školu kašle (tohle je vražedná kombinace).
Jsem zvědavá, kdy z něho Bella vymámí, nebo Edík se přizná ke své práci a co vlastně všechno dělá!
Ááááá jsem tak ráda, že je tu další kapitolka. Doufám, že zítra bude další! Protože každou volnou chvilku se sem budu dívat, zda tu je...
9) Abera (06.03.2011 22:23)
Wow krásný
8) LostriS (06.03.2011 22:22)
nejsem si jistá, jestli mezi znaky odpočinkové kapitoly patří vyznání lásky každopádně jsem ráda, že to tak dopadlo a píšeš moc hezky
7) gabina (06.03.2011 22:21)
To som v šoku, že sa Edward priznal že sa zamiloval. Mala si pravdu - bol úžasný ... a ten môj zas len zaspal na gauči
6) Lucinka (06.03.2011 22:21)
Oooo bože, to bylo naprosto dokonal ý Nádherný díleček a Edward byl naprosto úžasnej, už se ´děsně těšim na další
5) Twilly (06.03.2011 22:18)
No jasně, že bude oblíbený. Nepochybuj, Evelyn. Tahle tvář, zamilovaná, něžná a starostlivá... upřímně, tohle je vysněný sen. Takový dobrý vzrušujíci sex je skvělá věc ale takovéto něžné milování.... ááááááááááááááach nedělní chvilka romantiky
24) plyshovymedvidek (06.03.2011 23:38)
Bože, on je tak sladký, já být iabetik mám dávno záchvat. Krásná kapitolka. Náš cukroušek se nám zaláskoval