Sekce

Galerie

http://www.stmivani.eu/gallery/image.jpg

Plány a bolest...

31. kapitola

Od velkého třesku v podobě návštěvy Quinniny matky uběhlo pár dnů a naše životy se zaběhly do všední rutiny. Začala jsem zase pracovat v  nemocnici, kde jsem si nejprve vyslechla kázání od majorky. Nejdřív mi spílala, že jsem nechala školy, ale nakonec mě přivítala do sesterských řad. K mé spokojnosti jsem mohla zůstat na dětském oddělení.

Život se vrátil do zaběhnutých kolejí, jako by se nic nestalo, jako by to tak mělo být. Carlisle s Edwardem se věnovali doktorské práci, Quinn se učila vařit pod dohledem Esme -  po týdnu dokázala udělat vaječinu, aniž by ji spálila. Esme s ní měla svatou trpělivost. Rose sháněla dětské serepetičky a Alice prudila se svatbou.

Seděla jsem na sedačce, koukala na film a drbala Kiki pod bradou. Edward byl v nemocnici a já měla večer pro sebe. Vychutnávala jsem si klid, ze kterého mě vytrhlo cinkání klíčů.

„Edwarde?“ zkusila jsem.

„To jsem já,“ slyšela jsem hlas Alice, „říkala jsem si, že když máš večer pro sebe, tak probereme svatbu. Musíme plánovat! Vždyť zbývají jen tři měsíce!“ oznamovala mi, vcházejíc do obýváku s tunami katalogů šatů, bot, svatebních dekorací, kytek, dortů a podobně.

„Alice, dneska ne,“ vrtěla jsem hlavou.

„To už říkáš tři dny, musíme máknout. Kromě toho, Esme by nikdy nedovolila, aby se Edward ženil jen tak. Je to její a Carlisleův jediný syn,“ pronášela poučovacím tónem.

„To není pravda, mají Jaspera a Emmetta,“ namítla jsem.

„Jenže Edward je jejich…“

„Alice,“ zamračila jsem se.

„Já vím, jsme všichni jejich, ale, víš jak to myslím, všechno musí být dokonalé.“ Hodila katalogy na zem a posadila se vedle mě.

„Fajn,“ rezignovala jsem. „Kde začneme?“

„Jéžiš, tvoje nadšení je opravdu nakažlivé,“ zakoulela očima.

„Tak kde začneme?“

„Místo,“ navrhla.

„Rozhodně louka ve Forks, bude to tak blíž k Charliemu a mámě,“ navrhla jsem.

„Svatba venku? V dubnu? Zmrzneš,“ začala namítat.

„Takže tím jsme vyřešili tradici, že by měla mít nevěsta něco modrého,“ odsekla jsem.

„Dobře, Forks. Obřad by mohl být venku, koupíme pár těch takových tepelných lamp a hostina by mohla být v našem domě. Jednoduché, ale elegantní,“ kývala znalecky. „K oltáři by tě mohla doprovodit smyčcový kvartet.“

„Počkat, jaký kvartet?“

„No houslisti, bože, Bello, myslím, že s tebou bude práce,“ zavrtěla hlavou. Se mnou že bude práce? Já spíš budu mít práci s tvojí mrtvolou a vysvětlováním.

„Nechci houslisty, Rose by mohla hrát na klavír,“ navrhla jsem.

„Dobře,“ odkývla mi. „Datum a místo máme, teď šaty, boty, kdo tě povede?“

„Táta přeci,“ vyhrkla jsem. Najednou bylo v místnosti ticho. „Jake,“ zašeptala jsem. Alice zavřela svůj poznámkový bloček a zadívala se na mě.

„Myslíš, že bude moci Quinn lítat?“ zeptala jsem se, ale už jsem znala odpověď. „Fajn, svatba bude v domě u Edinburghu – v altánu.“ Přepadl mě tíživý pocit. Ten, kdo mě povede k oltáři, bude Jake, ne táta. Kdo rozptýlí moje nejistoty a vrtochy – když tady není ani máma? Povzdechla jsem si.

„Víš co, kašleme na to, dneska se budeme dívat na filmy, uděláme ti popkorn, nasypeme do misek všechny ty tvoje oblíbené hnusy, co papáš, a necháme ti donést zmrzlinu,“ navrhla. Za chvíli jsem byla obskládaná miskami a my koukali na Lásku nebeskou.

Byl to fajn večer.

 

***********************

„Unášíš mě do Edinburgu?“ ptala jsem se Edwarda, když jsme vyjeli z Londýna. Po dlouhé době jsme měli oba o víkendu volno. Alice mě neustále uháněla ohledně svatby a Quinn mě mučila svým kuchařským uměním.

„Myslel jsem, že budeš ráda, budeme po dlouhé době sami,“ odpověděl svým krásným hlasem, chytil mě za ruku a přitiskl si ji ke rtům. Podívala jsem se na zadní sedadlo, kde byla připásaná Kiki, která už spinkala, a pak zpátky na něj.

„Někdy mám pocit, že si tě nezasloužím,“ vrtěla jsem hlavou.

„Ten, kdo si tolik štěstí nezaslouží, jsem já,“ namítl. Tohle dělal vždycky. Pozorovala jsem mihotající se krajinu za okny auta.

„Děje se něco?“ zeptala jsem se, když Edward sykl a protřel si spánky.

„Ne, jen mě… To nic,“ dál se věnoval řízení. Dívala jsem se na něj, jeho obličej byl divně  stažený, jako by ho něco bolelo. Může upíra něco bolet?

„Edwarde, určitě jsi v pořádku? Nemusíme nikam jezdit, zalezeme do postele, vyvěsíme telefon a budeme spolu,“ navrhla jsem.

„Jsem v pohodě,“ začal, ale pak se chytil za hlavu.

„Zastav!“ zakřičela jsem. K mému údivu to udělal. „Budu řídit, ale pojedme do domu tvých rodičů, Carlisle se na tebe podívá.“

„Bello, jsem jen unavený, to bude dobré.“

„Fajn, ale řídím,“ řekla jsem rozhodně.

„V tom můžu ustoupit.“ Vyměnili jsme si místa a pokračovali v našem výletu. „Na chvíli zavřu oči.“

Z na chvíli zavřu oči, se nakonec vyklubal spánek na celou cestu. Potichu jsem si pustila rádio a věnovala se řízení. Když jsme konečně dorazili na místo, Edward stále tvrdě spal. Vystoupila jsem a pustila ven Kiki.

„Edwarde,“ šeptala jsem mu ucha, „Už jsme tady. Edwade,“ pohladila jsem ho po tváři, měl ji podivně ledovou. O hodně více než obvykle. V autě jsem topila, to bude asi chladným vzduchem.

„To jsem spal celou cestu?“ divil se, když se konečně probudil.

„Byl jsi hodně unavený,“ krčila jsem rameny.

„Asi ano,“ připustil. „Projdi se s Kiki a já mezitím odnesu tašky do domu.“

„Dobře, miluju tě,“ políbila jsem ho.

„Já tebe víc,“ dal mi ještě pusu na nos, „a teď utíkej.“

„Kiki!“ zavolala jsem ji a vyrazily jsme.

 

 

**************************************

Byly jsme na procházce asi dvacet minut a já cítila, že mě začínají zábst nohy. Přivolala jsem to moje motovidlo a obě jsme se vydaly k domu. Začalo se šeřit, ale i tak jsem si všimla, že jsou hlavní dveře stále otevřené. Zrychlila jsem.

Hrudník se mi sevřel, co se mohlo stát? Tohle není normální. Ať je v pořádku, jen ať je v pořádku.

„Edwarde?“ vpadla jsem do domu. Začala se mě zmocňovat panika. Díky té události s Kevinem jsem se lehce rozrušila. Stačilo málo, někdo se o chvíli opozdil, neobvyklý zvuk v bytě a zmocňovala se mě panika.

„Edwarde?“ křičela jsem, a pak jsem ho viděla. Ležel na podlaze, v nepřirozené křeči, držel se za hlavu. „Co ti je? Slyšíš mě?“ skláněla jsem nad ním. Srdce mi bilo jako splašené. Rychle jsem se rozhlížela po jiné osobě, teda spíše upírovi, který by mu tu bolest působil. Nikde nikdo nebyl. Co se tady děje? „Edwarde?“ dostala jsem ze sebe plačtivě.

„Hlava,“ zašeptal. Viděla jsem, že zatíná zuby. Začala jsem prohledávat kapsy, snažila jsem se najít telefon, abych zavolala záchranku. Ale co jim řeknu? Můj přítel poloupír najednou trpí pořádnou migrénou? Carlisle – napadlo mě.

Dívala jsem se na Edward, který se svíjel v agónii, a přes slzy jsem vytáčela Carlisleovo číslo. Zvedl to okamžitě, jako by to čekal.

„Jsme na cestě, Alice to viděla, drž se od něj dál, Bello,“ poručil mi. Jak dál? Proč? Ne, nenechám ho tady. Kiki vedle mě seděla a kňučela, věděla, že se děje něco špatného, něco temného.

Edward se stále svíjel v křeči, ruce měl zaklesnuté do svých vlasů, klouby mu prostupovaly kůží. Věděla jsem,  že trpí, a nedokázala jsem mu pomoci. Chytila jsem jeho obličej pevně do dlaní.

„Edwarde! Otevři oči, podívej se na mě. Slyšíš! Edwarde! Otevři oči! Okamžitě! Vážně se naštvu! Otevři ty zatracené oči!“ Křičela jsem na něj a intenzita mého hlasu nabyla takových rozměrů, že mi přeskakoval. Pootevřel oči. „Výborně,“ pochválila jsem ho. „Musíš mi pomoci, potřebuju tě dostat na pohovku, pomůžeš mi, ano?“

Bylo na něm vidět, že se snaží soustředit na něco jiného než na bolest.

„Soustřeď se na můj hlas, ten je nejdůležitější, rozumíš mi?“ jemné kývnutí mi naznačilo, že ano. „Tak jdeme.“

Po chvilce zápasení se jeho tělo svezlo na pohovku. Položila jsem mu ruku na čelo, které měl podivně chladné. Když na chvíli otevřel oči, lekla jsem se. Měl je celé podlité krví. Snažila jsem se zachovat klid.

„Musíš pryč,“ nabádal mě.

„Ani mě nehne,“ vrtěla jsem hlavou.

„Prosím,“ žadonil.

„Ne,“ vrtěla jsem hlavou.  Znovu s sebou začal svíjet v záchvatu agónie. Seděla jsem vedle něj a dívala se, jak trpí. Po tvářích mi stékaly slzy strachu a beznaděje. Pokud se mu něco stane… Ani jsem se na to nemohla myslet.

Počítala jsem každou minutu. Každá vteřina se zdála být nekonečná, chodila jsem kolem pohovky a dívala se na něj. Jeho tělo bylo v neustálé křeči, ticho v domě protínaly jeho výkřiky. Nelidské, srdcervoucí…

 

***********************

Slibovala jsem Bohu, komukoliv, kdo má tohle na svědomí, že udělám cokoliv, cokoliv, jen když bude v pořádku. Čekání se zdálo být nekonečné, ale věděla jsem, že Carlisle a ostatní tady už budou každou chvíli.

Edwardovy docházely síly. Skoro už nekřičel, jen ležel a trhal sebou. Hladila jsem ho po tváři a snažila se mu šeptat slova útěchy. Zdálo se mi, že ho můj hlas uklidňuje, a tak jsem mluvila. O naší budoucí svatbě, o tom, jak se těším, až pojedeme na líbánky. O tom, jak mě Alice neustále bombarduje dotazy, jestli má být barva sladěná do zelena nebo ruda. Že je mi to v podstatě jedno, že chci jenom, aby tam stál a čekal, až půjdu tou uličkou. Že jestli mi  chtěl na tenhle víkend přichystat překvapení, tak že se mu to povedlo, protože  tohle jsem nečekala. A že ho moc miluju, tak ať se zvedne a půjdeme do postele.

„Prosím, prosím tě, vzbuď se, prosím,“ žebrala jsem, Ale on jen ležel a občas sebou trhl. Jeho tvář byla neustále stažená v bolestivé masce.

Pečlivě jsem sledoval každý jeho nádech. Ani jsem si nevšimla, že někdo vstoupil do domu, dokud mě nechytily studené ruce a netáhly mě pryč.

„Ne! Musím být s ním,“ plakala jsem. Byli tady. Byli tady všichni. Emmett mě pevně držel, nevzpírala jsem se, věděla jsem, že nemám šanci.

Carlisle se skláněl nad Edwardem, jeho tvář byla zachmuřená. Alice stála vedle něho, její snaha zahlédnou jeho budoucnost byla více než jasná a její zachmuřená tvář mluvila za vše.

„Ne…“ vrtěla jsem hlavou.

„Jak dlouho to trvá?“ zeptal se mě zčista jasna Carlisle. Dívala jsem se skrz něj, nedokázala jsem se soustředit na ta slova. „Jak dlouho, Bello?“ zeptal se znovu. V mžiku byl u mě a zatřásl mnou, to mě probralo z letargie.

„Asi čtyři hodiny, nebyla  jsem u toho. Cestou si stěžoval, že ho bolí hlava. Pak jsme přijeli a on mě poslal na procházku s Kiki, když jsem se vrátila, našla jsem ho takhle,“ šeptala jsem a bezmocně pohodila rukama.

„Toho jsem se bál,“ odpověděl a promnul si čelo.

„Co se děje?“ ptala jsem se.

„Jaspere, odnes ho do ložnice, Bella k němu od teď nesmí, mohl by jí ublížit, Esme, tady máš klíče, odvez s Rosalie Bellu a Kiki někam pryč, neříkej kam, věděl by to,“ začal udílet rozkazy.

„Co se to sakra děje?“ ječela jsem, ale nikdo mi nevěnoval pozornost. Jasper a Emmett už s Edwardem mířili pryč, Esme mě chytala kolem ramen a snažila se mě odvést.

„Může mi někdo vysvětlit, proč muž, kterého miluju a který má být nesmrtelný, leží v bezvědomí v mučivých bolestech?“ můj hlas vibroval v tónině, za kterou by se nemusela stydět ani sopranistka národní opery.

„Protože zřejmě umírá,“ slyšela jsem odpověď Carlislela. V tu chvíli se zastavil čas, neuměla jsem se nadechnout, nedokázala jsem se pohnout, necítila jsem nic. Dívala jsem se na Carlislela a snažila se pochopit smysl jeho slov.

„To je absurdní! Nemůže umřít, je nesmrtelný!“ vykřikla jsem. Slyšela jsem, jak za mnou Esme štká, nechtěla jsem se na ni otočit, výraz v její tváři by jen potvrdil pravdivost Carlisleových slov.

„Bello, on se mění v upíra, je to vzácné. Osobně vím jen asi o pěti případech, které se staly za dob mé existence, a žádný to nepřežil,“ vrtěl hlavou.

„Musí být nějaká možnost,“ špitla jsem.

„Žádná není,“ vrtěl hlavou.

 

 


Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

sfinga

35)  sfinga (01.12.2010 18:58)

To přece nemyslíš vážně, že ne?
Edward nesmí umřít a doufám, že neumře.
Prosím

Twilly

34)  Twilly (30.11.2010 16:00)

Alinka, milášku, ty len pekne píš ... baby ti určite neublížia, ony len tak prskajú ... ale počkaj, ako budú vrnieť blahom, keď pridáš novú kapitolku ... a ja sa už dopredu tešííííííím , celkom sa mi páči, ak sú variácie na tému tw trošilinku viac iné ... preto ti fandím moc moc

Linfe

33)  Linfe (30.11.2010 13:48)

Neeee to neee, viď že se to v dobré obrátí. Jinak by to přece nebyla romance :-( Držím jim palce

32)  nathalia (30.11.2010 13:39)

Ale holky, prece kdyby v povidce nebylo zadne vzruso, tak vas to za chvili prestane bavit :o)
Akvely a napinavy dil, snad to dopadne dobre!

Alrobell

31)  Alrobell (30.11.2010 13:25)

Jejdanánku, tolik vášní... Ale no tak... Snad byste nezabíjeli nebohou Alinku... Jinak ho nechám umřít!!! Vážně!!! Ne kecám... Uvidíme, jak se nám to vyvine,každopádně tohle ještě není konec, tak se nebojte... ještě se toho hodně semele, než naši hrdinové, dojdou do doufám šťastného konce... Tak nepokoušejte mé prstíky - teď by se mi hodil smile s vyplazeným jazykem, který dělá charakteristický zvuk prskání...

Pa Al

PS: jinak děkuji za komenty...

30)  belko (30.11.2010 09:18)

TAK HELE, MILÁ ALROBELL!!! Já mám ráda tuto povídku, a to moc.Rozumíš: MÁM JI MOC RÁDA, a nic na tom nemíním měnit!!!!
takže, prosím pěkně: ať to přežije, ať u toho třeba kousne Bellu i s Kiki, ale ať už netrpí a jsou šťastní!! Přece musí jít za kmotra malému vlčátku!!!!!
Al, prosííííííííííííím!!!!
A víš co? Píšeš úžasně!!!

Twilly

29)  Twilly (29.11.2010 22:31)

Al, NEDAJ SA!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Som s Tebou (hlavne keď budeš písať ďalej :D :D :D :D :D :D )

28)  lady sadness (29.11.2010 22:17)

takže, zlato, milujem túto poviedku, ale ak už on musí byť upír, tak mám nápad alebo návrh /vyber si/ a síce-viem, že tvrdí, že mať "polovičné" a nie ľudské deti je nezodpovedné, ale určite by sa zbláznil radosťou, keby sa ukázalo, že je Bella tehotná /možno aj dve deti-naraz či postupne/aj svadba by mohla byť,aj šťastie by bolo ... ;snažím sa len nájsť východisko, lebo chúďa dievča si vytrpelo dosť, či nie?, a ja mám radšej happy endy, a strašne ju-ich-všetkých ľutujem; napísala si to naozaj presvedčivo a ja chápem, že nie všetko je ružové, tak držím palce aby si si zachovala stále vysokú úroveň /to ťa chválim/

eMuska

27)  eMuska (29.11.2010 20:39)

Ale tak toto hádam nie! Už tom aute mi napadlo, že sa mení na upíra, ale žeby to bolo až tak kritické? Si teda nerom srandu! Viem, že ešte jednu al. dve kapuitolky budeme ako na nožoch, ale potom očakávam happy end a krásnu svadbu a tak... Jasné?

Mili

26)  Mili (29.11.2010 16:28)

Fantastická kapitola, jen doufám, že neumře

Katie

25)  Katie (29.11.2010 16:01)

Ty!!!! Celá kapitola tak krásně napsaná, prostě bezva, a ty ji takhle zkazíš? :D
Vždyť ta chudinka už si toho zažila tolik... Jestli ho necháš doopravdy umřít, tak si tě vážně najdu (a že Klimkovice fakt nejsou od mého bydliště zas tak daleko :D) a pěkně si to s tebou vyřídím!:D
Ale dobře, teď hezky v klidu. :D Nechat ho umřít vážně nemůžeš! To musí skončit Happy Endem! Já se jinak fakt zcvoknu a budu se nadoživotí utápět v depresi! :'-(
Prosím, prosím. Tak krásnou a skvělou povídku takhle zničit nemůžeš. :( :(

24)  Aalex (29.11.2010 12:47)

Musím souhlasit s předchozími komentáři. Skvěle napsaná kapitola, ale nehodláš ho nechat zemřít, že ne? Nemůžu se dočkat další a doufám, že najdeme nějaké povzbuzení.

eElis

23)  eElis (29.11.2010 11:06)

Cože??? Jak jako, že umírá??? To nemůžeš dopustit, vždy chudák Bella si to prožila dost. Nejdřív umřel Charlie, pak ten incident s Kevinem. Tak tohle asi nerozdýchám. Edward to musí přežít. Musí!!!

22)  Tru (29.11.2010 09:40)

A TO JAKO VÁŽNĚ???? Čekání se tentokráte nevyplatilo,tak jak bych si představovala, kapiltolka je napsaná velmi poutavě, ale tohle jim přece nemůžeš udělat!!!! A nebo ano?
Tak už jsem uklidněná:) Krásná kapča, jen ať neumře....

21)   (29.11.2010 09:31)

Já snad umřu! Tohle nedělej!!! První takový šok v - asi - předminulé kapitole: Myslel jsem si, že ji Edward opustí!! A teď?! Ááááá
Ne, ne, ne...
Jinak hezký *nabrušeně*

Janeba

20)  Janeba (29.11.2010 08:46)

Si děláš srandu, né!?! Já ani nevím, co na to říct! Tak úžasná povídka a ty takhle! Nejdřív necháš Belle pomřít celé příbuzenstvo, pak na ni nachystáš šíleného Kevina a teď chceš ještě zabít Edwarda!!? Všechny ty tvoje hrůzy jsem zvládla, ale čeho je moc, toho je příliš! Alrobell - Doufám, že to dáš dopořadku, prosím - a žili šťastně až na věky! JO a díky!

Ewik

19)  Ewik (29.11.2010 08:38)

Pane Bože, ty seš tyran! Mě z toho klepne.
Co jim to zase provádíš? :/
Moc krásně napsané. Nemůžu se dočkat pokračování.

18)  witmy (29.11.2010 08:00)

no to sem moc zvědavá jak to dopadne ty nám ale dáváš

17)  Lucie (29.11.2010 05:49)

Já jsem na tom momentálně stejně jako semiska-v hlavě mi zní jenom-to bys jim neudělala!!!!

16)   (29.11.2010 01:50)

Skvělý díl!

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella