Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/LIT.jpg

Grace je docela obyčejná sedmnáctka. Žije v New Yorku a chodí do třeťáku na střední škole. Má kluka, ale v poslední době dost usilovně přemýšlí, proč s ním vlastně chodí. A ještě jedna zásadní věc – miluje Twilight a zná ho úplně zpaměti.

Jednoho podzimního večera se stane něco neuvěřitelného. Grace se splní sen a ona se ocitne přímo v příběhu Stmívání. Co když ale její přítomnost ohrozí příběh velké lásky?

Tolikrát použitá zápletka, které jsem se ale nedokázala ubránit. Zvu Vás! :-)

1) S Bellou ve vaně

 

Konečně jsem došla do naší ulice. Podzimní ledový déšť mi zatékal za límec a kalhoty jsem měla mokré až po kolena. Za tohle mi Jeff zaplatí! Kdyby se to stalo jednou. Jenže on na naše schůzky zapomínal pravidelně. Co je mi platný, že by si půlka holek ve škole nechala klidně useknout obě ruce za možnost být na mém místě.

Jeff je hezoun. Svalnatý bek školního fotbalového týmu. Asi bych měla dodat, že já nejsem kapitánka roztleskávaček. Hraju softball. Asi před půlrokem jsme se srazili v tělocvičně. Dodnes nevím, čím jsem ho zaujala a on sám mi to nikdy nevysvětlil. Prostě se usmál, tím mi odpojil mozek, a pak mě pozval na rande.

Jenže Jeff je tak trochu dřevo. Alespoň na vztahy. Romantika je pro něj neznámý pojem. Jednou jsem naznačila, že by bylo hezký, kdyby mi třeba přinesl kytku nebo nějakou drobnost, a on se mě vyděšeně zeptal, jestli jdu na nějakou operaci do nemocnice.

Jsem realistka. Vím, že nejspíš těžko můžu očekávat někoho, jako je třeba Edward Cullen.

Miluju totiž Twilight. Ságu jsem četla snad stokrát a nejspíš bych ji dokázala vyprávět i pozpátku. Jenže jediný upír, kterého znám, je náš matikář. Vysávač energie.

 

<<<>>>

 

Odemkla jsem si a pověsila mokrou bundu na věšák v předsíni. V bytě vládlo nezvyklé ticho.

„Babi?“ zavolala jsem, ale žádné odpovědi jsem se nedočkala.

Došla jsem do kuchyně a ze všeho nejdřív otevřela lednici. Našla jsem plastovou zavíčkovanou krabičku a na ní krátký vzkaz od babičky. Odjela ke své sestře a vrátí se až ráno.

Strčila jsem večeři do mikrovlnky a vytáhla z batohu ohmataný tlustý svazek. Záložku jsem nepotřebovala. Ten příběh jsem totiž měla rozečtený na všech místech zároveň. Kde jsem zrovna otevřela, tam jsem četla. Aktuálně to byl výlet do La Push a strašidelné historky Jacoba Blacka.

Četla jsem a přitom se ládovala, aniž bych věděla, co jím. Pak jsem vyšla schody, oči stále nalepené na stránkách Stmívání. Až nahoře mi došlo, že je skoro úplná tma a že na to nevidím. Zatápala jsem po vypínači. V tu chvíli venku zahřmělo.

Otočila jsem stránku a padla na postel. Ideální večer na čtení. Tohle miluju: Bella prchá před bandou úchyláků a mně do oken buší déšť. Pokojem čas od času problikne světlo blesků.

Najednou se ozvala rána. Jako když něco těžkého spadne na zem. A nebylo to venku na ulici. Ten zvuk určitě přicházel z koupelny. Dost ve mně hrklo. Pomalu jsem se posadila a napjatě poslouchala. Už jsem si chtěla úlevně oddychnout, když jsem uslyšela… kroky. Knížka mi vypadla z rukou a já v panice skočila po své pálce uložené v polici. Trenér říká, že mám vážně smrtící odpal. Budu doufat, že nekecal.

Postavila jsem se ke dveřím od koupelny a jako postava z akčního filmu prudce otočila klikou a vtrhla dovnitř. Byla tam tma a tak hned další věc, kterou jsem udělala, bylo stisknutí vypínače.

Vykřikla jsem.

Ta dívka taky.

V naší vaně stála holka asi v mém věku. Naštěstí oblečená. Vyděšeně na mě třeštila velké hnědé oči a rychle dýchala. Ruce držela před sebou v obranné pozici a střídavě se dívala na mě a na pálku v mých rukách.

Došlo mi, že nevypadá nebezpečně. Mrkla jsem nad ní, na otevřené okno do světlíku. Aha.

Zkoumavě jsem hodnotila její oblečení. Nevypadala jako bezdomovec.

„Ahoj,“ hlesla jsem a dovolila si spustit ruce trochu níž.

Pokusila se o úsměv – více méně úspěšně – a pozdravila mě.

„Bydlíš tady v domě? Zabouchla sis dveře?“ zkusila jsem to.

Nešťastně zavrtěla hlavou.

„Nechápu, co se stalo,“ vysvětlovala a přitom se ohlédla ke světlíku. „Přijela jsem k Char… k tátovi a šla se vysprchovat. Táhlo na mě z větracího okýnka, tak jsem ho chtěla zavřít.  Jenže, když jsem nakoukla dovnitř, uviděla jsem další koupelnu.“

Nechápala jsem vůbec nic, ale přikývla jsem, abych ji povzbudila.

„No, v domě mého otce je jen jedna koupelna, takže asi chápeš, že mě to překvapilo,“ pokračovala.

„V domě tvého otce?“ zopakovala jsem. Začalo se mě zmocňovat neblahé tušení, že ta holka asi nebude úplně normální.

„Jo, u táty. Charlie Swan, nejspíš ho znáš. Hádám, že v tomhle městě ho zná každý,“ řekla a nepatrně se u toho ušklíbla.

Asi jsem v tu chvíli vypadala stejně, jako jsem se cítila, tedy otřeseně, protože ta dívka se ke mně najednou vrhla a ptala se mě, jestli jsem v pořádku. Skočila jsem do chodby a zabouchla jí dveře před nosem.

Ne, ona není blázen. To já! Už mi totálně hráblo. Představuju si, že mám v koupelně Isabellu Swanovou! Hystericky jsem se uchichtla. Taky jsem mohla zešílet trochu praktičtěji a představit si Edwarda!

Několikrát jsem se zhluboka nadechla a rozhodla se, že se tam musím podívat. Pro jistotu.

Stála tam.

A nejspíš si taky myslela, že mám poněkud přetížený server, protože měla ve tváři takový ten napůl shovívavý a napůl vyděšený úsměv.

„Ty jsi tady pořád,“ špitla jsem a zkusmo do ní šťouchla koncem pálky.

„Au!“ vyjekla a o kus ustoupila.

Ztěžka jsem se opřela o futra a nevěděla, co dělat. Představa, že tohle někomu budu vykládat…

„Hele, já chápu, že jsi z toho trochu vedle. To já taky! Ale pojď se na to podívat. Já si to nevymyslela,“ vyzvala mě.

Neměla jsem co ztratit a tak, když zase vlezla do vany, aby si pak stoupla na její druhý okraj a koukla do světlíku, napodobila jsem ji.

A opravdu. Žádná tmavá větrací šachta. Docela obyčejná koupelna se sprchovým koutem, pračkou a sušičkou. Stály jsme vedle sebe, přidržovaly se rámu okna a mlčky zíraly.

„Tak to je síla,“ vydechla jsem. „Předpokládám, že jsi Isabella,“ nadhodila jsem, aniž bych se na ni podívala.

„Jo. Jak to víš?“ Pak zaúpěla. „Tušila jsem to! V tak prťavým městě jako je Forks se nic neutají. Nechci vidět ten nástup do školy!“

Pár vteřin jsem mlčela a snažila se neomdlít nebo nezačít ječet. Konec konců, mohla bych mít i mnohem horší halucinace. Tohle bylo skoro jako splněný sen.

„Měla bych tě upozornit, že tady není Forks, Bello. Jsi v New Yorku,“ poučila jsem ji.

Teď pro změnu vypadala ona, že sebou sekne přímo do vany.

„To není možný!“ zakňourala. „Věděla jsem, že jsem divná, ale že až tak moc?“

Se zájmem jsem se na ni podívala.

„Chápu, jak to myslíš.“

V hlavě mi to šrotovalo, až jsem se divila, že se neozývá něco jako hučení. Vedle mě stojí Isabella Swanová a já se právě teď dívám do její koupelny. A tam, za jejími dveřmi je chodba a její pokoj a Charlie a…

„Bello?“

Tázavě zvedla obočí.

„Jsem Grace. Grace Campbellová.“

„Isabella Swanová,“ reagovala. A když se nadechla, obě zároveň jsme dodaly: „Bella.“

Vykulila na mě oči.

„Co se to děje?“ zeptala se.

„Nemám tušení. Ale je to šílený,“ odpověděla jsem a nedokázala spustit oči z těch dveří na druhé straně.

Zatvářila se zadumaně. „New York?“

Přikývla jsem.

„Páni! New York.“

Zase bylo ticho.

Nadechla jsem se, ale ona zřejmě ještě neskončila.

„A co kdyby…“ vyhrkla. „Ale ne, to je asi blbost…“

Slezla jsem do vany a sedla si na její okraj. Přisedla si ke mně.

„Hele, mně by taková věc normálně nenapadla, ale… Já Forks zrovna nemusím. Přijela jsem tam, protože jsem neměla moc nevybranou. Máma se vdala a…“

„Jo, nemají s Phillem žádný soukromí. Chápu,“ skočila jsem jí do řeči.

Zalapala po dechu.

„Jak to vlastně všechno víš?“

„Tak pojď. Něco ti ukážu.“

U sebe v pokoji jsem jí beze slova strčila do rukou Stmívání.

„Otevři to, kde chceš. Tvoje jméno je skoro na každý stránce,“ řekla jsem.

Nedůvěřivě začala listovat. Její výraz se postupně měnil. Nakonec jsem dostala strach, že dojde i na první pomoc.

„Takže… takže.. Já jsem… my všichni jsme…“ Zvedla ke mně oči.

Nenapadlo mě, co jí říct a tak jsem jen přikývla.

Dlouho pak mlčela a jen listovala. Když se dostala k pasáži s Jamesem a Victorií, rychle knihu zaklapla.

„Co kdybych tu pár dní zůstala?“ nadhodila. „Já vím, vůbec se neznáme, ale… právě jsem se dozvěděla, že mě bude chtít zabít upír a já… asi potřebuju trochu času se s tím srovnat.“

Chápala jsem ji. Jenže jsem jí nemohla zamlčet jednu zásadní věc.

„Bello, ale čeká na tebe taky láska tvého života.“

Nervózně se usmála.

„Já a kluci? To bych se fakt dost divila.“

Povzdychla jsem si.

„Ten Edward, víš? On je fakt skvělej. Zamilujete se. Bude to dost dramatický, ale nakonec to dobře dopadne.“

Nevypadalo to, že by byla dvakrát nadšená.

„Tak mohla bych?“ zeptala se znovu a upřela na mě ty velikánské hnědé oči.

A pak mě to napadlo. V životě člověk občas udělá rozhodnutí, která v tu chvíli nevypadají nijak zásadně, ale na jeho budoucnost pak mají obrovský vliv. Tohle bylo jedno z nich.

„A co kdybychom se vyměnily? Ty tu zůstaneš a já se, řekněme na tři dny, podívám k vám. Víš, strašně bych je všechny chtěla poznat. Charlieho, Jacoba, Angelu i Cullenovy.“ Ta myšlenka mi úplně rozbušila srdce.

„Koho?“ zeptala se nechápavě.

Ukázala jsem na knihu, kterou měla položenou na klíně.

„Všechno se tam dočteš.“

„A jak to uděláme?“ zeptala se. Ten nápad se jí zřejmě líbil.

Zamračila jsem se. Bude to chtít něco jednoduchého a uvěřitelného.

„Výměnný studijní pobyt!“ vyhrkla jsem najednou. „Napíšu dopis babičce a ty jí ho zítra až přijde, dáš. Dnes je pondělí a vyměnit zpátky bychom se mohly, řekněme…“

„V pátek!“ vyhrkla nadšeně. „Já nemusím do Forks!“ vydechla užasle a svalila se na mou postel.

 

O několik desítek minut později jsme měly napsané dva dopisy a Bella si oknem přinesla oblečení na tři dny. Naprosto předvídatelně si při prolézání světlíkem odřela koleno.

„Táta se asi bude dost vyptávat,“ varovala mě.

„Já vím, policajt,“ mávla jsem nad tím rukou. „Přinejhorším se vrátíš dřív,“ uklidňovala jsem ji.

Spokojeně se usmála.

„Jaké je to u vás ve škole?“

Pokrčila jsem rameny.

„Jako všude.“

Sebrala jsem tašku se svými věcmi a rozloučila se. Pořád jsem si někde v hloubi duše myslela, že jsem buď v nějakém deliriu nebo mě třeba cestou domů porazilo auto a mně se tohle všechno zdá. Nicméně jsem byla rozhodnutá si to pořádně užít.

Do koupelny jsem šla už sama. Přibalila jsem svůj kartáček na zuby a otevřela okno. Tašku jsem hodila dovnitř, a pak s hekáním a funěním prolezla na druhou stranu. Ve Swanovic koupelně nebyla pod světlíkem vana, takže jsem musela lézt nohama napřed, abych si nerozbila hlavu. Konečně jsem se ocitla na druhé straně.

Rozhlédla jsem se a zhluboka se nadechla.

Jsem ve Forks!

Najednou se ozvalo klepání na dveře.

„Bells? Jsi v pořádku? Slyšel jsem nějaký rány.“

Charlie!

Nervózně jsem si olízla rty, do jedné ruky vzala dopis od Belly a druhou pomalu odemkla.

„Dobrý den, pane Swane. Jsem Grace Cambellová a přijela jsem na výměnný studijní pobyt.“

 


Povídky od Karolky

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

36)   (30.03.2012 21:38)

jdu otevřít okýnko v koupelně, jak musí být vysoko,abych propadla do Forks ???*fworks*

Anna43474

35)  Anna43474 (21.08.2011 23:02)

Áááááááááááááááá bože!!! Tohle je úžasný!!! Kdo by o tom nesnil, že jo Ale představa, že... no
Škoda, že v koupelně nemáme okýnko :p
Letím dál, do háje, tohle musím ještě dneska dát!!! Aspoň tři kapitoly!!!
(Představ si, že jsem dvakrát musela mazat komentář, protože jsem nadělala několik chyb To se mi prostě nestává Aspoň vidíš, jak jsi mě vykolejila )
TKSATVO

Karolka

34)  Karolka (05.07.2011 15:03)

ScRiB: Vůbec si tě nevšímám... Uááááááááááááááá!!!

ScRiBbLe

33)  ScRiBbLe (05.07.2011 14:47)

Mě si nevšímej, jen tu tak prolítávám.

Grace!

32)  Lejla (10.01.2011 13:50)

Tak jo první kapča za mnou a já jsem asi ve snu, nemám tušení jak bych na místě Grace zareagovala, ale prožít si malé dobrodružství...proč ne

Karolka

31)  Karolka (07.01.2011 22:46)

Obávám se, že mě to nemá rádo. Všechno to bylo v sérii! Čestný skautský!

ambra

30)  ambra (07.01.2011 22:43)

Proč to není v sérii?

ambra

29)  ambra (07.01.2011 22:42)


Jsem realistka. Vím, že nejspíš těžko můžu očekávat někoho, jako je třeba Edward Cullen.
Je Ti jasný, že v tomhle prťatým okýnku mě už dýl neudržíš?:D

Karolka

28)  Karolka (19.12.2010 21:48)

Abera: Ahoj! Kdepak tě byl konec? Doufám, že ses měla hezky. A děkuju!

Abera

27)  Abera (19.12.2010 21:43)

WOW super úžasnej nápad

Silvaren

26)  Silvaren (16.12.2010 17:20)

áááá Páni, Karolko, to je zas něco úplně jiného a je to naprosto úžasné, skvělé a vtipné. Z Grace jsem naprosto nadšená, juch! Třískala jsem se smíchy
"Taky jsem mohla zešílet trochu praktičtěji a představit si Edwarda!"

25)  nathalia (12.12.2010 21:46)

To vypada vazne vtipne! Na miste te holky bych spis zamirila na psychiatrii :D Ale vypada to zajimave!!!

Karolka

24)  Karolka (08.12.2010 22:38)

Yasmini: To je ok. Není kam spěchat. Děkuju!

Yasmini

23)  Yasmini (08.12.2010 22:25)


Přihasí si to z koupelny holka a říká mi, jsem tu na výměném pobytu.:):)
Je to kuzelné, jen nějak nestíhám :) Ale doženu to.
Y.

jeanine

22)  jeanine (08.12.2010 21:21)

Tak jsem se k tomu konečně dostala, no chudák Charlie, bude asi valit oči. Jdu honem na další, jsem hold zvědavá, cos nám to zase vymyslela krásnýho.

blotik

21)  blotik (08.12.2010 10:05)

No perfektní. Doufám, že se pak nějak dostanou zpátky. Jako, že to půjde.

Alorenie

20)  Alorenie (07.12.2010 21:47)

ÁÁááá! Tak to snad nne! Další naprosto úžasná povídka od Karolky! Zase jsem si přešetla první kapitolu, a jsem nenávratně ztracená v tvých písmenkách! Úžasné!

Karolka

19)  Karolka (06.12.2010 22:30)

plyshovymedvidek: Pšt! Někteří to možná ještě nevědí...
Janeba: Nápad rozhodně bezvadný, ale není tak úplně můj. Už názvem se hrdě hlásím ke krádeži námětu z britské minisérie Lost In Austen (vřele doporučuju!). Strašně moc jsem si chtěla stejnou výchozí zápletku zkusit na Twilight. Děkuju.
MisaBells: Děkuju, to mě fakt moc těší! A nápady, zrovna tenhle u televize BBC...
ScRiBbLe: Jsem moc ráda, že se pobavila. A prosím tě! Nemusíš se mi omlouvat! Čti co chceš a kdy chceš! Klíííídek!;)
Gassie: Taky jsem ve fázi obrovské natěšenosti. A prozradím, že mám vymyšlenou základní kostru, ale konec jsem si nechala schválně otevřený. ;) Děkuju!
Amisha: My světlík taky máme, ale tak úzký, že Bella by se k nám sice protáhla, ale já k nim ne. Takže... ehm...A díky, broučku!
Hanetka: Viď! Mně by se to taky strašně líbilo! Ale jak už jsem psala výše, nápad není můj. Píšu vlastně dvojnásobné ff. (Takový BigMac ) Díky!
Ewik: Děkuju, jsi strašně hodná.
Bosorka: Je to tak. přiznávám se. O děti se mi starají vychovatelky a nosí mi je jen na pusu před spaním. Jediná mylná domněnka je ta s tou masáží nohou. To bych se asi počůrala, takže tu si nedopřávám.
Linfe: To mě moc těší.
ada853: Nejlepší je popisovat vlastní sny. Já taky! Děkuju.
Pospeta: Dotknout jo? Takový komentáře chodím číst, když je všechno kolem šedý... Děkuju!
Carlie: Děkuju. Jsem strašně ráda, že tě to bavilo. A máš pravdu - stát se může naprosto cokoli...
Iwka: To jsem ráda.
Wendy: S mužem bych takové záležitosti raději nekonzultovala.
Luciana: Děkuju. Doufám, že dojde na tvá slova. ;)
MaiQa: Bacha na strop. Udělala jsi mi radost. Vždycky mi ji děláš. Děkuju!
Bye: Jj... cítím to stejně. Až se bojím, jestli si někdo neodfrkne nad mým acháním nad červeným ševroletem nebo sekretářkou se zrzavým hárem. Ale vždyť si to představ! Být tam, mluvit s nima, potkat HO...

Bye

18)  Bye (06.12.2010 22:25)

Karolko, já o tom dumám už od včerejška, co sem napsat...
Tahle zápletka už tu byla hodněkrát, to všichni víme. Ale stejně jako příběhy o nehynoucí lásce se ani tohle téma nikdy neomrzí. Protože je to strašně lákavý. Zrovna tak, jako tu velkou lásku, by každý chtěl aspoň jednou v životě zažít takovou záměnu. Být v kůži někoho jinýho, někoho známýho.
Proč se tady vykecávám... Jde o to, že mi tu nabízíš nákuk do stejnýho příběhu jinejma očima, s lákavým příslibem, že ne všechno třeba bude tak předvídatelné. Ono zásahy do daných věcí jsou ošemetná věc... Jde o to, že vůbec etuším, co máš za lubem a to mě rozechvívá...
A taky... ta čtenářská nostalgie...
Plkám, promiň. Já jen, že těším...

MaiQa

17)  MaiQa (06.12.2010 21:24)

Skáču nadšeně po pokoji. Další povídka. Jsem nadšením bez sebe. Nevím co říct.

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek