Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/image.jpg

Zvonky konce se rozezněly... Děkuju za Vaši výdrž... ještě Vám napíšu Epilog, na který se vrhnu přísští týden.  Hanetce patří strašně velikánský dík, za její opravy. Tak si to užíjte... Al


Upírů po světě tři prdele, ale nikdo nikdy ještě nenapsal nějakou příručku. Jak mám sakra vědět, že když chytnu za kliku, tak ji rozdrtím? Hlavně, že máme knihy pro svobodné matky, gaye, lesbičky, ženy v přechodu, pro rozvádějící se páry... A pro nás chuďátka upíry začátečníky nic. NIC! Žádná pomůcka s názem – Krev si cucej o samotě, nebo Třpytíme se tajně. Je to k zbláznění.

Ještě že mám tyhle dva malé ranečky štěstí, koukala jsem na spící miminka. Dvě holčičky. Dvě nejkrásnější holčičky na světě. A byly celé moje a Edwarda, i když si je nárokovali všichni v rodině. Neustále jsem počítala dvacet prstíčků na ručkách a dvacet na nožičkách. Obě dvě spinkaly vedle sebe, byly tak roztomilé a rychle rostly. Carlisle říkal, že to je naprosto normální, ale přece jen, nechtěla jsem přijít o jedinou minutu s nimi. Carlie a Renesmé.

Povzdechla jsem si a rozhlédla se po pokoji. Když jsem narazila na zrcadlo, automaticky jsem sebou trhla. Ty červené oči mě pořád trochu děsily. Připomínaly mi, že hluboko ve mně je ukryté zvíře, které nesmím pustit na povrch. Bella vraždící stvůra – brrrr. Dnes mám ale ještě další důvod k radosti – poprvé coby upírka budu mluvit s Quinn. Jsem zvědavá, co na to řekne. Edward s ní mluvil bezprostředně po porodu. Seřvala ho, že jsem jí měla zavolat, když to na mě přišlo, takže jí musel vysvětlovat, jak překotně se všechno stalo.

V postýlce zamžourala Carlie a začala popotahovat. Carlie byla živější než Renesmé. Zatímco Renesmé se ráda mazlila, Carlie chtěla všechno vidět, běda tomu, kdo ji položil do postýlky, okamžitě všichni pocítili zvučnost jejích hlasivek. Pohladila jsem Carlie po tvářičce a ta se okamžitě uklidnila.

Z chodby se k nám blížily kroky, věděla jsem, že je to Edward.

„Tady jste, štěstíčka moje,“ zašeptal a když mě uviděl, jak stojím u postýlky, zacukaly mu koutky. Od probuzení se mi smál, že je ze mě úzkostlivá matka. Ten měl co říkat, když Carlie poprvé dlouho plakala, chtěl ji vézt do nemocnice  a nechat jí udělat všechny možné testy.

„Za chvíli se vzbudí a budou mít hlad,“ zašeptala jsem. Edward rychle překonal vzdálenost mezi námi a já se tak ocitla v jeho náruči. Dřív jsem si myslela, že je dokonalý. Teď vím, že slovo dokonalost je pro něj naprostou urážkou. Zavrtala jsem si hlavu do jeho ramene a vdechovala jeho vůni. „Možná bychom mohli večer na chvíli zmizet,“ navrhla jsem jeho rameni. I přesto, že jsem mumlala do látky jeho trička, mě slyšel.

„To bych byl rád, ale kdo pohlídá naše poklady?“ zeptal se mě. Si dělá srandu, ne? Máme plný barák tetiček a strýčků. „Ty je někomu svěříš?“

„Myslím, že deset minut, je zvládnou ohlídat!“ vyletělo mi z pusy tak rychle, že jsem to skoro nezaregistrovala. Chvíli jsem si myslela, že jsem to nahlas nařekla – no asi tak čtvrt sekundy – ale pak se dole začal rozléhat smích Emmetta a já zavřela oči a klela jak dlaždič. Pomalounku jsem se od něj odtáhla a ke svému překvapení jsem zjistila, že se  směje. Sklonil se ke mně, a pošeptal mi… no, řekněme, že by to bylo celkem nevhodné, ale zatraceně vzrušující! Už aby byl večer.

 


******************

 

 

„Bello!“ slyšela jsem Alicin ječák. Ta holka je horší než budík do práce.

„Už jdu!“ vracela jsem jí zpět.

„Musíte tak ječet?“ slyšela jsem Esme, která pro změnu řvala na schodech.

„Promiň!“ ozvaly jsme se současně.  Jo, naše rodina, dokonalý ciskus. Cirkus, ve kterém žiju už sedmnáct let coby upírka. Holky vyrostly do krásy, tak moc, že Edward, Emmett a Jasper doslova chodili kolem domu se samopaly.  Bylo k nevíře, jak naprostým ochranitelským způsobem se k holkám chovali. Renesmé to snášela s klidem a mírným úsměvem, kdežto Carlie je poslala do háje. Carlie byla mojí kopií s Edwardovýma očima a Renesmé zase naopak. Stejné a přitom tak jiné – říkávala často Esme.

Svojí upíří turbo rychlostí jsem seběhla schody, kde na mě čekala nedočkavě Alice. Ne, kromě faktu, že holky vyrostly, se nic nezměnilo. Alice zůstala pořád stejně otravná.

„Za deset sekund bude volat,“ křikla rozjařeně, čapla mě za ruku a táhla do pracovny. Ačkoliv uplynulo tolik let, s Quinn, Jakem a Charliem jsme byli pořád v kontaktu, a to zejména díky technice. Viděli jsme Charlieho vyrůstat, vždycky jsme si půl hodiny vzájemně při loučení všichni mávali. Stalo se tradicí, že jsme byli na příjmu během všech narozenin a svátků po celou dobu oslavy. Slavili jsme společně na dálku. Bylo to, jako by tady byli s námi.

Co naplat, když to jinak nešlo. S Quinn jsme se několikrát setkali, setkání to bylo bláznivé se spoustou slz, ale s Jakem a Charliem pouze přes webovou kameru. Nechtěli jsme, aby se Jake začal přeměňovat a nedejbože aby to začalo u Charlieho.

„Ahooooj!“ blikl na nás obraz rozjeřené Quinn v jak jinak než růžové halence. Na to, že jí bude brzy čtyřicet, vypadala skvěle. Vždycky říkala, že to je díky Jakeovi a jeho lásce.

„Ahoj, Quinn,“ pozdravily jsme s Alicí současně.

„Kde jsou holky? Chtěla jsem je pozdravit, dneska mají narozeniny, poslala jsem jim dáreček, doufám, že se jim bude líbit,“ strachovala se.

„Neboj, ty máš holky zmáknuté,“ mávla jsem rukou, „budou tady za chvíli.“ Ještě jsme si chvíli povídaly. „Už jedou,“ oznamovala jsem Quinn, která zatleskala. Přesto, že z ní byla noblesní dáma, neztratila nic z toho rozesmátého diblíka, kterým byla před lety.

„Ježíšmarjá, Carlie, nemusíš do mě strkat, teta Quinn ti neuteče,“ slyšela jsem Renesméin rozladěný hlas. V tom se rozrazily dveře a dovnitř vtrhla jak velká voda Carlie. Za ní šla normálním krokem Renesmé. Carlie a Renesmé byly jako oheň a voda. Carlie byla živel, kdežto Renesmé nad vším dumala, hledala ke všemu příčiny. Jako dítě byla občas na zabití, jak prohlásil Emmett několikrát. Její otázky začínající – A proč? Emmett šel do vývrtky ještě teď, když to na něj zkusila. Přesto, že byly každá jiná, bez sebe nedaly ani ránu. I když to se zřejmě změní.

Carlie se rozhodla, že půjde studovat do Londýna, a hádejte co? Ano, správně, medicínu. Jen co nám to navrhla, hrklo ve mně. V tak velkém městě a sama? Doufám, že si to rozmyslí. Ale hlas v mé hlavě mi našeptával, že ne. Naštěstí s ní chtěl jet Emmett a Rosalie. Nevím, jestli díkybohu nebo panebože! Fakt je, že Emmett ji ochrání před vším, co má penis, ale na druhou stranu ji protáhnou všemi nočními kluby a budou vyhledávat adrenalin. Živě si pamatuju, když se s ním potápěla ke žralokům, aby měli super fotky.

„Ahoj, teto, jak se máš? Ty plavky, co jsi poslala, měly úspěch, mohli na mě oči nechat,“ spustila okažitě. Quinn se zatvářila zaraženě.¨

„Jaké plavky?“ zeptala jsem se pochybovačně.

„Úplně normální dvoudílné plavky, neboj mami,“ vrtěla hlavou Carlie  a Renesmé se dusila smíchem. ¨

„Jo, mami, úplně normální – má to pár šňůrek a  pokrývá to tak pět centimetrů čtverečních kůže. Víš, jak vypadají brazilské bikiny?“ zerptala se nevinně Renesmé.

„Carlie?“ otočila jsem se na dceru.

„Bello,“ začala Quinn z obrazovky.

„Ty mlč, tebe roztrhám později,“ otočila jsem se na Carlie.

„Mami, vážně jsou to normální plavky,“ začala Carlie.¨

„Ukázala by ses v nich před tátou?“ zkusila jsem.

„Proč ne?“ pohodila vlasy.

„Dobře, zkusím to jinak.  Ukázala by se s v nich před tátou, aniž by ho trefil šlak?“

„To asi ne,“ připustila.

„Výborně, odevzdáš je tetě Alici,“ zavelela jsem, „ a co ty? To jsi neviděla, že se tvoje neteř producíruje skoro nahá? Kdyby to věděl Edward, tak ho trefí šlak a Emmett a Jasperem zabijou každého, kdo se na ni podíval!“ otočila jsem se na Quinn: „A ty!“ chtěla jsem pokračovat.

„Hele, moc si na mě nevyskakuj, moc dobře si pamatuju, jak jsi řádila ty! Co ten maškarní, kdy jsi šla za Satine z Moulin Rouge jen ve spodním prádle?“  Chystala se znovu nadechnout.

„Mlč!“ utnula jsem ji.

„Kdo je Satine?“ zeptaly se Carlie a Renesmé současně.

„Herečka a prostitutka v jednom ve filmu, proč?“ zeptal se vcházející Emmett.

„No mami!“ zavyly obě. Mám já tohle zapotřebí?

 


***********

 

 

 

 

Leželi jsme s Edwardem v objetí v naší posteli. Po tolika letech jsme se stále jeden druhého nenabažili.

„Dnes je to devatenáct let, co jsem tě poprvé uviděl, miloval jsem tě od prvního okamžiku,“ šeptal mi.

„I ty kecko, když jsi mě viděl poprvé, myslela jsem, že umřeme, to jsem musela být opravdu moc sexy,“ zašklebila jsem se.

„Vážně, byla jsi taková moje vyděšená laňka, no a pak jsem tě potkal v tom klubu a strávili jsme společně noc,“ vyprávěl dál.

„Hele! Tvrdil si, že jsi spal na gauči,“ ohradila jsem se.

„Samozřejmě, ale v myšlenkách jsem byl pořád s tebou,“ políbil mě na ušní lalůček.

„Představ si, že bych neodjela do Londýna, jak jsem měla původně v plánu. Chtěla jsem zůstat s tátou.“

„Potkali bychom se jinde, ty jsi byla mým osudem a já tvým,“pokračoval od ucha k mému krku…

„To jsi řekl hezky,“ zavrněla jsem. Naši idylickou chvilku pokazil zvonící telefon. Chtěla jsem to nechat zvonit, ale nakonec jsem se vyprostila z Edwardova sevření a  sáhla po sluchátku.

„Halo! Cullenovi!“ zavolala jsem se smíchem, protože Edwardovi bylo jedno, že telefonuju.

„Ahoj, Bello,“ slyšela jsem Quinnin hlas, který byl jindy veselý. Edward cítil, jak se napnula a oklažitě přestal laškovat.

„Co se stalo?“ zeptala jsem se.

„Ale to Charlie, chytil se nějaké špatné party. Policie je chytila, když pořádali motorkářské závody. Strašně se s Jakem pohádali a já teď nevím co s nimi. Chodí kolem sebe a vrčí.“ Bylo zvláštní poslouchat prohřešky Charlieho, které dělal i jeho otec. Až na to, že Jaka nechytli.

„Máš ho tam? Dej mi ho,“ Slyšela jsem, jak volá na Charlieho a pak šouravé kroky.

„Prosím, Charlie Black,“ ozvalo se otráveně do sluchátka.

„No teda Charlie, to jsem si o tobě nemyslela,“ spustila jsem na něj.

„Ahoj, teto, já za to fakt nemůžu. Vracel jsem se pro kamaráda, a proto mě chytli,“ začal mi vysvětlovat do telefonu.

„Zeptám se tě, kamaráda taky chytili?“

„Ne,“ připustil.

„Charlie, já s tátou tyhla závody taky jezdila, jestli se ještě jednou necháš chytit, tak ti dám na zadek já! A nezlob mamku, trápí se! Teď nasaď zkroušený výraz, zajeď mamce koupit čokoládu a dej mi ji zpět,“ zavelela jsem.

„Jsi nejlepší,“ zašeptal do sluchátka. „Mami, teta tě chce. A mami, je mi to moc líto, příště to už neudělám,“ slyšela jsem, jak se omlouvá.

„Co jsi mu řekla? Vypadá tak zničeně,“ zeptala se mě Quinn.

„Pohrozila jsem mu, že přijede Rose s Emmettem a zabaví mu motorku,“ zalhala jsem. No co? Když ona může mým dcerám kupovat brazilské plavky, proč já bych nemohla Charlieho podporovat v jeho alotriích? Edward se na mě díval, jako bych spadla z višně, a  nevěděl, co má říct. Když jsem odhodila tu titěrnou košilku ze svého těla, oněměl podruhé.

Když jsme o několik hodin později seděli všichni v obývacím pokoji a rozhodovali se, co s načatým večerem, opět se rozezvonil telefon, Esme se zrovna smála  vtipu, co řekla Carlie, ale najednou jí úsměv zmrzl na rtech.

 

 

hudba

 

 

„Tady nemocnice sv. Vincence, jedná se o manžele Blackovy. V případě nehody vás máme kontaktovat,“ slyšela jsem já i všichni ostatní z telefonu.

Okamžitě jsem vzala Esme sluchátko z ruky a zeptala se:„Co se stalo?“ A pak se to zdálo všechno strašně pomalé. Všichni skláněli hlavu, slyšela jsem vzlyky. A ten hlas v telefonu mi říkal, že Quinn a Jake už nejsou. Jak nejsou? Jak je to možné?  Zaznamenala jsem slova jako déšť a nákladní auto. Byla jsem úplně mimo. Jako bych se dívala na film, kterého jsem sice byla součástí, ale nemohla jsem zasáhnout do děje.

„Halo, jste tam?“ ozývalo se ze sluchátka. Měla jsem tak stažené hrdlo, že jsem nedokázala odpovědět. Carlisle mi vypáčil sluchátko z ruky a vedl rozhovor s nemocnicí, zatím co mě se ujal Edward.

„Charlie?“ zaskřehotala jsem. Carlisle se zeptal na Charlieho a pak jsem slyšela, že má zlomenou ruku, jinak je v pořádku. „Musíme pro něj,“ šeptala jsem.

Alice, ač bych ji někdy za její hyperaktivitu zabila, přes vzlyky vytáhla telefon a začala vytáčet. Domluvila nám soukromé letadlo a hotel. Za dvě hodiny jsme byli s Edwardem, Carlislem a Esme ve vzduchu. Tehdy poprvé za svůj upíří život jsem si uvědomila, jak je lidský život křehký.

 

 

*******************

 

 

„Charlie je na tom po fyzické stránce dobře, ovšem co nám dělá starosti, je jeho psychika,“ oznamoval nám lékař. Netrpělivě jsem přešlapovala v jeho pracovně. Chtěla jsem Charlieho vidět. Naposledy jsem ho držela v náruči, když byl miminko.

„Ano samozřejmě, doktore,“ slyšela jsem Carlislelův hlas, „můžete nám říci, co přesně se stalo? Myslím jeho rodičům.“ Celá jsem se napnula, Edward mě chytil za ruku a pevně ji sevřel.

„Oba dva měli mnohočetná poranění, u paní Blackové nebyla bohužel naděje. Pana Blacka se nám podařilo stabilizovat, byl to skoro zázrak, jenže pak… Nevím, co stalo, jako by to vzdal. Jako by nechtěl…  Promiňte,“ omluvil se doktor, když viděl můj výraz. Jake to vzdal, nechtěl bez ní žít. Ta myšlenky mě omráčila, on tady nechtěl být ani pro svého syna.

„Rád bych nahlédl do dokumentace, jestli dovolíte. Není to snad proto, že bych hledal nějakou chybu, ale spíše… víte pro mou dceru Bellu je o velmi těžké pochopit. Byla si s nimi velmi blízká. Nejen ona, ale celá naše rodina,“ dokončil svůj monolog Carlisle.

„Chtěla bych Charlieho vidět,“ můj hlas byl tak cizí, tak prázdný.

„Samozřejmě, sestra vás tam odvede,“ odpověděl mi doktor a zmáčkl tlačítko na telefonu. Za okamžik se s úsměvem přiřítila sestra, která dostala rozkaz mě a Edwarda dovést do Charlieho pokoje.

Přede dveřmi se mi sevřelo hrdlo, kdyby mi bušilo srdce, asi bych jej měla někde na chodníku před nemocnicí. Položila jsem ruku na kliku a dodávala si odvahu. No tak, Bello, vždyť jsi mu měnila plínky, pusinkovala si jeho nožičky a vyluzovala jsi všelijaké zvuky, jen abys ho rozesmála. I když jsem to nepotřebovala, zhluboka jsem se nadechla  a vstoupila do pokoje.

Ležel zády ke dveřím a jediné co řekl bylo: „Jděte pryč.“

„To jsem já, Charlie, Bella,“ promluvila jsem potichu. Viděla jsem, jak sebou trhl. Nevěřícně se otočil, já jsem došla až k němu a objala ho. Chvíli byl naprosto strnulý, ale pak se poddal a objetí mi pevným stiskem oplatil.

„Jak jste se…“ začal Charlie a pak zmlkl. „Máma a táta…“ hlas se mu zlomil.

„Já vím, já vím,“ opakovala jsem mu. Věděla jsem, jaké to je, ztratit rodiče. Věděla jsem, že ho ta bolest nikdy nepřejde, jen se o něco zmírní. Věděla jsem, že si to bude dávat za vinu, jako já. Bude potřebovat čas, hodně času.

Za chvíli se k nám přidal Edward, Carlisle a Esme. Esme mu začala vysvětlovat, co se bude dít. Já jsem jen seděla, držela ho za ruku a přemýšlela. Když zůstane u nás, stane se z něj vlkodlak, to je více než jasné. Musíme mu dát možnost voby. Co když bude chtít jet do La Push?

„Počkej, Esme. Charlie, tvoji rodiče – Quinn a Jake – víš, oni chtěli, abys byl s námi, kdyby se jim něco stalo. Jenže s tím souvisí i to… No, já nevím, jestli ti to táta říkal, ale…“ přerušila jsem ji.

„Jo, mluvil o tom, já… musím si to rozmyslet,“ promluvil Charlie. Tolik mi v tu chvíli připomínal Jakea.

„Zapomeň na to,“ prohlásil do ticha Edward, zmateně jsem se na něj podívala. „Chce se o sebe postarat sám.“

„Zapoměl jsem, že tady mám čtenáře myšlenek, táta říkal, že před tebou nešlo nikdy nic utajit.“

„Ale jde to, jen musíš vědět jak,“ mrkla jsem na něj.

„Své rozhodnutí nám nemusíš říkat hned, pozítří je pohřeb a pak, pokud budeš chtít, bychom tě vzali k nám domů,“ volila opatrně slova Esme.

 


***************

 


Stáli jsme na hřbitově. Cítila jsem vůni  čerstvé hlíny, která se mísila s pokosenou trávou. Dívala jsem se na mramorové náhrobky, které mi jasně dokazovaly, že je to realita. Pořád jsem doufala, že stal nějaký zázrak a já jako upír usnula. Snažila jsem se vzbudit, ale ono pořád nic. Pořád jsem cítila ten pach a viděla ten náhrobek. Tohle není fér!

Charlie stál vedle mě, byl celý den potichu. Co taky chcete říkat, když pohřbíváte své rodiče? Co mu mám říct já? Objala jsem ho kolem ramen a tiše stála s ním. Esme, která všechno zařizovala, se představila jako Quinnina sestřenice a přijímala projevy soustrasti. Charlie nechtěl s nikým mluvit. Jediný, na koho trochu reagoval, jsem byla já.  Stáli jsme tam nehnutě asi hodinu, když promluvil pevným hlasem:

„Pojedeme?“ zeptal se. Jen jsem přikývla a vydala se s ním k autu. Stavili jsem se ještě v hotelu.

Sedla jsem si na postel našeho hotelového pokoje a skryla obličej do dlaní. Proč se tohle stalo? Mohli si dál nerušeně žít. Charlie mohl vyvádět dál svá alotria a my bychom to potom s Quinn řešily po telefonu. Proč je život tak nespravedlivý?

Edward řekl, že si to Charlie vyčítá. Jel Quinn pro ty zatracené čokoládové bonbóny – to já mu to poradila. Po cestě měl nehodu, no a když Quinn s Jakem jeli do nemocnice, tak se stala ta hrozná bouračka. Je to moje vina? Co když mě bude Charlie nenávidět? Co když se já sama začnu nenávidět?

„Nemůžeš za to,“ slyšela jsem Edwardův hlas.

„Jak víš, na co myslím?“ zeptala jsem se.

„Není to tak těžké uhodnout, vždycky když se z něčeho obviňuješ, nakrabatíš čelo a koušeš se do rtu. Kromě toho tě znám už nějaký pátek, Bello.“ Schoulila jsem se do jeho náruče. Bylo mi v ní vždycky tak dobře. Cítila jsem se v bezpečí, byla jsem šťastná, všechno bylo najednou lehčí a svět nebyl jenom černý a bílý.

 


***************************

 

 

 

„Tak, Charlie, tady tohle je náš domov,“ snažila jsem se, aby můj hlas zněl slavnostně.

„Fajn.“ Tohle bylo jediné slovo, které jsme z něj vymáčkli. To, anebo krčení ramen.

„Ahoj, Charlie, tolik jsem se na tebe těšila,“ vrhla se mu do náruče Alice. Charlie vyvalil oči a zachvěl se.

„Alice, ustup,“ slyšela jsem Edwardův hlas a vzápětí jsem se ocitla za ním.

„Charlie, kdy ses poprvé přeměnil?“ zeptal se ho pohotově Carlisle. Jak jako přeměnil? A to o tom neměl Jake tušení?

„Jak to?“ vyjelo ze mě.

„Bylo to před rokem  a půl, táta nechtěl, aby to máma věděla, že by prý vyváděla a strašně se o mě bála, tak jsme to drželi v tajnosti,“ promluvil tiše. Takže Jake držel Quinn v nevědomosti. Možná je to dobře.

„Kohopak to tady máme? Že by našeho malého Charlieho?“ slyšela jsem medový hlas Rosalie. „Ráda tě vidím konečně celého a ne placatého na obrazovce.“

„Taky tě rád vidím, díky, že si poslala ten katalog motorů,“ odpověděl Charlie.

„Kde jsou holky?“ zeptala jsem se.

„Za chvíli přijdou, pomáhají Emmettovi s večeří,“ řekl Jasper, který vycházel ze dveří.

„Emmett vaří?“ vyjekla jsem já a Esme současně. Esme se vytratila jak pára nad hrnem. Zřejmě šla sčítat škody, napáchané v její naprosto nové kuchyni.

„Měl by sis jít odpočinout, co říkáš? Alice s Rose ti zařídily pokoj,“ navrhl Charliemu Edward.

„Díky,“ poděkoval Charlie a nepatrně se usmál.

„Přinesu ti večeři do pokoje,“ slíbila jsem mu. Jen přikývl, vzal svou tašku a všichni jsme se vypravili do domu.

Zatímco já jsem se šla podívat na svoje dvě dcery, které se v kuchyni cpaly hovězím steakem, Edward s ostatními řešili, co a jak. Dívala jsem se na ty svoje dvě ratolesti a vzpomínala, jak si s Charliem mávali přes kameru, jak si posílali pusinky, ukazovali si dárky, jak společně i na tu dálku zpívali. Bylo to fajn.

„Bello?“ slyšela jsem, jak mě volají z obýváku.

„Holky, zaneste jedna z vás Charliemu večeři,“ požádala jsem je a odešla.

Přidala jsem se k rodinné poradě. Řešili jsme Charlieho budoucnost. Za chvíli se k nám přidala Carlie, která se tvářila, jako by vyhrála jackpot.

„Co se děje, Carlie?“ zeptala jsem se.

„Ale, to jen, že Renesmé a Charlie na sebe čumí jak dva zhulení magoři,“ mávla rukou. „Charlie se tváří jak debil a Renesmé můžou kolem hlavy lítat rovnou srdíčka.“

„Cože?“ vyjekli jsme současně.

„Otiskli se,“ zamumlal Edward nevěřícně.

-----------------------------------------------------------------------------

 

Nebojte, ještě bude epilog!!!

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

25)  alice109 (24.11.2011 21:17)

nááááádhera, nepochopím jak si mohla napsat tak úúžasný příběh. Tolik emocí. U tohoto dílu jsem se úplne rozbrečela:'-( :'-( :'-( :'-( :'-( a ta hudba tomu dodola :) smekám před tebou

24)  Blabla (04.11.2011 16:39)

Já přes slzy ani nemohla číst.. :'-( :'-( a máš k tomu úžasnou písničku... přesně na to sedí a nádherně to dokresluje.. doufám že bude ještě ten slibovanej epilog!

23)  Verka (23.09.2011 22:26)

Moc moc krásná povídka,píšu si mezi své nejoblíbenější. Spoustu napati i pohodičky...konec jsem sice moc nepobrala ale bylo mi lito Jaka s Quin,fakt.:'-( Píšu konentář až ted,po 44kapitolce ale proste driv to neslo.Cetla jsem jednim dechem...

julie

22)  julie (24.07.2011 16:54)

Prosím,prosím,epilog bude?

21)  marcela (08.07.2011 06:14)

Nemůžu spát,tak čtu.Děkuji za nádhernou povídku.Četla jsem jí jedním dechem.Bude někdy ten epilog?

20)  Hanka (27.05.2011 09:04)

Tak jsem přečetla celou povídku jedním dechem a jsem opravdu nadšená!! Dokonce bych řekla, že jsem se bavila víc, než u samotné ságy!! Píšeš opravdu božsky! už se těším i na jiné tvé povídky!!! Díky moc! jsi skvělá!!!

Ewik

19)  Ewik (24.05.2011 13:52)

Nádherná a taky velmi smutná.
Děkuji a těším se na epilog.

18)  Lucka (22.05.2011 17:45)

to je naprosto neuvěřitelný. Tolik emocí. Nádherná kapitola

Twilly

17)  Twilly (22.05.2011 00:11)

Ty jo, no ty mi dáváš...

Janeba

16)  Janeba (21.05.2011 21:57)

GRATULUJI!!!!

Janeba

15)  Janeba (21.05.2011 21:54)

Al, to se ti povedlo, užívám si idilku a ty najednou příjdeš s tímhle! Tos je nemohla nechat naživu, víš jak musí být Sfinušce? No alespoň si nechala ty dva se do sebe otisknout!!!
!!!Děkuji

Alrobell

14)  Alrobell (21.05.2011 21:21)

No holky, mám problém... mám v sobě více vína, omluvte mou gramatiku... mám v sobě hodně vína...a můj skoro můj skoro muž oznámil našim přátelům, že se budeme brát... na to jsem si dala hodně hodně vína... takže holky, příští rok... jsem nevěsta,,, Mazec... doprdele, kde jási pořídím šaty... ny to jsem si dala 4 SKELNIČKY VÍNA A JSEM JAK ROINTINTIN!!!!!!

semiska

13)  semiska (21.05.2011 20:26)

Nádherná kapitolka. Jen mi je líto Quinn a Jakea. Snad tohle je jediný smutný okamžik celé povídky. Nádherné, holky střeštěnky supr. Tuhle povídku zbožňuju. :-)

Lenka326

12)  Lenka326 (21.05.2011 20:23)

Začátek byl skvostně "londýnský", Bella a její hlášky, smála jsem se nahlas "tři prdele upírů"... a vypadalo to tak šťastně, klidně, prostě to plulo k HE. Ale nedoplulo. Quinn a Jake ? ne, to se nemělo stát. Měli před sebou ještě tolik života. A chudák Charlie. No, naštěstí je tu ten všudypřítomný otisk, ale ještě je tu i dvojče, ne? A kdopak čeká na ni?
Ale jak tak koukám, ušli oba pořádný kus cesty, tolik roků....
Díky za dílek, i když byl nakonec smutný, a těším se na epilog.

morningstar

11)  morningstar (21.05.2011 19:56)

10)  marissa (21.05.2011 19:53)

Ale, to jen, že Renesmé a Charlie na sebe čumí jak dva zhulení magoři


chro, chro, chro,

je to super! čtu tuhle povídku do začátku a musím říct, že jsi skvělá spisovatelka

SarkaS

9)  SarkaS (21.05.2011 19:18)

Moc krásný díl. Sice smutný a pár slziček mi přece jen uteklo, ale krásný. nemám ráda přeslazené konce a tenhle mi přišel dobrý, holt ne všechno v životě vyjde na stoprocent, tak to má být

henna

8)  henna (21.05.2011 19:02)

7)  Aalex (21.05.2011 18:04)

Když Jake už není, je Charlie nejlepší volba. Nádherná kapitola. Smutná i radostná, romantická. Prostě úžasná. Moc se těším na epilog, i když je mi trochu smutno, že tahle dokonalá povídka končí. Díky moc, že jsem si ji mohla přečíst, píšeš úžasně.

6)  lady sadness (21.05.2011 14:53)

začiatok - typická Bella a potom ... dorazil život a :'-( :'-( :'-( :'-( :'-(dorazil ma, a napriek smútku je to stále skvelá poviedka, a vieme že Charlie našiel zmysel a pokračovanie života ďakujem

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek