Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/LIT.jpg

3) Ztracená

Později jsem si nebyla úplně jistá, jestli to opravdu řekl. Do jeho tváře se najednou vloudil neproniknutelný výraz a on se ode mě odvrátil.

Uf!

Donutila jsem se dívat se na pana Bannera, ale vůbec jsem ho nevnímala. Mohl by tam klidně tančit hula hula v dvojdílných plavkách a já bych o tom nevěděla. Celá moje pozornost patřila Edwardovi. Seděl nepřirozeně strnule. Dovolila jsem si zavřít oči a zhluboka se nadechnout. No co, mám jenom pár dní! Ta vůně způsobila, že se mi ze všeho nejvíc chtělo položit si hlavu na lavici a zůstat takhle vedle něj navždycky. Hlavou se mi míhaly zmatené obrazy - scény ze Ságy - tak, jak je můj zmámený mozek namátkou vylosoval. Až po několika minutách mi došlo, že se je vůbec nepokouším maskovat. Hrklo ve mně.

Po očku jsem se na něj podívala. Seděl stále stejně kamenně a jeho tvář neprozrazovala žádné emoce. Rozhodla jsem se k malému experimentu.

Edwarde? Slyšíš mě?

Nic. Vůbec žádná reakce.

Haló! Edwarde!

Nemrkal a když jsem se zadívala pozorněji, ani nedýchal.

Chlapče, snaž se aspoň předstírat, že jsi člověk. Jsou tu lidi!

Jenže nic se nestalo. To zjištění mě šokovalo. Buď to perfektně hraje nebo mě opravdu neslyší…

Tak jo. Zkusím těžší kalibr.

Edwarde? Krev! Rudá, voňavá, sladká. Hmmm… Máš chuť?

Byla jsem připravená zdrhnout při jakémkoli náznaku nebezpečí. Jeho oči ale zůstávaly zlaté a on naprosto nehybný. Pomalu jsem vydechla. Tak to je záhada.

Když promluvil, přišlo to tak nečekaně, že jsem málem vykřikla.

„Vím, že rozmnožovací cyklus ploštic je děsná nuda, ale mohla bys na mě přestat zírat?“

Odvrátila jsem se tak prudce, až mi skripta vyletěla z rukou. Bleskově je zachytil, dříve než přepadla přes okraj stolu. Na okamžik jsem v jeho obličeji zahlédla pobavený výraz. Beze slova mi knihu vrátil a pak už se se stejně netečným výrazem jako dřív soustředil na výklad.

Ať jsem se snažila sebevíc, nedokázala jsem si vybavit trapnější zážitek. Jo, tenhle rozhodně vedl. Mohlo mě napadnout, že ví o každém mém pohybu.

Po zbytek hodiny jsem nespustila oči z nákresů v učebnici a nedokázala přestat myslet na jeho větu o zelených očích.

 

<<<>>>

 

Odešel prakticky okamžitě, jakmile zazvonilo. No, alespoň něco že se stalo tak, jak mělo. Ale pochybuju, že ho moje zírání vyžene až do Denali. Ušklíbla jsem se.

„Ahoj. Ty jsi Grace, je to tak?“ ozvalo se za mnou. Moje paměť už se oklepala z hypnotického vlivu Edwarda Cullena a tak jsem pochopila, kdo na mě promluvil.

„Mike Newton?“ zeptala jsem se a otočila se k němu. Nějak jsem si nemohla pomoct.

Vykulil na mě oči.

„Ty mě znáš?“

Vypadal přesně tak, jak jsem si ho představovala. Vlastně – překvapilo mě, že je to opravdu hezkej kluk. Velký modrý oči a dlouhý řasy, jako mají modelové v reklamách na Marlboro. Docela statná postava, která by sice potřeboval trochu víc fyzické námahy, ale celkově na mě působil docela příjemně.

„V jídelně se o tobě někdo zmínil,“ lhala jsem s úsměvem. Zatvářil se spokojeně.

Měli jsme spolu jít na tělocvik a já už se docela těšila. Narozdíl od Belly sport miluju a po tom náporu mi trocha endorfinů udělá dobře.

Trenér Clapp mi našel dres a řekl, že dnes ještě můžu klidně zůstat na lavičce. Odmítla jsem to. Právě teď se mi chtělo do něčeho pořádně praštit. I kdyby to měl být jen míč. Kvalitně jsem si propotila tričko a mé smeče si získaly nehynoucí obdiv mnoha spolužáků, včetně Mikea Newtona.

Pobíhání po hřišti mi také pomohlo trochu si utřídit myšlenky. Z nějakého důvodu mi Edward neviděl do hlavy. Což byla skutečnost, která mě velmi uklidnila, ačkoli jsem tomu nerozuměla. S odstupem jsem došla k závěru, že mi tedy nic nebrání, abych si těch zbývajících pár dní užila. Jen se v jeho blízkosti budu muset naučit lépe ovládat.

 

<<<>>>

 

Po vyučování jsem šla odnést podpisy učitelů paní Copeové. Když jsem skrz prosklené dveře zahlédla Edwarda, jak se s okouzlujícím úsměvem, ale s rukama za zády sevřenýma do pěstí, snaží sekretářku o něčem přesvědčit, zůstala jsem stát jako přimražená.

Jasně, že jsem chtěla, aby se děj měnil co nejméně, ale to jsem ho tak otrávila, že si kvůli tomu chce přehodit rozvrh? Konečně jsem pochopila, jak ponižující to zjištění pro Bellu muselo být.

Zatnula jsem zuby a potichu otevřela dveře.

„Nechci po vás, abyste mi prozrazovala osobní informace. Ale žena vašich schopností přece dokáže zařídit, abychom měli ještě jednu nebo dvě hodiny spol...“

Dveře se za mnou s tichým klapnutím zavřely. Věděla jsem, že už o mně ví. Moje krev mu nezpívala. Přesto samozřejmě poznal, kdo vešel, aniž by se musel ohlédnout.

Ztuhnul a větu nedokončil. Srdce mi zběsile bušilo a mně to připadalo ještě trapnější, než když mě předtím přistihl, jak se na něj dívám. Marně jsem se snažila rozluštit to, co jsem právě slyšela. To přece nemohlo souviset se mnou. Nebo ano?

„Děkuji za váš čas, paní Copeová. Když to nejde, tak se nedá nic dělat.“

Prolétl kolem, aniž by o mě zavadil pohledem. Ucítila jsem jeho vůni a bylo mi najednou tak nějak… zvláštně. Uvědomila jsem si, že mi připadá čím dál tím těžší, považovat se za pouhého diváka.

„My o vlku…“ řekla s úsměvem sekretářka a tím definitivně vyvrátila mé pochybnosti ohledně toho, co řešili. Chtěl, abychom měli víc společných hodin? Proč?

A pak mě to napadlo. Nemůže mi číst myšlenky. Zneklidňuje ho to. Není si jistý, co za tím vězí. Bella ho přece původně zaujala ze stejného důvodu. Ani jsem si neuvědomila, že jsem si nešťastně povzdychla. Ale já nejsem Bella…

Všechno se to nějak kazilo. Měla by tu být ona. Edward by měl bojovat s touhou vraždit a já… já bych se neměla cítit tak, jak se v jeho blízkosti cítím.

 

<<<>>>

 

Charlie bral nejspíš své hostitelské povinnosti velmi vážně, takže, když jsem se vrátila domů, už tam na mě čekal. Ptal se, jestli bych se nechtěla někam podívat. Samozřejmě se mi okamžitě vybavila indiánská rezervace. Jestli jsem se ještě s někým toužila setkat osobně, byl to Jacob Black. Toho času vytáhlý hubený puberťák, který zatím neměl ani tušení, jak zajímavé geny zdědil. Ale bála jsem se, abych svou přítomností všechno ještě víc nezkomplikovala a tak jsem se vymluvila na déšť. Charlie se usmál a prohlásil, že pokud si budu chtít počkat na lepší počasí, nejspíš bych se měla na pár let přistěhovat.

Odnesla jsem si školní batoh do pokoje a zapnula počítač. Věděla jsem, že jeho uvedení do chodu zabere hodně času a tak jsem toho využila a odešla do koupelny. Věci se zamotávaly a tak mi připadalo moudré, poradit se o všem s Bellou. Doufala jsem jen, že nenarazím na babičku a nebudu jí muset vysvětlovat, kde se tam beru, když mám být na druhé straně Států.

Přistrčila jsem si stoličku ke světlíku a otevřela ho. Koukala jsem do naprosté tmy, která prozrazovala, že dveře naší koupelny jsou nejspíš zavřené. Zarazil mě ale podivný vlhce zatuchlý puch, který jsem odtamtud cítila.

Natáhla jsem ruku.

Au!

Prsty jsem narazila do studené kamenné stěny.

Zastavilo se mi srdce. Strčila jsem do okna i druhou ruku. Nahmatala jsem jen úzkou větrací šachtu, kterou by prolezla sotva kočka.

To není možné!

Jako šílená jsem seběhla schody a s očima navrch hlavy prosila Charlieho o baterku.

„Stalo se něco?“ ptal se vylekaně, když viděl můj výraz.

„Krysa. Asi. V koupelně,“ vyhrkla jsem první, co mě napadlo.

Baterku mi dal – svou policejní – a mně ani nevadilo, že jde tu údajnou potvoru hledat se mnou. Lepší prozrazení než…

Vylezla jsem ke světlíku. Kužel oranžového světla, který po zmáčknutí vytryskl z baterky a vlil se do otvoru ve stěně, mi jasně ukázal, že… cesta zpátky zmizela.

 

<<<>>>

 

Seděla jsem na posteli, kolena těsně přitisknutá k bradě a z očí se mi valily potoky slz. Byla jsem tak vyděšená, že jsem nedokázala vůbec nic. Během noci jsem se do toho malého okna v koupelně byla podívat asi desetkrát. Pokaždé s nadějí, že tentokrát už bude všechno v pořádku. Nebylo.

U internetu jsem proseděla celé hodiny a pročítala přitom nejpodivnější webové stránky věnované paranaromálním jevům a tématu teleportace. Ze všech těch šíleností, které jsem se dočetla, mi šla hlava kolem, ale nic pořádného jsem se nedozvěděla.

Nedokázala jsem si to připustit. Přece tu nemůžu zůstat napořád! Já sem nepatřím! Nikoho tu neznám. (Samozřejmě, spoustu místních obyvatel znám víc než dobře, ale já jsem pro ně naprosto cizí.) Navíc – co udělá Charlie až zjistí, že se Bella nevrátí? A co babička? Připadala jsem si jako v noční můře, ze které se nemůžu probudit. Dlouho jsem postávala u otevřeného okna, zírala do černozelené forkské tmy a poslouchala šumění deště.

Až nad ránem se mi podařilo přesvědčit hysterický rozum, že na paniku má ještě několik dní čas. Třeba ten světlík nějak ví, že se chci vrátit až v pátek. I mně samotné ta teorie zněla strašně pitomě, ale lepší útěchu se mi vymyslet nepodařilo. Nakonec jsem se polomrtvá strachy a únavou doplazila do postele, abych prožila pár hodin velmi neklidného spánku.

Tu noc se mi poprvé zdálo o Edwardu Cullenovi.

 


Povídky od Karolky

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Anna43474

39)  Anna43474 (21.08.2011 23:42)

Když se dozvěděla, že cesta zpátky není, měla jsem chuť být sprostá (teda, byla jsem, ale řekla jsem si, že tady nebudu )
A ta poslední věta!!!
Uááá... Dobře, počáteční šokový stav už mě opouští (tři kapitoly to trvalo!!! )
Ale uznávám, že mě by absence světlíkového průlezu taky dost vyděsila... a co teprve Bella???
Uf, uf, uf... No dobře, letím dál
TKSATVO

ScRiBbLe

38)  ScRiBbLe (05.07.2011 15:03)

„Vím, že rozmnožovací cyklus ploštic je děsná nuda, ale mohla bys na mě přestat zírat?“

„Nechci po vás, abyste mi prozrazovala osobní informace. Ale žena vašich schopností přece dokáže zařídit, abychom měli ještě jednu nebo dvě hodiny spol...“

A je to - cesta zpět zmizela!

Charlie.

Tu noc se mi poprvé zdálo o Edwardu Cullenovi.

miamam

37)  miamam (14.04.2011 08:51)

Tak to je prů...:'-( Doufala jsem, že ten průchod bude otevřený a že třeba holky budou kecat spolu a vyměňovat si zážitky... Případně se pohádat, až by Grace chtěla domů. Ale tys jim to takhle znemožnila! Co teď? Uf. Jdu radši dál.

36)  Lejla (10.01.2011 14:15)

To jako fakt?? On jí neslyší? Ale asi se mu zamlouvá, když si chtěl přehodit hodiny, abych jich měly více společnych.
Mike a víc pohybu Ta možnost utěku zmizela, ale nakonec proč toho nevyužít

ambra

35)  ambra (07.01.2011 23:13)

Byla jsem připravená zdrhnout
Mike Newton
Kancelář
Fakt ji neslyší???
S odstupem jsem došla k závěru, že mi tedy nic nebrání, abych si těch zbývajících pár dní užila. Jen se v jeho blízkosti budu muset naučit lépe ovládat.
Cesta zpět není???
Poslední věta

Abera

34)  Abera (19.12.2010 22:08)

33)  marek (19.12.2010 13:54)

čau edvarde abalo:(

Silvaren

32)  Silvaren (16.12.2010 17:43)

Edward chtěl mít s Grace víc hodin - to je tak originální. Definitivně lámu hůl nad ním a Bellou a jsem otevřená všemu, co přichystáš pro Edwarda a Grace.

31)  nathalia (12.12.2010 22:18)

Perfektni!!! Pomalu jsem nedychala celou kapitolu!!!

Carlie

30)  Carlie (09.12.2010 08:39)

"Chlapče, snaž se aspoň předstírat, že jsi člověk. Jsou tu lidi!"
„Vím, že rozmnožovací cyklus ploštic je děsná nuda, ale mohla bys na mě přestat zírat?“ Já bych se lekla :D
"Ale žena vašich schopností přece dokáže zařídit, abychom měli ještě jednu nebo dvě hodiny spol.." :D Oh ne, ten to ale bere hopem :D:D, chudina Bella... jestlipak se na její straně světlíku pod jejíma rukama mění příběh, který čte ;-)
Jestli to není důvodem, proč se cesta zavřela?
Tohle je ale thriller!
Všechna čest a já valím dál

Yasmini

29)  Yasmini (08.12.2010 23:42)

Ty jsi tedy, infarkt hned po začátku. Chudák malá :D:D
A Edward je no sladkej. Taky chci jednoho domů. Můžeš to zařídit?
Díky Y.

jeanine

28)  jeanine (08.12.2010 21:44)

To se nám to ale rozjíždí, no teda. Ještě jedna kapitolka k dobru a pak napjatě čekat do zítra. No snad to nějak vydržím. Je to neskutečně napínavý, už jen proto, že původní příběh známe stejně, jako Grace, ale teď je tam ona místo Belly a v koupelně už není kouzelné okno, do světa snů. Grace se nám ztratila v Twilight světě! A zdá se jí o Edwardovi!!! Jsem z toho trochu v rozpacích. Já tam chci taky!

Karolka

27)  Karolka (08.12.2010 16:05)

Amisha: Ty jsi úplná roztleskávačka! Člověk má hned chuť podávat olympijské výkony.
Linfe: První chmíří! Hele, ale Steph to vydržela natahovat čtyři knihy, je ti to jasný, že jo?
ada853: Já jsem taky strašně napnutá. Jak už jsem se zmínila, mám promyšlenou kostru a zásadní dějové zvraty, ale ten konec nechám úplně na nich.
ScRiBbLe: Děkuju. Když čtu komentáře od tebe, tak mám vždycky trochu strach, jestli nezkolabuješ, jak do toho jdeš naplno.
LoveToWayYouLie: Děkuju. To jsem moc ráda.
Iwka: Mám radost, že máš radost. A Grace mi střídavě dělá radost a střídavě mě svým temperamentem trochu děsí.
plyshovymedvidek: No jo... když ona si jen tak proleze světlíkem a myslí si, že je to jako nasednout do vlaku.
LostriS: Ano, prosím.
Jateer: Díky. A omlouvám se za tantalova muka. Ale podruhý si za to můžeš úplně sama.;)
BJana: Ahoj. Jsem ráda. A děkuju!
Baruu: Děkuju. Moc si přeju, aby to opravdu za to stálo.
MaiQa: Na tu zeď bacha! Ale možná by to mohla zkusit Grace. Třeba krumpáč nebo plastickou trhavinu.
Bosorka: Viď! Já se dozvědět, že málem vykrvácím a někdo mi vyrobí otevřenou zlomeninu a otřes mozku, tak se ženu zpátky hlava nehlava.
Pája: Moc ti děkuju!
Monelien: Úplně tě chápu, ale jak se brzy ukáže, přinese to jistá úskalí...
Pospeta: Ehm... to... samo... Děkuju.
Janeba: Na peří si budeš muset počkat na Lost In Breaking Dawn.
Gassie: Děkuju. Už jsem zase ve fázi "myslí na to kudy chodí".
Fanny: Děkuju, mám radost.
Nico97:
Alorenie: To nevadí. I tak děkuju, že ses ozvala. To je nejdůležitější.
MisaBells: Nikdy nevím, jak to tvoje vyhrožování skončí! Děkuju!
churinka: Děkuju. To mám radost.
Bye: Vždycky když píšu scény Grace a Edward, nějakým záhadným způsobem si vyrobím kyslíkový dluh... Čím to asi bude? Děkuju za úžasný postřehy. Ale jako obvykle - není za tím nic moc složitého. (Asi bych to pak neudržela pohromadě).
blotik: Děkuju. A matu dost nerada. A zrovna tou poslední větou jsem to fakt nezamýšlela. Budeme obě doufat, že se to vysvětlí.

blotik

26)  blotik (08.12.2010 10:33)

Jo, byla to sranda, ale proč jsem tak nějak tušíla, že ten světlík fakt potom nepůjde? B) Každopádně je to super. A ta poslední věta mě trochu zmátla.
Ale je to překrásné.

Bye

25)  Bye (08.12.2010 09:34)

"Ale pochybuju, že ho moje zírání vyžene až do Denali."
Týjo, Karol,na tý hodině se to dalo krájet!
Teď mám trochu zamotanou hlavu. Grace očividně Edwarda zaujala. On ji. Ale co ten Mike? A co Bella??? Světlík je neprůchodnej! No, něco mě napadá, ale... počkám.
I když ta poslední věta mě fakt dorazila!!! (už si na to zvykám )

churinka

24)  churinka (08.12.2010 09:08)

Super nápad. Tvá fantazie je neskutečná. Nemůžu uvěřit, že by mě nějaký příběh mohl tak chytnout, ačkoliv tam není ten klasický model EB. A stalo se. Jseš kouzelnice. Jen tak dál.

MisaBells

23)  MisaBells (07.12.2010 23:45)

Holka ty mi dáváš čočky na dobrou noc. Asi tě bud učíst jen ráno, to všechno vypadá růžověji, než večer. (Nemělo by to být obráceně? To je fuk.)
Přesto to bylo prostě... Hele, napadlo tě někdy, jak je náročný vymýšlet ty superlativy pro tvou osobu? Zkus ubrat! (Ne, to jsem řekla pěknou blbost, zapomeň ji!) Raději si zavařím mozek... hm.... bylo to... Já fakt nevím, ale až nějaký výraz vymyslím, ozvu se
Prozatím tedy jen:

Alorenie

22)  Alorenie (07.12.2010 22:12)

Tohle je tak úžasný! Opravdu nemám slova.

21)  Nicol97 (07.12.2010 21:30)

Fanny

20)  Fanny (07.12.2010 21:15)

No to jsem zvědavá co s tím světlíkem vymyslí i vymyslíš... A začíná se nám trošinku zamotávat. Jinak úžasně napsané, jak někdo může poskládat ty písmenka, slova a věty takhle dokonale, to asi nikdy nepchopím, ale hlavně, že si to můžu přečíst.

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek