Sekce

Galerie

/gallery/lotr.jpg

Rozhovor, který jsem si představovala tak na půl stránky, se mi rozlezl skoro na čtyři (jak nečekané, že), takže dnešní kapitola je tak trochu neakční.

Díval se na mě.
Topila jsem se v hloubce jeho očí.
Nedýchala jsem.
Můj mozek odmítal přijmout, co mi řekl.
Něco takového prostě nebylo možné.
Nikdo nemůže žít, aniž by mu bilo srdce.
Nikdo! Ani Edward. Může být jak chce namyšlený a sebestředný, ale nemůže být naživu a mít zastavené srdce. Nemůže!

,,Bello,” zašeptal naléhavě, když se ticho zdálo být nesnesitelné.
Zamrkala jsem. Stačila setina vteřiny, kdy na mě nepůsobil jeho pohled, a dokázala jsem trochu jasněji myslet. Zavřela jsem oči a víčka semkla pevně k sobě. Potřebovala jsem přemýšlet, potřebovala jsem se osvobodit z jeho moci.
Připadala jsem si bezmocná. Lapená v pasti, z níž není úniku.


,,Bello, řekni něco. Cokoliv! Prosím,” šeptal tiše. Takového jsem ho neznala. Nejistého, smutného, nevědoucího. Nehodilo se to k němu. Jenže já ho vlastně vůbec neznala. Strávila jsem s ním noc, měla jsem dokonale zmapované celé jeho tělo, jistě, ale neznala jsem ho. Byla jsem bláhová, když jsem si myslela, že mám představu, kdo Edward Cullen je. Ani zdaleka jsem se ve svých domněnkách pravdě neblížila.

Zavrtěla jsem hlavou. Nemohla jsem mluvit, nemohla jsem se na něj dívat, nemohla jsem mu dát, co po mně chtěl.

Stále jsme stáli těsně u sebe. Stále držel mou ruku na své hrudi a já se tím utvrzovala v tom, že jeho srdce skutečně nebije. Kdybych se zády neopírala o zeď, neudržela bych se na nohou.
Myslí mi vířilo na tisíc myšlenek. Žádnou jsem ale nebyla schopná uchopit a věnovat se jí. Všechny jen proplouvaly, jitřily mé emoce a způsobovaly mi třeštivou bolest hlavy. Měla jsem pocit, že do čela, spánků, pod vlasy se mi zabodávají droboulinké ostré střípky. Před zavřenými víčky se objevovaly barevné skvrnky. Zvětšovaly se a zmenšovaly bez jakéhokoliv systému a smyslu.

,,Bello, lásko, prosím! Mluv se mnou, podívej se na mě. Prosím,” zoufalství jeho hlasu se nedalo přeslechnout, nedalo se ignorovat. Chvěla jsem se a bez hlesu zase brečela. Němě jsem pohybovala rty. Pokoušela jsem se mluvit, ale nedokázala jsem to. Vlastní hlas mě zradil.

Lapavě se nadechl a opřel se svým čelem o to mé. Chladil mě. Ani jsem si neuvědomila, že mi tváře sálají teplem a pravděpodobně mám horečku, dokud jsem neucítila chlad jeho pokožky. Paměť mi okamžitě začala promítat všechny naše dotyky. Všechny ty chvíle, kdy mě jeho tělo rozehřívalo, ale zároveň jsem se někde v koutku mysli podivovala nad jeho chladem. Nebylo to tím, že by mu byla zima. Pro něj tahle nízká teplota byla přirozená.
Vybavovalo se mi, jak jsem mu zatínala nehty do zad, ale když jsem ho pak líbala podél celé páteře, nebylo po mých nehtech ani stopy. Živě jsem se viděla, jak ho jemně koušu do ramene, ale zuby mi po jeho kůži hladce sjely a pokožku ani v nejmenším nepoškodily.
Já měla modřiny a rty napuchlé a do ruda zbarvené. Na něm se naše noc nijak nepodepsala.

,,Dal bych cokoliv za možnost na pár okamžiků ti nahlédnout do mysli. Je to vlastně ironie. Jsi první za celou mou mizernou existenci, jejíž myšlenky jsou mi dokonale utajené, a zrovna ty tvé bych tak moc chtěl znát,” vydechl ztrápeně.

Prudce jsem otevřela oči a vytřeštila je. Někde hluboko v sobě jsem rozuměla tomu, co mi říkal, chápala jsem význam jeho slov, ale odmítala jsem přijmout, že je to pravda. Čtení myšlenek patřilo do fantasy knížek a sci-fi příběhů, ne do reality. Ne do mého obyčejného, nezajímavého života.

,,Kdo jsi?” zajíkla jsem se. Nepoznávala jsem vlastní hlas. Pisklavý, nepřirozený, moc vysoký.

Pár centimetrů se odtáhl. Dívali jsme se jeden druhému do očí, ale neomamoval mě. Pomalu pustil mou ruku a já se oběma rukama opřela za zády o stěnu domu, v pravé mi bolestivě tepalo. Opatrně mi přejel bříšky prstů po tváři. Hypnotizovala jsem ho pohledem, ale sama jsem nevěděla, k čemu.

,,Edward. Pořád jsem to já,” odpověděl tiše. Zamračila jsem se a skousla si spodní ret. Tohle mi jako odpověď rozhodně nestačilo a jemu to bylo jasné.
,,Bello, nenuť mě to vyslovit. Nechtěj po mně, abych nahlas řekl, čím jsem,” prosil mě. Oči se mu leskly a jejich čerň se zdála být bezbřehá.

Čím jsem… Ne kým, ale čím.
,,Řekni to. Proboha, jenom to už řekni,” pobízela jsem ho. Nutila jsem ho k tomu, čemu se tak urputně bránil, ale ani trochu mi na tom nezáleželo. Potřebovala jsem to slyšet. Musela jsem vědět, kdo je muž, do kterého jsem se tak bláhově a nerozumě zamilovala. Muž, který ve mně vyvolával tak rozporuplné pocity a nevědomě mě přiměl přehodnotit můj pohled na svět. Jen jsem se slábnoucí nadějí doufala, že mi mou představu a názory na život úplně neroztříští.
Věděla jsem, jak naivní a zbytečná tahle naděje je.

,,Upír,” zašeptal tak tiše, že jsem ho téměř neslyšela.

Uchechtla jsem se. Nepřirozeně, hystericky, afektovaně. Upír. Upíři neexistují. Nejsou skuteční. Mafiáni, gangsteři, zloději, násilníci, obchodníci s drogami i lidmi, to byli opravdoví. Upíři ne. Nemohl být něčím, co neexistovalo. Nemohl a přesto jsem nepochybovala, že je.

,,Bojíš se?” zeptal se napjatě a zkoumavě si mě prohlížel.

Zakroutila jsem hlavou a následně kývla. Moje tělo mě neposlouchalo a dělalo si, co samo chtělo. Jako bych to ani nebyla já, Bella, ale někdo jiný, kdo ovládá mé končetiny.

,,Bello, mučí mě, že nevím, na co myslíš. Trhá mě to na kusy,” šeptal. Nelhal. Jeho oči, tvář, gesta, všechno nasvědčovalo tomu, že nelže.

Snažila jsem se ovládnout se. Opanovat se a soustředit se. V duchu jsem počítala od jedné do deseti a od deseti do nuly. Někde jsem kdysi četla, že to pomáhá koncentraci, ale na mě to rozhodně nepůsobilo.

,,Chceš mě zabít?” dostala jsem ze sebe otázku, o níž jsem ani nepřemýšlela. Dokud jsem ji nevyslovila, nenapadlo mě nad tímhle tématem přemýšlet.

,,Ne,” vydechl. ,,Nechci tě zabít. Nesnesl bych, kdyby se ti něco stalo. Jsem možná zrůda živící se krví, ale nejsem bezcitná bestie. Bello, pokud to není nezbytně nutné, nezabíjím lidi.”

Pokud to není nezbytně nutné… Horacia a jeho kumpány zabil. Viděla jsem jeho čin na vlastní oči. Držel toho muže pod krkem a bez milosti čekal, až se udusí. Zabil ho holýma rukama.

Jako kdyby mi do hlavy najednou viděl a znal mé myšlenky.
,,Bello, oni by tě zabili. Mučili by tě, znásilnili a nakonec zabili. Neměli by slitování, nezajímalo by je, že ty do jejich zpropadenýho světa a obchodů nepatříš. Slyšel jsem jejich plány, viděl jsem, co by ti prováděli. Nemohl jsem je nechat žít. Nemohl jsem.”
Zavřel oči. Neuplatňoval na mě svou moc a přesto jsem měla chuť ho obejmout. Utěšit ho, že je to v pořádku. Jenže ono to v pořádku nebylo. Přiznal se ke třem vraždám. A nejspíš ne jediným v jeho životě.

,,Horacia jsem nezabil. Vystřelil na mě, mířil na hlavu, mezi oči. Kulka se ode mě odrazila. Zabít upíra je pro člověka téměř nemožné. Horacio se zabil sám,” mumlal ne zcela srozumitelně a překotně.

Polkla jsem. Kulka se od něj odrazila. Ani ho neškrábla. Chtěla jsem pryč, musela jsem pryč. Daleko od něj, daleko od tohohle všeho šílenství, na které jsem toužila zapomenout.

Chystala jsem se vyprostit se z vězení jeho paží opírajících se o zeď za mnou. Nestačila jsem se ale pohnout ani o píď, když se v dálce ozvaly policejní sirény. Rozbušilo se mi srdce a dech uvízl v hrdle.

,,Nezabil jsem všechny. Dva z nich tu byli jen do počtu, neměli v úmyslu vraždit, nebyli tak špatní, abych je připravil o život. Musíme zmizet. Hned.”

Nenechal mě vstřebat, co řekl. Omluvně pokrčil rameny a vzal mě do náručí. Byla jsem tak v šoku, že jsem se nebránila.
,,Zavři oči, Bello. Myslím, že to tak pro tebe bude lepší,” prohodil poněkud tajemně. Nechápala jsem, o čem mluví, dokud se nedal do pohybu.

Běžel tak rychle, že jsem místo všeho kolem viděla jen rozmazané šmouhy. Měla jsem ho poslechnout a zavřít oči, jenže to bych bývala byla musela udělat před tím, než se rozeběhl. Teď jsem se k němu zoufale tiskla, třeštila oči, které mě pálily, a modlila se, aby tohle šílenství skončilo. Teď, hned, okamžitě.

Po čase, který se mi zdál být jako věčnost, ale ve skutečnosti asi nepřesáhl deset minut, zastavil. Postavil mě na zem a jednou rukou mě přidržoval v pase. Byli jsme v podzemní garáži a on odemykal stříbrné Volvo.
To bylo to jediné, čeho jsem si všimla, než jsem začala zvracet. Jen tak tak jsem stihla odvrátit hlavu stranou. Opírala jsem se zpocenými dlaněmi o pokrčená kolena, namáhavě dýchala a silou vůle se snažila přestat dávit a neomdlít.

Přidržel mi vlasy. Držel mi vlasy, abych si je nepozvracela. Něco takového bych do něj nikdy neřekla.

,,Jsi ehm, v pořádku?” ptal se starostlivě a jakmile jsem se narovnala a můj žaludek zklidnil, přiložil mi svou dlaň na čelo.
,,Celá hoříš,” zašeptal. ,,Vracíme se k původnímu plánu. Jedeme do nemocnice.”

Nezajímalo ho, jestli chci. Neptal se, jestli si s ním sednu do auta a nezblázním se strachy. Jedna moje část mi našeptávala, že o mě má strach. Opravdový, nefalšovaný, upřímný. Přála jsem si jí věřit. Druhá část na mě křičela, ať se sakra rychle vzpamatuju a rozloučím se s ním. Byl nebezpečný, smrtelně nebezpečný. A navíc upír. A byl takovýhle. Panovačný, egocentrický, namyšlený. Takhle vypadala jeho pravá tvář a to, že nebyla tak úplně lidská, bylo v tu chvíli vedlejší.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3   »

MaiQa

33)  MaiQa (27.02.2011 15:28)

Tak jo. Extrémně dlouhý komentář se nekoná. Nedokážu rcionálně uvažovat.

Lioness

32)  Lioness (27.02.2011 13:17)

Tuhle kapitolovku jsem rozklikla i přes své přesvědčení, že si na nějakou dobu dám s Twilight povídkami na pokračování pauzu. Chybu jsem rozhodně neudělala.
Výstižný krátký název a zlý Edward mě zlákali a já se koukla na první kapitolu. A pak to jelo od jedničky až k devítce. Četlo se mi tak rychle a hezky, že jsem se ani nepokoušela zastavit. Takže komentuju až zde, v cílové rovince.
Postava Edwarda mě dostává do kolen - zlý, tajemný... Vždycky když popíjí nebo pokuřuje, hloupě se křením. Rozhodně umí zachovat dekórum! Není náhodou z třicátých let? Doba typických gangsterek...
Jsem zvědavá na chvíli, kdy nám předvedeš jeho další rozměr a osobní historii.
Bella je Bellou, ale doufám, že tohle nechá Edwardovi trochu sežrat a hned se mu nehodí kolem krku s tím, že je to v pohodě a pokud bude s ním, určitě tyhle šoky překoná.
A co Cullenovi?
Co bude dál?

Bosorka

31)  Bosorka (27.02.2011 12:49)

Myslím, kde byl po té společné noci ;) .
PS: Doufám, že ho Bella nechá trochu vykroutit a hned mu nepadne do náruče..... (jsem já to ale zlá!)

Evelyn

30)  Evelyn (27.02.2011 11:20)

Carlie, děkuju Šok a paralýza jsou fajn, když potřebuješ, aby ti postava nevzala nohy na ramena a nezdrhla
eMuško, zvědovast je velmi dobrá kamarádka asi všech autorů Děkuju
Lenko, děkuju Edward trochu klame tělem, ale zas až tak moc ne
Jarushinko, ona toho má chydák tolik co na zpracovávání, že by rok nemusela nic jiného dělat Děkuju
kytičko, já bych i psala delší kapitoly, ale určitě by pak nebyby denně nebo ob den... 1500 až 2500 je moje maximum pro jeden díl s tímhle stylem přidávání. Děkuju
Nossko, ano - když už je Bella v šoku, tak na ní rovnou vybalit všechno, je dobrá metoda. Jeden šok přebíjí druhý Děkuju Btw, co radar? Funguje?
kamčí, děkuju moc
mary, to je vlastně taky pravda, ale asi bych jí to nechtěla vysvětlovat Děkuju
semi, děkuju moc A ano, Edward musel jít trošku do sebe
monikolo, to mě moc těší Carlisle na Bellu rozhodně zapůsobí ;)
Twilly, tak teď tu rosolovatím já Děkuju moc
hellokitty, děkuju
Pájo, děkuju Já mám celkově k těm popisným kapitolám (city, emoce, prožitky, přání...) sklony a u Lotra se snažím trochu krotit
Abero, děkuju
Tery, děkuju Edward je tak trochu bad boy, ale není bezcitný
bb, děkuju Stejně to pro takového chlapa musí být mazec, když zjistí, že má slabinu a to pořádnou
ap94, děkuju moc Taková chvála mě hřeje u srdíčka a hýčká to moje nemalé ego
gabinko, tady zrovna ne, ale jinak takový je. Ale pomalu začíná objevovat i tu druhou část osobnosti, kterou jsi popsala Děkuju
vampirko, děkuju
Terý,
sakruško, děkuju Jsem vážně moc ráda, že se vám to líbí
Bos, děkuju Jen nechápu tu otázku - ke by měl být?
kalamityJane, děkuju
janett, díky moc
morningstar, děkuju Další snad dneska, ale uvidíme. odpoledne mám od muže slíbenou procházku, když je tak krásně
BlackBeauty, děkuju
Emo, děkuju Kousek tajemství ohledně Edwarda se brzy odhalí Prozradím jen, že ho nedostala španělská chřipka
Janebko, teď jsi mě rozesmála a krásně mi zvedla náladu Děkuju

29)  katy (27.02.2011 11:15)

Skvělý Jsem zvědavá, jak se s tím Bella vypořádá.

Janeba

28)  Janeba (27.02.2011 10:50)

Evelynko, já nevím, co napsat! Bylo to tak naprosto neakční, jako že tady vedle mě teď sedí Richard Gere a popíjíme thé! Necitlivé jako Pretty woman a naprosto nevtahující do děje jako Madisonské mosty! Bella to rozdejchá!;)
Děkuji!!

27)  Ema (27.02.2011 10:35)

Tak nějak nemám slov... Je to vážně skvělá kapitola, která mě chytla za srdce Že by Edward nebyl zase až tak necitelný a sebevědomý lotr?:) Jsi dokonalá!

BlackBeauty

26)  BlackBeauty (27.02.2011 10:22)

no já jsem z týhle povídky upe na měkko naprosto skvělý dílek !

morningstar

25)  morningstar (27.02.2011 10:07)

uf, teda zatím to Bells celkem zvládá žádný omdleníčko jenom trochu podrážděnej žaludek :D se nedivim, z tý rychlojízdy bych vrhla taky :D
Edward je miláček on jí miluje, že jo a nechci slyšet, že ne
už se taky nemůžu dočkat, až z něj vypadne, co vlastně dělá :p to mi opravdu nasadilo brouka do hlavy hajzlík jeden, nedá pokoj a nedá
takže, vidím zase jedinou možnou cestu, je osvědčená, tak proč hledat jinou ..... další kapitolku prosím já zase totiž strašně nutně potřebuju vědět, co bude dál hup hup

24)  janett (27.02.2011 08:34)

Skvěle popsané pocity a vše kolem, je to kapitolka od kapitolky lepší a lepší;)

23)  KalamityJane (27.02.2011 07:50)

Boží, hustý, neskutečně úžasný, stejně jako každá kapitola!

Bosorka

22)  Bosorka (27.02.2011 07:34)

Evelyno- úžasně popsaná kapitolka! To jak se stím Bella vyrovnávala, Edwardova nejistota....bravo . Ale kde kurňa byl?!

sakraprace

21)  sakraprace (27.02.2011 07:30)

Málo akční, jo?! Strhující, Hani, strhující
Málem jsem se udusila, protože jsem zapomínala dýchat. Nádherná kapitola, moc se těším na další, ale teď si ji musím přečíst ještě jednou

plyshovymedvidek

20)  plyshovymedvidek (27.02.2011 05:13)

V tuto chvíli nedokážu žel bohu nic jiného, než zatleskat

19)  vampirka (27.02.2011 00:57)

Úžasný.

18)  gabina (27.02.2011 00:32)

Neskutočne krásna kapitola.
"Panovačný, egocentrický, namyšlený." - tak taký v tejto kapitole Edward rozhodne nebol. Bol starostlivý, nežný, nešťastný a myslím, že už aj poriadne zamilovaný. Ja tohoto Edwarda milujem a Teba Evelynka tiež.

17)  ap94 (26.02.2011 23:20)

nepochybuju o tom, že z jedné části je Edward neuvěřitellný romantik atd. tak, jak ho všichni známé a máme ho za to rádi, ale ta jeho druhá část osobnosti, ta sobecká a namyšlená se mi líbí ještě víc a neuvěřitelně mě na něm přitahuje(jsem pošuk , když mě přitahuje vymyšlená postava z knihy, já vím :D), protiže já jsem vždycky byla na "bad boys" , takže tvojí povídku a hlavně tvojí postavu Edwarda jsem si zamilovala už od první chvíle a troufám si říct, že tohle je jedna z nejlepších povídek, kterou jsem kdy četla

bb119

16)  bb119 (26.02.2011 23:16)

neakční, jo?! hmmm, nemám ten pocit, málem jsem se utopila v záplavě emocí vystihla jsi všechno tak krásně, Bella ztracená ve svých pocitech, chce utéct a chce zůstat, a Edward... panovačný, namyšlený lotr, který se o ní zoufale bojí

15)  Tery (26.02.2011 23:05)

ach bože to bylo tak wooow já nevím jak to popsat to je prostě nepopsatelný jasně na jednu stranu je strašlivej netvor ale to bylo tak upřímné bože každé jeho slovo jsem si užívala každé.... já nevím co k tomu sem jeste mám napsat protože tenhle díl je absloutne nepopsatelný
PS: děkuji dostalas me do kolen fakt

Abera

14)  Abera (26.02.2011 22:58)

Krásný

«   1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek