Sekce

Galerie

/gallery/lotr.jpg

Ráno a rozhovor, ne zrovna příjemný :-)

Probudila mě tupá, pulzující bolest ruky. Přeležela jsem si ji. Opatrně jsem ji promnula a vytřepala. Posadila jsem se a vytáhla si deku až k bradě. V pokoji bylo denní světlo, které prosvítalo přes zatažené závěsy. Muselo být kolem deseti dopoledne. A protože byl čtvrtek, byla to tedy doba, kdy jsem měla být na přednášce o molekulární genetice. Za celých pět let studia jsem ji ani jednou nezmeškala. Dnešní absence mě přesto nemrzela. Za tu noc mi to rozhodně stálo.

Nepřekvapilo mě, že jsem sama v posteli i v pokoji. Edward nebyl ten typ muže, který by s potěšením svou partnerku celou noc pozoroval a ráno jí přinesl tác se snídaní, kávou, džusem a vázou s čerstvou květinou.

Protáhla jsem se a neubránila se bolestivému syknutí. Nepříjemně jsem cítila nejen ruku, která mě možná nebolela z přeležení, ale kvůli temně fialovému otisku kolem zápěstí, ale i pravý bok, na kterém jsem po zběžné kontrole objevila další výstavní modřinu. Nechápala jsem to. Milovali, ne měli jsme sex, několikrát, ale ani jednou se mi to nezdálo být nějak moc drsné. Edward mi neubližoval, tím jsem si byla jistá. Každý jeho dotyk se mi líbil a nevzpomínala jsem si na žádný okamžik, kdy by do něj dal moc síly nebo razance. Pravdou ale bylo, že modřiny se mi vždycky dělaly snadno a rychle.

Zabalila jsem se do deky a vylezla z postele. Naproti ní stálo obrovské zrcadlo a mně se nahrnula červeň do tváří, a nejen do nich, když se mi vybavilo, jak mi Edward ukazoval, k čemu mu v ložnici slouží. Rudá jako rak jsem nechala deku sklouznout na zem a i přes stud jsem se na sebe podívala. Když jsem se natočila zády k zrcadlu, všimla jsem si další modřiny. Tentokrát v dolní části zad. Najednou se mi chtělo se smát. Tahle moje památka na proběhlou noc byla dokonalým otiskem dlaždičky z koupelny. Dokonce šlo rozeznat tvar listu.

S pobaveným úsměvem jsem si pořádně prohlédla pokoj a hledala jakýkoliv kousek svého oblečení, ale neúspěšně. Lákalo mě podívat se do obrovské šatní skříně, ale neodvážila jsem se. Ne že by mě tak moc trápilo, že bych tak zasáhla do Edwardova soukromí, ale bála jsem se, co bych tam mohla najít. Nedělala jsem si naděje, že by náš vztah měl trvalejší charakter, ale nebylo by mi příjemné na vlastní oči vidět důkazy přítomnosti jiných žen v jeho ložnici. Po chvíli úvah jsem se rozhodla obléknout si Edwardovu košili, která ležela za křeslem u okna. Rukávy mi byly dlouhé, ale když se vyhrnuly, šlo to. Světle modrá, jemná látka mi sahala sotva pod zadek, ale nic lepšího, čím bych se alespoň částečně zahalila, jsem nenašla.

Se srdcem až v krku a hrdlem sevřeným nervozitou jsem se vydala do obývacího pokoje. Nevěděla jsem, jak se mám chovat, co říkat, kam se koukat. Nikdy jsem si nemyslela, že takovéhle ráno někdy prožiju. Za nic na světě bych ale nechtěla, aby se včerejší noc nestala.

Sešla jsem po schodech a na jeho úpatí se s rozpaky zastavila. Edward seděl na taburetu, který si přitáhl ke krbu, díval se do hořících plamenů a upíjel ze skleničky s jemně nazlátlou tekutinou a ledem. Na sobě měl obyčejné plátěné kalhoty a neformální košili nedopnutou až ke krku. Byl bosý a rozcuchaný. Vypadal naprosto dokonale.

,,Dobré ráno, Bello,” pozdravil mě, aniž by se na mě podíval. Zněl unaveně a vyčerpaně.

,,Dobré ráno,” odpověděla jsem rozechvěle a nervózně si skousla spodní ret. Hrozně moc jsem chtěla jít k němu, ale možná ještě víc jsem se bála, že o to nestojí, že už nestojí o mě. Koneckonců, dostal, co chtěl. Mohl mě klidně okamžitě poslat pryč. Neměla jsem ani to nejmenší tušení, jak se k sobě takhle po ránu chová pár po takové noci.

,,Nechceš si přisednout?” zeptal se a ukázal na místo vedle sebe. Pokusila jsem se stáhnout si košili ještě alespoň o kousíček níž, ale moc se mi to nepovedlo. Poněkud vratkým krokem jsem došla až těsně k Edwardovi a posadila se. Košile se mi vyhrnula nahoru. Překotně jsem přehodila jednu nohu přes druhou a ještě si pro jistotu složila ruce do klína. To, že mě Edward nahou už viděl, a nezůstalo jen u dívání se, mi nijak nepřidalo. Před očima se mi začaly promítat scény z noci. Upřeně jsem sledovala vzor na podlaze a silou vůle jsem se snažila zklidnit si tep.

,,Bello,” zašeptal a přestože jsem věděla, že chce, abych se na něj podívala, neudělala jsem to. Tiše si povzdychl, položil mi palec na bradu a jemným tlakem mě donutil pootočit hlavou. Nechtěla jsem a bránila jsem se tomu, ale neúspěšně. Naše oči se setkaly a já byla zase lapená. Už jsem pochopila, že svým pohledem mě umí omamovat.
,,Proč jsi mi to neřekla?” Jeho otázka zněla skoro jako obvinění. Zčervenala jsem. Dech se mi zadrhl v hrdle. Celé tělo ztěžklo. Pevně jsem doufala, že o tomhle nebudeme mluvit. Nebo ještě lépe, že si toho nevšiml. Chtěla jsem mu říct, že nevím, o čem mluví, a nenápadně odvést řeč někam jinam, kamkoliv jinam, ale jemu se nedalo lhát.
,,Nepovažovala jsem to za důležité,” zamumlala jsem tak tiše, jak jen to šlo, aby mi bylo rozumět.
Pozvedl obočí a pokřiveně se usmál. Nebyl to ale zrovna veselý úsměv.
,,Bello, to, že jsi přede mnou s nikým nebyla, je důležité.”
Nic jsem si nepřála víc, než aby tenhle rozhovor okamžitě skončil. Bylo mi trapně a styděla jsem se víc, než kdyby po mně chtěl, abych mu zatancovala striptýz. Neměla jsem ani tu nejmenší chuť vyprávět mu, že na střední ve Pheonixu jsem nepatřila mezi oblíbené a vyhledávané dívky, ve Forks jsem k nim sice patřila, ale nikdo mě nezaujal, a na vysoké jsem se tak ponořila do studia, které mě nadchlo, že jsem muže tak nějak ani nevnímala. Tedy, věděla jsem, že někteří moji spolužáci a kolegové jsou muži, ale tím můj zájem o ně končil.
,,Dobře, možná je to důležité, ale bylo by něco jinak, kdybys to věděl?” povzdychla jsem si a utápěla se v černi jeho očí.
Osvobodil mě a odvrátil pohled. Zadíval se zpátky do plamenů.
,,Tak na to se snažím přijít od… od té chvíle, kdy jsem se vzbudil. Bello, mě vůbec nenapadlo, že jsi…” Nenechala jsem ho domluvit.
,,Už nejsem, tak se pojďme bavit o něčem jiném. Prosím!”

Usmál se. Tentokrát opravdově a otočil se zpátky ke mně.
,,Tak dobře. Jak ses vyspala?” Edward, pán každé situace, byl zpátky a já si hlasitě oddechla. Ulevilo se mi. Ovšem jen do té chvíle, než jsem si uvědomila, na co se mě to vlastně ptá.
,,Ehm, ano, spalo se mi skvěle. Máš hm, moc pohodlnou postel. A gauč, vanu a stěnu na chodbě samozřejmě taky,” chrlila jsem a opět nabírala červený odstín.
Zlomek vteřiny mě nechápavě pozoroval a pak se rozesmál. Upřímně, vesele a od srdce.
,,Bello, já se ptal na spánek, nepokoušel jsem se vyzvídat, jaký jsem byl. To si troufám podle tvých… hm, reakcí odhadnout.”
,,Aha,” odpověděla jsem velmi inteligentně.

Pohladil mě po tváři a když jsem se k němu sama naklonila, políbil mě. Něžně, hravě, rozverně. Posunula jsem se k němu blíž a on mě objal.
,,Nemáš představu, jak krásná a svůdná v mojí košili jsi. Vůbec netušíš, jak to na mě působí. Jak moc se mi to líbí,” šeptal mi mezi polibky.
Chvěla jsem se a vychutnávala si pocit, že i já mám možná moc nad ním. Natočila jsem se tak, aby se mi výstřih košile kousek posunul a odhalil tak můj nahý hrudník. Edward zasténal a vydal zvuk, který zněl skoro jako zavrčení. Jestli jsem měla v noci pocit, že jsem se o tělesné lásce naučila všechno, rychle mě vyvedl z omylu.



Zahalená prostěradlem jsem seděla na stoličce u klavíru a okouzleně poslouchala, jak Edward hraje. Nebyla jsem žádný znalec a hudbě jsem nijak zvlášť nerozuměla, ale to, že má nesporný talent, jsem bezpečně poznala.

Venku se pomalu šeřilo. Já ani Edward jsme celý den nic nejedli, ale na jídlo jsem neměla pomyšlení. Bylo mi krásně. Vlastně jsem se úplně vznášela. Připadala jsem si úžasně lehká. Když jsem zavřela oči a nechala Edwarda a jeho skladbu v povzdálí, měla jsem pocit, že letím. Nad městem, nad lesy, nad horami. Celý svět jsem viděla z nové perspektivy.

Kouzlo zničilo zvonění Edwardova telefonu. Omluvně se na mě usmál, klavír utichl a on zmizel v patře. Nevěděla jsem, kdo mu volá, a co chce, ale šestým smyslem jsem vytušila, že tímhle to končí. Nepochybovala jsem, že teď mě odveze domů, rozloučí se a možná slíbí, že zavolá, ale už se nikdy neuvidíme. Umiňovala jsem si, že nebudu brečet a dělat mu hysterické scény. Zamilovala jsem se do něj. Jako největší trubka jsem se šíleně zamilovala do chlapa jako on. Omamoval mě, manipuloval se mnou, svedl mě po jediném dni známosti. A přesto jsem k němu cítila, co jsem cítila.

,,Hele, Pete, U Veselé vdovy to stojí za pytel. Whisky mají jen obyčejnou a slabou, servírky jsou unavený a upřímně ne zrovna krasavice a nějakej magor tam pouští techno. Partičku pokeru určitě neodmítnu, ale dal bych přednost Zebře nebo El Pasu,” slyšela jsem Edwarda mluvit.

S povzdychem jsem vstala a sesbírala si oblečení. V koupelně v přízemí jsem se oblékala a opláchla si obličej studenou vodou. Snažila jsem se nemyslet. Prostě jsem jako stroj vykonávala jednotlivé úkony a veškeré city odsunula stranou.

Když jsem vyšla z koupelny, Edward stál už taky oblečený do dalšího svého dokonale padnoucího obleku u prosklené stěny na terasu a dopíjel zbytek svého pití. Řízení motorového vozidla po požití alkoholu ho zcela zjevně netrápilo. Schválně jsem zavřela dveře hlasitěji, než bylo nutné. Otočil se ke mně a se špatně skrývanou úlevou se usmál.

,,Perfektní. Jsi vážně skvělá, Bello. Musíme jet.” Odložil prázdnou sklenku, vzal klíčky od auta ze stolu a svižným krokem se vydal ke dveřím. Otupeně jsem ho následovala a bez jeho pomoci nasedla do auta.

Ne zrovna příjemnou atmosféru a tíživé ticho vyřešil osvědčeným způsobem. Hlasitou hudbou. Opřela jsem se do sedadla a sledovala ubíhající scenérii za okýnkem. Bylo mi smutno a obklopovalo mě takové zvláštní prázdno.

Někde v půli cesty si Edward stáhnul okýnko a zapálil cigaretu. Doteď mi jeho kouření nevadilo, ale teď najednou mě neskutečně rozčilovalo a dráždilo. Neměla jsem ale žádné právo požadovat, aby nekouřil.

Když balíček uklízel zpět do šuplete v palubní desce, zahlédla jsem několik mobilních telefonů a zlatou kreditní kartu.
,,Čím se vlastně živíš?” zeptala jsem se dříve, než jsem to stihla promyslet. Litovala jsem té otázky asi vteřinu poté, co jsem ji vyslovila.
Podíval se na mě a zatvářil se, jako kdyby ho něco bolelo. Rychle ale nahodil masku pokerového hráče a otočil se zpět k vozovce.
,,Věř mi, Bello, to nechceš vědět,” ujistil mě rázně a ostře.

Až k mému domu jsme už nepromluvili. I rozloučení bylo uspěchané, rozpačité a popravdě docela trapné.

Rád jsem tě poznal.
Já tebe taky.
Měj se a třeba se ještě někdy uvidíme.
Třeba ano…


Ale s největší pravděpodobností ne. Odjel. Nekonal se žádný polibek na rozloučenou, nepožádal mě o telefonní číslo, ani mi nedal svoje. Nedomluvili jsme si další schůzku. Byl konec.

Stála jsem na chodníku, v očích mě pálily slzy a věděla jsem, že ať se budu snažit sebevíc, už nebudu jako dřív. Nic už nebude stejné.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2 3   »

Pilly

43)  Pilly (19.07.2012 23:04)

A zase sa všetko kazí

Lia

42)  Lia (13.08.2011 01:52)

:( :'-( na začátku jsem se usmívala a pak ten úsměv pomalu zmizel... ach jo!

Pajam

41)  Pajam (01.03.2011 23:04)

A chlastá! Co si to s ním jenom provedla.
Chvilku ho máš u sebe a hned ho takhle zkazíš! :D Doufám, že na něj ten alkohol měl aspoň nějaký vliv. :D

A k tomu závěru... Jestli to nebude příště lepší - tedy, že se znovu (nejen) potkají -, tak ti to spočítám.

Hanetka

40)  Hanetka (26.02.2011 14:34)

Tak o studenou sprchu se postarala s přehledem tahle kapitola. Jsem v depresi možná víc než Bella, ale doufám, ne, VĚŘÍM, že Edwardovi se stýská stejně jako jí. Jen si to musí nejdřív přiznat...

sakraprace

39)  sakraprace (24.02.2011 08:25)

Auuuuu, tak tohle bolelo. Dokud se neozval mobil, tak to byla pohádka. Jen jsem doufala, že bude trvat déle. :(

Evelyn

38)  Evelyn (22.02.2011 21:30)

Yasmini, existují a nemusí být ani upíři, že. Děkuju
Bobo, jo jo, to mohl (a jiný by to asi udělal), ale Eda je formát
sfin, nenechám, ale nejsem si jistá, jestli pak nebudeš chtít toho chlaďase zpátky
Abero, děkuju
Bos, na konce má většina zdejších autorek docela úchylku, co
Jannett, obraty a zvraty jsou v plánu
Tery, díky a už je
lucko, Eda bude trochu jako chameleon, ale má to význam
Nossko, poloupír nee Děkuju
gabino, děkuju
semiško, jsem moc ráda, že se Klavírista líbil (je to přece jen tak trochu jiný Edward ). A ano, já tvrdím od úplného počátku svého psaní, že jsem hodně předvídatelná. Děkuju
bb199, nenechám neboj
belko, děkuju moc
Lenko, ono, i když tak nějak víc, jak to bude, stejně se nedá odhadnout, jestli tě to nevezme (alespoň myslím ). Děkuju
Iwko, o tomhle Edwardovi jsem přemýšlela docela dlouho Děkuju
HMR, ano, občas mám lehce depresivní sklony
kytičko, děkuju moc a moc
Kristo, úplně dokonale jsi vystihla místa, která byla pro mě samotnou nejsilnější Děkuju moc
gucci, já taky nerad špatné konce ;)
Pájo, jo jo, i když to čekáš, realita je drsnější než představa... Děkuju
mary, on i lotr může mít trošku výčitky svědomí Děkuju
Twilly, neumírej, byla by tě škoda
Ewiku, děkuju
Lucie, jo ty konce jsou hrozné, že
Janebko, řekněme, že Edward musel pracovat Děkuju
monikolo, doufám, že tě dál nezklamu
Silvaren, mě to taky bolelo... Děkuju
Scri, děkuju moc a moc
kamčí, nemůže být pořád samý cukřík Děkuju
morningstar, děkuju Další už je
MaiQo, budou, neboj
eMusko, co znamená nas rdená? Zní to docela zajímavě Děkuju
Sofie, díky
Jarushinko, bylo, já vím...
LostriS, děkuju
Tesso, díky moc Edwardův pohled určitě nebude - po pár větách bych musela prozradit pointu, nevyhnula bych se tomu... A jak je to s Edwardem a jeho pitím a společnicemi cigaretami, to brzy vysvětlím

Ještě jednou moc a moc děkuju

tessa

37)  tessa (22.02.2011 06:11)

Včera jsem začla číst tuto povídku... Musím říct, že je naprosto dokonalá! Edík je v ní takový, jakého bych v životě nečekala. Jenom mi do mysli nejde to jeho pití alkoholu a kouření cigaret. V tom bude určitě nějaký háček. A jelikož jsem šíleně zvědavý člověk, tak bych si ráda přečetla, jaký je jeho pohled na tuhle celou situaci.

A Bellča??? U Bellči se máme ještě na co těšit. Hlavně na to, jak se bude vyvíjet (doufám, že trošku negativním směrem).

K této kapitolce bych snad jenom dodala, že mi je jí líto a doufám, že se tam Edík objeví a nebo že by ho Bellča vyhledala kvůli jedné nechráněné noci?

Jinak FANTASTICO!!!! A já se netrpělivě třesu na další díleček!

36)  LostriS (21.02.2011 21:53)

ach ne.. :( další kapitolu, prosíím..

35)   (21.02.2011 20:36)

Tak toto bolo docela tvrdé...

34)  Sofie (21.02.2011 19:42)

Skvely.

eMuska

33)  eMuska (21.02.2011 19:03)

A teraz som nas rdená. Myslím, že Edward za ňou príde sám, ak sa náhodou nestretnú, ale toto bol predsa údre pod pás. Som zvedavá, ako to dopadne, toto, elbo očakávam happy end...

MaiQa

32)  MaiQa (21.02.2011 18:53)

Čekala jsem to. Bella to taky čekala. Tak proč to tolik bolí nás obě? Můžu se uklidňovat jen tím, že budou další kapitoly.

morningstar

31)  morningstar (21.02.2011 17:35)

skvělá kapitolka, to bez debat, ale ten konec mě totálně rozložil, auvajsky, jauvajsky, bolí, bolí, moc bolí :'-( :'-( :'-( honem další kapču prosím samozřejmě musím přidat potlesk, ten si rozhodně zasloužíš

30)  kamčí (21.02.2011 17:31)

aůůů smutný konec krásné kapitoly:(

ScRiBbLe

29)  ScRiBbLe (21.02.2011 16:32)

Zabilas mě, úplně!:'-( Bože, je to tak stašně bolavé.

Celou dobu jsem se uculovala a užívala si chvilek, kdy byli spolu... jak hrál na klavír.

A pak to přišlo. Já vím, ona to čekala i já jsem to vlastně čekala, ale i přes to všechno to bolí. Cítím se stejně prázdná, stejně rozbolavělá a otupělá...:'-(

Uf, tohle byla vážně hodně emotivní kapitola a já už ze sebe nic víc nevyždímám... Děkuji! :'-(

Silvaren

28)  Silvaren (21.02.2011 13:42)

Auu, ten konec tedy bolel.:( Bella věděla, do čeho a s kým jde, tušila, jak to skončí. To ale neznamená, že to nebolí. Bylo to naprosto úžasné!

monikola

27)  monikola (21.02.2011 10:29)

naadhera...ziadne sladke serepeticky ale sex na jednu noc..uuuzasny sex na jednu noc..ja viem, ze sa to pravdepodobne este bude vyvijat dalej, ale zatial sa mi to veeelmi paci i tak ako to je teraz...

s netrpezlivo bubnujucimi prstami po stole cakam na dalsiu kapitolku :)

Janeba

26)  Janeba (21.02.2011 09:41)

Evelynko, ještě před maličkou chvílí jsem byla ráda, že jsem šla večer brzo spát a nechala si Tě až na ráno! Houbelec!!! Byla jsem nadšená když, pravda až na pár modřin,se vrátili k doučování tělesné lásky, ale to Ty né! Telefon! Pán se musí jít pobavit, chlap, zábava má přednost, city jdou stranou! A táááák to to moóóhlo bejt hezhýýýý! Ach jo, Bello, zvykej si, to je život!!! Evelýnko, bylo to skvělý!
Děkuji!!

25)  Lucie (21.02.2011 06:22)

Ty konce...:'-( :'-( :'-( :'-(

24)  vampirka (21.02.2011 01:11)

Nádhera.

1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek