Sekce

Galerie

http://www.stmivani.eu/gallery/image.jpg

Nejhorší chvíle v životě...

 

24. kapitola

 

hudba

 

 

„Pane, sem nesmíte,“ vykřikoval na mě muž v uniformě.

„Má moji snoubenku,“ vykřikl jsem.

A pak se ozvaly výstřely, Bellin výkřik a nastala vřava.


Bella

Všechno bylo najednou jako ve zpomaleném filmu. Skoro jsem ho přesvědčila, už mi chtěl vrátit zbraň, ale v tom okamžiku protnul šero červený paprsek. Kevin se lekl a zmáčknul spoušť. Ucítila jsem bolest dole na hrudníku, když jsem se podívala dolů, bledě modrá halenka se mi zbarvovala do červena více a více.

Viděla jsem Kevinův vyděšený obličej. Jeho ruku s revolverem, jak míří k jeho hlavě.

Pak se rozrazily dveře a dovnitř vtrhli policisté.

A pak jsem upadla a byla tma.

„Žena, vážné střelné poranění, útočník mrtvý, pošlete zdravotníky,“ slyšela jsem cizí hlas.

„Bello! Miláčku!“ slyšela jsem Edwardův hlas. Chtěla jsem otevřít oči, říst mu, že jsem v pořádku, že mi je dobře. Chtěla jsem se zeptat na Quinn, chtěla jsem mu říct, že ho miluju. Ale nemohla jsem otevřít oči. Cítila jsem, jak mě zvedají na nosítkách, Edwardovu ruku, jak mi zavádějí kanylu, stlačují ránu, jak mi nasazují masku s kyslíkem.

Myslela jsem si, že smrt bolí, ale mýlila jsem se. Temnota vás postupně obklopuje, jako když v noci dohořívá oheň, až vás zcela pohltí. Zvláštní, myslela jsem si, že to bude těžší.

Ale já se nevzdávala, rvala jsem se s ní. Bojovala jsem o každý nádech a snažila jsem se jí uniknout. Ještě jsem nechtěla zemřít. Ovšem, když vás temnota lapí, nechce se vás vzdát. Noříte se hlouběji, čím déle tam jste, tím těžší je se odtud dostat.

Každé vaše zaváhání je pro ni malé vítězství a vy klesáte níže a níže. Bojovala jsem s ní, ale pořád jsem nic neviděla, necítila, neslyšela.

Nakonec jsem se dostala přes tu clonu, otevřela oči a zalapala po dechu. Slyšela jsem pípání přístrojů a jeho hlas. Cítila jsem bolest, která mě ochromovala.

„Jak dlouho ještě?“ zakřičel a nespouštěl své oči z mého obličeje.

„Edwarde,“ zašeptala jsem. Pohladil mě a snažil se usmát. „Omlouvám se.“

„To si vyřídíme, až ti bude líp,“ snažil se zlehčit situaci. Mé oči těkaly kolem sebe. Jeli jsme v sanitce.

„Vydrž, za chvíli budeme v nemocnici. Carlisle je tam, všechno bude v pořádku,“ spíše než mě, přesvědčoval sám sebe.

„Miluji tě,“ zašeptala jsem a v tom nade mnou temnota začala vítězit.

„Bello, zůstaň se mnou! Slyšíš, zůstaň…“ křičel zoufale.

„Nikam nejdu,“ zašeptala jsem tak tiše, že to mohl slyšet jedině on. A pak bylo opět ticho, žádná bolest a jen tma.

 

 


Edward

Věděl jsem, že ji ztrácím, její tep začal být nepravidelný, Alice volala Carlisleovi a v nemocnici na nás byli připraveni. Cestou na mě Bella konečně promluvila, ale pak upadla do bezvědomí. Už jsme zastavovali u nemocnice, když Belino srdce začalo vynechávat.

Ne, to ne. Vyskočil jsem na lehátko a začal provádět masáž srdce. Sestra  pustila Belle do masky více kyslíku, ale nenastalo žádné zlepšení.

Seděl jsem nad Beliným tělem a snažil se ji dostat zpět.  Vjeli jsme na příjem pohotovosti, kde na nás čekal Carlisle. Jakmile zaměstnanci poznali ve zraněné Bellu, nevěřili svým očím. Carliele se choval naprosto profesionálně. V jeho mysli jsem viděl, jak analyzuje Bellin stav. „Edwarde, pusť nás k ní,“ promluvil na mě poprvé Carlisle nahlas.

„Půjdu s tebou na sál,“ řekl jsem, zdravotníci, co kolem nás kmitali se na chvíli zarazili, ale poté se začali rychle věnovat své práci.

„Kde je?“ zeptala se vrchní sestra. Drby se šířily rychle, samotná majorka přišla pomoci zachránit Bellu. „Co tady děláte, doktore Cullene?“ ukázala na mě. „Mazejte okamžitě pryč, potřebujeme klid, potřebujeme ji zachránit a ne ještě psychicky podporovat vás.

„Zavolejte Alexe, ať sem přijde,“ poprosil jsem sestru. Za chvíli se přiřítil Alex s Julií. A pak ji odvezli. Měla vážně poraněné vnitřní orgány a potřebovala transfúzi.

Stál jsem tam, na košili jsem měl její krev a v kapse prsten, se kterým jsem ji chtěl požádat, aby se mnou strávila celou věčnost.

„Edwarde!“ slyšel jsem Jacobův hlas. Jeho myšlenky mluvily za vše. Chtěl vědět, co je s Bellou, byl jí vděčný, že Quinn a miminko dostala z dosahu šílence, ale na druhou stranu měl strach, protože mu nechtěli nic říct jak o Quinn, tak o dítěti, protože není její příbuzný. Dohady ani výhružky, které byly z Jasobovy strany směřovány, nepomohly.

„Je v pořádku, pojď, propašujeme tě za ní,“ odvedla ho Alice společně s Jasperem a já byl opět sám. Alice se za chvíli vrátila, Jasper zůstal u Quinn, protože potřebovala pořádně uklidnit. Ke všemu sem měla ještě nakráčet její aristokratická matinka.

Seděli jsme v čekárně a Alice mi posílala jednu povzbuzující myšlenku za druhou. Pořád se snažila napojit na Bellinu budoucnost, i když věděla, že je to zbytečné. Já se soustředil na myšlenky operujících. Carlisle byl klidný, věděl, že poslouchám, a proto často mluvil i ke mně. Alex nechtěl Bellu ztratit. Věděl jsem, že ji má rád jako přítelkyni. Snažil se udělat vše, co mohl, aby ji zachránil.

„Jak je na tom?“ slyšel jsem nesmělý hlas Julie. Tak jsem se soustředil, že jsem si ani nevšiml, že se chodba zaplnila několika zaměstnanci, kteří měli Bellu rádi.

„Ještě nic nevíme,“ zavrtěla hlavou Alice. A pak se ze sálu ozvala věta, která mi zastavila mé poloupíří srdce. Věta, kterou neslyšely lidské uši, ale poloupíří a upíří ano.

„Ztrácíme ji!“

Alice mi pevně sevřela ruku a já se začal modlit, po prvním verši modlitby se ke mně přidala i Alice a pak se to stalo. Na malou chvíli jsem viděl záblesk Aliciny vize. Bella se směje, tancujeme spolu a má na sobě svatební šaty.

„Alice,“ zašeptal jsem.

„Bude v pořádku,“ odpověděla mi tiše. Sama byla zmatená ze záblesku Belliny budoucnosti. Nevěděli jsme, co se děje, ale jedno bylo jisté, vedle v místnosti bojuje o život žena, kterou miluji, žena s kterou chci strávit zbytek věčnosti. Žena, bez které nejsem nic.

Vteřiny se měnily v minuty a minuty v hodiny. A nakonec se otevřely dveře a Carlisle se usmál.

„Bude v pořádku,“ řekl nahlas a celá chodba propukla v jásot. Za ním stál unavený Alex.

„Díky, oběma,“ zavřel jsem úlevou oči. „Chci ji vidět.“

„Alex tě odvede, já musím vypsat záznam operace. Edwarde, bylo to hodně komplikované. Bude trvat, než se vzbudí,“ prohlásil.

„Zajdu za Jasperem, Quinn se uklidní, až zjistí, že bude Bella v pořádku,“ zatrylkovala Alice a zmizela.

Sedl jsem si k posteli, kde ležela. Vypadala tak křehce, napojena na tolik přístrojů, málem jsem z toho zešílel, když jsem ji viděl.

„Je zaintubovaná, ale odpojíme to, jakmile nabude vědomí, je to spíše pro jistotu,“ začal Alex. „Edwarde, bude v pořádku, je to silná holka.“

„Já vím, jen… Dnešní den měl probíhat jinak. Myslela, že půjdeme do divadla, ale místo toho jsem ji chtěl vzít na výlet na naše místo. Když se to stalo, kupoval jsem tohle,“ vytáhl jsem krabičku s prstenem.

„Páni, na místě je gratulace, však ona ti řekne ano, jakmile se probere, neboj. Máš z pekla štěstí, takových holek je po čertech málo a ty na ni natrefíš. Musím jít, pacienti čekají,“ otočil se k odchodu.

„Alexi?“ zastavil jsem ho.

„Ano?“

„Díky za vše, dneska si mi zachránil smysl mého bytí, jsi skvělý doktor.“

„Tak tohle musíš říct před Julií, ta holka mi nedá spát,“ zasmál se. Celý Alex, musel jsem se zasmát.

Pohledem jsem se vrátil k Belle. Pravidelnost jejího tepu mě držela v relativním klidu. Těším se na chvíli, až otevře oči.

 

 

*************************


Kdokoliv prošel kolem pokoje uviděl mladého, velice pohledného zlomeného muže, který seděl u lůžka své  milé a šeptal jí slova lásky. Pořád měl na sobě košili od krve, ale odmítal se od ní hnout. Nechtěl ji ani na vteřinu spustit z očí. Potřeboval slyšet její dech, potřeboval slyšet její tep, jen to ho drželo nad hranicí šílenství. Jen to mu dodávalo naději.

Přál si zase vidět ty její nádherné čokoládové oči, které byly vždycky veselé. Chtěl se s ní hádat o tom, na jaký film se budou dívat. Chtěl ji zase poučovat o jejích stravovacích návycích. Ne každý začne péct čokoládové sušenky ve dvě ráno, protože se mu o nich zdálo a dostal na ně chuť. To jen jeho Bella byla taková.

Do pokoje vešla drobná dívka s rozčepýřenými vlasy. Mladík se na ni zoufale podíval, dále ona jen smutně zavrtěla hlavou. Posadila se vedle něj a oba začali mluvit na spící dívku. Ona však jen ležela a dny ubíhaly…

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

«   1 2

8)  Scherry (13.10.2010 21:38)

Páni, mám opravdu nakrajíčku...tohle jsem opravdu nečekala...snad to opravdu zvládne

Dennniii

7)  Dennniii (13.10.2010 21:25)

ježíšku na křížku, já jsem celá ubrečená:'-( :'-( :'-(, řekni že se probere prosím, musí se probrat
To bylo tak úžasný, dechberoucí, emotivní a ta impozantní hudba tomu dodávala úžasný zážitek. Absolutně dokonalé a strašně moc se těším na pokračování. A co Quinne a mimčo, snad jsou v pořádku
dokonalé, klaním se ti

6)  bb (13.10.2010 21:21)

k tomu nemám víc slov, prostě nádherné .....
doufám, že se probere

eMuska

5)  eMuska (13.10.2010 21:17)

Moje nervy! To bolo čo? Ja som sa rozplakala! Myslela som si, že rpi tejto milunkej poviedke sa mi to nikdy nestane, no normálne som bučala ako celé stádo kráv... Som zvedavá, ako to dopadne...

SarkaS

4)  SarkaS (13.10.2010 21:03)

No panečku, bylo by to hodně silné a emotivní i bez té hudby,a le s ní. V hjeden moment jsem byla jako zhypnotizovaná. Úžasné!!!!

3)   (13.10.2010 20:52)

Skvělý ! Paráda !

sfinga

2)  sfinga (13.10.2010 20:51)

Al, netrap mě, probere se? :( :( :(
Musí, prostě musí. Kdo by dával na Edwarda pozor, co?
A na Quinn a Jaka a to malé?
Bella se prostě probere, jasné?

1)  eElis (13.10.2010 20:46)

nádherná kapitolka, ale doufám, že se Bella brzo probere.

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek