27.10.2010 [19:15], Alrobell, Povídky na pokračování, komentováno 22×, zobrazeno 5937×
O co tady sakra jde...
27. kapitola
S rozechvělými prsty jsem otevírala obálku. Srdce mi bušilo a žaludek jsem měla stažený strachy. Když se mi konečně podařilo dopis vytáhnout, vyklouzl mi z ruky a zalétl pod postel. To už toho na mě bylo moc a začaly mi téct slzy. Šla jsem na všechny čtyři a začala se soukat pod postel. Jakmile jsem se vyhrabala, zůstala jsem sedět na zemi a četla.
Už při prvním řádku jsem se zarazila a díky zvednutému obočí se mi vytvořila na čele vráska.
Hmmm.
Zvedla jsem se a začala se oblékat. Jenže co? Znovu jsem došla k dopisu, protože jsem si ho potřebovala přečíst ještě jednou. Zatřepala jsem hlavou, jako by mi to mělo pomoc utřídit myšlenky. Rychle jsem se převlékla z županu do jeanů, bleděmodré mikiny a vydala se dolů. Všude v domě bylo rozsvíceno, šla jsem pomalu, protože jsem čekala, že na mě vyskočí zpoza rohu. Jakmile jsem byla v hale, na stolku u dveří jsem si všimla dalšího dopisu.
Tentokrát moje prsty nebyly roztřesené, ale nedočkavě trhaly obálku. Ráda bych věděla, co si to tady vymyslel. Až se mi dostane pod ruku, roztrhnu ho jako hada. Málem jsem měla infarkt! Za tohle mi bude muset koupit minimálně kýbl čokoládové zmrzliny, jeden čokoládový dort, podívat se mnou na Lásku nebeskou – ten film znám sice nazpaměť a dialogy už předříkávám, ale stejně ho miluji, myslím ten film. Edwarda mám momentálně chuť zatlouct do země.
Vyjdi ven, světlo tě dovede až ke mně, miluji tě. Edward
To mám jako jít do té kosy? A co to píše o tom světle? Vždyť venku je tma jako v pytli. A to se mám jako lamcat v tom sněhu? Natáhla jsem na sebe bundu a vydala se do té šílené kosy. Jakmile jsem otevřela dveře, strnula jsem.
Ode dveří byla odházená cestička, lemovaná zapálenými svíčkami, nechápavě jsem se po ni pustila. My máme dneska výročí? Ale čeho? Ne, to je blbost.
Svíčky mě zavedly až k altánu, který byl osvětlený stejně jako při naší první noci. Slyšela jsem hrát hudbu, ale Edwarda nebylo nikde vidět. Stála jsem uprostřed a snažila se ho najít.
„Edwarde?“ zašeptala jsem.
„Bála ses?“ cítila jsem jeho teplý dech na svém ušním lalůčku.
„Ani nevíš jak,“ otočila jsem se k němu, abych mohla začít vrhat hromy blesky, ale co jsem uviděla, mě zastavilo. Stál tam s kyticí bílých lilií. Doprdele, já věděla, že jsem zapomněla na nějaké naše výročí. Ale jaké? První rande, polibek, první noc? Už to mám, uhraju to na to, že jsem byla postřelená! Ne, to je blbost, prostě řeknu, že jsem na to zapomněla a bude to.
„Ehmmm, když já… když já pro tebe nic nemám,“ dostala jsem ze sebe a Edward se zatvářil ohromeně. No tak jsem zapomněla no. „Moc mě to mrzí, vážně jsem zapomněla,“ krčila jsem rameny. Tohle jsem vážně posrala.
„Proč bys mi měla něco dávat?“ zeptal se nechápavě Edward. Co se tak blbě ptá, vždyť máme výročí, nebo ne?
„Máme výročí?“ zašeptala jsem se nejistě.
„My máme výročí?“ vyhrkl a pak vypadalo, že pátrá v paměti.
„Proč jinak toto?“ zeptala jsem se, rozhodila teatrálně rukama. Na co hudba, osvětlení… na tom stole je čokoládová zmrzlina?
„Chtěl jsem, aby to bylo speciální,“ díval se na mě. A co jako?
„Chtěl jsem to udělat už dávno, Bello, ale pak se stalo to s Charliem, pak Kevin…“ odmlčel. Co jako chtěl udělat už dávno? Dát mi kytku?
Až když klesl na kolena, tak mi to tak nějak začalo docházet.
„Bello, jsi pro mě všechno na světě. S tebou svítí slunce více, lépe se mi dýchá. S tebou se cítím celý. Miluji tě víc než svůj život. Dokud jsem tě nepoznal, jen jsem přežíval. Proto se tě ptám, Isabell Marie Swan, zdali mi prokážeš tu čest, uděláš mě nejšťastnějším mužem pod sluncem a vezmeš si mě?“ dokončil svůj monolog. Vdát se?
„Asi budu potřebovat trochu času na rozmyšlenou,“ řekla jsem, ale jakmile jsem viděla jeho zklamaný výraz, okamžitě jsem vykřikla: „Dělám si srandu, to víš, že ano!“ a skočila jsem mu kolem krku.
„Ty si ale potvůrka,“ políbil mě.
„Hele, neurážej, nebo ti můj snoubenec nakope zadek,“ zahrozila jsem mu. „Mimochodem, málem jsem měla infarkt! Bála jsem se, že jsi zmizel!“
„Tebe bych nikdy neopustil,“ vrtěl hlavou. „Chce vidět prstýnek?“
„Ty ho už máš?“ zeptala jsem se vyjeveně, myslela jsem, že šlo o spontánní nápad.
„Už nějakou dobu,“ přiznal a vytáhl sametovou krabičku. Když ji otevřel, zalapala jsem po dechu. Prstýnek byl nádherný.
„Líbí? Jestli ne, můžeme ho vyměnit. Někdy je to fakt k zlosti, že nemohu slyšet tvé myšlenky, Bello,“ oslovil mě.
„Chceš vědět, co si říkám v duchu?“ zeptala jsem se a on přikývl.
„AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA!“ zařvala jsem nadšeně. „Je nádherný, žádné změny, je nejlepší, nejkrásnější, ne ne ne, je dokonalý,“ pěla jsem ódy na svůj zásnubní prstýnek. Můj hlahol ztichl v okamžiku, kdy přisál své rty na mé. V polibku chytil mou ruku a prstýnek mi nasadil. Padl jako ulitý. Pak jsem se začala klepat zimou a bylo po romantice, proto mě chytil a nesl do domu. V půlce cesty jsem si vzpomněla na zmrzlinu a tak jsme se pro ni smíchem vraceli. Tu noc jsem se ještě několikrát třásla – vášní a rozpouštějící se čokoládovou zmrzlinou na mém těle. Každopádně, to bylo velice příjemné.
****************
„Měli bychom vstávat,“ šeptal Edward a líbal mě na nahá ramena. Komu by se chtělo z vyhřáté postele, ve které máte toho nejkrásnějšího chlapa na celém světě? Mě určitě ne, ale protože miluji Vánoce, začala jsem se z ní štrachat.
„Vypadám jinak?“ zeptala jsem se, moje oči byly upřeny na zásnubní prstýnek, na který jsem hned dýchla a otírala si ho o tričko. Musí se jak se patří blýskat, tímto činem se mi zase povedlo Edwarda rozesmát.
„Vypadáš úchvatněji, než kdykoliv předtím.“ Byl tak milý. Počkat! Jak to jako myslel? Že jsem před tím nebyla úchvatná? Než jsem ovšem stačila něco namítnout a pěkně mu to vytmavit, byli jsme v autě a jeli nakupovat dárky.
Během nákupů jsme se rozdělili, já s výmluvou, že jdu koupit dárek Quinn pro prtě a Edward zase pro Emmetta. Ve skutečnosti jsme kupovali dáreček sobě navzájem, jenže… co koupit člověku – pardon poloupírovi, který má všechno, co si může přát? Byl to celkem zapeklitý oříšek. A pak mě to napadlo. Jenže kde to sehnat? Tady to určitě nemají. Ostatní by měli přijet zítra, poznamená, že si vezmu na pomoc Alici. Rychle jsem vzala telefon z kabelky a vytáčela její číslo.
„Ahoj!“ zakřičela na mě tak hlasitě, že jsem si musela dát telefon od ucha.
„Ahoj, Alice, potřebuju tvoji pomoc, kdy zítra přijedete?“ zeptala jsem se.
„Asi někdy k odpoledni, proč?“ zeptala se.
„Potřebuju, abys se mnou zajela pro dárek pro Edwarda.“
„A co by to mělo být?“ zeptala se.
„To se dozvíš až zítra,“ měla jsem sto chutí vypláznout na telefon jazyk.
„Ty jsi hrozná!“ zapištěla.
„A ty zase milá, pápá,“ zaklapla jsem telefon. Tak a teď v tom mumraji musím najít Edwarda. Prodírala jsem se davem lidí a rozhlížela se kolem sebe. Konečně jsem ho uviděla, i v tak velkém davu vyčníval svou krásou. Samozřejmě měl kolem sebe zase spousty fanynek – myslím tím slepic. Moje nálada momentálně klesala na bod mrazu. Začala jsem si razit cestu davem směrem k němu. Když jsem byla na doslech, slyšela jsem, jak jim říká:
„Je mi líto, jsem šťastně zasnoubený.“ Má štěstí.
„Můžeme? Ještě musíme nakoupit pro miminko,“ řekla jsem a rukou, na které byl navlečen prstýnek, jsem si začala pečlivě upravovat šál. Slepice si mě změřili pohledem a sklouzly od prstenu k mému břichu. Klidně ať si myslí, že jsme těhotní, mě to nese-nevadí.
„A co chceš našemu chlapečkovi koupit?“ zeptal se Edward s úsměvem. V tu chvíli ty slepice povzdechly.
„To ještě nevím,“ chytla jsem ho za ruku a odváděla ho pryč.
„Sluší ti, když žárlíš,“ šeptal mi do ucha. Já a žárlit?
„Ale prosimtebe,“ pleskla jsem ho přes hrudník.
„Jsem hotová,“ prohlásila jsem a pleskla sebou na pohovku ve společenském salónu poté, co jsme snad vykoupili celý obchoďák. Edwardovo auto bylo zasypáno dárkovými balíčky od podvozku až po střechu. Ještě, že jsme nekoupili Emmettovi tu obří televizi, to bych už šla domů fakt pěšky.
„Já taky,“ lupl si Edward vedle mě.
„Myslíš, že tyhle Vánoce přežijeme?“
„No, Esme říkala, že bude Alici krotit, ale jakmile zmerčí prsten,“ pohladil mě po ruce, „předpokládám, že nastane mela a Alice tě udusí katalogy o svatbě.“
„Nestraš, nebo ti uteču,“ zahrozila jsem mu. „Co budeme dělat?“ zeptala jsem se, ale poté, co mě chytil do náruče a odnesl do ložnice, dostala jsem ze sebe jen jediné.
„Aha."
21) belko (29.10.2010 21:53)
Já věděla,že je na tebe spoleh! že budou oba šťastní! moc pěkné, super psaníčko!!nádherně se to čte!Tohoto Edu a Bellu miluju
20) eElis (29.10.2010 12:58)
krásná kapitolka, ta žádost o ruku neměla chybu.
19) SarkaS (28.10.2010 20:16)
Krásné, úžasné a skvělé, ale v první chvíli jsem měla chuť tě něčím umlátit, protože jsem měla stejný infarkt jako Bella
18) Ewik (27.10.2010 22:57)
Krásný
Miluju je, jsou oba tak jiní a přesto tak úžasní.
16) nana (27.10.2010 22:09)
Ahoj, toto jsou přesně povídky kvůli kterým sem chodím. Má to hlavu a patu. Moc se těším na další díl.
15) Twilly (27.10.2010 21:18)
Haha, tak toto mi pripomenulo moju, teda manželovu žiadosť o moju ruku ...on bol pripravený (snáď na všetko) a celý natešený a ja debil som ho stopla (informačný šum, samozrejme a hlavne priblbo vybratá poznámka) a začali sme sa v tom plácať až hrôza ... odvtedy na tento moment celkom príjemne spomínam ... aj po toľkých rokoch ...hehe ... Al, prekrásna oddychovečka
14) eMuska (27.10.2010 21:17)
Tak krásnu žiadosť o ruku som snáď ešte nečítala... Si úžasná... Som zvedavá, ako tie Vianoce dopadnú...
13) Leni (27.10.2010 20:56)
Táááák roztomilé!!!
12) Janeba (27.10.2010 20:40)
Já tě.... Jdu to dočíst dál, jinak bych tě musela ... Ach joó, taková nádherná romantika! Víš co bys zasloužila?! Ale je to krása, jen tak dál!! Díky!!!
11) Mili (27.10.2010 20:35)
Úžasná kapitola
10) Scherry (27.10.2010 20:07)
Mě už docházejí slova a pochvaly, protože téhle povídce se nedá naprosto nic vytknout....opět jedna naprosto krásná kapitolka
9) Dennniii (27.10.2010 20:01)
Božínku tak a teď slzím jako blázen, ale slzím štěstím , to bylo tak krásně romantický, dopisy a pak samotná žádost Prostě dokonalý a nádherný. a nakupování dárečků taky úžasný. Už se těším až přijedou ostatní a jak proběhnou Vánoce. A taky co Bella koupí edwardovi k Vánocům.
8) Aalex (27.10.2010 19:53)
Budu se trapně opakovat, ale zas jedna úžasná kapitolka, která mě skvěle pobavila. Edward má styl, ale jeho překvapení jsou občas vážně na zabití.
Je super, že sis teď tak pospíšila. Doufám, že příští kapitolka bude taky takhle brzy. Dělám si legraci, vem si času, kolik potřebuješ, budeme netrpělivě čekat.
7) Linfe (27.10.2010 19:50)
Ach jo, já chci taky umět napsat něco táááááák kráááásnýho. To se jinými slovy vyjádřit nedá a snad to mluví za vše.
Děkuju
6) tessa (27.10.2010 19:37)
Milá Al,
já vím, že nekomentuji pořád, ale bohužel není vždy čas. No a s tou žádostí jsem si to taky myslela .
Krásná romantika to byla a já se opravdu těším, co tvůj dokonalý geniální mozeček zase vymyslí...
Za tento dílek ti vřele děkuji, byl to opět nádherný čtenářský zážiteček!
5) semiska (27.10.2010 19:33)
Romantická bojovka zakončená krásnou žádostí o ruku. ááááách! Miluju romantiku, takže jsem si tuhle kapitolku moc užila. Jsem moc zvědavá, co dsi dají navzájem.
3) Lenka326 (27.10.2010 19:28)
Děkuju, děkuju, děkuju . Za zaplašení pochyb z konce minulého dílu, za hromadu romantiky, za rychlost, se kterou jsi přidala tento dílek i za tu muziku. Četla jsem to tak rychle, že mi vyšla přesně k poslednímu "Aha". Takže teď si to jdu přečíst ještě jednou, pomalu, pomaloučku a užít si to!!! A zase otázka: co dostane Edward k Vánocům???? Už se moc těším...
22) Any12 (21.05.2011 19:30)
Nádherné, úchvatné, kouzelné, překrásné!!! Prostě fantastické!!! Jen by mě zajímalo, co Bella vymyslela...