Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/image.jpg

Ahoja čtenáři, vím, je to už velmi dlouho, co jsem Vám slibovala epilog, ale jak jsem psala před třemi dny... nějak mě to znovu nakoplo, tak tady ho máte. Jenom doufám, že nebudete zklamaní. Hanetce patří velikánský dík, za to, že je a je tak moc hodná, že  mi dělá opravy a opět se toho zhostila. Pročetla to v rekordním čase a vy si to můžete pročíst nyní. Londýn mává na rozloučenou, ale barva fru fru s námi už zůstane.

Epilog


„Kde je? Má už minutu a dvacet sekund zpoždění,“ vztekala se Alice. No jo, Alice – není nic horšího než přijít pozdě na vyzvednutí snubních prstenů. Tohle si Charlie ještě vypije – chudáka ho určitě bude nutit zkoušet minimálně šest dalších obleků, a to včetně perfektně padnoucích boxerek.

„Alice, děláš, jako by šlo o tvou svatbu,“ rýpla jsem si do ní.

„Musí to být perfektní, jde přece o svatbu naší malé Rennesmé. Tahle svatba předčí tu tvou s Edwardem,” pronesla zpěvným hláskem s jasně patrným zavrčením. Ano, ohledně svatby a módy se nežertuje. Emmett to zkusil a hned měl pod zadkem škrtající zapalovač.

Alice si najednou rychlým pohybem přiložila telefon k uchu, aniž by zazvonil, a začala cukrovat: „Všechno dobře dopadne, budou v šoku, ale zvládnou to. Neboj, palné zbraně jsem odstranila už včera. Emmettovi se dostalo řádného varovaní od Rose a Edwarda uklidní tvá máma, nebo on ji, záleží, kdo to zažije první. Tvůj budoucí švagr riskuje svůj štěněčí krček, protože má už tři a půl minuty zpoždění…“

„Počkej, ty mluvíš s Carly?“ zeptala jsem se. Na upíra mi to někdy zapaluje celkem pomalu. Alice protočila oči, zamumlala rozloučení a zaklapla telefon.

„Hej, proč jsi mi ji nedala a co před námi tajíš?“ vyzvídala na Alici Rennesmé.

„ Uklidněte se, dámy, máme práci,“ zasmála se Alice a vesele zamávala na Charlieho, který se k nám blížil se zkroušeným výrazem. Alice přešla jeho pozdní příchod a táhla nás do obchodu s prstýnky. Prošlo mu to až moc hladce. To je divné, zajímalo by mě, co se děje, přemítala jsem během dohadování ohledně krabičky, do které prstýnky dají.

Alice prosazovala luxusní krabičku z alabastru, vykládanou polodrahokamy, Rennesmé by si je klidně odnesla v sáčku a Charlie v kapse.

Vyhrála Alice – po několika výhrůžkách.

 

 

************************************

 

 

„Něco nám tají, podívej se jí do hlavy, vytáhni to z ní,“ naléhala jsem na Edwarda, „jedná se o naši dceru.“

„Bello, pokud by jí hrozilo nebezpečí, tak to víme. Alice se naučila skrývat mnoho svých myšlenek. Má v tom praxi desítky let,“ přitáhl si mě k sobě a já zavrtala nos do jeho košile. Bože, tolik let a nedokázala jsem se ho nabažit. Tolik společných chvil, přesto je toho tolik, co s ním chci dělat, tolik toho prožít.

„Mám o ni strach,“ mumlala jsem rychle do jeho košile, protože jsem věděla, že tato konverzace za chvíli skončí.

„Hmm,“ přijel mi jazykem přes moje citlivé místečko na krku. „Emmett a Rose ji hlídají, kromě toho, přijede už zítra, co by se jí mohlo stát?“

„Zapomněl jsi, co se mi dokázalo stát během jedné minuty?“ zeptala jsem se přiškrceným hlasem. Než jsem ho poznala, byla jsem chodící katastrofa, no to jsem byla i po tom… Přesto byly některé chvíle, které bych si zopakovala. Nikdy nezapomenu na nakupování s Alice a Quinn – ještě teď mě bodne u srdce, když si na ni a Jaka vzpomenu. Je to už tolik let, ale zároveň…

„Paní Cullenová, mohla byste se mi věnovat?“ přerušila moje přemýšlení Edwardova žádost.

„Samozřejmě,“ souhlasila jsem.

Kdyby to bylo něco vážného, vím to, že?

 

 

****************************************************

 

 

„Jedu pozdě, Alice mě zabije,“ mručela jsem za volantem Edwardova volva, které bylo zas zaskládané asi miliónem tašek, které jsem musela vyzvednout. Prý bylo všechno důležité na svatbu. Kdo do prkýnka potřebuje tři tisíce plátků smetanových růží nebo 100 malých dortíků? Vždyť pomalu jediný, kdo jí, je Charlie. Aha…

Přijížděla jsem k domu a všimla si Jeepu. Už jsou doma. Moje malá holčička už přijela! Dortíky ať vynese někdo jiný – napadlo mě a vystřelila jsem z auta svou přirozenou rychlostí.

„Kde je?“ ječela jsem, ale to už jsem stála v obývacím pokoji a všichni členové na mě koukali, jako bych spadla z višně. „Co se stalo? Kde je Carly?“

„Je to podraz,“ zamručela mrzutě Alice.

„Co?“ nechápala jsem. Všichni koukali jinam, dokonce i Edward nějak nevěděl, co má říct. Aby se jim tak něco po cestě stalo. „Můžete mi laskavě říct, co se děje? Chcete, abych měla infarkt?“

„Ostříhala si vlasy. Carly si ostříhala vlasy, budu muset všem předělat účesy, abychom ladili,“ pronášela nepříčetně Alice a korzovala mezi členy rodiny.

„To je vážně to jediné, co tě trápí?“ zeptal se jízlivě Edward a vysloužil si tak Jasperovo mračení.

„Jsem cvok já, nebo vy? Kde je Carly a co se to tady děje?“ zeptala jsem se už zvýšeným hlasem.

„Jsem tady mami, už jdu,“ slyšela jsem její hlas z vrchních pokojů.

„Připrav se na překvápko,“ zašeptala mi do ucha Alice. Cítila jsem, jak mě Edward bere za ruku. Ale v tu chvíli mě zajímala jen osoba, která sestupovala po schodech. Hlava a končetiny, kde mají být – oddechla jsem si. Tolik se změnila, ta naše Carly. Nedělaly to jen ty její krátké vlasy, které se jí kroutily kolem obličeje. Byla jiná. Kde je to moje třeštidlo? A pak jsem za Emmettem a Rose zahlédla důvod té změny.

Carly si přivedla chlapce. Byl mi povědomý. Ty oči, kde jsem je viděla? Ten nejistý šibalský úsměv...

„Mami, chci ti představit…“ začala rozhodně Carly. Ona mi před ním říká mami? On o nás ví? A to ještě žije? A Rose se na něj povzbudivě usmívá?  Co se to tady do prkýnka děje? A pak do sebe všechno zapadlo…

„Timmy,“ zašeptala jsem potichu a pak se stala věc, která se zapíše do upírské historie. Mě, upírce, se podlomily nohy. Otevírala jsem pusu naprázdno jako kapr, nebyla jsem schopna slova.

„Říkala jsem, že to vezme v pohodě, Timmyho měla ráda,“ pokyvovala Alice vševědoucně.

„Mně se moc v pohodě nezdá,“ slyšela jsem Timmyho hlas, který poprvé promluvil. „Ahoj, Bello,“ řekl nesměle.

„Jak? Kde? Co? Jak? Ty…“ ukázala jsem na Emmetta, který okamžitě začal mávat bílým kapesníkem. „Měl jsi na ni dávat pozor.“

„To jsme dávali, Bello,“ přerušila mě Rose. „Je zamilovaná, do Timmyho. Všechno jsme to konzultovali s Alice, bude to v pohodě.“

„V pohodě?“ vyjekla jsem.

„Ježíš, tak jsem se zamilovala a přivedla jsem vám Timmyho ukázat. Mami, tedy potom, co sis prožila, jsem myslela, že budeš mít více pochopení. Scény jsem čekala od Rose a od táty, ale ty? Děláte, jako kdybych byla těhotná, či co!“ vyjela Carly. V tu chvíli právě z kuchyně přicházeli Rennesmé a Charlie, kterému při slově těhotná zaskočil dortík, který byl určen na zítřejší svatbu.

„Charlie, proč si jim to řekl? Ty si taková slepičí prdelka!“ utrhla se na něj Rennesmé.

„Cože?“ vyjekli jsme všichni sborově.

„Miláčku, právě jsi mě zřejmě připravila o život,“ dostal ze sebe, když vykašlal kousky dortu. Rychle jsem Edwarda chytila za ruku a pevně ho zmáčkla. Nechci ze své dcery vdovu ještě před svatbou. Vezme si ji a pak ho zabiju sama. Udělal ze mě babičku. Ze mě!

„Zbouchnutá nevěsta a další smrtelník v domě, teda lidi, já jsem tak rád, že jsem doma!“ zahalekal Emmett.

Typické Cullenovské drama, napadlo mě.

 

 

*****************************************


„Vy dvě,“ ukazovala jsem na své dvě holčičky, jednu těhotnou, která se zítra vdává, a druhou, která šla vždycky proti proudu.

„Mami,“ začala Rennesmé, ale Carly do ní žduchla a naznačila, aby byla zticha.

„Mám z vás obou radost,“ pronesla jsem pomalu. Jen žádné scény – budeš přece – ba… ba… babička. Z toho oslovení dostanu určitě kopřivku. „Jenže mi připadáte pořád jako malé holčičky. Ještě včera jsem vám vplétala s Alici frufru mašle do vlasů,“ povzdechla jsem.

„Koho?“ zeptala se Rennesmé.

„Růžové mašle, pamatuješ, poslala nám je teta Quinn, prý dokonale pásnou k naší pleti,“ pošeptala jí Carly.

„Rennesmé, to jste si nemohli dát pozor? Vždyť tatínka málem kleplo,“ napomenula jsem  zítřejší nevěstu.

„Jo, Rennesmé, kondom ti nic neříká?“ zavrtěla hlavou Carly.

„Co?“ dostala jsem ze sebe.

„Mami, snad si nemyslíš, že se s Timmym držíme jen za ruce,“ mávla rukou Carly. Slyšela jsem dole ránu a pak nadávky. Edward podle všeho něčím hodil po Emmettovi. Dobře mu tak.

„Myslela jsem, že…“

„Bello, děláš, jako byste se s Edwardem drželi do svatby za ruce. Kromě toho, znala jsi ho den a už jsi byla v jeho posteli,“ vplula za námi Rose.

„Rose!“ okřikla jsem ji.

„No co, vždyť je to pravda!“

„Ježíšmarjá! Já nechci vědět, že se naši fujfujujou, asi budu zvracet,“ zakňourala Rennesmé.

„A ty sis myslela, že ses vyskytla? Nebo že tě přinesl čáp?“ utahovala si Carly z Rennesmé. Škoda, že jsem upírka. Flaška Tequilly by bodla.

„Co uděláme s Timmym?“ zeptala jsem se Carly. Dole, kde byl ještě před chvíli ruch, všechno ztichlo.

„No, doděláme medicínu a pak ho přeměníme,“ oznámila nám Carly stylem – jdu si koupit rohlíky. Nadechla jsem se, abych jí oponovala, ale Rose mě zastavila:

„Bello, Timmy ví o Carly už půl roku. Nemá žádnou rodinu a můžu ti říct, že jsme ho s Emmettem důkladně prověřili. Na to, co jsme, přišel vlastně díky tobě a Edwardovi – teda vlastně kvůli té fotce, co jste na ní s holkama. Tu z léta, pamatuješ? Rennesmé na ní má ten slušivý fialový klobouček.“

„Jo, tu fotku jsem jí poslala,“ přikývla jsem.

„No, on vás na ní poznal,“ vmísila se do hovoru Carly. „Vlastně je to tak trochu tvoje vina. Prostě se na tebe nedá zapomenout.“

„Jasně, já vlastně můžu za všechno,“ neodpustila jsem si sarkasticky.

„No za to, že jsem těhotná, může Charlie,“vyhrkla Rennesmé. To už jsem se začala smát.

 

 

******************************************

 

 

„Mami, děkuju ti za všechno,“ šeptala mi Rennesmé. Stála přede mnou. Ve svých vysněných svatebních šatech, vyrobených z té nejjemnější krajky. Alice jí právě nasazovala závoj a pokaždé, když se Rennesmé nebo Carly nahrnuly slzy do očí, zlostně sykla a běžela pro vatičku na špejli. Protože rozmazaná řasenka je to nejhorší, co nás může potkat, a ani to ona nehodlá dopustit.

„Vypadáš úžasně,“ rozplývala jsem se s Rosalie a za to, že rozrušujeme nevěstu a její svědkyni, kterou byla Carly, jsme byly vyhozeny z pokoje. Prý máme áchat v hale, tady na takové pitomosti není čas. Cestou k altánku potkala Timmyho a usmála se na něj. Bude z něj výborný manžel pro naši Carly. Edward mu prolustroval celou hlavu a Alice budoucnost. S výsledkem jsem byla spokojená jak já, tak celé osazenstvo rodiny.

Timmy byl pravým opakem Carly. On byl ten rozumný, ona ztřeštěná. On ji dokázal dokonale usměrnit a uklidnit a ona jeho vytočit k nepříčetnosti. Neustále na sebe vrkali a Jasper se díky nim vznášel na obláčku, Alice se zdála být naprosto uspokojená.

Naše dcera se nám vdává. Bere si Charlieho, syna našich nejmilejších přátel, kteří nás sledují shora. Neznatelně jsem koukla na nebe a mrkla na ně. Věděla jsem, že na nás dávají pozor. Podle mě mají všichni andělé ne bílá, ale růžová křídla.

Jakmile začala hrát hudba, naše hlavy se otočily směrem k domu. Slyšela jsem Alicinu navigaci: „Nejdi moc rychle, ale necourej se, rozumíš!“ Ta holka si nedá pokoj.

Carly procházela malou uličkou, vystlanou třemi tisíci plátky smetanových růží, s úsměvem, a pak se za ni vynořila Rennesmé, která byla zavěšena do Edwarda. Z toho obrázku se mi rozklepala brada. Rennesmé měla v očích slzy. Když oba odříkávali slib, tolik podobný tomu našemu, pevně jsme si s Edwardem svírali ruce a šeptali si slova lásky.  Věděla jsem, že bude všechno v pořádku. Měla jsem kolem sebe všechny, které miluji.

Edwarda, který mě našel a zachránil před všemi nástrahami světa. Dal mi dar nesmrtelnosti a dvě krásné dcery. Díky němu se mi snáze dýchá, díky němu má můj život smysl.

Esme, která mi nahrazuje dodnes maminku a s mírným úsměvem přechází všechny naše průšvihy.

Carlislea, který je nejen mým otcem, ale také učitelem. Brzy budu moci zase praktikovat medicínu. Nedokázala bych to bez něj.

Alice, tu střapatou komandátorku, která, když si něco vezme do hlavy, tak s ní nepohne ani Aro, ale s lodičkama od Manola můžete vyjednávat.

Jaspera, který v nás probouzí jen to dobré a jako jediný dokáže Alice trochu zklidnit.

Rosalie, která přijala ty naše dvě potvůrky jako vlastní a vynahrazovala si vše, co nemohla mít.

Emmetta, který se zbožně díval na svou ženu a vzápětí ji vytočil nějakou blbinou.

Naše holky, naše štěstí, naše naplnění lásky. Naše kousky, poskládané a zformované do dvou tak úžasných bytostí.

Charlieho, kterého jsme přijali do rodiny, když byl ještě miminko, a milovali ho, i když jeho chlupy byly všude.

A Timmyho, nového člena naší rodiny, o kterém jsme věděli, že Carly snese modré z nebe.

Otevřela jsem medailon, který jsem měla v ruce, a z něj se na mě usmívali Quinn a Jake. Oba přispěli velkým dílem k tomu, že je naše rodina tak šťastná.

„Teď,“ zavelela Alice a k nebi začala stoupat záplava balónků.

„Není to ta tru tru barva? Tu měla mamka nejradši,“ poznamenal Charlie.

„Fru fru!“ zavřeštěla Alice nepříčetně.

„Co kdybychom jeli na výlet,“ navrhla jsem Edwardovi.

„Zamluvím letenky na pozítří,“ přikývl. Nemusel i jsme se dorozumívat myšlenkami, věděli jsme, kam pojedeme.

„Londýn,“ pronesli jsme sborově, ale to už nás Alice komandovala, ať své upírské zadky laskavě směřujeme ke svatebnímu dortu.


Konec

 


Děkuji všem, co tohle četli a že byli tak hodní a počkali, až se moje maková kebulka vzpamatuje a zase pěkně začne psát. Děkuji také za to, že jste mě zase přijali mezi sebe.

Vaše Al

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

37)  danje (29.12.2013 01:18)

Nádhera Belliina prostořekost Můj výzor vypadá teď takto
Jen u hledání Tvých povídek, to aby byl člověk Sherlock , třeba na Bez hranic. Ale pak nemůže člověk nic jiného než Děkuji.

Andrea9435

36)  Andrea9435 (15.05.2012 22:20)


aj by som plakala ale rozmazala by som si špirálu... :'-(
toľko pocitov absolútna fantázia...
čítanie som si neskutočne užila...
poviedka bola naozaj nádherná...

35)  eivliS (03.02.2012 23:18)

Brečím jak stará želva. Jak už jsem napsala na "stmívání", jsi kouzelnice s neuvěřitelným talentem pro psaní a hlavně s CITEM PRO CIT Tleskám ti a doufám, že ve svém psaní budeš i nadále pokračovat a budeš úspešně svým čtenářům rozechvívat srdíčka.
Upřímně tě obdivuji, opravdu jsi to napsala dokonale a dokonale jsi skloubila lásku, napětí, humor a 1 000 006x do prdele .Vídím že tato romance se spolu s Twilight, stané mou srdcovou záležitostí .

Fru fru barvu a spoustu tvých originálních hlášek už nikdy nedostanu z kebule a budu je používat a prožívat

Děkuji

34)  dablinka13 (29.12.2011 21:17)

opravdu dokonalé :D dlouho jsem váhala jestli přečíst nebo nepřečíst, protože Bella a Edward mě tak nějak přestali bavit. Ale nelituji, jsem ráda že jsem si to přečetla, opravdu dokonalé

33)  Verity (29.12.2011 15:31)

Marcelle

32)  Marcelle (20.12.2011 22:59)

Nádherná povídka, Bella je úžasná, díky za úžasný zážitek

semiska

31)  semiska (01.12.2011 23:06)

Nádhera, slzím dojetím... ;)

30)  hela (01.12.2011 15:51)

Nádherná povídka moc se mi líbí a děkuji ti za příjemné chvíle

29)  Brigita (30.11.2011 16:51)

Překrásná povídka. Přečetla jsem jí jedním dechem, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Chvílemi se mi tajil dech, chvílemi jsem se smála jako blázen. Na konci povídky jsem šťastná a dojatá. Opravdu nádherná povídka.

28)  viki (29.11.2011 23:16)

Úžasné, krásné a dojemné !!! Tahle povídka se mi vždycky moc líbila ! Děkuji

Alrobell

27)  Alrobell (29.11.2011 22:51)

Fru fru barva je nejlepší!!!:D

Stelletta

26)  Stelletta (29.11.2011 22:35)

Já na ni téměř zapomněla, o to větší a velmi milé překvapení bylo, když jsem viděla tenhle název na stránkách.
Milá Alrobelko, to byla nádhera. To je jediné slovo, které vystihuje celou povídku. Vždycky jsem se u ní tak nějak uklidnila po všech těch vyčerpávajících dnech. Často jsem se rozněžnila, áchala, ale také šla spát jako na trní, protože si to utnula v tom nej momentu. No a několikrát jsem také uronila slzu, jak smíchem při Emmových, Quinniných, Belliných hláškách a pod..., ale také smutkem u Jakea a Quinn (vy víte na co narážím...) No prostě to byla jedna z těch povídek, co by si zasloužily vydat knižně...
Budu si to muset přečíst celé znova. Neměla bys to třeba někde v PDF formátečku??? Smutně koukám :D
opravdu to bylo překrásné!!!
P.S. Jak jsem se prohrabovala zimníma věcma, tak jsem objevila fru fru baretek a hned zítra si ho pyšně narazím na hlavu a půjdu s ním na přednášku.

Alrobell

25)  Alrobell (29.11.2011 21:46)

belko: no jo no... je tady krásně... ááchhh

24)  belko (29.11.2011 21:43)

Al, ty moje zlatíčko, tak moc jsem ráda , že jsi zase tady!!!! Vlastně jsi to byla ty, kdo mě sem, na FF, nasměroval, díky ti za to!!! Tady se bydlí skvěle, jsem tady moc spokojená!!!
A tvoje Londýnská romance? Ta je:

kytka

23)  kytka (29.11.2011 21:34)

Tuhle povídku jsem měla moc ráda. Tohla byla krásná třešnička na výborném dortu. Díky.

sfinga

22)  sfinga (29.11.2011 20:51)

Děkuju

Alrobell

21)  Alrobell (29.11.2011 20:25)

Sfinga - jistěže :-) bude mi ctí

sfinga

20)  sfinga (29.11.2011 20:22)

Al, prosím, můžu si to stáhnout? Do kindle, abych si to mohla číst v posteli. Celý.

Alrobell

19)  Alrobell (29.11.2011 20:16)

Sfinga - no já je moc nechtěla odkráglovat, ale ono to jinak nešlo... Já mám Kiki doma - a ty lumpárny co vyváděla v povídce, mi vyvádí doma... Belko ti to dosvědčí a fru fru - já mám fru fru tašku a šálu a vesele je nosím...:D

sfinga

18)  sfinga (29.11.2011 20:12)

Al za tenhle epilog ti odpustím i to, žes odkráglovala Jakea a Quinn.
Tohle bylo nádherný, krásný, dechberoucí a plné smíchu, ostatně jako vždy, když se na scéně objevila tvá rodinka. Nemohla bych se nějak k nim propasírovat?
Bude se mi stýskat po Belle ve vývinu :(

BTW: Asi si pořídím fru fru maskáče a Kiki

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse Cullen clan