Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/image.jpg

Bod zlomu...

43. kapitola

„Vezmeme si houstičku, dáme na ni šunčičku, nakrájíme rajčátko, dobrota tu bude zakrátko,“ prozpěvovala jsem si v prázdné kuchyni. Zatímco jsem si po hodně dlouhé době připravovala snídani, pozornost celé rodiny byla upřena na hádku Alice a Edwarda. Se snídaní v ruce jsem se vydala podívat se, jak se diskutuje – tak tomu totiž říkala Esme. V její rodině se nehádá, nýbrž diskutuje.

„Alice, já ti říkám, že čtyřicet osm kufrů je moc,“ vrtěl hlavou Edward u hromady zavazadel, které byly z dílen předních návrhářů.

„Jsou tam pouze nejdůležitější věci,“ trvala na svém Alice a podupávala nožkou.

„Já to vzdávám, na tohle nemám čas ani nervy,“ zvedl ruce Edward.

„Zredukovat na polovinu,“ ukázala na hromadu Esme, otočila se a kráčela směrem ke mně.

„Ale…“ začala Alice, ale okamžitě se zadrhla. Zřejmě věděla, co ji na to Esme odpoví. Tolik k diskuzi rodiny.

„Jak to jde, Bello?“ zeptala se mě. Dožmoulala jsem sousto a přikývla, že fajn. Na to, že ve mně roste malé upírče, mi bylo nad očekávání dobře. Carlisle byl nadšen novými pozantky – já, coby morče v laborce, méně.

„Co kdybychom tady nechali Alice i s těmi kufry?“ Zeptala jsem se potichu.

„Slyším tě, ty potvoro!“ slyšela jsem Alicin ječák. Jenže já už se věnovala jiným myšlenkám. Dala bych si nanuka – jahodového...

 

 


„Budeš mi strašně chybět, ty můj broučku, miláčku můj,“ šeptala jsem Charliemu na letišti. Koukal na mě těma svýma očkama a věděla, že mi chce říct, že já jemu taky, Charlie byl velmi inteligentní dítě, o tom žádná.

„Děláte, jako byste se viděli naposled,“ promluvil Jake, ale i jeho oči se leskly. Jo, vidím ho naposled jako člověk.

„Postarej se o ně,“ prosila jsem ho, když mě dusil v objetí a pak jsem skončila u Quinn. Obě jsme vydávali neidentifikovatelné zvuky, které měly být naším posledním rozhovorem.

„Uvidíme se, až budeš...“ zasekla se. Chtěla říct mrtvá? Probuzena k druhému životu?

„Až pro mě nebudeš znamenat happymeal s nožkama?“ pokusila jsem se o vtip.

„Ty jsi vážně jiná,“ zakroutila hlavou.

„Musíme jít,“ řekl Edward a chytil mě za ruku. A je to tady, loučení.

„Budete mi tak strašně chybět,“ zaštkala jsem, Quinn se rozvzlykala.

„Máme poslední výzvu,“ upozornil nás Jake. Quinn si převzala Charlieho, Jake je chytil okolo ramen a odcházeli pryč. Kdo ví, kdy je znovu uvidím.

„Carlisle říká, že si máš tohle vypít a pak poletíme,“ instruovala mě Rose a strkala mi do ruky plastový kelímek s brčkem. Vypadalo to, jako bych pila obyčejnou limnádu, koupenou tady v občerstvení. Opravdu mysleli na všechno.

Než jsem se nadála, dívala jsem se z okna na bílé obláčky svrchu. Nová etapa života začíná.

 

 

 

Byla jsem totálně unavená a otrávená a ještě k tomu jsem musela mít pásku pře oči. Připadala jsem si jako magor a kolem mě všichni poskakovali a pořád vykřikovali, počkej, až to uvidíš. Skoro jsem litovala toho drobečka v sobě, kterého přivedu do tohodle cirkusu. Vidím to v bleděmodrých barvách. Carlisle bude dítě pořád vyšetřovat, Esme mu bude neustále vařit, Alice převlíkat, Rose ho bude přede všemi chránit a Emmett s Jasperem ho budou učit všechny skopičiny. Edward bude jen krčit čelo, ale nic neřekne, protože to bude jeho miláček a já skončím zaručeně ve cvokhausu. Jojo, perfektní vyhlídky na budoucnost.

„Jsme tuuuu!“ zaječela Alice tak nahlas, že  stoprocentně vysklila veškeré sklo v okruhu jednoho kilometru.

„Ježiš neřvi,“ zavrčela jsem. Byla jsem hodně podrážděná. Sice jsem si užívala komfortu v soukromém letadle, skoro celý let jsem prospala a ani jsem se nebála. Emmett mi řekl, že ze mě ještě bude profík, a Alice zase pro změnu, že nechala vyhodit celý minibar. Jako bych někdy chlastala? Copak mě někdo někdy viděl opilou? Až na pár perných chvilek…

„Najíst dostaneš, neboj, Esme se ti stavovala cestou pro jídlo,“ Alicin hlas zněl uraženě, ale já ji znala. Poznala jsem smích v jejím tónu. Cože to říkala o jídle? Poslední dobou jsem měla pořád hlad, a pokud jsem neměla dostatečný přídel jídla a krve, byla jsem – slušně řečeno -  k zabití.

Cítila jsem, jak auto zastavilo, slyšela jsem otevírat dveře a cítila, jak mě někdo pomalinku pomáhá vylézt, přitom mi bylo přehozeno něco přes ramena a pak mi sundali ten šátek.

„Vítej doma, Bello,“ pošeptal mi Edward. Já nejdřív viděla takové ty skvrnky před očima, a pak se z nich vytvořil dům jako z pohádky. Obrovská stavba ze světlého dřeva, která byla kombinována velkými okny, všude okolo nás bylo vidět hory. Bylo to, jako bychom se ocitli v jiném světě.

„Jak jste tohle dokázali schovat před zraky lidí?“ zaptala jsem se.

„Bello, nejbližší město je asi třicet kilometrů,“ poznamenal Carlisle.

„Ale co tvoje práce?“ zeptala jsem se.

„Myslím, že útrapy dojíždění mě minou, kromě toho, ani si nepamatuju, kdy jsem naposledy zaspal,“ poznamel Carlisle a celá rodina se začala smát.

„Protože je to poprvé, kdy s námi bude Bella s Edwardem bydlet,“ začala Esme, která byla přerušena Aliciným zalapáním po dechu, „tak si smějí ti dva vybrat svůj pokoj jako první,“ dořekla nekompromisním tónem.

„Ale…“ zkusila to Alice, jenže jakmile spatřila Esmin pohled zmkla, nemusila dívat do budoucnosti, aby věděla, že to má prohrané. Jasper ji jemně masíroval ramena, zřejmě aby snížil napětí v anténách, kterými se štelovala na budoucnost. Nechápu, proč se snaží vidět do mé budoucnosti, stejně uvidí prd. Její frustrovaný výraz mi prozradit, že zase nic. Potichu jsem udělala kiš kiš a šla jsem si vybrat pokoj.

Edward, který mi byl neustále po boku, mě zavedl k pokoji, který je podle Alice nejkrásněší. Na mě byl moc okázalý, takže jsem jen zavrtěla hlavou a za hlaholu Alice zespodu, jsem pokračovala dál. A tam byl.

Okna pokoje byla na západ a byl velmi prostorný a vzdušný. Stěny byly vymalovány temně fialovou, bylo to, jako bych se ocitla v pohádce ticíce a jedné noci.  V duchu jsem už zařízení předělávala a přemýšlela, kam dáme postýlku.

„Postýlka by mohla být tady,“ ukázala Alice, ani nevím, kde se tady vzala. „Díky, že jsi nám nevzala náš vysněný pokoj.

„Váš nebo tvůj?“ výpla jsem si. Jasper schovívavě koukal na to své třeštidlo a já mu dávala řád zlatých nervů. I upír by přišel o rozum po boku téhle malé osůbky.

„Mám hlad,“ zamumlala jsem.

„Oběd,“ zakřičela Esme ze spodu. Bydlet s rodinou má i své výhody.

 

 

 

Zabydlovali jsem se velmi rychle a já si kupodivu zvykla i na tu zimu, která mě obklopila pokaždé, když jsem vystrčila nos z domu. Chtěla jsem prozkoumat okolí domu, což mi bylo dovolena pouze s další osobou – jako bych byla nesvéprávná, nebo co. Pokaždé mi bylo ale řečeno, že myslí na mé bezpečí.

Quinn, Jake a Charlie se zabydlovali v La Push. Neustále jsme všichni viseli na telefonu a pak jsme si hodinu mávali přes webkameru. Edward se kolem mě neustále točil, plnil mi každé moje přání. Kdykoliv jsem dostala na něco chuť, v kteroukoliv hodinu, zařídil, abych to měla. Vyloženě mě rozmazloval. Před usnutím jsme vymýšleli jména – pokaždé to skončilo hádkou. Já chtěla nějaké neobvylké, kdežto Edward byl pro tradiční – prý lépe zapadne. Ohrazovala jsem se tím, že je to vyjímečné dítě a proto musí mít i vyjímečné jméno -  všechny přítomné dámy mi dávaly za pravdu. I Quinn. Jake zase posunky naznačoval, že mi hrabe.

Brzy jsem se začínala cítit nepohodlně, miminko mi dávalo zabrat a nakonec jsem skončila v posteli. Všichni kolem mě začínali být nervozní, ale já se tvářila jako hrdinka. Když se prtě protahovalo, snažila jsem tvářit statečně a ani nemuknout, ale pokaždé se to vydržet nedalo. Zvláště dneska, kdy jsem ze sebe vyloudila nelidský řev. Všechny jsem tím vyděsila, hlavně Edwarda, ale co bylo horší, i sebe. Myslela jsem, že všechno zvládnu, ale začínala jsem se bát.

Co když se něco pokazí? Co když opravdu umřu? Co když bude něco s miminkem? Těmihle otázkami jsem se neustále trápila. Viděla jsem, že Edwarda mučí každý můj sten, syknutí, přerývavý nádech. Vždycky jsem se snažila usmát, ale on věděl, že se něco děje. Tak, jak mi bylo na počátku dobře a Carlisle byl překvapený, jak si vedu skvěle, začal se můj stav postupně rychle zhoršovat.

„Bello, myslím, že bude nejlepší, když vyvoláme porod,“ zkusil na mě Carlisle jedno odpoledne. Byla jsem velmi zesláblá i dýchání mě bolelo.

„Ublíží to miminku?“ zeptala jsem potichu. Byl to spíše šepot.

„Miminko by mělo být v pořádku, máme o tebe strach. Jsi strašně slabá, slabší, než máš být…“ zarazil se. „Carlisle, co když tam jsou dvě?“ napadlo najednou Edwarda. Zakoulela jsem očima, což byl patrně jediný pohyb, který mě nebolel.

„Zavolám to Quinn!“ slyšela jsem ječet Alice.

„Dvě?“ vyjekl Carlisle a začal chodit po pokoji. „No, mnohé by to vysvětlovalo, ale to znamená…“ zarazil se. Já jsem ještě začala zpracovávat informaci, že se zřejmě stanu dvojnásobnou matkou, ale to už mě Edward bral opatrně do náruče.

„Víš, že jsi pro mě všechno, jsi důvod mého žití. Já tě prosím, hlavně zůstaň se mnou, ano?“ mluvil na mě Edward.

„Co mi to vykládáš?“ nechápala jsem a pak mi to došlo, „hned teď?“ oba kývli a já se s nimi ocitla na chodbě.

„Ale vždyť máme jen jedno jméno,“ zaskuhrala jsem.

„Druhé  bude jen na tobě, přísahám,“ skočil mi Edward do řeči.

„Neboj, zajedu všechno koupit ještě jednou,“ slyšela jsem Alicin hlas. Jako by mě nedostatek dupaček zrovna teď trápil.

„Ještě jedno miminko,“ slyšela jsem Rose, jak popotahovala.

„Tak jdeme na to,“ pronesla jsem naprosto klidně, když mi Carlisle zaváděl kanylu.  „Edwarde?“

„Ano, miláčku?“

„Nechoď nikam daleko, miluju tě,“ požádala jsem ho.

„Budu pořád u tebe, miluju tě,“ slyšela jsem jeho krásný hlas a pak se rozprostřela tma.

Zdál se mi zvláštní sen, všude bylo tolik barev, slyšela jsem krásnou hudbu, někdo volal moje jméno. Chtěla jsem tančit, cítila jsem se tak lehce, Bylo mi tam dobře. Posadila jsem se a poslouchala. Nevím, kolik času uplynulo, ale najednou mi začalo být teplo. Teplo přecházelo v horko, které se měnilo v žár. Viděla jsem, jak kolem mě mizí to nádherné a všude byl oheň. Věděla jsem, co to znamená. Věděla jsem, že je to tady. V životě jsem zažila bolest, ale tohle byl skutečný očistec. Očistec, díky kterému se vrátím do ráje. K Edwardovi a dětem.

 

 

---------------------------------------------------------------------------------------

Vím, že přestávka byla dlouhá, ale já to potřebovala... musela jsem vypnout a dělat něco - cokoliv - kde není Bella, Edward a ani prostě nokdo ze ságy... Každopádně, se už cítím skvěle a řekla bych, že jsem ve formě, takže přestávka na psolední kapitolu nebude tak dlouhá a pak se vrhnu na tu rozepsanou Fontánu a dodělám to...

 

Děkuju Hanetce, která tohle opravila v rekordním čase... Díky si zlato!!!

 

 

Vaše Al


Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Ewik

18)  Ewik (24.05.2011 13:22)

Nádhera!!

17)  Petronka91 (16.05.2011 17:20)

páni dvě????:D :D :D jsem opravdu zvědává ak to dopadne a jaká budou jména už se moc těším na další dílek

16)  BJana (15.05.2011 14:41)

super, snad to tedy přežijou ve zdraví, nádhera, moc pěkná povídka, jen je mi líto lidí na stmivani.eu, protože ti čekají na pokračování stejně jako jsem čekala já, než jsem našla tuhle stránku a zdřejmě se nedočkají;) :)

15)  veve (14.05.2011 22:21)

super:) :) :)

14)  Aalex (14.05.2011 20:22)

Dokonalé. Skvěle popsaný porod, situace před tím... "řád zlatých nervů". :D

Mili

13)  Mili (14.05.2011 14:17)

To je ale překvápko dvojčátka :) Super kapitolka

kytka

12)  kytka (14.05.2011 13:13)

Tak dvě miminka. To bude u Cullenů veselo. Hlavně, ať to všechno dobře dopadne. Krásná kapitola.

Twilly

11)  Twilly (14.05.2011 09:02)

Ach jo Al, tohle bylo opravdu luxusní doufám, že svůj slib dodržíš, páč se opravdu dobře čteš.

A dobrá správa, že jsi ve formě

NoName

10)  NoName (14.05.2011 07:23)

Áno! Áno! Mám to tu
A ako obvykle, krása
A budú to dvojičky Dievča, tak toto som nečakala, ale dúfam, že pre rovnosť v rodine to rozdelíš spravodlivo, dve dievčatká ;) ;)

9)  Leni (14.05.2011 00:06)

Rozhodně to stálo za to. Jsem zvědavá na ta jména.

8)  Scherry (13.05.2011 21:41)

7)  Judy (13.05.2011 21:36)

To čekání stálo za to! Nemůžu se dočkat dalšího dílu, i když bude poslední.

6)  lady sadness (13.05.2011 20:55)

no a budú dvojčatá , a Bella samozrejme nesklamala "happymeal s nožkama" , len škoda, že už to končí:'-( :'-( :'-( nemáš v zálohe niečo rovnako úžasné, poším, poším

Lenka326

5)  Lenka326 (13.05.2011 20:33)

Konečně další dílek a povedený , ale vůbec se mi nelíbí, že je předposlední. Takže dvě mimča? To je bezva, aspoň to poloupírče nebude samo. Teď jen doufám, že to Bella zvládne a všechno to dobře skončí, když už to teda skončit má.
Díky, že jsi se vrátila k psaní.

Janeba

4)  Janeba (13.05.2011 20:26)

Alrobell, skvělá kapitolka, jen si stále opakuji ..dvě???, a příště poslední??? Šmankote, copak to provádíš?
Jo a pauzu potřebuje občas snad každý z nás!!! Hlavně že jsi zpátky!!!
Děkuji!!!

eMuska

3)  eMuska (13.05.2011 20:21)

Týýýýjo, miminka budou dvě!!!

semiska

2)  semiska (13.05.2011 19:53)

Kapitolka moc povedená. Jsem ráda, že už zase píšeš. :) Loučení je vždycky nejbolavější, ale časem se to zlepší.
Dvě miminka? Edward evidentně zabodoval :D
Moc se mi to líbilo.
Na Fontánu se už moc těším, ptž jsem ji dříve četla a mrzelo mě, že už není dál... ;)

Nosska

1)  Nosska (13.05.2011 18:52)

Úúúžasný

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still