Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/image.jpg

Ježišinky, já jsem tak hodná.... že? S krásným večerem k nám přichází i londýnská atmosféra, která je jako stvořená pro romanci... Co se dočtete? Kevin, nebo Edward? To je oč tu běží... tak se usaďte a pěkně čítejte! Alrobell

6. kapitola

„Nebo ano?“ v jeho hlase byla patrná bolest. „Za zkoušku nabídl, že tě nechá na pokoji,“ řekl potichu.

Dívala jsem se z jednoho na druhého a pak mi zablikala v hlavě kontrolka. Edward by mi přece nelhal, nikdy mi nelže. Říkáme si všechno, známe se dokonale, proto spolu tak dobře vycházíme a rozumíme si. A ty holky před chvílí…

„Kevine, běž pryč,“ promluvila jsem.

„Ty mu věříš víc než mně?“ zeptal se mě ublíženě.

„Ano, říkáme si všechno a kromě toho ho znám líp než tebe. Vím o něm všechno,“ odsekla jsem. Cítila jsem se ponížená, chtěl mě vyměnit za zkoušku. Proto tak naléhal, abych se s Edwardem usmířila.

„A víš, že než jsem přišel, oblemcával se s prvotřídní kočkou? Kdybych přišel později, nejspíš bych je nachytal na pohovce,“ syčel Kevin nenávistně. Tohle mě zasáhlo a já věděla, že terapie – odmiluj se - se nezdařila. Protože bolest, která se objevila v mém srdci, byla veliká. Ztratila jsem ho.

„Ta malá byla jiná třída než ty!“ řekl opovržlivě.

„Já se s nikým neoblemcával,“ zařval Edward tak hlasitě, až jsem nadskočila.

„A co tady ta taška?“ ukázal Kevin na dámskou luxusní kabelku na jeho stole. „Určitě patří té…“ chtěl pokračovat, ale Edward mu skočil do řeči.

„Neurážej Alice, mohlo by tě mrzet,“ cedil skrz zuby. Alice? Sestra? Svitlo mi a pocit úlevy mě málem oslepil.

„Kevine, běž pryč a zapomeň moje číslo a jméno,“ řekla jsem naprosto klidně.

„Ale vždyť…“

„Jak jsem řekla, víme o sobě vše. Alice je jeho sestra. Lžeš!“ obvinila jsem ho.

„Pak, že spolu nic nemáte,“ odfrkl a odkráčel pryč.

Rozpačitě jsem se dívala na Edwarda. Pomalým krokem přešel ke mně a objal mě. Položila jsem hlavu na jeho hrudník a povzdechla si. Konečně jsem tam, kam patřím.

„Je mi to líto,“ promluvil Edward.

„Mně moc ne, pořád mi kecal do jídla a nechtěl, abych jedla dortíky,“ odpověděla jsem mu.

„To je ale hajzl,“ řekl se smíchem Edward. „Chyběla jsi mi.“

„Ty mě taky, ještě, že o tobě všechno vím,“ usmála jsem se.

„Bello, chci ti říct něco…“ začal a mě zakručelo v břiše.

„Hele, co kdybychom šli na večeři?“ zeptala jsem se. „Mohl bys mi koupit dortík.“

„Bello, tohle…“

„Edwarde, opravdu šilhám hlady, kde je Alice?“ zeptala jsem se.

„Tady jsem,“ slyšela jsem zvonivý hlásek ode dveří. Alice byla ještě krásnější než na fotkách. Černé vlasy v dokonalém účesu ji sahaly sotva po ramena a nádherně tvořily kontrast s její bělostnou pokožkou. Věděla jsem, že jsou adoptivní sourozenci, ale jejich podoba mě zarážela. Měli stejně krásné oči. Překvapeně jsem zamrkala.

„Tak pojďte,“ popohnala nás a tak jsme vyrazili.

 

*****************************


„Alice, vždyť jsi skoro nic nesnědla,“ ukazovala jsem na její talíř, kde skoro nic neubylo.

„Já jsem nějak přejedená, v letadle měli skvělé jídlo,“ povzdechla si.

„Čas na dortík!“ zatleskala jsem, když ve mně skončilo poslední sousto a já vyhlížela servírku s vozíčkem.

„Říkal jsem ti, že je neuvěřitelná. Ta stlačí všechno,“ smál se Edward.

„Ty mlč, ty krváku. Podívej, co do sebe tlačíš ty!“ ukázala jsem na jeho talíř, kde byl před chvíli, jak jinak, krvavý steak. Edward trochu ztuhl a Alice se rozesmála zvonivým smíchem.

„Fakt jsi nepřeháněl,“ poznamenala Alice, když jsem do sebe cpala borůvkový dort.

„Hele, nechej toho,“ zamračila jsem se.

„A kam půjdeme teď?“ zeptala jsem se pak.

„K Tonymu do baru?“ navrhl Edward a já přikyvovala.

„Ale chci si skočit pro auto. Sejdeme se tam, jo?“

„Půjdu s tebou,“ začal se zvedat.

„Věnuj se sestře a sejdeme se u Tonyho,“ zarazila jsem ho.

„Ale venku je tma, víš, jak jsem nerad, když se touláš. Mám o tebe strach,“ nedal se zastavit. Zajímalo by mě, kdy ho tyhle ochranitelské sklony přejdou. Divím se, že mi nekontroluje kartáček na zuby, jestli není nebezpečný.

„Edwarde,“ začala jsem.

„Tak já půjdu s Bellou a ty mezitím dojedeš k tomu Tonymu a objednáš nám pití, jo?“ Alicin nápad se mi zamlouval.

„Dobře, ale, Alice, dávej pozor,“ upozornil ji Edward, jako by měla aktivovat jadernou bombu.

„Neboj, všechno je v pořádku,“ usmála se. Tak tohle jsem nepobrala.

Za chvíli jsme vycházeli z restaurace a Alice se do mě zavěsila. Její ruce byly studené jako led. Trošku jsem sebou škubla.

„Promiň, jsem zimomřivá, pořád je mi strašná kosa,“ omlouvala se mi.

„Nechceš šálu?“ zeptala jsem se.

„Ne, v pohodě.“

Kráčely jsme s Alice vedle sebe a ona mi neustále vychvalovala svého bratra. Byla oblečená podle poslední módy, fialový delší top s černými legínami zdůrazňoval její drobounkou postavu. Přes sebe měla přehozený smetanový kabátek. Vypadala jako modelka z první stránky Cosmopolitanu. Zatím co já vedle ní v bílém tričku a jeanech jako chudá příbuzná.

„Víš, Edward tě má moc rád,“ podotkla jen tak mimochodem během našeho pochodu parkem. Byly jsme na cestě asi dvacet minut a já byla ráda, že šla se mnou. Byla s ní zábava.

„Já vím, je to ten nejlepší…“ začala jsem, ale Alice ztuhla. „Alice, co se stalo?" Byly jsme skoro u auta, na okraji školního parku. Kolem nás se rozprostírala tma, kterou sem tam narušovala slabě svítící lampa kousek od nás. Bylo to tady strašidelné, začínala jsem být nervózní.

Alice udělala pohyb, který jsem skoro nepostřehla – vlastně jsem ho opravdu nepostřehla – najednou prostě držela telefon u ucha a něco nesrozumitelně říkala. Jediné, co jsem pochytila, bylo Edwardovo a moje jméno a číslo dvě. Alice rychle zaklapla telefon a pak se podívala na mě.

„Bello, teď se něco stane, prosím tě, drž se u mě. Asi se budeš bát, ale já ani Edward ti neublížíme“ Mluvila konejšivě a zároveň bylo v jejím hlase tolik lítosti.

„Alice, o čem to mluvíš?“ nechápala jsem to.

„Bello, jen mi věř. Nesmíš se nás bát, prosím tě,“ najednou ztichla a otočila se do tmy. Ač jsem zaostřovala sebe víc, neviděla jsem nic. Náhle ze sebe Alice vydala zvuk, který se podobal vrčení. Ona vrčí?

A pak jsem to uviděla, dvě postavy. Zastavily se kousek od nás. Kdo to sakra je? A proč nevezmeme nohy na ramena? Alice stála ochranitelsky přede mnou a pořád vrčela. Najednou jsem viděla rozmazaně a přede mnou se zjevil Edward. Zalapala jsem po dechu – do prkýnka, co to bylo? Edward se na mě otočil a i v tom šeru jsem viděla, jak mu po tváři přeběhl bolestný výraz.

„Ale, ale, copak to tady máme?“ zeptal se ženský hlas ve tmě.

„Rozdělíte se?“ zeptal se druhý hlas, patřící muži.

„Jděte okamžitě pryč,“ vrčel Edward. Ježíšmarja! Oni to snad mají rodové? Proč vrčí a jak se sem dostal? A jak to, že tak rychle běhá? Najednou Edward ztuhl. „Na to zapomeňte!“

Nad námi se z ničeho nic rozsvítila lampa a já viděla celou tu scénu úplně zřetelně. Kousek od nás stála nádherná dívka s rudými vlasy a nesympatický blonďák. Oba dva měli krvavě rudé oči.

„Hezky voní, bude chutná,“ poznamenala zrzka. Co to mele?

„Jak u ní dokážete vydržet? Vždyť to tak svádí,“ mluvil ten kluk. To o mně mluví jako o jídle? Jsou snad zhulení? Nebo já? Co v tom dortu sakra bylo?

Najednou blonďák zavrčel a vystartoval směrem k nám a pak to bylo rychlé. Viděla jsem jen čmouhy, letící ruku okolo mě. Slyšela jsem řev a kravál, jako když se srazí auta v plné rychlosti. Celé jsem to sledovala s vyděšenýma očima. Nedokázala jsem se pohnout, křičet, myslet. Jen jsem se dívala. Na chvilku jsem zahlédla Alice, vypadala, jako když tančí v rytmu disca. Pak jsem zahlédla Edwarda, jak se pere s tím blonďákem – on neměl ruku?

V tu chvíli jsem si uvědomila, že se mi to nezdá. Oni opravdu bojují o holý život. Oni bojují i za mě. Začala jsem se třást strachem. Kdo jsou, co jsou? Zavřela jsem oči. Chtěla jsem se vrátit do restaurace, jít rovnou k Tonymu a auto si vyzvednout až ráno.

Najednou bylo ticho a pak jsem ucítila pach kouře. To mě donutilo otevřít oči. Před hořícím kontejnerem stály dvě postavy. Byla to Alice a Edward. Začala jsem hlasitě vzlykat. Kam se poděli ti další dva? A pak mi to došlo a z mých úst se vydral první vzlyk a pak další a další.

Viděla jsem, jak se Edward a Alice otočili ke mně. Edward se za mnou pomalu vydal. Začala jsem couvat a ruce jsem zvedla před sebe. Zastavil se a ve tváři měl zmučený výraz.

„Bello?“ zašeptal.

„Kdo jste?“ vyrazila jsem mezi vzlyky.

„To je složité,“ začala Alice.

„Kdo jste?“ opakovala jsem a můj hlas nabýval na hysterii. Pak řekla věc, která by mě nikdy nenapadla.

„Upíři,“ řekla tiše Alice. Cítila jsem, jak mi srdce poskočilo. Co?

„Bello, můžeme si o tom v rozumně promluvit?“ ptal se  mě Edward.

„Rozumně?“ zašeptala jsem a ze rtů mi vyrazil hysterický chichot. „Neznám tě,“ vrtěla jsem hlavou, nad tímto zjištěním. Nedokázala jsem to pochopit. Edward, můj Edward, se kterým jsem strávila posledního půl roku skoro každou chvíli, není ten, za koho jsem ho pokládala.

Otočila jsem se a dala se do běhu. Chtěla jsem odtud pryč. Nikdy jsem nebyla dobrý sportovec, ale k autu jsem se dostala nezvykle rychle. Seděla jsem v něm a okamžitě zamkla dveře. Jako by je to mohlo zastavit  - pomyslela jsem si. Začala jsem strkat klíček do zapalování, nemohla jsem se trefit. Celá jsem se třásla.

„Bello!“ slyšela jsem Edwardův hlas venku. Rychle jsem nacpala klíč do zapalování, motor okamžitě naskočil.

„Nech mě!“ zaječela jsem, v mém hlase zněl hněv a hrůza. Viděla jsem v Edwardově obličeji bolest, prohru a pak najednou nic. Šlápla jsem na plyn a tryskem vystřelila z parkoviště. Po chvíli jízdy upoutal pohyb za okýnkem. Viděla jsem Edwarda. Vyděšeně jsem vykřikla!

„Děsíš mě!“ zařvala jsem a sešlápla plyn více k podlaze a on zmizel. Začalo pršet a já jela, jen jsem nevěděla kam. Jisté bylo, že daleko od něj…

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Janeba

19)  Janeba (21.10.2010 19:31)

Co mi to provádíš?! Já čekala romantiku, né zběsilý úprk! Ach jo, díky za šokovou situaci!

Mystery

18)  Mystery (18.09.2010 13:54)

Al, co to děláš, proboha!
Vždyť Bella se přece nemá bát upírů... Ale jo, přiznávám, nedivím se. Jenom mě to rozhodilo. Oni dva - Edward a Bella - si k sobě cestu fakt už snad cestu nedajdou... Ale jo, najdou! Že jo?

Texie

17)  Texie (12.07.2010 22:03)

Kevin byl ... Docela by mi nevadilo, kdyby mu Bella vrazila - od Edího by to asi nerozchodil. No prostě krásná povídka.

semiska

16)  semiska (12.07.2010 11:36)

Al, jsi strašně moc šikovná. Moc jsem se těšila na další díl téhle romance.
Skvělé, že Bella poslala Kevina někam. zasloužil si to, parchant
Reakce Belly na upírství mě dostala. Tohle jsem ještě nezažila...
Jinak opravdu moc chválím, snad v příští kapitolce bude míň zvratů, ptž jinak mě máš, milá zlatá, na svědomí. MOje srdíčko díky tobě vždy alarmuje na poplach.
Nemám slov chvály, které bych mohla dodat ještě.

15)  belko (12.07.2010 08:59)

Al,já vím, že mušíš v tom tvém úžasném příběhu vymýšlet takové šílené křižovatky života....ale: musí být až tak moc složité?!?!?
TO snad čtu poprvé, že Bella nezvládla přijmout (nadšeně) pravdu o upírech.... ....
Al, ty jsi holka šikovná a hodně rychle to rozpleteš, viď??
Těším se DNES V PONDĚLÍ na další!!!!!

anissska

14)  anissska (12.07.2010 06:36)

Alrobellko moje milá!!!

Tak já s myšlenkou, že nový dílek bude až v pondělí, se sem jdu podívat v pondělí a zjišťuju, že sem byl dán už v sobotu. Tak si říkám, třeba bude ještě jeden dílek dneska... no, fakt by mi to nevadilo, ale myslím, že tak si to asi neplánovala ani ty.

Takže ke kapitole... konečně se rozešla s Kevinem, taky už bylo načase. Ale vůůůbec se mi nelíbí, co se stalo na tom parkovišti... Edwatd jí to měl vyklopit hned, i kdyby měla hlad jako trám, i kdyby tři dny nejedla a byla po noční.

Takže jsem zědavá, jak to vyřešíš, co bude dělat Bella, jestli to opravdu napálí do stromu, nebo jí do cesty vleze Edward a ona to ze vzteku napání do něj, čímž bude otřes mozku ten nejmenší problém v porovnání s autem, které bude na šrot. :D

Doufám, že si nepustí pusu na špacír a neřekne to Quinn... to bych jí musela vzít a omlátit jí hlavu o zeď...

No už nevím, jak jinak by to mohlo dopadnout, ale doufám, že ty to víš, protože jinak to bude katastrofa. Tak tě aspoň popoženu do dalšího dílku...

Alrobell, do toho!!! Alrobell, do toho!!! Alrobell, do toho!!! Alrobell, do toho!!! Alrobell, do toho!!! Alrobell, do toho!!!

Rosalie7

13)  Rosalie7 (11.07.2010 20:20)

Alrobelko moje, hádej, co se stalo?

Jen tak si v klidu stonám, teplota vyšší než ty rekorndní venku za oknem, den prospaný a v rádiu hrají Total Eclipse Of The Heart. Tak si zapnu počítač a s nadějí hledám další dílek romance - a ono hele, alrobelka je na nás MOC hodná a přidala nám další dílek! Tak ještě malé zdržení u Popoles a frrr na Hamleta... Nebo ne? No, to je jedno, prostě do Londýna...

Souhlasím s Belliným rozhodnutím a jsem za to moc ráda, Kevin byl parchant! A Al je opravdu super, jen škoda, že to musela říct Belle ona a zrovna v takovéhle situaci! Ještě horší ale je, že já bych zareagovala ještě hůř, takže se na ni ani nemůžu zlobit, protože přeci jenom - zjistit, že někdo, koho tajně milujete, je krvocuc, může být docela dost velký šok! Jen teda doufám, že poslechneš Popo a nenecháš jí, aby objala nějaký stromeček kapotou autíčka a až to vydýchá, mohla by se vrátit za Edem a pořádně si to vyříkat... Prosím, bud na nás hodná a hod nám sem další Shakespearovku, třeba Romeo a Julie bez toho tragického konce... taková láska znepřátelených druhů;)
Prosím

Hanetka

12)  Hanetka (11.07.2010 14:23)

Alinko, ty víš, že už jsem ti to chválila. Bezvadné a fakt senzační příběh. Tleskám a nemůžu se dočkat zveřejnění další kapitoly.

Alrobell

11)  Alrobell (11.07.2010 14:06)

Popoles: já se z tebe poseru! Ty tvoje komentáře... no jestli se Bella rozmázne o zeď či nějaký ten strom? Tož... no... počkej si... To je jediné, co ti mohu prozradit.

Popoles

10)  Popoles (11.07.2010 14:01)

Tak, milá moje pisatelko, téhle úžasnosti.
Na začátku jsem si oddechla, že mu uvěřila a poslala milého Kevina tam, kde slunce nesvítí
V klídku jsem s nimi vyrazila do hospůdky na baštu. Alice mi byla moc sympatická a ten borůvkový dortík... mňam, klidně bych si dala ještě jeden
A potom ta cesta k autu. Už když tyhlke řádky začínaly, se mi něco nezdálo.
Chudák Bells, dozvědět se pravdu tímhle způsobem!

Jen ta její reakce, ač pochopitelná, mě moc mrzí.
Jasně že chápu její naštvání a šok, ale musela takhle zmizet? To jí nedošlo, že jí chránili a nasazovali za ní krk?
No snad to brzo pochopí - tedy pokud se cestou někde nenaboří - kurňa - není to ta nehoda ze začátku? Nechceš jí nechat rozmáznout o nějakou zeď, že ne?
Al, já tě varuju...
Nebo to budu já, kdo zazvoní na tvé dveře a s palnou zbraní (vlastním pořádný prak!) tě donutím pod pohrůžkou tělesné újmy (mohla bych ti třeba zazpívat a to mi věř, že by to bolelo) napsat happy end.

Tak buď hezky hodná pisatelka a žádný karamboly...

mina

9)  mina (11.07.2010 09:55)

co mi to prosim ta robis...taketo soky po ranu...dufam, ze si to Bella necha ulezat v hlave a a a a bude s Edwardom...tesim sa na pokracovanie!!!a kvoli tomu koncu dufam, ze bude cim skor
inak

Ewik

8)  Ewik (11.07.2010 00:48)

Moc krásná kapitola
Doufám, že si to brzo rozmyslí a nechá vysvětlit.

Silvaren

7)  Silvaren (11.07.2010 00:16)

Krásná a hlavně napínavá kapitola! To jsem zvědavá, jak to Bella zpracuje.

6)   (10.07.2010 22:27)

Skvělá kapitola !

5)  Shindeen (10.07.2010 22:25)

Woow... úžasná kapitolka. Některé Belliny myšlenkové pochody ě zase dostaly do kolen.:D
Doufám, že si to ještě nechá projít hlavou a nakonec se stejně vrátí. Prosím, prosím

Mili

4)  Mili (10.07.2010 21:46)

Úžasná kapitola, snad se s tím Bella vyrovná a zase se usmíří

3)  Lenka16 (10.07.2010 21:00)

Doufám, že to dobře dopadne :)

ChrisTea

2)  ChrisTea (10.07.2010 20:39)

Wow!!! Úžasná kapča, jsem zvědavá co bude dál.
ChrisTea

MejBi

1)  MejBi (10.07.2010 20:33)

:( :( :( Škoda, že takhle reagovala..
Jinak úžasný

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse