Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/image.jpg

Setkání a plány...

35. kapitola

 

 


Už jen jedna odbočka a uvidím to! Ječel mi v hlavě můj hlas. Cítila jsem, jak se auto svou váhou zabořuje do cesty, kterou tvořily malé štěrkové kamínky. V tu chvíli mě přepadl strach. Co když mě sežere? Ne, to by neudělal. No ještě, že mi neumí číst myšlenky.

Alice zastavila auto před domem a hodila po mě pohledem – máš, co jsi chtěla. Asi jsem vypadala vyděšeně, protože mě chlácholivě pohladila po rameni a zašeptala:

„To bude dobrý.“

„Myslíš?“ zaskuhrala jsem, musela jsem si odkašlat a znovu se pokusila promluvit. „Myslíš?“

„Určitě, zvykal si na tvou vůni, on to zvládne, už to, že tě  nevypil během vašeho prvního setkání,“ povzdechla si. „Nebude to snadné, ale bude to dobrý. Tebe sice nevidím, ale jeho ano, usmívá se. Zvládne to,“ kývala svou rozježenou hlavinkou.

„Jak jako zvykal si na můj pach? To jste ho zavřeli do mojí šatní skříně?“ zeptala jsem se zaraženě. Představa Edwarda, jak si čichá k – budu si myslet, že čichal k halence – raději.

„Tak nějak,“ připustila Alice. „No co jsme měli dělat?“

„Vědí, že jsme tady?“ zeptala jsem se.

„Samozřejmě, volala jsem jim, když jsme brali benzín a ty sis kupovala čokoládu.“

„Zlobí se?“

„Má obavy,“ připustila.

„Takže se zlobí,“ povzdechla jsem. Chvíli jsme seděli v tichosti v autě, Kiki spala na zadním sedadle a bylo ji úplně buřt, že její panička bude možná vycucnutá, nebo přinejlepším se z ní stane upír. Vážně jí to bylo úplně jedno – možná i dvě.

„Hele holky! Máme se přestěhovat ven, nebo půjdete za námi dovnitř?“ hulákal Emmett ze dveří. Jeho rozjařená tvář mně dodala trochu odvahy. Kriticky jsem na sebe koukla do zrcátka. Taky jsem se do  prkýnka mohla trochu přišmrcnout. Trocha řasenky a tvářenky – ne, že by mě to spasilo.

„Nadechni se a jdeme,“ prohlásila rázně Alice a v okamžiku byla venku z auta, pustila ze sedadla Kiki, která začala běhat kolem domu. Je fajn, že ji nemusím mít na vodítku, on ji totiž vždycky někdo doběhne. Bello, přestaň myslet na blbiny a vylez z toho auta!

Jakmile jsem vystoupila, ocitla jsem se v medvědím objetí Emmetta, který se mnou párkrát zatočil, až se mi zhoupl žaludek.

„Tak pojď, je natěšenej jak já před přenosem superbowlu,“ křenil se na mě.

S obavami jsem vcházela do domu, ve kterém byla celá moje rodina a hlavně muž, bez kterého si nedovedu představit svůj život. Žaludek jsem měla nepříjemně sevřený a nehty jsem si zatínala silně do dlaní.

Nádech, výdech, nádech, výdech… To jediné jsem měla na paměti, když jsem vcházela do domu, kde byl i on. Bála jsem se, opravdu jsem se bála… Ne jeho, ale toho, že kdyby se mi něco stalo, neodpustil by si to. Až teď mi to došlo… Tohle je fakt blbý nápad… Tohle… Já musím odtud pryč… Okamžitě… Prostě se zdejchnout… zmizet… Hned!!!

Zarazila jsem se mezi dveřmi a odmítala se hnout. Všichni se na mě dívali, jen Edward tady nebyl. Slyšela jsem hroznou ránu odněkud zeshora… Výborně, právě někdo myslel na to, že jsem vystrašená jako myška v terárku… Zkrabatila jsem čelo a chtěla začít nadávat, ale nešlo to… Vrhla jsem se Esme do náruče… Jakmile mě objala, věděla jsem, že bude všechno dobré, věděla jsem, že všechno zvládneme… Pocit, který mi její náruč přinesla, byl ohromující, a to takovým způsobem, že mi vehnal slzy do očí… Byla to moje druhá máma…

„Tolik jsi mi chyběla,“ šeptala mi do vlasů.

„Ty mě taky, po všech se mi stýskalo,“ odpovídala jsem potichu, protože moje schopnost mluvit hlasitě mě nějak opustila. Putovala jsem z náruče do náruče a jakmile jsem se všemi přivítala, chtěla jsem vidět Edwarda.

„Bello, nevím, jestli se k sobě budete moct vůbec přiblížit, je mi to líto, nebuď smutná, něco se pokusíme vymyslet,“ promluvil Carlisle. To by mě zajímalo, co bys řekl, kdybych ti zakázala přiblížet se k Esme. Asi bys neskákal radostí. A co svatba? Na svatbu kašlu, chci jeho, chci ho pohladit, chci, aby mě pohladil on, políbil, objal. Tak ať mě přemění. Je mi to jedno, klidně půjdu k oltáři s červenýma očima, je mi to úplně buřt!

„Chci ho vidět,“ řekla jsem naprosto nekompromisně.

„Bello,“ začala Esme.

„Ne, chci ho vidět, i kdyby jen na chviličku, musím ho vidět, jinak se zblázním, bojím se o něj,“ hlas se mi zadrhával. Prostě neuvěřím, že je v pořádku, dokud ho neuvidím. Neumím bez něj dýchat, neumím bez něj jíst, neumím spát.

„Dobře,“ pokýval hlavou Carlisle, vědom si mé hysterie. „Edwarde, mohl bys přijít dolů?“ dodal, aniž by zvýšil hlas.

Mé oči se upřely na nejvyšší bod schodiště. Musela jsem se kontrolovat, abych se nerozběhla za ním. A pak tam stál. Naše oči se setkaly a já se od nich neuměla odtrhnout. Slýchávala jsem jeho hlas v telefonu, ale to bylo něco jiného, teď tady stál naživo a já se ho budu moc dotknout. Teda doufám.

Lidským krokem scházel, ale zastavil se na posledním schodu, celou dobu se do mě vpíjel pohledem. Byl tady… Stojí tady… Je tady… Najednou v pokoji nebylo nic a nikdo. Jako by celý svět přestal existovat. Viděla jsem jen jeho – tedy jeho rozmazaný obraz, protože se moje oči zalily slzami. Cítila jsem, jak mi slza hladí moji tvář a v duchu jsem děkovala za to, že jsem nepoužila řasenku. I přes slzy jsem se smála. Byla jsem šťastná.

„Edwarde, zkus se nadechnout,“ přesušil mé rozplývání nad dokonalou chvíli hlas Carlislela. „Výborně,“ konstatoval, když se Edwardovy trošku pozvedl hrudník. V jeho očích jsem zahlédla malinkou změnu, ale ta byla okamžitě pryč.

„Myslím, že bychom je měli chvíli nechat o samotě,“ navrhla Alice a spiklenecky na mě mrkla.

„Alice,“ obořil se na ni káravě Emmett.

„Já přece vím, co vím,“ poklepala si na hlavu, „krom toho jsem myslela, že půjdeme jen vedle.“

„Dobře, ale udržujte od sebe patřičný odstup, alespoň metr, jen žádné intimnosti,“ slyšela jsem Emmetta, než ho Rose popadla za límec a odtáhla pryč.

Stáli jsme tam naproti sobě, ani jeden z nás se nepohnul, ani jeden nepromluvil. Jen jsme se na sebe dívali. Nevím, kolik času uběhlo, ale konečně jsem se rozhodla udělat první krok.

Jeden, druhý, třetí…

Dělilo nás od sebe šestnáct kroků. Tak blízko, ale zároveň tak daleko.

Stanula jsem těsně před ním. Dýchal a v jeho očích jsem nepostřehla žádnou změnu.

„Ahoj,“ zašeptala jsem. Vážně originální, Bello – gratulovala jsem si v duchu.

„Ahoj,“ odpověděl mi stejně tiše.

Pomalounku, abych ho nevyděsila, jsem zvedla svou ruku a blížila se k jeho obličeji. Hřbetem ruky jsem jemně přejela od jeho spánku k bradě a zase zpět. Jeho kůže byla tak hladká. Při dalším pohybu chytil mou ruku do své a vtiskl jí něžný polibek. V tu chvíli se protrhla hráz, já začala vzlykat a vrhla se mu do náruče.

Bylo mi jedno, jestli mě vypije, zabije, promění.

Bylo mi to jedno…

Jediné, na čem záleželo, bylo to, že jsem byla v jeho náruči.

Byla jsem šťastná. Mohla jsem volně dýchat, jako by mi někdo sňal něco hodně těžkého z hrudi. Chtělo se mi smát, chtělo se mi brečet.

„Tolik jsi mi chyběla,“ šeptal mi do vlasů.

„Ty mně taky,“ vzlykala jsem. Na chvíli jsem se odtáhla a pak se naše rty konečně spojily.

„Hele, tak tohle jsme si nedomluvili! Bylo řečeno žádné intimnosti!“ ječel Emmett.

„Jdi do prdele, Emmette!“ vyhrkli jsme oba. To se ale dějí věci, Edward řekl do prdele?!

Začala jsem se smát, protože jsem věděla, že to bude v pořádku.

Alespoň zatím.

 

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXx

 


„Edwarde, mohl by sis jít za mnou lehnout? Tak dlouho jsem usínala bez tebe,“ prosila jsem ho už asi po desáté.

„Miláčku, nevím, jestli je to dobrý nápad. Nemusel bych se ovládnout,“ odmítl mě – opět.

„Sakra, Edwarde…“

„Do háje…“ zakleli jsme současně. Chvíli jsme se na sebe dívali, byla to vyloženě válka pohledů. Nakonec byl on, kdo první promluvil.

„Nemáš tušení, jak je to těžké, jak se musím ovládat. Vidět tě tady ležet… Přikrývka ti obepíná tělo,“ zarazil se a syknul, „ani nevíš, kolik mě to stojí úsilí, abych se na tebe nevrhl a…“

„A?“ udělala jsem netrpělivě.

„A nemiloval se s tebou,“ dodal toném, kterým se přiznává vražda.

„No za to by tě měli prošpikovat kulkama u zdi,“ pronesla jsem mrzutě. Vážně mě štvalo jeho sebemrskačství.

„Bello, tohle je vážná věc,“ povzdechl si.

„Máš pravdu, je to vážná věc, jsem sexuálně frustrovaná a ty si ke mně odmítáš i lehnout. Zvedni sakra ten tvůj upírský zadek a naklusej sem,“ plácla jsem rukou vedle sebe. Kdo má sakra ležet v tak velké posteli sám?

„Bello…“ začal, ale byl přerušen klepáním na dveře

„Mohli byste se trochu ztišit? Nedá se tady,“ hlas Emmetta si odkašlal, „spát.“

Tak tohle mě položilo na lopatky a začala jsem se smát, k mé velké úlevě Edward taky.

„Pojď za mnou. Slibuju, že tě nebudu svlíkat, jen tě chci mít u sebe, prosím,“ tahle prosba mi vyletěla z pusy dřív, než ji dokázal mozek nějakým způsobem zaregistrovat. Ponížením se mi nahrnuly slzy do očí. S povzdechem jsem se otočila k Edwardovi zády a zavřela je, modlila jsem se, aby mě nepřemohly vzlyky, které se začaly drát na povrch. Musím se uklidnit. Nesmím se mu tady hroutit jak nějaká nadržená pipina.

Najednou se matrace pod tíhou jeho těla prohnula a on si mě přitáhl k sobě. Srdce se mi rozběhlo z hrudního koše někam do vedlejší místnosti. Tedy měla jsem alespoň takový pocit, protože tak silně bilo.

„Ale žádné svlíkání,“ zašeptal mi do ucha. Jakmile mi jeho studený dech pohladil kůži, cítila jsem,  jak mnou projelo horko. Z úst mi vyšel smích.

„Víš jak moc tě miluju?“ zeptal se mě.

„Ne víc, než já tebe,“ odpověděla jsem mu.

„O tom teda velmi pochybuju,“ pronesl se smíchem a vtiskl mi polibek do vlasů.

„Nepochybuj,“ zašeptala jsem. Byla jsem  šťastná, muž, kterého nejvíce miluju, mě držel v náručí a to bylo to nejdůležitější. Už nás nic nerozdělí.

 


xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

 

 


„Jak to jako myslíš? Myslela jsem, že jedeme šaty vybrat spolu!“ ječela na mě Quinn jako smyslů zbavená do telefonu. Věděla jsem, že bude šílet, ale tohle… Ty těhotenské hormony jí úplně vypatlaly mozek. Jake minule dostal seřváno za to,  že venku pršelo. S tou bych během těhotenství fakt chtěla mít dvojdomek. Chudák Jake. Ale ten to tak nebral. To bylo pořád jen – Quinny, zlatíčko, miláčku, nesu ti tu zmrzlinu, tady máš tu pizzu, prdelinko moje – jo, vlastně za to, že ji řekl prdelinko, málem dostal flaškou po hlavě. Ječela na něj, že ví, že přibrala, a že jí to nemusí připomínat. Do porodu jí zbýval už jen měsíc. A  podle mě se pěkně táhl. Obdivala jsem Quinn, jak všechno zvládá, a obdivovala jsem Jakea za to, že Quinn ještě nezabil.

„Quinn, nejsou koupené, byly jsme za návrhářkou, týden před svatbou pro ně jedeme a ty jedeš samozřejmě se mnou, to přece družička musí,“ snažila jsem se ji uchlácholit.

„Tak dobře,“ připustila Quinn. „Co Edward, drahoušku? Jak se má?“

„Je to už lepší, zvyká si. Už byl dokonce ve městě, Carlisle říkal, že je to díky tomu, že byl na krev zvyklý, takže se nemusíme bát. Podle všeho by se za pár let mohl opět věnovat medicíně,“ všimla jsem si, že o tom už mluvím naprosto klidně. Vždyť přeci na tom nic není chodit nejdřív s poloupírem a pak se vdát za upíra. „A co miminko?“ ptala jsem se.

„No, Jake říká, že si uklízí hračky – já tvrdím, že si prokopává cestu ven, jeho oblíbená doba jsou tři hodiny ráno,“ řekla se smíchem. Quinn byla skvělá, dokázala mě přivést na jiné myšlenky. Když mluvila o tom, jak se o ni Jake stará a jak má strach o miminko, že vždycky večer mluví na bříško a hladí ho – píchlo mě u srdce. Já nic takového nezažiju. Povzdechla jsem si. Edward děti miloval, ale nechtěl je – to mi dal najevo v den, kdy jsme Quinn odváželi na letiště.

„Bello? Jsi tam?“ ptala se mě Quinn.

„Jistě, promiň, zamyslela jsem se,“ snažila jsem se, aby můj hlas zněl zkroušeně.

„Jdeš dnes do nemocnice?“ ptala se mě.

„Ano, mám službu s Alexem.“

„S tím hezounem?“

„Quinny, jsi vdaná paní a čekáš dítě,“ zhrozila jsem se na oko.

„Ale to neznamená, že jsem slepá,“ osekla. „Jé, Jake mi přinesl špagety s masovýma kuličkama, musím končit, čau, zítra brnknu,“ vychrlila na mě a zavěsila. Ta potvora mě vyměnila za obyčejný žvanec.

 


xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

 

„Ahoj, Bello, dáš si kafe?“ zdravil mě Alex, jakmile jsem vešla do sesterny.

„Nazdar, budeš hodný,“ odpověděla jsem unaveně. Směna začala celkem v poklidu, ale asi o půlnoci nám přivezli autonehodu. Auto verzus náklaďák. Bilance – čtyři zranění, z toho dvě děti.

„Jak se má Julie?“ zeptala jsem se.

„Leží v posteli, má chřipku a nechce, abych se o ni staral, prý mě nechce nakazit. Kecka jedna,“ smál se.

„Co Edward? Je pořád na výjezdu ve střední Americe?“

„Co? Jo, no je. Ale měl by se vrátit týden před svatbou,“ snažila jsem se, aby moje odpověď byla co nejupřímnější.

„Chybí ti, že?“ Jeho otázka zůstala viset ve vzduchu. Ano, chybí mi. Chybí mi Edward, kterého jsem milovala – já ho miluju pořád, jen bych chtěla, aby to bylo jako dřív. Aby mě beze strachu sevřel v náručí, aby mě bezhlavě pomiloval, aby se...

„Ano, chybí,“ povzdechla jsem.

„Ale za chvíli bude zpět a vše bude jako dřív,“ mávl rukou Alex.

„Doufám v to,“ zamumlala jsem.

„Co jsi to říkala?

„Že se budeme stěhovat. Po svatbě jedeme do Kanady,“ přiznala jsem. Tohle bylo rozhodnuto. Edward se nemůže vrátit zpět do práce, alespoň prozatím ne,  a Carlisle začíná být z velkého města nervózní. Esme se těší na renovace nového domu a Rose zase na to, že ji už Emmett nebude tahat na fotbalový stadion. Já byla rozpolcená. Chci být s nimi a chci být tady. Ale věděla jsem, čemu dám přednost. Edwardovi.

Podívala jsem se na Alexe, který na mě koukal, jako bych spadla z višně. Majorka na mě hleděla stejně a pak jsem měla dlouhosáhlou přenášku o tom, že nesmím svou kariéru podřizovat muži. Když viděla, že to se mnou nehne, popřála mi štěstí s tím, že u ní mám dveře vždycky otevřené.

„Jsi v pohodě?“ došla jsem k němu a drcla mu do ramene.

„Jak  se jako stěhujete? Nemůžete odjet. Bello, ty to nechápeš, ty jsi jako moje…“ hledal to správné slovo. „Díky tobě jsem lepší, naučila jsi mě vážit si jednoduchých věcí, díky tobě mám Julii, já nechci, abyste odjeli. Edward býval můj kolega, teď je i můj přítel,“ prohrábl si rukou vlasy.

„Je mi to líto, Alexi. Ale ty jsi dobrý, vlastně jsi skvělý. Kdybych neměla Edwarda, určitě bych chtěla být s někým, jako jsi ty. Nejsi dobrý kvůli mně,“ vrtěla jsem hlavou.

„Ty ho moc miluješ, že?“

„Obětovala bych pro něj cokoliv,“ přitakala jsem.

 


xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

 

 


„Bello, dělej, jinak pojedeš v tom županu!“ ječela na mě Alice. Tohle soužití s upíry mě přivádělo k šílenství, které se stupňovalo díky blížící se svatbě. Alice všechno hlídala a vyšilovala z maličkostí. Jako třeba, má být bouřka a růže, které dovezou, by mohly utrpět újmu a zvadnout. Bláznila kvůli pitomostem. Když jsem jí řekla, že půjdu klidně s kytkou kopřiv, sesunula se Jasperovi do náruce v předstíraných mdlobách, herečka jedna.

Čas letěl jako splašený, někdy jsem si říkala, že použil turbo motor. Edward se už nebál strávit noc vedle mě, ale dál než k polibkům to nezašlo. Ne, že bych byla neukojitelná nymfomanka, ale přece jen mi chyběl dotyk jeho rukou na mé kůži. Doufala jsem, že se to všechno změní po svatbě, byla jsem pevně rozhodnutá pro přeměnu, jakmile se odstěhujeme do Kanady.

„Je tady Quinny, máš hnout tím svým štíhlým zadkem a naklusat dolů, nebo si pro tebe dojde!“ přerušil mě z mého přemýšlení Alicin ječák. Vážně mě z ní jednou klepne.

„Alice, máme čas,“ zařvala jsem dolů.

„Nemáme!“ trvala na svém. Dívala jsem se na sebe do zrcadla a přemýšlela, jak budu vypadat, až ze mě bude upírka. Doufám jen, že se při upířím běhu nepozvracím, to by mi ještě chybělo.

„Bello!“ slyšela jsem dvojhlas zespodu.

„Já se z vás zcvoknu,“ zašeptala jsem, popadla kabát a mířila dolů, za těma svatebníma šílenkyněma.

„No konečně, jsem myslela, že z toho čekání porodím,“ odfrkla Quinn, jakmile mě spatřila na schodech.  „Kde jsou kluci?“

„Jeli na lov, vrátí se asi za dvě hodiny,“ kývala hlavou Alice a nezapoměla si důrazně poklepat na své značkové náramkové hodinky. Převrátila jsem oči a společně s Quinn jsme zamířily k autu. Alice už měla nastartováno a čekala, až nastoupíme. Podle jejího výrazu velmi pomalu. Jakmile zaklapl poslední pás na své místo, zařadila rychlost a za skřípění gum vyrazila z příjezdové cesty.

„Alice, co blbneš?“ vyjela jsem na ni, když jsem se dostala z prvotního šoku.

„Já neblbnu, máme spoustu práce. A krom toho po dnešní zkoušce a doplnění detailů musíme všechno sbalit a odjet do Edinburgu. Tam se musí všechno nachystat. Je toho spousta! Nevím, kde mi hlava stojí! Musím hlídat počasí, musím hlídat dodavatele, musím hlídat Edwarda a taky Emmetta, aby ho zase nenapadla nějaká pitomost jako únos nevěsty, či co. Musím hlídat Ara,“ zasekla se.

„Ara?“ vyjekla jsem.

„Já řekla Ara? Myslela jsem Kara – dodavatele květin,“ zkoušela to na mě Alice.

„Alice proč hlídáš Ara?“ nenechala jsem se zmást.

„Já ho hlídám pořád, jen teď trochu více, než je obvyklé.“

„Proč?“

„Kvůli tobě a Edwardovi,“ povzdechla.

„Kdo je Aro?“ zeptala se Quinn zezadu.

„Takový upírský král,“ otočila jsem se na ni.

„Tý jo, vy máte svého krále? No to mě podrž,“ Quinn se zdála být tímto zjištěním fascinována, já už o něco méně.

„Je tady něco, co bych měla vědět? Něco, co mi zatajujete pro mé dobro?“

Alice mlčela.

„Alice?“ trvala jsem na odpovědi.

„Edward mě zabije,“ vrtěla hlavou.

„Buď Edward nebo já,“ vyber si. „Že si půjdu koupit svatební šaty z konfekce,“ pohrozila jsem jí.

„Alice, okamžitě jí to řekni, přece se nebude vdávat v nějakých hadrech, víš, že je toho schopná!“ zavřeštěla Quinn.

„No dobře, ale slib mi, že nebudeš vyšilovat,“ podívala se na mě.

„Slibuju,“ srdce se mi rozbušilo.

„Jde o to, že Aro zatím neví, že je z Edwarda upír. A jakmile se dozví, bude chtít, aby za ním jel do Volterry. Edwardova schopnost číst myšlenky je totiž hodně unikátní a Aro ho chce do své sbírky. Má sice Edwarda rád, protože mu zachránil život a je Carlisleovým synem, ale je nevypočitatelný. Kdyby se Aro dozvěděl o tobě, mohla by to být jeho zbraň proti němu,“ vysypala ze sebe.

„Aha.“ Takže v podstatě, já jsem slabý článek rodiny. O důvod víc, abych se stala po svatbě upírkou.

„Teda, překvapuješ mě, myslela jsem, že budeš vyvádět a ty to bereš se stoickým klidem,“ zamumlala Alice.

„Nechci přidělávat Edwardovi starosti, dokážeš to udržet v tajnosti?“ Doufala jsem, že ano. Ve mně to sice vřelo - chtěla jsem ječet, chtěla jsem něco rozbít, měla jsem strach. Ale nechtěla jsem nikomu přidělávat starosti.

„Mám v tom léta tréninku,“ zaťukala si na čelo.

„Fajn.“ Zavrtala jsem se hlouběji do sedadla a zavřela oči.

„Kam vlastně jedeme?“ zajímalo Quinn. Taky jsem nevěděla, kam jedeme.

„Je to asi dvacet kilometrů z centra. Budeme tam asi za patnáct minut,“ odpověděla Alice. Najednou Quinn zalapala po dechu. Rychle jsem se otočila.

„To nic, to byla jenom křeč, neděste se, mám to pod kontrolou,“ mávla rukou Quinn. Vyděšeně jsem se podívala na Alice, která jen zatřepala tou svou střapatou hlavou a usmála se. Výborně, doufám, že nám na svatbu vtrhne Aro, do toho Quinn začne rodit, pak se Jake promění ve vlka, Alici klepne pepka a bude ječet a mě bude všechno jedno, protože si dám na snídani  tři neuroly – preventivně. Tomu říkám plán!



Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

26)  Lucie (07.01.2011 14:50)

Silvaren

25)  Silvaren (05.01.2011 13:45)

Teda, léhat každou noc vedle Edwarda a nic z toho nemít? To aby byla Bella svatá. Moc hezky jsi to rozehrála na všech frontách a těším se na pokračování. Mám takový dojem, že Bella má s tím plánem docela pravdu.

Mili

24)  Mili (04.01.2011 20:47)

Teda takových starostí:) Úžasná kapitola

Ewik

23)  Ewik (04.01.2011 17:58)

Chudinka malá, takových starostí a ještě ta malá čarodějnice Alice ji nedá chvilku klidu Držím ji palce. Krásný díl.

22)  AMO (04.01.2011 15:54)

Už jsou spolu lá lá lá
Blíží se svatba jupí jupí
Já chci také něco na uklidnění a na usnutí a prosím si vzbudit při dalším dílku

21)  Scherry (04.01.2011 15:31)

Krásné

semiska

20)  semiska (04.01.2011 14:11)

Konečně se setkali... To jejich čekání od sebe a ty jejich nervy se vyplatili. Sice teď spolu nebudou moc chvíli nic mít, ale tak dočkají se ne? ;) Moc se mi ulevilo, když se po Belle nevrhnul :D Kapitolka nádherná, moc povedená a já se těším na další kapitolku a moc. Jo a její plán a přání je fakt dokonalý, ji prostě nic nerozhází

19)  Tru (04.01.2011 09:31)

ćekání se vyplatilo, tak jako vždycky Krásný dílek Hlavně, že jsou spolu:)

18)  belko (04.01.2011 09:29)

Al, máš to nádherně rozehrané po všech líniích, a to tak, že doufám, že tento příběh nechceš už brzy dorazit do konce...Ještě svatba, těhotenství, dramatický porod - samozřejmě spojený s přeměnou, no klasika, ale ve tvém osobitém podání si to ráda projdu všechno znovu!!!:)

17)  gabina (04.01.2011 08:30)

Perfektná kapitola

16)  Aalex (04.01.2011 06:33)

Super plán a skvělá kapitola. Nemůžu se dočkat pokračování. Jen je mi Belly líto, když vidím, jak moc by chtěla mimčo. Pořád ještě ale můžu doufat, že se to povede nějak omylem, ne?

15)   (04.01.2011 00:26)

Fantastické !!!

sfinga

14)  sfinga (04.01.2011 00:26)

Chudák Bella, sotva ve zdraví přežije setkání s Edwardem, zjistí, že z milování nebude prozatím nic na krku šílenou Alici a hysterickou těhotnou Quinn, chudě malý:( A ještě se stěhovat od přátel pryč, to aby měla nervy jak provazy a ještě jí nad hlavou visí Damoklův meč v podobě Ara - uff, nezávidím jí

13)  Lejla (04.01.2011 00:04)

Naprosto dokonalé. Ty opravdu nebudou mít nudu o to se jím Al ještě s radostí postará a třeba se Bella toho mimča ještě dočká na líbánkách, přece nebudou celou dobu hrát jen šachy

12)  Ashley (03.01.2011 22:17)

nemám slov!!! naprosto perfektní, vtipné, uvolněné a samozřejmě romantické! jak přišla za edwardem AAAAAchchchchc!!!!!
Těším se na pokračování

Janeba

11)  Janeba (03.01.2011 22:10)

Alrobellko, zvládli to, mám ohromnou radost! Zase jsou jedna velká rodina, která se navzájem podporuje a pomáhá si! To jejich setkání bylo naprosto emotivní a spontánní! Doufám, že na ně nepošleš Ara .... a nějaké miminko navíc by se taky hodilo, třeba Bellino! Děkuji!!

eMuska

10)  eMuska (03.01.2011 22:06)

:D :D :D Bella je totálne perfektná! Zbožňujem spôsob jej myslenia a tony hlášok, čo nám dávaš ako na tanieri. Keby som nebola taká lenivá a robila si výpisky, ver, že by som mala zaplnený aspoň jeden zápisník - alebo by som rovno rpepísala celú poviedku. Úžasné, dúfam, že tá svadba sa nebude odohrávať podľa toho posledného odstavca a Aro bude čušať vo Volterre. A fakt by bolo dobré, keby Bellu premenili...

Nosska

9)  Nosska (03.01.2011 21:50)


To byl skvělej díl!!!

8)  Leni (03.01.2011 21:39)

Paráda, tak to si počkám, jestli Alici klepne pepka a hlavně co vymyslí Emmett.

Twilly

7)  Twilly (03.01.2011 21:36)

Stará dobrá Al sa prebrala zo zimného spánku, hip hip huráááááááááááááááááááááááá

... mno najprv som chcela vypichnúť vetičky, ktoré ma položili, očarili, rozchechtali, zhodili z fitlopty (nehodiace sa škrtnite ), ale musela som to zavrhnúť, keďže by som ti tu skopírovala takmer všetko...


...humor, humor, humor, sarkazmus, irónia, humor...sem tam vážne vážna situácia, humor, humor (tretí pád z fitlopty )... a šteklivé scény bez šteklenia... tak toto je podľa môjho gusta, toto MILUJEM, toto si ty, Alinka moja

Ďakujem, len prosím... nabudúce s vyššou frekvenciou lásko, jo? mám len jedny nervy, nemusí byť zo mňa aj na papieri ..

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella