Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/image.jpg

Malá naděje...

33. kapitola

 

 


„To je absurdní! Nemůže umřít, je nesmrtelný!“ vykřikla jsem. Slyšela jsem, jak za mnou Esme štká, nechtěla jsem se na ni otočit, výraz v její tváři by jen potvrdil pravdivost Carlisleových slov.

„Bello, on se mění v upíra, je to vzácné. Osobně vím jen asi o pěti případech, které se staly za dob mé existence, a žádný to nepřežil,“ vrtěl hlavou.

„Musí být nějaká možnost,“ špitla jsem.

„Žádná není,“ vrtěl hlavou.

„Ne, tohle ne, ne, ne, ne… Něco vymyslíme, něco zkusíme. Co zkoušeli předtím?“ zeptala jsem se.

„Bello, já tě chápu, ale…“ začal Carlisle.

„Jo, tak ty mě chápeš! Tak to je strašně ušlechtilé! Víš co? Já tě nechápu! Nechápu, že tvůj syn nahoře umírá, a ty!“ hlas mi přeskočil. „Ty nechceš nic zkusit, ty nechceš nic udělat! Nechceš mi dát alespoň nějakou naději!“ teď už jsem vzlykala a svezla se na kolena.

„Bello, to už by stačilo!“ slyšela jsem hlas Esme, nikdy jsem ji neslyšela mluvit tak chladně. „Jak jsi řekla, je to náš syn, my ho milujeme a tobě nedává nikdo a nic právo naši lásku zpochybňovat!“

„Omlouvám se,“ zavzlykala jsem.

„Nicméně s ní souhlasím, Carlisle, jsem ochotna zkusit vše, abych ho udržela na živu,“ Esme se podívala na Carlislea.

„Nevím, co bychom mohli udělat. Podle starých knih jim zkoušeli dávat krev, ale nepomohlo to.“ Vrtěl hlavou a začal chodit po místnosti.

„Třeba ji podali, až už bylo pozdě,“ namítla jsem.

„Budeme potřebovat krev,“ kývla Esme.

„Zvířecí nepomůže, není dost silná, musí to být lidská. Teplá lidská krev,“ promluvila konečně Alice. Z jejího pohledu se zdálo, že se jí ulevilo, že tohle řešení bude s největší pravděpodobností správné. „Musí ji ale mít co nejdříve.“

„Tak mu ji dáme hned a uvidíme. Edwardovi tlouklo srdce a dýchal, napojím ho na přístroje a budu ho monitorovat.

„Ale kde seženeme tak rychle lidskou krev?“ zeptala se Esme. Měla jsem sto chutí začít skákat pět metrů vysoko s transparentem – Člověk – minimálně pět litrů krve k dispozici!

„No nemyslím, že bychom museli daleko,“ promluvila jsem konečně.

„Nepřipadá v úvahu,“ vrtěl hlavou Carlisle.

„V žádném případě,“ souhlasila Esme.

„Za tohle nás Edward zabije,“ promluvila poprvé Rosalie.

„Alice?“ dívala  jsem se na ni. Byla mimo, soustředila se. Věděla, na co se jí ptám.

„Mělo by to vyjít. Je to mlhavé, ale když to uděláme, má šanci,“ nemusela dál pokračovat. Už jsem si stahovala vlasy a sundávala mikinu. Prostě do mě kousne a bude to.

„Co to děláš?“ vyjekla najednou. „To ne, tak ne.  Zabil by tě, nedokázal by přestat,“ chytila mě pevně za rameny, až to zabolelo.

„Raději já, než on.“

„V tom případě běž skočit z útesu a my ho necháme zemřít – vyjde to nastejno. Bello, tys neviděla, co všechno chtěl udělat v nemocnici, když jsi tam ležela v bezvědomí, když se ti zastavilo srdce. Ty jsi tam nebyla, my ano.“ Alice se mi dívala zpříma do očí, věděla jsem, že má pravdu.

„Tak jak?“ zeptala jsem se.

„Prostě ti ji odebereme,“ navrhl Carlisle.

Ležela jsem v obývacím pokoji, bylo něco po půlnoci. Všichni byli nahoře u Edwarda, jen já jsem tam nesměla. Po odběru se mi trochu točila hlava, no, trochu, spíše hodně. Když chtěli přestat, přesvědčila jsem je, že jí mám na rozdávání. Carlisle nesouhlasil, ale já se nedala. Výsledkem bylo, že jsem omdlela.

Věděla jsem, co se tam děje, dávají mu pít moji krev. Co když to ale nepomůže? Věděla jsem, že mě má hryznout a napít se, tak bychom prodělali přeměnu najednou. Ale to ne!

Byla jsem na ně naštvaná, hodně naštvaná. Z patra nebylo nic slyšet. Nemohla jsem to vydržet. Opatrně jsem se zvedla a šla se tam podívat. Však co, maximálně dostanu vynadáno. Ještě se mi trochu točila hlava.

Schod po schodu jsem vystupovala do patra a chovala se co nejtišeji. Nevím, jak se mi to povedlo, ale stála jsem za dveřmi, aniž by mě někdo zastavil. Pak jsem slyšela hlasy.

„Emmette, Jaspere, držte ho pevně, Rose, podrž mu hlavu, Alice, ústa,“ slyšela jsem udílet rozkazy.

„Promiň, bráško,“ slyšela jsem Alice. V pokoji bylo rušno, Edward zřejmě zuřivě bojoval.

„Polkni to, Edwarde, slyšíš? Hodný kluk,“ Esmein hlas byl jako pohlazení. „Výborně.“

„Držte ho pevně, začne sebou…“ slyšela jsem výkřik Alice a pak jekot. Musela jsem si zacpat uši, byl to nelidský řev. Nevydržela jsem to a vrhla se do pokoje.

„Okamžitě ji odtud odveďte!“ zařval Carlisle. Edward se začal zmítat, byl jako loutka na provázcích. Jako by ho něco ovládalo. Jako by to nebyl on. Jasper a Emmett na něm leželi a Rosalie s Alice mu držely hlavu. Bylo to, jako by mu ji chtěly utrhnout.

Zděšeně jsem se na něj dívala. Přitiskla jsem si pěst ke rtům a kousla do ní, abych nekřičela zděšením. To už mě ale Esme vystrkovala ze dveří.

„Tvoje vůně ho jen dráždí,“ zašeptala a za chvíli jsem koukala na zavřené dveře. Jako v mrákotách jsem sešla dolů a posadila se na pohovku. Pořád jsem přemýšlela a nadávala si do pitomců, měla jsem ho za Carlislem odvézt okamžitě.

Šouravým krokem jsem se vydala do kuchyně, hlad jsem neměla, ale kafe by bodlo. Seděla jsem s hrnkem kouřícího čaje a dala se do vzpomínání. Opřela jsem si hlavu o stěnu a vyčerpáním usnula.

Slyšela jsem šepot a cítila, jak mě někdo bere do náruče. Podle vůně to nebyl Edward. Zklamaně jsem zaštkala a otevřela oči. Emmett.

„Jak je na tom?“ můj hlas zněl strašně skřehotavě.

„Dostane se z toho, bylo to o fous, ale už skoro nemá bolesti,“ slyšela jsem Emmettův hlas. Do očí se mi nahrnuly slzy a začala jsem opět plakat. „To bude dobré,“ Emmettova medvědí náruč mě drtila v objetí.

„Strašně jsem se bála,“ vzlyky nešlo zastavit.

„To my taky,“ odpověděl. Bylo to snad poprvé, kdy jsem Emmetta slyšela mluvit vážně. Každou situaci dokázal proměnit ve vtip, ale dnes ne. Zvedla jsem k němu hlavu a pozorně se na něj dívala. Byl smutný, za svůj život asi poprvé. „Jen se vybreč, to ti pomůže,“ hladil mě vlasech. Jestli nás takhle najde Rose, tak mě roztrhne jako hada – napadlo mě. Trochu jsem ztuhla. „Neboj, Rose nic neudělá, vlastně sedí vedle nás,“ konečně jsem zvedla hlavu a podívala se kolem sebe. Seděli tam všichni. A byli vyčerpaní.

„Takže nezbývá než čekat?“

Všichni do jednoho přikývli.

„A jak dlouho?“

„Ještě několik hodin, jen pak budeme muset vymyslet, co s tebou, a hlavně ho hlídat,“ tentokrát promluvil Carlisle.

„Jak co se mnou?“

„Bello, nevíme, jak bude reagovat, možná za pár měsíců…“

„Za pár měsíců? Ale za dva se máme brát… A já už konečně vybrala to oznámení, o které mě Alice uháněla. A taky jsem se rozhodla pro zelenou a chci tam mít ty holubice a chci, aby mi hrála Rose a Emmett aby fotil -  a na půlce fotek nebudou hlavy…“ drmolila jsem.

„Hele, já fotím skvěle!“ ohradil se Emmett.

„Jasně, zlato, vždyť já mám vlastně obvykle obličej na prsou,“ vyprskla Rosalie. Začali jsme se všichni smát. Jakmile jsem si to ale uvědomili, okamžitě jsme zmlkli.

„Zatím to nebudeme řešit, myslím, že nás Edward v lecčems překvapí,“ pronesla Alice.

„Jak to myslíš?“ zeptala jsem se.

„Jsou to jen útržky, ale zvládne to, není čeho se obávat,“ pokývala svou rozčepýřenou hlavou. „No, když už jsi začala přemýšlet, svatba bude teda tady, ano?“

„Alice, teď ne! Edward leží nahoře a já momentálně na to nemám myšlenky…“

„Dobře, dobře, byl to jenom pokus,“zvedla ruce. „Odpočiň si, ještě to bude pár hodin trvat.“

„Nechci spát, nemám na to náladu,“ odmítala jsem. Všichni jsme seděli a dívali se před sebe. V domě bylo naprosté ticho, které přerušovalo jen tiché chrápání Kiki, ozývající se z pelíšku. Ta by snad zaspala i bombardování.

Začala jsem netrpělivě bubnovat nehty o desku stolu a přemýšlela. Vlastně ani nevím o čem a jak dlouho, ale nakonec mě chytla chladná ruka a poprosila mě, abych toho laskavě nechala. Neměla jsem sílu ho poslat do háje. Korunu tomu nasadil Emmett, který sáhnul po ovladači a pustil si baseballovou ligu.

„Emmette!“ slyšela jsem nesouhlasné syknutí.

„Co je? Dneska je finále!“ ohradil se. Začala jsem se hystericky smát a najednou mi před obličejem přistála sklenička s whiskou. Nikdy jsem ji neměla ráda, ale s povděkem jsem ji přijala a cvakla si. Pak jsem si nechala nalít ještě jednu.

Když mi Emmett chtěl dolít potřetí, ozvala se Alice:

„Nechceme ji ožrat, jenom uklidnit, to už stačí.“ Jé, ona nezapomněla na slib. Opřela jsem si hlavu o opěrku a čekala, bylo zase ticho.

„Měli bychom  ji vzbudit, jestli to zjistí, bude nás honit se sirkama kolem baráku,“ slyšela jsem Emmetta. Ležela jsem na pohovce a někdo mě zakryl dekou. Venku bylo světlo.

„Měla by se prospat, kromě toho nevíme, jak bude Edward reagovat, až se vzbudí,“ promluvil Carlisle.

„ Ale víme, jak bude reagovat Bella. Naštvanou jsem ji zažil jenom jednou a věřte tomu, ta holka má páru, i když je člověk – upír by se jí bál,“ zastával se mě Emmett.

„Jsem vzhůru, co se děje?“ vystartovala jsem z pohovky.

„Probere se za pět minut,“ usmívala se Alice.

„Tak, co tady sakra ještě děláme?“ vyjekla jsem a pádila nahoru. Slyšela jsem za sebou, něco jako sakra a najednou mě Emmett držel v náručí.

„Hele, pusť mě!“ ječela jsem na něj.

„Jsi normální? Kdyby ti něco udělal, neodpustil by to nám, ani sobě!“ křičel na mě. Musela jsem se přikrčit. Tohle že je hodný, žertovný Emmett? Můj méďa Emmett, se kterým se opíjím nebo směju tak, až se mi chce čurat?

„Kdo jsi a co si udělal s Emmettem?“ zeptala jsem se ho.

„Ty si vážně střelená,“ protočil oči, když si mě přehodil přes rameno, nedbaje mých výhrůžek a plánů, co všechno mu udělám, trháním údů počínaje.

„Takže, jak to uděláme?“ zeptal se zbytku rodiny, zatím co jsem visela hlavou dolů.

„Rose a Esme budou s Bellou dole a my půjdeme nahoru,“ slyšela jsem Carlislelův hlas i přes krev valící se do mé hlavy.

„Můžu mít taky návrh?“ nadnesla jsem. Odpovědí mi bylo vícehlasé – Ne!

Emmett mě shodil na pohovku. Byla jsem naštvaná, chtěla jsem ho vidět. Chtěla jsem slyšet jeho hlas, chtěla jsem být s ním. Copak je to tak těžké pochopit? S obličejem ublíženého štěněte, který na ně vždycky hodila Kiki, jsem se na ně podívala. Jenže to s nimi ani nehnulo.

„Co se tam děje?“ zeptala jsem se, protože mi došlo, že je můžou slyšet. Rose a Esme se na sebe podívaly a pokrčily rameny.

„Edward se probral a je trochu zmatený, ptal se, co se děje. Carlisle mu to rychle vysvětlil. Edward je překvapený a zaražený. Bere to dobře, ptá se po tobě. Carlisle mu vše vysvětluje. Nelíbí se mu, že jsme tě museli využít jako dárce krve. Zuří,“ na chvíli se Rose zasekla a očima těkala po Esme, ta se zdála vystrašená. „Už je dobrý, chce tě vidět, ale Carlisle to nepovažuje za tak dobrý nápad.“

„Carlisle, jdi háje!“ zavrčela jsem. Rose se začala smát.

„Emmett mu vypráví o tvých výhružkách, právě vyhrál nad Jasperem sto liber. Emmett totiž tvrdil, že do poledne pošleš někoho do háje, Jasper ti věřil. Každopádně tě chce vidět a Alice tvrdí, že by to mělo být v pohodě.“

„Tak jdeme!“ vyjekla jsem a letěla, co mi nohy stačily, do prvního patra. Rozrazila jsem dveře, které nás dělily. Zůstala jsem stát jako omráčená.

Jeho kůže byla na už  na první pohled bledší, ale krásnější. Jeho vlasy byly naprosto dokonalé, jeho tělo bylo… doprkýnka, on měl i hezčí nehty na palcích! Nemohla jsem se na něj vynadívat. Jestli jsem mu dřív říkala anděl, tak teď je to Adonis. No do háje, teď vedle sebe budeme vypadat jak krasavec a netvor.

Jaké bude ho líbat? Jaké bude ho objímat? Bude to stejné? Jiné? Budeme to vůbec moct dělat? Myslím to objímání? A co sakra milování? Hlavně mi neříkejte, že to nebude možné! Už teď se na to těším!

„Bello?“ mé jméno z jeho úst znělo krásněji než jindy. Vyšla jsem k němu, a až v tu chvíli jsem si toho všimla… Jeho oči… Byly… Byly jiné… Byly tmavě hnědé… trochu do karmínova, přesto nebyly jako těch upírů, se kterými jsem se setkala v parku…

„Bello?“ oslovil mě znovu a já se k němu rozběhla. Najednou jsem byla v jeho náruči, hladila ho po jeho krásné tváři. Cítila jsem jeho prsty v mých vlasech, naklonil se ke mně, aby mě políbil a já věděla, že už to bude dobré… A najednou se vše pokazilo…

Edwardovou hrudí projelo vrčení a mě ztuhla krev žilách… Byl blízko… Moc blízko a já tušila, že je to v tuto chvíli špatně…

 

 


Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

26)  bebenka (12.12.2010 21:08)

...co to je za konec???.... to se dělá...takhle někoho napnout a pak nechat čekat....jen tak mimichodem moc moc moc pěkná kapitolka...a hlavně ať ji nekousne a můžou se políbit....

25)  belko (10.12.2010 23:03)

ale no tak !!!!!
taková krásná,skvělá kapitolka a ty...ty.... nás zase necháš čekat do příště
Al, ale ty víš, že tě mám ráda

Silvaren

24)  Silvaren (10.12.2010 08:29)

Skvělé, nádherné, napínavé, úžasné a korunované krásně ztřeštěnou Bellou!

23)  Scherry (09.12.2010 20:46)

Krásná kapitolka

22)  vever (09.12.2010 18:59)

ale no tak,
takový konec?

Linfe

21)  Linfe (09.12.2010 13:40)

Upsáááá

20)  Aalex (09.12.2010 06:57)

Já vím, že se pořád opakuju, ale je to úžasný. Jsem moc ráda, že Edward přežil a nemůžu se dočkat, jak to bude pokračovat.

19)  Lucie (09.12.2010 05:54)

18)  lady sadness (09.12.2010 00:36)

no, dievča, píšeš pekne dramaticky, to sa musí nechať; takže: som rada, že to Ed zvládol aj vďaka Belle ,a čo tak malá odmena keď už sa nechala vycucať na jeho záchranu, a nezabúdajme na iné nepríjemnosti, ktoré
musela vydržať , ona predsa túži po bábätku, čo ty na to?, ja len aby reč nestála pre prípad, že namáš nápad

Ewik

17)  Ewik (08.12.2010 22:24)

Je to dobrý, je zachráněn. A co teď Bella? Ať se ji nic nestane
Skvělá kapitola.

SarkaS

16)  SarkaS (08.12.2010 22:05)

Úžasná kapitola, dáváš nám zabrat. Když už to konečně vypadalo, že bude dobře, tak najednou zase průšvih. Doufám, že vrčel jen kvůli něčím myšlenkám

Nosska

15)  Nosska (08.12.2010 22:00)

No, jestli jí náhodou kousne, tak je snad včas odtrhnou:)

Twilly

14)  Twilly (08.12.2010 21:54)

Al, prosím ťa, nenechaj sa udolávať. Náááááhodou, si autor a máš svoju hlavu. A my zase máme Tvoje poviedky. JA som maximálne spokojná. Síce charakter sa rapídne zmenil, ale tak ako mi sedel Tvoj humor, sedí mi aj Tvoj zmysel pre dramatično.

Čítala som od Teba viac vecí a ver či never, tvoj štýl môžem. Bez akýchkoľvek problémov by som od teba čítala aj recept na bábovku :D :D :D :D :D



jediné k čomu mám miniatúrnu, ale fakt miniatúrnu výtku je čas, ktorý ti trvá od jednej k ďalšej kapitolke... inak ... dokonalé..

13)  Leni (08.12.2010 21:42)

Mazec, snad jí nic neudělá.

12)  kytka (08.12.2010 21:30)

Proboha, ať jí nic neudělá. Polykám tady naprázdno. Rychle prosím další kapitolu, strašně se těším. Jinak samozřejmě skvělá práce.

11)  nathalia (08.12.2010 21:10)

sfinga: ja myslim, ze otazka odluceni uz je jasna.. vzhledem k tomu jak blizko byli, tak ji podle me urcite stihne kousnou, takze podle me to bude presne tri dny :D
Paradni dil!

semiska

10)  semiska (08.12.2010 21:08)

Takové muka, no že se nestydíš, holka jedna Taky bych vyváděla jako ona. Co ten konec? Že on z ní cítil Emmetta a díky novorozenectví žárlí a brání si ji, že jo??? Nezabije ji, že ne? Neublíží ji, já mu věřím.
Skvělá kapitolka a honem další, prosííííím, Al, holka jedna skvělá

Janeba

9)  Janeba (08.12.2010 20:56)

Si děláš srandu! Už jsem si říkala ...fajn mají řešení,Bellinka ze sebe udělala čerpací stanici ... a tobě je to pořád málo! A teď z Edwarda uděláš nonorozenýho upíra, který se chystá vysát Bellu! Milá Alrobell- takže jako posledně Díky!

8)  Tru (08.12.2010 20:48)

Krásné, ale smutné. Chápu, aby se mohlo romantičnit, musí se nejdřív dít nějaké drama.

7)  witmy (08.12.2010 20:29)

a sakra asi bude o jednoho upíra víc

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse - Quil