25.02.2011 [22:30], Evelyn, ze série Lotr, komentováno 47×, zobrazeno 7795×

Edwarda dohání jeho práce

,,Horacio, myslel jsem, že jsi mrtvý,” oslovil Edward muže stojícího přímo před námi. Jeho hlas byl úplně stejný, jako když jsem ho slyšela poprvé. Samet pomalu klouzající po ostřím nože. Už jen z jeho hlasu šla hrůza a být na místě těch chlapů, rozklepala bych se strachy. Když se k tomu ale přidal výraz Edwardovy tváře, měla jsem i já tendenci kus od něj poodstoupit.
Oči měl přivřené do tenkých škvírek, obočí zamračené a ústa pootevřená do úšklebku odhalovala semknuté zuby. V tu chvíli vlastně ani nevypadal jako člověk.

,,Ano, to se mi povedlo, že? Podezíral jsem Alvarese už delší dobu, ale potřeboval jsem mít jistotu, že on je ten, kdo ti donáší. Každé úterý jste spolu hráli poker. Nikdo vás nikdy neviděl spolu o samotě, ale neexistovala jiná možnost, než že ta krysa je on. Víš, Edwarde, docela by mě zajímalo, jaký systém předávání informací jste měli. Musím uznat, že byl přímo geniální,” odpověděl Horacio a uznale mlaskl. ,,Chtěl jsem to vytáhnout z Alvarese, ale ten parchant tvrdil, že s tebou krom lásky k pokeru nemá nic společného. Zapíral, i když jsem mu lámal prsty a držel pistoli u hlavy. Doufám, že ty budeš sdílnější.”

Edward si pohrdlivě odfrkl a povýšeně se pousmál.
,,Zabil sis nesprávného muže, Horacio. Alvares mi nikdy neřekl ani jediné slovo o tvých obchodech. Byl to parchant, to uznávám, snažil se podvádět v pokeru, a není mi ho líto, ale zrovna v tomhle byl nevinně.” Výsměch čišel z každého jeho slova.

Ulice byla špatně osvětlená, ale i přes to jsem zřetelně viděla, jak Horacio bledne a ruku bez zbraně svírá do pěsti.
,,Lžeš!” zasyčel na Edwarda. ,,Z mých lidí si jen on myslel, že jsem mrtvý. Jedině od něj ses to mohl dozvědět. Když mě viděl, byl podělanej strachy. Byl to on,” poslední větu skoro křičel.

Čím byl Horacio rozčilenější, tím Edward získával na jistotě. Vůbec jsem nechápala, jak může být tak klidný a ještě toho mafiána popichovat. O tom, že Horacio patří k mafii, se nedalo pochybovat. Stejně tak jsem nepochybovala, že tomuhle muži není radno stavět se do cesty. Nevypadal, jako někdo, kdo by váhal, zda svou zbraň použít.
Bála jsem se tak moc, že jsem nedokázala dělat nic jiného, než stát bez nejmenšího pohnutí a snažit se neomdlít. Špatně se mi dýchalo, spánky mi zběsile tepaly a nohy byly jako vrostlé do země. Informace i vjemy jsem zpracovávala jen velmi pomalu a se zpožděním. Slyšela jsem, co se říká, viděla jsem, co se děje, ale všechno to šlo jakoby mimo mě.

Edward udělal krok vpřed, čímž vyprovokoval Horaciovu ochranku k odjištění zbraní. Kovová cvaknutí se se zlověstnou ozvěnou nesla tichou ulicí. Roztřásla jsem se. Edward protočil panenky a zvedl obě ruce nad hlavu. V tom gestu ale nebylo vůbec nic podřízeného nebo bojácného.
,,Alvares byl podělanej strachy, protože ti neodevzdával celé výpalné. Na to, aby ti takhle bodl kudlu do zad, neměl dost fantasie. Horacio, Horacio, přemýšlej. Kdo by mi tak o tobě mohl vyprávět? Hm, kdo by tebe i tvých zákazů, příkazů a vnucovaných názorů mohl mít plné zuby a zradit tě?”
Edward naklonil hlavu ke straně, svěsil ruce a ukazováčkem si bubnoval na našpulené rty.
,,Kdo mi to asi zpíval, Horacio?”

Edwardovo ego bylo opravdu bezbřehé. V duchu jsem ho vybízela, ať se už sakra zticha a neprovokuje. Prosila jsem ho, aby jim řekl, co chtějí slyšet, a nehrál si na nezranitelného nebojsu. Nabádala jsem ho, aby se přestal chovat jako pán celé situace a arogantní vůl. Křičela jsem na něj, ať si konečně uvědomí, že na nás míří pět chlapů a minimálně čtyři z nich mají zbraně odjištěné a připravené kdykoliv vyslat smrtící kulku. Na hlas jsem ale neřekla nic. Nešlo to.

,,Alvares, nikdo jiný mě zradit nemohl. Všechny své lidi mám pod kontrolou,” trval na svém Horacio, ale i já ve svém stavu viděla a poznala, že teď přesvědčoval spíš sám sebe.
,,Své lidi možná, ale co tvá rodina, Horacio?” usmál se Edward triumfálně a po pár vteřinách zašeptal:,,Summer, tvoje malá holčička. Je vážně sladká a nemá tě moc ráda.”

Horacio zařval a i on si odjistil zbraň. Třásl se vzteky, propaloval Edwarda pohledem a neměl daleko k výbuchu. Explozi, kterou jsme já a Edward nemohli přežít.

,,To - není - pravda,” odsekával hlasem absolutně postrádajícím jistotu. ,,Mojí dceru neznáš, nemohl ses s ní nikdy nikde setkat. Lžeš.” I on ale pravděpodobně cítil, že je to jen zbožné přání.
,,Hm, myslíš, že lžu? Čím bych tě tak mohl přesvědčit, že Summer znám velmi dobře, dalo by se říct až intimně?”
Horacio zachrčel a přiblížil se o tři rychlé kroky. Jeho nohsledi ho následovali. Edward se rozesmál. Falešně, nepříjemně, řezavě. Přeběhl mi mráz po zádech a naskočila husí kůže.
,,Už to mám!” zvolal teatrálně. ,,Ta rozkošná pigmentová skvrnka na jejím dokonalém pozadí. Tvarem připomínala srdíčko. Prý to máte v rodině. Řekni mi, Horacio, máš na zadku taky znamínko ve tvaru srdíčka?”

Horacio hlasitě zaklel a stiskl kohoutek. Čas se zastavil. Měla jsem pocit, že křičím, ale možná se mi to jen zdálo. Instinktivně jsem si zakryla oči. Při tom prudkém pohybu pravou rukou mi v ní nepříjemně škublo. Bolest mi na okamžik rozjasnila mysl. Věděla jsem, že bych se měla pokusit utéct. Co nejrychleji vyhledat pomoc, zalarmovat policii a zachovat se správně a uvědoměle. Zkusit si zachránit si život. Ale nemohla jsem. Modlila jsem se, aby se mi celá tahle šílenost jen zdála. Abych se probudila zpocená a zadýchaná u sebe v posteli, v bezpečí, a zasmála se, jak mám hloupé sny.

Jak se proboha stalo, že na mě míří mafiáni pistolí a plánují mi zajistit delší pobyt na dně řeky nebo podobně lákavém místě?

Byla mi zima a zmocňovala se mě hysterie. Nikdy, nikdy, nikdy jsem neměla jezdit tou pitomou, nebezpečnou čtvrtí! Nikdy jsem neměla zapomenout telefon doma a riskovat jízdu autem, které mi už přes týden hlásilo, že potřebuje do servisu. Nikdy jsem neměla podlehnout kouzlu Edwarda Cullena. Nikdy jsem se do toho lotra zamilovat a nesnažit se teď utéct ne proto, že bych se tak moc bála o sebe, ale protože jsem nebyla schopná odejít od něj. Bylo to absurdní, nemohla jsem mu pomoct, ale nemohla jsem ho nechat samotného.

Neozývaly se žádné výstřely, jen jakési supění, duté rány a nadávky. Najednou jsem uvažovala úplně jasně a chladně. Tlumiče. Samozřejmě měli tlumiče. Byli to profesionálové a nechtěli na sebe poutat pozornost. Jistě se umí i rychle a efektivně zbavit těla.
Nenáviděla jsem je a měla vztek na Edwarda, že se kdy rozhodl jakýmkoliv způsobem se paktovat s podsvětím, patřit do něj. Proč nemohl prostě vystudovat třeba právnickou fakultu a pracovat v obrovské kanceláři s krásným výhledem. Psal by obchodní smlouvy a jediné nebezpečí, kterému by se vystavoval, by byla možnost, že ho někdo z kolegů porazí na golfu.

,,Co seš kurva zač?” dolehl ke mně zoufalý výkřik.
Okamžitě mě uklidnilo, že nekřičí Edward. Odkryla jsem si oči a prakticky v tu samou chvíli jsem toho litovala. Haracio ležel na zemi jen necelý metr ode mě. Oči měl doširoka otevřené, ale úplně prázdné. Ruce mi ležely rozhozené kolem těla, jedna ještě svírala pistoli. Přímo uprostřed čela mu zela malá díra se zčernalými okraji. Udělalo se mi na zvracení.

Dva muže ze zbývajících čtyř jsem neviděla, ale jeden další seděl podivně zhroucený u sloupu vysokého vedení a nehýbal se, posledního držel Edward jednou rukou pod krkem. Nohy se mu komíhaly několik centimetrů nad zemí a chroptěl. Edward stál ke mně zády. Muž v jeho sevření ochabl. Ruce, které se do toho okamžiku snažily odtáhnout Edwardovu paži, mu bezvládně visely podél těla. Nohy se maličko houpaly, ale už jen setrvačností. Edward ho položil na zem.

Pomalu, jako šelma číhající na svou kořist, se otočil ke mně. Zaječela jsem. Tentokrát jsem si ten zvuk nepředstavovala, opravdu vycházel z mého hrdla.
Narovnal se.
Oči měl snad ještě černější a hlubší než kdy dřív, kruhy pod očima temnější.
Propaloval mě pohledem.
Ladnou chůzí se ke mně blížil. Jako kočka k myši.
Couvala jsem před ním. Nohy mě najednou poslouchaly, ale byly hrozně slabé a vratké.
Vztáhl ke mně ruku.
Třásla jsem se tak moc, až mi drkotaly zuby.
Jeho dlaň se vznášela téměř na dotyk, ale pár milimetrů nás stále dělilo.
Zády jsem narazila na zeď domu.
Dotkl se mé paže.
Vzlykla jsem.

Pohladil mě po paži. Od lokte až k rameni. Něžně mě vzal za bradu a jemným tlakem mě donutil pozvednout k němu hlavu. Pocit deja-vu kazil jeho výraz. Pekelně soustředěný, nebezpečný.
Hrudník se mi prudce zvedal a zase klesal. Dýchala jsem jen mělce a povrchně. Motala se mi hlava. Naklonil se ke mně.
Téměř jsme se dotýkali nosy. Někde v koutku mysli jsem si uvědomovala, co dělá. Působil na mě tím svým kouzlem. Lapil mě. Nesnažila jsem se bránit, nemělo to smysl.

,,Bello,” zašeptal mé jméno.

Po tvářích mi tekly slzy. Sama jsem nevěděla, jestli úlevy, nebo strachu. Nejspíš od každého trochu.

,,Bello,” zopakoval a v následující vteřině mě líbal. Tiskl mě ke zdi, objímal mě a líbal.

Z mých rtů se přesunul na tváře a slíbával mé slzy. Nedokázala jsem myslet, nedokázala jsem jednat, nedokázala jsem kromě pláče vůbec nic.

Objal mě. Držel mě ve svém náručí tak pevně, že jsem nemohla pořádně dýchat. Hladil mě po vlasech i zádech a mírně se mnou kolébal. Obklopovala mě jeho vůně. Vytěsňovala z mé mysli všechno ostatní a nutila mě soustředit se pouze na jeho blízkost.
Mohlo uběhnout pár vteřin, nebo hodina. Pomalu mě opouštěl šok. Zakazovala jsem si myslet. Vytěsnila jsem všechno kolem. Byl jen Edward a já. Objetí jsem mu opětovala a vší silou, které jsem byla schopná, jsem se k němu přitiskla.

Srdce mi stále splašeně bušilo a dech měl do pravidelnosti daleko. Edward byl oproti mně dokonale klidný. Hlavou jsem se opírala o jeho rameno a až po delší chvíli mi došlo, že je klidný až moc. Jen můj hrudník se rytmicky zvedal a klesal.

Uchem jsem se dotýkala místa, kde mu mělo bít srdce, ale nebilo. Necítila jsem jeho dech.

Jo v tranzu jsem se kousek poodtáhla a položila mu dlaň celou plochou na levou část hrudníku. Zůstala na místě, nepohnula se, necítila tlukot jeho srdce.

Zvedla jsem k němu pohled a zajíkla se. Edward měl zavřené oči, ve tváři bolestný výraz a mlčel. Přestal mě objímat. Jednou rukou se opřel o stěnu za mnou a druhou opatrně přikryl tu mnou na své hrudi.

,,Místo srdce mám kámen, Bello. Umlklo před víc než půl stoletím."

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3   »

27)  Carlie (26.02.2011 08:37)

Tak a už je to tady , co ona na to...
Páni , strhující kapitola, macho Edward v dialogu s gaunerem , zmínka o cizí ženě a ta nádherná léčba šoku
Paráda, Evelyn

26)  sfinga (26.02.2011 08:25)

Tak jsem zase měla pocit že v té uliččce s nimi stojím i já. Litovala jsem Bellu, která se k tomu všemu připletla jako slepý k houslím a třásla jsem se spolu s ní. Ona přece ještě neví, že muž, který ji svedl a se kterým strávila noc, je nezranitelný, nesmrtelný upír. Hani, moc se těším na další díl

25)  Lenka326 (26.02.2011 08:08)

To byl mazec!!! Ale pořád si nějak nemyslím, že Edward je mafián, i když likvidovat nepřátele umí dokonale. Chudák Bella, vůbec jsem nečekala, že k přiznání pravdy dojde tak brzo, jsem zvědavá, jak to zvládne.
Úžasná kapitolka, tolik akce a hlavně ty emoce na konci

24)  Bosorka (26.02.2011 07:20)

Tak už to prasklo! Já být na místě Belly, tak už ležím na zemi v hlubokých mdlobách po tom všem.....
PS: Ten hajzlík svedl i mafiánovu dcerku? ZDa-li pak si to Bella bude pamatovat?

22)  Janeba (26.02.2011 06:45)

Evelynko, to byl zase mazec! Tak teď nevím, co je větší průšvih, ...banda odprásknutejch mafiánů a nebo Edwardovo nebijící srdce?! Ale to druhé by mohla zvládnout líp, když je pod přímým účinkem omamných anestezijních polibků!Myslím, že to gesto .... Edward měl zavřené oči, ve tváři bolestný výraz a mlčel .... a druhou opatrně přikryl tu mou na své hrudi.... mluví za vše! Strhující a krásné!
Děkuji!!

17)  monikola (25.02.2011 23:53)

aaaaaaaajajaj..cisty adrenalin...krasa...som veeelmi zvedava ako to rozdycha Bella ked sa ukudni...

15)  Linfe (25.02.2011 23:29)

Evelynko, udelala si dokonalou tecku za prijemnym vecerem. Tohle uz snad ani lepe napsat neslo a ta posledni veta je..... Aaaaaaaaaach...... Si kouzelnice se slovy a me se jich momentalne nedostava.

14)  Abera (25.02.2011 23:28)

Mazec krásný

12)  julie (25.02.2011 23:15)

ježíš,to je nářez! válka mezi gangy a je po tajemství.... Bella je v šoku, chvilku jsem se zděsila, že ji některý z umělců s pistolí postřelil, ale naštěstí ne,jenom, jak to teď rozdýchá?
Ale nejvíc mě dostal ten název: Edwarda dohání jeho práce
Evelyn,večerníček byl nádherný a hrozně se těším na pokračování!!!!!

11)  BlackBeauty (25.02.2011 23:05)

woow ... zatím nejlepší kapitolka, řekla bych naprosto skvělá !!! Edward byl neodolatelnej gangster těším se na pokráčko, protože tenhle díl byl úžasnej

10)  plyshovymedvidek (25.02.2011 23:03)

O můj bože, to bylo opravdu něco.
Jak po tomhle usnu vážně netuším, ba co víc.
Ed je opravdu nebezpečně úžasný.
Rychle další díl, nebo se snad pominu Jsi dokonalá

9)  semiska (25.02.2011 22:58)

Edward a mafián,jo? Musim říci, že s Horaciem zamával dost rychle, ať už po psychické či fyzické stránce. Tohle představení nebylo pro Bellin jemný žaludek. takže bych se ani nedivila, že by celou dobu byla tak nějak mimo. Možná pro ni lépe. Ke konci se Edward zachoval jako hoden citů Bells. Mám dojem, že mu to tak jednoduše s prominutím nesežere. Jsem moc zvědavá, jak jí to objasní s tím svých srdcem.
Evelynko, tohle byla jízda jako na horské dráze: jsme naprosto unešena a těším se na další posunutí v ději.

«   1 2 3   »